Camp retranché de Verdun, nord de la ville (intervalle Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, aussi nommé PC-118 pour ½ compagnie. 357 m alt. Cet intervalle comprend deux autres abris de combat nommés FT-1 et FT-3. Abri de combat standardisé pour une demi compagnie. Il comportait deux chambrées et un réduit-cuisine. Un bloc latrine était intégré dans le mur extérieur de l'aile droite qui servait de protection contre les tirs extérieurs. Les accès aux casemates étaient protégés par un mur pare-éclats délimitant une coursive et formant la façade arrière de l’abri. Le tout était surmonté d’une dalle de béton armé et d’un mince manteau de terres. Abri largement ruiné, dont les voûtes ployées sont hérissées de fers à béton, mais dont le volume initial a été globalement conservé. L’accès à l’intérieur est difficile et dangereux. Un sentier venant de l’ouvrage de Thiaumont permet de passer sur le dessus où ont été érigées des croix commémoratives en mémoire de disparus. Sur la façade du mur pare-éclats largement ruiné, une plaque commémorative rappelle les moment de gloire de l’abri. Aménagement pour l’accueil du public : banc, balisage, borne historique au pied du site qiu fut impliqué dans les combats de la bataille devant Verdun, notamment au cours de l’été 1916. Disputé en même temps que l’ouvrage voisin de Thiaumont avec lequel il fait corps, l’abri change plusieurs fois d'occupant. Déclassé le 07/02/1959, cédé aux domaines le 17/06/1959 et confié à l’ONF (Office National des Forêts) en 1960.

Befestigtes Lager Verdun, nördlich der Stadt (Bereich Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, auch PC-118 für eine halbe Kompanie genannt. 357 m ü. M. Dieser Bereich umfasst zwei weitere Kampfbunker mit den Namen FT-1 und FT-3. Standardisierter Kampfbunker für eine halbe Kompanie. Er umfasste zwei Baracken und eine Küchennische. In die Außenwand des rechten Flügels war ein Latrinenblock integriert, der als Schutz gegen Feuer von außen diente. Der Zugang zu den Kasematten war geschützt durch eine Splittermauer, die einen Durchgang begrenzt und die Rückfassade des Unterstands bildet. Das Ganze wurde mit einer Stahlbetonplatte und einer dünnen Erdschicht bedeckt. Weitgehend zerstörter Unterstand, dessen gefaltete Gewölbe mit Bewehrungsstäben gespickt sind, dessen ursprüngliches Volumen jedoch weitgehend erhalten geblieben ist. Der Zugang zum Inneren ist schwierig und gefährlich. Ein Weg, der vom Fort Thiaumont kommt, führt hinauf, wo Gedenkkreuze zum Gedenken an die Vermissten errichtet wurden. An der Fassade der weitgehend zerstörten Splittermauer erinnert eine Gedenktafel an die glorreichen Momente des Unterstands. Einrichtungen für den öffentlichen Empfang: Bank, Markierungen, historische Markierung am Fuße des Geländes, das insbesondere im Sommer 1916 an den Kämpfen vor Verdun beteiligt war. Zeitgleich mit dem benachbarten Fort Thiaumont, mit dem es ein Körper ist, umstritten, wechselt der Unterstand mehrmals den Besitzer. Am 07.02.1959 freigegeben, an die Stände übertragen am 17.06.1959 und 1960 dem ONF (Nationales Forstamt) anvertraut.

Verdun Fortified Camp, ten noorden van de stad (bereik Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, ook PC-118 genoemd voor een halve compagnie. 357 m hoogte. Dit bereik omvat twee andere gevechtsschuilplaatsen, genaamd FT-1 en FT-3. Gestandaardiseerde gevechtsschuilplaats voor een halve compagnie. Het omvatte twee barakken en een keukenhokje. Een latrineblok was geïntegreerd in de buitenmuur van de rechtervleugel die diende als bescherming tegen vuur van buitenaf. Toegang tot de De kazematten werden beschermd door een splintermuur die een doorgang afbakende en de achtergevel van de schuilplaats vormde. Het geheel werd bekroond met een plaat van gewapend beton en een dunne laag aarde. De grotendeels verwoeste schuilplaats, waarvan de geplooide gewelven vol staan met wapeningsstaven, maar waarvan het oorspronkelijke volume grotendeels bewaard is gebleven. De toegang tot het interieur is moeilijk en gevaarlijk. Een pad vanaf het fort Thiaumont brengt u naar de top, waar herdenkingskruisen zijn opgericht ter nagedachtenis aan de vermisten. Op de gevel van de grotendeels verwoeste splintermuur herinnert een gedenkplaat aan de gloriedagen van de schuilplaats. Faciliteiten voor het publiek: bank, markeringen, historische markering aan de voet van de locatie die betrokken was bij de gevechten in de Slag om Verdun, met name in de zomer van 1916. De schuilplaats, die tegelijkertijd met het naburige fort Thiaumont, waarmee het een onderdeel is, werd betwist, wisselt verschillende keren van bewoner. Gedeclassificeerd op 07-02-1959, overgedragen aan de landgoederen op 17/06/1959 en in 1960 toevertrouwd aan het ONF (Nationaal Bosbouwkantoor).

Verdun Fortified Camp, north of the city (range Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, also named PC-118 for ½ company. 357 m alt. This range includes two other combat shelters named FT-1 and FT-3. Standardized combat shelter for a half company. It included two barracks and a kitchen cubbyhole. A latrine block was integrated into the exterior wall of the right wing which served as protection against external fire. Access to the casemates was protected by a splinter wall delimiting a passageway and forming the rear facade of the shelter. The whole was topped with a reinforced concrete slab and a thin layer of earth. Largely ruined shelter, whose folded vaults are bristling with reinforcing bars, but whose initial volume has been generally preserved. Access to the interior is difficult and dangerous. A path coming from the Thiaumont fort allows you to pass on top where commemorative crosses have been erected in memory of the missing. On the facade of the largely ruined splinter wall, a commemorative plaque recalls the moments of glory of the shelter. Facilities for public reception: bench, markings, historical marker at the foot of the site which was involved in the fighting of the battle before Verdun, notably during the summer of 1916. Disputed at the same time as the neighboring Thiaumont fort with which It is a body, the shelter changes occupants several times. Declassified on 07/02/1959, transferred to the estates on 17/06/1959 and entrusted to the ONF (National Forestry Office) in 1960.

Opevněný tábor Verdun, severně od města (rozsah Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, také označovaný jako PC-118 pro ½ roty. 357 m n. m. Tento rozsah zahrnuje dva další bojové kryty s názvem FT-1 a FT-3). Standardizovaný bojový kryt pro půl roty. Zahrnoval dvě kasárna a kuchyňský koutek. Do vnější zdi pravého křídla byl integrován latrínový blok, který sloužil jako ochrana před vnější palbou. Přístup do kasemat byl chráněn třískovou zdí vymezující průchod a tvořící zadní fasádu krytu. Celý byl zakončen železobetonovou deskou a tenkou vrstvou zeminy. Z velké části zničený kryt, jehož skládané klenby jsou plné výztužných tyčí, ale jehož původní objem byl obecně zachován. Přístup do interiéru je obtížný a nebezpečný. Cesta vedoucí z pevnosti Thiaumont umožňuje projít na vrchol, kde byly na památku pohřešovaných vztyčeny pamětní kříže. Na fasádě z velké části zničené tříštivé zdi pamětní deska připomíná okamžiky slávy krytu. Zázemí pro veřejnost: lavička, značení, historická značka na úpatí místa, které bylo zapojeno do bojů bitvy u Verdunu, zejména v létě 1916. Kryt, o který bylo vedlo spory současně se sousední pevností Thiaumont, se kterou je celek, několikrát změnil obyvatele. Odtajněn 07.02.1959, převeden do majetku 17.06.1959 a svěřen ONF (Národnímu lesnickému úřadu) v roce 1960.