Place de Lyon, nord-nord-est de la ville. Situé en arrière du groupe d’ouvrages composé des forts de Vancia et des batteries de Sathonay et Sermenaz, au creux d’un vallon où se perd un ru dont le lit longe l’enceinte du magasin. Il se situe plein sud du village éponyme, le long de la D 143 à l’est d’un viaduc ferroviaire. Contemporain du magasin de secteur de Saint-Fons, il lui est aussi très semblable, à quelques rares détails près. Au lieu d’avoir trois entrées alignées sur la façade de l’enceinte, il n’y en a qu’une ; une seconde occupant le centre d’un des deux petits flancs. La galerie centrale est surmontée du chronogramme 1892. La disposition intérieure est identique à celle de Saint-Fons, mais ici nous avons pu entrer et pouvons témoigner de l’excellent état des maçonneries. Le principal local de stockage (12 x 6 m) dispose sur chaque petit flanc d’une chambre aux lampes alignant trois créneaux. On accède à ces chambres par des escaliers étroits et tournants de onze marches. Ces chambres aux lampes occupent l’étage des sas du local de stockage, sas de 3,8 x 3,5 m. Les deux premières galeries donnent accès à chacun de ces sas. Une transversale de 14 m permet de gagner le couloir séparant les dépôts de gargousses et de projectiles chargés, locaux qui, extérieurement, font 16 x 5,8 m. Chacun disposait sur son petit flanc gauche, de trois créneaux à lampe. Le petit flanc droit n’en avait que deux, séparés par une porte. Deux autres portes, à deux vantaux cette fois, étaient percées dans les grands flancs. Seuls deux des créneaux à lampe du magasin à gargousses ont été mis aux standards de la directive ministérielle du 10 juin 1893. La troisième galerie d’accès débouche sur le petit flanc droit de ces magasins après avoir laissé deux locaux de 2 x 2 m face à face, à 23 m de l’entrée. Elle se prolonge pour atteindre finalement 43 m de longueur, distance à laquelle elle bifurque sur la droite, sur 7 m, pour desservir quatre locaux de 4 x 3 m se faisant face par paires avec, chacun, un créneau à lampe modernisé. La plupart des portes originelles sont en place. L’ensemble souterrain est dans un état de conservation rarement rencontré. Il n’y a un peu d’humidité que dans les quatre derniers locaux cités. Les maçonneries sont superbes et immaculées. On croirait celles du grand local de stockage des poudres terminées il y a à peine quelques jours. C’est, sans conteste, le plus beau magasin sous roc qu’il nous a été donné de voir au cours de nos quinze années de terrain. Aujourd’hui (04/2008) propriété privée, ses galeries servent pour l’entreposage de marchandises d’une entreprise de peinture.

Festung von Lyon, nord-nord-östlich der Stadt. Gelegen hinter der Gruppe von Werken, bestehend aus den Forts Vancia und den Batterien Sathonay und Sermenaz, in einer Talmulde, in der ein Bach verschwindet, dessen Bett die Umfassungsmauer des Magazins entlangläuft. Es liegt genau südlich des gleichnamigen Dorfes, entlang der D 143 östlich eines Eisenbahnviadukts. Zeitgenössisch mit dem Sektormagazin Saint-Fons, ist es ihm auch sehr ähnlich, bis auf wenige seltene Details. Anstatt drei auf der Fassade der Umfassung ausgerichtete Eingänge zu haben, gibt es nur einen; ein zweiter befindet sich in der Mitte einer der beiden kleinen Flanken. Die zentrale Galerie wird vom Chronogramm 1892 gekrönt. Die innere Anordnung ist identisch mit der von Saint-Fons, aber hier konnten wir eintreten und können vom ausgezeichneten Zustand des Mauerwerks zeugen. Der Hauptlagerraum (12 x 6 m) verfügt an jeder kleinen Flanke über eine Lampenkammer mit drei Scharten. Der Zugang zu diesen Kammern erfolgt über enge, gewendelte Treppen mit elf Stufen. Diese Lampenkammern befinden sich im Obergeschoss der Schleusen des Lagerraums, Schleusen von 3,8 x 3,5 m. Die ersten beiden Galerien geben Zugang zu jeder dieser Schleusen. Eine 14 m lange Quergalerie ermöglicht es, den Gang zu erreichen, der die Depots für Kartuschen und geladene Geschosse trennt, Räume, die außen 16 x 5,8 m messen. Jeder verfügte an seiner linken kleinen Flanke über drei Lampenscharten. Die rechte kleine Flanke hatte nur zwei, durch eine Tür getrennt. Zwei weitere Türen, diesmal zweiflügelig, waren in den großen Flanken durchbrochen. Nur zwei der Lampenscharten des Kartuschenmagazins wurden den Standards der Ministerialdirektive vom 10. Juni 1893 angepasst. Die dritte Zugangsgalerie mündet in die rechte kleine Flanke dieser Magazine, nachdem sie zwei 2 x 2 m große, einander gegenüberliegende Räume in 23 m Entfernung vom Eingang passiert hat. Sie erstreckt sich schließlich auf 43 m Länge, wo sie nach rechts abzweigt, auf 7 m, um vier 4 x 3 m große Räume zu erschließen, die sich paarweise gegenüberstehen, jeweils mit einer modernisierten Lampenscharte. Die meisten Originaltüren sind vorhanden. Das unterirdische Ensemble befindet sich in einem selten anzutreffenden Erhaltungszustand. Es gibt nur ein wenig Feuchtigkeit in den vier zuletzt genannten Räumen. Die Mauern sind hervorragend und makellos. Man könnte glauben, die des großen Pulverlagerraums wären erst vor wenigen Tagen fertiggestellt worden. Es ist zweifellos der schönste Felsmagazin, den wir in unseren fünfzehn Jahren Geländearbeit zu sehen bekamen. Heute (04/2008) in Privatbesitz, dienen seine Galerien der Lagerung von Waren einer Malereifirma.

Vesting van Lyon, noord-noord-oosten van de stad. Gelegen achter de groep werken bestaande uit de forten Vancia en de batterijen Sathonay en Sermenaz, in een vallei waar een beek verdwijnt waarvan de bedding langs de omwalling van het magazijn loopt. Het ligt ten zuiden van het gelijknamige dorp, langs de D 143 ten oosten van een spoorwegviaduct. Tijdgenoot van het sectormagazijn Saint-Fons, is het ook zeer gelijkend, op een paar zeldzame details na. In plaats van drie ingangen uitgelijnd op de gevel van de omwalling te hebben, is er slechts één; een tweede bevindt zich in het midden van een van de twee kleine flanken. De centrale galerij wordt bekroond door het chronogram 1892. De inwendige indeling is identiek aan die van Saint-Fons, maar hier konden we binnen en kunnen we getuigen van de uitstekende staat van het metselwerk. De hoofdopslagruimte (12 x 6 m) beschikt over een lampenkamer op elke kleine flank met drie schietgaten. De toegang tot deze kamers gebeurt via smalle, wentelende trappen van elf treden. Deze lampenkamers bevinden zich op de verdieping van de sluizen van de opslagruimte, sluizen van 3,8 x 3,5 m. De eerste twee galerijen geven toegang tot elk van deze sluizen. Een dwarsgalerij van 14 m maakt het mogelijk de gang te bereiken die de depots voor kartoezen en geladen projectielen scheidt, lokalen die extern 16 x 5,8 m meten. Elk beschikte op zijn linker kleine flank over drie lampnissen. De rechter kleine flank had er slechts twee, gescheiden door een deur. Twee andere deuren, ditmaal met twee vleugels, waren in de grote flanken doorgebroken. Slechts twee van de lampnissen van het kartoesmagazijn werden aangepast aan de normen van de ministeriële richtlijn van 10 juni 1893. De derde toegangsgalerij komt uit op de rechter kleine flank van deze magazijnen na twee lokalen van 2 x 2 m tegenover elkaar te hebben gepasseerd, op 23 m van de ingang. Ze zet zich voort om uiteindelijk 43 m lengte te bereiken, waar ze naar rechts aftakt, over 7 m, om vier lokalen van 4 x 3 m te bedienen die paarsgewijs tegenover elkaar staan, elk met een gemoderniseerde lampnis. De meeste originele deuren zijn aanwezig. Het ondergrondse geheel verkeert in een zelden aangetroffen staat van conservering. Er is slechts een beetje vochtigheid in de vier laatstgenoemde lokalen. Het metselwerk is prachtig en onberispelijk. Men zou denken dat dat van de grote opslagruimte voor buskruit pas enkele dagen geleden voltooid was. Het is ontegensprekelijk het mooiste rotsmagazijn dat we in onze vijftien jaar veldwerk hebben mogen zien. Vandaag (04/2008) privé-eigendom, dienen zijn galerijen voor de opslag van goederen van een verffirma.

Fortress of Lyon, north-north-east of the city. Located behind the group of works composed of the forts of Vancia and the batteries of Sathonay and Sermenaz, in the hollow of a valley where a stream disappears, the bed of which runs along the enclosure of the magazine. It is located due south of the eponymous village, along the D 143 east of a railway viaduct. Contemporary with the sector magazine of Saint-Fons, it is also very similar, with a few rare details excepted. Instead of having three entrances aligned on the facade of the enclosure, there is only one; a second occupies the centre of one of the two small flanks. The central gallery is surmounted by the chronogram 1892. The internal layout is identical to that of Saint-Fons, but here we were able to enter and can testify to the excellent condition of the masonry. The main storage room (12 x 6 m) has on each small flank a lamp chamber with three embrasures. Access to these chambers is by narrow, turning staircases of eleven steps. These lamp chambers occupy the upper floor of the airlocks of the storage room, airlocks of 3.8 x 3.5 m. The first two galleries give access to each of these airlocks. A 14 m transverse gallery allows reaching the corridor separating the depots for cartridges and loaded projectiles, rooms which externally measure 16 x 5.8 m. Each had on its left small flank three lamp embrasures. The right small flank had only two, separated by a door. Two other doors, this time with two leaves, were pierced in the large flanks. Only two of the lamp embrasures of the cartridge magazine were brought up to the standards of the ministerial directive of 10 June 1893. The third access gallery opens onto the right small flank of these magazines after passing two 2 x 2 m rooms facing each other, 23 m from the entrance. It extends to finally reach 43 m in length, at which point it branches to the right, for 7 m, to serve four 4 x 3 m rooms facing each other in pairs, each with a modernised lamp embrasure. Most of the original doors are in place. The underground complex is in a rarely encountered state of preservation. There is only a little moisture in the four last-mentioned rooms. The masonry is superb and immaculate. One would think that of the large powder storage room was finished only a few days ago. It is, without contest, the most beautiful rock-cut magazine we have had the chance to see during our fifteen years of field work. Today (04/2008) privately owned, its galleries serve for the storage of goods of a painting company.

Pevnost Lyon, severoseverovýchodně od města. Ležící za skupinou objektů složenou z fortů Vancia a baterií Sathonay a Sermenaz, v údolí, kde mizí potok, jehož koryto vede podél ohrady magazínu. Nachází se přesně na jih od stejnojmenné vesnice, podél silnice D 143 východně od železničního viaduktu. Současník sektorového magazínu Saint-Fons, je mu také velmi podobný, až na několik vzácných detailů. Místo tří vchodů seřazených na fasádě ohrady je zde pouze jeden; druhý se nachází uprostřed jedné ze dvou malých flank. Centrální galerii korunuje chronogram 1892. Vnitřní dispozice je totožná s tou ve Saint-Fons, ale zde jsme mohli vstoupit a můžeme dosvědčit vynikající stav zdění. Hlavní skladovací prostor (12 x 6 m) má na každé malé flanke lampovou komoru se třemi střílnami. Přístup do těchto komor je úzkými, točitými schodišti o jedenácti stupních. Tyto lampové komory zaujímají patro komor skladovacího prostoru, komor o rozměrech 3,8 x 3,5 m. První dvě galerie poskytují přístup ke každé z těchto komor. Příčná galerie dlouhá 14 m umožňuje dosáhnout chodby oddělující sklady náložních vaků a nabitých projektilů, místností, které z vnějšku měří 16 x 5,8 m. Každá měla na své levé malé flanke tři lampové střílny. Pravá malá flanka měla pouze dvě, oddělené dveřmi. Dvě další dveře, tentokrát dvoukřídlé, byly proraženy ve velkých flankách. Pouze dvě z lampových stříln magazínu náložních vaků byly upraveny podle standardů ministerské směrnice ze dne 10. června 1893. Třetí přístupová galerie ústí na pravou malou flanku těchto magazínů poté, co minula dvě 2 x 2 m velké místnosti proti sobě, ve vzdálenosti 23 m od vchodu. Prodlužuje se, až nakonec dosáhne délky 43 m, kde se stáčí doprava, na 7 m, aby obsluhovala čtyři místnosti o rozměrech 4 x 3 m, které stojí proti sobě ve dvojicích, každá s modernizovanou lampovou střílnou. Většina původních dveří je na místě. Podzemní celek je ve stavu zachování, který je jen zřídka k vidění. Pouze v posledních čtyřech zmíněných místnostech je trochu vlhkosti. Zdivo je skvělé a bez poskvrny. Člověk by si myslel, že to ve velkém skladu prachu bylo dokončeno teprve před několika dny. Je to bezpochyby nejkrásnější skalní magazín, jaký jsme měli možnost vidět během našich patnácti let terénní práce. Dnes (04/2008) v soukromém vlastnictví, jeho galerie slouží k uskladnění zboží malířské firmy.