Cap Saint-Jacques. Construite à l’altitude de 75 mètres, à 250 m au sud-est de la batterie du Lotus et à 250 m au nord-ouest des batteries du Phare et batterie est du Phare, cette batterie, qui fait partie du groupe du Phare, est armée, en 1912, de cinq mortiers M de 30 cm Mle 1893 sur affût M Mle 1889 PC. Les généraux Borgnis-Desbordes et Delambre, dans un rapport du 26 février 1899, demandent expressément la réalisation de cet ouvrage qu’ils jugent indispensable pour l’interdiction des mouillages, à l’est du cap Saint-Jacques. Ils le décrivent tel qu’il sera réalisé. Ils réclament également la construction d’une batterie de 24 cm, qui sera également réalisée. Située entre la batterie du Phare et celle des Lotus, la batterie de mortiers est un ouvrage maçonné, assez sommaire, comportant deux cuves rectangulaires. L’une reçoit trois pièces, qui tirent vers le sud-est, par-dessus la batterie du Phare. Elle possède une traverse-abri, entre les pièces 2 et 3, et un autre abri, à droite de la pièce 1. La seconde cuve reçoit les deux autres pièces, qui tirent vers le sud-ouest. Un bâtiment à usage de casernement est situé entre les deux cuves. Les matériels, obsolètes, ne sont pas renvoyés en métropole, et sont toujours en place à l’issue de la Première Guerre mondiale. Le site n’est pas réutilisé en 1939, bien qu’un projet de 1930 envisage de remettre les mortiers en service. De nos jours, quatre de ceux-ci sont toujours en place, certes démunis de leurs accessoires, mais toujours très reconnaissables, et fraîchement peints de la même couleur vert foncé que ceux des batteries du Phare et de Ganh Ray. Baptême des pièces : Mortier de 300 Mle 1893 R 1901 N° 1, 2, 3 et 5. Un souterrain à deux entrées, brut de déroctage et situé à 100 mètres au sud, sur la route menant à la batterie du Phare, servait au stockage des projectiles et de leurs charges. JJM 03/07/2008

Cap Saint-Jacques. Auf 75 M/ü M erbaut, 250 m südöstlich der Batterie Lotus und 250 m nordwestlich der Batterien des Leuchtturms und der Ostbatterie des Leuchtturms, ist diese Batterie, die zur Gruppe des Leuchtturms gehört, 1912 mit fünf 30 cm M-Mörsern Mle 1893 auf M-Lafette Mle 1889 PC bewaffnet. Die Generäle Borgnis-Desbordes und Delambre fordern in einem Bericht vom 26. Februar 1899 ausdrücklich den Bau dieses Werks, das sie für die Sperrung der Ankerplätze östlich des Kaps Saint-Jacques für unerlässlich halten. Sie beschreiben es so, wie es ausgeführt werden wird. Sie fordern auch den Bau einer 24 cm Batterie, der ebenfalls ausgeführt wird. Zwischen der Leuchtturmbatterie und der Lotusbatterie gelegen, ist die Mörserbatterie ein gemauertes, recht einfaches Werk, bestehend aus zwei rechteckigen Geschützschalen. Eine davon nimmt drei Geschütze auf, die nach Südosten, über die Leuchtturmbatterie hinweg, feuern. Sie besitzt einen Querschutzbau zwischen den Geschützen 2 und 3 und einen weiteren Schutzbau rechts von Geschütz 1. Die zweite Schale nimmt die beiden anderen Geschütze auf, die nach Südwesten feuern. Ein Gebäude für Unterkunftszwecke befindet sich zwischen den beiden Schalen. Die veralteten Geschütze wurden nicht ins Mutterland zurückgeschickt und waren nach dem Ersten Weltkrieg immer noch an Ort und Stelle. Der Standort wurde 1939 nicht wiederverwendet, obwohl ein Projekt von 1930 die Wiederinbetriebnahme der Mörser vorsah. Heutzutage sind vier von ihnen immer noch vorhanden, zwar ohne Zubehör, aber immer noch sehr gut erkennbar und frisch gestrichen in der gleichen dunkelgrünen Farbe wie die der Leuchtturm- und Ganh Ray-Batterien. Namen der Geschütze: 300 mm Mörser Mle 1893 R 1901 Nr. 1, 2, 3 und 5. Ein unterirdischer Gang mit zwei Eingängen, roh aus dem Fels geschlagen und 100 Meter südlich an der Straße zur Leuchtturmbatterie gelegen, diente der Lagerung der Geschosse und ihrer Treibladungen. JJM 03/07/2008

Kaap Saint-Jacques. Gebouwd op een hoogte van 75 meter, 250 m ten zuidoosten van de batterij van Lotus en 250 m ten noordwesten van de batterijen van de Vuurtoren en de oostbatterij van de Vuurtoren, is deze batterij, die deel uitmaakt van de Vuurtorengroep, in 1912 bewapend met vijf 30 cm M-mortieren Mle 1893 op M-affuit Mle 1889 PC. De generaals Borgnis-Desbordes en Delambre vragen in een rapport van 26 februari 1899 uitdrukkelijk om de bouw van dit werk, dat zij onmisbaar achten voor het verbieden van ankerplaatsen ten oosten van Kaap Saint-Jacques. Zij beschrijven het zoals het uitgevoerd zal worden. Zij eisen ook de bouw van een 24 cm batterij, die eveneens zal worden uitgevoerd. Gelegen tussen de Vuurtorenbatterij en de Lotusbatterij, is de mortierbatterij een gemetseld, vrij eenvoudig werk, bestaande uit twee rechthoekige geschutsopstellingen. Eén daarvan ontvangt drie stukken, die naar het zuidoosten vuren, over de Vuurtorenbatterij heen. Zij heeft een traverse-onderkomen tussen de stukken 2 en 3, en een ander onderkomen rechts van stuk 1. De tweede opstelling ontvangt de twee andere stukken, die naar het zuidwesten vuren. Een gebouw voor kazernering bevindt zich tussen de twee opstellingen. Het verouderde materieel werd niet naar het moederland teruggezonden en was na de Eerste Wereldoorlog nog steeds aanwezig. De site werd in 1939 niet hergebruikt, hoewel een project uit 1930 de mortieren weer in dienst wilde stellen. Tegenwoordig zijn er nog vier aanwezig, weliswaar verstoken van hun accessoires, maar nog steeds zeer herkenbaar, en vers geschilderd in dezelfde donkergroene kleur als die van de Vuurtoren- en Ganh Ray-batterijen. Namen van de stukken: 300 mm Mortier Mle 1893 R 1901 Nr. 1, 2, 3 en 5. Een ondergrondse gang met twee ingangen, ruw uitgehakt en 100 meter ten zuiden gelegen aan de weg naar de Vuurtorenbatterij, diende voor de opslag van de projectielen en hun ladingen. JJM 03/07/2008

Cape Saint-Jacques. Built at an altitude of 75 metres, 250 m south-east of the Lotus battery and 250 m north-west of the Lighthouse batteries and the east battery of the Lighthouse, this battery, which is part of the Lighthouse group, is armed, in 1912, with five 30 cm M mortars Mle 1893 on M carriage Mle 1889 PC. Generals Borgnis-Desbordes and Delambre, in a report dated 26 February 1899, expressly request the construction of this work, which they consider essential for the interdiction of anchorages east of Cape Saint-Jacques. They describe it as it will be built. They also call for the construction of a 24 cm battery, which will also be carried out. Located between the Lighthouse battery and the Lotus battery, the mortar battery is a masonry work, rather basic, comprising two rectangular pits. One receives three pieces, which fire to the south-east, over the Lighthouse battery. It has a traverse shelter between pieces 2 and 3, and another shelter to the right of piece 1. The second pit receives the other two pieces, which fire to the south-west. A building for barracks use is located between the two pits. The obsolete equipment was not sent back to mainland France and was still in place at the end of the First World War. The site was not reused in 1939, although a 1930 project considered putting the mortars back into service. Nowadays, four of them are still in place, admittedly stripped of their accessories, but still very recognisable, and freshly painted the same dark green colour as those of the Lighthouse and Ganh Ray batteries. Names of the pieces: 300 mm Mortar Mle 1893 R 1901 No. 1, 2, 3 and 5. An underground passage with two entrances, roughly hewn from the rock and located 100 metres to the south on the road leading to the Lighthouse battery, was used for storing the projectiles and their charges. JJM 03/07/2008

Mys Saint-Jacques. Postavená v nadmořské výšce 75 m/n.m., 250 m jihovýchodně od baterie Lotus a 250 m severozápadně od baterií Majáku a východní baterie Majáku, je tato baterie, která je součástí skupiny Majáku, v roce 1912 vyzbrojena pěti 30 cm hmoždíři M vz. 1893 na M lafetě vz. 1889 PC. Generálové Borgnis-Desbordes a Delambre ve zprávě ze dne 26. února 1899 výslovně požadují provedení této stavby, kterou považují za nezbytnou pro znemožnění kotvišť východně od mysu Saint-Jacques. Popisují ji tak, jak bude realizována. Požadují také výstavbu 24 cm baterie, která bude rovněž provedena. Ležící mezi baterií Majáku a Lotosovou baterií je minometná baterie zděnou, dosti jednoduchou stavbou, skládající se ze dvou obdélníkových jímek. Jedna z nich pojme tři děla, která střílejí na jihovýchod, přes baterii Majáku. Má traversový úkryt mezi děly 2 a 3 a další úkryt vpravo od děla 1. Druhá jímka pojme další dvě děla, která střílejí na jihozápad. Mezi oběma jímkami se nachází budova sloužící jako kasárna. Zastaralý materiál nebyl odeslán do metropole a byl stále na místě po skončení první světové války. Místo nebylo v roce 1939 znovu využito, ačkoli projekt z roku 1930 uvažoval o opětovném zařazení minometů do služby. V dnešní době jsou čtyři z nich stále na místě, sice zbaveny příslušenství, ale stále velmi rozpoznatelné a čerstvě natřené stejnou tmavě zelenou barvou jako baterie Majáku a Ganh Ray. Označení děl: 300 mm Minomet vz. 1893 R 1901 č. 1, 2, 3 a 5. Podzemní chodba se dvěma vchody, hrubě vylámaná ve skále a nacházející se 100 metrů jižně na silnici vedoucí k baterii Majáku, sloužila k uskladnění střel a jejich náloží. JJM 03/07/2008