Camp retranché de Verdun, nord de la ville (intervalle Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, aussi nommé PC-119 pour ½ compagnie. 349 m alt. Cet intervalle comprend deux autres abris de combat nommés FT-1 et FT-3. Il comporte deux chambrées et un réduit-cuisine. Un bloc latrine était plaqué sur le mur extérieur de droite, étiré en “aile” pour offrir une protection contre les tirs extérieurs. Les accès aux casemates étaient protégés par un mur pare-éclats délimitant une coursive et formant la façade arrière de l’abri. Le tout était surmonté d’une dalle de béton armé et d’un mince manteau de terres. Abri largement ruiné dont le volume initial a été globalement conservé. L’accès à l’intérieur est difficile et dangereux. Un sentier venant du chemin de Bras à Douaumont et de PC 118 permet de passer sur le dessus où sont érigées des croix commémoratives en mémoire de disparus. Sur la façade du mur pare-éclats largement ruiné, une plaque commémorative rappelle les unités engagées sur le secteur de l’abri. Aménagement pour l’accueil du public : banc, balisage, borne historique au pied du site. Il fut impliqué dans de nombreux combats de la bataille devant Verdun, notamment au cours de l’été 1916. Disputé en même temps que le plateau de Thiaumont, l’abri change plusieurs fois de mains. Déclassé le 09/10/1964 remis aux Domaines le 21/06/1965 confié à l’ONF (Office National des Forêts) gratuitement le 07/06/1968.

Befestigtes Lager Verdun, nördlich der Stadt (Bereich Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, auch PC-119 für ½ Kompanie genannt. 349 m ü. M. Dieser Bereich umfasst zwei weitere Kampfbunker mit den Namen FT-1 und FT-3. Es verfügt über zwei Baracken und einen Küchen-/Lagerraum. An der rechten Außenwand war ein Latrinenblock angebracht, der in einem „Flügel“ vorgestreckt war, um Schutz vor äußerem Feuer zu bieten. Der Zugang zu den Kasematten war durch eine Splitterschutzmauer geschützt Sie begrenzt einen Durchgang und bildet die Rückfassade des Unterstands. Das Ganze wurde mit einer Stahlbetonplatte und einer dünnen Erdschicht bedeckt. Der Unterstand ist weitgehend zerstört, sein ursprüngliches Volumen ist weitgehend erhalten geblieben. Der Zugang zum Inneren ist schwierig und gefährlich. Ein Weg, der von der Straße von Bras nach Douaumont und von der PC 118 kommt, ermöglicht den Zugang nach oben, wo Gedenkkreuze zum Gedenken an die Vermissten aufgestellt sind. An der Fassade der weitgehend zerstörten Splittermauer erinnert eine Gedenktafel an die im Unterstand eingesetzten Einheiten. Einrichtungen für den öffentlichen Empfang: Bank, Markierungen, historische Markierung am Fuße des Geländes. Er war an vielen Schlachten der Schlacht um Verdun beteiligt, insbesondere im Sommer 1916. Gleichzeitig mit dem Thiaumont-Plateau umstritten, wechselte der Unterstand mehrmals den Besitzer. Am 10.09.1964 außer Dienst gestellt, am 21.06.1965 an die Domänen übergeben und dem ONF (Nationales Forstamt) kostenlos anvertraut kostenlos am 06.07.1968.

Verdun versterkt kamp, ten noorden van de stad (bereik Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, ook PC-119 genoemd voor ½ compagnie. 349 m hoogte. Dit bereik omvat twee andere gevechtsschuilplaatsen genaamd FT-1 en FT-3. Het heeft twee barakken en een keukenopslagruimte. Een latrineblok was aan de rechter buitenmuur bevestigd, uitgestrekt in een "vleugel" om bescherming te bieden tegen vuur van buitenaf. De toegang tot de kazematten werd beschermd door een Een splintermuur die een doorgang afbakende en de achtergevel van de schuilplaats vormde. Het geheel was bedekt met een plaat van gewapend beton en een dunne laag aarde. De schuilplaats is grotendeels verwoest, waarvan het oorspronkelijke volume grotendeels bewaard is gebleven. De toegang tot het interieur is moeilijk en gevaarlijk. Een pad vanaf de weg naar Bras naar Douaumont en vanaf PC 118 biedt toegang tot de top, waar herdenkingskruisen zijn opgericht ter nagedachtenis aan de vermisten. Op de gevel van de grotendeels verwoeste splintermuur herinnert een gedenkplaat aan de eenheden die betrokken waren bij de schuilplaats. Faciliteiten voor het publiek: bank, markeringen, historische markering aan de voet van de locatie. De schuilplaats was betrokken bij vele gevechten in de Slag om Verdun, met name in de zomer van 1916. De schuilplaats werd tegelijkertijd met het plateau van Thiaumont betwist en wisselde verschillende keren van eigenaar. Buiten gebruik gesteld op 09/10/1964, overgedragen aan de Domeinen op 06/21/1965 en toevertrouwd aan het ONF (Nationaal Bosbeheer). Kantoor) gratis op 06/07/1968.

Verdun fortified camp, north of the city (range Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, also named PC-119 for ½ company. 349 m alt. This range includes two other combat shelters named FT-1 and FT-3. It has two barracks and a kitchen storage room. A latrine block was attached to the right exterior wall, stretched out in a “wing” to provide protection against external fire. Access to the casemates was protected by a splinter wall delimiting a passageway and forming the rear facade of the shelter. The whole was topped with a reinforced concrete slab and a thin layer of earth. The shelter is largely ruined, the original volume of which has been generally preserved. Access to the interior is difficult and dangerous. A path coming from the Bras road to Douaumont and from PC 118 allows passage on top where commemorative crosses are erected in memory of the missing. On the facade of the largely ruined splinter wall, a commemorative plaque recalls the units engaged in the shelter sector. Facilities for public reception: bench, markings, historical marker at the foot of the site. It was involved in many battles in the Battle of Verdun, particularly during the summer of 1916. Disputed at the same time as the Thiaumont plateau, the shelter changed hands several times. Decommissioned on 09/10/1964, handed over to the Domains on 06/21/1965 entrusted to the ONF (National Forestry Office) free of charge on 06/07/1968.

Opevněný tábor Verdun, severně od města (rozsah Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, také označovaný jako PC-119 pro ½ roty. 349 m n. m. Tento rozsah zahrnuje dva další bojové kryty s názvem FT-1 a FT-3). Má dva kasárny a kuchyňský sklad. K pravé vnější zdi byl přistavěn latrínový blok, roztažený do „křídla“, aby poskytoval ochranu před vnější palbou. Přístup do kasemat byl chráněn třískovou zdí vymezující průchod a tvořící zadní fasádu. krytu. Celý byl navrchu zakryt železobetonovou deskou a tenkou vrstvou zeminy. Kryt je z velké části zničený, jehož původní objem byl obecně zachován. Přístup do interiéru je obtížný a nebezpečný. Cesta vedoucí od silnice Bras do Douaumontu a od PC 118 umožňuje průchod nahoru, kde jsou na památku pohřešovaných vztyčeny pamětní kříže. Na fasádě z velké části zničené třískové zdi pamětní deska připomíná jednotky zapojené v sektoru krytu. Zázemí pro veřejnost: lavička, značení, historická značka na úpatí místa. Účastnil se mnoha bitev v bitvě u Verdunu, zejména v létě 1916. Kryt, sporný současně s náhorní plošinou Thiaumont, několikrát změnil majitele. Vyřazen z provozu 10. 9. 1964, předán doménám 21. 6. 1965 a svěřen bezplatně ONF (Národnímu lesnickému úřadu) 7. 6. 1968.