Place de Montbéliard, nord de la ville, 1876-1878. 406 m alt. 708 hommes (garnison de guerre : 1 016 h.) et 59 pièces dont 16 de flanquement. Dénommé fort Razout. Si ce n'était une légère brisure de son front de tête, ce fort serait un parfait trapèze. Cette brisure (formant le saillant III) nécessita néanmoins d'accrocher aux saillants II et IV une caponnière double, tandis que la gorge était enfilée depuis un aileron au saillant I. Les fossés du fort étaient raccordés, au niveau des saillants I et V au fossé de l'enveloppe. Pour pénétrer dans le périmètre de cette dernière, deux ponts (levis ou démontables) passaient au-dessus du fossé de l'enveloppe suffisamment près de l'axe du fossé de gorge pour, au besoin, être pris sous le feu de l'aileron du saillant I. Pour cet organe défensif, cela implique qu'à l'opposé de ses embrasures à canons, des créneaux de fusillade aient été pratiqués. En effet, la distance à battre et l'orientation prise par le fossé de l'enveloppe auraient rendu inutile la présence de canons. Le reste est affaire de sémantique ; aileron ou caponnière double ? Optons pour la seconde option. Une caponnière quasi identique, avec une longue galerie flanquante d'escarpe, occupait l'angle sud-ouest du fossé de l'enveloppe. Mais revenons au fort. Nous l'avions visité en juin 1998. Tous les fossés du réduit étaient comblés, mais cela ne signifie nullement que les caponnières fussent rasées. Nous n'avions pu entrer, les lieux étant fermés et occupés par un stand de tir des forces de l'ordre. Le tunnel de l'entrée, avant de déboucher dans la cour, passe entre deux rangs de cinq chambrées sur deux niveaux. La cour est en puits de lumière. Face à ces dix travées du rez-de-chaussée (onze au premier étage), se trouvent dix travées de magasins au rez-de-chaussée pour seulement neuf au premier étage. Relevons cet hiatus qui place ici les chambrées dos à la gorge, donc face au front de tête. Sous la partie droite du casernement, deux citernes totalisant 280 m³ avaient été creusées. Leur faible contenance était compensée par la présence de deux puits. Il y avait également un four à pain de 220 rations. Si l'on suit la capitale, passant sous le second étage de magasins (et logements sous-officiers et officiers), on débouchait dans une seconde cour face à un merlon de terres flanqué de passages latéraux. Ceux-ci donnaient sur les deux magasins à poudre élevés côte à côte sans même être séparés par une gaine de ventilation. Un document indique 76 tonnes dans ces magasins et 70 autres dans un magasin caverne ! De tels magasins existent au Mont-Bart, au Lomont et à la batterie des Roches, mais nous devons admettre ne pouvoir situer celui de Lachaux car aucun des plans consultés n'indique de magasin caverne. La terre protégeant ces magasins formait un massif officiant comme parados de la rue du rempart. Celle-ci ne comprenait guère que quatre traverses-abris et les gaines d'accès aux caponnières. Ces traverses-abris étaient toutes placées très en avant, le reste du périmètre étant constitué d'un parapet d'infanterie. Son importante position, dominant Sochaux, le mettait en première ligne au sein de la trouée de Belfort. Il devait empêcher de tourner la trouée de Belfort par le sud et comme rôle particulier empêcher le passage de la savoureuse au sud de Belfort et le passage du Doubs à Audincourt. C'est donc sans surprise qu'il retînt l'attention des responsables militaires. Ceci étant les crédits se firent attendre et ce n'est qu'en 1913 que l'on commença les travaux de modernisation. Nos informations sont incomplètes mais nous pouvons avancer que trois tourelles de mitrailleuses étaient prévues, deux tourelles de 75 Mle 05 et, probablement en une batterie implantée dans l'enveloppe, deux tourelles de 155 R. Tout ce que nous pouvons écrire est qu'un bétonnage des extrémités de la cour du casernement était prévu. Sur la droite de la cour, une des tourelles de 75 aurait pris place et une tourelle de mitrailleuses aurait occupé la gauche de la cour. Une seconde tourelle de mitrailleuses aurait surmonté le porche de l'entrée. Ces travaux étaient en cours d'exécution en août 1914 et aucun cuirassement ne sera jamais installé. Aujourd'hui, on ne peut plus voir du réduit que son entrée et son casernement. Tout ce qui se trouvait en avant, magasins à poudre compris est soit nivelé soit enterré. Néanmoins, l'enveloppe, affectant la forme d'un triangle très étiré, est libre d'accès et aménagée en parc public. Ce serait dommage de ne pas en joindre la pointe. Plusieurs des six traverses-abris proches de cette pointe subsistent et ont été restaurées, tout comme la caponnière double qui défend à cet endroit l'extrême nord-est de l'enveloppe. Cette caponnière possède, dans une de ses galeries flanquantes d'escarpe, une poterne qui était pourvue d'une porte basculante, ainsi qu'en témoignent les poulies de relevage. À l'ouest, il convient de relever la présence d'arceaux de décharge dans la contrescarpe. Banal penserez-vous ? Peut-être ; mais au-delà d'un décrochage vertical du fossé, la contrescarpe demeurant, elle, au même niveau, ce sont deux rangs superposés d'arceaux que l'on peut voir et ça, c'est unique. Ce décrochage est occupé par une rare caponnière-tunnel. Celle-ci n'a plus de façade, aussi est-ce assez déconcertant de prime abord. Une gaine souterraine relie les deux caponnières. Parfois orthographié « La Chaux ».

Festung von Montbéliard, nördlich der Stadt, 1876-1878. 406 M ü M. 708 Mann (Kriegsgarnison: 1 016 Mann) und 59 Geschütze davon 16 für Bestreichung. Genannt Fort Razout. Wenn nicht eine leichte Brechung seiner Stirnseite wäre, wäre dieses Fort ein perfektes Trapez. Diese Brechung (bildend den Saillant III) erforderte dennoch, an den Saillants II und IV eine Doppelkaponniere anzubringen, während die Kehle von einer Flügelmauer am Saillant I bestrichen wurde. Die Gräben des Forts waren auf der Höhe der Saillants I und V mit dem Graben der Enveloppe verbunden. Um in den Umkreis der letzteren einzudringen, überquerten zwei Brücken (Zugbrücken oder demontierbar) den Graben der Enveloppe nahe genug an der Achse des Kehlgrabens, um bei Bedarf unter das Feuer der Flügelmauer des Saillant I genommen zu werden. Für dieses Verteidigungsorgan impliziert dies, dass gegenüber seinen Geschützscharten Schießscharten angebracht wurden. Tatsächlich hätten die zu bestreichende Distanz und die vom Graben der Enveloppe eingenommene Orientierung die Anwesenheit von Geschützen unnütz gemacht. Der Rest ist eine Frage der Semantik; Flügelmauer oder Doppelkaponniere? Wählen wir die zweite Option. Eine fast identische Kaponniere, mit einem langen Eskarpengalerie, besetzte den südwestlichen Winkel des Grabens der Enveloppe. Aber kehren wir zum Fort zurück. Wir hatten es im Juni 1998 besucht. Alle Gräben des Reduits waren verfüllt, aber das bedeutet keineswegs, dass die Kaponnieren abgerissen waren. Wir konnten nicht hineingehen, da die Orte geschlossen und von einem Schießstand der Ordnungskräfte besetzt waren. Der Tunneleingang, bevor er in den Hof mündet, passiert zwischen zwei Reihen von fünf Stuben auf zwei Ebenen. Der Hof ist ein Lichtschacht. Gegenüber diesen zehn Jochen im Erdgeschoss (elf im ersten Stock) befinden sich zehn Jochen von Magazinen im Erdgeschoss für nur neun im ersten Stock. Heben wir diese Lücke hervor, die hier die Stuben mit dem Rücken zur Kehle platziert, also zur Stirnseite gewandt. Unter dem rechten Teil der Kaserne waren zwei Zisternen mit insgesamt 280 m³ ausgehoben worden. Ihre geringe Kapazität wurde durch die Anwesenheit von zwei Brunnen ausgeglichen. Es gab auch einen Brotofen für 220 Rationen. Wenn man der Hauptstraße folgt, unter dem zweiten Magazingeschoss (und Unteroffiziers- und Offiziersunterkünften) passierend, mündete man in einen zweiten Hof gegenüber einem Erdmerlon, flankiert von seitlichen Durchgängen. Diese führten zu den zwei erhöhten Pulvermagazinen, die Seite an Seite ohne sogar durch einen Belüftungsschacht getrennt errichtet wurden. Ein Dokument zeigt 76 Tonnen in diesen Magazinen und 70 andere in einem Höhlenmagazin an! Solche Magazine existieren am Mont-Bart, am Lomont und an der Batterie des Roches, aber wir müssen zugeben, dass wir das von Lachaux nicht lokalisieren können, da keiner der konsultierten Pläne ein Höhlenmagazin anzeigt. Die Erde, die diese Magazine schützte, bildete einen massiven Wall, der als Parados der Wallstraße diente. Diese umfasste kaum vier Traversen-Unterstände und die Zugangsschächte zu den Kaponnieren. Diese Traversen-Unterstände waren alle sehr weit vorne platziert, der Rest des Umfangs bestand aus einem Infanterieparapet. Seine wichtige Position, über Sochaux dominierend, stellte es in die erste Linie innerhalb der Belforter Lücke. Es sollte verhindern, die Belforter Lücke von Süden zu umgehen und als besondere Rolle den Übergang der Savoureuse südlich von Belfort und den Übergang des Doubs bei Audincourt verhindern. Es ist daher nicht überraschend, dass es die Aufmerksamkeit der Militärverantwortlichen auf sich zog. Dies sei, die Kredite ließen auf sich warten und erst 1913 begann man die Modernisierungsarbeiten. Unsere Informationen sind unvollständig, aber wir können vorbringen, dass drei Maschinengewehrtürme vorgesehen waren, zwei Türme für 75 Mle 05 und, wahrscheinlich in einer in der Enveloppe implantierte Batterie, zwei Türme für 155 R. Alles, was wir schreiben können, ist, dass eine Betonierung der Enden des Kasernenhofs vorgesehen war. Auf der rechten Seite des Hofs hätte einer der 75-Türme Platz genommen und ein Maschinengewehrturm hätte die linke Seite des Hofs besetzt. Ein zweiter Maschinengewehrturm hätte den Eingangsbogen überragt. Diese Arbeiten waren im August 1914 in Ausführung und keine Panzerung wird jemals installiert werden. Heute kann man vom Reduit nur noch seinen Eingang und seine Kaserne sehen. Alles, was sich vorne befand, Pulvermagazine eingeschlossen, ist entweder eingeebnet oder begraben. Nichtsdestotrotz ist die Enveloppe, die die Form eines sehr gestreckten Dreiecks annimmt, frei zugänglich und als öffentlicher Park eingerichtet. Es wäre schade, ihre Spitze nicht zu erreichen. Mehrere der sechs Traversen-Unterstände in der Nähe dieser Spitze bestehen noch und wurden restauriert, ebenso wie die Doppelkaponniere, die an dieser Stelle den äußersten Nordosten der Enveloppe verteidigt. Diese Kaponniere besitzt, in einer ihrer Eskarpengalerien, eine Poterne, die mit einer Kipptür versehen war, wie die Hebezugrollen bezeugen. Im Westen ist es angebracht, die Anwesenheit von Entlastungsbögen in der Kontreskarpe zu vermerken. Banal, denken Sie? Vielleicht; aber jenseits eines vertikalen Absatzes des Grabens, die Kontreskarpe bleibt auf dem gleichen Niveau, sind zwei überlagerte Reihen von Bögen zu sehen und das ist einzigartig. Dieser Absatz ist von einer seltenen Tunnelkaponniere besetzt. Diese hat keine Fassade mehr, also ist es ziemlich verwirrend auf den ersten Blick. Ein unterirdischer Schacht verbindet die beiden Kaponnieren. Manchmal « La Chaux » geschrieben.

Vesting van Montbéliard, noorden van de stad, 1876-1878. 406 m hoogte. 708 man (oorlogsgarizoen: 1 016 man) en 59 stukken waarvan 16 voor bestrijking. Genoemd fort Razout. Als het niet een lichte breuk van zijn voorhoofd was, zou dit fort een perfect trapezium zijn. Deze breuk (vormend de saillant III) vereiste niettemin om aan de saillants II en IV een dubbele caponnière te bevestigen, terwijl de keel werd bestreken vanaf een aileron aan saillant I. De grachten van het fort waren verbonden, op het niveau van de saillants I en V met de gracht van de enveloppe. Om binnen te dringen in de perimeter van de laatste, gingen twee bruggen (ophaalbare of demonteerbare) over de gracht van de enveloppe voldoende dicht bij de as van de keelgracht om, indien nodig, onder het vuur genomen te worden van de aileron van saillant I. Voor dit verdedigingsorgaan impliceert dit dat tegenover zijn kanonschietgaten, schietgaten voor geweervuur werden aangebracht. Inderdaad, de te bestrijken afstand en de oriëntatie genomen door de gracht van de enveloppe zouden de aanwezigheid van kanonnen nutteloos hebben gemaakt. De rest is een kwestie van semantiek; aileron of dubbele caponnière? Laten we voor de tweede optie kiezen. Een bijna identieke caponnière, met een lange escarpegalerij, bezette de zuidwestelijke hoek van de gracht van de enveloppe. Maar laten we terugkeren naar het fort. We hadden het bezocht in juni 1998. Alle grachten van het reduit waren opgevuld, maar dat betekent geenszins dat de caponnières gesloopt waren. We hadden niet kunnen binnenkomen, de plaatsen waren gesloten en bezet door een schietstand van de ordestrijdkrachten. De tunnel van de ingang, voor hij uitkomt in de binnenplaats, passeert tussen twee rijen van vijf slaapzalen op twee niveaus. De binnenplaats is een lichtput. Tegenover deze tien traveeën van het gelijkvloers (elf op de eerste verdieping), bevinden zich tien traveeën van magazijnen op het gelijkvloers voor slechts negen op de eerste verdieping. Laten we deze kloof opmerken die hier de slaapzalen met de rug naar de keel plaatst, dus naar het voorhoofd gericht. Onder het rechterdeel van de kazerne waren twee cisternes totaal 280 m³ uitgegraven. Hun lage capaciteit werd gecompenseerd door de aanwezigheid van twee putten. Er was ook een broodoven voor 220 rantsoenen. Als men de hoofdstraat volgt, passerend onder de tweede verdieping van magazijnen (en onderofficiers- en officierslogementen), kwam men uit in een tweede binnenplaats tegenover een aarden merlon geflankeerd door zijdoorgangen. Deze gaven uit op de twee verhoogde kruidmagazijnen opgetrokken zij aan zij zonder zelfs gescheiden te worden door een ventilatieschacht. Een document geeft 76 ton in deze magazijnen aan en 70 andere in een grotmagazijn! Dergelijke magazijnen bestaan op de Mont-Bart, op de Lomont en op de batterij des Roches, maar we moeten toegeven dat we dat van Lachaux niet kunnen situeren omdat geen van de geraadpleegde plannen een grotmagazijn aangeeft. De aarde die deze magazijnen beschermde vormde een massief dienend als parados van de walstraat. Deze omvatte nauwelijks vier traverse-schuilplaatsen en de toegangsschachten tot de caponnières. Deze traverse-schuilplaatsen waren alle zeer ver vooruit geplaatst, de rest van de perimeter bestaande uit een infanterieparapet. Zijn belangrijke positie, dominerend over Sochaux, plaatste het in de eerste lijn binnen de Belfortse bres. Het moest voorkomen dat de Belfortse bres via het zuiden werd omtrokken en als bijzondere rol de overgang van de Savoureuse ten zuiden van Belfort en de overgang van de Doubs te Audincourt verhinderen. Het is dus niet verrassend dat het de aandacht trok van de militaire verantwoordelijken. Dit zijnde de kredieten lieten op zich wachten en pas in 1913 begon men de moderniseringswerken. Onze informatie is onvolledig maar we kunnen vooruit brengen dat drie mitrailleurkoepels voorzien waren, twee koepels voor 75 Mle 05 en, waarschijnlijk in een in de enveloppe geïmplanteerde batterij, twee koepels voor 155 R. Alles wat we kunnen schrijven is dat een betonnering van de uiteinden van de kazernebinnenplaats voorzien was. Op de rechterkant van de binnenplaats zou een van de 75-koepels plaats genomen hebben en een mitrailleurkoepel zou de linkerkant van de binnenplaats bezet hebben. Een tweede mitrailleurkoepel zou de ingangsportiek overwelfd hebben. Deze werken waren in uitvoering in augustus 1914 en geen pantsering zal ooit geïnstalleerd worden. Vandaag kan men van het reduit alleen nog zijn ingang en zijn kazerne zien. Alles wat zich vooraan bevond, kruidmagazijnen inbegrepen is ofwel genivelleerd ofwel begraven. Desalniettemin is de enveloppe, de vorm aannemend van een zeer uitgerekte driehoek, vrij toegankelijk en ingericht als openbaar park. Het zou spijtig zijn de punt niet te bereiken. Verscheidene van de zes traverse-schuilplaatsen nabij deze punt bestaan nog en werden gerestaureerd, evenals de dubbele caponnière die op deze plaats het uiterste noordoosten van de enveloppe verdedigt. Deze caponnière bezit, in een van haar escarpegalerijen, een poterne die voorzien was van een kanteldeur, zoals de hijskatten getuigen. In het westen is het gepast de aanwezigheid van ontlastbogen in de contrescarpe te vermelden. Banaal zult u denken? Misschien; maar voorbij een verticale verspringing van de gracht, de contrescarpe blijft op hetzelfde niveau, zijn twee overlappende rijen van bogen te zien en dat is uniek. Deze verspringing wordt bezet door een zeldzame tunnelcaponnière. Deze heeft geen gevel meer, dus het is nogal verwarrend op het eerste gezicht. Een ondergrondse schacht verbindt de twee caponnières. Soms gespeld als « La Chaux ».

Fortress of Montbéliard, north of the town, 1876-1878. 406 m alt. 708 men (war garrison: 1,016 men) and 59 pieces including 16 for flanking. Named fort Razout. If it were not for a slight break in its head front, this fort would be a perfect trapezoid. This break (forming saliant III) nevertheless required attaching to saillants II and IV a double caponier, while the gorge was enfiladed from an aileron at saillant I. The ditches of the fort were connected, at the level of saillants I and V to the ditch of the envelope. To penetrate the perimeter of the latter, two bridges (drawbridges or demountable) passed over the ditch of the envelope sufficiently close to the axis of the gorge ditch to, if necessary, be taken under the fire of the aileron of saillant I. For this defensive organ, this implies that opposite its gun embrasures, rifle loopholes were made. Indeed, the distance to cover and the orientation taken by the ditch of the envelope would have rendered the presence of guns useless. The rest is a matter of semantics; aileron or double caponier? Let's opt for the second option. An almost identical caponier, with a long flanking escarp gallery, occupied the south-western angle of the ditch of the envelope. But let's return to the fort. We had visited it in June 1998. All the ditches of the reduit were filled, but that does not mean at all that the caponiers were razed. We could not enter, the places being closed and occupied by a shooting range of the police forces. The entrance tunnel, before emerging into the courtyard, passes between two rows of five quarters on two levels. The courtyard is a light well. Facing these ten bays on the ground floor (eleven on the first floor), are ten bays of stores on the ground floor for only nine on the first floor. Let's note this gap which places the quarters here with their back to the gorge, thus facing the head front. Under the right part of the barracks, two cisterns totalling 280 m³ had been dug. Their low capacity was compensated by the presence of two wells. There was also a bread oven for 220 rations. If one follows the main street, passing under the second floor of stores (and non-commissioned officers' and officers' lodgings), one emerged into a second courtyard facing an earth merlon flanked by lateral passages. These gave onto the two powder magazines built side by side without even being separated by a ventilation duct. A document indicates 76 tonnes in these magazines and 70 others in a cavern magazine! Such magazines exist at Mont-Bart, at Lomont and at the battery des Roches, but we must admit not being able to locate that of Lachaux because none of the consulted plans indicates a cavern magazine. The earth protecting these magazines formed a mass acting as a parados of the rampart street. This included hardly four traverse-shelters and the access ducts to the caponiers. These traverse-shelters were all placed very far forward, the rest of the perimeter consisting of an infantry parapet. Its important position, dominating Sochaux, placed it in the front line within the Belfort Gap. It was to prevent the Belfort Gap from being turned from the south and as a particular role prevent the crossing of the Savoureuse south of Belfort and the crossing of the Doubs at Audincourt. It is therefore not surprising that it attracted the attention of military officials. That being, the credits were slow in coming and it was only in 1913 that the modernisation works began. Our information is incomplete but we can put forward that three machine gun turrets were planned, two turrets for 75 Mle 05 and, probably in a battery implanted in the envelope, two turrets for 155 R. All that we can write is that a concreting of the ends of the barracks courtyard was planned. On the right of the courtyard, one of the 75 turrets would have taken place and a machine gun turret would have occupied the left of the courtyard. A second machine gun turret would have surmounted the entrance porch. These works were in progress in August 1914 and no armour will ever be installed. Today, one can only see of the reduit its entrance and its barracks. Everything that was located forward, powder magazines included is either levelled or buried. Nevertheless, the envelope, taking the shape of a very stretched triangle, is freely accessible and arranged as a public park. It would be a pity not to reach its point. Several of the six traverse-shelters near this point survive and have been restored, as well as the double caponier which defends at this place the extreme north-east of the envelope. This caponier possesses, in one of its flanking escarp galleries, a postern which was provided with a tipping door, as evidenced by the lifting pulleys. To the west, it is appropriate to note the presence of relieving arches in the counterscarp. Banal, you will think? Perhaps; but beyond a vertical setback of the ditch, the counterscarp remaining at the same level, two superimposed rows of arches can be seen and that is unique. This setback is occupied by a rare tunnel-caponier. This one no longer has a facade, so it is quite disconcerting at first. An underground duct connects the two caponiers. Sometimes spelled "La Chaux".

Pevnost Montbéliard, sever města, 1876-1878. 406 m nad mořem. 708 mužů (válečná posádka: 1 016 mužů) a 59 děl včetně 16 pro postřelování. Nazýván fort Razout. Kdyby ne mírný zlom jeho čelní strany, byl by tento fort dokonalým lichoběžníkem. Tento zlom (tvořící výběžek III) nicméně vyžadoval připojení k výběžkům II a IV dvojité kaponiéry, zatímco šíje byla postřelována z křidélka na výběžku I. Příkopy fortu byly spojeny, na úrovni výběžků I a V s příkopem obalové hradby. Pro vstup do obvodu této, dva mosty (padací nebo demontovatelné) překračovaly příkop obalové hradby dostatečně blízko osy šíjového příkopu, aby v případě potřeby byly pod palbou křidélka výběžku I. Pro tento obranný orgán to znamená, že naproti jeho dělovým střílnám byly proraženy střílny pro pušky. Skutečně, vzdálenost k postřelování a orientace příkopu obalové hradby by učinila přítomnost děl zbytečnou. Zbytek je věcí sémantiky; křidélko nebo dvojitá kaponiéra? Zvolme druhou možnost. Téměř totožná kaponiéra, s dlouhou postřelovací galerií eskarpy, zaujímala jihozápadní roh příkopu obalové hradby. Ale vraťme se k fortu. Navštívili jsme jej v červnu 1998. Všechny příkopy reduty byly zásypy, ale to nijak neznamená, že kaponiéry byly zbořeny. Nemohli jsme vejít, místa byla uzavřena a obsazena střelnicí policejních sil. Vstupní tunel, než vyústí na nádvoří, prochází mezi dvěma řadami pěti ubikací na dvou úrovních. Nádvoří je světlík. Čelem k těmto deseti políům přízemí (jedenáct v prvním patře) se nachází deset polí skladů v přízemí pro pouze devět v prvním patře. Všimněme si této mezery, která zde umisťuje ubikace zády k šíji, tedy čelem k čelní straně. Pod pravou částí kasáren byly vyhloubeny dvě cisterny celkem 280 m³. Jejich nízká kapacita byla kompenzována přítomností dvou studní. Byla tam také chlebová pec pro 220 dávek. Pokud se následuje hlavní ulice, procházející pod druhým patrem skladů (a poddůstojnických a důstojnických ubytování), vycházelo se na druhé nádvoří čelem k zeminovému valounu lemovanému bočními průchody. Ty vedly na dva zvýšené prachové magazíny postavené vedle sebe bez toho, aby byly odděleny ventilační šachtou. Dokument uvádí 76 tun v těchto magazínech a 70 dalších v jeskynním magazínu! Takové magazíny existují na Mont-Bart, na Lomont a na baterii des Roches, ale musíme přiznat, že nemůžeme lokalizovat ten Lachaux, protože žádný z konzultovaných plánů neukazuje jeskynní magazín. Zemina chránící tyto magazíny tvořila masív sloužící jako paradós ulice na hradbách. Ta zahrnovala sotva čtyři traversy-úkryty a přístupové šachty ke kaponiérám. Tyto traversy-úkryty byly všechny umístěny velmi vpředu, zbytek obvodu tvořen pěchotním parapetem. Jeho důležitá pozice, dominující nad Sochaux, jej stavěla do první linie v rámci Belfortské brány. Měl zabránit obchvatu Belfortské brány z jihu a jako zvláštní úlohu zabránit přechodu Savoureuse jižně od Belfortu a přechodu Doubs u Audincourtu. Není tedy překvapující, že upoutal pozornost vojenských představitelů. To jsou, kredity se zpožďovaly a teprve v roce 1913 začaly modernizační práce. Naše informace jsou neúplné, ale můžeme uvést, že byly plánovány tři kulometné věže, dvě věže pro 75 Mle 05 a, pravděpodobně v baterii implantované v obalové hradbě, dvě věže pro 155 R. Vše, co můžeme napsat, je, že byla plánována betonáž konců kasárenského nádvoří. Na pravé straně nádvoří by zaujala místo jedna z 75 věží a kulometná věž by obsadila levou stranu nádvoří. Druhá kulometná věž by překlenula vstupní portikus. Tyto práce byly v průběhu v srpnu 1914 a žádné pancéřování nebude nikdy instalováno. Dnes lze z reduty vidět pouze její vstup a její kasárna. Vše, co se nacházelo vpředu, prachové magazíny včetně, je buď srovnáno se zemí nebo pohřbeno. Nicméně, obalová hradba, nabývající tvaru velmi protáhlého trojúhelníku, je volně přístupná a upravena jako veřejný park. Bylo by škoda nedosáhnout její špičky. Několik ze šesti travers-úkrytů blízko této špičky přežívá a bylo restaurováno, stejně jako dvojitá kaponiéra, která na tomto místě brání extrémní severovýchod obalové hradby. Tato kaponiéra má, v jedné ze svých postřelovacích galerií eskarpy, poternu, která byla vybavena výklopnými dveřmi, jak svědčí zvedací kladky. Na západě je vhodné zaznamenat přítomnost odlehčovacích oblouků v kontreskarpě. Banalní, pomyslíte si? Možná; ale za vertikálním odsazením příkopu, kontreskarpa zůstávající na stejné úrovni, lze vidět dvě nad sebou položené řady oblouků a to je jedinečné. Toto odsazení je obsazeno vzácnou tunelovou kaponiérou. Ta již nemá fasádu, takže je to docela zneklidňující na první pohled. Podzemní šachta spojuje dvě kaponiéry. Někdy psáno « La Chaux ».