Camp retranché de Belfort, sud-est de la ville, 1890-1891 (certaines sources indiquent un aménagement par de la main-d'œuvre militaire en 1911). 375 m/alt. Petit ouvrage d'infanterie, parfois renseigné comme retranchement, terrassé, entre le fort de Vézelois et l'ouvrage de Chèvremont. Le centre de l’ouvrage est constitué d’un abri de combat type 1913 coulé en 1914 pour une demi-compagnie. Jadis, une batterie d'artillerie terrassée se trouvait sur ses arrières. Aujourd’hui (10/2005 et 10/2010), une casse automobile occupe les lieux et l’épave d’une vieille Simca Versailles coiffe la caponnière de l’abri de combat. Des parapets d’infanterie et de l’entrée de l’ouvrage, il ne reste rien. Néanmoins, l’abri de combat, un des rares de sa génération, mérite que l’on s’y attarde. Bien qu’encombré de matériels divers du fait des activités de la casse automobile, on peut remarquer que les chambrées ne comprennent pas l’âtre habituel des autres abris belfortains. La caponnière occupant le centre de la façade est d’une simplicité déconcertante avec un créneau dévolu au flanquement de chaque demi-façade. Un troisième créneau a été percé dans la face de la caponnière, mais nous n’oserions nous prononcer quant au fait qu’il s’agit bien là d’un travail militaire. Le petit mur d’aile droit a été éliminé, par contre, le mur d’aile gauche, abritant les deux latrines, dorénavant bien protégées par un mur de masque et accessibles depuis le couloir de façade sans qu’il soit nécessaire de sortir à l’air libre pour s’y rendre, sont toujours bien visibles. Nous relèverons aussi le piédroit séparant les deux chambrées est percé de deux communications. L’encombrement des lieux ne nous a pas permis de découvrir l’emplacement de la citerne. Nous sommes là dans une propriété privée et l’autorisation de visite doit être demandée au bureau d’accueil de l’entreprise. Parfois mentionné sous l'appellation «ouvrage des Grands Bois de Vézelois» ou encore «ouvrage de la Charme».

Befestigtes Lager Belfort, südöstlich der Stadt, 1890–1891 (einige Quellen weisen auf eine Entwicklung durch Militärarbeit im Jahr 1911 hin). 375 m ü. M. Kleine Infanteriebefestigung, manchmal auch als Verschanzung bezeichnet, eingeebnet, zwischen dem Fort Vézelois und dem Fort Chèvremont. Das Zentrum der Befestigung besteht aus einem 1914 gegossenen Kampfunterstand vom Typ 1913 für eine halbe Kompanie. Dahinter befand sich früher eine eingeebnete Artilleriebatterie. Heute (10/2005 und 10/2010) befindet sich auf dem Gelände ein Autoschrottplatz und das Wrack eines alten Simca Versailles bedeckt die Kaponniere des Kampfunterstands. Von den Infanteriebrüstungen und dem Eingang zum Gebäude ist nichts mehr erhalten. Dennoch verdient der Kampfbunker, einer der wenigen seiner Generation, unsere Aufmerksamkeit. Obwohl er durch die Aktivitäten des Autoschrottplatzes mit diversem Material überladen ist, fällt auf, dass die Kaserne nicht über die übliche Feuerstelle anderer Bunker in Belfort verfügt. Die Kaponniere in der Mitte der Fassade ist beunruhigend schlicht gestaltet, mit je einer Schießscharten an den Seiten jeder Halbfassade. Eine dritte Schießscharten wurde in die Vorderseite der Kaponniere eingeschlagen, doch wir wagen nicht zu behaupten, dass es sich tatsächlich um ein militärisches Bauwerk handelt. Die kleine rechte Flügelwand wurde entfernt, die linke Flügelwand mit den beiden Latrinen, die nun gut durch eine Schutzmauer geschützt und vom Fassadenkorridor aus zugänglich sind, ohne dass man dafür ins Freie gehen muss, ist jedoch noch deutlich sichtbar. Bemerkenswert ist auch, dass der Pfeiler, der die beiden Räume trennt, von zwei Verbindungsgängen durchbrochen ist. Aufgrund der Unordnung des Ortes konnten wir den Standort der Zisterne nicht erkennen. Wir befinden uns hier auf Privatgrundstücken und die Erlaubnis zum Besuch muss bei der Rezeption des Unternehmens beantragt werden. Manchmal auch als „ouvrage des Grands Bois de Vézelois“ oder „ouvrage de la Charme“ bezeichnet.

Versterkt kamp Belfort, ten zuidoosten van de stad, 1890-1891 (sommige bronnen geven aan dat het in 1911 door militairen werd aangelegd). 375 m/alt. Kleine infanterieversterking, soms een loopgraaf genoemd, met de grond gelijk gemaakt, tussen het fort van Vézelois en het fort van Chèvremont. Het centrum van de versterking bestaat uit een gevechtsschuilplaats van het type 1913, gegoten in 1914 voor een halve compagnie. Vroeger stond er een gezonken artilleriebatterij achter. Tegenwoordig (oktober 2005 en oktober 2010) bevindt zich op het terrein een autosloperij en bedekt het wrak van een oude Simca Versailles de caponnière van de gevechtsschuilplaats. Van de infanterieborstweringen en de ingang van het gebouw is niets meer over. Desalniettemin verdient de gevechtsschuilplaats, een van de weinige van zijn generatie, onze aandacht. Hoewel de kazerne door de activiteiten van de autosloperij met diverse materialen is volgepropt, valt op dat de kazerne niet de gebruikelijke haard heeft zoals andere schuilplaatsen in Belfort. De caponnière die het midden van de gevel inneemt, is verontrustend eenvoudig met een kanteel aan weerszijden van elke halve gevel. Een derde kanteel is in de gevel van de caponnière geboord, maar we durven niet te zeggen dat dit daadwerkelijk een militair werk is. De kleine rechtervleugelmuur is verwijderd, maar de linkervleugelmuur, waarin zich de twee latrines bevinden, die nu goed beschermd zijn door een afdekmuur en toegankelijk zijn vanaf de gevelgang zonder dat men naar buiten hoeft te gaan, is nog steeds duidelijk zichtbaar. We zullen ook opmerken dat de pier die de twee kamers scheidt, door twee communicatiekanalen wordt doorboord. De rommel van de plek liet ons niet toe de locatie van de waterbak te ontdekken. We bevinden ons hier op privéterrein en toestemming voor een bezoek moet worden aangevraagd bij de receptie van het bedrijf. Soms aangeduid als "ouvrage des Grands Bois de Vézelois" of "ouvrage de la Charme".

Belfort fortified camp, southeast of the city, 1890-1891 (some sources indicate development by military labor in 1911). 375 m/alt. Small infantry fortification, sometimes referred to as an entrenchment, leveled, between the Vézelois fort and the Chèvremont fort. The center of the fortification consists of a 1913-type combat shelter cast in 1914 for a half-company. Formerly, a leveled artillery battery stood to its rear. Today (10/2005 and 10/2010), a car scrapyard occupies the premises and the wreck of an old Simca Versailles covers the caponier of the combat shelter. Nothing remains of the infantry parapets and the entrance to the structure. Nevertheless, the combat shelter, one of the few of its generation, deserves our attention. Although cluttered with various materials due to the activities of the car scrapyard, we can notice that the barracks do not include the usual hearth of other shelters in Belfort. The caponier occupying the center of the facade is disconcertingly simple with a crenel dedicated to flanking each half-facade. A third crenel has been pierced into the face of the caponier, but we would not dare to pronounce on the fact that this is indeed a military work. The small right wing wall has been eliminated, however, the left wing wall, housing the two latrines, now well protected by a masking wall and accessible from the facade corridor without having to go out into the open air to get there, are still clearly visible. We will also note the pier separating the two rooms is pierced by two communications. The clutter of the place did not allow us to discover the location of the cistern. We are here on private property and permission to visit must be requested from the company's reception office. Sometimes referred to as "ouvrage des Grands Bois de Vézelois" or "ouvrage de la Charme".

Opevněný tábor Belfort, jihovýchodně od města, 1890-1891 (některé zdroje uvádějí rozvoj vojenskou prací v roce 1911). 375 m n. m. Malé pěchotní opevnění, někdy označované jako zákop, srovnané se zemí, mezi pevností Vézelois a pevností Chèvremont. Střed opevnění tvoří bojový kryt typu 1913, odlitý v roce 1914 pro půlrotu. Dříve v jeho zadní části stála srovnaná dělostřelecká baterie. Dnes (10/2005 a 10/2010) se v areálu nachází vrakoviště a vrak starého Simca Versailles zakrývá kaponiru bojového krytu. Z pěchotních zábradlí a vchodu do objektu nic nezůstalo. Nicméně si bojový kryt, jeden z mála své generace, zaslouží naši pozornost. Přestože je zaplněn různými materiály kvůli činnosti autovrakovišť, můžeme si všimnout, že kasárna nemají obvyklé ohniště jako ostatní kryty v Belfortu. Kaponiér, který zabírá střed fasády, je znepokojivě jednoduchý s cimbuřím určeným k lemování každé poloviny fasády. Do čela kaponiéru je proraženo třetí cimbuří, ale nedovolíme si říci, že se skutečně jedná o vojenské dílo. Malá pravá křídelní zeď byla odstraněna, nicméně levá křídelní zeď, v níž se nacházejí dvě latríny, nyní dobře chráněné maskovací zdí a přístupné z chodby fasády, aniž by bylo nutné vycházet ven, je stále jasně viditelná. Všimněte si také, že molo oddělující obě místnosti je proraženo dvěma komunikacemi. Nepořádek v prostoru nám neumožnil objevit umístění cisterny. Jsme zde na soukromém pozemku a povolení k návštěvě je nutné získat v recepci společnosti. Někdy označovaná jako „hrad Grands Bois de Vézelois“ nebo „hrad de la Charme“.