Place de Briançon, 8 200 m à l'est-sud-est de la ville. 1898. 1 992 m d'altitude. Situé sur le rebord occidental de la falaise qui fait face au hameau des Aittes, à l'orée du Bois du Rebanc. Ouvrage destiné à interdire toute pénétration par la vallée de la Cerveyrette en amont du village de Cervières, en complément du retranchement des Aittes. Sa position lui assure des vues plongeantes sur les débouchés du col de Bousson (2 154 m) et ses passages secondaires, d'où un autre rôle d'observatoire de première ligne au profit de l'artillerie des Lauzette, Gondrans et Janus. L'ouvrage comporte deux plates-formes d'artillerie aux dimensions particulièrement réduites (± 4 × 2 m), dépourvues de parapet et de niches à munitions. Les emplacements de pièces sont aménagés sur le rebord même de la falaise, de fait l'accès muletier est taillé à même la roche. Nous manquons d'informations sur l'armement, toutefois il ne fait aucun doute que seules des pièces de montagne pouvaient être amenées à pied d'œuvre ; d'autre part les plates-formes semblent taillées pour des 65M/06, ce qui tend à laisser penser qu'elles n'ont été construites qu'après l'adoption de ce matériel. Sur leurs devants, se trouve un retranchement d'infanterie, simple tranchée précédée d'un parapet en pierres sèches de 1,5 m de hauteur pour une épaisseur de 1 m. Ce parapet relie les barres rocheuses qui entourent la position ; il est tourné de façon à faire face aux directions dangereuses (du nord à l'est), pour ce faire il adopte une forme en arc de cercle. À l'aplomb des plates-formes, en pleine paroi, au bord du chemin d'accès, s'ouvre un abri sous roc. Il s'agit d'une simple cavité laissée de roc brut, où les soldats pouvaient s'abriter durant les plus forts bombardements. L'ouvrage est desservi par un bon chemin muletier depuis Cervières ; accès pittoresque s'il en fut, car empruntant un couloir d'éboulis et traversant la paroi rocheuse. Durant les années 1930, non seulement l'ouvrage est entretenu, mais il est également considérablement renforcé. La position devient un véritable point d'appui, comprenant trois pilules briançonnaises et deux encuvements pour mortiers. L'abri sous roc, transformé en poste de commandement, se voit doté d'une porte et d'une dalle bétonnée tandis que l'on installe une ligne téléphonique. Le parapet est rehaussé de barbelés, barbelés qui ceinturent la position sur plusieurs rangs jusque dans les barres rocheuses avoisinantes. Enfin, deux abris rudimentaires sont édifiés sous des surplombs en pleine falaise. Aujourd'hui (08/2008), l'ouvrage est resté dans son état de juin 1940. Quoique envahies par la végétation, les plates-formes, retranchement, et abri sous roc, restent dans un très bon état. Les constructions des années 1930 également, tout comme le réseau de barbelés est en place. Bien que l'accès soit libre, une fois n'est pas coutume nous recommandons vivement de ne pas se rendre sur place ; le chemin présente des passages hautement périlleux, parfois même, il n'y a plus de sentier en raison d'effondrements ou de chutes de pierres (quand ce n'est pas tout un rocher !), voire de surplombs très précaires. De nombreux à-pics bordent le site souffre des mêmes dangers, les chutes de pierres y sont manifestement très fréquentes et à tout cela il convient d'ajouter que des quantités de barbelés sont insidieusement tendus entre les arbres et qu'une chute pourrait être fatale au distrait. Également trouvé orthographié « Rebans », parfois désigné « Batterie du Bois du Rebanc ».

Festung von Briançon, 8 200 m ostsüdöstlich der Stadt. 1898. 1 992 M ü M. Gelegen am westlichen Rand der Felswand, die dem Weiler Aittes gegenüberliegt, am Rand des Bois du Rebanc. Werk, bestimmt um jedes Eindringen durch das Tal der Cerveyrette oberhalb des Dorfes Cervières zu unterbinden, als Ergänzung zur Verschanzung der Aittes. Seine Position sichert ihm einschießende Aussichten auf die Ausgänge des Col de Bousson (2 154 m) und seine Nebenpässe, woraus eine weitere Rolle als Beobachtungsposten der ersten Linie zugunsten der Artillerie der Lauzette, Gondrans und Janus resultiert. Das Werk umfasst zwei Artillerieplattformen von besonders reduzierten Abmessungen (± 4 × 2 m), ohne Brustwehr und Munitionsnischen. Die Geschützstellungen sind am Rand der Felswand selbst eingerichtet, tatsächlich ist der Maultierzugang direkt in den Fels gehauen. Uns fehlen Informationen über die Bewaffnung, jedoch steht außer Zweifel, dass nur Gebirgsgeschütze an den Ort gebracht werden konnten; andererseits scheinen die Plattformen für 65M/06 zugeschnitten zu sein, was tendenziell vermuten lässt, dass sie erst nach der Einführung dieses Materials gebaut wurden. Vor ihnen befindet sich eine Infanterieverschanzung, ein einfacher Graben, dem eine Brustwehr aus Trockenmauerwerk von 1,5 m Höhe bei einer Dicke von 1 m vorgesetzt ist. Diese Brustwehr verbindet die Felsbänder, die die Stellung umgeben; sie ist so ausgerichtet, dass sie den gefährlichen Richtungen (von Norden bis Osten) zugewandt ist, zu diesem Zweck nimmt sie eine bogenförmige Gestalt an. Senkrecht unter den Plattformen, in der vollen Wand, am Rand des Zugangswegs, öffnet sich ein Felsunterstand. Es handelt sich um eine einfache, als nackter Fels belassene Höhlung, wo Soldaten während der stärksten Bombardements Schutz suchen konnten. Das Werk wird von einem guten Maultierpfad von Cervières aus erschlossen; pittoresker Zugang, wenn es je einen gab, da er einen Schuttrinnenkorridor nutzt und die Felswand durchquert. Während der 1930er Jahre wird das Werk nicht nur instand gehalten, sondern auch beträchtlich verstärkt. Die Stellung wird zu einem echten Stützpunkt, der drei Briançon-Pillen und zwei Mörserbettungen umfasst. Der Felsunterstand, in einen Kommandoposten umgewandelt, erhält eine Tür und eine Betonplatte, während eine Telefonleitung installiert wird. Die Brustwehr wird mit Stacheldraht erhöht, Stacheldraht, der die Stellung in mehreren Reihen bis in die benachbarten Felsbänder umgürtet. Schließlich werden zwei rudimentäre Unterstände unter Überhängen in der vollen Felswand errichtet. Heute (08/2008) ist das Werk in seinem Zustand von Juni 1940 verblieben. Obwohl von Vegetation überwuchert, bleiben die Plattformen, Verschanzung und der Felsunterstand in einem sehr guten Zustand. Ebenso die Bauten aus den 1930er Jahren, genauso wie das Stacheldrahtnetz vorhanden ist. Obwohl der Zugang frei ist, empfehlen wir ausnahmsweise dringend, sich nicht dorthin zu begeben; der Weg weist höchst gefährliche Passagen auf, manchmal gibt es sogar keinen Pfad mehr aufgrund von Einstürzen oder Steinschlägen (wenn es nicht gleich ein ganzer Fels ist!), oder sogar sehr prekären Überhängen. Zahlreiche Steilhänge grenzen an die Stätte, die unter denselben Gefahren leidet, Steinschläge sind dort offensichtlich sehr häufig und zu all dem ist hinzuzufügen, dass Mengen von Stacheldraht hinterlistig zwischen den Bäumen gespannt sind und ein Sturz für den Unaufmerksamen tödlich sein könnte. Auch gefunden als „Rebans“ geschrieben, manchmal bezeichnet als „Batterie du Bois du Rebanc“.

Vesting van Briançon, 8 200 m ten oostzuidoosten van de stad. 1898. 1 992 m hoogte. Gelegen op de westelijke rand van de klif die tegenover de gehucht Aittes ligt, aan de rand van het Bois du Rebanc. Werk bestemd om elke penetratie via de vallei van de Cerveyrette stroomopwaarts van het dorp Cervières te verhinderen, als aanvulling op de verschansing van de Aittes. Zijn positie verzekert hem duikende zichten op de uitgangen van de Col de Bousson (2 154 m) en zijn secundaire passages, vandaar een andere rol als observatiepost van de eerste lijn ten voordele van de artillerie van de Lauzette, Gondrans en Janus. Het werk omvat twee artillerieplatforms met bijzonder gereduceerde afmetingen (± 4 × 2 m), verstoken van borstwering en munitienissen. De stukopstellingen zijn aangelegd op de rand zelf van de klif, feitelijk is de muilezeltoegang direct in de rots uitgehakt. We missen informatie over de bewapening, echter staat buiten twijfel dat alleen bergstukken ter plaatse gebracht konden worden; anderzijds lijken de platforms uitgesneden voor 65M/06, wat tendentieel doet vermoeden dat ze pas na de aanname van dit materieel gebouwd zijn. Op hun voorzijde bevindt zich een infanterieverschansing, eenvoudige geul voorafgegaan door een borstwering van droge stenen van 1,5 m hoogte voor een dikte van 1 m. Deze borstwering verbindt de rotsbanden die de positie omringen; hij is gericht om de gevaarlijke richtingen (van noord tot oost) het hoofd te bieden, daartoe neemt hij een boogvormige gedaante aan. Loodrecht onder de platforms, in de volle wand, aan de rand van de toegangsweg, opent zich een rotsonderkomen. Het betreft een eenvoudige holte gelaten als ruwe rots, waar soldaten konden schuilen tijdens de zwaarste bombardementen. Het werk wordt ontsloten door een goed muilezelpad vanaf Cervières; pittoreske toegang als er ooit een was, daar hij een puinwaaiercorridor benut en de rotswand doorkruist. Gedurende de jaren 1930 wordt het werk niet alleen onderhouden, maar ook aanzienlijk versterkt. De positie wordt een echt steunpunt, omvattende drie Briançon-pillen en twee opstellingen voor mortieren. Het rotsonderkomen, omgevormd tot commandopost, wordt voorzien van een deur en een betonnen plaat terwijl men een telefoonlijn installeert. De borstwering wordt verhoogd met prikkeldraad, prikkeldraad die de positie over meerdere rijen omgordt tot in de naburige rotsbanden. Ten slotte worden twee rudimentaire schuilplaatsen gebouwd onder overhangen in de volle klif. Vandaag (08/2008) is het werk gebleven in zijn toestand van juni 1940. Hoewel overspoeld door vegetatie, blijven de platforms, verschansing, en rotsonderkomen in een zeer goede staat. De bouwwerken uit de jaren 1930 eveneens, evenals het prikkeldraadnetwerk aanwezig is. Hoewel de toegang vrij is, raden we voor één keer niet gebruikelijk ten zeerste aan zich niet ter plaatse te begeven; de weg vertoont hoogst gevaarlijke passages, soms is er zelfs geen pad meer wegens instortingen of vallende stenen (als het niet een hele rots is!), of zelfs zeer precaire overhangen. Talrijke steilten omzomen de site die onder dezelfde gevaren lijdt, vallende stenen zijn er kennelijk zeer frequent en bij dat alles dient men toe te voegen dat hoeveelheden prikkeldraad geniepig tussen de bomen gespannen zijn en een val voor de onoplettende fataal zou kunnen zijn. Eveneens gevonden gespeld als „Rebans“, soms aangeduid als „Batterie du Bois du Rebanc“.

Fortress of Briançon, 8,200 m east-south-east of the city. 1898. 1,992 m altitude. Located on the western edge of the cliff facing the hamlet of Aittes, at the edge of the Bois du Rebanc. Work intended to prevent any penetration via the Cerveyrette valley upstream from the village of Cervières, as a complement to the Aittes entrenchment. Its position ensures plunging views over the exits of the Col de Bousson (2,154 m) and its secondary passages, hence another role as a front-line observatory for the benefit of the artillery of Lauzette, Gondrans and Janus. The work comprises two artillery platforms of particularly reduced dimensions (± 4 × 2 m), devoid of parapet and ammunition niches. The gun emplacements are arranged on the very edge of the cliff, in fact the mule access is cut directly into the rock. We lack information on the armament, however there is no doubt that only mountain pieces could be brought to the site; on the other hand the platforms seem tailored for 65M/06, which tends to suggest they were only built after the adoption of this equipment. In front of them, there is an infantry entrenchment, a simple trench preceded by a dry stone parapet 1.5 m high for a thickness of 1 m. This parapet connects the rocky bars surrounding the position; it is turned so as to face the dangerous directions (from north to east), to do this it adopts an arc shape. Directly below the platforms, in the full cliff face, at the edge of the access path, opens a rock shelter. It is a simple cavity left as bare rock, where soldiers could take shelter during the heaviest bombardments. The work is served by a good mule track from Cervières; picturesque access if ever there was one, as it uses a scree corridor and crosses the rock face. During the 1930s, not only is the work maintained, but it is also considerably reinforced. The position becomes a veritable strongpoint, comprising three Briançon pills and two mortar emplacements. The rock shelter, transformed into a command post, is provided with a door and a concrete slab while a telephone line is installed. The parapet is heightened with barbed wire, barbed wire that encircles the position in several rows right into the neighbouring rocky bars. Finally, two rudimentary shelters are built under overhangs in the full cliff. Today (08/2008), the work has remained in its state of June 1940. Although invaded by vegetation, the platforms, entrenchment, and rock shelter remain in a very good condition. The constructions from the 1930s as well, just as the barbed wire network is in place. Although access is free, for once we strongly recommend not to go to the site; the path presents highly perilous passages, sometimes there is even no trail left due to collapses or falling stones (when it's not a whole rock!), or even very precarious overhangs. Numerous precipices border the site which suffers from the same dangers, falling stones are obviously very frequent there and to all this it should be added that quantities of barbed wire are insidiously stretched between the trees and a fall could be fatal for the inattentive. Also found spelled "Rebans", sometimes designated "Batterie du Bois du Rebanc".

Pevnost Briançon, 8 200 m východojihovýchodně od města. 1898. 1 992 m n. m. Leží na západním okraji útesu, který čelí osadě Aittes, na pokraji Bois du Rebanc. Dílo určené k zabránění jakémukoli proniknutí údolím Cerveyrette proti proudu od vesnice Cervières, jako doplněk k opevnění Aittes. Jeho poloha mu zajišťuje střemhlavé výhledy na výstupy z průsmyku Bousson (2 154 m) a jeho vedlejší průchody, odkud pramení další role jako přední pozorovatelny ve prospěch dělostřelectva Lauzette, Gondranů a Janus. Dílo zahrnuje dvě dělostřelecké platformy obzvláště malých rozměrů (± 4 × 2 m), postrádající parapet a munice niky. Postavení pro děla jsou zařízena na samém okraji útesu, ve skutečnosti je mulí přístup vytesán přímo do skály. Chybí nám informace o výzbroji, avšak není pochyb, že pouze horské kusy mohly být dopraveny na místo; na druhé straně se zdá, že platformy jsou uzpůsobeny pro 65M/06, což má tendenci naznačovat, že byly postaveny až po přijetí tohoto materiálu. Před nimi se nachází pěchotní opevnění, prostý zákop předcházený parapetem z nasucho kladeného kamene o výšce 1,5 m při tloušťce 1 m. Tento parapet spojuje skalní pásy obklopující postavení; je otočen tak, aby čelil nebezpečným směrům (od severu k východu), k tomu účelu má tvar oblouku. Přímo pod platformami, v plné stěně, na okraji přístupové cesty, se otvírá skalní úkryt. Jde o prostou dutinu ponechanou jako holá skála, kde se vojáci mohli ukrýt během nejtěžšího bombardování. Dílo je obsluhováno dobrým mulím chodníkem od Cervières; malebný přístup, jestliže nějaký byl, protože využívá suťový koridor a překračuje skalní stěnu. Během 30. let 20. století není dílo pouze udržováno, ale také značně zesíleno. Pozice se stává skutečným opěrným bodem, zahrnujícím tři briançonské pilulky a dvě ložiště pro minomety. Skalní úkryt, přeměněný na velitelské stanoviště, je opatřen dveřmi a betonovou deskou, zatímco je instalována telefonní linka. Parapet je zvýšen ostnatým drátem, ostnatým drátem, který obepíná postavení v několika řadách až do sousedních skalních pásů. Konečně jsou dva primitivní úkryty vystavěny pod převisy v plném útesu. Dnes (08/2008) zůstalo dílo ve svém stavu z června 1940. Ačkoli zaplaveny vegetací, platformy, opevnění a skalní úkryt zůstávají ve velmi dobrém stavu. Stejně tak stavby z 30. let 20. století, právě tak jako síť ostnatého drátu je na místě. Ačkoli je přístup volný, pro jednou důrazně doporučujeme se na místo nevydat; cesta představuje vysoce nebezpečné úseky, někdy dokonce nezbývá žádná stezka kvůli zříceninám nebo padajícím kamenům (když to není celá skála!), či dokonce velmi nejistým převisům. Četné srázy ohraničují lokalitu, která trpí stejnými nebezpečími, padající kameny jsou tam zjevně velmi časté a k tomu všemu je třeba dodat, že množství ostnatého drátu je záludně nataženo mezi stromy a pád by mohl být pro nepozorného smrtelný. Také nalezeno psáno „Rebans“, někdy označováno jako „Batterie du Bois du Rebanc“.