Camp retranché de Belfort, nord-ouest de la ville, 1890-1891. 450 m/alt. Des quatre (non compris celui du Coudrai) ouvrages d'infanterie disposés autour de la montagne du Salbert, celui proche du petit hameau de La Forêt est sans conteste le plus original et le mieux conservé. Si, à l'instar de ceux de Haut Évette et Nord du Salbert, il aligne, équidistants, des parapets maçonnés d'une dizaine de mètres de long comprenant en leur centre une niche à munitions, au lieu qu'il soit longiligne, nous avons à faire à un ouvrage peu ou prou ovale, taillé dans le roc et ne comprenant qu'une seule entrée donnant sur la route. Le sommet, noyé sous une pessière (10/2010) ne comprend aucune organisation. En parcourant la tranchée constituant l'essentiel de l'ouvrage, nous rencontrons, dans le sens des aiguilles d'une montre : un petit observatoire bétonné très dégradé, un parapet maçonné à la gauche duquel un boyau venant du hameau voisin et sillonnant la forêt vient se raccorder à l'ouvrage, un second parapet maçonné, un observatoire dont la toiture est faite de sacs de ciment humectés, deux autres parapets maçonnés et un troisième observatoire pareillement constitué de sacs de ciment. L'extrémité droite de la tranchée, près du raccord avec la route asphaltée, comprend plusieurs dolines. Naturelles ou résultant de la destruction de munitions ? Nous ne pouvons rien affirmer. Libre d'accès.

Befestigtes Lager Belfort, nordwestlich der Stadt, 1890–1891. 450 m ü. M. Von den vier Infanteriestellungen (die von Coudrai nicht mitgerechnet) rund um den Berg Salbert ist die in der Nähe des kleinen Weilers La Forêt zweifellos die ursprünglichste und am besten erhaltene. Wenn er, wie die von Haut Évette und Nord du Salbert, in gleichem Abstand etwa zehn Meter lange Mauerbrüstungen aufweist, in deren Mitte sich eine Munitionsnische befindet, handelt es sich nicht um eine längliche, sondern um eine mehr oder weniger ovale Struktur, die in den Fels gehauen ist und nur einen einzigen Eingang zur Straße aufweist. Der von einem Fichtenwald bedeckte Gipfel (10/2010) weist keinerlei Struktur auf. Wenn wir den Graben entlanggehen, der den Großteil des Bauwerks ausmacht, stoßen wir im Uhrzeigersinn auf: einen kleinen, stark beschädigten Beobachtungsposten aus Beton, eine gemauerte Brüstung, links davon eine Leitung, die aus dem benachbarten Weiler kommt und den Wald durchquert, an das Bauwerk anschließt, eine zweite gemauerte Brüstung, einen Beobachtungsposten, dessen Dach aus angefeuchteten Zementsäcken besteht, zwei weitere gemauerte Brüstungen und einen dritten Beobachtungsposten, ebenfalls aus Zementsäcken. Am rechten Ende des Grabens, nahe der Verbindung mit der Asphaltstraße, befinden sich mehrere Dolinen. Natürlich entstanden oder durch Munitionszerstörung entstanden? Das ist nicht genau zu sagen. Freier Zugang.

Versterkt kamp Belfort, ten noordwesten van de stad, 1890-1891. 450 m/hoogte. Van de vier (exclusief die van Coudrai) infanteriewerken rond de berg Salbert, is die bij het kleine gehucht La Forêt ongetwijfeld de meest originele en best bewaarde. Als het, net als Haut Évette en Nord du Salbert, bestaat uit gelijke afstanden bestaande borstweringen van metselwerk van ongeveer tien meter lang, met in het midden een munitienis, dan is het niet zo dat het een langwerpige structuur is, maar een min of meer ovale structuur, uitgehouwen in de rots, met slechts één ingang die uitkomt op de weg. De top, ondergedompeld in een sparrenbos (10/2010), vertoont geen enkele structuur. Als we langs de greppel lopen die het grootste deel van de constructie vormt, komen we met de klok mee: een kleine, sterk gedegradeerde betonnen observatiepost tegen, een gemetselde borstwering links waarvan een leiding vanuit het naburige gehucht door het bos naar de constructie leidt, een tweede gemetselde borstwering, een observatiepost waarvan het dak is gemaakt van bevochtigde cementzakken, twee andere gemetselde borstweringen en een derde observatiepost, eveneens van cementzakken. Aan de rechterkant van de greppel, vlakbij de aansluiting met de asfaltweg, bevinden zich verschillende sinkholes. Natuurlijk of door de vernietiging van munitie? We kunnen het niet met zekerheid zeggen. Gratis toegang.

Belfort fortified camp, northwest of the city, 1890-1891. 450 m/alt. Of the four (not including that of Coudrai) infantry works located around the Salbert mountain, the one near the small hamlet of La Forêt is undoubtedly the most original and best preserved. If, like those of Haut Évette and Nord du Salbert, it aligns, equidistant, masonry parapets about ten meters long including in their center an ammunition niche, instead of it being elongated, we are dealing with a more or less oval structure, cut into the rock and comprising only a single entrance opening onto the road. The summit, submerged under a spruce forest (10/2010) does not include any organization. Walking along the trench that constitutes the bulk of the structure, we encounter, in a clockwise direction: a small, very degraded concrete observation post, a masonry parapet to the left of which a conduit coming from the neighboring hamlet and crossing the forest connects to the structure, a second masonry parapet, an observation post whose roof is made of moistened cement bags, two other masonry parapets and a third observation post similarly made of cement bags. The right end of the trench, near the connection with the asphalt road, includes several sinkholes. Natural or resulting from the destruction of munitions? We cannot say for sure. Free access.

Opevněný tábor Belfort, severozápadně od města, 1890-1891. 450 m/n. m. Ze čtyř (bez tábora Coudrai) pěchotních opevnění umístěných kolem hory Salbert je opevnění poblíž malé osady La Forêt nepochybně nejoriginálnější a nejlépe zachované. Pokud se, stejně jako opevnění Haut Évette a Nord du Salbert, řadí do stejné vzdálenosti zděné zábradlí dlouhé asi deset metrů, které uprostřed obsahuje muniční výklenek, místo aby byl protáhlý, máme co do činění s víceméně oválnou strukturou vytesanou do skály, která má pouze jeden vchod vedoucí na silnici. Vrchol, ponořený pod smrkovým lesem (10/2010), neobsahuje žádnou organizaci. Při chůzi podél příkopu, který tvoří hlavní část stavby, narazíme ve směru hodinových ručiček na: malé, velmi zdegradované betonové pozorovací stanoviště, zděné zábradlí nalevo od nějž se na stavbu napojuje potrubí vedoucí ze sousední osady a protínající les, druhé zděné zábradlí, pozorovací stanoviště, jehož střecha je vyrobena z navlhčených cementových pytlů, další dvě zděné zábradlí a třetí pozorovací stanoviště, podobně vyrobené z cementových pytlů. Na pravém konci příkopu, poblíž napojení na asfaltovou silnici, se nachází několik propadlin. Jsou přirozené, nebo vznikly zničením munice? Nemůžeme to s jistotou říct. Volný přístup.