Camp retranché de Belfort, est de la ville, 1883-1886. 381 m/alt. 673 hommes et 34 pièces dont 12 de flanquement. Dénommé fort Sénarmont. Grand fort pentagonal à gorge brisée au centre de laquelle se trouve une large courtine. Ses fossés étaient défendus par deux ailerons (saillants II et IV) et par une caponnière double (saillant III) ; les coffres de la courtine se chargeant de la protection du fossé de gorge par leurs feux croisés. Ces coffres étaient précédés d’un fossé empêchant l’assaillant descendu dans le fossé d’atteindre leurs embrasures. Le fond de la courtine est occupé par dix casemates où, notamment logeaient les officiers. L’entrée du fort consiste en un porche séparant la cinquième de la sixième casemate. Devant elle, sur le glacis, on trouve encore la bâtiment des écuries. Le porche d’entrée bardé de ses deux corps de garde est légèrement saillant par rapport à la ligne des casemates de la courtine. Assez joli avec son larmier supporté par de petits corbeaux décoratifs, il porte au fronton une plaque indiquant son nom Boulanger. Le tunnel de l’entrée est assez court et débouchait au centre et devant un alignement perpendiculaire de pas moins de 21 travées (sur un seul niveau) + deux porches composant le casernement de la troupe. Ce casernement était en outre prolongé des deux côtés par trois locaux dont les façades allongeaient encore, l’étirement de l’ensemble. L’imparfait est de mise puisque, nous le verrons, des modernisations ont quelque peu modifié l’aspect initial des lieux. Dans les retours vers la gorge des ailes du massif du casernement principal, on trouvait deux magasins à poudre. La rue du rempart comptait treize traverses-abris réparties équitablement sur les flancs latéraux et de tête. Deux ans à peine après son édification, le fort est dépassé. Les modernisations que l’on va y effectuer rendent ce fort très intéressant puisque l'on y décèle le désarroi du Génie et les premiers efforts pour parer à la crise de l'obus torpille. Par exemple, on a maintenu les plates-formes d'artillerie mais on a placé les pièces sous abris bétonnés. La rue du rempart demeure. Dès 1888, les cinq travées à l’extrême gauche du casernement principal recevront une couverture de béton spécial, épaisse de 2,50 m et séparée de l’extrados des voûtes par 1,50 m de sable. Cette couverture de béton va être portée en avant de la façade initiale de façon à ménager un couloir de circulation devant cette dernière. Le couloir de circulation à l’arrière sera aussi maintenu et protégé identiquement. Notons le souci d’esthétiser le béton en y imitant, côté cour, des maçonneries de moellons. Bessoncourt sera le premier de la place à voir ses caponnières remplacées par des coffres de contrescarpe, ce, dès 1895. Les forts de Vézelois, Bois d’Oye et Roppe ne suivront que onze ans plus tard. Ceci étant, avoir été le premier ne lui aura pas été très profitable dans la mesure où aucun de ses coffres n’est relié au massif central par une galerie souterraine. Les gaines de descente des caponnières ont été conservées et, à hauteur du mur d’escarpe, barrées par une grille. Pour atteindre les coffres, il fallait traverser le fossé à découvert. Probablement à la même époque (après 1896), une entrée de guerre va être ménagée sur la droite de la courtine en fond de fossé. Dans l’axe de cette entrée un tunnel bétonné mènera à ce qui était le second porche du casernement principal, situé entre les travées 14 et 15. Ce porche, bétonné également, sera prolongé jusqu’à la rue du rempart face au débouché droit d’une position d’infanterie en forme de fer à cheval, avec galerie bétonnée et entrées chicanées, qui remplacera en capitale les traverses 6, 7 et 8. De semblables positions garniront les saillants II et IV et se verront attachés des remises pour l’artillerie. De semblables abris de pièces, leurs deux ouvertures tournées vers la gorge, seront coulés au devant des traverses 1 et 13, traverses qui seront condamnées et remplies de béton. Ces abris et ces positions d’infanterie sont une réelle particularité de ce fort. Les arrondis de leurs massifs bétonnés ne sont pas sans rappeler les forts belges de la Meuse que l’on finissait de couler (1892). Les magasins à poudre seront très fortement modifiés. On n’en conservera que quelques mètres du local de stockage, le solde étant totalement remblayé. Par-dessous cette partie remblayée, les vides ventilés vont alors servir de plafond pour un nouveau magasin aux projectiles, après la crise de l’obus torpille, ces derniers n’étant plus confectionnés dans les forts. L’accès à ces magasins souterrains s’effectuera depuis les passages enracinés de part et d’autre du grand casernement, et ce par une galerie en pente douce venant buter contre un créneau à lampe adossé au sas du magasin. En 1908 et 1909, le fort va recevoir ses cuirassements. Deux tourelles de 75 prendront place à côté des nouveaux accès aux magasins à projectiles dont il vient d’être question. Ainsi, le fort de Bessoncourt sera le seul à avoir l’entrée de ses blocs tourelles 75 face au front de tête. Une tourelle de mitrailleuse sera destinée au saillant II et une seconde au saillant V. Deux observatoires cuirassés étaient prévus pour ces dernières, mais ils ne furent pas installés. Seuls ceux des tourelles de 75 et un destiné au commandement, installé à peu près au centre du front III-IV, le seront. Les parapets d’infanterie auront chacun leur guérite observatoire. Des plans avaient été établis pour couler à proximité du fort, un monolithe de béton pour deux tourelles de 155 R Mle 1907. Les deux tourelles auraient été séparées par des magasins à projectiles ainsi que par deux grandes chambrées. Ce projet resta sans suite. En 1917, le fort se verra creuser un réseau de galeries souterraines, un peu comme on peut le voir à Verdun. Les coffres seront reliés par-dessous le fossé et deux diverticules seront lancés sous le front de tête pour recevoir des cloches Pamart, cloches qui ne seront jamais posées. Visité en octobre 2001, le fort nous est apparu en très bon état de conservation, nonobstant le ferraillage de tous ses cuirassements. Le réseau de galeries de 1917 est probablement le plus beau et intact qu’il nous ait été donné de voir. Très bien dégagé de la végétation, le fort permet de bien embrasser ses reliefs du regard. L’intérieur des locaux est immaculé et, ici et là, subsistent quelques huisseries, grilles et rambardes. Il convient de noter aussi la présence d’une pompe à eau d’un modèle à priori unique et de très belles citernes. Aujourd’hui (07/2007) propriété municipale, des artistes y ont installé leurs ateliers et le fort est régulièrement ouvert pour diverses manifestations. Voir aussi trouée de Montbéliard. Créée début 2014, l'association du fort Sénarmont de Bessoncourt a pour objet, dans ses statuts, la valorisation, la préservation et la promotion du fort.

Befestigtes Lager Belfort, östlich der Stadt, 1883–1886. 381 m ü. M. 673 Mann und 34 Geschütze, darunter 12 Flankengeschütze. Genannt Fort Sénarmont. Großes fünfeckiges Fort mit einer zerklüfteten Schlucht, in deren Mitte sich eine breite Kurtine befindet. Seine Gräben wurden durch zwei Flügel (Vorsprünge II und IV) und eine doppelte Kaponniere (Vorsprung III) verteidigt; die Kurtinekassetten hatten die Aufgabe, den Schluchtgraben durch ihr Kreuzfeuer zu schützen. Diesen Kassen war ein Graben vorgelagert, der Angreifer, die in den Graben hinabstiegen, daran hinderte, ihre Schießscharten zu erreichen. Den unteren Teil der Kurtine nehmen zehn Kasematten ein, in denen insbesondere die Offiziere untergebracht waren. Der Eingang zum Fort besteht aus einem Portalvorbau, der die fünfte von der sechsten Kasematte trennt. Davor, auf dem Glacis, befindet sich noch das Stallgebäude. Der Eingangsbereich mit seinen beiden Wachhäusern ragt leicht aus der Kasemattenreihe der Kurtine hervor. Mit seiner von kleinen dekorativen Konsolen getragenen Tropfkante ist er recht ansprechend, und am Giebel trägt er eine Gedenktafel mit dem Namen „Boulanger“. Der Eingangstunnel ist recht kurz und öffnet sich in der Mitte und vor einer senkrechten Reihe von nicht weniger als 21 Jochen (auf einer Ebene) + zwei Vordächern, die die Truppenbaracken bilden. Diese Baracken wurden auf beiden Seiten um drei Räume erweitert, deren Fassaden das Ganze noch weiter in die Länge zogen. Das Unvollkommene ist angebracht, da, wie wir sehen werden, Modernisierungen das ursprüngliche Erscheinungsbild des Ortes etwas verändert haben. In den Rücksprüngen zur Schlucht der Flügel des Massivs der Hauptkaserne befanden sich zwei Pulvermagazine. Die Wallstraße hatte dreizehn überdachte Traversen, die gleichmäßig auf die Seiten- und Kopfflanken verteilt waren. Kaum zwei Jahre nach ihrer Erbauung war das Fort veraltet. Die Modernisierungen, die dort durchgeführt werden sollten, machten dieses Fort sehr interessant, da man die Unordnung der Pioniere und die ersten Bemühungen zur Bewältigung der Torpedogranatenkrise erkennen kann. So blieben beispielsweise die Artillerieplattformen erhalten, die Geschütze wurden jedoch unter Betonbunkern untergebracht. Die Wallstraße blieb bestehen. Ab 1888 erhielten die fünf Joche ganz links von der Hauptkaserne eine spezielle, 2,50 m dicke Betonabdeckung, die durch eine 1,50 m dicke Sandschicht von den Gewölbeaußenseiten getrennt war. Diese Betonabdeckung sollte vor die ursprüngliche Fassade gelegt werden, um davor einen Verkehrskorridor zu schaffen. Der Verkehrskorridor auf der Rückseite wurde ebenfalls instand gehalten und auf die gleiche Weise geschützt. Beachten Sie das Bemühen, den Beton zu ästhetisch aufzuwerten, indem auf der Hofseite Bruchsteinmauerwerk imitiert wurde. Bessoncourt war das erste Fort in der Gegend, dessen Kaponniere bereits 1895 durch Kontekarpengewölbe ersetzt wurden. Die Forts von Vézelois, Bois d'Oye und Roppe folgten erst elf Jahre später. Allerdings wäre es für ihn nicht sehr profitabel gewesen, der Erste zu sein, da keines seiner Gewölbe durch einen unterirdischen Gang mit dem Zentralmassiv verbunden war. Die Kaponniere-Abstiegsschächte blieben erhalten und wurden auf der Höhe der Steilwand durch ein Tor versperrt. Um die Gewölbe zu erreichen, musste man den offenen Graben überqueren. Wahrscheinlich zur gleichen Zeit (nach 1896) wurde rechts von der Kurtine am Grund des Grabens ein Kriegseingang geschaffen. Entlang der Achse dieses Eingangs führt ein Betontunnel zum ehemaligen zweiten Vorbau der Hauptkaserne, der sich zwischen den Buchten 14 und 15 befindet. Dieser ebenfalls betonierte Vorbau wird bis zur Wallstraße verlängert und blickt auf den rechten Ausgang einer hufeisenförmigen Infanteriestellung mit Betongalerie und Schikaneneingängen. Diese Stellungen ersetzen die Traversen 6, 7 und 8 im Hauptkapitell. Ähnliche Stellungen werden die Frontvorsprünge II und IV besetzen und mit Artillerieschuppen ausgestattet. Ähnliche Geschützunterstände, deren beide Öffnungen zur Schlucht zeigen, werden vor den Traversen 1 und 13 errichtet, die abgetragen und mit Beton ausgefüllt werden. Diese Unterstände und Infanteriestellungen sind eine echte Besonderheit dieses Forts. Die abgerundeten Betonmassive erinnern an die belgischen Forts an der Maas, deren Betonierung 1892 abgeschlossen war. Die Pulvermagazine werden erheblich verändert. Nur wenige Meter des Lagerraums bleiben erhalten, der Rest wird vollständig verfüllt. Unterhalb dieses verfüllten Abschnitts dienen die belüfteten Hohlräume nach der Torpedokrise als Decke für ein neues Projektilmagazin, da diese in den Forts nicht mehr hergestellt werden. Der Zugang zu diesen unterirdischen Magazinen erfolgt über die Gänge zu beiden Seiten der großen Kaserne, und zwar über einen leicht ansteigenden Gang, der an einen Lampenschacht grenzt, der an die Magazinschleuse angrenzt. In den Jahren 1908 und 1909 wird das Fort gepanzert. Zwei 75er-Türme werden neben den neuen Zugängen zu den soeben erwähnten Projektilmagazinen aufgestellt. Somit wird das Fort Bessoncourt das einzige sein, dessen Eingang zu seinen 75 Turmblöcken zur Frontlinie zeigt. Ein Maschinengewehrturm ist für den Frontvorsprung II vorgesehen und ein zweiter für den Frontvorsprung V. Für Letzteren waren zwei gepanzerte Beobachtungsposten geplant, die jedoch nicht installiert wurden. Nur die der 75 Türme und einer, der für das Kommando bestimmt ist und ungefähr in der Mitte der Front III-IV installiert wird, werden gepanzert. Die Infanteriebrüstungen werden jeweils über einen Beobachtungsposten verfügen. Es gab Pläne, in der Nähe des Forts einen Betonmonolithen für zwei Geschütztürme des Typs 155 R Mle 1907 zu errichten. Die beiden Türme sollten durch Projektilmagazine und zwei große Kasernen voneinander getrennt sein. Dieses Projekt wurde nicht weiterverfolgt. 1917 wird im Fort ein Netz unterirdischer Gänge angelegt, ähnlich denen von Verdun. Die Gewölbe werden unterhalb des Grabens verbunden, und unter der Vorderseite des Hauptes werden zwei Divertikel für Pamart-Glocken eingelassen, die jedoch nie installiert werden. Bei unserem Besuch im Oktober 2001 erschien uns das Fort trotz der verstärkten Panzerung in sehr gutem Zustand. Das Tunnelsystem von 1917 ist wahrscheinlich das schönste und intakteste, das wir je gesehen haben. Das Fort ist vegetationsfrei und bietet einen guten Blick auf seine Reliefs. Das Innere des Geländes ist makellos, und hier und da sind noch einige Türrahmen, Tore und Geländer erhalten. Bemerkenswert sind auch eine Wasserpumpe, offenbar ein Einzelstück, und einige sehr schöne Zisternen. Heute (07/2007) ist es im Besitz der Gemeinde; Künstler haben dort ihre Ateliers eingerichtet, und das Fort ist regelmäßig für verschiedene Veranstaltungen geöffnet. Siehe auch das Loch in Montbéliard. Der Anfang 2014 gegründete Verein Fort Sénarmont de Bessoncourt hat sich in seiner Satzung die Aufwertung, Erhaltung und Förderung des Forts zum Ziel gesetzt.

Versterkt kamp Belfort, ten oosten van de stad, 1883-1886. 381 m/alt. 673 manschappen en 34 kanonnen, waaronder 12 flankerende. Fort Sénarmont genoemd. Groot vijfhoekig fort met een gebroken kloof, in het midden waarvan een brede omheiningsmuur. De grachten werden verdedigd door twee vleugels (salient II en IV) en een dubbele caponnière (salient III); de omheiningsmuurkisten beschermden de kloofgracht met hun kruisvuur. Deze grachten werden voorafgegaan door een gracht die verhinderde dat de aanvaller die erin afdaalde, de schietgaten kon bereiken. De onderkant van de omheiningsmuur wordt ingenomen door tien kazematten, waar met name de officieren waren gehuisvest. De ingang van het fort bestaat uit een portaal dat de vijfde van de zesde kazemat scheidt. Ervoor, op het glacis, vinden we nog steeds het stalgebouw. Het entreeportaal, bekleed met zijn twee wachthuisjes, steekt iets uit ten opzichte van de rij kazematten op de ringmuur. Zeer aantrekkelijk met zijn druiprand, ondersteund door kleine decoratieve consoles, draagt het een plaquette op het fronton met de naam Boulanger. De ingangstunnel is vrij kort en open in het midden en voor een loodrechte uitlijning van maar liefst 21 traveeën (op één niveau) + twee portaaltjes die de troepenkazerne vormen. Deze barakken werden aan beide zijden verder uitgebreid met drie kamers waarvan de gevels de reikwijdte van het geheel verder verlengden. De imperfectie is toepasselijk, aangezien, zoals we zullen zien, moderniseringen het oorspronkelijke uiterlijk van de plek enigszins hebben gewijzigd. Aan de terugweg naar de kloof van de vleugels van het massief van de hoofdkazerne bevonden zich twee kruitmagazijnen. De walstraat had dertien beschutte dwarsbalken, gelijkmatig verdeeld over de zij- en kopflanken. Amper twee jaar na de bouw was het fort verouderd. De moderniseringen die daar zouden worden uitgevoerd, maakten dit fort zeer interessant, omdat men de wanorde van de genie en de eerste pogingen om de crisis met torpedogranaten het hoofd te bieden, kan zien. Zo bleven de artillerieplatforms behouden, maar werden de kanonnen onder betonnen schuilplaatsen geplaatst. De walstraat bleef behouden. Vanaf 1888 kregen de vijf traveeën uiterst links van de hoofdkazerne een speciale betonnen bekleding, 2,50 m dik en gescheiden van de uitbouw van de gewelven door 1,50 m zand. Deze betonnen bekleding moest voor de oorspronkelijke gevel worden aangebracht om een circulatiecorridor ervoor te creëren. De circulatiecorridor aan de achterzijde werd op dezelfde manier onderhouden en beschermd. Let op de zorg om het beton te esthetiseren door aan de binnenplaatszijde puinmetselwerk te imiteren. Bessoncourt was de eerste in de regio die zijn caponnières al in 1895 liet vervangen door contrescarp-gewelven. De forten van Vézelois, Bois d'Oye en Roppe zouden pas elf jaar later volgen. De eerste zijn zou echter niet erg winstgevend voor hem zijn geweest, aangezien geen van zijn gewelven door een ondergrondse galerij met het centrale massief verbonden was. De afdaalschachten van de caponnières bleven bewaard en werden ter hoogte van de rotswand geblokkeerd door een poort. Om de gewelven te bereiken, moest men de open gracht oversteken. Waarschijnlijk tegelijkertijd (na 1896) werd rechts van de ringmuur, op de bodem van de gracht, een oorlogsingang aangelegd. Langs de as van deze ingang zal een betonnen tunnel leiden naar wat het tweede portaal van de hoofdkazerne was, gelegen tussen travee 14 en 15. Deze eveneens betonnen zuilengang zal worden doorgetrokken tot aan de walstraat tegenover de rechteruitgang van een hoefijzervormige infanteriestelling, met een betonnen galerij en chicane-ingangen, die de traversen 6, 7 en 8 in de kapiteel zullen vervangen. Soortgelijke stellingen zullen de saillanten II en IV bemannen en voorzien zijn van artillerieloodsen. Soortgelijke geschutsschuilplaatsen, waarvan de twee openingen naar de kloof gericht zijn, zullen worden gestort vóór traversen 1 en 13, die zullen worden afgekeurd en met beton gevuld. Deze schuilplaatsen en infanteriestellingen vormen een echt bijzonder kenmerk van dit fort. De ronde betonnen massieven doen denken aan de Belgische forten langs de Maas, waarvan de funderingen werden voltooid (1892). De kruitmagazijnen zullen aanzienlijk worden aangepast. Slechts enkele meters van de opslagruimte blijven behouden, de rest wordt volledig opgevuld. Onder dit opgevulde gedeelte zullen de geventileerde ruimtes vervolgens dienen als plafond voor een nieuw projectielmagazijn, na de crisis met torpedogranaten. Dit laatste wordt niet langer in de forten geproduceerd. De toegang tot deze ondergrondse magazijnen zal plaatsvinden via de gangen aan weerszijden van de grote kazerne, via een zacht glooiende galerij die uitkomt op een lampenkantel die grenst aan de luchtsluis van het magazijn. In 1908 en 1909 zal het fort zijn pantser krijgen. Twee 75-torens zullen worden geplaatst naast de zojuist genoemde nieuwe toegangen tot de projectielmagazijnen. Zo zal het fort van Bessoncourt het enige zijn waarvan de ingang naar zijn 75-torenblokken naar de frontlinie is gericht. Een machinegeweertoren zal worden voorzien voor saillant II en een tweede voor saillant V. Voor laatstgenoemde waren twee gepantserde observatieposten gepland, maar deze werden niet geïnstalleerd. Alleen die van de 75 geschutstorens en één bestemd voor het commando, ongeveer in het midden van het III-IV front geplaatst, zullen worden geplaatst. De infanterieborstweringen krijgen elk een eigen observatiepost. Er waren plannen om een betonnen monoliet te laten zinken voor twee geschutstorens van het type 155 R Mle 1907 nabij het fort. De twee geschutstorens zouden van elkaar gescheiden worden door projectielmagazijnen en twee grote barakken. Dit project kreeg geen vervolg. In 1917 wordt in het fort een netwerk van ondergrondse galerijen gegraven, vergelijkbaar met die in Verdun. De gewelven worden onder de gracht met elkaar verbonden en er worden twee divertikels onder de voorkant van het fort geplaatst voor Pamart-klokken, klokken die nooit zullen worden geïnstalleerd. Toen we het fort in oktober 2001 bezochten, leek het ons in zeer goede staat, ondanks de versterking van al zijn pantser. Het tunnelsysteem uit 1917 is waarschijnlijk het mooiste en meest intacte dat we ooit hebben gezien. Het fort, vrij van vegetatie, biedt een goed zicht op de reliëfs. Het interieur is onberispelijk en hier en daar zijn nog deurkozijnen, poorten en hekken te zien. Vermeldenswaard is ook de aanwezigheid van een waterpomp, naar verluidt een uniek exemplaar, en enkele zeer mooie waterreservoirs. Tegenwoordig (07/2007) is het gemeentelijk eigendom; kunstenaars hebben er hun ateliers gevestigd en het fort is regelmatig geopend voor diverse evenementen. Zie ook het gedeelte in Montbéliard. De Vereniging Fort Sénarmont de Bessoncourt, opgericht begin 2014, heeft in haar statuten als doel het fort te verbeteren, te behouden en te promoten.

Belfort fortified camp, east of the city, 1883-1886. 381 m/alt. 673 men and 34 guns including 12 flanking. Called Fort Sénarmont. Large pentagonal fort with a broken gorge in the center of which is a wide curtain wall. Its ditches were defended by two wings (salients II and IV) and by a double caponier (salient III); the curtain wall coffers were responsible for protecting the gorge ditch with their crossfire. These coffers were preceded by a ditch preventing the attacker descending into the ditch from reaching their embrasures. The bottom of the curtain wall is occupied by ten casemates where, in particular, the officers were housed. The entrance to the fort consists of a porch separating the fifth from the sixth casemate. In front of it, on the glacis, we still find the stable building. The entrance porch, clad with its two guardhouses, projects slightly from the line of the casemates on the curtain wall. Quite attractive with its drip edge supported by small decorative corbels, it bears a plaque on the pediment indicating its name Boulanger. The entrance tunnel is quite short and opened in the center and in front of a perpendicular alignment of no fewer than 21 bays (on a single level) + two porches making up the troop barracks. These barracks were further extended on both sides by three rooms whose facades further lengthened the stretching of the whole. The imperfect is appropriate since, as we will see, modernizations have somewhat modified the initial appearance of the place. In the returns towards the gorge of the wings of the massif of the main barracks, there were two powder magazines. The rampart street had thirteen sheltered traverses distributed equally on the lateral and head flanks. Barely two years after its construction, the fort was outdated. The modernizations that were to be carried out there made this fort very interesting since one can see the disarray of the Engineers and the first efforts to deal with the torpedo shell crisis. For example, the artillery platforms were retained but the guns were placed under concrete shelters. The rampart street remained. From 1888, the five bays on the far left of the main barracks received a special concrete covering, 2.50 m thick and separated from the extrados of the vaults by 1.50 m of sand. This concrete covering was to be carried in front of the initial facade in order to create a circulation corridor in front of the latter. The circulation corridor at the rear was also maintained and protected in the same way. Note the concern to aestheticize the concrete by imitating, on the courtyard side, rubble masonry. Bessoncourt was the first in the area to have its caponiers replaced by counterscarp vaults, as early as 1895. The forts of Vézelois, Bois d'Oye and Roppe would not follow until eleven years later. That said, being the first would not have been very profitable for him since none of his vaults were connected to the central massif by an underground gallery. The caponier descent shafts were preserved and, at the height of the scarp wall, blocked by a gate. To reach the vaults, it was necessary to cross the open ditch. Probably at the same time (after 1896), a war entrance was created on the right of the curtain wall at the bottom of the ditch. Along the axis of this entrance, a concrete tunnel will lead to what was the second porch of the main barracks, located between bays 14 and 15. This porch, also concreted, will be extended to the rampart street facing the right outlet of a horseshoe-shaped infantry position, with a concrete gallery and chicane entrances, which will replace traverses 6, 7 and 8 in the capital. Similar positions will man salients II and IV and will have artillery sheds attached to them. Similar gun shelters, their two openings facing the gorge, will be cast in front of traverses 1 and 13, which will be condemned and filled with concrete. These shelters and infantry positions are a real particularity of this fort. The rounded concrete massifs are reminiscent of the Belgian forts of the Meuse which were being finished pouring (1892). The powder magazines will be very significantly modified. Only a few meters of the storage room will be preserved, the remainder being completely filled in. Below this backfilled section, the ventilated voids will then serve as a ceiling for a new projectile magazine, after the torpedo shell crisis, the latter being no longer manufactured in the forts. Access to these underground magazines will be from the passages rooted on either side of the large barracks, and this by a gently sloping gallery coming up against a lamp crenel backing onto the magazine airlock. In 1908 and 1909, the fort will receive its armor. Two 75 turrets will be placed next to the new accesses to the projectile magazines just mentioned. Thus, the fort of Bessoncourt will be the only one to have the entrance to its 75 turret blocks facing the front line. A machine gun turret will be intended for salient II and a second for salient V. Two armored observation posts were planned for the latter, but they were not installed. Only those of the 75 turrets and one intended for the command, installed roughly in the center of the III-IV front, will be. The infantry parapets will each have their observation sentry box. Plans had been drawn up to sink a concrete monolith for two 155 R Mle 1907 turrets near the fort. The two turrets would have been separated by projectile magazines as well as two large barracks. This project was not followed up. In 1917, the fort will have a network of underground galleries dug, a bit like those seen at Verdun. The vaults will be connected below the ditch and two diverticula will be launched under the front of the head to receive Pamart bells, bells which will never be installed. Visited in October 2001, the fort appeared to us to be in very good condition, notwithstanding the reinforcement of all its armor. The 1917 tunnel system is probably the most beautiful and intact we have ever seen. Clear of vegetation, the fort offers a good view of its reliefs. The interior of the premises is immaculate, and here and there, some door frames, gates, and railings remain. It is also worth noting the presence of a water pump, apparently a unique model, and some very beautiful cisterns. Today (07/2007) it is municipal property; artists have set up their studios there, and the fort is regularly open for various events. See also the hole in Montbéliard. Created in early 2014, the Fort Sénarmont de Bessoncourt Association aims, in its statutes, to enhance, preserve and promote the fort.

Opevněný tábor Belfort, východně od města, 1883-1886. 381 m/n.m. 673 mužů a 34 děl včetně 12 obranných. Nazýval se Fort Sénarmont. Velká pětiúhelníková pevnost s rozbitou roklí, uprostřed které se nachází široká kurtinová zeď. Její příkopy byly bráněny dvěma křídly (výběžky II a IV) a dvojitým kaponiérem (výběžek III); kazety kurtinové zdi měly za úkol chránit příkop rokle křížovou palbou. Těmto kazetám předcházel příkop, který bránil útočníkovi sestupujícímu do příkopu dosáhnout střílen. Spodní část kurtinové zdi zabírá deset kasemat, kde byli ubytováni zejména důstojníci. Vchod do pevnosti tvoří veranda oddělující pátou od šesté kasematy. Před ní, na svahu, se dodnes nachází budova stájí. Vstupní veranda, obložená dvěma strážnicemi, mírně vystupuje z linie kasemat na obvodové zdi. Je docela atraktivní s okapnicí podepřenou malými ozdobnými konzolami a na štítu nese plaketu s názvem Boulanger. Vstupní tunel je poměrně krátký a otevírá se uprostřed a před kolmou linií nejméně 21 polí (na jedné úrovni) + dvě verandy tvořící kasárna pro vojáky. Tato kasárna byla dále rozšířena na obou stranách o tři místnosti, jejichž fasády dále prodlužovaly rozlohu celku. Tato nedokonalost je na místě, protože, jak uvidíme, modernizace poněkud změnily původní vzhled místa. V zákrutách směrem k rokli křídel masivu hlavních kasáren se nacházely dva prachárny. Ulice valu měla třináct krytých traverz rovnoměrně rozložených na bočních a předních křídlech. Sotva dva roky po své výstavbě byla pevnost zastaralá. Modernizace, které zde měly být provedeny, učinily tuto pevnost velmi zajímavou, protože je vidět chaos ženistů a první snahy o řešení krize s torpédovými granáty. Například dělostřelecké plošiny byly zachovány, ale zbraně byly umístěny pod betonovými kryty. Ulice s valy zůstala zachována. Od roku 1888 dostalo pět polí na krajní levé straně hlavních kasáren speciální betonový kryt o tloušťce 2,50 m, oddělený od přízemí kleneb 1,50 m písku. Tento betonový kryt měl být nesen před původní fasádou, aby se před ní vytvořila cirkulační chodba. Cirkulační chodba v zadní části byla také udržována a chráněna stejným způsobem. Všimněte si snahy o estetizaci betonu napodobením lomového zdiva na straně nádvoří. Bessoncourt byl první v oblasti, kde byly jeho kaponiéry nahrazeny protiskluzovými klenbami, a to již v roce 1895. Pevnosti Vézelois, Bois d'Oye a Roppe následovaly až o jedenáct let později. Být první by pro něj však nebylo příliš ziskové, protože žádná z jeho kleneb nebyla spojena s centrálním masivem podzemní galerií. Sestupné šachty kaponiérů byly zachovány a ve výšce srázové zdi byly zablokovány branou. Do sklepení bylo nutné se dostat přes otevřený příkop. Pravděpodobně ve stejnou dobu (po roce 1896) byl vpravo od obvodové zdi na dně příkopu vytvořen válečný vchod. Podél osy tohoto vchodu povede betonový tunel k tomu, co bývalo druhou verandou hlavních kasáren, která se nachází mezi boxy 14 a 15. Tato veranda, rovněž vybetonovaná, bude prodloužena až k hradební ulici směřující k pravému výtoku z pěchotní pozice ve tvaru podkovy, s betonovou galerií a šikanovými vstupy, které nahradí traverzy 6, 7 a 8 v hlavním městě. Podobné pozice budou obsazovat výběžky II a IV a budou k nim připojeny dělostřelecké přístřešky. Podobné dělostřelecké kryty, jejichž dva otvory budou směřovat do rokle, budou odlity před traverzami 1 a 13, které budou zabetonovány a vylity betonem. Tyto kryty a pěchotní pozice jsou skutečnou zvláštností této pevnosti. Zaoblené betonové masivy připomínají belgické pevnosti na Meuse, které byly dokončovány betonáží (1892). Prašné sklady budou velmi výrazně upraveny. Zachováno bude pouze několik metrů skladovací místnosti, zbytek bude kompletně zasypán. Pod touto zasypanou částí budou větrané dutiny sloužit jako strop pro nový sklad střel po krizi s torpédy, které se v pevnostech již nevyrábějí. Přístup k těmto podzemním zásobníkům bude z chodeb vyhloubených po obou stranách velkých kasáren, a to mírně svažitou galerií navazující na sloup lampy, který vede zpět k přechodové komorě zásobníků. V letech 1908 a 1909 pevnost obdrží pancéřování. Dvě věže z 75 děl budou umístěny vedle nových přístupů k právě zmíněným zásobníkům střel. Fort Bessoncourt tak bude jediný, jehož vchod do bloků 75 věží bude směřovat do frontové linie. Jedna kulometná věž bude určena pro II. výběžek a druhá pro V. Pro druhý výběžek byla plánována dvě obrněná pozorovací stanoviště, ale nebyla instalována. Budou zde pouze věže z 75 děl a jedno určené pro velení, instalované zhruba uprostřed III.-IV. Pěchotní valy budou mít svou pozorovací budku. Byly vypracovány plány na vykopání betonového monolitu pro dvě věže 155 R Mle 1907 poblíž pevnosti. Obě věže by byly odděleny zásobníky střel a také dvěma velkými kasárnami. Tento projekt nebyl dále realizován. V roce 1917 bude v pevnosti vykopána síť podzemních galerií, trochu podobných těm, které byly k vidění u Verdunu. Klenby budou propojeny pod příkopem a pod přední částí hlavice budou spuštěny dva divertikuly pro uložení zvonů Pamart, které však nikdy nebudou instalovány. Při návštěvě v říjnu 2001 se nám pevnost jevila ve velmi dobrém stavu, a to i přes zesílení veškerého pancéřování. Tunelový systém z roku 1917 je pravděpodobně nejkrásnější a nejzachovalejší, jaký jsme kdy viděli. Pevnost, zbavená vegetace, nabízí dobrý výhled na své reliéfy. Interiér areálu je bezvadný a tu a tam se dochovaly zárubně, brány a zábradlí. Za zmínku stojí také přítomnost vodního čerpadla, zřejmě unikátního modelu, a několika velmi krásných cisteren. Dnes (07/2007) je pevnost městským majetkem; umělci si zde zřídili své ateliéry a pevnost je pravidelně otevřena pro různé akce. Viz také díru v Montbéliard. Sdružení Fort Sénarmont de Bessoncourt, založené na začátku roku 2014, si ve svých stanovách klade za cíl pevnost zvelebovat, zachovat a propagovat.