Place d'Antibes. 29 m/alt. Dénommé fort Reille et localement appelé fort Royal de Cannes. L'île Sainte-Marguerite est séparée du continent (cap de la Croisette) par un passage large de 1100 mètres environ. Superbe, les Espagnols la désignaient Joya incognita. Elle forme, avec l'île Saint-Honorat, le groupe des îles de Lérins. Élevé dès 1633 sur ordre de Richelieu, renforcé par les Espagnols et remanié par Vauban, ce fort adossé à la falaise est célèbre pour avoir été la prison de l'homme au masque de fer (Eustache Danger, paraît-il… à 90 % de certitude) mais aussi du maréchal Bazaine, lequel s'en évada le 10 août 1874 dans des conditions plutôt nébuleuses. Le front de terre comprend trois bastions encadrant deux courtines couvertes par des demi-lunes, le tout devancé par un chemin couvert traversé. Ce fort fut déclassé en 1889 (voir place d'Antibes) simultanément avec la batterie de la Convention occupant l'extrémité orientale de l'île. Les autres défenses de l'île, les forts de Monterey et du Ragon (d'Argon ou Dragon selon les sources) ainsi que la tour Batiguier (ruinée) étaient déjà abandonnés en tant qu'ouvrages militaires avant 1876. Le fort est resté dans le domaine militaire après son déclassement ; en 1894, on y trouvait un centre d'essai d'explosifs brisants. Ce centre n'a guère laissé de traces de ses activités. Contre toute attente, nous avons repéré les socles de deux batteries pour canons de 47 mm TR Mle 1887 sur le bastion à la droite de l'entrée (3 socles, peut-être 4 – il faudrait un peu piocher pour en avoir la certitude) ainsi que sur celui à l'arrière du donjon (au moins 2 socles). Ceux-ci sont bien dissimulés sous la végétation mais témoignent que le déclassement de 1889 fut rapidement remis en question. Chacune de ces batteries s'est vue par ailleurs ériger un magasin à projectiles sous forme de petites traverses peu ou prou à l'épreuve, mais toutefois recouvertes de terre. Le magasin à poudre (1693) érigé au creux du bastion du Roy, n'a pas été remis aux standards des magasins modèles de la seconde moitié du XIXème siècle. L'activité carcérale au fort, quant à elle, ne prendra fin qu'au début du XXème siècle. Depuis 1978, le fort Sainte-Marguerite est ouvert au public et sa visite vaut assurément le déplacement. Relevons-y la présence d'une magnifique caronade (1841 – installée sur la terrasse d'où s'échappa Bazaine) et d'un canon fondu en 1715, très décoré, retiré de la mer en 1995 seulement. La partie la plus ancienne du fort, aux fondations romaines, abrite désormais un musée de la mer. L'intérieur du fort comprend plusieurs rues jouxtées de bâtiments militaires, casernes, logements d'officiers (avec femme et enfants), et même une église (1658). Néanmoins, le côté militaire ne ressort nullement de l'aspect de ces constructions et, dans l'absolu, nous avons là un coquet village provençal au sein d'une forteresse. Pour les puristes et amateurs de fortification bastionnée, notons enfin la présence d'une caponnière à ciel ouvert menant à la demi-lune orientale. Propriété municipale depuis 1996.

Festung von Antibes. 29 M ü M. Bezeichnet als Fort Reille und lokal genannt Fort Royal de Cannes. Die Insel Sainte-Marguerite ist vom Festland (Cap de la Croisette) durch eine etwa 1100 Meter breite Passage getrennt. Prächtig, die Spanier bezeichneten sie als Joya incognita. Sie bildet mit der Insel Saint-Honorat die Gruppe der Lérins-Inseln. Erbaut ab 1633 auf Befehl von Richelieu, von den Spaniern verstärkt und von Vauban überarbeitet, ist dieses an die Klippe gelehnte Fort berühmt dafür, das Gefängnis des Mannes mit der eisernen Maske (Eustache Danger, wie es scheint… zu 90 % sicher) sowie des Marschalls Bazaine gewesen zu sein, der am 10. August 1874 unter eher nebulösen Umständen daraus entkam. Die Landfront umfasst drei Bastionen, die zwei von Halbmonden gedeckte Kurtinen rahmen, das Ganze vorausgegangen von einem gedeckten Weg mit Traversen. Dieses Fort wurde 1889 (siehe Festung Antibes) gleichzeitig mit der Batterie der Convention außer Dienst gestellt, die das östliche Ende der Insel besetzt. Die anderen Verteidigungsanlagen der Insel, die Forts von Monterey und du Ragon (d'Argon oder Dragon je nach Quelle) sowie der Turm Batiguier (ruiniert) waren bereits vor 1876 als militärische Werke aufgegeben. Das Fort blieb nach seiner Außerdienststellung im militärischen Bereich; 1894 befand sich dort ein Prüfzentrum für Brisanzsprengstoffe. Dieses Zentrum hat kaum Spuren seiner Aktivitäten hinterlassen. Wider Erwarten haben wir die Sockel von zwei Batterien für 47 mm TR Geschütze Mle 1887 auf dem Bastion rechts des Eingangs (3 Sockel, vielleicht 4 – man müsste etwas graben, um Gewissheit zu haben) sowie auf jenem hinter dem Bergfried (mindestens 2 Sockel) ausgemacht. Diese sind gut unter der Vegetation verborgen, bezeugen aber, dass die Außerdienststellung von 1889 schnell in Frage gestellt wurde. Jede dieser Batterien ließ sich zudem ein Projektilmagazin in Form kleiner, mehr oder weniger sicherer Traversen errichten, jedoch mit Erde bedeckt. Das im Schoß des Bastion du Roy errichtete Pulvermagazin (1693) wurde nicht auf den Standard der Modellmagazine der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts gebracht. Die Gefängnistätigkeit im Fort ihrerseits wird erst zu Beginn des 20. Jahrhunderts enden. Seit 1978 ist das Fort Sainte-Marguerite für die Öffentlichkeit zugänglich und sein Besuch ist sicherlich die Reise wert. Wir heben darin die Anwesenheit einer prächtigen Karronade (1841 – installiert auf der Terrasse, von der Bazaine entkam) und einer 1715 gegossenen, sehr verzierten Kanone hervor, die erst 1995 aus dem Meer geborgen wurde. Der älteste Teil des Forts, mit römischen Fundamenten, beherbergt nun ein Meeresmuseum. Das Innere des Forts umfasst mehrere Straßen, die von Militärgebäuden, Kasernen, Offizierswohnungen (mit Frau und Kindern) und sogar einer Kirche (1658) gesäumt sind. Dennoch tritt die militärische Seite keineswegs aus dem Erscheinungsbild dieser Bauten hervor, und absolut gesehen haben wir hier ein hübsches provenzalisches Dorf innerhalb einer Festung. Für Puristen und Liebhaber der bastionierten Befestigung sei schließlich das Vorhandensein einer offenen Caponniere erwähnt, die zum östlichen Halbmond führt. Seit 1996 in Gemeindebesitz.

Vesting van Antibes. 29 m/hoogte. Genoemd fort Reille en lokaal genoemd fort Royal de Cannes. Het eiland Sainte-Marguerite is gescheiden van het vasteland (kaap de la Croisette) door een passage breed ongeveer 1100 meter. Prachtig, de Spanjaarden duidden het aan als Joya incognita. Het vormt, met het eiland Saint-Honorat, de groep van de eilanden van Lérins. Opgetrokken vanaf 1633 op bevel van Richelieu, versterkt door de Spanjaarden en herwerkt door Vauban, dit fort tegen de klif aangeleund is beroemd omdat het de gevangenis was van de man met het ijzeren masker (Eustache Danger, zo schijnt het… voor 90 % zekerheid) maar ook van maarschalk Bazaine, die er ontsnapte op 10 augustus 1874 in nogal nevelige omstandigheden. Het landfront omvat drie bastions die twee courtines omlijsten gedekt door halve manen, het geheel voorafgegaan door een gedekte weg met traversen. Dit fort werd gedeklasseerd in 1889 (zie vesting Antibes) gelijktijdig met de batterij van de Convention die het oostelijke uiteinde van het eiland bezet. De andere verdedigingswerken van het eiland, de forten van Monterey en du Ragon (d'Argon of Dragon volgens de bronnen) evenals de toren Batiguier (vervallen) waren reeds verlaten als militaire werken vóór 1876. Het fort bleef in het militaire domein na zijn declassering; in 1894 vond men er een testcentrum voor brisante explosieven. Dit centrum heeft nauwelijks sporen van zijn activiteiten nagelaten. Tegen alle verwachting in, hebben we de sokkels opgemerkt van twee batterijen voor kanonnen van 47 mm TR Mle 1887 op het bastion rechts van de ingang (3 sokkels, misschien 4 – men zou een beetje moeten graven om er zekerheid over te hebben) evenals op dat achter de donjon (minstens 2 sokkels). Deze zijn goed verborgen onder de vegetatie maar getuigen dat de declassering van 1889 snel in vraag werd gesteld. Elk van deze batterijen liet zich trouwens een projectielenmagazijn oprichten in de vorm van kleine traversen min of meer veilig, maar niettemin bedekt met aarde. Het kruitmagazijn (1693) opgericht in de holte van het bastion du Roy, werd niet gebracht naar de standaarden van de modelmagazijnen van de tweede helft van de 19de eeuw. De gevangenisactiviteit in het fort, voor haar part, zal pas eindigen bij het begin van de 20ste eeuw. Sinds 1978 is het fort Sainte-Marguerite open voor het publiek en zijn bezoek is zeker de verplaatsing waard. We vermelden er de aanwezigheid van een prachtige carronade (1841 – geïnstalleerd op het terras waarvan Bazaine ontsnapte) en een kanon gegoten in 1715, zeer versierd, uit de zee gehaald slechts in 1995. Het oudste deel van het fort, met Romeinse funderingen, herbergt voortaan een museum van de zee. Het binnenste van het fort omvat verscheidene straten geflankeerd door militaire gebouwen, kazernes, woningen van officieren (met vrouw en kinderen), en zelfs een kerk (1658). Niettemin, de militaire kant komt geenszins naar voren uit het uitzicht van deze constructies en, absoluut, we hebben hier een keurig Provençaals dorp binnen een vesting. Voor de puristen en liefhebbers van gebastioneerde vestingbouw, vermelden we tenslotte de aanwezigheid van een open caponnière leidend naar de oostelijke halve maan. Gemeentelijk eigendom sinds 1996.

Stronghold of Antibes. 29 m/alt. Named Fort Reille and locally called Royal de Cannes fort. The Sainte-Marguerite island is separated from the mainland (Cap de la Croisette) by a passage about 1100 meters wide. Superb, the Spanish designated it Joya incognita. It forms, with Saint-Honorat island, the group of the Lérins islands. Raised from 1633 on order of Richelieu, reinforced by the Spanish and reworked by Vauban, this fort backed against the cliff is famous for having been the prison of the Man in the Iron Mask (Eustache Danger, it seems… 90% certainty) but also of Marshal Bazaine, who escaped from it on August 10, 1874 under rather nebulous circumstances. The land front comprises three bastions framing two curtain walls covered by ravelins, the whole preceded by a covered way with traverses. This fort was decommissioned in 1889 (see stronghold of Antibes) simultaneously with the Convention battery occupying the eastern end of the island. The other defenses of the island, the forts of Monterey and du Ragon (d'Argon or Dragon according to sources) as well as the Batiguier tower (ruined) were already abandoned as military works before 1876. The fort remained in the military domain after its decommissioning; in 1894, a testing center for high explosives was found there. This center left hardly any traces of its activities. Against all expectations, we spotted the bases of two batteries for 47 mm QF guns Mle 1887 on the bastion to the right of the entrance (3 bases, perhaps 4 – one would need to do some digging to be certain) as well as on the one behind the keep (at least 2 bases). These are well concealed under the vegetation but testify that the 1889 decommissioning was quickly called into question. Each of these batteries also had a projectile magazine erected in the form of small traverses more or less proof, but nevertheless covered with earth. The powder magazine (1693) erected in the hollow of the Bastion du Roy, was not brought up to the standards of the model magazines of the second half of the 19th century. The prison activity at the fort, for its part, will only end at the beginning of the 20th century. Since 1978, Fort Sainte-Marguerite has been open to the public and its visit is certainly worth the trip. Let us note therein the presence of a magnificent carronade (1841 – installed on the terrace from which Bazaine escaped) and a cannon cast in 1715, very decorated, retrieved from the sea only in 1995. The oldest part of the fort, with Roman foundations, now houses a sea museum. The interior of the fort comprises several streets flanked by military buildings, barracks, officers' quarters (with wife and children), and even a church (1658). Nevertheless, the military aspect does not emerge at all from the appearance of these constructions and, absolutely, we have here a quaint Provençal village within a fortress. For purists and enthusiasts of bastioned fortification, let us finally note the presence of an open caponier leading to the eastern ravelin. Municipal property since 1996.

Pevnost Antibes. 29 m/n.m. Nazývána pevnost Reille a lokálně zvaná pevnost Royal de Cannes. Ostrov Sainte-Marguerite je oddělen od pevniny (mys Croisette) průlivem širokým přibližně 1100 metrů. Nádherný, Španělé jej označovali Joya incognita. Tvoří spolu s ostrovem Saint-Honorat skupinu Lérinských ostrovů. Vztyčen od roku 1633 na rozkaz Richelieua, posílen Španěly a přepracován Vaubanem, tato pevnost opřená o útes je proslulá tím, že byla vězením Muže se železnou maskou (Eustache Danger, jak se zdá… na 90 % jistota) ale také maršála Bazaina, který z ní uprchl 10. srpna 1874 za poněkud mlhavých okolností. Pozemní fronta zahrnuje tři bastiony rámující dvě kurtiny kryté půlměsíci, celek předcházený krytou cestou s traversami. Tato pevnost byla vyřazena v roce 1889 (viz pevnost Antibes) současně s baterií Convention zaujímající východní konec ostrova. Ostatní obranná zařízení ostrova, pevnosti Monterey a du Ragon (d'Argon nebo Dragon podle pramenů) stejně jako věž Batiguier (zřícená) byly již opuštěny jako vojenská díla před rokem 1876. Pevnost zůstala ve vojenské doméně po svém vyřazení; v roce 1894 se tam nacházelo zkušební středisko pro trhavé výbušniny. Toto středisko zanechalo sotva stopy po své činnosti. Proti všemu očekávání jsme vypátrali podstavce dvou baterií pro 47 mm RP děla Mle 1887 na bastionu vpravo od vchodu (3 podstavce, možná 4 – bylo by třeba trochu kopat, aby byla jistota) stejně jako na tom za věží (alespoň 2 podstavce). Ty jsou dobře skryty pod vegetací, ale svědčí o tom, že vyřazení z roku 1889 bylo rychle zpochybněno. Každá z těchto baterií si mimoto nechala vystavět skladiště projektilů v podobě malých travers více méně odolných, ale přesto pokrytých zeminou. Prachárna (1693) vztyčená v prohlubni bastionu du Roy, nebyla uvedena na standardy modelových skladišť druhé poloviny 19. století. Vězeňská činnost v pevnosti, co se jí týče, skončí až na počátku 20. století. Od roku 1978 je pevnost Sainte-Marguerite otevřena veřejnosti a její návštěva jistě stojí za cestu. Vyzvedněme v ní přítomnost nádherné karronády (1841 – instalované na terase, z níž uprchl Bazaine) a děla odlitého v roce 1715, velmi zdobeného, vyzvednutého z moře teprve v roce 1995. Nejstarší část pevnosti, s římskými základy, nyní hostí mořské muzeum. Vnitřek pevnosti zahrnuje několik ulic lemovaných vojenskými budovami, kasárnami, obydlími důstojníků (s manželkou a dětmi), a dokonce kostel (1658). Nicméně, vojenská stránka vůbec nevystupuje z vzhledu těchto staveb a, absolutně, máme zde půvabnou provensálskou vesnici uvnitř pevnosti. Pro puristy a nadšence bastionového opevnění, poznamenejme konečně přítomnost otevřené kaponiéry vedoucí k východnímu půlmesíci. Obecní majetek od roku 1996.