Place de Lyon, nord-est de la ville, 1875-1879. 331 m/alt. 800 hommes, une cinquantaine de pièces. Il surveillait la route venant de Bourg-en-Bresse. Grand fort pentagonal d’une surface au sol comparable à celles des forts de Bron et Feyzin, forts dont son plan est très proche. Une différence essentielle par rapport à Feyzin est l’absence de béton ; c’est donc à un bon vieux fort en bonnes vieilles –et élégantes– maçonneries de moellons que nous avons affaire. Les glacis face à l’entrée comprennent un ravelin avec casemate. L’entrée d’escarpe est réellement très particulière. Elle combine un porche d’entrée à voûte en arc segmentaire avec une caponnière double. Le porche, au centre, donne sur un tunnel dans lequel, le corps de garde et ses grabats subsistants passé, les caves à canons flanquant vers le saillant V s’ouvrent en grand. Un orillon creux et massif possède un escalier qui donne accès aux sous-sols où l’on peut observer, dans la voûte du local en capitale, la série de cinq galets de roulement du train interne du pont à effacement longitudinal. Contrairement au pont de Feyzin, il n’y a qu’un galet de guidance, en l’occurrence celui du centre. Ces sous-sols donnent aussi, de plain-pied, dans les caves à canons défendant le fossé de gorge vers le saillant I. Ainsi, si l’on considère le bloc d’entrée comme une caponnière double, y a-t-il un décrochement vertical entre les deux directions de défense. Ce décrochement, dans le fossé, est rattrapé par une pente douce. Notons que les deux caves orientées vers le saillant I sont réunies par une grande visière. Un escalier rampe permet de regagner le tunnel de l’entrée. Ce tunnel franchi, on débouche face à un premier casernement comprenant 13 travées sur deux niveaux. Le rez-de-chaussée est exclusivement consacré à des magasins ainsi qu’à deux belles écuries totalisant 14 auges. Le premier étage peut-être gagné par deux cages d’escaliers dont les rampes sont d’un modèle plus simple que d’ordinaire. Autre détail, les poutrelles des fenêtres du premier étage, poutrelles destinées à servir de guides pour d’autres formant blindage, n’ont qu’une largeur de 7,5 cm ! Tout à la gauche de ce casernement, on peut observer un puits à lumière dont les carreaux de faïence ont 80 x 19 cm pour dimensions. À l’instar de ses deux "frères" que sont Bron et Feyzin, de part et d’autre de ce casernement, on trouve deux alignements courbes de quatre casemates à tir indirect ainsi que leurs magasins. Sur la porte de l’un d’entre eux on peut lire l’inscription "chèvres" ; c’est donc là que l’on entreposait ces précieux éléments permettant de hisser les canons depuis la rue du rempart sur leurs plates-formes de tir. Dans le prolongement de ces lignes de casemates, on trouve un magasin à poudre d’une contenance approximative de 70 tonnes/magasin. Les deux sont dans un état de conservation identique. Ils ont conservé leur plancher de chêne, lequel est, par endroits, vissé. Nous n’avions jamais rencontré cela jusqu’ici. Par ailleurs, un chanfrein de 6 cm court le long des murs pour faciliter le ramassage du pulvérin. La porte d’accès au local de stockage est surmontée par les trois créneaux à lampe et un second accès est ménagé dans le mur en vis-à-vis. La chambre aux lampes est conséquemment très basse et les créneaux sont au niveau du sol. Depuis ces magasins, on gagne aisément la rue du rempart soit du front I-II, soit du front IV-V. Tous deux sont identiques avec quatre traverses, dont une enracinée et une consistant en une casemate à tir direct. Les deux fronts de tête en revanche n’ont qu’un total de quatre petites traverses encadrant des positions d’infanterie voire d’artillerie de moindre calibre. Le cavalier d’artillerie est malheureusement d’accès très difficile du fait de la végétation, mais il est assez semblable à celui de Feyzin, en un mot, remarquable. Ces ailes comportent, chacune, une casemate à tir direct, lesquelles peuvent être gagnées par des puits impressionnants tant par leurs dimensions que par le soin apporté à leur réalisation. De plus, à proximité de leur pied, on trouve une rotonde aux maçonneries aussi superbes qu’impossibles (ou presque) à photographier par manque de recul. La caponnière double de tête est gagnée de plain-pied par la galerie en capitale, la rue du rempart de la batterie basse passant par-dessus. Propre et sans fioriture, elle a la particularité de présenter deux grandes visières. Chaque caponnière possède un orillon creux avec une poterne dans son côté face à l’escarpe. Ces poternes possédaient une échelle pouvant être, via des poulies, abaissée ou relevée. Ce dispositif est très rare (caponnières de gorge des forts du Roulon et des Friches à Épinal). Un second casernement alignant 11 travées (+ deux demies) sur deux étages supportait donc le cavalier aujourd’hui remplacé par une toiture de tuiles elles-mêmes recouvertes de végétation. Les première et seconde travées ont été renforcées, probablement vers 1890. Les locaux de l’étage ont été comblés tandis que ceux du rez-de-chaussée voyaient leurs piédroits épaissis avec du béton simple. Ce renforcement se traduit également par la saillie en façade, sur une épaisseur d’environ 150 à 200 cm, d’un monolithe de béton comprenant les entrées aux deux locaux renforcés. Ces locaux pouvaient également être gagnés par l’ancien couloir de circulation sur leur arrière, couloir lui aussi renforcé. Dans le retour d’aile gauche de ce casernement, nous noterons la présence incongrue, au centre d’un couloir de circulation, d’un lavabo de 60 cm de large pour…24 mètres de longueur. Il nous reste à mentionner, de part et d’autre de la capitale, en face du casernement de la troupe, la manutention avec un double four en bon état de conservation et un retrait où se trouvait jadis une pompe à eau, retrait jouxté par un local de lavabos aux murs duquel sont encore accrochés les cadres de miroirs individuels. Le fort, devenu propriété de la communauté urbaine de Lyon, ne semble pas avoir d’avenir bien déterminé. Ses atouts architecturaux ne manquant pas, tout comme la présence de nombreux locaux aisément réutilisables laisse augurer une possible sauvegarde. Visite soumise à autorisation (04/2007).

Festung von Lyon, Nordosten der Stadt, 1875-1879. 331 M/ü M. 800 Mann, etwa fünfzig Geschütze. Es überwachte die Straße von Bourg-en-Bresse. Großes fünfeckiges Fort mit einer Grundfläche vergleichbar der der Forts Bron und Feyzin, deren Plan es sehr ähnelt. Ein wesentlicher Unterschied zu Feyzin ist das Fehlen von Beton; wir haben es also mit einem guten alten Fort in guter alter – und eleganter – Bruchsteinmauerwerk zu tun. Die Glacis vor dem Eingang umfassen einen Ravelin mit Kasematte. Der Escarpeneingang ist wirklich sehr eigenartig. Er kombiniert ein Eingangsportal mit segmentbogigem Gewölbe mit einer Doppelkaponniere. Das Portal in der Mitte führt zu einem Tunnel, in dem, nach der Wachstube und ihren verbliebenen Bettstellen, die nach Eckpunkt V flankierenden Kanonenkeller sich weit öffnen. Ein hohler und massiver Orillon besitzt eine Treppe, die Zugang zu den Kellerräumen gewährt, wo man im Gewölbe des Kapitalraums die Serie von fünf Laufrollen des inneren Wagens der Längsverschiebebrücke beobachten kann. Im Gegensatz zur Brücke von Feyzin gibt es nur eine Führungsrolle, nämlich die mittlere. Diese Keller gehen auch ebenerdig in die Kanonenkeller über, die den Kehlgraben Richtung Eckpunkt I verteidigen. Betrachtet man also den Eingangsblock als Doppelkaponniere, so gibt es einen vertikalen Versatz zwischen den beiden Verteidigungsrichtungen. Dieser Versatz wird im Graben durch eine flache Rampe ausgeglichen. Zu beachten ist, dass die beiden zum Eckpunkt I orientierten Keller durch eine große Visieröffnung verbunden sind. Eine Treppenrampe ermöglicht die Rückkehr zum Tunneleingang. Nach Durchquerung dieses Tunnels gelangt man gegenüber einer ersten Kaserne mit 13 Jochen auf zwei Ebenen. Das Erdgeschoss ist ausschließlich Magazinen sowie zwei schönen Ställen mit insgesamt 14 Trögen gewidmet. Der erste Stock kann über zwei Treppenhäuser erreicht werden, deren Geländer einfacher sind als üblich. Ein weiteres Detail: Die Fensterstürze des ersten Stocks, die als Führung für andere, eine Panzerung bildende Stürze dienen sollten, sind nur 7,5 cm breit! Ganz links von dieser Kaserne kann man einen Lichtschacht beobachten, dessen Fayencefliesen die Abmessungen 80 x 19 cm haben. Wie bei seinen beiden "Brüdern" Bron und Feyzin finden sich beidseits dieser Kaserne zwei kurvenförmige Reihen von vier Kasematten für indirekten Schuss sowie deren Magazine. Auf der Tür eines von ihnen kann man die Inschrift "chèvres" lesen; hier wurden also diese wertvollen Elemente gelagert, die das Heben der Kanonen von der Wallstraße auf ihre Schießplattformen ermöglichten. In der Verlängerung dieser Kasemattenreihen findet man ein Pulvermagazin mit einem Fassungsvermögen von etwa 70 Tonnen pro Magazin. Beide sind in identischem Erhaltungszustand. Sie haben ihren Eichenfußboden behalten, der stellenweise verschraubt ist. Das waren wir bisher noch nie begegnet. Außerdem verläuft entlang der Wände eine 6 cm breite Abschrägung, um das Aufsammeln des Pulverstaubs zu erleichtern. Die Tür zum Lagerraum wird von den drei Lampenscharten überragt und ein zweiter Zugang ist in der gegenüberliegenden Wand angelegt. Die Lampenkammer ist folglich sehr niedrig und die Scharten befinden sich auf Bodenniveau. Von diesen Magazinen aus erreicht man leicht die Wallstraße, sei es des Frontabschnitts I-II oder des Frontabschnitts IV-V. Beide sind identisch mit vier Traversen, davon eine eingewurzelt und eine, die aus einer Kasematte für Direktschuss besteht. Die beiden Kopfstirnen hingegen haben insgesamt nur vier kleine Traversen, die Infanteriestellungen oder sogar Geschütze kleineren Kalibers einrahmen. Die Artillerie-Cavalier ist leider wegen der Vegetation sehr schwer zugänglich, aber sie ist der von Feyzin recht ähnlich, mit einem Wort: bemerkenswert. Diese Flügel weisen jeweils eine Kasematte für Direktschuss auf, die durch beeindruckende Schächte sowohl in ihren Abmessungen als auch in der Sorgfalt ihrer Ausführung erreicht werden können. Darüber hinaus findet man in der Nähe ihres Fußes eine Rotunde mit einem Mauerwerk, das ebenso prachtvoll wie (fast) unmöglich zu fotografieren ist, mangels Abstand. Die Doppelkaponniere an der Kopfseite wird ebenerdig durch die Kapitalgalerie erreicht, wobei die Wallstraße der niedrigen Batterie darüber hinwegläuft. Sauber und ohne Schnörkel hat sie die Besonderheit, zwei große Visieröffnungen zu zeigen. Jede Kaponniere besitzt einen hohlen Orillon mit einer Poterne in ihrer der Escarpe zugewandten Seite. Diese Poternen besaßen eine Leiter, die über Flaschenzüge gesenkt oder gehoben werden konnte. Diese Vorrichtung ist sehr selten (Kehlkaponnieren der Forts Roulon und Friches in Épinal). Eine zweite Kaserne mit 11 Jochen (+ zwei halben) auf zwei Stockwerken trug also die Cavalier, die heute durch ein Ziegeldach ersetzt ist, das selbst wieder von Vegetation bedeckt ist. Das erste und zweite Joch wurden verstärkt, wahrscheinlich um 1890. Die Räume im Obergeschoss wurden verfüllt, während die im Erdgeschoss ihre Pfeiler mit einfachem Beton verstärkt sahen. Diese Verstärkung zeigt sich auch im Vorsprung der Fassade, mit einer Dicke von etwa 150 bis 200 cm, eines Betonmonolithen, der die Eingänge zu den beiden verstärkten Räumen umfasst. Diese Räume konnten auch über den alten Verkehrsgang an ihrer Rückseite erreicht werden, der ebenfalls verstärkt wurde. In der linken Flügelrückkehr dieser Kaserne vermerken wir die unpassende Anwesenheit eines Waschbeckens von 60 cm Breite für…24 Meter Länge in der Mitte eines Verkehrsganges. Es bleibt uns zu erwähnen, beidseits der Kapitalachse, gegenüber der Mannschaftskaserne, die Verpflegungsstelle mit einem Doppelofen in gutem Zustand und einem Rücksprung, in dem sich einst eine Wasserpumpe befand, ein Rücksprung, der an einen Waschraum angrenzt, an dessen Wänden noch die Rahmen der Einzelspiegel hängen. Das Fort, im Besitz der städtischen Gemeinschaft von Lyon, scheint keine klare Zukunft zu haben. Da seine architektonischen Vorzüge nicht fehlen und die Anwesenheit zahlreicher leicht wiederverwendbarer Räume eine mögliche Rettung erhoffen lässt. Besuch nur mit Genehmigung (04/2007).

Vesting van Lyon, noordoosten van de stad, 1875-1879. 331 m boven zeeniveau. 800 man, een vijftigtal stukken. Het bewaakte de weg vanuit Bourg-en-Bresse. Groot vijfhoekig fort met een grondoppervlak vergelijkbaar met dat van de forten Bron en Feyzin, forten waarmee zijn plan zeer verwant is. Een wezenlijk verschil met Feyzin is het ontbreken van beton; we hebben dus te maken met een goed oud fort in goed oud – en elegant – breuksteenmetselwerk. De glacis voor de ingang omvatten een ravelijn met kazemat. De escarpe-ingang is werkelijk zeer bijzonder. Het combineert een ingangsportaal met segmentbooggewelf met een dubbele caponnière. Het portaal, in het midden, geeft toegang tot een tunnel waarin, voorbij de wachtlokaal en zijn overgebleven britsen, de kanonkelder die naar saillant V flankeert, wijd open gaan. Een holle en massieve oortje bezit een trap die toegang geeft tot de kelders waar men in het gewelf van de kapitaalruimte de reeks van vijf looprollen van de interne wagen van de langszichterugtrekkende brug kan observeren. In tegenstelling tot de brug van Feyzin is er slechts één geleiderol, namelijk de middelste. Deze kelders komen ook op gelijkvloers uit in de kanonkelder die de keelgracht verdedigt naar saillant I. Als men het ingangsblok dus als een dubbele caponnière beschouwt, is er een verticaal verschil tussen de twee verdedigingsrichtingen. Dit verschil wordt in de gracht opgevangen door een flauwe helling. Merk op dat de twee naar saillant I georiënteerde kelders verbonden zijn door een groot vizier. Een traphelling maakt het mogelijk terug te keren naar de tunnelingang. Na deze tunnel te hebben doorlopen, komt men uit tegenover een eerste kazerne met 13 traveeën op twee niveaus. De begane grond is uitsluitend gewijd aan magazijnen en twee mooie stallen met in totaal 14 troggen. De eerste verdieping kan worden bereikt via twee trappenhuizen waarvan de leuningen van een eenvoudiger model zijn dan gewoonlijk. Een ander detail: de lateien van de ramen op de eerste verdieping, lateien bedoeld om als geleiding te dienen voor andere die pantsering vormen, zijn slechts 7,5 cm breed! Helemaal links van deze kazerne kan men een lichtschacht observeren waarvan de faiencetegels afmetingen van 80 x 19 cm hebben. Net als bij zijn twee "broers" Bron en Feyzin vindt men aan weerszijden van deze kazerne twee gebogen rijen van vier kazematten voor indirect vuur evenals hun magazijnen. Op de deur van een ervan kan men het opschrift "chèvres" lezen; hier werden dus deze kostbare elementen opgeslagen die het mogelijk maakten de kanonen vanaf de walstraat op hun schietplatforms te hijsen. In het verlengde van deze kazemattenrijen vindt men een kruitmagazijn met een geschatte capaciteit van 70 ton per magazijn. Beide verkeren in een identieke staat van conservering. Ze hebben hun eiken vloer behouden, die plaatselijk geschroefd is. Dit waren we nog nooit tegengekomen. Bovendien loopt langs de muren een afschuining van 6 cm om het oprapen van het kruitstof te vergemakkelijken. De toegangsdeur tot de opslagruimte wordt bekroond door de drie lampnissen en een tweede toegang is aangebracht in de tegenoverliggende muur. De lampenkamer is bijgevolg zeer laag en de schietgaten bevinden zich op vloerniveau. Vanuit deze magazijnen bereikt men gemakkelijk de walstraat van het front I-II of van het front IV-V. Beide zijn identiek met vier traversen, waarvan een geworteld en een bestaande uit een kazemat voor direct vuur. De twee kopzijden daarentegen hebben slechts in totaal vier kleine traversen die infanterieposities of zelfs artillerie van kleiner kaliber omlijsten. De artilleriecavalier is helaas door de vegetatie zeer moeilijk toegankelijk, maar hij lijkt nogal op die van Feyzin, in één woord: opmerkelijk. Deze vleugels bevatten elk een kazemat voor direct vuur, die kunnen worden bereikt via indrukwekkende schachten zowel wat hun afmetingen als de zorg aan hun uitvoering betreft. Bovendien vindt men in de buurt van hun voet een rotonde met een metselwerk dat even prachtig als (bijna) onmogelijk te fotograferen is door gebrek aan afstand. De dubbele caponnière aan de kopzijde wordt op gelijkvloers bereikt door de kapitaalgalerij, waarbij de walstraat van de lage batterij eroverheen loopt. Proper en zonder franjes, heeft het de bijzonderheid twee grote vizieropeningen te tonen. Elke caponnière bezit een hol oortje met een poterne in zijn naar de escarpe gerichte zijde. Deze poternes bezaten een ladder die via katrollen kon worden neergelaten of opgehaald. Deze inrichting is zeer zeldzaam (keelcaponnières van de forten Roulon en Friches in Épinal). Een tweede kazerne met 11 traveeën (+ twee halve) op twee verdiepingen droeg dus de cavalier die vandaag vervangen is door een pannendak dat zelf weer bedekt is met vegetatie. De eerste en tweede travee zijn versterkt, waarschijnlijk rond 1890. De lokalen op de verdieping zijn opgevuld terwijl die op de begane grond hun pijlers zagen verdikt met eenvoudig beton. Deze versterking komt ook tot uiting in de uitstulping van de gevel, over een dikte van ongeveer 150 tot 200 cm, van een betonnen monoliet die de ingangen tot de twee versterkte lokalen omvat. Deze lokalen konden ook via de oude circulatiegang aan hun achterzijde bereikt worden, een gang die eveneens versterkt was. In de linker vleugelterugkeer van deze kazerne noteren we de ongewone aanwezigheid, midden in een circulatiegang, van een wasbak van 60 cm breed voor…24 meter lengte. Het blijft ons nog te vermelden, aan weerszijden van de kapitaal, tegenover de manschappenkazerne, de voedselbereiding met een dubbele oven in goede staat en een uitsparing waar vroeger een waterpomp stond, een uitsparing grenzend aan een waslokaal waar aan de wanden nog de kaders van individuele spiegels hangen. Het fort, eigendom geworden van de stedelijke gemeenschap van Lyon, lijkt geen welbepaalde toekomst te hebben. Zijn architecturale troeven zijn er niet minder om, evenals de aanwezigheid van talrijke gemakkelijk herbruikbare lokalen doet een mogelijke redding vermoeden. Bezoek onderworpen aan toestemming (04/2007).

Fortress of Lyon, north-east of the city, 1875-1879. 331 m above sea level. 800 men, about fifty guns. It monitored the road from Bourg-en-Bresse. Large pentagonal fort with a ground area comparable to those of the forts of Bron and Feyzin, forts whose plan it closely resembles. An essential difference from Feyzin is the absence of concrete; we are therefore dealing with a good old fort in good old – and elegant – rubble masonry. The glacis facing the entrance include a ravelin with a casemate. The escarp entrance is truly very peculiar. It combines an entrance porch with a segmental arch vault with a double caponier. The porch, in the centre, leads to a tunnel in which, past the guardroom and its remaining bedding, the gun cellars flanking towards salient V open wide. A hollow and massive orillon has a staircase that gives access to the basements where one can observe, in the vault of the capital room, the series of five running rollers of the internal carriage of the longitudinal disappearing bridge. Unlike the bridge at Feyzin, there is only one guiding roller, the central one. These basements also open, at ground level, into the gun cellars defending the gorge ditch towards salient I. Thus, if one considers the entrance block as a double caponier, there is a vertical offset between the two directions of defence. This offset, in the ditch, is compensated by a gentle slope. Note that the two cellars oriented towards salient I are united by a large visor. A ramp staircase allows returning to the entrance tunnel. Once this tunnel is crossed, one emerges facing a first barracks comprising 13 bays on two levels. The ground floor is exclusively devoted to magazines and two beautiful stables totalling 14 mangers. The first floor can be reached by two stairwells whose railings are of a simpler model than usual. Another detail: the lintels of the first-floor windows, lintels intended to serve as guides for others forming armour, are only 7.5 cm wide! At the very left of this barracks, one can observe a light well whose earthenware tiles measure 80 x 19 cm. Like its two "brothers" Bron and Feyzin, on either side of this barracks, there are two curved alignments of four casemates for indirect fire as well as their magazines. On the door of one of them one can read the inscription "chèvres"; this is therefore where these precious elements used to hoist the cannons from the rampart street onto their firing platforms were stored. In the extension of these lines of casemates, one finds a powder magazine with an approximate capacity of 70 tonnes per magazine. Both are in an identical state of preservation. They have retained their oak floor, which is, in places, screwed down. We had never encountered this before. Moreover, a 6 cm chamfer runs along the walls to facilitate the collection of powder dust. The door to the storage room is surmounted by the three lamp embrasures and a second access is provided in the opposite wall. The lamp chamber is consequently very low and the embrasures are at floor level. From these magazines, one easily reaches the rampart street, either of front I-II or of front IV-V. Both are identical with four traverses, one of which is rooted and one consisting of a casemate for direct fire. The two head fronts, on the other hand, have only a total of four small traverses framing infantry positions or even artillery of smaller calibre. The artillery cavalier is unfortunately very difficult to access due to vegetation, but it is quite similar to that of Feyzin, in a word, remarkable. These wings each include a casemate for direct fire, which can be reached by impressive shafts both in their dimensions and in the care taken in their execution. Moreover, near their base, one finds a rotunda with masonry as superb as it is impossible (or nearly) to photograph due to lack of space. The double caponier at the head is reached at ground level by the capital gallery, the rampart street of the low battery passing overhead. Clean and unadorned, it has the peculiarity of presenting two large visors. Each caponier has a hollow orillon with a postern on its side facing the escarp. These posterns had a ladder that could be lowered or raised via pulleys. This device is very rare (gorge caponiers of the forts Roulon and Friches in Épinal). A second barracks aligning 11 bays (+ two halves) on two floors therefore supported the cavalier, today replaced by a tiled roof itself covered with vegetation. The first and second bays were reinforced, probably around 1890. The rooms on the upper floor were filled in while those on the ground floor had their piers thickened with plain concrete. This reinforcement is also reflected in the projection on the facade, over a thickness of about 150 to 200 cm, of a concrete monolith comprising the entrances to the two reinforced rooms. These rooms could also be reached by the old circulation corridor at their rear, a corridor also reinforced. In the left wing return of this barracks, we note the incongruous presence, in the centre of a circulation corridor, of a washbasin 60 cm wide for…24 metres in length. It remains for us to mention, on either side of the capital, opposite the troop barracks, the commissariat with a double oven in a good state of preservation and a recess where a water pump once stood, a recess adjoining a washroom on whose walls the frames of individual mirrors still hang. The fort, having become the property of the urban community of Lyon, does not seem to have a clear future. Its architectural assets are not lacking, and the presence of numerous easily reusable premises suggests a possible preservation. Visit subject to authorisation (04/2007).

Pevnost Lyon, severovýchodně od města, 1875-1879. 331 m/n.m. 800 mužů, asi padesát děl. Hlídala silnici z Bourg-en-Bresse. Velký pětiboký fort s půdorysnou plochou srovnatelnou s forty Bron a Feyzin, jejichž plánu je velmi blízký. Podstatný rozdíl oproti Feyzin je absence betonu; máme tedy co do činění s dobrým starým fortem v pěkném starém – a elegantním – lomovém zdivu. Glacis před vstupem zahrnují ravelin s kasematou. Eskarpový vstup je skutečně velmi zvláštní. Kombinuje vstupní portál s klenbou segmentového oblouku s dvojitou kaponiérou. Portál uprostřed ústí do tunelu, v němž, minuvší strážnici a její zbývající lehátka, se široce otvírají dělostřelecké sklepy flankující směrem k výběžku V. Dutý a masivní ušní výběžek má schodiště, které umožňuje přístup do sklepů, kde lze v klenbě kapitalní místnosti pozorovat sérii pěti běžných válečků vnitřního vozu podélně zasunovatelného mostu. Na rozdíl od mostu ve Feyzin je zde pouze jeden vodicí váleček, a to ten střední. Tyto sklepy také přecházejí v úrovni terénu do dělostřeleckých sklepů bránících šíjový příkop směrem k výběžku I. Uvažujeme-li tedy vstupní blok jako dvojitou kaponiéru, je zde vertikální odstupňování mezi dvěma směry obrany. Tento rozdíl je v příkopu vyrovnán mírným svahem. Všimněme si, že oba sklepy orientované k výběžku I jsou spojeny velkým štítem. Schodišťová rampa umožňuje návrat k tunelu vstupu. Po překročení tohoto tunelu se vynoříme proti první kasárně čítající 13 polí na dvou úrovních. Přízemí je výhradně věnováno skladům a dvěma pěkným stájím celkem se 14 žlaby. První patro lze dosáhnout dvěma schodišťovými šachtami, jejichž zábradlí jsou jednoduššího modelu než obvykle. Další detail: nadpraží oken prvního patra, určená sloužit jako vodidla pro další tvořící pancéřování, jsou široká pouhých 7,5 cm! Zcela vlevo od těchto kasáren lze pozorovat světlík, jehož kachličky majoliky mají rozměry 80 x 19 cm. Stejně jako u jeho dvou "bratrů" Bron a Feyzin se po obou stranách těchto kasáren nacházejí dvě zakřivené řady čtyř kasemat pro nepřímou palbu a jejich sklady. Na dveřích jednoho z nich lze přečíst nápis "chèvres"; zde byly tedy skladovány tyto cenné prvky umožňující vytahování děl z hradbové ulice na jejich střelecké platformy. V prodloužení těchto řad kasemat se nachází prachárna s přibližnou kapacitou 70 tun na magazín. Oba jsou v totožném stavu zachování. Zachovaly si dubovou podlahu, která je místy přišroubovaná. To jsme dosud nikdy nepotkali. Kromě toho podél stěn běží 6 cm šikmé zkosení usnadňující sbírání prachového popela. Dveře přístupu ke skladovací místnosti jsou završeny třemi lampovými střílnami a druhý přístup je zřízen v protilehlé stěně. Lampová komůrka je následně velmi nízká a střílny jsou v úrovni podlahy. Z těchto magazínů se snadno dosáhne hradbové ulice buď fronty I-II, nebo fronty IV-V. Obě jsou totožné se čtyřmi traversami, z nichž jedna je zakořeněná a jedna sestávající z kasematy pro přímou palbu. Dvě čelní fronty naproti tomu mají pouze celkem čtyři malé traversy rámující pěchotní postavení či dokonce dělostřelectvo menší ráže. Dělostřelecký kavalír je bohužel velmi obtížně přístupný kvůli vegetaci, ale je dost podobný tomu ve Feyzin, jedním slovem: pozoruhodný. Tato křídla obsahují každé jednu kasematu pro přímou palbu, k nimž lze dosáhnout působivými šachtami jak svými rozměry, tak péčí věnovanou jejich provedení. Navíc v blízkosti jejich paty se nachází rotunda se zdivem tak skvělým jako (téměř) nemožným fotografovat pro nedostatek odstupu. Dvojitá kaponiéra na čele je dosažena v úrovni terénu kapitalovou galerií, přičemž hradbová ulice nízké baterie probíhá nad ní. Čistá a bez ozdob, má zvláštnost představovat dvě velké štítové otvory. Každá kaponiéra má dutý ušní výběžek s postranní brankou ve své straně obrácené k eskarpě. Tyto branky měly žebřík, který mohl být pomocí kladek spuštěn nebo vytažen. Toto zařízení je velmi vzácné (kaponiéry šíje fortů Roulon a Friches v Épinal). Druhé kasárny seřazené v 11 polích (+ dvě poloviny) na dvou podlažích tedy nesly kavalír, dnes nahrazený střechou z tašek samy pokryté vegetací. První a druhé pole byly zesíleny, pravděpodobně kolem roku 1890. Místnosti v patře byly zasypány, zatímco ty v přízemí měly své pilíře ztluštěny prostým betonem. Toto zesílení se také projevuje vystupujícím monolitickým betonem na fasádě, o tloušťce asi 150 až 200 cm, zahrnujícím vstupy do dvou zesílených místností. Tyto místnosti mohly být také dosaženy starou oběhovou chodbou na jejich zadní straně, chodbou rovněž zesílenou. V levém křídlovém návratu těchto kasáren zaznamenáváme nepřípadnou přítomnost umyvadla širokého 60 cm pro…24 metrů délky uprostřed oběhové chodby. Zbývá nám zmínit, po obou stranách kapitaly, naproti kasárnám mužstva, proviantní službu s dvojitou pecí v dobrém stavu a výklenek, kde kdysi stála vodní pumpa, výklenek přiléhající k umývárně, na jejíchž stěnách stále visí rámy individuálních zrcadel. Fort, který se stal majetkem městského společenství Lyon, nemá zdá se jasně určenou budoucnost. Jeho architektonické přednosti nechybí, stejně jako přítomnost četných snadno znovu použitelných prostor dává tušit možnou záchranu. Návštěva podléhá povolení (04/2007).