Place de Lyon, nord-est de la ville, 1878. 290 m/alt. 78 hommes, 10 à 12 pièces. Elle tenait sous ses feux la route venant de Genève. Quadrilatère irrégulier, les fronts de gorge et de tête déterminent un front I-II bien plus court que son opposé, soit le III-IV. L’escarpe est demi-détachée sur tout le périmètre ; cependant, des créneaux de fusillade sont visibles au seul saillant I. Le front de gorge possède un second mur crénelé, au niveau de la cour, donc dominant celui de l’escarpe et pouvant, lui, avoir des actions sur les glacis. En effet, singulièrement, les glacis commandent l’escarpe de plusieurs mètres. Cette hérésie défensive a conduit les concepteurs à assurer la défense des fossés de très singulière manière. Aux saillants II et IV, un bastionnet à ciel ouvert, rabat ses flancs rectilignes sur le saillant, n’y laissant que la largeur minimale pour le passage d’un homme. Afin de protéger les défenseurs de ces bastionnets des tirs fichants qui pourraient venir de la contrescarpe, on a haussé les murs de ces organes jusqu’à 4,5 m. Ces murs, avec une épaisseur de 0,60 m, n’offraient qu’une protection illusoire. L’accès à ces bastionnets s’effectue depuis la rue du rempart, en empruntant un escalier descendant au niveau de l’escarpe et prolongé par une longue galerie bétonnée surmontée de terres de couverture, galerie débouchant au saillant, donc à la pointe ou, si l’on préfère, à la racine de l’organe défensif. Ce genre d’accès est une particularité que, jusqu’ici, nous n’avons trouvé qu’au réduit du Mont Afrique à Dijon. L’entrée, dépourvue de porche, est dotée d’un pont-levis dont les vestiges nous ont intrigué. Nous n’avons pu en définir le modèle, lequel, curieusement, dispose de réas tant à l’extérieur qu’à l’intérieur et ce sur un même plan. Les pilastres de l’entrée sont dans l’alignement de la gorge et la partie séparant le mur d’escarpe de celui protégeant la cour est franchie entre deux murs crénelés, comme dans une caponnière à ciel ouvert. Cette entrée débouche face à un petit casernement alignant 4 travées sur un seul niveau. Les chambrées ont des dimensions de 16 x 6 m et, si leurs piédroits sont en maçonnerie de moellons, leurs voûtes, elles, sont bel et bien bétonnées. Un magasin à poudre, dont le local de stockage fait 12 x 6 m, est tapi à l’arrière des deux chambrées de droite, par-delà un étroit couloir de circulation à la voûte bétonnée elle aussi. Ce magasin n’a pas de gaine latérale sur son flanc gauche ; seule une amorce de cette gaine, donnant accès au créneau à lampe du sas d’entrée du magasin, peut être gagnée par un local tiers situé dans l’alignement du magasin à poudre. La rue du rempart donne sur deux traverses enrobées et trois plus classiques, dont deux, très rapprochées au saillant III ; la première perpendiculaire au front II-III et la seconde au front III-IV. Entre ces deux traverses, un petit escalier rampe donnait accès à une plate-forme pour deux pièces de petit calibre (80 ou 90 mm) dominant le saillant III. Le local intérieur des traverses est ogival et bétonné tout comme les bras, lorsqu’il y en a. À la gauche du casernement, un passage couvert sépare les chambrées des latrines. Fermée pour des raisons de sécurité (04/2007 - en fait, seul le pont présente quelque danger) et propriété de la municipalité de Rillieux-la-Pape, il est à souhaiter que cette batterie ne subisse pas le même sort que sa voisine de Sathonay. La pression immobilière semble conséquente, mais on peut espérer que l’on trouvera un usage à ces locaux demeurés très sains, ce qui sauverait le concentré de singularités que constitue cette batterie.

Festung von Lyon, Nordosten der Stadt, 1878. 290 M/ü M. 78 Mann, 10 bis 12 Geschütze. Sie hielt die Straße von Genf unter ihrem Feuer. Ein unregelmäßiges Viereck, bei dem die Kehl- und die Kopfstirn eine Front I-II ergeben, die deutlich kürzer ist als die gegenüberliegende, also III-IV. Die Escarpe ist auf dem gesamten Umfang halb abgesetzt; jedoch sind Schießscharten nur am Eckpunkt I sichtbar. Die Kehlfront besitzt eine zweite, auf Hofniveau verlaufende Zinnenmauer, die also die der Escarpe überragt und ihrerseits Wirkung auf die Glacis haben konnte. Tatsächlich beherrschen die Glacis die Escarpe eigenartigerweise um mehrere Meter. Diese defensive Häresie führte die Konstrukteure dazu, die Gräben auf sehr eigenartige Weise zu verteidigen. An den Eckpunkten II und IV schlägt ein offenes Bastionett seine geraden Flanken auf den Eckpunkt zurück und lässt dort nur die minimale Breite für den Durchgang eines Mannes. Um die Verteidiger dieser Bastionette vor streifendem Feuer von der Kontreskarpe zu schützen, wurden die Mauern dieser Organe auf 4,5 m erhöht. Diese Mauern mit einer Dicke von 0,60 m boten jedoch nur einen illusorischen Schutz. Der Zugang zu diesen Bastionetten erfolgt von der Wallstraße aus über eine Treppe, die auf das Niveau der Escarpe hinabführt und durch eine lange, mit Erdabdeckung überwölbte Betongalerie verlängert wird, die am Eckpunkt, also an der Spitze oder, wenn man so will, an der Wurzel des Verteidigungsorgans mündet. Diese Art des Zugangs ist eine Besonderheit, die wir bisher nur in der Redoute des Mont Afrique in Dijon gefunden haben. Der eingangslose Eingang ist mit einer Zugbrücke ausgestattet, deren Überreste uns verblüfften. Wir konnten ihr Modell nicht bestimmen, das seltsamerweise sowohl außen als auch innen und auf gleicher Höhe Umlenkrollen aufweist. Die Pilaster des Eingangs liegen in der Flucht der Kehle, und der Teil, der die Escarpenmauer von derjenigen trennt, die den Hof schützt, wird zwischen zwei Zinnenmauern durchschritten, wie in einer offenen Kaponniere. Dieser Eingang mündet gegenüber einer kleinen Kaserne mit 4 Jochen auf nur einer Ebene. Die Stuben haben Abmessungen von 16 x 6 m, und wenn ihre Pfeiler aus Bruchsteinmauerwerk sind, so sind ihre Gewölbe durchaus betoniert. Ein Pulvermagazin, dessen Lagerraum 12 x 6 m misst, duckt sich hinter den beiden rechten Stuben, jenseits eines engen, ebenfalls mit einem Betongewölbe versehenen Verkehrsganges. Dieses Magazin hat auf seiner linken Flanke keinen Seitenschacht; nur ein Ansatz dieses Schachtes, der Zugang zur Lampenscharte der Schleuse des Magazins gewährt, kann von einem dritten, in der Flucht des Pulvermagazins gelegenen Raum aus erreicht werden. Die Wallstraße führt zu zwei ummantelten Traversen und drei klassischeren, davon zwei in sehr geringem Abstand am Eckpunkt III; die erste senkrecht zur Front II-III und die zweite zur Front III-IV. Zwischen diesen beiden Traversen gab eine kleine Treppenrampe Zugang zu einer Plattform für zwei Geschütze kleinen Kalibers (80 oder 90 mm), die den Eckpunkt III beherrschte. Der Innenraum der Traversen ist spitzbogig und betoniert, ebenso wie deren Arme, sofern vorhanden. Links der Kaserne trennt ein überdeckter Gang die Stuben von den Latrinen. Aus Sicherheitsgründen geschlossen (04/2007 – tatsächlich stellt nur die Brücke eine gewisse Gefahr dar) und im Eigentum der Gemeinde Rillieux-la-Pape, ist zu hoffen, dass diese Batterie nicht das gleiche Schicksal wie ihre Nachbarin Sathonay erleidet. Der Immobiliendruck scheint beträchtlich, aber man kann hoffen, dass eine Nutzung für diese sehr gut erhaltenen Räumlichkeiten gefunden wird, was das Konzentrat von Eigenheiten, das diese Batterie darstellt, retten würde.

Vesting van Lyon, noordoosten van de stad, 1878. 290 m boven zeeniveau. 78 man, 10 tot 12 stukken. Ze hield de weg vanuit Genève onder haar vuur. Een onregelmatige vierhoek, waarbij de keel- en de kopzijde een front I-II bepalen dat aanzienlijk korter is dan het tegenoverliggende, namelijk III-IV. De escarp is over de hele omtrek half vrijstaand; echter zijn geweerschietgaten alleen zichtbaar bij saillant I. De keelfront heeft een tweede gekanteelde muur, op binnenplaatsniveau, die dus boven die van de escarp uitsteekt en zelf werking op de glacis kon hebben. Inderdaad, eigenaardig genoeg beheersen de glacis de escarp met verscheidene meters. Deze defensieve ketterij leidde de ontwerpers ertoe de grachten op zeer eigenaardige wijze te verdedigen. Bij de saillanten II en IV slaat een open bastionnet zijn rechte flanken op de saillant terug en laat daar slechts de minimale breedte voor de doorgang van een man over. Om de verdedigers van deze bastionnetten te beschermen tegen stekend vuur dat van de contrescarp zou kunnen komen, werden de muren van deze organen verhoogd tot 4,5 m. Deze muren, met een dikte van 0,60 m, boden slechts een illusoire bescherming. De toegang tot deze bastionnetten gebeurt vanaf de walstraat, via een trap die afdaalt naar het niveau van de escarp en verlengd wordt door een lange betonnen galerij overdekt met aarde, een galerij die uitmondt bij de saillant, dus bij de punt of, zo men wil, bij de wortel van het verdedigingsorgaan. Dit soort toegang is een bijzonderheid die wij tot dusver alleen in de reduit van de Mont Afrique in Dijon hebben aangetroffen. De ingang zonder portiek is voorzien van een ophaalbrug waarvan de overblijfselen ons intrigeerden. We konden het model niet bepalen, dat merkwaardigerwijs zowel buiten als binnen en op hetzelfde niveau schijven heeft. De pilasters van de ingang staan in het verlengde van de keel en het deel dat de escarpmuur scheidt van die welke de binnenhof beschermt, wordt tussen twee gekanteelde muren doorlopen, als in een open caponnière. Deze ingang komt uit tegenover een kleine kazerne met 4 traveeën op slechts één niveau. De slaapvertrekken hebben afmetingen van 16 x 6 m en, hoewel hun pijlers in metselwerk van breuksteen zijn, zijn hun gewelven wel degelijk betonnen. Een kruitmagazijn, waarvan de opslagruimte 12 x 6 m meet, schuilt achter de twee rechter slaapvertrekken, voorbij een smalle circulatiegang die eveneens een betonnen gewelf heeft. Dit magazijn heeft geen zijschacht op zijn linkerflank; slechts een begin van deze schacht, die toegang geeft tot de lampnis van de sluis van het magazijn, kan bereikt worden via een derde lokaal gelegen in het verlengde van het kruitmagazijn. De walstraat geeft toegang tot twee omhulde traverses en drie meer klassieke, waarvan twee zeer dicht bij elkaar bij saillant III; de eerste loodrecht op front II-III en de tweede op front III-IV. Tussen deze twee traverses gaf een kleine traphelling toegang tot een platform voor twee stukken van klein kaliber (80 of 90 mm) die saillant III beheersten. De binnenruimte van de traverses is spitsboogvormig en betonnen, evenals hun armen, wanneer die er zijn. Links van de kazerne scheidt een overdekte gang de slaapvertrekken van de latrines. Om veiligheidsredenen gesloten (04/2007 – in feite vormt alleen de brug enig gevaar) en eigendom van de gemeente Rillieux-la-Pape, is het te hopen dat deze batterij niet hetzelfde lot ondergaat als haar buurvrouw Sathonay. De vastgoeddruk lijkt aanzienlijk, maar men kan hopen dat er een bestemming voor deze zeer gezonde lokalen wordt gevonden, wat het concentraat van eigenaardigheden dat deze batterie vormt, zou redden.

Fortress of Lyon, north-east of the city, 1878. 290 m above sea level. 78 men, 10 to 12 guns. It kept the road from Geneva under its fire. An irregular quadrilateral, where the gorge and head fronts determine a front I-II much shorter than its opposite, namely III-IV. The escarp is semi-detached around the entire perimeter; however, rifle embrasures are visible only at salient I. The gorge front has a second crenellated wall, at courtyard level, thus dominating that of the escarp and itself capable of action on the glacis. Indeed, singularly, the glacis command the escarp by several metres. This defensive heresy led the designers to ensure the defence of the ditches in a very singular manner. At salients II and IV, an open bastionet folds its straight flanks back onto the salient, leaving only the minimum width for the passage of a man. To protect the defenders of these bastionets from plunging fire that could come from the counterscarp, the walls of these organs were raised to 4.5 m. These walls, with a thickness of 0.60 m, offered only illusory protection. Access to these bastionets is from the rampart street, by using a staircase descending to the level of the escarp and extended by a long concrete gallery surmounted by covering earth, a gallery opening at the salient, thus at the point or, if preferred, at the root of the defensive organ. This kind of access is a peculiarity that, until now, we have only found in the redoubt of Mont Afrique in Dijon. The entrance, devoid of a porch, is equipped with a drawbridge whose remains intrigued us. We were unable to determine its model, which, curiously, has sheaves both outside and inside and on the same level. The pilasters of the entrance are aligned with the gorge, and the part separating the escarp wall from the one protecting the courtyard is crossed between two crenellated walls, as in an open caponier. This entrance opens facing a small barracks aligning 4 bays on a single level. The quarters have dimensions of 16 x 6 m and, while their piers are in rubble masonry, their vaults are indeed concrete. A powder magazine, whose storage room measures 12 x 6 m, is crouched behind the two right-hand quarters, beyond a narrow circulation corridor also with a concrete vault. This magazine has no lateral duct on its left flank; only a start of this duct, giving access to the lamp embrasure of the magazine's entrance airlock, can be reached via a third room located in line with the powder magazine. The rampart street leads to two enveloped traverses and three more classical ones, two of which are very close together at salient III; the first perpendicular to front II-III and the second to front III-IV. Between these two traverses, a small ramp staircase gave access to a platform for two small-calibre guns (80 or 90 mm) dominating salient III. The interior room of the traverses is ogival and concrete, as are their arms, when they exist. To the left of the barracks, a covered passage separates the quarters from the latrines. Closed for safety reasons (04/2007 – in fact, only the bridge presents some danger) and property of the municipality of Rillieux-la-Pape, it is to be hoped that this battery does not suffer the same fate as its neighbour Sathonay. The property pressure seems considerable, but one can hope that a use will be found for these very sound premises, which would save the concentration of singularities that constitutes this battery.

Pevnost Lyon, severovýchodně od města, 1878. 290 m/n.m. 78 mužů, 10 až 12 děl. Držela pod svou palbou silnici z Ženevy. Nepravidelný čtyřúhelník, kde šíjová a čelní fronta určují frontu I-II výrazně kratší než její protilehlá, tedy III-IV. Eskarpa je po celém obvodu polovolně stojící; avšak střílny pro pušky jsou viditelné pouze u výběžku I. Šíjová fronta má druhou cimbuřím opatřenou zeď, na úrovni dvora, tedy převyšující tu eskarpy a sama schopnou působit na glacis. Skutečně, zvláštně, glacis převyšují eskarpu o několik metrů. Tato obranná hereze vedla projektanty k tomu, že obranu příkopů zajistili velmi zvláštním způsobem. U výběžků II a IV přikládá otevřený bastionček své rovné flanky zpět k výběžku, ponechávajíc tam pouze minimální šířku pro průchod člověka. Aby byli obránci těchto bastiončků chráněni před střelami svrchu, které by mohly přicházet od kontreskarpy, byly zdi těchto orgánů zvýšeny až na 4,5 m. Tyto zdi o tloušťce 0,60 m však poskytovaly pouze iluzorní ochranu. Přístup k těmto bastiončkům se uskutečňuje z hradbové ulice, použitím schodiště sestupujícího na úroveň eskarpy a prodlouženého dlouhou betonovou galerií přikrytou zemním násypem, galerií ústící u výběžku, tedy u hrotu nebo, chcete-li, u kořene obranného orgánu. Tento druh přístupu je zvláštnost, kterou jsme dosud nalezli pouze v reduitu Mont Afrique v Dijonu. Vstup, bez předsíně, je vybaven padacím mostem, jehož pozůstatky nás zaujaly. Nedokázali jsme určit jeho model, který kupodivu má kladky jak venku, tak uvnitř a to ve stejné výšce. Pilíře vstupu jsou v ose šíje a část oddělující zeď eskarpy od té chránící dvůr se překonává mezi dvěma cimbuřím opatřenými zdmi, jako v otevřené kaponiéře. Tento vstup ústí naproti malým kasárnám seřazeným ve 4 polích na jediné úrovni. Ubikace mají rozměry 16 x 6 m a zatímco jejich pilíře jsou z lomového zdiva, jejich klenby jsou skutečně betonové. Prachárna, jejíž skladovací prostor měří 12 x 6 m, se krčí za dvěma pravými ubikacemi, za úzkou oběhovou chodbou rovněž s betonovou klenbou. Tato prachárna nemá na své levé flanke boční šachtu; pouze začátek této šachty, poskytující přístup k lampové střílně předsíně prachárny, lze dosáhnout přes třetí místnost ležící v ose prachárny. Hradbová ulice vede ke dvěma obaleným traversám a třem klasičtějším, z nichž dvě jsou velmi blízko u sebe u výběžku III; první kolmá k frontě II-III a druhá k frontě III-IV. Mezi těmito dvěma traversami poskytovalo malé ramové schodiště přístup na plošinu pro dvě děla malé ráže (80 nebo 90 mm), jež ovládala výběžek III. Vnitřní místnost travers je ogivální a betonová, stejně jako jejich ramena, existují-li. Nalevo od kasáren odděluje krytá chodba ubikace od latrín. Z bezpečnostních důvodů uzavřena (04/2007 – ve skutečnosti představuje nebezpečí pouze most) a v majetku obce Rillieux-la-Pape, je třeba doufat, že tato baterie nepotká stejný osud jako její sousedka Sathonay. Tlak developerských projektů se zdá být značný, ale lze doufat, že se pro tyto velmi zdravé prostory najde využití, což by zachránilo koncentrát zvláštností, který tato baterie představuje.