Dépt 02 (Aisne), 1878-1880. ± 200 m alt. Dénommé fort Dubois. 30 officiers, 40 sous-officiers et 960 hommes. 38 pièces + 10 dans les batteries annexes. Fort d'arrêt flanqué de deux voire trois batteries annexes sur sa périphérie immédiate, le fort d'Hirson devait assurer la protection (ou garantir la destruction, c'est selon) de l'important nœud ferroviaire de la localité. De forme pentagonale avec ses saillants I et V en angle droit, ses fossés étaient défendus par des ailerons aux saillants pairs et une caponnière double à la tête. Son entrée, étonnamment décorée, se situait à proximité du saillant V. À sa droite, attaché à ce saillant, et relié à l'entrée par une galerie d'escarpe, se trouvait l'aileron chargé de la défense du fossé. Le porche d'entrée franchi, on débouchait dans une petite cour aux reliefs organisés en bonnette d'infanterie. Depuis cette cour, un passage en tunnel communiquait avec la rue du rempart. Il était nécessaire d'emprunter cette dernière sur la droite pour gagner une seconde cour où un autre passage en tunnel obliquait vers le centre du fort pour déboucher dans l'une des deux cours en puits de lumière du casernement. Les deux cours, situées dans le prolongement l'une de l'autre et séparées par une traverse centrale étaient semblables. Quatre travées sur deux niveaux constituant le casernement de la troupe faisaient face à autant de magasins et ateliers divers. La rue du rempart encerclait totalement le casernement. Elle comprenait pas moins de 21 traverses dont cinq enracinées. 19 de ces traverses étaient à deux étages et reliées entre elles par une galerie enveloppe. Seules les deux traverses-abris au centre du front de gorge n'étaient pas reliées à cette galerie. Au niveau des ailerons des saillants II et IV, un magasin à poudre était disposé perpendiculairement au casernement. Celui de gauche avait une contenance de 75 000 kg et celui de droite 91 000 kg. Le fort possédait deux puits et des sources dans ses fossés ce qui posa des problèmes lors de la construction. Il n'avait pas de citerne, ce qui laisse présager de puits d'un bon débit. Outre au saillant V, déjà mentionné, on trouvait une bonnette d'infanterie aux saillants I et III. Enfin, l'épicentre du fort était occupé par une tourelle Mougin Mle 1876. Celle-ci fut démontée en 1907 et le fort fut officiellement déclassé le 29 juillet 1912. Dans le prolongement du front IV-V, vers le nord, se trouve à quelques dizaines de mètres à peine du fort la première de ses batteries annexes, très étirée avec de longs parapets d'infanterie. Une seconde, de forme hexagonale, se situait près du saillant I (disparue). Toutes deux avaient leur gorge ouverte. Une source nous indique une troisième en avant du saillant II, mais sans certitude (disparue). Intégralement érigé en briques de terre cuite, le fort d'Hirson que nous avons visité en juillet 1996, faisait peine à voir. Très dégradé, totalement à l'abandon, ses fossés se remplissaient alors d'immondices. La caponnière de tête était noyée et inaccessible. Un des orillons s'en était même désolidarisé. Le grand magasin à poudre pouvait néanmoins encore être visité et certaines traverses de la rue du rempart avaient perdu leur plancher, offrant ainsi leurs deux niveaux aux regards. Ces traverses possédaient des culées en façade (Mle 1879), culées légèrement en retrait de l'entrée du corps d'abri, exactement comme celles du fort de Bondues à Lille. Ce fort a dû être très beau et intéressant, son devenir à toutes les allures d'un regrettable gâchis. Une vue aérienne plus récente nous le montre avec la quasi-totalité de ses fossés comblée et son centre parcouru d'un lacis de chemins qui n'existaient pas lors de notre passage, ce qui n'augure rien de bon. Propriété privée.

Dept 02 (Aisne), 1878-1880. ± 200 M ü M. Genannt Fort Dubois. 30 Offiziere, 40 Unteroffiziere und 960 Mann. 38 Geschütze + 10 in den Neben-Batterien. Als Sperrfort mit zwei oder sogar drei Neben-Batterien in seinem unmittelbaren Umkreis sollte das Fort Hirson den wichtigen Eisenbahnknotenpunkt des Ortes schützen (oder dessen Zerstörung sicherstellen, je nachdem). Von fünfeckiger Form mit seinen Ausspringern I und V im rechten Winkel, wurden seine Gräben durch Flanken an den geraden Ausspringern und eine Doppelkaponniere am Kopf verteidigt. Sein erstaunlich dekorierter Eingang befand sich in der Nähe von Ausspringer V. Zu seiner Rechten, an diesen Ausspringer angebaut und mit dem Eingang durch eine Eskarpengalerie verbunden, befand sich die für die Verteidigung des Grabens zuständige Flanke. Nach dem Passieren des Eingangsportals gelangte man in einen kleinen Hof, dessen Reliefs als Infanterie-Bonnette organisiert waren. Von diesem Hof aus kommunizierte ein Tunneldurchgang mit der Wallstraße. Es war notwendig, letztere nach rechts zu nehmen, um einen zweiten Hof zu erreichen, wo ein weiterer Tunneldurchgang zur Mitte des Forts abbog, um in einen der beiden Lichtschachthöfe der Unterkunft zu münden. Die beiden Höfe, die in Verlängerung zueinander lagen und durch einen zentralen Quertravers getrennt waren, waren ähnlich. Vier Joche auf zwei Ebenen, die die Truppenunterkunft bildeten, standen ebenso vielen verschiedenen Magazinen und Werkstätten gegenüber. Die Wallstraße umschloss die Unterkunft vollständig. Sie umfasste nicht weniger als 21 Traversen, davon fünf verwurzelte. 19 dieser Traversen waren zweistöckig und durch eine umhüllende Galerie miteinander verbunden. Nur die beiden Traversenunterstände in der Mitte der Kehlfront waren nicht mit dieser Galerie verbunden. Auf Höhe der Flanken der Ausspringer II und IV war ein Pulvermagazin senkrecht zur Unterkunft angeordnet. Das linke hatte ein Fassungsvermögen von 75 000 kg und das rechte 91 000 kg. Das Fort besaß zwei Brunnen und Quellen in seinen Gräben, was bei der Bauarbeiten Probleme bereitete. Es hatte keine Zisterne, was auf Brunnen mit guter Schüttung schließen lässt. Neben Ausspringer V, bereits erwähnt, fand man eine Infanterie-Bonnette an den Ausspringern I und III. Schließlich wurde der Epizentrum des Forts von einem Mougin-Panzerturm Modell 1876 eingenommen. Dieser wurde 1907 demontiert und das Fort wurde am 29. Juli 1912 offiziell außer Dienst gestellt. In Verlängerung der Front IV-V, nach Norden, befindet sich nur wenige Dutzend Meter vom Fort entfernt die erste seiner Neben-Batterien, sehr langgestreckt mit langen Infanterieparapets. Eine zweite, von hexagonaler Form, befand sich in der Nähe von Ausspringer I (verschwunden). Beide hatten ihre Kehle offen. Eine Quelle weist auf eine dritte vor Ausspringer II hin, aber ohne Gewissheit (verschwunden). Vollständig aus gebrannten Ziegeln errichtet, war das Fort Hirson, das wir im Juli 1996 besuchten, ein trauriger Anblick. Sehr heruntergekommen, völlig verlassen, füllten sich seine Gräben damals mit Unrat. Die Kopfkaponniere war überflutet und unzugänglich. Eine der Ohrwehren hatte sich sogar gelöst. Das große Pulvermagazin konnte dennoch besichtigt werden und einige Traversen der Wallstraße hatten ihre Böden verloren, wodurch ihre beiden Ebenen sichtbar wurden. Diese Traversen besaßen Stirnseitenpfeiler (Modell 1879), Pfeiler leicht zurückversetzt vom Eingang des Schutzraums, genau wie die des Forts Bondues in Lille. Dieses Fort muss sehr schön und interessant gewesen sein, seine Zukunft sieht nach einer bedauerlichen Verschwendung aus. Eine neuere Luftaufnahme zeigt es mit fast vollständig verfüllten Gräben und seinem Zentrum durchzogen von einem Gewirr von Wegen, die es zu unserer Zeit nicht gab, was nichts Gutes verheißt. Privateigentum.

Dept 02 (Aisne), 1878-1880. ± 200 m hoogte. Genoemd fort Dubois. 30 officieren, 40 onderofficieren en 960 man. 38 stukken + 10 in de nevenbatterijen. Als stoppfort geflankeerd door twee of zelfs drie nevenbatterijen in zijn onmiddellijke omgeving, moest het fort Hirson de bescherming (of de vernietiging verzekeren, het is maar hoe je het ziet) van het belangrijke spoorwegknooppunt van de plaats waarborgen. Vijfhoekig van vorm met zijn uitstekers I en V in rechte hoek, werden zijn grachten verdedigd door flanken aan de even uitstekers en een dubbele caponnière aan het hoofd. Zijn verrassend gedecoreerde ingang bevond zich in de buurt van uitsteker V. Aan zijn rechterkant, vastgemaakt aan deze uitsteker, en verbonden met de ingang door een escarpegallerij, bevond zich de flank belast met de verdediging van de gracht. Het toegangsportaal gepasseerd, kwam men uit in een kleine binnenplaats waarvan de reliëfs georganiseerd waren als infanterie-bonnette. Vanaf deze binnenplaats communiceerde een tunneldoor gang met de walstraat. Het was nodig deze laatste naar rechts te nemen om een tweede binnenplaats te bereiken waar een andere tunneldoor gang naar het midden van het fort afboog om uit te komen in een van de twee lichtschacht-binnenplaatsen van de kazerne. De twee binnenplaatsen, gelegen in het verlengde van elkaar en gescheiden door een centrale travers, waren gelijkaardig. Vier traveeën op twee niveaus die de troepenkazerne vormden, stonden tegenover evenveel verschillende magazijnen en werkplaatsen. De walstraat omsloot de kazerne volledig. Ze omvatte niet minder dan 21 traversen waarvan vijf gewortelde. 19 van deze traversen hadden twee verdiepingen en waren met elkaar verbonden door een omhullende galerij. Alleen de twee travers-schuilplaatsen in het midden van de keelfront waren niet verbonden met deze galerij. Ter hoogte van de flanken van de uitstekers II en IV was een kruitmagazijn loodrecht op de kazerne opgesteld. Dat van links had een inhoud van 75 000 kg en dat van rechts 91 000 kg. Het fort bezat twee putten en bronnen in zijn grachten wat problemen opleverde tijdens de bouw. Het had geen cisterne, wat doet vermoeden dat de putten een goede debiet hadden. Naast uitsteker V, reeds vermeld, vond men een infanterie-bonnette aan de uitstekers I en III. Tenslotte werd het epicentrum van het fort ingenomen door een Mougin-koepel Model 1876. Deze werd in 1907 gedemonteerd en het fort werd officieel buiten gebruik gesteld op 29 juli 1912. In het verlengde van front IV-V, naar het noorden, bevindt zich op slechts enkele tientallen meters van het fort de eerste van zijn nevenbatterijen, zeer uitgestrekt met lange infanterie-parapetten. Een tweede, van hexagonale vorm, bevond zich nabij uitsteker I (verdwenen). Beiden hadden hun keel open. Een bron wijst op een derde voor uitsteker II, maar zonder zekerheid (verdwenen). Volledig opgetrokken in baksteen, was het fort Hirson dat we in juli 1996 bezochten, een treurige aanblik. Zeer vervallen, volledig verlaten, zijn grachten vulden zich toen met vuilnis. De hoofdcaponnière was verzopen en ontoegankelijk. Een van de orillons had zich zelfs losgemaakt. Het grote kruitmagazijn kon niettemin nog bezocht worden en sommige traversen van de walstraat hadden hun vloer verloren, waardoor hun twee niveaus zichtbaar werden. Deze traversen bezaten frontpijlers (Model 1879), pijlers lichtjes terugwijkend van de ingang van de schuilplaats, precies zoals die van het fort Bondues in Rijsel. Dit fort moet heel mooi en interessant geweest zijn, zijn toekomst heeft alle schijn van een betreurenswaardige verspilling. Een recentere luchtfoto toont het met bijna al zijn grachten opgevuld en zijn centrum doorkruist door een wirwar van paden die niet bestonden tijdens ons bezoek, wat niets goeds voorspelt. Privé-eigendom.

Dept 02 (Aisne), 1878-1880. ± 200 m altitude. Named Dubois fort. 30 officers, 40 non-commissioned officers and 960 men. 38 pieces + 10 in the annex batteries. A stop fort flanked by two or even three annex batteries on its immediate periphery, Fort Hirson was to ensure the protection (or guarantee the destruction, depending on the point of view) of the important railway junction of the locality. Pentagonal in shape with its salients I and V at right angles, its ditches were defended by flanks at the even salients and a double caponier at the head. Its surprisingly decorated entrance was located near salient V. To its right, attached to this salient, and connected to the entrance by a scarp gallery, was the flank responsible for defending the ditch. Once through the entrance porch, one emerged into a small courtyard with reliefs organized as infantry bonnettes. From this courtyard, a tunnel passage communicated with the rampart street. It was necessary to take the latter to the right to reach a second courtyard where another tunnel passage angled towards the center of the fort to emerge into one of the two lightwell courtyards of the barracks. The two courtyards, located in line with each other and separated by a central traverse, were similar. Four bays on two levels constituting the troop barracks faced as many various stores and workshops. The rampart street completely encircled the barracks. It included no less than 21 traverses, five of which were rooted. 19 of these traverses were two-story and connected to each other by an enveloping gallery. Only the two traverse-shelters in the center of the gorge front were not connected to this gallery. At the level of the flanks of salients II and IV, a powder magazine was arranged perpendicular to the barracks. The one on the left had a capacity of 75,000 kg and the one on the right 91,000 kg. The fort had two wells and springs in its ditches which caused problems during construction. It had no cistern, which suggests wells with good flow. In addition to salient V, already mentioned, there was an infantry bonnette at salients I and III. Finally, the epicenter of the fort was occupied by a Mougin turret Model 1876. This was dismantled in 1907 and the fort was officially decommissioned on July 29, 1912. In the extension of front IV-V, to the north, is located just a few dozen meters from the fort the first of its annex batteries, very stretched with long infantry parapets. A second, hexagonal in shape, was located near salient I (disappeared). Both had their gorge open. A source indicates a third in front of salient II, but without certainty (disappeared). Entirely built of baked bricks, Fort Hirson which we visited in July 1996, was a sorry sight. Very degraded, totally abandoned, its ditches were then filling with rubbish. The head caponier was flooded and inaccessible. One of the orillons had even become detached. The large powder magazine could nevertheless still be visited and some traverses of the rampart street had lost their floor, thus offering their two levels to view. These traverses had abutments on the facade (Model 1879), abutments slightly set back from the entrance of the shelter body, exactly like those of Bondues fort in Lille. This fort must have been very beautiful and interesting, its future looks like a regrettable waste. A more recent aerial view shows it with almost all of its ditches filled and its center crossed by a labyrinth of paths that did not exist during our visit, which does not bode well. Private property.

Dept 02 (Aisne), 1878-1880. ± 200 m nadm. výš. Nazýván fort Dubois. 30 důstojníků, 40 poddůstojníků a 960 mužů. 38 děl + 10 v pomocných bateriích. Zátarasový fort flankovaný dvěma či dokonce třemi pomocnými bateriemi na svém bezprostředním obvodu, měl fort Hirson zajistit ochranu (nebo zaručit zničení, podle úhlu pohledu) důležitého železničního uzlu v lokalitě. Pětibokého tvaru se svými výběžky I a V v pravém úhlu, jeho příkopy byly bráněny křídly na sudých výběžcích a dvojitou kaponiérou na čele. Jeho překvapivě zdobený vchod se nacházel poblíž výběžku V. Napravo od něj, připevněn k tomuto výběžku a spojen s vchodem eskarpovou galerií, bylo křídlo odpovědné za obranu příkopu. Po překročení vstupního portálu se vstoupilo na malé nádvoří s reliéfy uspořádanými jako pěchotní boneta. Z tohoto nádvoří tunelová chodba komunikovala s hradbovou ulicí. Bylo nutné použít tu poslední vpravo, aby se dosáhlo druhého nádvoří, kde další tunelová chodba úhlila ke středu fortu, aby vyústila do jednoho ze dvou světlíkových nádvoří kasáren. Dvě nádvoří, umístěná v prodloužení sebe navzájem a oddělená centrální traversou, byla podobná. Čtyři pole na dvou úrovních tvořící kasárna pro vojska čelila stejnému počtu různých skladů a dílen. Hradbová ulice zcela obklopovala kasárna. Zahrnovala ne méně než 21 travers, z nichž pět bylo zakořeněných. 19 z těchto travers bylo dvoupatrových a vzájemně propojených obálkovou galerií. Pouze dvě travers-úkryty ve středu hrdlového frontu nebyly spojeny s touto galerií. Na úrovni křídel výběžků II a IV byl prachový sklad uspořádán kolmo ke kasárnám. Ten vlevo měl kapacitu 75 000 kg a ten vpravo 91 000 kg. Fort měl dvě studny a prameny ve svých příkopech, což způsobilo problémy během stavby. Neměl cisternu, což naznačuje studny s dobrým průtokem. Kromě výběžku V, již zmíněného, se nacházela pěchotní boneta na výběžcích I a III. Konečně, epicentrum fortu bylo obsazeno Mouginovou věží Model 1876. Ta byla demontována v roce 1907 a fort byl oficiálně vyřazen 29. července 1912. V prodloužení frontu IV-V, na sever, se nachází pouhých několik desítek metrů od fortu první z jeho pomocných baterií, velmi protáhlá s dlouhými pěchotními parapety. Druhá, hexagonálního tvaru, se nacházela poblíž výběžku I (zmizela). Obě měly otevřené hrdlo. Pramen naznačuje třetí před výběžkem II, ale bez jistoty (zmizela). Celistvě postaven z pálených cihel, fort Hirson, který jsme navštívili v červenci 1996, byl smutným pohledem. Velmi zchátralý, zcela opuštěný, jeho příkopy se tehdy plnily odpadky. Hlavní kaponiéra byla zaplavena a nepřístupná. Jedna z ušních bašt se dokonce oddělila. Velký prachový sklad však mohl být stále navštíven a některé traversy hradbové ulice ztratily svou podlahu, čímž odhalily své dvě úrovně pohledu. Tyto traversy měly na fasádě opěrné pilíře (Model 1879), pilíře mírně zasazené od vchodu úkrytového tělesa, přesně jako ty z fortu Bondues v Lille. Tento fort musel být velmi krásný a zajímavý, jeho budoucnost vypadá jako politováníhodné plýtvání. Novější letecký pohled jej ukazuje s téměř všemi jeho příkopy zasypanými a jeho středem protkaným sítí cest, které během naší návštěvy neexistovaly, což nic dobrého nepředznamenává. Soukromý majetek.