Place de Lyon, nord-nord-est de la ville, 1878. 290 m/alt. Située 2 500 m à l’ouest du fort de Vancia, elle battait la route de Mâcon vers Chalon-sur-Saône tout en assurant la protection de l’intervalle entre Vancia et les Monts d’Or. De forme trapézoïdale, cette batterie se caractérise par son étroitesse. En effet, le casernement occupe la majeure partie de la longue courtine au centre de la gorge ; directement derrière les chambrées, par delà le couloir de circulation, nous trouvons le magasin à poudre, lequel est lui-même longé par un passage couvert donnant accès à la traverse centrale du front de tête. Difficile de faire mieux. L’entrée se situe elle aussi dans la courtine de gorge, à la gauche du casernement. Elle n’était matérialisée que par deux pilastres et ne possédait pas de porche. Sur les glacis, elle était précédée d’un ravelin empêchant qu’on ne puisse la prendre en enfilade par des tirs tendus. Le casernement, en fond de fossé, comprend 6 travées de 16 x 6 m, dont les quatre centrales étaient dévolues au logement des 80 hommes de troupe. Les 2 officiers et les 4 sous-officiers de la garnison logeaient dans l’une des deux travées restantes. De part et d’autre de ce casernement s’ouvre une galerie d’escarpe qui permet de joindre l’aileron du saillant II et la caponnière double du saillant III ainsi que, bien évidemment, les deux coffres de la courtine. Cette galerie d’escarpe est, très logiquement, absente du front de tête et les deux caponnières ne se joignent donc pas. Le béton est omniprésent dans cette galerie ; seule la face crénelée et quelques piédroits sont en maçonneries de moellons, le reste, soit toutes les voûtes à partir de 150 cm du sol ainsi que les parois opposées aux créneaux, sont en béton simple. Le magasin à poudre, d’une capacité de 38 500 kilos, est donc dépourvu de gaines latérales étroites, le rôle de ces dernières étant repris par le couloir de circulation à l’arrière des chambrées d’une part et par un passage couvert parallèle au front de tête d’autre part. Les accès aux vides sanitaires sous le local de stockage s’effectuent depuis le couloir des chambrées. Le front de gorge ne possède aucune traverse-abri. Les fronts latéraux en ont chacun une, enrobée. Le front de tête quant à lui en a trois dont, nous l’avons déjà évoquée, la centrale enracinée et deux autres avec un seul mur en aile donc, plus prosaïquement, enrobées à moitié. Il s’agit là d’un cas de figure particulièrement insolite. Tous les locaux de ces traverses sont ogivaux et en béton simple, tous comme leurs bras. Le casernement lui-même est recouvert d’une dalle de 150 cm de béton. Si les chambrées ont leur voûte, en anse de panier, réalisée en maçonneries de briques de terre cuite, les deux travées latérales ont leurs piédroits en maçonneries de moellons jusqu’à environ 150 cm, maçonneries auxquelles succède du béton simple. Le couloir de circulation à l’arrière de ces chambrées débouche sur deux escaliers situés dans son prolongement et donnant sur deux petites cours permettant chacune de desservir deux traverses-abris. Aujourd’hui (04/2007), la batterie a bien perdu de sa superbe. Le ravelin est envahi par la végétation, l’intégralité des fossés est comblée, la gaine d’escarpe ne peut plus être parcourue que jusqu’à l’aileron et de nouvelles infrastructures (sportives ?) s’élèvent par-dessus les traverses du front de tête. Notons que des accès aux traverses ont été prévus depuis ces nouveaux bâtiments via les bras des traverses, ceci étant, nous ignorons tout du sort futur de ce qu’il reste de la batterie, que ce soit de son casernement, de son magasin à poudre ou de ce qu’il subsiste de sa galerie d’escarpe. De la caponnière double, nous n’avons pu qu’entrapercevoir deux mètres de son larmier et une partie de sa couverture de béton. Quitte à manquer d’originalité, à notre humble avis, cette batterie, particulière à plus d’un titre, eût sans aucun doute mérité plus d’égards.

Festung von Lyon, nord-nord-östlich der Stadt, 1878. 290 M/ü M. Gelegen 2 500 m westlich des Forts Vancia, bestrich sie die Straße von Mâcon nach Chalon-sur-Saône und sicherte zugleich den Abschnitt zwischen Vancia und den Monts d’Or. Von trapezförmiger Gestalt zeichnet sich diese Batterie durch ihre Schmalheit aus. Tatsächlich nimmt die Kaserne den größten Teil der langen Kurtine in der Mitte der Kehle ein; direkt hinter den Stuben, jenseits des Verkehrsganges, finden wir das Pulvermagazin, das selbst von einem gedeckten Gang flankiert wird, der Zugang zur zentralen Traverse der Kopfstirn gewährt. Besser geht es kaum. Der Eingang befindet sich ebenfalls in der Kehlkurtine, links der Kaserne. Er war nur durch zwei Pilaster markiert und besaß keine Vorhalle. Auf den Glacis ging ihm ein Ravelin voraus, der verhinderte, dass er durch flaches Feuer enfiladiert werden konnte. Die Kaserne im Grabenboden umfasst 6 Joche von 16 x 6 m, wovon die vier mittleren der Unterbringung der 80 Mannschaften dienten. Die 2 Offiziere und 4 Unteroffiziere der Besatzung waren in einem der beiden verbleibenden Joche untergebracht. Zu beiden Seiten dieser Kaserne öffnet sich eine Eskarpengalerie, die den Flankierungsbau des Eckpunkts II und die Doppelkaponniere des Eckpunkts III sowie selbstverständlich die beiden Kasematten der Kurtine verbindet. Diese Eskarpengalerie fehlt logischerweise an der Kopfstirn, und die beiden Kaponnieren sind daher nicht miteinander verbunden. Beton ist allgegenwärtig in dieser Galerie; nur die Zinnenfront und einige Pfeiler sind aus Bruchsteinmauerwerk, der Rest, also alle Gewölbe ab 150 cm über dem Boden sowie die den Scharten gegenüberliegenden Wände, sind aus einfachem Beton. Das Pulvermagazin mit einem Fassungsvermögen von 38.500 kg entbehrt somit enger Seitenschächte, deren Rolle einerseits durch den Verkehrsgang hinter den Stuben und andererseits durch einen gedeckten, parallel zur Kopfstirn verlaufenden Gang übernommen wird. Die Zugänge zu den Sickerräumen unter dem Lagerraum erfolgen vom Gang der Stuben aus. Die Kehlfront besitzt keine Traversenunterstände. Die Seitenfronten haben jeweils eine, ummantelte. Die Kopfstirn hingegen hat drei, davon, wie bereits erwähnt, die mittlere eingewurzelt und zwei andere mit nur einer Flügelmauer, also profan gesagt, halb ummantelt. Dies ist ein besonders ungewöhnlicher Fall. Alle Räume dieser Traversen sind spitzbogig und aus einfachem Beton, ebenso ihre Arme. Die Kaserne selbst ist mit einer 150 cm dicken Betondecke überdeckt. Während die Stuben ihr gewölbtes Dach, korbbogig, aus Ziegelmauerwerk haben, sind die beiden seitlichen Joche in ihren Pfeilern aus Bruchsteinmauerwerk bis etwa 150 cm, worauf einfacher Beton folgt. Der Verkehrsgang hinter diesen Stuben mündet in zwei Treppen, die in seiner Verlängerung liegen und zu zwei kleinen Höfen führen, von denen aus jeweils zwei Traversenunterstände erschlossen werden. Heute (04/2007) hat die Batterie deutlich an Pracht eingebüßt. Der Ravelin ist von Vegetation überwuchert, die gesamten Gräben sind verfüllt, die Eskarpengalerie kann nur noch bis zum Flankierungsbau begangen werden, und neue Infrastrukturen (sportlicher Art?) erheben sich über den Traversen der Kopfstirn. Zu bemerken ist, dass Zugänge zu den Traversen von diesen neuen Gebäuden aus über die Traversenarme vorgesehen wurden; gleichwohl wissen wir nichts über die künftige Bestimmung des, was von der Batterie übrig bleibt, sei es ihre Kaserne, ihr Pulvermagazin oder was von ihrer Eskarpengalerie noch existiert. Von der Doppelkaponniere konnten wir nur zwei Meter ihrer Traufe und einen Teil ihrer Betonabdeckung erahnen. Auch wenn es an Originalität mangeln mag, diese Batterie, die in mehrfacher Hinsicht besonders ist, hätte unserer bescheidenen Meinung nach zweifellos mehr Rücksicht verdient.

Vesting van Lyon, noord-noord-oosten van de stad, 1878. 290 m boven zeeniveau. Gelegen 2 500 m ten westen van het fort Vancia, bestreek ze de weg van Mâcon naar Chalon-sur-Saône en verzekerde tegelijk de bescherming van het interval tussen Vancia en de Monts d’Or. Van trapeziumvormig, kenmerkt deze batterij zich door haar smalheid. Inderdaad, de kazerne neemt het grootste deel van de lange courtine in het centrum van de keel in; direct achter de slaapvertrekken, voorbij de circulatiegang, vinden we het kruitmagazijn, dat zelf wordt geflankeerd door een overdekte gang die toegang geeft tot de centrale traverse van de kopzijde. Beter kan haast niet. De ingang bevindt zich eveneens in de keelcourtine, links van de kazerne. Ze was slechts gematerialiseerd door twee pilasters en had geen portiek. Op de glacis werd ze voorafgegaan door een ravelijn dat verhinderde dat ze in enfllade genomen kon worden door vlak vuur. De kazerne, in de droge gracht, omvat 6 traveeën van 16 x 6 m, waarvan de vier centrale bestemd waren voor de huisvesting van de 80 manschappen. De 2 officieren en 4 onderofficieren van de bezetting verbleven in een van de twee overige traveeën. Aan weerszijden van deze kazerne opent een escarpegallerij die de vleugel van saillant II en de dubbele caponnière van saillant III verbindt, alsook, uiteraard, de twee koffers van de courtine. Deze escarpegallerij is, zeer logisch, afwezig aan de kopzijde en de twee caponnières sluiten dus niet op elkaar aan. Beton is alomtegenwoordig in deze galerij; alleen de gekanteelde gevel en enkele pijlers zijn in metselwerk van breuksteen, de rest, namelijk alle gewelven vanaf 150 cm van de grond evenals de wanden tegenover de schietgaten, zijn in eenvoudig beton. Het kruitmagazijn, met een capaciteit van 38.500 kilo, is dus verstoken van smalle zijschachten, waarvan de rol overgenomen wordt door de circulatiegang achter de slaapvertrekken enerzijds en door een overdekte gang parallel aan de kopzijde anderzijds. De toegangen tot de kruipruimten onder de opslagruimte gebeuren vanaf de gang van de slaapvertrekken. De keelfront heeft geen traverse-schuilplaatsen. De zijfronten hebben elk een, omhulde. De kopzijde daarentegen heeft er drie waarvan, zoals reeds vermeld, de centrale geworteld en twee andere met slechts één vleugelmuur, dus prozaïscher, half omhuld. Dit is een bijzonder ongebruikelijk geval. Alle lokalen van deze traverses zijn spitsboogvormig en in eenvoudig beton, evenals hun armen. De kazerne zelf is bedekt met een 150 cm dikke betonnen plaat. Terwijl de slaapvertrekken hun gewelf, in mandboog, hebben uitgevoerd in metselwerk van baksteen, hebben de twee zijtraveeën hun pijlers in metselwerk van breuksteen tot ongeveer 150 cm, waarna eenvoudig beton volgt. De circulatiegang achter deze slaapvertrekken komt uit op twee trappen gelegen in zijn verlengde en uitkomend op twee kleine binnenplaatsen die elk toegang geven tot twee traverse-schuilplaatsen. Vandaag (04/2007) heeft de batterij veel van haar luister verloren. Het ravelijn is overwoekerd door vegetatie, de gehele grachten zijn gedempt, de escarpegallerij kan alleen nog maar tot aan de vleugel worden doorlopen en nieuwe infrastructuur (sportieve?) verrijst bovenop de traverses van de kopzijde. Merk op dat toegangen tot de traverses vanuit deze nieuwe gebouwen via de armen van de traverses voorzien zijn; desalniettemin weten we niets over de toekomst van wat er van de batterij overblijft, zij het haar kazerne, haar kruitmagazijn of wat er van haar escarpegallerij resteert. Van de dubbele caponnière konden we slechts twee meter van haar waterlijst en een deel van haar betonbedekking opvangen. Ook al mag het aan originaliteit ontbreken, naar onze bescheiden mening had deze batterij, die om meer dan één reden bijzonder is, ongetwijfeld meer consideratie verdiend.

Fortress of Lyon, north-north-east of the city, 1878. 290 m above sea level. Located 2,500 m west of Fort Vancia, it swept the road from Mâcon to Chalon-sur-Saône while ensuring the protection of the interval between Vancia and the Monts d’Or. Of trapezoidal shape, this battery is characterized by its narrowness. Indeed, the barracks occupy most of the long curtain at the centre of the gorge; directly behind the quarters, beyond the circulation corridor, we find the powder magazine, which is itself flanked by a covered passage giving access to the central traverse of the head front. Hard to do better. The entrance is also located in the gorge curtain, to the left of the barracks. It was only marked by two pilasters and had no porch. On the glacis, it was preceded by a ravelin preventing it from being taken in enfilade by flat fire. The barracks, in the bottom of the ditch, comprise 6 bays of 16 x 6 m, of which the four central ones were devoted to housing the 80 troops. The 2 officers and 4 non-commissioned officers of the garrison lodged in one of the two remaining bays. On either side of this barracks opens an escarp gallery that connects the wing of salient II and the double caponier of salient III as well as, obviously, the two counterscarp casemates. This escarp gallery is, very logically, absent from the head front and the two caponiers therefore do not join. Concrete is omnipresent in this gallery; only the crenellated face and some piers are in rubble masonry, the rest, i.e., all vaults from 150 cm above the ground as well as the walls opposite the embrasures, are in plain concrete. The powder magazine, with a capacity of 38,500 kilos, is thus devoid of narrow lateral ducts, the role of the latter being taken over by the circulation corridor behind the quarters on the one hand and by a covered passage parallel to the head front on the other. Access to the crawl spaces under the storage room is from the quarters corridor. The gorge front has no traverse shelters. The lateral fronts each have one, enveloped. The head front, however, has three, of which, as already mentioned, the central one is rooted and two others with only one wing wall, thus, more prosaically, half enveloped. This is a particularly unusual case. All rooms of these traverses are ogival and in plain concrete, as are their arms. The barracks itself is covered by a 150 cm thick concrete slab. While the quarters have their vault, in basket handle, made of brick masonry, the two lateral bays have their piers in rubble masonry up to about 150 cm, followed by plain concrete. The circulation corridor behind these quarters leads to two staircases located in its extension and giving onto two small courtyards, each serving two traverse shelters. Today (04/2007), the battery has lost much of its splendour. The ravelin is overgrown with vegetation, the entire ditches are filled in, the escarp gallery can only be traversed as far as the wing, and new infrastructure (sports?) rises above the traverses of the head front. Note that accesses to the traverses have been provided from these new buildings via the arms of the traverses; however, we know nothing about the future fate of what remains of the battery, be it its barracks, its powder magazine, or what remains of its escarp gallery. Of the double caponier, we could only glimpse two metres of its drip course and part of its concrete covering. Even if it may lack originality, in our humble opinion, this battery, particular in more than one respect, would undoubtedly have deserved more consideration.

Pevnost Lyon, severoseverovýchodně od města, 1878. 290 m/n.m. Ležící 2 500 m západně od fortu Vancia, postřelovala silnici z Mâconu do Chalon-sur-Saône a zároveň zajišťovala ochranu intervalu mezi Vancia a Monts d’Or. Lichoběžníkového tvaru se tato baterie vyznačuje svou úzkostí. Kasárny skutečně zabírají většinu dlouhé kurtiny ve středu šíje; přímo za ubikacemi, za oběhovou chodbou, nalézáme prachárnu, kterou sám lemuje krytý průchod umožňující přístup ke střední traverse čelní fronty. Těžko si představit lepší. Vstup se také nachází v šíjové kurtině, vlevo od kasáren. Byl vyznačen pouze dvěma pilastry a neměl předsíň. Na glacis mu předcházel ravelin zabraňující tomu, aby byl postřelován v enfiládě plochou palbou. Kasárna, v patě příkopu, zahrnují 6 polí o rozměrech 16 x 6 m, z nichž čtyři střední byly určeny pro ubytování 80 mužů mužstva. 2 důstojníci a 4 poddůstojníci posádky byli ubytováni v jednom ze dvou zbývajících polí. Po obou stranách těchto kasáren se otevírá eskarpová galerie, která umožňuje spojit křídlo výběžku II a dvojitou kaponiéru výběžku III, stejně jako, samozřejmě, obě kasematy kurtiny. Tato eskarpová galerie je, velmi logicky, nepřítomna na čelní frontě a obě kaponiéry se tedy nespojují. Beton je v této galerii všudypřítomný; pouze cimbuřím opatřená stěna a několik pilířů jsou z lomového zdiva, zbytek, tj. všechny klenby od 150 cm nad podlahou a stěny protilehlé střílnám, jsou z prostého betonu. Prachárna o kapacitě 38 500 kilogramů je tak prostá úzkých bočních šachet, jejichž roli přebírá oběhová chodba za ubikacemi na jedné straně a krytý průchod rovnoběžný s čelní frontou na straně druhé. Přístupy k podpodlažním prostorům pod skladovacím prostorem se provádějí z chodby ubikací. Šíjová fronta nemá žádné traversové úkryty. Boční fronty mají každá jeden, obalený. Čelní fronta jich má tři, z nichž, jak již bylo zmíněno, střední je zakořeněná a další dva mají pouze jedno křídlové zdivo, tedy prozaičtěji, napůl obalené. Jedná se o zvláště neobvyklý případ. Všechny místnosti těchto travers jsou ogivální a z prostého betonu, stejně jako jejich ramena. Kasárna samotná jsou pokryta 150 cm silnou betonovou deskou. Zatímco ubikace mají svou klenbu, v košovém oblouku, provedenou z cihelného zdiva, dvě boční pole mají své pilíře z lomového zdiva do asi 150 cm, na něž navazuje prostý beton. Oběhová chodba za těmito ubikacemi ústí na dvě schodiště umístěná v jejím prodloužení a vedoucí na dvě malé dvorky, z nichž každý obsluhuje dva traversové úkryty. Dnes (04/2007) baterie značně pozbyla své bývalé nádhery. Ravelin je zarostlý vegetací, veškeré příkopy jsou zasypány, eskarpová galerie může být procházena pouze až ke křídlu a nad traversy čelní fronty se tyčí nové infrastruktury (sportovní?). Všimněme si, že přístupy k traversám byly z těchto nových budov zřízeny přes ramena travers, nicméně nevíme nic o budoucím osudu toho, co z baterie zůstalo, ať už jde o její kasárna, prachárnu nebo to, co přežívá z její eskarpové galerie. Z dvojité kaponiéry jsme mohli jen letmo zahlédnout dva metry jejího okapového chodu a část jejího betonového krytu. I když to může postrádat originalitu, podle našeho skromného názoru by si tato baterie, výjimečná více než jedním ohledem, nepochybně zasloužila více ohledů.