Camp retranché de Verdun, nord de la ville (intervalle Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, aussi nommé PC-120 pour ½ compagnie. 339 m alt. Cet intervalle comprend deux autres abris de combat nommés FT-2 et FT-3. Il s'agit d'un abri de combat standardisé. Il comportait deux chambrées et un réduit-cuisine. Un bloc latrine était intégré à l'aile droite du mur extérieur de protection des tirs extérieurs. Les accès aux casemates étaient protégés par un mur pare-éclats délimitant une coursive et formant la façade arrière de l’abri. Le tout était surmonté d’une dalle de béton armé et d’un mince manteau de terres. l'abri est en relativement bon état, hormis le mur en aile de gauche, brisé, et la dalle de béton, ébréchée. Les casemates intérieures sont intactes et contiennent encore des éléments de mobilier et des bases de poêles pour le chauffage et la ventilation. Sur le dessus, qui offre des vues dégagées, présence d’une table d’orientation. IL a combats lors de la bataille devant Verdun. Conquis par les Allemands puis repris dans la journée du 23 juin 1916. IL A été remis gratuitement à l’ONF (Office National des Forêts) en 1968. Il n'a pas d'usage particulier et sert d’abri aux promeneurs passant dans le sentier historique sur le crête reliant l’ouvrage de Froideterre au fort de Douaumont.

Befestigtes Lager Verdun, nördlich der Stadt (Bereich Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, auch PC-120 für eine halbe Kompanie genannt. 339 m ü. M. Dieser Bereich umfasst zwei weitere Kampfbunker mit den Namen FT-2 und FT-3. Dies ist ein standardisierter Kampfbunker. Er umfasste zwei Schlafräume und eine Küchennische. Ein Latrinenblock war in den rechten Flügel der Außenmauer integriert und schützte vor äußerem Feuer. Der Zugang zu den Kasematten war geschützt durch eine Splittermauer, die einen Durchgang begrenzt und die Rückfassade des Unterstands bildet. Das Ganze wurde mit einer Stahlbetonplatte und einer dünnen Erdschicht abgedeckt. Der Unterstand ist in relativ gutem Zustand, abgesehen von der zerbrochenen linken Flügelwand und der abgeplatzten Betonplatte. Die inneren Kasematten sind intakt und enthalten noch Möbel und Ofensockel zum Heizen und Lüften. Auf der Spitze, von der aus man eine freie Aussicht hat, befindet sich eine Orientierungstafel. Er war Schauplatz von Kämpfen während der Schlacht um Verdun. Von den Deutschen erobert und am 23. Juni 1916 zurückerobert. Er wurde 1968 kostenlos an die ONF (Nationales Forstamt) übergeben. Er hat keinen besonderen Zweck und dient als Unterstand für Wanderer, die den historischen Weg auf dem Grat entlanggehen, der das Fort Froideterre mit dem Fort Douaumont verbindet.

Verdun Fortified Camp, ten noorden van de stad (bereik Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, ook PC-120 genoemd voor een halve compagnie. 339 m hoogte. Dit bereik omvat twee andere gevechtsschuilplaatsen, genaamd FT-2 en FT-3. Dit is een gestandaardiseerde gevechtsschuilplaats. Het omvatte twee slaapvertrekken en een keukenhokje. Een latrineblok was geïntegreerd in de rechtervleugel van de buitenmuur ter bescherming tegen vuur van buitenaf. Toegang tot de De kazematten werden beschermd door een splintermuur die een doorgang afbakende en de achtergevel van de schuilplaats vormde. Het geheel werd bekroond met een plaat van gewapend beton en een dunne laag aarde. De schuilplaats verkeert in relatief goede staat, afgezien van de linkervleugelmuur, die gebroken is, en de gebarsten betonplaat. De binnenkazematten zijn intact en bevatten nog steeds meubilair en kachelonderstellen voor verwarming en ventilatie. Bovenop, met vrij uitzicht, staat een oriëntatietafel. Deze was het toneel van strijd tijdens de Slag om Verdun. Veroverd door de Duitsers en vervolgens heroverd op 23 juni 1916. In 1968 werd de kazemat kosteloos overgedragen aan het ONF (Nationaal Bosbeheer). De kazemat heeft geen specifieke functie en dient als schuilplaats voor wandelaars die over het historische pad op de heuvelrug lopen dat het fort van Froideterre met het fort van Douaumont verbindt.

Verdun Fortified Camp, north of the city (range Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, also named PC-120 for ½ company. 339 m alt. This range includes two other combat shelters named FT-2 and FT-3. This is a standardized combat shelter. It included two sleeping quarters and a kitchen cubbyhole. A latrine block was integrated into the wing right of the outer wall protecting against external fire. Access to the casemates was protected by a splinter wall delimiting a passageway and forming the rear facade of the shelter. The whole was topped with a reinforced concrete slab and a thin layer of earth. The shelter is in relatively good condition, apart from the left wing wall, which is broken, and the chipped concrete slab. The interior casemates are intact and still contain furniture and stove bases for heating and ventilation. On the top, which offers unobstructed views, there is an orientation table. It saw combat during the Battle of Verdun. Conquered by the Germans and then retaken on June 23, 1916. It was handed over free of charge to the ONF (National Forestry Office) in 1968. It has no particular use and serves as a shelter for walkers passing through the historic path on the ridge linking the Froideterre fort to the Douaumont fort.

Opevněný tábor Verdun, severně od města (rozsah Froideterre - Thiaumont, 1905-1907, také označovaný jako PC-120 pro ½ roty. 339 m n. m. Tento rozsah zahrnuje dva další bojové kryty s názvem FT-2 a FT-3). Jedná se o standardizovaný bojový kryt. Obsahoval dvě spací místnosti a kuchyňský koutek. Do pravého křídla vnější zdi byl integrován latrínový blok, který chránil před vnější palbou. Přístup do kasemat byl chráněn třískovou zdí vymezující průchod a tvořící zadní fasádu krytu. Celý kryt byl zakončen železobetonovou deskou a tenkou vrstvou zeminy. Kryt je v relativně dobrém stavu, s výjimkou levé křídelní zdi, která je rozbitá, a odštípnuté betonové desky. Vnitřní kasematy jsou neporušené a stále obsahují nábytek a podstavce kamen pro vytápění a větrání. Nahoře, odkud je nerušený výhled, se nachází orientační stůl. Zažil boje během bitvy u Verdunu. Dobyt Němci a poté znovu dobyt 23. června 1916. V roce 1968 byl bezplatně předán ONF (Národnímu lesnickému úřadu). Nemá žádné zvláštní využití a slouží jako přístřešek pro turisty procházející historickou cestou na hřebeni spojující pevnost Froideterre s pevností Douaumont.