Cap Saint-Jacques. Construite à l’altitude de 75 mètres, cette batterie, qui fait partie du groupe du Phare, est armée, en 1912, de cinq mortiers M de 30 cm Mle 1893 sur affût M Mle 1889 PC. Les généraux Borgnis-Desbordes et Delambre, dans un rapport du 26 février 1899, demandent expressément la réalisation de cet ouvrage qu’ils jugent indispensable pour l’interdiction des mouillages, à l’est du cap Saint-Jacques. Ils le décrivent tel qu’il sera construit. Ils réclament également la construction d’une batterie de 24 cm, qui sera également réalisée. Située entre la batterie du Phare et celle des Lotus, la batterie de mortiers est un ouvrage maçonné, assez sommaire, comportant deux cuves rectangulaires. L’une, à l’est, reçoit trois pièces, qui tirent vers le sud-est, par-dessus la batterie du Phare. Elle possède une traverse abri, entre les pièces 2 et 3, et un autre abri, à droite de la pièce 1. La seconde cuve, à l’ouest, reçoit les deux autres pièces, qui tirent vers le sud-ouest. Un bâtiment à usage de casernement est situé entre les deux cuves. Les matériels, obsolètes, ne sont pas renvoyés en métropole, et sont toujours en place à l’issue de la Première Guerre mondiale. Le site n’est pas réutilisé en 1939, bien qu’un projet de 1930 envisage de remettre les mortiers en service. De nos jours, quatre de ceux-ci sont toujours en place, certes démunis de leurs accessoires, mais toujours très reconnaissables. Baptême des pièces : Mortier de 300 Mle 1893 R 1901 N° 1, 2, 3 et 5. Le tube du cinquième est exposé au musée de la Villa blanche, à Vungtau. Il est baptisé R 1901 N°4. Un souterrain à deux entrées, brut de déroctage et situé à 100 mètres au sud, sur la route menant à la batterie du Phare, servait pour le stockage des projectiles et de leurs charges. Diese Batterie, die auf einer Höhe von 75 Metern erbaut wurde und zur Gruppe des Phare gehört, ist 1912 mit fünf M-Mörsern 30 cm Mle 1893 auf M-Lafette Mle 1889 PC (Lafette mit zentralem Drehpunkt) bewaffnet. Die Generäle Borgnis-Desbordes und Delambre fordern in einem Bericht vom 26. Februar 1899 ausdrücklich die Verwirklichung dieses Werks, das sie für die Unterbindung der Ankerplätze östlich von Cap Saint-Jacques für unerlässlich halten. Sie beschreiben es so, wie es gebaut werden wird. Sie fordern auch den Bau einer 24-cm-Batterie, die ebenfalls realisiert wird. Zwischen der Batterie des Phare und der der Lotus gelegen, ist die Mörserbatterie ein recht einfaches Mauerwerk mit zwei rechteckigen Gruben. Die östliche nimmt drei Geschütze auf, die nach Südosten über die Batterie des Phare hinweg feuern. Sie hat einen Traversenunterstand zwischen den Geschützen 2 und 3 und einen weiteren Unterstand rechts von Geschütz 1. Die zweite Grube im Westen nimmt die beiden anderen Geschütze auf, die nach Südwesten feuern. Ein Gebäude als Kaserne befindet sich zwischen den beiden Gruben. Das veraltete Material wird nicht ins Mutterland zurückgeschickt und ist nach dem Ersten Weltkrieg noch vorhanden. Der Ort wird 1939 nicht wieder genutzt, obwohl ein Projekt von 1930 vorsieht, die Mörser wieder in Dienst zu stellen. Heutzutage sind vier davon noch vorhanden, zwar ohne ihre Zubehörteile, aber immer noch sehr gut erkennbar. Taufe der Geschütze: Mörser 300 mm Mle 1893 R 1901 Nr. 1, 2, 3 und 5. Das Rohr des fünften ist im Museum der Villa Blanche in Vungtau ausgestellt. Es trägt die Bezeichnung R 1901 Nr. 4. Ein unterirdischer Gang mit zwei Eingängen, roh ausgebrochen und 100 Meter südlich an der Straße zur Batterie des Phare gelegen, diente zur Lagerung der Geschosse und ihrer Ladungen. Deze batterij, gebouwd op een hoogte van 75 meter en behorend tot de Phare-groep, is in 1912 bewapend met vijf M-mortieren van 30 cm Mle 1893 op M-affuit Mle 1889 PC (affuit met centraal draaipunt). De generaals Borgnis-Desbordes en Delambre eisen in een rapport van 26 februari 1899 uitdrukkelijk de realisatie van dit werk, dat zij onmisbaar achten voor het beletten van ankerplaatsen ten oosten van Kaap Saint-Jacques. Zij beschrijven het zoals het zal worden gebouwd. Zij eisen ook de bouw van een 24 cm-batterij, die eveneens zal worden gerealiseerd. Gelegen tussen de batterij van de Phare en die van de Lotus, is de mortierbatterij een vrij eenvoudig metselwerk met twee rechthoekige kazematten. De oostelijke herbergt drie stukken, die naar het zuidoosten vuren, over de batterij van de Phare heen. Zij heeft een traversenonderkomen tussen de stukken 2 en 3, en een ander onderkomen rechts van stuk 1. De tweede kazemat in het westen herbergt de twee andere stukken, die naar het zuidwesten vuren. Een gebouw dienstdoend als kazerne bevindt zich tussen de twee kazematten. Het verouderde materieel wordt niet naar het moederland teruggezonden en is na de Eerste Wereldoorlog nog aanwezig. De site wordt in 1939 niet opnieuw gebruikt, hoewel een project uit 1930 overweegt de mortieren weer in dienst te stellen. Tegenwoordig zijn er nog vier aanwezig, weliswaar zonder hun accessoires, maar nog steeds zeer herkenbaar. Doop van de stukken: Mortier van 300 mm Mle 1893 R 1901 nr. 1, 2, 3 en 5. De loop van de vijfde is tentoongesteld in het museum van de Villa Blanche in Vungtau. Het draagt de aanduiding R 1901 nr. 4. Een ondergrondse gang met twee ingangen, ruw uitgehouwen en gelegen op 100 meter ten zuiden, aan de weg naar de batterij van de Phare, diende voor de opslag van de projectielen en hun ladingen. Built at an altitude of 75 metres, this battery, which is part of the Lighthouse group, is armed in 1912 with five M mortars of 30 cm Mle 1893 on M mounting Mle 1889 PC (mounting with central pivot point). Generals Borgnis-Desbordes and Delambre, in a report of 26 February 1899, expressly request the construction of this work which they consider indispensable for the denial of anchorages east of Cap Saint-Jacques. They describe it as it will be built. They also demand the construction of a 24 cm battery, which will also be built. Located between the Lighthouse battery and the Lotus battery, the mortar battery is a rather simple masonry work, comprising two rectangular pits. The eastern one receives three pieces, which fire to the south-east, over the Lighthouse battery. It has a traverse shelter between pieces 2 and 3, and another shelter to the right of piece 1. The second pit to the west receives the other two pieces, which fire to the south-west. A building used as barracks is located between the two pits. The obsolete equipment is not sent back to metropolitan France, and is still in place after the First World War. The site is not reused in 1939, although a 1930 project considers putting the mortars back into service. Nowadays, four of them are still in place, albeit missing their accessories, but still very recognisable. Baptism of the pieces: 300 mm Mortar Mle 1893 R 1901 No. 1, 2, 3 and 5. The barrel of the fifth is on display at the Villa Blanche museum in Vungtau. It is named R 1901 No. 4. An underground passage with two entrances, roughly excavated and located 100 metres to the south, on the road to the Lighthouse battery, was used for the storage of projectiles and their charges. Tato baterie, postavená v nadmořské výšce 75 metrů a patřící do skupiny Maják, je v roce 1912 vyzbrojena pěti minomety M ráže 30 cm vz. 1893 na lafetě M vz. 1889 PC (lafeta s centrálním bodem otáčení). Generálové Borgnis-Desbordes a Delambre ve zprávě z 26. února 1899 výslovně požadují realizaci tohoto díla, které považují za nepostradatelné pro znemožnění kotviště východně od mysu Saint-Jacques. Popisují jej tak, jak bude postaveno. Požadují také výstavbu 24cm baterie, která bude rovněž realizována. Minometná baterie, nacházející se mezi baterií Maják a baterií Lotus, je poměrně jednoduché zděné dílo se dvěma obdélníkovými jámami. Východní pojme tři kusy, které střílejí na jihovýchod přes baterii Maják. Má traverzový kryt mezi kusy 2 a 3 a další kryt napravo od kusu 1. Druhá jáma na západě pojme další dva kusy, které střílejí na jihozápad. Mezi oběma jámami se nachází budova sloužící jako kasárna. Zastaralá výzbroj není odeslána do metropole a je stále na místě po první světové válce. Lokalita není v roce 1939 znovu využita, ačkoli projekt z roku 1930 uvažuje o opětovném zařazení minometů do služby. V současné době jsou čtyři z nich stále na místě, sice bez svého příslušenství, ale stále velmi dobře rozpoznatelné. Křest kusů: Minomet ráže 300 mm vz. 1893 R 1901 č. 1, 2, 3 a 5. Hlaveň pátého je vystavena v muzeu Villa Blanche ve Vungtau. Je označena R 1901 č. 4. Podzemní chodba se dvěma vchody, surově vylámaná a nacházející se 100 metrů jižně na silnici k baterii Maják, sloužila ke skladování granátů a jejich náplní. © JJM 03/05/2026

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Câble (batterie du), Lotus (batterie des)