Place de Cherbourg, nord-ouest de la ville. Pendant ouest du fort du Musoir Est, même genèse et armement identique. Notons qu'en 1883, avant les bétonnages, on étudie la possibilité d'y installer une ou deux tourelles cuirassées pour 2 canons de 32 c. Nous ignorons si des études similaires ont concerné le Musoir Est, mais cela est probable. En 1889, on envisage de placer 4 canons de 32 c sous casemates, soit 2 tirant en arrière de Chavagnac et 2 ayant des actions en avant de Querqueville. En définitive, on ne placera que deux 32 c sous casemates, avec mission de défendre la passe de l'ouest. Les dimensions intérieures de ces casemates sont de 14 m x 5 m x 3,5 m. Le mur de masque a une épaisseur de 5 m et la dalle de ciel 3 m. Le champ de tir horizontal est de 15°. L'embrasure a une plongée de 5° négatifs ce qui permet à un projectile d'atteindre la ligne de flottaison d'un navire passant à 150 m au large, au plus bas niveau des marées d'équinoxe. Les deux casemates communiquent entre elles et sont séparées par un fort pilier, creux, abritant l'escalier menant au phare. Elles se situent dans l'axe de la digue de telle sorte que les canons peuvent être à volonté amenés ou retirés relativement aisément. En 1904 sa batterie Est de 2 x 100 mm est supprimée, mais ses sous-sellettes d'affûts nous sont parvenues. Le fort ne semble plus aujourd'hui (06/2007) intéresser personne. Propriété de la Marine, seuls quelques-uns de ses locaux sont utilisés par les phares et balises. Nous avons eu le bonheur de pouvoir visiter un fort resté "dans son jus". Certes, l'armement n'est plus présent, mais les ferrailleurs ont ici nettement moins sévi qu'ailleurs. Tous les monte-charges sont en place, dont un (celui de la batterie de 100 Est) ayant encore un obus dans les griffes de sa noria. Même s'il est probable que cet obus (au demeurant totalement gonflé par l'action des embruns) ait été placé en cette situation par quelque visiteur post seconde guerre, l'impression que l'on a de se retrouver ici en dehors du temps en ressort renforcée. L'usine électrique, directement à droite en entrant, est encore pourvue de l'un de ses deux moteurs monocylindres marqué "AKTIEBOLAGET DIESELS MOTORET STOCKHOLM", étonnamment peu dégradé. Les sous-sellettes des canons de 32 c dans les casemates sont présentes. Sur celle de droite, les Allemands ont érigé un escalier lequel mène dans l'embrasure laquelle a été aménagée pour recevoir un canon de 50 mm kwk. Ce canon, au tube outrageusement dégradé par les embruns est toujours en place. Bon nombre de huisseries ont survécu et parmi toutes ces parties boisées, des panneaux informatifs quant à la fonction des locaux. C'est ainsi que l'on peut encore lire "cartouches de 47 mm", "poudres de 320", "obus de 320 et passage des soutes de 100", etc. Suite à notre suggestion, la direction des travaux maritimes de Cherbourg devrait les récupérer sous peu et procéder à leur restauration ainsi qu'à leur conservation. L'essentiel des rails et plaques tournantes du réseau de voie étroite parcourant le fort est en place ; très dégradé, mais en place. Les dessus ont conservé toutes leurs sous-sellettes d'affûts. Seuls les emplacements des canons de 47 à tir rapide sont vides. L'occupant a ici nettement moins modifié l'aspect des lieux que ce que l'on peut voir sur le fort Central ou sur l'île Pelée. Le petit poste de commandement français de l'Entre-deux-guerres est toujours bien assis entre les deux batteries principales. Le phare "Cherbourg ouest", accessible par un escalier tournant aux marches de pierre parfaitement ajustées, ajoute une petite touche de pittoresque à l'ensemble qui restera à jamais comme l'un de nos meilleurs souvenirs de visites.

Festung von Cherbourg, nordwestlich der Stadt. Westliches Gegenstück zum Fort du Musoir Est, gleiche Entstehung und identische Bewaffnung. Zu bemerken ist, dass 1883, vor den Betonierungen, die Möglichkeit untersucht wurde, dort einen oder zwei gepanzerte Türme für 2 Geschütze 32 c zu installieren. Wir wissen nicht, ob ähnliche Studien den Musoir Est betrafen, aber das ist wahrscheinlich. 1889 erwog man, 4 Geschütze 32 c in Kasematten unterzubringen, davon 2, die hinter Chavagnac feuern, und 2, die vor Querqueville wirken sollen. Letztendlich wurden nur zwei 32 c in Kasematten platziert, mit der Aufgabe, die westliche Passage zu verteidigen. Die Innenabmessungen dieser Kasematten betragen 14 m x 5 m x 3,5 m. Die Maskenmauer ist 5 m dick und die Deckenplatte 3 m. Der horizontale Schussfeldbereich beträgt 15°. Die Scharte hat eine negative Tauchung von 5°, was es einem Geschoss ermöglicht, die Wasserlinie eines 150 m vorbeifahrenden Schiffes auf dem niedrigsten Stand der Äquinoktiumsflut zu erreichen. Die beiden Kasematten stehen miteinander in Verbindung und sind durch einen starken, hohlen Pfeiler getrennt, der das zum Leuchtturm führende Treppenhaus beherbergt. Sie liegen in der Achse des Damms, so dass die Geschütze relativ leicht nach Belieben herangebracht oder entfernt werden können. 1904 wurde seine östliche Batterie von 2 x 100 mm aufgehoben, aber ihre Lafettenunterlager sind uns erhalten geblieben. Das Fort scheint heute (06/2007) niemanden mehr zu interessieren. Eigentum der Marine, werden nur einige seiner Räume von den Leuchttürmen und Baken genutzt. Wir hatten das Glück, ein Fort besuchen zu können, das "in seinem Saft" geblieben ist. Zwar ist die Bewaffnung nicht mehr vorhanden, aber die Schrotthändler haben hier deutlich weniger gewütet als anderswo. Alle Aufzüge sind vorhanden, darunter einer (der der 100-mm-Ost-Batterie), der noch eine Granate in den Krallen seines Schöpfrads hat. Auch wenn es wahrscheinlich ist, dass diese Granate (die zudem durch die Gischt völlig aufgequollen ist) von einem Besucher nach dem Zweiten Weltkrieg in diese Situation gebracht wurde, wird der Eindruck, sich hier außerhalb der Zeit wiederzufinden, dadurch verstärkt. Das Kraftwerk, direkt rechts beim Eingang, ist noch mit einem seiner beiden Einzylindermotoren ausgestattet, gekennzeichnet mit "AKTIEBOLAGET DIESELS MOTORET STOCKHOLM", erstaunlich wenig degradiert. Die Lafettenunterlager der 32-c-Geschütze in den Kasematten sind vorhanden. Auf dem rechten haben die Deutschen eine Treppe errichtet, die in die Scharte führt, die für die Aufnahme einer 50 mm kwk Kanone eingerichtet wurde. Dieses Geschütz, dessen Lauf durch die Gischt ungeheuer beschädigt ist, ist immer noch an Ort und Stelle. Eine große Anzahl von Tür- und Fensterzargen hat überlebt, und unter all diesen hölzernen Teilen befinden sich Informationstafeln über die Funktion der Räume. So kann man noch lesen "Patronen 47 mm", "Pulver 320", "Granaten 320 und Durchgang der 100er Magazine" usw. Auf unseren Vorschlag hin sollte die Hafenbaudirektion von Cherbourg diese demnächst bergen und ihre Restaurierung und Konservierung vornehmen. Der Großteil der Schienen und Drehscheiben des das Fort durchziehenden Schmalspurnetzes ist vorhanden; sehr heruntergekommen, aber vorhanden. Die Oberseiten haben alle ihre Lafettenunterlager bewahrt. Nur die Stellungen der 47-mm-Schnellfeuergeschütze sind leer. Der Besatzer hat hier den Aspekt der Orte deutlich weniger verändert als das, was man im Fort Central oder auf der Île Pelée sehen kann. Der kleine französische Kommandoposten aus der Zwischenkriegszeit sitzt immer noch gut zwischen den beiden Hauptbatterien. Der Leuchtturm "Cherbourg West", erreichbar über eine Wendeltreppe mit perfekt angepassten Stein-stufen, fügt dem Ganzen einen kleinen Hauch von Malerikkeit hinzu, der für immer als eine unserer besten Besuchserinnerungen bleiben wird.

Vesting van Cherbourg, noordwesten van de stad. Westelijke tegenhanger van het fort du Musoir Est,zelfde oorsprong en identieke bewapening. Merk op dat in 1883, voor de betonneringen, de mogelijkheid werd bestudeerd om daar één of twee gepantserde koepels voor 2 kanonnen 32 c te installeren. We weten niet of soortgelijke studies de Musoir Est betroffen, maar dat is waarschijnlijk. In 1889 overwoog men 4 kanonnen 32 c in kazematten te plaatsen, waarvan 2 vurend achter Chavagnac en 2 met acties voor Querqueville. Uiteindelijk zullen slechts twee 32 c in kazematten worden geplaatst, met de opdracht de westelijke doorgang te verdedigen. De binnenafmetingen van deze kazematten zijn 14 m x 5 m x 3,5 m. De maskermuur is 5 m dik en de zoldering 3 m. Het horizontale schootsveld is 15°. De embrasure heeft een negatieve diepgang van 5° waardoor een projectiel de waterlijn van een schip dat 150 m uit de kust passeert, op het laagste niveau van de equinoctiale getijden, kan bereiken. De twee kazematten communiceren met elkaar en worden gescheiden door een sterke, holle pijler die de trap naar de vuurtoren herbergt. Ze bevinden zich in de as van de dijk zodat de kanonnen relatief gemakkelijk naar believen kunnen worden aangevoerd of verwijderd. In 1904 werd zijn oostelijke batterij van 2 x 100 mm opgeheven, maar de affutonderstellen zijn ons overgeleverd. Het fort lijkt vandaag (06/2007) niemand meer te interesseren. Eigendom van de Marine, worden slechts enkele van zijn lokalen gebruikt door de vuurtorens en bakens. We hadden het geluk een fort te kunnen bezoeken dat "in zijn eigen saus" is gebleven. Natuurlijk is de bewapening niet meer aanwezig, maar de oudijzerhandelaren hebben hier duidelijk minder huisgehouden dan elders. Alle goederenliften zijn aanwezig, waaronder één (die van de 100 mm Oost-batterij) die nog een granaat in de klauwen van zijn noria heeft. Ook al is het waarschijnlijk dat deze granaat (die trouwens volledig is opgezwollen door het zee-schuim) in deze situatie is geplaatst door een bezoeker na de Tweede Wereldoorlog, de indruk dat men zich hier buiten de tijd bevindt, wordt erdoor versterkt. De elektriciteitsfabriek, direct rechts bij binnenkomst, is nog voorzien van een van zijn twee monocilindermotoren gemarkeerd met "AKTIEBOLAGET DIESELS MOTORET STOCKHOLM", verbazingwekkend weinig aangetast. De affutonderstellen van de 32 c kanonnen in de kazematten zijn aanwezig. Op die van rechts hebben de Duitsers een trap opgericht die naar de embrasure leidt, die is ingericht om een 50 mm kwk kanon te ontvangen. Dit kanon, met een loop die schandalig is aangetast door het zeeschuim, staat nog steeds op zijn plaats. Veel hang- en sluitwerk heeft overleefd en tussen al deze houten onderdelen bevinden zich informatiepanelen over de functie van de lokalen. Zo kan men nog lezen "patronen 47 mm", "kruit 320", "granaten 320 en doorgang van de 100 magazijnen", enz. Naar aanleiding van ons voorstel zou de directie maritieme werken van Cherbourg deze binnenkort moeten recupereren en hun restauratie en conservering uitvoeren. Het merendeel van de rails en draaischijven van het smalspoornetwerk dat het fort doorkruist, is aanwezig; zeer vervallen, maar aanwezig. De bovenzijden hebben al hun affutonderstellen behouden. Alleen de plaatsen van de 47 mm snelvuurkanonnen zijn leeg. De bezetter heeft hier het aanzien van de plaatsen duidelijk minder gewijzigd dan wat men kan zien in het fort Central of op het Île Pelée. Het kleine Franse commandopost uit het interbellum zit nog steeds goed tussen de twee hoofd batterijen. De vuurtoren "Cherbourg west", toegankelijk via een wenteltrap met perfect aangepaste treden van steen, voegt een vleugje schilderachtigheid toe aan het geheel dat voor altijd een van onze beste bezoeksherinneringen zal blijven.

Fortress of Cherbourg, northwest of the town. Western counterpart to the fort du Musoir Est, same genesis and identical armament. Note that in 1883, before the concrete works, the possibility of installing one or two armoured turrets for 2 guns 32 c was studied. We do not know if similar studies concerned the Musoir Est, but that is probable. In 1889, consideration was given to placing 4 guns 32 c under casemates, 2 firing behind Chavagnac and 2 having actions in front of Querqueville. Ultimately, only two 32 c will be placed in casemates, with the mission of defending the western channel. The interior dimensions of these casemates are 14 m x 5 m x 3.5 m. The mask wall is 5 m thick and the roof slab 3 m. The horizontal firing field is 15°. The embrasure has a negative plunge of 5° which allows a projectile to reach the waterline of a ship passing 150 m offshore, at the lowest level of the equinoctial tides. The two casemates communicate with each other and are separated by a strong, hollow pillar housing the staircase leading to the lighthouse. They are located in the axis of the dyke so that the guns can be brought in or removed relatively easily at will. In 1904 its East battery of 2 x 100 mm was removed, but its gun carriage bases have come down to us. The fort no longer seems to interest anyone today (06/2007). Property of the Navy, only a few of its premises are used by the lighthouses and beacons. We were fortunate to be able to visit a fort that has remained "in its original state". Certainly, the armament is no longer present, but the scrap dealers have clearly wreaked less havoc here than elsewhere. All the hoists are in place, including one (that of the 100 mm East battery) still holding a shell in the claws of its noria. Even though it is probable that this shell (which is, moreover, completely swollen by the spray) was placed in this situation by some post-Second World War visitor, the impression of finding oneself outside of time here is reinforced. The power plant, directly on the right upon entering, is still fitted with one of its two monocylinder engines marked "AKTIEBOLAGET DIESELS MOTORET STOCKHOLM", surprisingly little degraded. The gun carriage bases for the 32 c guns in the casemates are present. On the right one, the Germans erected a staircase leading into the embrasure which was fitted out to receive a 50 mm kwk gun. This gun, its barrel outrageously degraded by the spray, is still in place. A good number of door and window frames have survived and among all these wooden parts, informative panels regarding the function of the premises. Thus one can still read "47 mm cartridges", "320 powders", "320 shells and passage of the 100 magazines", etc. Following our suggestion, the Cherbourg maritime works department should recover them shortly and proceed with their restoration and conservation. Most of the rails and turntables of the narrow-gauge network running through the fort are in place; very degraded, but in place. The tops have retained all their gun carriage bases. Only the emplacements for the 47 mm quick-fire guns are empty. The occupant here clearly modified the appearance of the places less than what can be seen at fort Central or on île Pelée. The small French command post from the interwar period is still well seated between the two main batteries. The "Cherbourg west" lighthouse, accessible by a spiral staircase with perfectly fitted stone steps, adds a small touch of picturesqueness to the whole which will forever remain as one of our best visiting memories.

Pevnost Cherbourg, severozápadně od města. Západní protějšek fortu du Musoir Est, stejný vznik a identická výzbroj. Poznamenejme, že v roce 1883, před betonážemi, se studovala možnost instalovat tam jednu nebo dvě pancéřové věže pro 2 děla 32 c. Nevíme, zda se podobné studie týkaly Musoir Est, ale to je pravděpodobné. V roce 1889 se uvažovalo o umístění 4 děl 32 c do kasemat, přičemž 2 měla střílet za Chavagnac a 2 působit před Querqueville. Nakonec budou do kasemat umístěna pouze dvě děla 32 c, s úkolem bránit západní průliv. Vnitřní rozměry těchto kasemat jsou 14 m x 5 m x 3,5 m. Maskovací stěna je silná 5 m a stropní deska 3 m. Horizontální palebný rozsah je 15°. Střílna má záporný sklon 5°, což umožňuje projektilu dosáhnout čáry ponoru lodi proplouvající 150 m od břehu na nejnižší úrovni rovnodennostního přílivu. Obě kasematy spolu komunikují a jsou odděleny silným, dutým pilířem ukrývajícím schodiště vedoucí k majáku. Leží v ose hráze tak, že děla lze relativně snadno podle potřeby dopravit nebo odstranit. V roce 1904 byla jeho východní baterie 2 x 100 mm zrušena, ale její základny lafet se k nám dostaly. Pevnost dnes (06/2007) již zřejmě nikoho nezajímá. V majetku námořnictva, pouhé některé z jejích prostor využívají majáky a bóje. Měli jsme štěstí, že jsme mohli navštívit fort, který zůstal "ve své původní podobě". Výzbroj sice již není přítomna, ale sběrači železa zde řádili výrazně méně než jinde. Všechny zdviže jsou na místě, včetně jedné (u 100 mm východní baterie), která má stále granát v drápech svého norie. I když je pravděpodobné, že tento granát (mimochodem zcela nafouklý působením mořské tříště) byl do této situace umístěn nějakým návštěvníkem po druhé světové válce, dojem, že se zde ocitáme mimo čas, je tím posílen. Elektrárna, přímo vpravo při vstupu, je stále vybavena jedním ze svých dvou jednoválcových motorů označených "AKTIEBOLAGET DIESELS MOTORET STOCKHOLM", překvapivě málo zchátralým. Základny lafet děl 32 c v kasematách jsou přítomny. Na té pravé Němci postavili schodiště, které vede do střílny, jež byla upravena pro přijetí 50 mm kanónu kwk. Toto dělo, jehož hlaveň je nehorázně poškozena mořskou tříští, je stále na místě. Přetrvalo mnoho veřejí a mezi všemi těmito dřevěnými částmi jsou informační panely o funkci prostor. Tak lze ještě číst "nábojnice 47 mm", "střeliviny 320", "granáty 320 a průchod 100 skladů" atd. Na základě našeho návrhu by je mělo ředitelství námořních prací v Cherbourgu vbrzku převzít a provést jejich restaurování a konzervaci. Podstatná část kolejí a otočných desek úzkorozchodné sítě protínající fort je na místě; velmi sešlá, ale na místě. Vrchní části si zachovaly všechny své základny lafet. Pouze stanoviště pro 47 mm rychlopalná děla jsou prázdná. Okupant zde výrazně méně změnil vzhled míst než to, co lze vidět na fortu Central nebo na ostrově Pelée. Malý francouzský velitelský stan z meziválečného období stále dobře sedí mezi dvěma hlavními bateriemi. Maják "Cherbourg západ", přístupný točitým schodištěm s dokonale do sebe zapadajícími kamennými stupni, přidává celku malý nádech malebnosti, který navždy zůstane jednou z našich nejlepších vzpomínek na návštěvy.