Place de Paris, nord-est de la ville, 1876-1882. 132 m/alt. Fort pentagonal pour 691 hommes et 48 pièces. Son périmètre était défendu par deux caponnières doubles (gorge et saillant III) et deux ailerons (saillants II et IV). La caponnière du saillant III, seule, possédait trois pièces par direction de tir. D’agencement très classique, il comprenait un petit ravelin de contrescarpe, une entrée enrobée sans pour cela qu’il soit question de courtine, un porche d'entrée débouchant dans une cour dans laquelle se faisaient face le casernement des officiers ainsi que divers magasins, et les onze travées du casernement de la troupe. De part et d'autre de la cour on trouvait un magasin à poudre, tandis que la rue du rempart longeait une quinzaine de traverses formant batterie basse. La tourelle Mougin était implantée en capitale, par dessus la gaine d'accès à la caponnière du saillant III. Un projet de 1911, resté sans suite, lui octroyait une tourelle de mitrailleuses et le renforcement de sa tourelle Mougin Mle 1876. La véritable originalité de ce fort réside dans l'ensemble qu'il forme avec ses deux batteries annexes reliées par des chemins couverts l'une au saillant I, l'autre au saillant V (voir Vaujours batteries de). Ces 3 composantes sont connues sous l'appellation générique d'ouvrages de Vaujours. La caserne du fort a sauté en 1944. Longtemps occupé par le C.E.A., l'avenir du fort de Vaujours serait aujourd'hui des plus incertains. Si l'entrée et la caponnière de gorge subsistent, nos renseignements sont très fragmentaires pour le reste du fort. Le C.E.A. a très considérablement modifié les lieux. La tourelle est encore en place, recouverte de ronces et dépourvue de ses canons et affûts, mais en fonction de la future affectation du site, nul ne peut parier un cent sur sa pérennité. Bien qu'à l'abandon, le site est gardienné (03/2007).

Festung Paris, nordöstlich der Stadt, 1876–1882. 132 m ü. M. Fünfeckiges Fort für 691 Mann und 48 Geschütze. Sein Umfang wurde durch zwei Doppelkaponnieren (Schlucht und Frontbogen III) und zwei Querruder (Frontbogen II und IV) verteidigt. Allein die Kaponniere von Frontbogen III verfügte über drei Geschütze pro Feuerrichtung. Es hatte einen sehr klassischen Grundriss und umfasste ein kleines Ravelin mit Kontereskarpe, einen überdachten Eingang ohne Kurtine, eine Eingangshalle, die auf einen Hof führte, in dem sich die Offiziersbaracken und verschiedene Lagerräume gegenüberlagen, sowie die elf Buchten der Truppenbaracken. Auf beiden Seiten des Hofes befand sich ein Pulvermagazin, während die Wallstraße entlang etwa fünfzehn Traversen verlief, die eine niedrige Batterie bildeten. Der Turm von Mougin befand sich im Kapitell, über dem Zugangsschacht zur Kaponniere von Frontbogen III. Ein nie weiterverfolgtes Projekt aus dem Jahr 1911 sah die Errichtung eines Maschinengewehrturms und die Verstärkung seines Turms Mougin Mle 1876 vor. Die wahre Originalität dieses Forts liegt in der Anlage mit seinen beiden durch gedeckte Wege verbundenen Nebenbatterien, eine mit Frontbogen I, die andere mit Frontbogen V (siehe Vaujours-Batterien). Diese drei Komponenten sind unter dem Oberbegriff „Vaujours-Werke“ bekannt. Die Kasernen des Forts wurden 1944 gesprengt. Das Fort Vaujours war lange Zeit von der CEA besetzt, und seine Zukunft ist heute höchst ungewiss. Während der Eingang und die Kaponniere der Schlucht erhalten sind, sind unsere Informationen über den Rest des Forts sehr lückenhaft. Die CEA hat den Standort erheblich verändert. Der Turm steht noch immer an seinem Platz, ist mit Brombeersträuchern bedeckt und hat weder Kanonen noch Lafetten. Doch je nach zukünftiger Nutzung des Geländes kann niemand auf sein Überleben wetten. Obwohl verlassen, wird das Gelände bewacht (Stand: 03/2007).

Vesting Parijs, ten noordoosten van de stad, 1876-1882. 132 m/hoogte. Vijfhoekig fort voor 691 manschappen en 48 kanonnen. De perimeter werd verdedigd door twee dubbele caponnières (kloof en saillant III) en twee rolroeren (salient II en IV). Alleen al de caponnière van saillant III had drie kanonnen per vuurrichting. De indeling was zeer klassiek en omvatte een kleine contrescarp ravelijn, een overdekte ingang zonder enige gordijnmuur, een ingangsportiek die uitkwam op een binnenplaats waarin de officierskazerne en diverse magazijnen tegenover elkaar stonden, en de elf traveeën van de troepenkazerne. Aan weerszijden van de binnenplaats bevond zich een kruitmagazijn, terwijl de walstraat langs ongeveer vijftien traversen liep en een lage batterij vormde. De Mougin-toren bevond zich in het kapiteel, boven de toegangsschacht naar de caponnière van saillant III. Een project uit 1911, dat nooit werd voortgezet, verleende het een >machinegeweertoren en de versterking van de Mougin Mle 1876-toren. De ware originaliteit van dit fort schuilt in het geheel dat het vormt met zijn twee bijbatterijen, verbonden door overdekte wegen, één met saillant I, de andere met saillant V (zie Vaujours-batterijen). Deze drie onderdelen staan bekend onder de generieke naam Vaujours-werken. De kazerne van het fort werd in 1944 opgeblazen. Fort Vaujours, dat lange tijd door de CEA werd bezet, is nu zeer onzeker over de toekomst ervan. Hoewel de ingang en de caponnière van de kloof bewaard zijn gebleven, is onze informatie over de rest van het fort zeer fragmentarisch. De CEA heeft de locatie aanzienlijk aangepast. De toren staat er nog steeds, bedekt met braamstruiken en zonder kanonnen en affuiten, maar afhankelijk van het toekomstige gebruik van de locatie kan niemand er ook maar een cent op verwedden dat hij zal blijven bestaan. Hoewel verlaten, wordt de locatie bewaakt (03/2007).

Fortress Paris, northeast of the city, 1876-1882. 132 m/alt. Pentagonal fort for 691 men and 48 guns. Its perimeter was defended by two double caponiers (gorge and salient III) and two ailerons (salients II and IV). The caponier of salient III alone had three guns per direction of fire. Of very classical layout, it included a small counterscarp ravelin, a covered entrance without any curtain wall, an entrance porch opening into a courtyard in which the officers' barracks and various stores faced each other, and the eleven bays of the troop barracks. On either side of the courtyard was a powder magazine, while the rampart street ran alongside about fifteen traverses forming a low battery. The Mougin turret was located in the capital, above the access shaft to the caponier of salient III. A 1911 project, which was never followed up, granted it a machine gun turret and the reinforcement of its Mougin Mle 1876 turret. The true originality of this fort lies in the ensemble it forms with its two annex batteries connected by covered ways, one to salient I, the other to salient V (see Vaujours batteries). These 3 components are known under the generic name of Vaujours works. The fort's barracks were blown up in 1944. Long occupied by the CEA, the future of the Vaujours fort is now highly uncertain. While the entrance and the gorge caponier remain, our information is very fragmentary for the rest of the fort. The CEA has significantly modified the site. The turret is still in place, covered in brambles and devoid of its guns and gun carriages, but depending on the future use of the site, no one can bet a cent on its survival. Although abandoned, the site is guarded (03/2007).

Pevnost Paris, severovýchodně od města, 1876-1882. 132 m nadmořské výšky. Pětiboká pevnost pro 691 mužů a 48 děl. Její obvod byl bráněn dvěma dvojitými kaponiéry (rokle a výběžek III) a dvěma křidélky (výběžky II a IV). Jen kaponiér výběžku III měl tři děla na každý směr palby. Byla velmi klasicky uspořádána a zahrnovala malou protiskluzovou ravelin, krytý vchod bez jakékoli opláštění, vstupní verandu vedoucí do nádvoří, kde proti sobě stály důstojnické kasárny a různé sklady, a jedenáct polí kasáren pro vojáky. Po obou stranách nádvoří se nacházel prachárna, zatímco hradební ulice vedla podél asi patnácti traverz a tvořila nízkou baterii. Mouginova věž se nacházela v hlavici, nad přístupovou šachtou ke kaponiéru výběžku III. Projekt z roku 1911, který nebyl nikdy dokončen, mu zajistil kulometnou věž a zesílení věže Mougin Mle 1876. Skutečná originalita této pevnosti spočívá v souboru, který tvoří se dvěma přístavními bateriemi propojenými krytými chodbami, jednou s výběžkem I, druhou s výběžkem V (viz baterie Vaujours). Tyto 3 komponenty jsou známé pod obecným názvem Vaujours works. Kasárna pevnosti byla vyhozena do povětří v roce 1944. Budoucnost pevnosti Vaujours, která byla dlouho obsazena CEA, je nyní velmi nejistá. Zatímco vchod a kaponiér soutěsky se zachovaly, o zbytku pevnosti jsou naše informace velmi kusé. CEA lokalitu významně upravila. Věž je stále na místě, pokrytá ostružiním a bez děl a lafet, ale v závislosti na budoucím využití místa se nikdo nemůže vsadit ani cent na její přežití. Ačkoli je místo opuštěné, je střeženo (03/2007).