Camp retranché de Belfort, ESE de la ville, 1889-1890. 385 m/alt. Ouvrage trapézoïdal occupant l’intervalle des forts du Vézelois et de Bessoncourt. Simple ouvrage d’infanterie au départ, hormis son casernement il fut totalement refondu dès 1906. On donna aux fossés un profil triangulaire avec contrescarpe revêtue. La totalité de leur périmètre comprenait une grille au pied des escarpes en terre coulante. La défense de ces fossés était assurée par des coffres de contrescarpe, simple au saillant II et double au saillant III. Le casernement bétonné fait saillie dans la gorge ainsi la défense du fossé était-elle assurée depuis les flancs de ce bâtiment dont le recouvrement de ciment a été travaillé de façon à imiter une maçonnerie de moellons. Notons que l’arc du créneau de pied des embrasures du sous-sol, embrasures pour canon de 12 culasse et un projecteur, a du être découpé pour les besoins de l’installation de ces équipements. Il s’agit là d’un créneau de pied de l’ex-ouvrage d’infanterie. Il n’est plus possible de desservir ce créneau de pied depuis l’étage supérieur, le local étant occupé par un canon revolver et ne présentant plus d’autre ouverture que l’embrasure de ce canon. L’ouvrage de Chèvremont devait avoir un lien de parenté certain avec celui du Monceau ; le casernement en aura donc été conservé moyennant ces petites modifications de la défense de la gorge. Deux portes avec pont-levis permettaient l’accès à l’ouvrage, soit une de part et d’autre du bloc casernement. Ce dernier comprend deux étages (un rez-de-chaussée et un sous-sol) avec un total de quatre grandes chambrées pour la troupe et toute une série de locaux connexes pour les sous-officiers et officiers, latrines, etc. Relevons au passage le support d’une pompe à balancier surmontant encore une citerne. Au-delà du couloir de circulation à l’arrière des chambrées, une autre série de locaux surmonte les citernes. Cette extension est traversée perpendiculairement par la galerie en capitale sur laquelle a été greffée une centrale électrique. Au-delà, elle donne droit sur une tourelle de mitrailleuses à l’arrière droit de laquelle se trouve l’observatoire de commandement. D’ici partent latéralement deux diverticules allant desservir les coffres de contrescarpe ainsi qu’au passage deux tourelles de 75 Mle 05. Les substructures de ces deux tourelles sont identiques. Depuis la galerie parallèle au front de tête, il faut descendre une volée d’escaliers débouchant, environ 3 m en contrebas dans un vaste local où des cloisons légères (disparues, seules les traces en demeurent au plafond) séparaient les projectiles des hommes dont les supports de banquettes sont encore fixées au mur. Ce local donne accès de plain pied à l’étage du balancier de la tourelle, au pied du puits de l’observatoire cuirassée, mais aussi à la gaine de descente vers le coffre de contrescarpe correspondant. Lorsqu’ils ont sévi, les ferrailleurs ayant récupéré les voussoirs des tourelles 75 à l’explosif, cela a occasionné une certaine quantité de gravats en béton. Ces gravats ont été repoussés dans les gaines d’accès aux coffres ce qui en rend aujourd’hui l’accès pénible. Ceci étant, si les récupérateurs de métaux se sont donnés la peine d’aller avec une échelle ôter une à une les lettres du nom de l’ouvrage à son fronton, ils ont délaissé ces coffres devenus difficiles d’accès. La gaine du coffre double est encore pourvue de sa grille. La plupart des éléments métalliques tels les supports de banquette et d’écouvillons sont en place. Il convient aussi de relever la présence des douze (coffre double) et six (coffre simple) colliers de fixation des bouteilles d’oxygène des usines oxyacétyléniques. L’originalité de la galerie menant au coffre simple réside dans l’extraordinaire développement de salpêtre que l’on peut y observer. L’ouvrage recèle de rares inscriptions murales, mais, comme il est de mise à Belfort, des marques sensées aider au repointage du canon de 12 culasse, marques sous forme de croix ou d’un simple trait vertical, parfois désignées "mire de sablon", sont fidèles au poste à l’arrière de chacune des embrasures de ces canons, sauf de celui flanquant le saillant I. Dans le casernement, dans les casemates flanquantes du rez-de-chaussée, un profond trait dans le sol permettait de caler le canon revolver. Les dessus, entre la ligne des cuirassements et le massif du casernement, sont organisés en position d’infanterie. De part et d’autre du casernement se trouve un abri bétonné depuis l’intérieur duquel, on peut accéder à une guérite observatoire. Ces abris sont assez originaux avec plusieurs niches, une entrée en courbe, une extrémité présentant une voûte en cul de four,… Sur les glacis, un vaste réseau de fils de fer barbelés cernait totalement l’ouvrage. L’ouvrage est globalement en bon état (10/2007), nonobstant la disparition de ses cuirassements et quelques locaux où des feux ont noirci les murs. Il s’agit d’un terrain militaire dépendant du 35 R.I. et interdit d’accès. Les glacis au-devant de la gorge sont toujours garnis de baraquements ayant servi de casernement et magasins du temps de paix. Probablement y en a-t-il datant de l’Entre-deux-guerres. Certains sont dans un état proche de la ruine. Nous nous sommes laissés dire que des insignes d’unité peints à même les murs seraient encore visibles ici et là, mais nous n’avons pu le vérifier.

Befestigtes Lager Belfort, OSO der Stadt, 1889–1890. 385 m ü. M. Trapezförmige Anlage in der Lücke zwischen den Forts von Vézelois und Bessoncourt. Ursprünglich ein einfaches Infanterielager, abgesehen von den Kasernen, wurde es 1906 vollständig neu aufgebaut. Die Gräben erhielten ein dreieckiges Profil mit einer linierten Kontereskarpe. Ihr gesamter Umfang umfasste am Fuß der Steilhänge ein Gitter aus fließender Erde. Die Verteidigung dieser Gräben wurde durch Kontereskarpenkassetten gewährleistet, eine einzelne am Frontbogen II und eine doppelte am Frontbogen III. Die Betonbaracken ragen in die Schlucht hinein, sodass die Verteidigung des Grabens von den Seiten dieses Gebäudes aus gewährleistet war, dessen Zementverkleidung so bearbeitet wurde, dass sie Bruchsteinmauerwerk imitierte. Beachten Sie, dass der Bogen der Fußzinne der Schießscharten im Kellergeschoss, Schießscharten für ein 12-Pfünder-Geschütz und einen Suchscheinwerfer, für die Installation dieser Ausrüstung herausgeschnitten werden musste. Es handelt sich um eine Fußzinne des ehemaligen Infanteriegebäudes. Es ist nicht mehr möglich, diese Fußzinne vom Obergeschoss aus zu bedienen, da der Raum von einer Revolverkanone eingenommen wird und keine andere Öffnung mehr aufweist als die Schießscharte dieses Geschützes. Das Gebäude von Chèvremont muss eine gewisse familiäre Verbindung zu dem von Monceau gehabt haben; die Kaserne wird daher mit diesen kleinen Änderungen zur Verteidigung der Schlucht erhalten geblieben sein. Der Zugang zum Gebäude erfolgte über zwei Türen mit Zugbrücken, eine auf jeder Seite des Kasernenblocks. Dieser besteht aus zwei Stockwerken (Erd- und Kellergeschoss) mit insgesamt vier großen Kasernen für die Truppen und einer ganzen Reihe zugehöriger Räume für Unteroffiziere und Offiziere, Latrinen usw. Beachten Sie im Vorbeigehen die Halterung einer Ausgleichspumpe, die noch immer über einer Zisterne thront. Jenseits des Verkehrskorridors an der Rückseite der Kaserne überragt eine weitere Reihe von Räumen die Zisternen. Diese Erweiterung wird senkrecht von der Kapitellgalerie gekreuzt, auf die ein Kraftwerk aufgesetzt wurde. Dahinter befindet sich rechts ein Maschinengewehrturm, an dessen rechter Rückseite sich das Kommandoobservatorium befindet. Von hier zweigen seitlich zwei Divertikel ab, die die Kontereskarpentruhen sowie im Vorbeigehen zwei 75 Mle 05-Türme bedienen. Die Unterkonstruktionen dieser beiden Türme sind identisch. Von der Galerie parallel zur Vorderseite muss man eine Treppe hinuntergehen, die etwa 3 m tiefer in einen großen Raum führt, in dem leichte Trennwände (die heute nicht mehr vorhanden sind und von denen nur noch Spuren an der Decke zu sehen sind) die Geschosse von den Männern trennten, deren Bankstützen noch immer an der Wand befestigt sind. Dieser Raum bietet einen ebenerdigen Zugang zum Ausgleichsgeschoss des Turms am Fuße des gepanzerten Observatoriumsschachts, aber auch zum Abstiegsschacht zur entsprechenden Kontereskarpenbox. Im Zuge ihrer Tätigkeit bargen die Schrotthändler die Keilsteine der 75 Türme mit Sprengstoff, wodurch eine gewisse Menge Betonschutt entstand. Dieser Schutt wurde in die Zugangsschächte zu den Boxen geschoben, was den Zugang heute erschwert. Obwohl sich die Metallbergungsarbeiter die Mühe machten, mit einer Leiter die Buchstaben des Gebäudenamens einzeln vom Giebel zu entfernen, ließen sie diese schwer zugänglichen Boxen zurück. Der Schacht der Doppelbox besitzt noch sein Gitter. Die meisten Metallelemente wie die Bank und die Bürstenhalterungen sind vorhanden. Bemerkenswert sind auch die zwölf (Doppelbox) bzw. sechs (Einzelbox) Manschetten zur Befestigung von Sauerstoffflaschen aus den Acetylen-Sauerstoff-Anlagen. Die Originalität des Ganges, der zur Einzelbox führt, liegt in der außergewöhnlichen Salpeterentwicklung, die dort zu beobachten ist. Das Werk enthält seltene Wandinschriften, aber wie in Belfort üblich, sind Markierungen in Form eines Kreuzes oder einer einfachen vertikalen Linie, die manchmal als „Sandvisiere“ bezeichnet werden und zum Neuausrichten der Hinterladerkanone im Kaliber 12 dienen sollen, der Position an der Rückseite jeder Schießscharte dieser Kanonen treu, mit Ausnahme des flankierenden Frontbogens I. In den Kasernen, in den flankierenden Kasematten im Erdgeschoss, ermöglichte eine tiefe Linie im Boden das Einklemmen der Revolverkanone. Die oberen Teile, zwischen der Panzerlinie und dem Kasernenmassiv, sind in Infanteriestellungen organisiert. Auf beiden Seiten der Kaserne befindet sich ein Betonunterstand, von dem aus man zu einem Beobachtungsposten gelangt. Diese Unterstände sind recht originell und verfügen über mehrere Nischen, einen geschwungenen Eingang, ein Ende mit einem Sackgassengewölbe usw. Auf dem Glacis war das Bauwerk vollständig von einem ausgedehnten Stacheldrahtnetz umgeben. Das Gebäude ist im Allgemeinen in gutem Zustand (Stand: 10/2007), abgesehen vom Verschwinden der Panzerung und einiger Räume, deren Wände durch Brände geschwärzt wurden. Es handelt sich um ein Militärgelände des 35. Infanterieregiments, dessen Zutritt verboten ist. Das Glacis vor der Schlucht ist noch immer von Baracken gesäumt, die in Friedenszeiten als Kasernen und Lager dienten. Einige stammen vermutlich aus der Zwischenkriegszeit. Andere sind fast ruinös. Uns wurde gesagt, dass an den Wänden vereinzelt noch aufgemalte Einheitsabzeichen zu sehen seien, was wir jedoch nicht überprüfen konnten.

Versterkt kamp Belfort, ten oosten van de stad, 1889-1890. 385 m/hoogte. Trapeziumvormige structuur die de ruimte tussen de forten van Vézelois en Bessoncourt inneemt. Oorspronkelijk een eenvoudige infanteriestructuur, afgezien van de kazerne, werd deze in 1906 volledig herbouwd. De grachten kregen een driehoekig profiel met een beklede contrescarp. Hun gehele omtrek omvatte een rooster aan de voet van de hellingen, gemaakt van vloeiende aarde. De verdediging van deze grachten werd gewaarborgd door contrescarp-cassettes, enkel bij saillant II en dubbel bij saillant III. De betonnen barakken steken de kloof in, waardoor de verdediging van de gracht vanaf de zijkanten van dit gebouw werd gewaarborgd, waarvan de cementen bekleding zodanig was bewerkt dat het puin metselwerk nabootste. Merk op dat de boog van de voetkanteling van de schietgaten in de kelder, schietgaten voor een 12-ponder kanon en een zoeklicht, moest worden uitgehouwen voor de installatie van deze uitrusting. Dit is een voetkanteling van de voormalige infanteriestructuur. Het is niet langer mogelijk om deze voetkanteling vanaf de bovenverdieping te bedienen, aangezien de ruimte wordt ingenomen door een revolverkanon en geen andere opening meer heeft dan de schietgat van dit kanon. Het gebouw van Chèvremont moet een zekere familieband hebben gehad met dat van Monceau; de barakken zullen dus bewaard zijn gebleven met deze kleine aanpassingen aan de verdediging van de kloof. Twee deuren met ophaalbruggen gaven toegang tot het gebouw, één aan elke zijde van het kazerneblok. Dit blok bestaat uit twee verdiepingen (een begane grond en een kelder) met in totaal vier grote barakken voor de troepen en een hele reeks bijbehorende ruimtes voor onderofficieren en officieren, latrines, enz. Let terloops op de steun van een balancerende pomp die nog steeds boven een waterreservoir uitsteekt. Voorbij de circulatiegang aan de achterzijde van de kazerne, steekt een andere reeks ruimtes boven de waterreservoirs uit. Deze uitbreiding wordt loodrecht gekruist door de kapiteelgalerij waarop een elektriciteitscentrale is gebouwd. Daarachter geeft het recht op een machinegeweertoren, rechtsachter waarvan het commando-observatorium is gevestigd. Van hieruit vertakken twee divertikels zich zijdelings, die de contrescarp-kisten bedienen en, terloops, twee 75 Mle 05-torens. De onderbouw van deze twee torens is identiek. Vanuit de galerij, die parallel aan de voorkant loopt, moet men via een trap naar beneden, ongeveer 3 meter lager, een grote ruimte binnengaan waar lichte schotten (inmiddels verdwenen, alleen aan het plafond zijn nog resten te zien) de projectielen scheidden van de mannen, waarvan de banksteunen nog steeds aan de muur bevestigd zijn. Deze ruimte biedt toegang tot de evenwichtsvloer van de toren, aan de voet van de gepantserde observatoriumschacht, maar ook tot de afdaalschacht naar de bijbehorende contrescarp-kist. Toen ze in actie kwamen, haalden de schroothandelaren de voussoirs van de 75 torens met explosieven in beslag, wat een zekere hoeveelheid betonpuin opleverde. Dit puin werd in de toegangsschachten naar de kist geduwd, wat de toegang vandaag de dag bemoeilijkt. Hoewel de metaalbewerkers de moeite namen om met een ladder de letters van de naam van het bouwwerk één voor één van het fronton te verwijderen, lieten ze deze kist achter, die moeilijk toegankelijk was geworden. De schacht van de dubbele kist heeft nog steeds zijn rooster. De meeste metalen elementen, zoals de bank en de borstelsteunen, zijn nog aanwezig. Vermeldenswaard is ook de aanwezigheid van twaalf (dubbele kist) en zes (enkele kist) kragen voor het bevestigen van zuurstofflessen van de autogeenfabrieken. De originaliteit van de galerij die naar de enkele kist leidt, ligt in de buitengewone ontwikkeling van salpeter die daar te zien is. Het werk bevat zeldzame muurinscripties, maar zoals gebruikelijk in Belfort, markeringen die bedoeld waren om het 12-gauge achterlaadkanon opnieuw te richten, markeringen in de vorm van een kruis of een eenvoudige verticale lijn, soms "zandvizieren" genoemd, zijn trouw aan de positie aan de achterzijde van elk van de schietgaten van deze kanonnen, met uitzondering van de ene flankerende saillant I. In de kazerne, in de flankerende kazematten op de begane grond, maakte een diepe lijn in de grond het mogelijk om het revolverkanon vast te zetten. De bovenste delen, tussen de pantserlinie en het kazernemassief, zijn georganiseerd in infanterieposities. Aan weerszijden van de kazerne bevindt zich een betonnen schuilplaats van waaruit men toegang heeft tot een observatiepost. Deze schuilplaatsen zijn vrij origineel met verschillende nissen, een gebogen ingang, een uiteinde met een doodlopende gang, enz. Op het glacis werd de constructie volledig omgeven door een uitgebreid netwerk van prikkeldraad. Het gebouw verkeert over het algemeen in goede staat (oktober 2007), ondanks het verdwijnen van de pantservoertuigen en enkele ruimtes waar branden de muren zwart hebben gemaakt. Dit is een militaire locatie die afhankelijk is van het 35e Infanterieregiment en de toegang is verboden. De glacis voor de kloof zijn nog steeds bezaaid met barakken die in vredestijd als kazerne en opslagplaats dienden. Er zijn er waarschijnlijk enkele die dateren uit het interbellum. Sommige verkeren in een bijna ruïneuze staat. Ons werd verteld dat er hier en daar nog eenheidsinsignes op de muren geschilderd waren, maar we konden dit niet verifiëren.

Belfort fortified camp, ESE of the town, 1889-1890. 385 m/alt. Trapezoidal structure occupying the interval between the forts of Vézelois and Bessoncourt. Initially a simple infantry structure, apart from its barracks, it was completely rebuilt in 1906. The ditches were given a triangular profile with a lined counterscarp. Their entire perimeter included a grid at the foot of the escarpments made of flowing earth. The defense of these ditches was ensured by counterscarp coffers, single at salient II and double at salient III. The concrete barracks protrude into the gorge, thus the defense of the ditch was ensured from the sides of this building, the cement covering of which was worked in such a way as to imitate rubble masonry. Note that the arch of the foot crenelation of the basement embrasures, embrasures for a 12-pounder gun and a searchlight, had to be cut out for the installation of this equipment. This is a foot crenelation of the former infantry structure. It is no longer possible to serve this foot crenelation from the upper floor, the room being occupied by a revolver cannon and no longer having any other opening than the embrasure of this gun. The structure of Chèvremont must have had a certain family link with that of Monceau; the barracks will therefore have been preserved with these small modifications to the defense of the gorge. Two doors with drawbridges allowed access to the structure, one on each side of the barracks block. The latter comprises two floors (a ground floor and a basement) with a total of four large barracks for the troops and a whole series of related premises for non-commissioned officers and officers, latrines, etc. Note in passing the support of a balance pump still surmounting a cistern. Beyond the circulation corridor at the rear of the barracks, another series of premises surmounts the cisterns. This extension is crossed perpendicularly by the capital gallery on which a power station has been grafted. Beyond, it gives right to a machine gun turret at the right rear of which is the command observatory. From here, two diverticula branch off laterally, serving the counterscarp chests as well as, in passing, two 75 Mle 05 turrets. The substructures of these two turrets are identical. From the gallery parallel to the front, you have to go down a flight of stairs leading, about 3 m below, into a large room where light partitions (now gone, only traces remain on the ceiling) separated the projectiles from the men whose bench supports are still fixed to the wall. This room provides level access to the turret's balance floor, at the foot of the armored observatory shaft, but also to the descent shaft to the corresponding counterscarp box. When they took action, the scrap metal dealers recovered the voussoirs of the 75 turrets with explosives, this caused a certain quantity of concrete rubble. This rubble was pushed into the access shafts to the boxes, making access difficult today. That being said, if the metal salvagers took the trouble to go with a ladder to remove one by one the letters of the name of the structure from its pediment, they abandoned these boxes which had become difficult to access. The shaft of the double box still has its grille. Most of the metal elements such as the bench and brush supports are in place. It is also worth noting the presence of twelve (double chest) and six (single chest) collars for attaching oxygen bottles from the oxyacetylene plants. The originality of the gallery leading to the single chest lies in the extraordinary development of saltpeter that can be observed there. The work contains rare wall inscriptions, but, as is customary in Belfort, marks intended to help re-aim the 12-gauge breech-loaded cannon, marks in the form of a cross or a simple vertical line, sometimes called "sand sights", are faithful to the position at the rear of each of the embrasures of these cannons, except for the one flanking salient I. In the barracks, in the flanking casemates on the ground floor, a deep line in the ground allowed the revolver cannon to be wedged. The upper parts, between the line of armor and the barracks massif, are organized in infantry positions. On either side of the barracks is a concrete shelter from which one can access an observation post. These shelters are quite original with several niches, a curved entrance, one end with a cul-de-four vault, etc. On the glacis, a vast network of barbed wire completely surrounded the structure. The structure is generally in good condition (10/2007), notwithstanding the disappearance of its armor and some rooms where fires have blackened the walls. This is a military site dependent on the 35th Infantry Regiment and access is prohibited. The glacis in front of the gorge are still lined with barracks that served as barracks and stores in peacetime. There are probably some dating from the interwar period. Some are in a state close to ruin. We were told that unit insignia painted on the walls were still visible here and there, but we were unable to verify this.

Opevněný tábor Belfort, východně-jihovýchodně od města, 1889-1890. 385 m n. m. Lichoběžníková stavba zabírající interval mezi pevnostmi Vézelois a Bessoncourt. Původně jednoduchá pěchotní stavba, kromě kasáren, byla v roce 1906 kompletně přestavěna. Příkopy dostaly trojúhelníkový profil s lemovanou protisrázovou stěnou. Celý jejich obvod zahrnoval mřížku na úpatí srázů z tekuté zeminy. Obrana těchto příkopů byla zajištěna kazetovými protisrázovými stěnami, jednoduchými u výběžku II a dvojitými u výběžku III. Betonová kasárna vyčnívají do rokle, takže ochrana příkopu byla zajištěna ze stran této budovy, jejíž cementový plášť byl opracován tak, aby napodoboval suťové zdivo. Všimněte si, že pro instalaci tohoto vybavení musel být vyříznut oblouk nohou střílen v suterénu, střílny pro dvanáctiliberní kanón a světlomet. Jedná se o nohou střílnu bývalé pěchotní stavby. Z horního patra již není možné tuto nohou střílnu obsluhovat, protože místnost je obsazena revolverovým kanónem a kromě střílny tohoto kanónu již nemá žádný jiný otvor. Stavba Chèvremont musela mít určité rodinné pouto s budovou Monceau; kasárna tedy zůstala zachována s těmito malými úpravami obrany rokle. Přístup do stavby umožňovaly dvoje dveře s padacími mosty, jedny na každé straně bloku kasáren. Ta se skládá ze dvou podlaží (přízemí a suterén) s celkem čtyřmi velkými kasárnami pro vojáky a celou řadou souvisejících prostor pro poddůstojníky a důstojníky, latrín atd. Mimochodem si všimněte podpěry vyrovnávacího čerpadla, která stále převyšuje cisternu. Za cirkulační chodbou v zadní části kasáren se nad cisternami nachází další řada prostor. Toto rozšíření je kolmo protínáno hlavní galerií, na které je postavena elektrárna. Za ní ústí doprava do kulometné věže, v jejíž pravé zadní části se nachází velitelská pozorovatelna. Odtud se do stran rozvětvují dva divertikuly, které slouží protiskluzovým truhlám a mimochodem i dvěma věžím kulometu 75 Mle 05. Základní konstrukce těchto dvou věží jsou identické. Z galerie rovnoběžné s přední částí je třeba sejít po schodišti vedoucím asi 3 m níže do velké místnosti, kde lehké příčky (nyní pryč, na stropě zůstávají jen stopy) oddělovaly projektily od mužů, jejichž podpěry laviček jsou stále připevněny ke zdi. Tato místnost poskytuje rovný přístup k vyvažovací podlaze věže, na úpatí obrněné šachty pozorovatelny, ale také k sestupné šachtě k odpovídající protilehlé bedně. Když obchodníci s kovovým šrotem zasáhli, získali pomocí výbušnin dna 75 věží, což způsobilo vznik určitého množství betonové suti. Tato suť byla natlačena do přístupových šachet ke bednám, což dnes přístup ztěžuje. Nicméně, pokud si sběrači kovů dali tu práci a použili žebřík, aby z jejího štítu jedno písmeno názvu stavby odstranili, tyto bedny, které se staly obtížně přístupnými, opustili. Šachta dvojité bedny si stále zachovala mříž. Většina kovových prvků, jako je lavice a podpěry kartáčů, je na místě. Za zmínku stojí také přítomnost dvanácti (dvojitá bedna) a šesti (jednoduchá bedna) límců pro upevnění kyslíkových lahví z autogenních závodů. Originalita galerie vedoucí k jednoduché bedně spočívá v mimořádném vývoji ledku, který zde lze pozorovat. Dílo obsahuje vzácné nástěnné nápisy, ale jak je v Belfortu zvykem, značky určené k opětovnému zaměřování děla ráže 12 s nábojem nabitým závěrem, značky ve tvaru kříže nebo jednoduché svislé čáry, někdy nazývané „písková mířidla“, věrně odpovídají poloze v zadní části každé ze střílen těchto děl, s výjimkou jednoho bočního výběžku I. V kasárnách, v bočních kasematech v přízemí, umožňovala hluboká linie v zemi zaklínění revolverového děla. Horní části, mezi linií pancíře a masivem kasáren, jsou uspořádány do pěchotních pozic. Po obou stranách kasáren se nachází betonový přístřešek, ze kterého je přístup na pozorovací stanoviště. Tyto přístřešky jsou poměrně originální s několika výklenky, zakřiveným vchodem, jedním koncem se slepou klenbou atd. Na předhradí stavbu zcela obklopovala rozsáhlá síť ostnatého drátu. Stavba je celkově v dobrém stavu (10/2007), a to i přes zmizení pancéřování a některých místností, kde požáry zčernaly zdi. Toto je vojenský objekt spadající pod 35. pěší pluk a přístup je na něj zakázán. V předsunutém svahu před roklí se stále nacházejí kasárna, která v době míru sloužila jako kasárna a sklady. Některé z nich pravděpodobně pocházejí z meziválečného období. Některé jsou ve stavu blízkém zkáze. Bylo nám řečeno, že na zdech jsou stále viditelné jednotkové insignie namalované na stěnách, ale nepodařilo se nám to ověřit.