Diego-Suarez. Située sur le cap Vatomainty, à l’altitude de 75 mètres, cette batterie de bombardement était armée de 4 canons G de 19 cm Mle 1875-76 sur affût G PC. Elle devait à l’origine, comme la batterie du Phare, et celle d’Andrahompotsy, être armée de canons M de 194 Mle 1870-93. Seule l’urgence de la situation, créée par les événements de Fachoda, a pu justifier l’installation de ces matériels à la portée limitée à 9 000 mètres et à la cadence de tir d’un coup par pièce toutes les 3 minutes. L’installation des pièces sur affût à pivot central est nécessitée par la mission de la batterie, placée pratiquement au centre de la baie de Diego-Suarez, et en couvrant tous les mouillages. Les pièces sont groupées par deux dans des alvéoles maçonnées. La batterie ne pouvant compter sur un magasin de groupe, du fait de son isolement, les projectiles et les poudres sont entreposés dans un magasin caverne. Seul de ce modèle à Diego-Suarez, il se compose d’une galerie bétonnée, sur laquelle sont greffées des alvéoles de stockage en partie brutes de déroctage. Le ravitaillement des pièces est assuré par un monte-charge, doublé d’un escalier, qui débouche derrière les affûts. Les pièces sont toujours en place, quoique pétardées. Sur deux d’entre-elles, il manque près d’un mètre de la volée. Mais, comme à la batterie du Cap Miné, on ne peut qu’être étonné de voir ces pièces toujours à poste, plus d’un siècle après leur installation. Des artifices d’entraînement et des boîtes de ration vides témoignent de l’utilisation du site par l’armée malgache. Depuis la rédaction de ce texte, les matériels ont malheureusement subi la rage des ferrailleurs, qui ont découpé les affûts. Il ne reste que les tubes, gisant sur la plateforme. Diese Bombardierungsbatterie auf Kap Vatomainty in 75 Metern Höhe war mit 4 G-Kanonen 19 cm Mle 1875-76 auf G-Lafette PC (Lafette mit zentralem Drehpunkt) bewaffnet. Ursprünglich sollte sie, wie die Batterie des Phare und die von Andrahompotsy, mit M-Kanonen 194 mm Mle 1870-93 ausgerüstet werden. Nur die durch die Faschoda-Krise geschaffene Dringlichkeit konnte die Installation dieser Geschütze mit einer auf 9 000 Meter begrenzten Reichweite und einer Feuerrate von einem Schuss pro Geschütz alle 3 Minuten rechtfertigen. Die Installation der Geschütze auf Lafetten mit zentralem Drehpunkt war durch die Aufgabe der Batterie erforderlich, die praktisch im Zentrum der Bucht von Diego-Suarez liegt und alle Ankerplätze abdeckt. Die Geschütze sind paarweise in gemauerten Zellen angeordnet. Da die Batterie aufgrund ihrer isolierten Lage nicht auf ein Gruppenmagazin zählen konnte, wurden die Geschosse und Pulver in einem Kavernenmagazin gelagert. Als einziges seiner Art in Diego-Suarez besteht es aus einer betonierten Galerie, an die teilweise im Rohzustand belassene Lagerzellen angebaut sind. Die Versorgung der Geschütze erfolgt über einen Lastenaufzug, ergänzt durch eine Treppe, die hinter den Lafetten mündet. Die Geschütze sind noch vorhanden, wenn auch zerstört. Bei zweien fehlt fast ein Meter des Rohres. Aber wie bei der Batterie des Cap Miné kann man nur erstaunt sein, diese Geschütze mehr als ein Jahrhundert nach ihrer Installation noch an ihrem Platz zu sehen. Übungsmunition und leere Rationsdosen zeugen von der Nutzung des Ortes durch die madagassische Armee. Seit der Abfassung dieses Textes haben leider die Schrottdiebe ihr Unwesen getrieben und die Lafetten zerschnitten. Es sind nur noch die Rohre übrig, die auf der Plattform liegen. Deze bombardementsbatterij, gelegen op Kaap Vatomainty op een hoogte van 75 meter, was bewapend met 4 G-kanonnen van 19 cm Mle 1875-76 op G-affuit PC (affuit met centraal draaipunt). Oorspronkelijk zou zij, net als de batterij van de Vuurtoren en die van Andrahompotsy, bewapend worden met M-kanonnen van 194 mm Mle 1870-93. Alleen de urgentie van de situatie, gecreëerd door de Fashoda-crisis, kon de installatie rechtvaardigen van dit materieel met een bereik beperkt tot 9 000 meter en een vuursnelheid van één schot per stuk om de 3 minuten. De installatie van de stukken op affuiten met centraal draaipunt werd vereist door de taak van de batterij, geplaatst praktisch in het centrum van de baai van Diego-Suarez, en die alle ankerplaatsen bestrijkt. De stukken zijn gegroepeerd per twee in gemetselde cellen. Omdat de batterij vanwege haar geïsoleerde ligging niet kon rekenen op een groepsmagazijn, werden de projectielen en kruit opgeslagen in een grotmagazijn. Als enige van dit model in Diego-Suarez bestaat het uit een betonnen galerij, waaraan gedeeltelijk ruw uitgehakte opslagcellen zijn aangebouwd. De bevoorrading van de stukken wordt verzorgd door een goederenlift, verdubbeld door een trap, die achter de affuiten uitkomt. De stukken zijn nog aanwezig, zij het opgeblazen. Bij twee ervan ontbreekt bijna een meter van de loop. Maar net als bij de batterij van Kaap Miné kan men alleen maar verbaasd zijn deze stukken nog op hun post te zien, meer dan een eeuw na hun installatie. Oefenmunitie en lege rantsoenblikken getuigen van het gebruik van de site door het Malagassische leger. Sinds de redactie van deze tekst heeft het materieel helaas te lijden gehad onder de woede van de schroothandelaren, die de affuiten hebben uitgesneden. Er resten alleen de lopen, liggend op het platform. Located on Cape Vatomainty, at an altitude of 75 metres, this bombardment battery was armed with 4 G guns of 19 cm Mle 1875-76 on G mounting PC (mounting with central pivot point). Originally, like the Lighthouse battery and that of Andrahompotsy, it was to be armed with M guns of 194 mm Mle 1870-93. Only the urgency of the situation, created by the Fashoda crisis, could justify the installation of these pieces with a range limited to 9,000 metres and a rate of fire of one round per piece every 3 minutes. The installation of the pieces on central pivot mountings was necessitated by the battery's mission, placed practically in the centre of the Bay of Diego-Suarez, covering all anchorages. The pieces are grouped in pairs in masonry cells. The battery, due to its isolation, could not rely on a group magazine, so the projectiles and powder were stored in a cavern magazine. The only one of its kind in Diego-Suarez, it consists of a concrete gallery, onto which storage cells, partly left in their raw excavated state, are grafted. Supply to the pieces is provided by a freight lift, doubled by a staircase, which emerges behind the mountings. The pieces are still in place, albeit blasted. On two of them, nearly a metre of the barrel is missing. But, as at the Cap Miné battery, one can only be amazed to see these pieces still in position, more than a century after their installation. Training ammunition and empty ration boxes testify to the site's use by the Malagasy army. Since the writing of this text, the equipment has unfortunately suffered the wrath of scrap metal thieves, who cut up the mountings. Only the barrels remain, lying on the platform. Tato bombardovací baterie na mysu Vatomainty v nadmořské výšce 75 metrů byla vyzbrojena 4 děly G ráže 19 cm vz. 1875-76 na lafetě G PC (lafeta s centrálním bodem otáčení). Původně měla být, stejně jako baterie Maják a Andrahompotsy, vyzbrojena děly M ráže 194 mm vz. 1870-93. Pouze naléhavost situace, vytvořená fašodskou krizí, mohla ospravedlnit instalaci této výzbroje s dostřelem omezeným na 9 000 metrů a rychlostí střelby jedna rána na kus za 3 minuty. Instalace kusů na lafety s centrálním bodem otáčení byla vyžadována úkolem baterie, umístěné prakticky ve středu zátoky Diego-Suarez a pokrývající všechna kotviště. Kusy jsou seskupeny po dvou ve zděných buňkách. Jelikož baterie nemohla kvůli své izolovanosti počítat se skupinovým skladem, byly projektily a střelný prach uloženy v jeskynním skladu. Jediný svého druhu v Diego-Suarezu, skládá se z betonové galerie, na kterou jsou napojeny skladovací buňky, částečně ponechané v surovém vytesaném stavu. Zásobování kusů zajišťuje nákladní výtah, doplněný schodištěm, který ústí za lafetami. Kusy jsou stále na místě, i když poškozené výbuchem. U dvou z nich chybí téměř metr hlavně. Ale stejně jako u baterie Cap Miné nelze než žasnout nad tím, že tyto kusy jsou stále na svých místech, více než století po své instalaci. Cvičná munice a prázdné krabice od potravin svědčí o využívání lokality malgašskou armádou. Od sepsání tohoto textu bohužel výzbroj utrpěla řáděním sběračů kovového šrotu, kteří rozřezali lafety. Zůstaly pouze hlavně, ležící na platformě. © JJM 25/03/2026