Camp retranché de Belfort, sud-est de la ville, 1883-1886. 394 m/alt. ± 500 hommes et 32 pièces. Dénommé fort Ordener. Grand pentagone régulier, le fort de Vézelois fut construit sur plan assez proche de celui de Bessoncourt. Comme lui, ses fossés étaient défendus par deux ailerons (saillants II et IV) et une caponnière double (saillant III). Comme lui la gorge possède une large courtine, une cour centrale et les magasins à poudre sont placés identiquement. Là s’arrêtent cependant les comparaisons, le fort nous occupant ici est moins étendu et plus ramassé sur lui-même. Au rayon des grandes différences la rue du rempart est ici bien plus classique et dépourvue des abris de pièces et des positions d’infanterie qui font l’originalité de Bessoncourt. Les coffres de contrescarpe ayant suppléé les caponnières lors des modernisations de 1906 ont été d’emblée reliés au massif central par galeries souterraines et nous ne trouvons pas de réseau creusé durant la première guerre mondiale. Les deux coffres de la courtine ont été bétonnés. Le fond de cette dernière aligne deux fois cinq travées de part et d’autre du porche d’entrée. Ce dernier porte au fronton son nom de baptême du décret du général Boulanger. La cour centrale, assez étroite, montre une ligne de seize chambrées sur un seul niveau dont l’arc de la voûte n’est pas souligné en façade. Le passage en capitale séparant en deux parties égales ces seize chambrées a été bétonné ainsi que les huit travées de droite. Les quatre chambrées situées à l’extrême droite ont même été allongées lors d’une première modernisation en 1888. De cette partie droite une rampe descend jusqu’au fossé de gorge, juste devant le coffre droit de la courtine où, probablement vers 1906 également, on bétonna une entrée de guerre. En empruntant cette dernière, on longe sur la gauche des citernes qui, comme celles du fort du Mont Vaudois et de l’ouvrage du Monceau sont constituées de sarcophages en béton indépendants des parois latérales. En 1908, on installa des cuirassements. Les neuf traverses-abris que comptait la rue du rempart seront bétonnées au niveau de leurs bras, ne conservant qu’une partie de leur local. Un passage couvert bétonné avec double accès replié vers le massif central joindra l’ex-traverse n° 7 à la caserne bétonnée de 1888. Un bloc pour tourelle de 75 prendra la place de l’axe de l’ancienne gaine menant à l’aileron du saillant II, gaine comblée sur le reste de sa longueur. Les autres gaines, vers les saillant III et IV, seront pareillement comblées, mais en avant d’une tourelle de mitrailleuses. Enfin, une casemate de Bourges flanquant l’intervalle vers l’ouvrage de Méroux prendra place au centre du front IV-V. Un joli croquis mural d’insigne de troupe coloniale peut encore être vu dans l’une de ses chambres de tir. Visité en août 2000, le fort du Vézelois venait d’être cédé par l’armée qui jusque là y entretenait un dépôt de munitions. Immédiatement repris par une association très dynamique, le fort n’a pas connu les affres d’un abandon. Dès lors, il n’y a que très peu de dégradations hormis le ferraillage de l’ensemble des cuirassements, y compris les quatre observatoires cuirassés. De nombreux locaux étaient parcourus de câbles parafoudres, une partie du fossé du front de tête et de la gauche du front de gorge était remblayée. Aujourd’hui (08/2007), théâtre de nombreuses manifestations, le fort de Vézelois est ouvert au public. On lui connaît deux batteries annexes et, sur ses arrières, soit 150 m au nord-ouest, un petit magasin intermédiaire.

Befestigtes Lager Belfort, südöstlich der Stadt, 1883–1886. 394 m ü. M. ± 500 Mann und 32 Geschütze. Genannt Fort Ordener. Das Fort Vézelois, ein großes regelmäßiges Fünfeck, wurde nach einem Plan errichtet, der dem von Bessoncourt sehr ähnlich ist. Wie bei diesem wurden seine Gräben durch zwei Flügel (Vorsprünge II und IV) und eine doppelte Kaponniere (Vorsprung III) verteidigt. Wie bei diesem hat die Schlucht eine breite Kurtine, einen zentralen Innenhof, und die Pulvermagazine sind identisch angeordnet. Doch hier enden die Vergleiche; das Fort, mit dem wir uns hier befassen, ist kleiner und kompakter. Was die wesentlichen Unterschiede angeht, ist die Rue du Rempart hier viel klassischer und weist nicht die Geschützbunker und Infanteriestellungen auf, die Bessoncourt so einzigartig machen. Die Kontereskarpengewölbe, die bei den Modernisierungen von 1906 die Kaponnieren ersetzten, waren durch unterirdische Galerien direkt mit dem Zentralmassiv verbunden, und wir finden kein während des Ersten Weltkriegs gegrabenes Netzwerk. Die beiden Gewölbe der Kurtine wurden betoniert. Der untere Teil der Kurtine verläuft auf beiden Seiten des Eingangsportals mit zwei mal fünf Jochen. Dieses trägt seinen Taufnamen nach dem Erlass von General Boulanger auf dem Giebel. Der recht schmale Mittelhof zeigt eine Reihe von sechzehn Baracken auf einer Ebene, deren Gewölbebogen an der Fassade nicht hervorgehoben ist. Der Kapitellgang, der diese sechzehn Baracken in zwei gleiche Teile trennt, wurde betoniert, ebenso wie die acht Joche auf der rechten Seite. Die vier Kasernen ganz rechts wurden bei einer ersten Modernisierung im Jahr 1888 sogar verlängert. Von diesem rechten Teil führt eine Rampe hinunter zum Schluchtgraben, direkt vor dem rechten Rand der Kurtine, wo wahrscheinlich ebenfalls um 1906 ein Kriegseingang betoniert wurde. Nimmt man diesen, kommt man links an den Zisternen vorbei, die wie die des Forts Mont Vaudois und das Werk Monceau aus von den Seitenmauern unabhängigen Betonsarkophagen bestehen. 1908 wurde eine Panzerung angebracht. Die neun Schutzübergänge, die die Rue du Rempart bildeten, wurden auf Höhe ihrer Arme betoniert und behielten nur einen Teil ihrer Räumlichkeiten. Ein überdachter, betonierter Gang mit doppeltem Zugang, der zum Zentralmassiv hin gefaltet ist, wird die ehemalige Traverse Nr. 7 mit der Betonkaserne von 1888 verbinden. Ein Block für einen 75er-Turm wird die Achse des alten Schachts ersetzen, der zum Flügel des Frontvorsprungs II führt, ein Schacht, der über die restliche Länge gefüllt ist. Die anderen Schächte in Richtung der Frontvorsprünge III und IV werden auf ähnliche Weise gefüllt, jedoch vor einem Maschinengewehrturm. Schließlich wird in der Mitte der Front IV-V eine Bourges-Kasematte entstehen, die den Abstand in Richtung des Werks Méroux flankiert. In einer seiner Schießkammern ist noch immer eine schöne Wandskizze eines Abzeichens einer Kolonialtruppe zu sehen. Das Fort Vézelois wurde im August 2000 besucht. Es war gerade von der Armee abgetreten worden, die dort bis dahin ein Munitionsdepot unterhalten hatte. Das Fort wurde sofort von einer sehr dynamischen Vereinigung übernommen und hat die Folgen der Vernachlässigung nicht erlitten. Seitdem sind abgesehen von der Verstärkung aller Panzer, einschließlich der vier gepanzerten Beobachtungsposten, nur geringe Schäden entstanden. Viele Räume wurden mit Blitzschutzkabeln abgedeckt, und ein Teil des Grabens an der Front und der linken Seite der Schluchtfront wurde zugeschüttet. Heute (08/2007), Schauplatz zahlreicher Ereignisse, ist das Fort Vézelois für die Öffentlichkeit zugänglich. Bekannt sind zwei Nebenbatterien und dahinter, 150 m nordwestlich, ein kleines Zwischenmagazin.

Versterkt kamp Belfort, ten zuidoosten van de stad, 1883-1886. 394 m/hoogte. ± 500 manschappen en 32 kanonnen. Fort Ordener genaamd. Het fort van Vézelois, een grote regelmatige vijfhoek, was gebouwd volgens een plattegrond die sterk leek op die van Bessoncourt. Net als het fort werden de grachten verdedigd door twee vleugels (salient II en IV) en een dubbele caponnière (salient III). Ook de kloof heeft een brede ringmuur, een centrale binnenplaats en de kruitmagazijnen zijn identiek geplaatst. Maar daar houden de vergelijkingen op; het fort waar het hier om gaat is kleiner en compacter. Wat de belangrijkste verschillen betreft, is de Rue du Rempart hier veel klassieker en mist de geschutsschuilplaatsen en infanterieposities die Bessoncourt uniek maken. De contrescarp-gewelven die de caponnières vervingen tijdens de moderniseringen van 1906, werden onmiddellijk verbonden met het centrale massief door ondergrondse galerijen, en we vinden geen enkel netwerk gegraven tijdens de Eerste Wereldoorlog. De twee gewelven van de ringmuur waren van beton. De onderkant van deze laatste is twee keer vijf traveeën aan weerszijden van het ingangsportiek uitgelijnd. Deze laatste draagt zijn doopnaam van het decreet van generaal Boulanger op het fronton. De centrale binnenplaats, vrij smal, toont een rij van zestien barakken op één niveau, waarvan de boog van het gewelf niet benadrukt is op de gevel. De kapiteelpassage die deze zestien barakken in twee gelijke delen scheidde, was van beton, evenals de acht traveeën aan de rechterkant. De vier barakken uiterst rechts werden zelfs verlengd tijdens een eerste modernisering in 1888. Vanaf dit rechterdeel daalt een helling af naar de kloofgracht, vlak voor de rechterborst van de ringmuur, waar, waarschijnlijk ook rond 1906, een oorlogsingang werd gebetonneerd. Door deze laatste te nemen, passeert men links de waterreservoirs die, net als die van het fort van Mont Vaudois en het werk van Monceau, bestaan uit betonnen sarcofagen die los van de zijmuren staan. In 1908 werd er een pantser aangebracht. De negen oversteekplaatsen die de rue du rempart vormden, werden ter hoogte van hun wapening gebetonneerd, waarbij slechts een deel van hun ruimte behouden bleef. Een overdekte betonnen gang met dubbele toegang, gevouwen naar het centrale massief, verbindt de voormalige traverse nr. 7 met de betonnen kazerne uit 1888. Een blok voor een 75-toren zal de as van de oude schacht die naar de vleugel van saillant II leidt, vervangen, een schacht die over de rest van de lengte is opgevuld. De andere schachten, richting saillant III en IV, zullen op dezelfde manier worden opgevuld, maar dan vóór een machinegeweertoren. Ten slotte zal een Bourges-kazemat, die de opening naar Méroux flankeert, plaatsvinden in het midden van front IV-V. Een mooie muurschildering van een insigne van een koloniale troepenmacht is nog steeds te zien in een van de schietkamers. Het fort van Vézelois, dat in augustus 2000 werd bezocht, was net afgestaan door het leger, dat er tot dan toe een munitiedepot had. Het fort, dat onmiddellijk werd overgenomen door een zeer dynamische vereniging, heeft geen last gehad van de pijn van verlating. Sindsdien is er nauwelijks schade aangericht, afgezien van de versterking van alle pantservoertuigen, inclusief de vier gepantserde observatieposten. Veel kamers waren afgedekt met bliksemkabels en een deel van de gracht aan de kop van het fort en de linkerkant van de kloof werd opgevuld. Tegenwoordig (08/2007), het toneel van talrijke evenementen, is het fort van Vézelois opengesteld voor het publiek. Er zijn twee bijbatterijen bekend en, aan de achterkant ervan, 150 m ten noordwesten, een klein tussenmagazijn.

Belfort fortified camp, southeast of the city, 1883-1886. 394 m/alt. ± 500 men and 32 guns. Called Fort Ordener. A large regular pentagon, the Vézelois fort was built on a plan quite similar to that of Bessoncourt. Like it, its ditches were defended by two wings (salients II and IV) and a double caponier (salient III). Like it, the gorge has a wide curtain wall, a central courtyard, and the powder magazines are identically placed. However, the comparisons end there; the fort we are concerned with here is smaller and more compact. In terms of major differences, the Rue du Rempart is much more classic here and lacks the gun shelters and infantry positions that make Bessoncourt unique. The counterscarp vaults that replaced the caponiers during the 1906 modernizations were immediately connected to the central massif by underground galleries, and we do not find any network dug during the First World War. The two vaults of the curtain wall were concreted. The bottom of the latter aligns two times five bays on either side of the entrance porch. The latter bears its baptismal name from the decree of General Boulanger on the pediment. The central courtyard, quite narrow, shows a line of sixteen barracks on a single level, the arch of the vault of which is not emphasized on the facade. The capital passage separating these sixteen barracks into two equal parts was concreted, as were the eight bays on the right. The four barracks located on the far right were even lengthened during a first modernization in 1888. From this right part a ramp descends to the gorge ditch, just in front of the right chest of the curtain wall where, probably also around 1906, a war entrance was concreted. By taking the latter, one passes on the left of the cisterns which, like those of the fort of Mont Vaudois and the work of Monceau, are made up of concrete sarcophagi independent of the side walls. In 1908, armoring was installed. The nine shelter-crossings that made up the rue du rempart were concreted at the level of their arms, retaining only part of their premises. A concrete covered passage with double access folded towards the central massif will join the former traverse no. 7 to the concrete barracks of 1888. A block for a 75 turret will take the place of the axis of the old shaft leading to the wing of salient II, a shaft filled over the rest of its length. The other shafts, towards salients III and IV, will be similarly filled, but in front of a machine gun turret. Finally, a Bourges casemate flanking the interval towards the Méroux work will take place in the center of front IV-V. A nice wall sketch of a colonial troop insignia can still be seen in one of its firing chambers. Visited in August 2000, the Vézelois fort had just been ceded by the army, which until then had maintained an ammunition depot there. Immediately taken over by a very dynamic association, the fort has not suffered the pangs of abandonment. Since then, there has been very little damage apart from the reinforcement of all the armor, including the four armored observation posts. Many rooms were covered with lightning cables, and part of the ditch at the head front and the left side of the gorge front was filled in. Today (08/2007), the scene of numerous events, the Vézelois fort is open to the public. Two annex batteries are known to exist and, to its rear, 150 m to the northwest, a small intermediate magazine.

Opevněný tábor Belfort, jihovýchodně od města, 1883-1886. 394 m/nm. ± 500 mužů a 32 děl. Nazýval se Fort Ordener. Pevnost Vézelois, velký pravidelný pětiúhelník, byla postavena na plánu velmi podobném plánu Bessoncourt. Stejně jako ona byly její příkopy bráněny dvěma křídly (výběžky II a IV) a dvojitým kaponiérem (výběžek III). Stejně jako ona má rokle širokou obvodovou zeď, centrální nádvoří a prachárny jsou umístěny identicky. Tím však srovnání končí; pevnost, o kterou se zde zabýváme, je menší a kompaktnější. Pokud jde o hlavní rozdíly, Rue du Rempart je zde mnohem klasičtější a chybí jí dělostřelecké kryty a pěchotní pozice, které dělají Bessoncourt jedinečným. Klenby protiskluzové hradby, které nahradily kaponiéry během modernizací v roce 1906, byly bezprostředně propojeny s centrálním masivem podzemními galeriemi a během první světové války zde nenacházíme žádnou síť vykopanou. Dvě klenby obvodové zdi byly vybetonovány. Spodní část druhé se nachází v rovině s dvakrát pěti poli na obou stranách vstupní verandy. Ta nese své křestní jméno podle dekretu generála Boulangera na štítu. Centrální nádvoří, poměrně úzké, ukazuje řadu šestnácti kasáren na jedné úrovni, jejichž oblouk klenby není na fasádě zdůrazněn. Kapitálový průjezd oddělující těchto šestnáct kasáren na dvě stejné části byl vybetonován, stejně jako osm polí vpravo. Čtyři kasárna nacházející se úplně vpravo byla během první modernizace v roce 1888 dokonce prodloužena. Z této pravé části vede rampa dolů do rokle, těsně před pravou hrudí obvodové zdi, kde byl pravděpodobně také kolem roku 1906 vybetonován vstup pro válečné verandy. Po druhém zmíněném průjezdu míjíme po levé straně cisterny, které, stejně jako cisterny pevnosti Mont Vaudois a díla Monceau, jsou tvořeny betonovými sarkofágy nezávislými na bočních stěnách. V roce 1908 bylo instalováno pancéřování. Devět přístřeškových přechodů, které tvořily rue du rempart, bylo vybetonováno v úrovni jejich ramen, přičemž si zachovala pouze část jejich prostor. Betonová krytá chodba s dvojitým přístupem ohnutým směrem k centrálnímu masivu spojí bývalý traverz č. 7 s betonovými kasárnami z roku 1888. Blok pro věž kalibru 75 nahradí osu staré šachty vedoucí k křídlu salientu II, šachty zasypané po zbývající délce. Ostatní šachty, směrem k výběžkům III a IV, budou zaplněny podobně, ale před kulometnou věží. Nakonec, uprostřed fronty IV-V, bude probíhat práce na kasematě Bourges lemující interval směrem k Méroux. V jedné z jejích střeleckých komor je stále vidět pěkná nástěnná skica koloniálního vojenského znaku. Pevnost Vézelois, navštívená v srpnu 2000, byla právě postoupena armádou, která zde do té doby udržovala muniční sklad. Poté, co ji okamžitě převzala velmi dynamická asociace, pevnost netrpěla bolestí opuštění. Od té doby došlo k velmi malým škodám, kromě zesílení veškerého pancéřování, včetně čtyř obrněných pozorovacích stanovišť. Mnoho místností bylo pokryto bleskozvody a část příkopu v čele a na levé straně čela rokle byla zasypána. Dnes (08/2007), dějiště četných událostí, je pevnost Vézelois přístupná veřejnosti. Je známo, že existují dvě přístavní baterie a v zadní části, 150 m severozápadně, malý mezilehlý sklad.