Alger. Cet important ouvrage, réalisé à l’extrémité du cap Matifou, à l’est d’Alger, et à proximité du fort d’Estrées, est armé en 1914 de 6 canons G de 24 cm Mle 1876 sur affût G PC. Ces pièces sont regroupées en 2 batteries de trois pièces, placées à l’altitude moyenne de 35 mètres, et installées dans des alvéoles bétonnées. Chaque batterie est dotée d’un magasin de combat Mle 1901, situé à sa droite. Ces derniers sont ravitaillés par voie de 40, à partir d’un magasin caverne réalisé de plain-pied. L’ouvrage est entouré d’une enceinte défendue par des bastionnets, et doublé d’une grille défensive. En 1918, l’ouvrage possède encore 4 de ses canons de 24 cm. Il est complètement transformé à la veille de la Seconde Guerre mondiale. Il est transformé en batterie d’artillerie principale, armée de 4 canons de 194 Mle 1902 sur affût C Mle 1934. Mais seul le PDT (poste directeur de tirs) est installé dans l’ancien ouvrage. Les pièces sont disposées dans 4 cuves en béton armé, dotées de niches pour 120 coups complets, et placées au nord et à l’est de l’ancien ouvrage, avec des entraxes variant de 80 à 122 mètres. La nouvelle batterie est protégée par un fossé humide, doublé d’un réseau de barbelés, dispositifs uniques pour l’époque. Le PDT (poste directeur de tirs) dispose d’un télémètre C de 10 mètres SOM transformé AN, et d’un conjugateur mécanique C Mle 30 D. Un PDT auxiliaire est installé dans le fort d’Estrées, et l’éclairage du champ de tir est assuré par le projecteur de 150 GP du Cap Matifou. La DCA est assurée par 2 affûts de 13,2 CAD. Le 8 novembre 1942, la batterie ouvre le feu sur les navires alliés, et est elle-même soumise à leurs tirs. Elle est également bombardée par des avions embarqués. Dans l’après-midi, elle est attaquée par de l’infanterie, appuyée par des canons autoportés. Le commandant de batterie décide de se rendre, après avoir perdu quatre tués et trois blessés. Le site a été complètement transformé après la guerre et est méconnaissable. Il est visiblement toujours occupé par l’armée algérienne. JJM 10/08/2008

Alger. Dieses wichtige Werk, errichtet an der Spitze des Kap Matifou, östlich von Alger, und in der Nähe des Forts d’Estrées, ist 1914 bewaffnet mit 6 Geschützen G de 24 cm Mle 1876 auf Lafette G PC. Diese Geschütze sind in 2 Batterien zu je drei Geschützen gruppiert, auf einer mittleren Höhe von 35 Metern platziert und in betonierten Geschützständen installiert. Jede Batterie ist mit einem Gefechtsmagazin Mle 1901 ausgestattet, das sich rechts von ihr befindet. Letztere werden über eine 40 cm-Schmalspurbahn von einem ebenerdig angelegten Kavernenmagazin versorgt. Das Werk ist von einer durch Bastionetten verteidigten Umwallung umgeben und durch einen Stacheldrahtzaun zusätzlich gesichert. 1918 besitzt das Werk noch 4 seiner 24-cm-Geschütze. Es wird unmittelbar vor dem Zweiten Weltkrieg vollständig umgebaut. Es wird in eine Hauptartillerie-Batterie umgewandelt, bewaffnet mit 4 Geschützen de 194 Mle 1902 auf Lafette C Mle 1934. Aber nur der PDT (Feuerleitstand) wird im alten Werk installiert. Die Geschütze sind in 4 Stahlbeton-Geschützständen untergebracht, ausgestattet mit Nischen für 120 komplette Schuss, und nördlich und östlich des alten Werks platziert, mit Achsabständen von 80 bis 122 Metern. Die neue Batterie wird durch einen nassen Graben geschützt, verdoppelt durch ein Stacheldrahtnetz, einzigartige Vorrichtungen für die damalige Zeit. Der PDT (Feuerleitstand) verfügt über ein 10-Meter-Basisentfernungsmessgerät C SOM transformé AN und einen mechanischen Richtaufsatz C Mle 30 D. Ein Hilfs-PDT ist im Fort d’Estrées installiert, und die Beleuchtung des Schussfelds wird durch den 150 GP-Scheinwerfer am Kap Matifou gewährleistet. Die DCA wird durch 2 Doppel-MG-Lafetten de 13,2 CAD sichergestellt. Am 8. November 1942 eröffnet die Batterie das Feuer auf die alliierten Schiffe und wird selbst deren Beschuss ausgesetzt. Sie wird auch von Trägerflugzeugen bombardiert. Am Nachmittag wird sie von Infanterie angegriffen, unterstützt durch Selbstfahrlafetten. Der Batteriekommandant entscheidet sich zur Kapitulation, nachdem er vier Tote und drei Verwundete verloren hat. Die Stätte wurde nach dem Krieg völlig verändert und ist unkenntlich. Sie wird offensichtlich immer noch von der algerischen Armee genutzt. JJM 10/08/2008

Alger. Dit belangrijke werk, gerealiseerd aan het einde van Kaap Matifou, ten oosten van Alger, en in de buurt van het Fort d’Estrées, is in 1914 bewapend met 6 kanonnen G de 24 cm Mle 1876 op affuit G PC. Deze stukken zijn gegroepeerd in 2 batterijen van drie stukken, geplaatst op een gemiddelde hoogte van 35 meter, en geïnstalleerd in betonnen geschutsopstanden. Elke batterij is uitgerust met een gevechtsmagazijn Mle 1901, gelegen aan haar rechterzijde. Deze laatste worden bevoorraad via een 40 cm-smalspoor, vanuit een grotmagazijn op gelijk niveau aangelegd. Het werk is omgeven door een omwalling verdedigd door bastionnetten, en verdubbeld door een verdedigingsrooster. In 1918 bezit het werk nog 4 van zijn 24 cm kanonnen. Het wordt volledig getransformeerd aan de vooravond van de Tweede Wereldoorlog. Het wordt omgevormd tot een hoofdartilleriebatterij, bewapend met 4 kanonnen de 194 Mle 1902 op affuit C Mle 1934. Maar enkel de PDT (vuurleidingspost) wordt in het oude werk geïnstalleerd. De stukken zijn opgesteld in 4 gewapend betonnen kuipen, voorzien van nissen voor 120 complete schoten, en geplaatst ten noorden en ten oosten van het oude werk, met hartafstanden variërend van 80 tot 122 meter. De nieuwe batterij wordt beschermd door een natte gracht, verdubbeld door een prikkeldraadnet, unieke voorzieningen voor die tijd. De PDT (vuurleidingspost) beschikt over een 10 meter-basisafstandsmeter C SOM transformé AN, en een mechanische conjugator C Mle 30 D. Een hulp-PDT is geïnstalleerd in het Fort d’Estrées, en de verlichting van het schootsveld wordt verzorgd door de 150 GP projectielamp van Kaap Matifou. De DCA wordt verzorgd door 2 dubbele mitrailleursaffuiten de 13,2 CAD. Op 8 november 1942 opent de batterij het vuur op de geallieerde schepen, en wordt zelf aan hun vuur blootgesteld. Zij wordt ook gebombardeerd door vliegtuigen van vliegdekschepen. In de namiddag wordt zij aangevallen door infanterie, gesteund door gemechaniseerde kanonnen. De batterijcommandant besluit zich over te geven, na vier doden en drie gewonden te hebben verloren. De site is na de oorlog volledig getransformeerd en is onherkenbaar. Hij wordt blijkbaar nog steeds door het Algerijnse leger bezet. JJM 10/08/2008

Alger. This important work, constructed at the tip of Cape Matifou, east of Alger, and near the Fort d’Estrées, is armed in 1914 with 6 guns G de 24 cm Mle 1876 on mount G PC. These pieces are grouped into 2 batteries of three pieces each, placed at an average altitude of 35 metres, and installed in concrete emplacements. Each battery is equipped with a combat magazine Mle 1901, located to its right. The latter are supplied via a 40 cm narrow-gauge railway, from a cavern magazine built at ground level. The work is surrounded by an enceinte defended by bastionets, and doubled by a defensive grid. In 1918, the work still has 4 of its 24 cm guns. It is completely transformed on the eve of the Second World War. It is converted into a main artillery battery, armed with 4 guns de 194 Mle 1902 on mount C Mle 1934. But only the PDT (fire control post) is installed in the old work. The guns are placed in 4 reinforced concrete emplacements, equipped with niches for 120 complete rounds, and positioned north and east of the old work, with spacings varying from 80 to 122 metres. The new battery is protected by a wet ditch, doubled by a barbed wire network, unique features for the time. The PDT (fire control post) has a 10-metre base rangefinder C SOM transformé AN, and a mechanical director C Mle 30 D. An auxiliary PDT is installed in Fort d’Estrées, and the illumination of the firing field is provided by the 150 GP searchlight at Cape Matifou. The DCA is provided by 2 twin machine gun mounts de 13,2 CAD. On 8 November 1942, the battery opens fire on the Allied ships, and is itself subjected to their fire. It is also bombed by carrier-based aircraft. In the afternoon, it is attacked by infantry, supported by self-propelled guns. The battery commander decides to surrender, after losing four killed and three wounded. The site was completely transformed after the war and is unrecognisable. It is evidently still occupied by the Algerian army. JJM 10/08/2008

Alger. Toto důležité dílo, zřízené na konci mysu Matifou, východně od Alger, a v blízkosti fortu d’Estrées, je v roce 1914 vyzbrojeno 6 děly G de 24 cm Mle 1876 na lafetě G PC. Tato děla jsou seskupena do 2 baterií po třech kusech, umístěných v průměrné nadmořské výšce 35 metrů a instalovaných v betonových postaveních. Každá baterie je vybavena bojovým skladem Mle 1901, umístěným napravo od ní. Ty jsou zásobovány úzkorozchodnou dráhou o rozchodu 40 cm z jeskynního skladu vybudovaného v jedné úrovni. Dílo je obklopeno ohrazením bráněným bastionky a zdvojeno obrannou mříží. V roce 1918 má dílo stále 4 svá 24 cm děla. Je zcela přestavěno na prahu druhé světové války. Je přeměněno na hlavní dělostřeleckou baterii, vyzbrojenou 4 děly de 194 Mle 1902 na lafetě C Mle 1934. Ale pouze PDT (postavení pro řízení palby) je instalováno ve starém díle. Děla jsou rozmístěna ve 4 železobetonových postaveních, vybavených výklenky pro 120 kompletních ran, a umístěna severně a východně od starého díla, s osovými vzdálenostmi od 80 do 122 metrů. Nová baterie je chráněna mokrým příkopem, zdvojeným ostnatým drátěným zátarasem, jedinečnými zařízeními pro tu dobu. PDT (postavení pro řízení palby) disponuje dálkoměrem C o základně 10 metrů SOM transformé AN a mechanickým zaměřovačem C Mle 30 D. Pomocný PDT je instalován ve fortu d’Estrées a osvětlení palebného pole je zajištěno světlometem 150 GP na mysu Matifou. DCA je zajištěna 2 dvojčetnými lafetami de 13,2 CAD. Dne 8. listopadu 1942 baterie otvírá palbu na spojenecké lodě a je sama vystavena jejich palbě. Je také bombardována palubními letadly. Odpoledne je napadena pěchotou podporovanou samohybnými děly. Velitel baterie se rozhodne kapitulovat po ztrátě čtyř zabitých a tří raněných. Místo bylo po válce zcela přeměněno a je k nepoznání. Je zjevně stále obsazeno alžírskou armádou. JJM 10/08/2008