Place de Briançon, 10 000 m au nord de la ville, 189? ou 1900. 2 427 m/alt (altitude moyenne des batteries). Implantées sur le versant ouest de la Crête des Ruines de Drouvet, en contrebas du blockhaus de Lenlon et à l'aplomb de la batterie du Sapey, bénéficiant de bonnes vues sur les hauteurs rive gauche de la vallée de la Clarée, notamment le col des Acles (2 212 m). Au nombre de cinq, toutes ayant quatre plates-formes, elles sont totalement dépourvues de dispositif défensif autre que des tranchées d'infanterie réparties inégalement sur le terrain. Ces batteries sont ainsi réparties : la première est installée sur un mamelon au centre du cirque herbeux au pied du blockhaus du Lenlon, dans un large virage de la route ; invisible depuis les sommets frontaliers, elle est également privée de vues sur ses objectifs potentiels, aussi effectue-t-elle du tir indirect. Les trois batteries suivantes sont alignées sur la ligne de crête ; seules quelques dizaines de mètres séparent les plates-formes d'une batterie de celles de la batterie suivante. Chacune de ces 3 batteries est dotée d'un magasin à munitions, soit un magasin sous roc et deux bétonnés. Quelques précisions sur ces magasins à munitions ne nous semblent pas superflues, tant ils diffèrent. Le magasin à munitions sous roc, rattaché à la batterie n° 2 comporte une entrée fermée par une grille ; cette entrée débouche sur un couloir perpendiculaire dans les flancs duquel sont creusées deux niches à munitions, couloir qui dessert les deux corps d'abri parallèles. Au contraire, les abris à munitions en béton, rattachés aux batteries n° 3 et 4, comportent deux entrées aux extrémités de la façade, entrées fermées par des portes légèrement blindées ; ces entrées donnent sur un couloir perpendiculaire qui, lui-même, comporte en son centre l'accès à l'unique corps d'abri. Précisons toutefois que s'il n'y a guère de doute quant à l'antériorité à 1914 du magasin sous roc, nous n'avons aucune certitude pour les abris bétonnés. La cinquième et dernière batterie est quant à elle implantée dans les dernières pentes qui mènent au blockhaus du même nom ; aucun magasin à munitions ne lui est rattaché. Toutes les batteries, qu'elles soient à tir direct ou non, ont leurs parapets en terre croulante et sont dépourvues de niches à munitions. Les quatre premières batteries sont orientées vers le col des Acles ; par contre, la cinquième pointe ses canons sur le col de l'Échelle, elle pouvait en outre effectuer des tirs sur les retranchements de Berwick voisins et le fort de l'Olive. Les informations nous manquent sur l'armement des batteries, mais divers éléments nous laissent à penser à des pièces de moyen calibre (80, 90, 95 c). Pour loger le personnel de l'artillerie, quatre baraques sont édifiées. La première, implantée relativement bas en bordure de la route d'accès et parfaitement défilée, a connu plusieurs destinations. En effet, nous pouvons y relever de nombreuses traces de grabats, cependant la large porte à l'extrémité sud la désigne comme hangar d'artillerie ; des différences dans le revêtement des murs indiquent le percement ultérieur de la porte, mais nous ignorons en quelle année il a été opéré. Signalons enfin, pour souligner ses différences, que cette baraque est adossée à la roche et qu'elle est dotée d'une toiture en un seul pan. Les trois autres baraques sont groupées dans la contrepente, en dessous des batteries et du magasin à poudres sous roc, non loin de la fontaine. Ces baraques abritent deux rangs de lits grabats sur deux étages, avec passage central et portes aux extrémités ; des poêles à bois réchauffaient les pièces. Leur toiture est faite de planches portées par des poteaux en bois, planches recouvertes de tôles galvanisées elles-mêmes recouvertes d'une fine couche de terre. Dans cette couche de terre est dissimulé un réseau dense de câbles parafoudre. Notons que la baraque n°2 comporte une cloison qui isole un local à l'extrémité sud, local abritant la cuisine. La quatrième baraque, plus petite que les autres, était destinée aux officiers ; comme il se doit, elle est implantée légèrement plus haut. Toutes les baraques sont en maçonnerie ordinaire, néanmoins leur situation à contrepente les met à l'abri des bombardements. Curieusement, nous n'avons pas découvert la moindre trace de latrines, ni à l'intérieur ni à l'extérieur. Un peu plus bas que le groupe de baraque, en bordure de la route, s'étale la place d'armes, vaste terrassement plus ou moins aménagé. Au centre de celle-ci se trouve la fontaine, avec lavoir et abreuvoir, alimentée par le captage d'une source sise à quelques 50 m de là. Les batteries et baraques sont conservées en l'état jusqu'en juin 1940 où ils connaîtront leur baptême du feu. S'y trouvent alors 3 batteries appartenant au 154e RAP (Régiment Artillerie de Position) : une armée de 75 M pointée sur le col des Thures, une de 65 M et une autre de 75 M orientées sur le col des Acles. Les 12 pièces ouvrent le feu sur l'assaillant italien à partir du 21 juin, sans subir de contrebatterie sérieuse ; leur violents tirs (quelques 2.000 coups expédiés en 4 jours !) contribua largement à arrêter les italiens sur la ligne des avants-postes, sanctionnant par un déluge de feu toute approche de la Clarée. Aujourd'hui (08/2008) abandonnées, les batteries sombrent peu à peu dans l'oubli. Si les plates-formes sont encore bien lisibles, de même que les magasins à munitions joliment conservés, il n'en est pas de même des baraques. La mieux conservé est la n° 2, la plus grande, ce qui fait le bonheur des moutons qui y trouvent un abri confortable. La baraque des officiers montre une vilaine fissure, dont il est à craindre qu'elle n'emporte prochainement la toiture et une partie des murs. Le hangar se trouve désormais privé de toiture, les restes de charpente pendent lamentablement. Quant à la baraque n° 3, vraisemblablement soufflée par une avalanche, il n'en reste que la dalle et quelques pierres. La fontaine conserve fière allure, mais le captage est asséché. Les coordonnées géographiques ci-dessus indiquent l'emplacement de la batterie n° 2.

Festung von Briançon, 10 000 m nördlich der Stadt, 189? oder 1900. 2 427 M ü M (durchschnittliche Höhe der Batterien). Angesiedelt am Westhang des Crête des Ruines de Drouvet, unterhalb des Blockhauses von Lenlon und senkrecht über der Batterie von Sapey, mit guten Aussichten auf die Höhen des linken Ufers des Clarée-Tals, insbesondere den Acles-Pass (2 212 m). Fünf an der Zahl, alle mit vier Plattformen, sind sie völlig frei von Verteidigungsvorrichtungen außer Infanteriegräben, die ungleichmäßig auf dem Gelände verteilt sind. Diese Batterien sind wie folgt verteilt: die erste ist auf einer Anhöhe in der Mitte des grasigen Zirkus am Fuß des Lenlon-Blockhauses installiert, in einer weiten Kurve der Straße; unsichtbar von den Grenzgipfeln, ist sie auch ohne Aussicht auf ihre potenziellen Ziele, also führt sie indirektes Feuer durch. Die drei folgenden Batterien sind entlang der Kammlinie ausgerichtet; nur einige Dutzend Meter trennen die Plattformen einer Batterie von denen der nächsten Batterie. Jede dieser 3 Batterien ist mit einem Munitionsmagazin ausgestattet, entweder einem Felsmagazin und zwei betonierten. Einige Präzisierungen zu diesen Munitionsmagazinen erscheinen uns nicht überflüssig, so sehr unterscheiden sie sich. Das Felsmunitionsmagazin, verbunden mit Batterie Nr. 2, weist einen Eingang auf, der durch ein Gitter verschlossen ist; dieser Eingang mündet in einen senkrechten Gang, in dessen Flanken zwei Munitionsnischen ausgehoben sind, Gang der zwei parallele Schutzräume erschließt. Im Gegenteil, die betonierten Munitionsunterstände, verbunden mit den Batterien Nr. 3 und 4, weisen zwei Eingänge an den Enden der Fassade auf, Eingänge verschlossen durch leicht gepanzerte Türen; diese Eingänge führen zu einem senkrechten Gang, der selbst in seiner Mitte den Zugang zum einzigen Schutzraum aufweist. Wir präzisieren jedoch, dass wenn es kaum Zweifel an der Vorrangigkeit vor 1914 des Felsmagazins gibt, wir keine Gewissheit für die betonierten Unterstände haben. Die fünfte und letzte Batterie ist ihrerseits in den letzten Hängen angesiedelt, die zum gleichnamigen Blockhaus führen; kein Munitionsmagazin ist ihr zugeordnet. Alle Batterien, ob Direktschuss oder nicht, haben ihre Brustwehren aus bröckelnder Erde und sind ohne Munitionsnischen. Die ersten vier Batterien sind zum Acles-Pass ausgerichtet; dagegen richtet die fünfte ihre Kanonen auf den Échelle-Pass, sie konnte außerdem Feuer auf die benachbarten Berwick-Verschanzungen und das Fort der Olive ausführen. Informationen über die Bewaffnung der Batterien fehlen uns, aber verschiedene Elemente lassen uns an Geschütze mittleren Kalibers denken (80, 90, 95 c). Um das Artilleriepersonal unterzubringen, werden vier Baracken errichtet. Die erste, relativ tief am Rand der Zufahrtsstraße angesiedelt und perfekt gedeckt, hatte mehrere Bestimmungen. Tatsächlich können wir dort zahlreiche Spuren von Feldbetten feststellen, jedoch die breite Tür am Südende bezeichnet sie als Artillerieschuppen; Unterschiede in der Wandverkleidung weisen auf das spätere Durchbrechen der Tür hin, aber wir wissen nicht, in welchem Jahr es durchgeführt wurde. Erwähnen wir schließlich, um ihre Unterschiede hervorzuheben, dass diese Baracke an den Felsen angelehnt ist und mit einem einseitigen Dach ausgestattet ist. Die drei anderen Baracken sind in der Gegenhang gruppiert, unterhalb der Batterien und des Fels-Pulvermagazins, nicht weit vom Brunnen. Diese Baracken beherbergen zwei Reihen Feldbetten auf zwei Etagen, mit zentralem Durchgang und Türen an den Enden; Holzöfen wärmten die Räume. Ihr Dach besteht aus Brettern, getragen von hölzernen Pfosten, Bretter bedeckt mit verzinkten Blechen, selbst bedeckt mit einer dünnen Erdschicht. In dieser Erdschicht ist ein dichtes Netz von Blitzschutzkabeln versteckt. Wir bemerken, dass Baracke Nr. 2 eine Trennwand aufweist, die einen Raum am Südende isoliert, Raum der die Küche beherbergt. Die vierte Baracke, kleiner als die anderen, war für Offiziere bestimmt; wie es sich gehört, ist sie etwas höher angesiedelt. Alle Baracken sind in gewöhnlichem Mauerwerk, dennoch stellt ihre Lage im Gegenhang sie vor Bombardements sicher. Seltsamerweise haben wir nicht die geringste Spur von Latrinen entdeckt, weder innen noch außen. Etwas tiefer als die Barackengruppe, am Straßenrand, erstreckt sich der Exerzierplatz, weite mehr oder weniger ausgebaute Erdböschung. In ihrer Mitte befindet sich der Brunnen, mit Waschplatz und Tränke, gespeist durch die Fassung einer Quelle etwa 50 m entfernt. Die Batterien und Baracken werden bis Juni 1940 instand gehalten, wo sie ihre Feuertaufe erleben werden. Dort befinden sich dann 3 Batterien, die zum 154. RAP (Festungsartillerie-Regiment) gehören: eine bewaffnet mit 75 M, gerichtet auf den Thures-Pass, eine mit 65 M und eine andere mit 75 M, ausgerichtet auf den Acles-Pass. Die 12 Geschütze eröffnen das Feuer auf den italienischen Angreifer ab dem 21. Juni, ohne ernsthafte Gegenbatterie zu erleiden; ihr heftiges Feuer (etwa 2.000 Schüsse in 4 Tagen abgefeuert!) trug wesentlich dazu bei, die Italiener an der Linie der Vorposten zu stoppen, jeden Annäherungsversuch an die Clarée mit einem Feuermeer zu bestrafen. Heute (08/2008) verlassen, versinken die Batterien allmählich in Vergessenheit. Wenn die Plattformen noch gut lesbar sind, ebenso wie die hübsch erhaltenen Munitionsmagazine, ist es bei den Baracken nicht der Fall. Die am besten erhaltene ist Nr. 2, die größte, was die Schafe erfreut, die dort einen bequemen Unterschlupf finden. Die Offiziersbaracke zeigt einen hässlichen Riss, von dem zu befürchten ist, dass er bald das Dach und einen Teil der Mauern mitreißt. Der Schuppen ist nun dachlos, die Reste der Dachkonstruktion hängen kläglich. Was die Baracke Nr. 3 betrifft, wahrscheinlich von einer Lawine weggespült, bleiben nur die Platte und einige Steine. Der Brunnen behält stolze Haltung, aber die Fassung ist ausgetrocknet. Die oben angegebenen geografischen Koordinaten geben den Standort der Batterie Nr. 2 an.

Vesting van Briançon, 10 000 m ten noorden van de stad, 189? of 1900. 2 427 m/alt (gemiddelde hoogte van de batterijen). Gevestigd op de westelijke helling van de Crête des Ruines de Drouvet, beneden het blokhuis van Lenlon en loodrecht boven de batterij van Sapey, met goede uitzichten op de hoogten van de linkeroever van de Clarée-vallei, in het bijzonder de Acles-pas (2 212 m). Vijf in aantal, alle met vier platforms, zijn ze volledig verstoken van verdedigingsinrichtingen behalve infanteriegeulen ongelijkmatig verdeeld over het terrein. Deze batterijen zijn als volgt verdeeld: de eerste is geïnstalleerd op een heuvel in het midden van de grasrijke cirque aan de voet van het Lenlon-blokhuis, in een brede bocht van de weg; onzichtbaar vanaf de grenstoppen, is ze ook beroofd van uitzicht op haar potentiële doelen, dus voert ze indirect vuur uit. De drie volgende batterijen zijn uitgelijnd langs de kamlijn; slechts enkele tientallen meters scheiden de platforms van een batterij van die van de volgende batterij. Elk van deze 3 batterijen is uitgerust met een munitiemagazijn, zijnde een rotsmagazijn en twee gebetonneerde. Enige preciseringen over deze munitiemagazijnen lijken ons niet overbodig, zozeer verschillen ze. Het rotsmunitiemagazijn, verbonden met batterij nr. 2, bevat een ingang gesloten door een traliewerk; deze ingang komt uit op een loodrechte gang in wiens flanken twee munitienissen zijn uitgegraven, gang die twee parallelle schuilplaatsen bedient. Integendeel, de gebetonneerde munitieonderkomens, verbonden met de batterijen nr. 3 en 4, bevatten twee ingangen aan de uiteinden van de gevel, ingangen gesloten door licht gepantserde deuren; deze ingangen geven uit op een loodrechte gang die, zelf, in zijn midden de toegang tot de unieke schuilplaats bevat. We preciseren echter dat als er weinig twijfel is over de anterioriteit vóór 1914 van het rotsmagazijn, we geen zekerheid hebben voor de gebetonneerde onderkomens. De vijfde en laatste batterij is voor haar part gevestigd in de laatste hellingen die naar het gelijknamige blokhuis leiden; geen munitiemagazijn is eraan verbonden. Alle batterijen, of ze nu direct vuur of niet zijn, hebben hun borstweringen in afbrokkelende aarde en zijn verstoken van munitienissen. De eerste vier batterijen zijn georiënteerd naar de Acles-pas; daarentegen richt de vijfde haar kanonnen op de Échelle-pas, ze kon bovendien vuren uitvoeren op de naburige Berwick-verschansingen en het fort van de Olive. Informatie over de bewapening van de batterijen ontbreekt ons, maar diverse elementen doen ons denken aan stukken van middelbaar kaliber (80, 90, 95 c). Om het artilleriepersoneel te huisvesten, worden vier barakken opgetrokken. De eerste, relatief laag gelegen aan de rand van de toegangsweg en perfect gedekt, heeft meerdere bestemmingen gekend. Inderdaad, we kunnen er talrijke sporen van veldbedden vaststellen, echter de brede deur aan het zuideinde duidt het aan als artillerieloods; verschillen in de wandbekleding wijzen op het latere doorbreken van de deur, maar we weten niet in welk jaar het is uitgevoerd. Vermelden we ten slotte, om haar verschillen te benadrukken, dat deze barak tegen de rots is aangeleund en dat ze is uitgerust met een dak in één helling. De drie andere barakken zijn gegroepeerd in de tegenhelling, onder de batterijen en het rotskruitmagazijn, niet ver van de fontein. Deze barakken herbergen twee rijen veldbedden op twee verdiepingen, met centrale doorgang en deuren aan de uiteinden; houtkachels verwarmden de kamers. Hun dak is gemaakt van planken gedragen door houten palen, planken bedekt met gegalvaniseerde platen zelf bedekt met een dunne laag aarde. In deze laag aarde is een dicht net van bliksemafleidingskabels verborgen. We merken op dat barak nr.2 een schot bevat dat een lokaal aan het zuideinde isoleert, lokaal dat de keuken herbergt. De vierde barak, kleiner dan de anderen, was bestemd voor officieren; zoals het hoort, is ze iets hoger gevestigd. Alle barakken zijn in gewoon metselwerk, niettemin stelt hun situatie in tegenhelling ze veilig voor bombardementen. Vreemd genoeg hebben we niet de minste spoor van latrines ontdekt, noch binnen noch buiten. Iets lager dan de barakkengroep, aan de rand van de weg, strekt zich de exercitieplaats uit, wijde min of meer aangelegde aanaarding. In haar midden bevindt zich de fontein, met wasplaats en drinkbak, gevoed door de winning van een bron ongeveer 50 m verderop. De batterijen en barakken worden in staat gehouden tot juni 1940 waar ze hun vuurdoop zullen kennen. Er bevinden zich dan 3 batterijen behorend tot het 154e RAP (Regiment Artillerie van Stelling): een bewapend met 75 M gericht op de Thures-pas, een met 65 M en een andere met 75 M georiënteerd op de Acles-pas. De 12 stukken openen het vuur op de Italiaanse aanvaller vanaf 21 juni, zonder serieuze tegentreffer te ondergaan; hun hevige vuren (ongeveer 2.000 schoten afgevuurd in 4 dagen!) droeg ruimschoots bij om de Italianen te stoppen aan de linie van de voorposten, elke benadering van de Clarée bestraffend met een vloed van vuur. Vandaag (08/2008) verlaten, zakken de batterijen geleidelijk weg in vergetelheid. Als de platforms nog goed leesbaar zijn, evenals de mooi bewaarde munitiemagazijnen, is het niet hetzelfde voor de barakken. De best bewaarde is nr. 2, de grootste, wat de schapen verheugt die er een comfortabel onderkomen vinden. De barak van de officieren toont een lelijke scheur, waarvan te vrezen is dat ze binnenkort het dak en een deel van de muren meeneemt. De loods is nu van dak ontdaan, de resten van de gebint hangen treurig. Wat barak nr. 3 betreft, waarschijnlijk weggeblazen door een lawine, blijven alleen de plaat en enkele stenen over. De fontein behoudt trots allure, maar de winning is uitgedroogd. De bovenstaande geografische coördinaten geven de locatie van batterij nr. 2 aan.

Fortress of Briançon, 10 000 m north of the town, 189? or 1900. 2 427 m alt (average altitude of the batteries). Established on the western slope of the Crête des Ruines de Drouvet, below the blockhouse of Lenlon and directly above the battery of Sapey, benefiting from good views of the heights of the left bank of the Clarée valley, in particular the Acles pass (2 212 m). Five in number, all with four platforms, they are completely devoid of defensive devices other than infantry trenches unevenly distributed on the terrain. These batteries are distributed as follows: the first is installed on a hillock in the center of the grassy cirque at the foot of the Lenlon blockhouse, in a wide bend of the road; invisible from the border summits, it is also deprived of views on its potential targets, so it performs indirect fire. The next three batteries are aligned on the ridge line; only a few tens of meters separate the platforms of one battery from those of the next battery. Each of these 3 batteries is equipped with an ammunition magazine, either a rock magazine and two concreted ones. Some details about these ammunition magazines do not seem superfluous to us, so much do they differ. The rock ammunition magazine, attached to battery No. 2, has an entrance closed by a grid; this entrance leads to a perpendicular corridor in the flanks of which two ammunition niches are dug, corridor that serves the two parallel shelter rooms. On the contrary, the concrete ammunition shelters, attached to batteries No. 3 and 4, have two entrances at the ends of the facade, entrances closed by slightly armored doors; these entrances lead to a perpendicular corridor which, itself, has in its center the access to the unique shelter room. We specify however that if there is little doubt about the anteriority to 1914 of the rock magazine, we have no certainty for the concrete shelters. The fifth and last battery is for its part established in the last slopes that lead to the blockhouse of the same name; no ammunition magazine is attached to it. All batteries, whether direct fire or not, have their parapets in crumbling earth and are devoid of ammunition niches. The first four batteries are oriented towards the Acles pass; on the other hand, the fifth points its guns at the Échelle pass, it could moreover carry out fire on the neighboring Berwick entrenchments and the fort of Olive. We lack information on the armament of the batteries, but various elements lead us to think of medium caliber pieces (80, 90, 95 c). To house the artillery personnel, four barracks are built. The first, established relatively low on the edge of the access road and perfectly covered, has known several destinations. Indeed, we can note there numerous traces of field beds, however the wide door at the southern end designates it as an artillery shed; differences in the wall covering indicate the later piercing of the door, but we do not know in which year it was carried out. Let us finally mention, to emphasize its differences, that this barracks is backed against the rock and that it is equipped with a single-slope roof. The three other barracks are grouped in the counterslope, below the batteries and the rock powder magazine, not far from the fountain. These barracks house two rows of field beds on two floors, with central passage and doors at the ends; wood stoves heated the rooms. Their roof is made of boards carried by wooden posts, boards covered with galvanized sheets themselves covered with a thin layer of earth. In this layer of earth is hidden a dense network of lightning protection cables. Note that barracks No. 2 has a partition that isolates a room at the southern end, room housing the kitchen. The fourth barracks, smaller than the others, was intended for officers; as it should be, it is established slightly higher. All barracks are in ordinary masonry, nevertheless their situation in counterslope protects them from bombardments. Curiously, we have not discovered the slightest trace of latrines, neither inside nor outside. A little lower than the barracks group, on the edge of the road, spreads the parade ground, vast more or less developed earthwork. In its center is the fountain, with washhouse and watering trough, fed by the catchment of a spring located about 50 m away. The batteries and barracks are maintained until June 1940 where they will experience their baptism of fire. There are then 3 batteries belonging to the 154th RAP (Position Artillery Regiment): one armed with 75 M aimed at the Thures pass, one with 65 M and another with 75 M oriented towards the Acles pass. The 12 pieces open fire on the Italian attacker from June 21, without suffering serious counter-battery; their violent firing (about 2,000 shots fired in 4 days!) largely contributed to stopping the Italians on the line of the outposts, punishing any approach to the Clarée with a deluge of fire. Today (08/2008) abandoned, the batteries are gradually sinking into oblivion. If the platforms are still well readable, as well as the nicely preserved ammunition magazines, it is not the same for the barracks. The best preserved is No. 2, the largest, which delights the sheep that find a comfortable shelter there. The officers' barracks shows an ugly crack, which it is to be feared that it will soon take away the roof and part of the walls. The shed is now deprived of its roof, the remains of the frame hang pitifully. As for barracks No. 3, probably blown away by an avalanche, only the slab and some stones remain. The fountain retains a proud appearance, but the catchment is dried up. The geographical coordinates above indicate the location of battery No. 2.

Pevnost Briançon, 10 000 m severně od města, 189? nebo 1900. 2 427 m alt (průměrná nadmořská výška baterií). Uspořádány na západním svahu Crête des Ruines de Drouvet, pod blokhausem Lenlon a svisle nad baterií Sapey, s dobrými výhledy na výšiny levého břehu údolí Clarée, zejména průsmyk Acles (2 212 m). Pět počtem, všechny se čtyřmi platformami, jsou zcela prosty obranných zařízení kromě pěchotních zákopů nerovnoměrně rozložených na terénu. Tyto baterie jsou rozděleny takto: první je instalována na pahorku ve středu travnatého kotlu u paty Lenlonova blokhausu, v široké zatáčce silnice; neviditelná z pohraničních vrcholů, je také zbavena výhledu na své potenciální cíle, tedy provádí nepřímou palbu. Tři následující baterie jsou seřazeny podél hřebenové linie; pouze několik desítek metrů odděluje platformy jedné baterie od těch další baterie. Každá z těchto 3 baterií je vybavena muničním skladem, buď skalním skladem a dvěma betonovanými. Některá upřesnění o těchto muničních skladech se nám nezdají nadbytečná, tak se liší. Skalní muniční sklad, připojený k baterii č. 2, obsahuje vchod uzavřený mříží; tento vchod ústí do kolmé chodby, v jejíchž bocích jsou vyhloubeny dvě muníční niky, chodba která obsluhuje dvě paralelní úkrytové místnosti. Naopak, betonové muniční úkryty, připojené k bateriím č. 3 a 4, obsahují dva vchody na koncích fasády, vchody uzavřené lehce pancéřovanými dveřmi; tyto vchody vedou do kolmé chodby, která, sama, má ve svém středu přístup k jediné úkrytové místnosti. Upřesňujeme však, že pokud není téměř pochyb o předcházející existenci před rokem 1914 skalního skladu, nemáme žádnou jistotu pro betonové úkryty. Pátá a poslední baterie je pro svou část usazena v posledních svazích vedoucích ke stejnojmennému blokhausu; žádný muniční sklad k ní není připojen. Všechny baterie, ať už přímé palby nebo ne, mají své parapety z sypké zeminy a jsou prosty muníčních nik. První čtyři baterie jsou orientovány k průsmyku Acles; naopak, pátá namířila své kanóny na průsmyk Échelle, mohla navíc provádět palbu na sousední Berwickovy retranžmety a fort Olive. Chybí nám informace o výzbroji baterií, ale různé prvky nás vedou k uvažování o dělech střední ráže (80, 90, 95 c). Pro ubytování dělostřeleckého personálu jsou postaveny čtyři baráky. První, umístěná relativně nízko na okraji přístupové cesty a dokonale krytá, poznala několik určení. Skutečně, můžeme tam zjistit četné stopy polních lůžek, avšak široké dveře na jižním konci ji označují jako dělostřeleckou kůlnu; rozdíly v obložení stěn naznačují pozdější proražení dveří, ale nevíme, v kterém roce bylo provedeno. Uveďme konečně, abychom zdůraznili její rozdíly, že tato barák je přisazena ke skále a že je vybavena střechou v jedné rovině. Tři další baráky jsou seskupeny v protisvahu, pod bateriemi a skalním prachovým skladem, nedaleko fontány. Tyto baráky ukrývají dvě řady polních lůžek na dvou podlažích, s centrálním průchodem a dveřmi na koncích; dřevěná kamna vytápěla místnosti. Jejich střecha je zhotovena z prken nesených dřevěnými sloupy, prkna pokrytá pozinkovanými plechy samy pokryté tenkou vrstvou zeminy. V této vrstvě zeminy je ukryta hustá síť hromosvodných kabelů. Všimněme si, že barák č. 2 obsahuje příčku, která izoluje místnost na jižním konci, místnost ukrývající kuchyň. Čtvrtá barák, menší než ostatní, byla určena pro důstojníky; jak se sluší, je umístěna o něco výše. Všechny baráky jsou z obyčejného zdiva, nicméně jejich situace v protisvahu je chrání před bombardováním. Podivně, jsme neobjevili sebemenší stopu latrín, ani uvnitř ani venku. O něco níže než skupina baráků, na okraji silnice, se rozprostírá cvičiště, rozlehlý více méně upravený zemní násyp. V jejím středu se nachází fontána, s prádelnou a napaječkou, zásobovaná jímáním pramene ležícího asi 50 m odtud. Baterie a baráky jsou udržovány ve stavu do června 1940, kde poznají svůj křest ohněm. Nacházejí se tam tehdy 3 baterie náležící k 154. RAP (Pluk Pozičního Dělostřelectva): jedna vyzbrojená 75 M namířená na průsmyk Thures, jedna 65 M a další 75 M orientovaná na průsmyk Acles. 12 děl otevírá palbu na italského útočníka od 21. června, aniž by utrpěly vážnou protipalebnou opětovou palbu; jejich prudká palba (asi 2 000 ran vypálených za 4 dny!) přispěla značně k zastavení Italů na linii předních hlídek, trestajíc přívalem ohně každý přístup k Clarée. Dnes (08/2008) opuštěny, baterie postupně upadají do zapomnění. Pokud platformy jsou ještě dobře čitelné, stejně jako pěkně zachované muniční sklady, není to stejné s baráky. Nejlépe zachovaná je č. 2, největší, což těší ovce, které tam nacházejí pohodlný úkryt. Důstojnická barák vykazuje ošklivou trhlinu, kterou je obávat se, že brzy odnese střechu a část zdí. Kůlna je nyní zbavena střechy, zbytky krovu visí žalostně. Co se týče baráku č. 3, pravděpodobně odváté lavinou, zůstává pouze deska a několik kamenů. Fontána si zachovává hrdý vzhled, ale jímání je vyschlé. Výše uvedené zeměpisné souřadnice udávají umístění baterie č. 2.