Camp retranché de Toul, est de la ville, 1884-1887. 232 m/alt. 297 hommes. Dénommé fort Dahlmann. Envisagé dès 1877, on mit plusieurs années à se décider à occuper cette position qui écartait le danger à l’Est de la place, là où une trouée s’offrait à l’ennemi, les défenses avancées de la forêt de Villey-Saint-Etienne n’étant pas encore construites. La redoute de Gondreville était un trapèze irrégulier dont les dossés secs étaient défendus par deux caponnières doubles (gorge et saillant III) ainsi que par un aileron (saillant II). Son saillant IV touche aujourd’hui la D 400 venant de Nancy. Le casernement occupait l’escarpe du front de gorge avec ses quatorze travées. Par-dessus la septième, se trouvait l’entrée du fort. Celle-ci, matérialisée par deux pilastres, possédait un pont roulant à effacement longitudinal manoeuvrable à l’aide d’un treuil. Le pilier en poutrelles supportant le pont dormant et sur lequel reposait la partie mobile du pont roulant existe encore, tout comme la charpente métallique du pont mobile et ses galets de roulement. Depuis l’arrière de la quatrième travée du casernement, un long plan incliné permettait de rejoindre le sous-sol d’une traverse-abri implantée en capitale et depuis laquelle, deux galeries transversales menaient, vers le saillant II où se trouvait le magasin à poudre d’une contenance de 50.000 kg et, vers le saillant III où, avant la gaine d’accès à la caponnière de ce saillant, se trouvaient un autre série de locaux et magasins de l’artillerie. Aucun des plans qu’il nous a été donné de voir ne matérialise de véritable rue du rempart et les modernisations intervenues entre 1906 et 1909 ne permettent guère d’y voir plus clair à ce sujet. Celles-ci n’ont pratiquement pas touché le casernement si ce ne sont les sixième et septième travées qui ont été bétonnées pour accueillir l’entrée de guerre et son local défensif. Depuis cette entrée de guerre, un nouveau plan incliné (l’ancien fut laissé mais obturé en fin de galerie) mène à un nouveau monolithe de béton comprenant deux grandes chambrées et quelques locaux annexes, monolithe sur la droite duquel on a accès une casemate de Bourges. Cette casemate a la particularité d’avoir des ondulations dans et au-dessus du passage des munitions depuis le sous-sol au rez-de-chaussée, ondulations qui évitaient aux obus de rouler sur eux-mêmes. Un cadre tracé au mur devait mettre en valeur quelque portrait aujourd’hui mystérieux. Sur l’arrière de cette casemate, dans la gaine menant au coffre double de contrescarpe au saillant III, on trouve un second puits d’au potable, le premier ayant été repéré à l’arrière de la troisième travée du casernement. À la gauche du monolithe de béton, c’est une tourelle de mitrailleuses que l’on croise avant de continuer vers le saillant II, son coffre simple de contrescarpe et sa tourelle de 75 Mle 05. Deux observatoires cuirassés firent partie du lot de cuirassements mis en place, le premier installé à l’arrière du bloc de la tourelle de 75 et le second à mi-chemin entre la tourelle de mitrailleuses et la casemate de Bourges. Un abri de piquet surmonté d’un parapet d’infanterie est accolé à la gauche de la tourelle de 75, soit face au front I-II. La caponnière de gorge fut débarrassée de ses terres de couverture, mais aussi de ses voûtes remplacées par une solide épaisseur de béton. On lui perça une porte avec pont escamotable. Visité en avril 2001 ce fort venait, on ignore toujours pourquoi et par qui, d’être dégagé d’une bonne partie de sa végétation….pour notre plus grand bonheur. Bien qu’à l’abandon, ce fort nous est apparu dans un état très satisfaisant et la pire injure constatée sur ses murs était un développement spectaculaire de mycélium de coniophore des caves. Ce champignon a trouvé de bonnes conditions de développement dans la partie gauche du casernement mais est loin d’avoir atteint un développement incurable. Pour peu que l’on déboise le fossé de gorge, le casernement révélera sa splendeur. En effet, il mêle judicieusement grandes baies de fenêtres et créneaux défensifs avec les reliefs soulignés des murs de refend et des arcs des berceaux des voûtes. De très nombreuses huisseries sont en place et les murs sont (étaient ?) immaculés. Il convient de retenir également l’excellent état des cuirassements dont l’intérieur est en grande partie encore recouvert de sa peinture originelle. Nombre d’engrenages sont graissés et propres. Notons au passage une petite particularité : un escalier de quatre marches permet de descendre à l’arrière du logement du contrepoids de la tourelle de 75. Notons enfin la présence dans la contrescarpe au saillant II d’une amorce de galerie de contre mine, amorce précédée d’un couloir avec des créneaux défensifs. Une guérite observatoire a été étêtée, une seconde subsiste. Ce fort intéressant est à l’abandon.

Befestigtes Lager Toul, östlich der Stadt, 1884-1887. 232 m ü. M. 297 Mann. Genannt Fort Dahlmann. Schon 1877 erwogen, dauerte es mehrere Jahre, bis man sich für die Besetzung dieser Position entschied, die die Gefahr im Osten des Ortes beseitigte, wo sich dem Feind eine Lücke bot, da die vorgeschobenen Verteidigungsanlagen des Waldes von Villey-Saint-Etienne noch nicht gebaut waren. Die Redoute von Gondreville war ein unregelmäßiges Trapez, dessen trockene Rückseiten durch zwei doppelte Kaponnieren (Schlucht und Frontbogen III) sowie durch einen Flügel (Frontbogen II) verteidigt wurden. Ihr Frontbogen IV berührt heute die D 400, die von Nancy kommt. Die Kasernen besetzten den Steilhang der Schluchtfront mit ihren vierzehn Jochen. Über dem siebten befand sich der Eingang zum Fort. Diese, durch zwei Pilaster gekennzeichnete, verfügte über eine längs einziehbare Rollbrücke, die mit einer Winde manövrierbar war. Der Trägerpfeiler der festen Brücke, auf dem der mobile Teil der Rollbrücke ruhte, ist noch vorhanden, ebenso wie der Metallrahmen der mobilen Brücke und ihrer Rollrollen. Von der Rückseite des vierten Kasernenschiffs aus ermöglichte eine lange schiefe Ebene den Zugang zum Keller einer im Kapitell installierten Schutztraverse, von der aus zwei Quergalerien zum Vorsprung II führten, wo sich das Pulvermagazin mit einer Kapazität von 50.000 kg befand, und zum Vorsprung III, wo sich vor dem Zugangsschacht zur Kaponniere dieses Vorsprungs eine weitere Reihe von Artillerieräumen und -magazinen befand. Keiner der uns vorliegenden Pläne verwirklicht eine echte Straße des Walls, und die zwischen 1906 und 1909 durchgeführten Modernisierungen erlauben uns keine deutlichere Sicht auf dieses Thema. Diese haben die Kaserne kaum beeinträchtigt, mit Ausnahme des sechsten und siebten Schiffs, die betoniert wurden, um den Kriegseingang und seine Verteidigungsanlagen unterzubringen. Seit diesem Kriegsbeginn führt eine neue schiefe Ebene (die alte blieb stehen, war aber am Ende des Ganges blockiert) zu einem neuen Betonmonolithen, der zwei große Kasernen und einige Nebenräume umfasst. Rechts von diesem Monolith haben wir Zugang zu einer Kasematte von Bourges. Diese Kasematte weist die Besonderheit auf, dass sie im und über dem Munitionskanal vom Keller ins Erdgeschoss Wellen aufweist, die ein Abrollen der Granaten verhinderten. Ein an die Wand gemalter Rahmen muss ein heute geheimnisvolles Porträt hervorgehoben haben. Im hinteren Teil dieser Kasematte, im Schacht, der zur doppelten Kontereskarpe am Frontbogen III führt, befindet sich ein zweiter Trinkwasserbrunnen; der erste wurde an der Rückseite des dritten Buchtes der Kaserne entdeckt. Links vom Betonmonolithen stoßen wir auf einen Maschinengewehrturm, bevor wir weiter zum Frontbogen II, seiner einfachen Kontereskarpe und seinem 75-Mle-05-Turm gehen. Zu den installierten Panzerungen gehörten zwei gepanzerte Beobachtungsposten: der erste an der Rückseite des Turmblocks 75 und der zweite auf halbem Weg zwischen dem Maschinengewehrturm und der Bourges-Kasematte. Links vom Turm 75 ist ein mit einer Infanteriebrüstung gekrönter Unterstand angebracht, der zur Front I-II zeigt. Die Kaponniere der Schlucht wurde von ihrer Erdschicht befreit, aber auch ihre Gewölbe wurden durch eine solide Betonschicht ersetzt. Eine Tür wurde mit einer einziehbaren Brücke hineingeschlagen. Bei unserem Besuch im April 2001 war dieses Fort gerade von einem Großteil seiner Vegetation befreit worden; wir wissen immer noch nicht, warum und von wem … zu unserer großen Freude. Obwohl verlassen, erschien uns dieses Fort in einem sehr zufriedenstellenden Zustand, und der schlimmste Schaden, der an seinen Mauern beobachtet wurde, war eine spektakuläre Entwicklung des Myzels des Keller-Koniophors. Dieser Pilz hat im linken Teil der Kaserne gute Wachstumsbedingungen gefunden, ist aber noch lange nicht unheilbar. Sobald der Graben freigelegt ist, offenbart die Kaserne ihre ganze Pracht. Sie kombiniert geschickt große Erkerfenster und Verteidigungszinnen mit den hervorgehobenen Reliefs der Trennwände und den Bögen der Tonnengewölbe. Viele Türrahmen sind noch vorhanden, und die Wände sind (waren?) makellos. Bemerkenswert ist auch der hervorragende Zustand der Panzerung, deren Innenseite größtenteils noch mit ihrer Originalfarbe bedeckt ist. Viele Zahnräder sind gefettet und sauber. Eine kleine Besonderheit ist ebenfalls zu beachten: Eine Treppe mit vier Stufen ermöglicht den Abstieg zur Rückseite des Gegengewichtsgehäuses des 75er-Turms. Schließlich ist in der Kontereskarpe am Frontbogen II der Beginn eines Gegenminenstollens zu erkennen, dem ein Korridor mit Verteidigungszinnen vorausgeht. Ein Beobachtungsposten wurde abgerissen, ein zweiter steht noch. Dieses interessante Fort ist verlassen.

Versterkt kamp Toul, ten oosten van de stad, 1884-1887. 232 m/alt. 297 manschappen. Fort Dahlmann genoemd. Het werd al in 1877 beschouwd, maar het duurde enkele jaren voordat besloten werd deze positie in te nemen, waardoor het gevaar ten oosten van de plaats werd weggenomen. Daar was een opening beschikbaar voor de vijand, aangezien de vooruitgeschoven verdedigingswerken van het bos van Villey-Saint-Etienne nog niet waren gebouwd. De redoute van Gondreville was een onregelmatig trapezium waarvan de droge ruggen werden verdedigd door twee dubbele caponnières (kloof en saillant III) en door een vleugel (salient II). De saillant IV raakt tegenwoordig de D400 vanuit Nancy. De kazerne bevond zich op de helling van de kloof met zijn veertien traveeën. Boven de zevende bevond zich de ingang van het fort. Deze, gemarkeerd door twee pilasters, had een in de lengterichting intrekbare rolbrug die met een lier bestuurd kon worden. De balkpilaar die de vaste brug ondersteunde en waarop het mobiele deel van de rolbrug rustte, bestaat nog steeds, evenals het metalen frame van de mobiele brug en de rollende rollen. Vanaf de achterzijde van de vierde travee van de kazerne gaf een lang hellend vlak toegang tot de kelder van een in de kapiteel geïnstalleerde schuilplaatstraverse, van waaruit twee dwarsgalerijen leidden naar saillant II, waar zich het kruitmagazijn met een capaciteit van 50.000 kg bevond, en naar saillant III, waar zich vóór de toegangsschacht naar de caponnière van deze saillant nog een reeks artilleriekamers en -magazijnen bevond. Geen van de plannen die we te zien kregen, materialiseert een echte straat van de wal en de moderniseringen die tussen 1906 en 1909 werden uitgevoerd, laten ons niet veel duidelijker inzicht hierover krijgen. Deze hebben de kazerne nauwelijks aangetast, behalve de zesde en zevende travee, die van beton waren voorzien om de ingang van de oorlog en de verdedigingswerken te huisvesten. Sinds het begin van de oorlog leidt een nieuw hellend vlak (het oude bleef staan, maar werd aan het einde van de galerij geblokkeerd) naar een nieuwe betonnen monoliet bestaande uit twee grote barakken en enkele bijgebouwen. Rechts daarvan hebben we toegang tot een Bourges-kazemat. Deze kazemat heeft de bijzonderheid dat er golvingen zijn in en boven de doorgang van munitie van de kelder naar de begane grond, golvingen die verhinderden dat de granaten over zichzelf heen rolden. Een getekende lijst op de muur moet een vandaag de dag mysterieus portret hebben blootgelegd. Aan de achterzijde van deze kazemat, in de schacht die leidt naar de dubbele contrascarp-box in saillant III, bevindt zich een tweede drinkwaterput; de eerste is ontdekt aan de achterzijde van de derde travee van de kazerne. Links van de betonnen monoliet bevindt zich een machinegeweertoren die we tegenkomen voordat we verdergaan naar saillant II, zijn enkele contrascarp-box en zijn 75 Mle 05-toren. Twee gepantserde observatieposten maakten deel uit van de geïnstalleerde pantserset, de eerste aan de achterzijde van de 75-toren en de tweede halverwege tussen de machinegeweertoren en de Bourges-kazemat. Een piketpaal met een infanterieparapet is links van de 75-toren bevestigd, gericht op de voorkant I-II. De caponnière van de kloof werd ontdaan van de aarde, maar ook de gewelven werden vervangen door een solide laag beton. Er werd een deur in geboord met een intrekbare brug. Dit fort, dat in april 2001 werd bezocht, was net grotendeels ontdaan van de vegetatie, we weten nog steeds niet waarom en door wie… tot onze grote vreugde. Hoewel verlaten, leek dit fort ons in een zeer bevredigende staat te verkeren en de ergste schade die aan de muren werd waargenomen, was een spectaculaire ontwikkeling van mycelium van de kelderconiofoor. Deze schimmel heeft goede omstandigheden gevonden om zich te ontwikkelen in het linkerdeel van de kazerne, maar is nog lang niet ongeneeslijk geworden. Als de kloofgracht wordt opgeruimd, zal de kazerne zijn pracht onthullen. Grote erkers en verdedigingswerken worden op een oordeelkundige manier gecombineerd met de opvallende reliëfs van de scheidingsmuren en de bogen van de tongewelven. Veel deurkozijnen zijn aanwezig en de muren zijn (waren?) smetteloos. Ook de uitstekende staat van het pantser, waarvan de binnenkant grotendeels nog in de originele verf zit, is het vermelden waard. Veel tandwielen zijn gesmeerd en schoon. Een kleine bijzonderheid is ook vermeldenswaard: een trap met vier treden maakt het mogelijk om af te dalen naar de achterkant van de contragewichtbehuizing van de 75-toren. Ten slotte is de aanwezigheid in de contrescarp bij saillant II van het begin van een tegenmijngalerij te zien, een begin voorafgegaan door een gang met verdedigingswerken. Een observatiepost is afgebroken, een tweede staat er nog. Dit interessante fort is verlaten.

Toul fortified camp, east of the city, 1884-1887. 232 m/alt. 297 men. Called Fort Dahlmann. Considered as early as 1877, it took several years to decide to occupy this position which removed the danger to the east of the place, where a gap was available to the enemy, the advanced defenses of the Villey-Saint-Etienne forest not yet having been built. The Gondreville redoubt was an irregular trapezoid whose dry backs were defended by two double caponiers (gorge and salient III) as well as by a wing (salient II). Its salient IV today touches the D 400 coming from Nancy. The barracks occupied the escarpment of the gorge front with its fourteen bays. Above the seventh was the entrance to the fort. This, marked by two pilasters, had a longitudinally retractable rolling bridge maneuverable with a winch. The beam pillar supporting the fixed bridge and on which the mobile part of the rolling bridge rested still exists, as does the metal frame of the mobile bridge and its rolling rollers. From the rear of the fourth bay of the barracks, a long inclined plane allowed access to the basement of a shelter traverse installed in the capital and from which, two transverse galleries led to salient II where the powder magazine with a capacity of 50,000 kg was located and to salient III where, before the access shaft to the caponier of this salient, there was another series of artillery rooms and magazines. None of the plans we have been given to see materialize a real street of the rampart and the modernizations carried out between 1906 and 1909 do not allow us to see much more clearly on this subject. These have hardly affected the barracks except for the sixth and seventh bays which were concreted to accommodate the entrance of war and its defensive premises. Since this entrance of war, a new inclined plane (the old one was left but blocked at the end of the gallery) leads to a new concrete monolith comprising two large barracks and some ancillary rooms, monolith on the right of which we have access to a Bourges casemate. This casemate has the particularity of having undulations in and above the passage of munitions from the basement to the ground floor, undulations which prevented the shells from rolling on themselves. A frame drawn on the wall must have highlighted some portrait today mysterious. At the rear of this casemate, in the shaft leading to the double counterscarp box at salient III, there is a second drinking water well, the first having been spotted at the rear of the third bay of the barracks. To the left of the concrete monolith, there is a machine gun turret that we come across before continuing towards salient II, its single counterscarp box and its 75 Mle 05 turret. Two armored observation posts were part of the set of armor installed, the first installed at the rear of the 75 turret block and the second halfway between the machine gun turret and the Bourges casemate. A picket shelter topped with an infantry parapet is attached to the left of the 75 turret, facing front I-II. The gorge caponier was cleared of its covering earth, but also of its vaults replaced by a solid layer of concrete. A door was pierced into it with a retractable bridge. Visited in April 2001, this fort had just been cleared of a good part of its vegetation, we still do not know why and by whom… to our great delight. Although abandoned, this fort appeared to us to be in a very satisfactory state and the worst injury observed on its walls was a spectacular development of mycelium of the cellar coniophore. This fungus has found good conditions for development in the left part of the barracks but is far from having reached an incurable development. If the gorge ditch is cleared, the barracks will reveal its splendor. Indeed, it judiciously mixes large bay windows and defensive battlements with the highlighted reliefs of the partition walls and the arches of the barrel vaults. Many door frames are in place and the walls are (were?) immaculate. It is also worth noting the excellent condition of the armor, the interior of which is largely still covered in its original paint. Many gears are greased and clean. We should also note a small peculiarity: a staircase of four steps allows one to descend to the rear of the counterweight housing of the 75 turret. Finally, we should note the presence in the counterscarp at salient II of the beginning of a countermine gallery, a beginning preceded by a corridor with defensive battlements. An observation sentry box has been cut down, a second remains. This interesting fort is abandoned.

Opevněný tábor Toul, východně od města, 1884-1887. 232 m/nadmořská výška. 297 mužů. Nazývaný Fort Dahlmann. O obsazení této pozice se uvažovalo již v roce 1877, ale trvalo několik let, než se rozhodlo o jejím obsazení, čímž se odstranilo nebezpečí východně od místa, kde se nepříteli naskytla mezera, jelikož předsunutá obrana lesa Villey-Saint-Etienne ještě nebyla vybudována. Reduta Gondreville měla tvar nepravidelného lichoběžníku, jehož suché zadní strany byly chráněny dvěma dvojitými kaponiéry (rokle a výběžek III) a také křídlem (výběžek II). Její výběžek IV se dnes dotýká silnice D 400 vedoucí od Nancy. Kasárna se nacházela na srázu čela rokle se čtrnácti zátokami. Nad sedmým zátokou se nacházel vchod do pevnosti. Ten, označený dvěma pilastry, měl podélně zatahovací rolovací most, s nímž se dalo manipulovat pomocí navijáku. Trámový sloup nesoucí pevný most a na kterém spočívala mobilní část pojízdného mostu, stále existuje, stejně jako kovový rám pojízdného mostu a jeho pojízdné válečky. Ze zadní části čtvrtého pole kasáren umožňovala dlouhá nakloněná rovina přístup do suterénu přístřeškové traverzy instalované v hlavici, z níž vedly dvě příčné galerie k výběžku II, kde se nacházel prachový sklad s kapacitou 50 000 kg, a k výběžku III, kde se před přístupovou šachtou ke kaponiru tohoto výběžku nacházela další řada dělostřeleckých místností a skladů. Žádný z plánů, které jsme obdrželi k prozkoumání skutečné ulice valu, nepředstavuje skutečnou uličku a modernizace provedené mezi lety 1906 a 1909 nám neumožňují nahlédnout do této problematiky mnohem jasněji. Tyto modernizace kasáren téměř neovlivnily, s výjimkou šestého a sedmého pole, které byly vybetonovány, aby se přizpůsobily vstupu války a jejím obranným prostorám. Od tohoto vstupu války vede nová nakloněná rovina (stará byla ponechána, ale na konci galerie byla zablokována) k novému betonovému monolitu, který se skládá ze dvou velkých kasáren a několika pomocných místností. Napravo od něj máme přístup do kasematy Bourges. Tato kasemata se vyznačuje zvlněním v průchodu munice ze sklepa do přízemí a nad ním, které brání granátům v kutálení se po sobě. Rám nakreslený na zdi musel zdůraznit nějaký dnes záhadný portrét. V zadní části této kasematy, v šachtě vedoucí k dvojité protiscarpové lóži u výběžku III, se nachází druhá studna s pitnou vodou, první byla spatřena v zadní části třetího pole kasáren. Nalevo od betonového monolitu se nachází kulometná věž, na kterou narazíme, než budeme pokračovat směrem k výběžku II, její jednoduché protiscarpové lóži a věži s kulometem 75 Mle 05. Součástí instalovaného pancéřování byla i dvě obrněná pozorovací stanoviště, první instalované v zadní části věže 75 a druhé v polovině cesty mezi kulometnou věží a kasematou Bourges. Nalevo od věže 75 je připevněn laťkový přístřešek zakončený pěchotním parapetem, obrácený k frontě I-II. Kaponiér rokle byl zbaven krycí zeminy, ale také kleneb nahrazen pevnou vrstvou betonu. Do něj byly proraženy dveře s výsuvným mostem. Při návštěvě v dubnu 2001 byla tato pevnost právě zbavena velké části vegetace, stále nevíme proč a kým… k naší velké radosti. Ačkoli byla tato pevnost opuštěná, jevila se nám ve velmi uspokojivém stavu a nejhorším pozorovaným poškozením na jejích zdech byl velkolepý vývoj mycelia sklepního konioforu. Tato houba našla dobré podmínky pro vývoj v levé části kasáren, ale zdaleka nedosáhla nevyléčitelného vývoje. Pokud bude příkop rokle vyčištěn, kasárna odhalí svou nádheru. Vskutku, uvážlivě kombinuje velká arkýřová okna a obranné cimbuří s výraznými reliéfy dělicích zdí a oblouky valených kleneb. Mnoho dveřních zárubní je na místě a zdi jsou (byly?) bezvadné. Za zmínku stojí také vynikající stav pancéřování, jehož vnitřek je z velké části stále pokryt původním nátěrem. Mnoho podvozků je namazaných a čistých. Měli bychom také poznamenat malou zvláštnost: schodiště o čtyřech schodech umožňuje sestoupit do zadní části pouzdra protizávaží věže 75. Konečně bychom si měli všimnout přítomnosti začátku protiminové galerie v protiskluzu u výběžku II, předcházejícího chodbě s obranným cimbuřím. Pozorovací strážní budka byla vykácena, druhá zůstala. Tato zajímavá pevnost je opuštěna.