Place de Dijon, sud-ouest de la ville, 1875-1876. 412 m d'altitude. Dénommé fort Roussin. Ce fort s'inscrit dans un rectangle, mais une brisure de sa gorge en fait un pentagone irrégulier. Il s'agit d'un fort d'arrêt, car ayant des actions d'artillerie sur 360°, mais aussi d'un fort à enveloppe. En effet, un chemin couvert serre de près les fronts de gorge ainsi que I-II et III-IV, tandis que ce chemin couvert s'éloigne considérablement en avant du front II-III afin d'occuper au mieux le plateau. À l'extrémité ouest de l'enveloppe, on trouve deux batteries de trois traverses presque accolées et ayant des actions sur un arc allant du sud-ouest au nord-ouest. Les fossés du fort sont défendus par trois ailerons (saillant I, II et IV, tandis que le saillant III est pourvu d'une caponnière double. La gorge étant brisée en chevron, les ailerons des saillants I et IV se chargent chacun de l'une des branches de ce chevron dont la pointe constitue le saillant V. L'entrée s'ouvre légèrement en retrait de l'escarpe. Son fronton, joliment travaillé, est supporté par un rang de corbeaux. Le tunnel de l'entrée franchi, on débouche face aux dix travées sur un seul niveau du casernement des officiers. Ce qui frappe d'emblée, c'est le plafond de ces casemates. Il affecte une pente descendante prononcée (10 %) depuis la façade vers l'arrière, ce qui optimalisait la clarté du jour. Entre les travées n° 7 et 8, un passage en tunnel traverse ce casernement puis, tout en tournant vers la gauche, adopte une pente ascendante. Il débouche alors dans la cour du casernement de la troupe. Cette cour est bordée, à gauche, par cinq travées et à droite par six autres. Ces dernières n'ont qu'un seul niveau, mais sont très hautes au point que nous avons ici un des rares exemples de fort dont les chambrées comprennent deux rangs de fenêtres superposés. La pente du plafond n'est plus ici que de 7,5 %. Une des chambrées comprend deux niveaux, le plancher du supérieur étant supporté par des colonnes en fonte. Ce cas est aussi rarement rencontré (Landrecourt,…). Autour du casernement court une galerie enveloppe. Cette dernière permet de circuler dans tout le fort sans jamais s'exposer au jour. Seuls l'accès au bloc de l'entrée et à l'aileron du saillant I nécessitent de franchir quelques mètres à ciel ouvert. Sur cette galerie sont greffés un magasin à poudre et quatre magasins à projectiles. Le magasin à poudre montre quatre créneaux à lampe, mais disposés de manière unique : une ligne de trois, avec le central surmonté d'un second. La galerie enveloppe comprend de nombreux escaliers à vis à noyau en fonte. Ceux-ci communiquent avec les traverses du cavalier d'artillerie, cavalier occupant l'intégralité du périmètre et comprenant 17 traverses-abris dont deux très jolies casemates à tir direct (en arrière des saillants II et III). La mémoire peut nous faire défaut, mais à l'heure de rédiger ces lignes, nous ne nous remémorons aucun autre exemple d'un tel cavalier. Douze puits permettaient de hisser les canons depuis la galerie jusqu'aux traverses. Ceux-ci ont tous leur voûte en cul de four. Lors de notre visite en mai 2002, le fort était recouvert d'une telle végétation que nous n'avons pu convenablement analyser la crête d'artillerie, il nous a semblé que toutes les plates-formes ne pouvaient être desservies depuis une rampe naissant dans la cour du casernement. Ceci expliquerait le nombre impressionnant de puits dont il vient d'être question. Sur les dessus, nous avons néanmoins noté la présence de l'un des deux parafoudres sur le magasin à poudre et un poste optique casematé. Extérieurement, ce dernier ne payait pas de mine, mais à l'intérieur, avec son plancher disparu conférant une vue particulière et pas moins de six créneaux, il vaut que l'on s'y attarde. Ces créneaux n'ont que l'épaisseur du mur. Ils ne sont pas (plus ?) prolongés par un conduit recouvert de terre ; Cinq sont identiques, c'est-à-dire une baie rectangulaire d'une soixantaine de centimètres de large pour un mètre de haut et dont la partie supérieure forme un arc en plein cintre. Le sixième, nettement plus grand et n'ayant que des angles droits occupe la position la plus à droite. Sous réserves de vérifications plus approfondies, de gauche à droite, ils communiquaient avec : le fort du Cognelot, le fort de Chailluz, le Mont Afrique, la cathédrale d'Auxonne, la redoute de Grelimbach, et le fort du Mont Verdun. Le troisième créneau nous avait semblé orienté vers le fort de Sennecey, mais la végétation ne nous a pas facilité les choses, aussi convient-il, nous nous permettons d'insister, de ne pas prendre ces directions pour certaines. La gaine d'accès à la caponnière débouche dans la galerie flanquante d'escarpe du front III-IV et non directement dans la caponnière elle-même. Cette caponnière est très vaste et la voûte a une portée anormalement grande. Les embrasures orientées vers le saillant II sont pourvues de petites visières. À l'intérieur, la voûte en arc segmentaire de la casemate les embrasse naturellement toutes les deux. Néanmoins, cette voûte est séparée des petites visières par un puits d'évacuation des fumées occupant toute la largeur de la casemate. On dirait presque (ce n'est nullement le cas, seulement une impression) que les petites visières ont été ajoutées postérieurement. Le piédroit entre ces deux visières est pourvu d'échelons. Dans l'aileron du saillant II, nous retiendrons que la plate-forme modèle 1886 pour le canon de 12 culasse est en creux dans le sol. Nous sommes ici dans ce qui était plus que probablement le réduit de la place et sa garnison devait approcher les 800 hommes pour une artillerie de 43 à 45 pièces. Il pouvait, notamment, battre l'aval de la vallée de l'Ouche. Ce fort recèle des maçonneries superbes, nombre de huisseries sont en place, tout comme ses escaliers métalliques et plusieurs grilles. Le flanc est de la cour du casernement montre une arche en plein cintre sur toute sa largeur. Seules celles précédant les magasins à poudre du fort des Montsboucons peuvent prétendre rivaliser avec elle en taille. Camp pour officiers généraux allemands prisonniers en 1945, base radar de l'armée de l'Air dans les années 1960, il était devenu la proie des vandales en tous genres. À l'abandon jusqu'il y a peu ; acquis par la municipalité de Dijon après notre visite, des chantiers d'insertion y ont fait un sacré boulot. Aux dernières nouvelles (10/2007), l'entrée a retrouvé sa superbe, on a commencé à débroussailler, des tags ont été enlevés et l'extérieur du poste optique restauré. Puisse ce superbe fort continuer à susciter l'intérêt des responsables du patrimoine. Parfois repris sous le nom de fort de Chenôve.

Festung von Dijon, südwestlich der Stadt, 1875-1876. 412 M ü M. Bezeichnet als Fort Roussin. Dieses Fort ist rechteckig angelegt, aber ein Bruch in der Kehle macht es zu einem unregelmäßigen Fünfeck. Es handelt sich um ein Sperrfort, da es Artilleriewirkung auf 360° hat, aber auch um ein Enveloppefort. Tatsächlich verläuft ein gedeckter Weg eng an den Kehlefronten sowie I-II und III-IV entlang, während sich dieser gedeckte Weg vor der Front II-III erheblich entfernt, um das Plateau optimal zu besetzen. Am westlichen Ende der Enveloppe befinden sich zwei Batterien mit drei fast aneinanderliegenden Traversen, die auf einem Bogen von Südwesten nach Nordwesten wirken. Die Gräben des Forts werden durch drei Flankenwerke (Bollwerk I, II und IV) verteidigt, während Bollwerk III mit einer Doppelkaponniere ausgestattet ist. Da die Kehle chevronförmig gebrochen ist, übernehmen die Flankenwerke der Bollwerke I und IV jeweils einen der Arme dieses Chevrons, dessen Spitze das Bollwerk V bildet. Der Eingang öffnet sich leicht zurückversetzt von der Escarpe. Sein Giebel, schön gearbeitet, wird von einer Reihe Kragsteine getragen. Nach Durchquerung des Eingangstunnels gelangt man zu den zehn Jochen auf einer Ebene der Offiziersunterkünfte. Was sofort auffällt, ist die Decke dieser Kasematten. Sie weist eine starke abfallende Neigung (10 %) von der Fassade zur Rückseite auf, was die Tageslichtausbeute optimierte. Zwischen Joch Nr. 7 und 8 durchquert ein Tunnelgang diese Unterkunft, dreht dann nach links und steigt an. Er mündet dann in den Hof der Mannschaftsunterkünfte. Dieser Hof wird links von fünf Jochen und rechts von sechs weiteren gesäumt. Letztere haben nur eine Ebene, sind aber so hoch, dass wir hier eines der seltenen Beispiele eines Forts haben, dessen Stuben zwei übereinanderliegende Fensterreihen aufweisen. Die Neigung der Decke beträgt hier nur noch 7,5 %. Eine der Stuben umfasst zwei Ebenen, wobei der Boden der oberen von Gusseisensäulen getragen wird. Dieser Fall ist ebenfalls selten anzutreffen (Landrecourt,…). Um die Unterkünfte verläuft eine umhüllende Galerie. Diese ermöglicht die Bewegung im gesamten Fort, ohne sich jemals dem Tageslicht auszusetzen. Nur der Zugang zum Eingangsblock und zum Flankenwerk des Bollwerks I erfordert das Überwinden einiger Meter im Freien. An diese Galerie sind ein Pulvermagazin und vier Geschossmagazine angeschlossen. Das Pulvermagazin zeigt vier Lampenscharten, aber in einzigartiger Anordnung: eine Reihe von drei, wobei die mittlere von einer zweiten überragt wird. Die umhüllende Galerie umfasst viele Wendeltreppen mit Gusseisenkern. Diese kommunizieren mit den Traversen der Artillerie-Cavalier, die den gesamten Umfang einnimmt und 17 Traversen-Unterstände umfasst, darunter zwei sehr schöne Direktschuss-Kasematten (hinter den Bollwerken II und III). Unser Gedächtnis mag uns im Stich lassen, aber zum Zeitpunkt der Abfassung dieser Zeilen erinnern wir uns an kein anderes Beispiel einer solchen Cavalier. Zwölf Schächte ermöglichten das Heben der Geschütze von der Galerie zu den Traversen. Diese haben alle ihre Kalottengewölbe. Während unseres Besuchs im Mai 2002 war das Fort von einer solchen Vegetation bedeckt, dass wir die Artilleriebank nicht ordentlich analysieren konnten; es schien uns, dass nicht alle Plattformen von einer in der Kaserne beginnenden Rampe bedient werden konnten. Dies würde die beeindruckende Anzahl der eben erwähnten Schächte erklären. Auf der Oberseite haben wir dennoch das Vorhandensein eines der beiden Blitzableiter auf dem Pulvermagazin und einen kasemattierten optischen Posten festgestellt. Äußerlich war Letzterer unscheinbar, aber im Inneren, mit seinem verschwundenen Boden, der eine besondere Sicht bot, und nicht weniger als sechs Scharten, lohnt es sich, dort zu verweilen. Diese Scharten haben nur die Dicke der Mauer. Sie sind nicht (mehr ?) durch einen mit Erde bedeckten Kanal verlängert; Fünf sind identisch, das heißt eine rechteckige Öffnung von etwa sechzig Zentimetern Breite für einen Meter Höhe, deren oberer Teil einen Rundbogen bildet. Die sechste, deutlich größer und nur mit rechten Winkeln, befindet sich ganz rechts. Unter Vorbehalt eingehenderer Überprüfungen kommunizierten sie von links nach rechts mit: dem Fort du Cognelot, dem Fort de Chailluz, dem Mont Afrique, der Kathedrale von Auxonne, der Redoute von Grelimbach und dem Fort du Mont Verdun. Die dritte Scharte schien uns in Richtung Fort de Sennecey ausgerichtet zu sein, aber die Vegetation erschwerte uns die Sache, daher ist es angebracht, wir erlauben uns zu betonen, diese Richtungen nicht als sicher anzunehmen. Der Zugangsschacht zur Kaponniere mündet in die Escarpen-Flankierungsgalerie der Front III-IV und nicht direkt in die Kaponniere selbst. Diese Kaponniere ist sehr geräumig und das Gewölbe hat eine ungewöhnlich große Spannweite. Die Schießscharten in Richtung Bollwerk II sind mit kleinen Visieren ausgestattet. Im Inneren umfasst das Segmentbogengewölbe der Kasematte natürlich beide. Dennoch ist dieses Gewölbe von den kleinen Visieren durch einen Rauchabzugsschacht getrennt, der die gesamte Breite der Kasematte einnimmt. Es scheint fast (was keineswegs der Fall ist, nur ein Eindruck), dass die kleinen Visiere nachträglich hinzugefügt wurden. Der Pfeiler zwischen diesen beiden Visieren ist mit Sprossen versehen. Im Flankenwerk des Bollwerks II halten wir fest, dass die Plattform Modell 1886 für die 12 c-Hinterladerkanone bündig im Boden liegt. Wir befinden uns hier in dem, was höchstwahrscheinlich der Reduit der Festung war, und seine Besatzung dürfte bei 800 Mann für eine Artillerie von 43 bis 45 Geschützen gelegen haben. Es konnte insbesondere den Unterlauf des Ouche-Tals bestreichen. Dieses Fort birgt herrliche Mauern, viele Tür- und Fensterrahmen sind vorhanden, ebenso wie seine metallenen Treppen und mehrere Gitter. Die Ostseite des Kasernenhofs zeigt einen Rundbogen über seine gesamte Breite. Nur diejenigen vor den Pulvermagazinen des Fort des Montsboucons können in der Größe damit konkurrieren. Lager für gefangene deutsche Generaloffiziere 1945, Radarstation der Luftwaffe in den 1960er Jahren, war es zur Beute aller Arten von Vandalen geworden. Bis vor kurzem verlassen; nach unserem Besuch von der Gemeinde Dijon erworben, haben Eingliederungsbaustellen dort bemerkenswerte Arbeit geleistet. Nach neuesten Meldungen (10/2007) hat der Eingang seine Pracht zurückerlangt, man hat begonnen, zu entbuschen, Graffiti wurden entfernt und das Äußere des optischen Postens restauriert. Möge dieses herrliche Fort weiterhin das Interesse der Denkmalpfleger wecken. Gelegentlich unter dem Namen Fort de Chenôve geführt.

Vesting van Dijon, zuidwesten van de stad, 1875-1876. 412 m hoogte. Genoemd fort Roussin. Dit fort past in een rechthoek, maar een breuk in de keel maakt er een onregelmatige vijfhoek van. Het is een sperfort, omdat het artilleriewerking heeft op 360°, maar ook een enveloppefort. Inderdaad, een gedekte weg sluit nauw aan bij de keelfronten evenals I-II en III-IV, terwijl deze gedekte weg zich aanzienlijk verwijdert voor front II-III om het plateau optimaal te bezetten. Aan het westelijke uiteinde van de enveloppe vindt men twee batterijen van drie bijna aaneengesloten traverses met werking op een boog van zuidwest naar noordwest. De grachten van het fort worden verdedigd door drie vleugelwerken (saillant I, II en IV, terwijl saillant III is voorzien van een dubbele caponnière. Omdat de keel gebroken is in chevronvorm, nemen de vleugelwerken van saillant I en IV elk een van de takken van deze chevron voor hun rekening, waarvan de punt saillant V vormt. De ingang opent zich licht teruggetrokken van de escarpe. Zijn fronton, mooi bewerkt, wordt gedragen door een rij kraagstenen. De ingangstunnel gepasseerd, komt men uit bij de tien traveeën op één niveau van de officierskwartieren. Wat meteen opvalt, is het plafond van deze kazematten. Het vertoont een uitgesproken aflopende helling (10 %) van de gevel naar de achterkant, wat de daglichtverlichting optimaliseerde. Tussen travee nr. 7 en 8 doorkruist een tunnelgang dit kwartier en neemt dan, terwijl het naar links draait, een stijgende helling aan. Het komt dan uit in de binnenplaats van de troepenkwartieren. Deze binnenplaats wordt links geflankeerd door vijf traveeën en rechts door zes andere. Deze laatste hebben slechts één niveau, maar zijn zo hoog dat we hier een van de zeldzame voorbeelden hebben van een fort waarvan de slaapzalen twee boven elkaar geplaatste vensterrijen omvatten. De helling van het plafond is hier nog maar 7,5 %. Een van de slaapzalen omvat twee niveaus, waarbij de vloer van de bovenste wordt ondersteund door gietijzeren kolommen. Dit geval wordt ook zelden aangetroffen (Landrecourt,…). Rond de kwartieren loopt een omhullende galerij. Deze maakt het mogelijk om door het hele fort te circuleren zonder ooit aan daglicht blootgesteld te worden. Alleen de toegang tot de ingangsblok en tot het vleugelwerk van saillant I vereist het overbruggen van enkele meters in de open lucht. Op deze galerij zijn een kruitmagazijn en vier projectielenmagazijnen aangebouwd. Het kruitmagazijn toont vier lampsonnen, maar op unieke wijze gerangschikt: een rij van drie, met de centrale overwelfd door een tweede. De omhullende galerij omvat vele wenteltrappen met gietijzeren kern. Deze communiceren met de traversen van de artillerie-cavalier, een cavalier die de volledige perimeter beslaat en 17 traverse-schuilplaatsen omvat, waaronder twee zeer mooie directe vuur-kazematten (achter saillant II en III). Het geheugen kan ons in de steek laten, maar op het moment van schrijven herinneren we ons geen ander voorbeeld van een dergelijke cavalier. Twaalf putten maakten het mogelijk de kanonnen van de galerij naar de traversen te hijsen. Deze hebben allemaal hun kalotgewelf. Tijdens ons bezoek in mei 2002 was het fort bedekt met een dergelijke vegetatie dat we de artilleriekam niet goed konden analyseren; het leek ons dat niet alle platforms bereikbaar waren vanaf een helling die in de kazerne ontstond. Dit zou het indrukwekkende aantal putten verklaren dat zojuist is besproken. Bovenop hebben we niettemin de aanwezigheid genoteerd van een van de twee bliksemafleiders op het kruitmagazijn en een gekazematteerde optische post. Uiterlijk was deze laatste onopvallend, maar van binnen, met zijn verdwenen vloer die een bijzonder uitzicht bood en niet minder dan zes schietgaten, is het de moeite waard hier te blijven. Deze schietgaten hebben alleen de dikte van de muur. Ze zijn niet (meer ?) verlengd door een met aarde bedekte leiding; Vijf zijn identiek, dat wil zeggen een rechthoekige opening van ongeveer zestig centimeter breed voor een meter hoog en waarvan het bovenste deel een rondboog vormt. De zesde, duidelijk groter en alleen met rechte hoeken, bevindt zich uiterst rechts. Onder voorbehoud van diepgaandere verificaties, communiceerden ze van links naar rechts met: het fort du Cognelot, het fort de Chailluz, de Mont Afrique, de kathedraal van Auxonne, de redoute van Grelimbach, en het fort du Mont Verdun. Het derde schietgat leek ons gericht op het fort de Sennecey, maar de vegetatie maakte het ons niet gemakkelijk, daarom is het passend, we staan erop, deze richtingen niet als zeker aan te nemen. De toegangsslee naar de caponnière komt uit in de escarpe-flankeringsgalerij van front III-IV en niet rechtstreeks in de caponnière zelf. Deze caponnière is zeer uitgestrekt en het gewelf heeft een abnormaal grote overspanning. De schietopeningen naar saillant II zijn voorzien van kleine vizieren. Binnen omarmt het segmentbooggewelf van de kazemat van nature beide. Desalniettemin wordt dit gewelf gescheiden van de kleine vizieren door een rookafvoerput die de volledige breedte van de kazemat inneemt. Het lijkt bijna (wat geenszins het geval is, slechts een indruk) dat de kleine vizieren later zijn toegevoegd. De stijl tussen deze twee vizieren is voorzien van sporten. In het vleugelwerk van saillant II zullen we onthouden dat het platform model 1886 voor het 12 c-kanon met achterlader verzonken in de grond ligt. We zijn hier in wat hoogstwaarschijnlijk de reduit van de vesting was en zijn bezetting moet ongeveer 800 man hebben bedragen voor een artillerie van 43 tot 45 stukken. Het kon met name de benedenloop van de Ouche-vallei bestrijken. Dit fort herbergt prachtig metselwerk, veel deur- en raamkozijnen zijn aanwezig, evenals zijn metalen trappen en verschillende traliewerk. De oostflank van de kazernehof toont een rondboog over de volledige breedte. Alleen die voor de kruitmagazijnen van het fort des Montsboucons kunnen in omvang ermee concurreren. Kamp voor gevangen Duitse generaals in 1945, radar basis van de luchtmacht in de jaren 1960, het was de prooi geworden van allerlei soorten vandalen. Verlaten tot voor kort; na ons bezoek verworven door de gemeente Dijon, hebben inburgeringswerkplaatsen er buitengewoon werk verricht. Volgens de laatste berichten (10/2007) heeft de ingang zijn pracht herwonnen, men is begonnen met ontbossing, graffiti zijn verwijderd en de buitenkant van de optische post is gerestaureerd. Moge dit prachtige fort de belangstelling van de erfgoedverantwoordelijken blijven wekken. Soms vermeld onder de naam fort de Chenôve.

Fortress of Dijon, south-west of the city, 1875-1876. 412 m altitude. Named Fort Roussin. This fort fits within a rectangle, but a break in its gorge makes it an irregular pentagon. It is a stop-fort, as it has artillery coverage over 360°, but also an envelope fort. Indeed, a covered way closely follows the gorge fronts as well as I-II and III-IV, while this covered way moves considerably forward in front of front II-III to optimally occupy the plateau. At the western end of the envelope, there are two batteries of three almost adjoining traverses with coverage over an arc from south-west to north-west. The fort's ditches are defended by three flanking works (salient I, II and IV, while salient III is equipped with a double caponier. The gorge being broken in a chevron, the flanking works of salients I and IV each take care of one of the branches of this chevron, the point of which constitutes salient V. The entrance opens slightly set back from the scarp. Its pediment, finely worked, is supported by a row of corbels. Once through the entrance tunnel, one emerges facing the ten bays on a single level of the officers' quarters. What strikes immediately is the ceiling of these casemates. It has a pronounced downward slope (10 %) from the façade towards the rear, which optimized daylight clarity. Between bays no. 7 and 8, a tunnel passage crosses this quarters then, while turning left, adopts an upward slope. It then emerges into the courtyard of the troops' quarters. This courtyard is bordered, on the left, by five bays and on the right by six others. The latter have only one level, but are so high that we have here one of the rare examples of a fort whose barracks rooms comprise two superimposed rows of windows. The slope of the ceiling here is only 7.5 %. One of the rooms comprises two levels, the floor of the upper one being supported by cast iron columns. This case is also rarely encountered (Landrecourt,…). Around the quarters runs an enveloping gallery. This allows movement throughout the fort without ever being exposed to daylight. Only access to the entrance block and to the flanking work of salient I requires crossing a few metres in the open air. Attached to this gallery are a powder magazine and four projectile magazines. The powder magazine shows four lamp embrasures, but arranged in a unique manner: a row of three, with the central one surmounted by a second. The enveloping gallery includes many spiral staircases with cast iron cores. These communicate with the traverses of the artillery cavalier, a cavalier occupying the entire perimeter and comprising 17 traverse-shelters including two very fine direct fire casemates (behind salients II and III). Memory may fail us, but at the time of writing these lines, we do not recall any other example of such a cavalier. Twelve wells allowed the cannons to be hoisted from the gallery to the traverses. These all have their cul-de-four vaults. During our visit in May 2002, the fort was covered with such vegetation that we could not properly analyse the artillery crest; it seemed to us that not all platforms could be served from a ramp originating in the barracks courtyard. This would explain the impressive number of wells just mentioned. On top, we nevertheless noted the presence of one of the two lightning conductors on the powder magazine and a casemated optical post. Externally, the latter was unimpressive, but inside, with its missing floor providing a particular view and no less than six embrasures, it is worth lingering there. These embrasures have only the thickness of the wall. They are not (any longer ?) extended by an earth-covered conduit; Five are identical, that is a rectangular opening about sixty centimetres wide by one metre high and whose upper part forms a semicircular arch. The sixth, clearly larger and having only right angles, occupies the rightmost position. Subject to more thorough verification, from left to right, they communicated with: Fort du Cognelot, Fort de Chailluz, Mont Afrique, Auxonne Cathedral, Grelimbach Redoubt, and Fort du Mont Verdun. The third embrasure seemed to us oriented towards Fort de Sennecey, but the vegetation did not make things easy for us, therefore it is appropriate, we insist, not to take these directions as certain. The access duct to the caponier emerges into the scarp flanking gallery of front III-IV and not directly into the caponier itself. This caponier is very spacious and the vault has an abnormally large span. The embrasures facing salient II are equipped with small visors. Inside, the segmental arch vault of the casemate naturally embraces both. Nevertheless, this vault is separated from the small visors by a smoke evacuation shaft occupying the entire width of the casemate. One might almost think (which is not at all the case, only an impression) that the small visors were added later. The pier between these two visors is equipped with rungs. In the flanking work of salient II, we note that the platform model 1886 for the 12 c breech-loading gun is recessed into the ground. We are here in what was most probably the redoubt of the fortress and its garrison must have approached 800 men for an artillery of 43 to 45 pieces. It could, in particular, cover the lower part of the Ouche valley. This fort contains superb masonry, many door and window frames are in place, as are its metal staircases and several grilles. The east flank of the barracks courtyard shows a semicircular arch across its entire width. Only those preceding the powder magazines of Fort des Montsboucons can claim to rival it in size. Camp for captured German general officers in 1945, Air Force radar base in the 1960s, it had become the prey of all kinds of vandals. Abandoned until recently; acquired by the municipality of Dijon after our visit, integration worksites have done a remarkable job. According to the latest news (10/2007), the entrance has regained its splendour, clearing of vegetation has begun, graffiti have been removed and the exterior of the optical post has been restored. May this superb fort continue to arouse the interest of heritage officials. Sometimes listed under the name Fort de Chenôve.

Pevnost Dijon, jihozápadně od města, 1875-1876. 412 m n. m. Pojmenován fort Roussin. Tento fort je vepsán do obdélníku, ale zalomení hrdla z něj činí nepravidelný pětiúhelník. Jedná se o uzávěrový fort, protože má dělostřelecké pokrytí na 360°, ale také o fort s obálkou. Skutečně, krytá cesta těsně sleduje hrdlové fronty stejně jako I-II a III-IV, zatímco tato krytá cesta se výrazně vzdaluje před frontu II-III, aby optimálně obsadila náhorní plošinu. Na západním konci obálky se nacházejí dvě baterie po třech téměř přiléhajících traversách s pokrytím oblouku od jihozápadu k severozápadu. Příkopy fortu jsou bráněny třemi křídlovými objekty (salin I, II a IV, zatímco salin III je vybaven dvojitou kaponiérou. Protože je hrdlo zalomeno do šikmého tvaru, křídlové objekty salinů I a IV se každý starají o jednu z větví tohoto zalomení, jehož špička tvoří salin V. Vchod se otevírá mírně zasunutý od eskarpy. Jeho fronton, pěkně zpracovaný, je podepřen řadou krakorců. Po překonání vstupního tunelu se vynoříme tváří v tvář deseti traktům na jedné úrovni důstojnických kasáren. Co okamžitě zaujme, je strop těchto kasemat. Má výrazný sestupný sklon (10 %) od fasády k zadní části, což optimalizovalo denní osvětlení. Mezi trakty č. 7 a 8 prochází tunelová chodba tímto ubytováním, pak se zatáčí doleva a má stoupající sklon. Poté ústí do nádvoří vojenských kasáren. Toto nádvoří je vlevo lemováno pěti trakty a vpravo šesti dalšími. Tyto mají pouze jednu úroveň, ale jsou tak vysoké, že zde máme jeden z vzácných příkladů fortu, jehož ubikace obsahují dvě nad sebou umístěné řady oken. Sklon stropu je zde již pouze 7,5 %. Jedna z ubikací obsahuje dvě úrovně, podlaha horní je podepřena litinovými sloupy. Tento případ je také zřídka potkáván (Landrecourt,…). Kolem ubytování obíhá obálková galerie. Ta umožňuje pohyb po celém fortu, aniž by byl kdokoli vystaven dennímu světlu. Pouze přístup ke vstupnímu bloku a křídlovému objektu salinu I vyžaduje překonání několika metrů na otevřeném prostranství. Na této galerii jsou napojeny jeden prachárna a čtyř střeliva sklady. Prachárna ukazuje čtyři střílny pro lampy, ale uspořádané jedinečným způsobem: řada tří, přičemž střední je překlenuta druhou. Obálková galerie zahrnuje četné točité schody s litinovým jádrem. Ty komunikují s traversami dělostřeleckého kavalíru, kavalír zaujímající celý obvod a zahrnující 17 travers-úkrytů včetně dvou velmi pěkných kasemat přímé palby (za saliny II a III). Paměť nám může chybět, ale v době psaní těchto řádků si nevybavujeme žádný jiný příklad takového kavalíru. Dvanáct šachet umožňovalo vytahovat děla z galerie do travers. Všechny mají své konchové klenby. Během naší návštěvy v květnu 2002 byl fort pokryt takovou vegetací, že jsme nemohli řádně analyzovat dělostřelecký hřeben; zdálo se nám, že ne všechny platformy mohly být obsluhovány z rampy začínající na nádvoří kasáren. To by vysvětlovalo působivý počet zmíněných šachet. Na vrchu jsme přesto zaznamenali přítomnost jednoho ze dvou hromosvodů na prachárně a kasematovaného optického stanoviště. Zvenčí tento nepůsobil nijak zvlášť, ale uvnitř, s chybějící podlahou poskytující zvláštní výhled a neméně než šesti střílnami, stojí za to se tam zdržet. Tyto střílny mají pouze tloušťku zdi. Nejsou (již ?) prodlouženy zemí pokrytým potrubím; Pět je identických, to znamená obdélníkový otvor asi šedesát centimetrů široký a metr vysoký, jehož horní část tvoří půlkruhový oblouk. Šestá, výrazně větší a mající pouze pravé úhly, zaujímá krajní pravou pozici. S výhradou důkladnějšího ověření, zleva doprava, komunikovaly s: fortem du Cognelot, fortem de Chailluz, Mont Afrique, katedrálou v Auxonne, redutou Grelimbach a fortem du Mont Verdun. Třetí střílna se nám zdála orientována směrem k fortu de Sennecey, ale vegetace nám věci neusnadnila, proto je vhodné, trváme na tom, nepokládat tyto směry za jisté. Přístupová šachta ke kaponiéře ústí do eskarpové flankovací galerie fronty III-IV a ne přímo do kaponiéry samotné. Tato kaponiéra je velmi rozlehlá a klenba má abnormálně velké rozpětí. Střílny orientované k salinu II jsou opatřeny malými štíty. Uvnitř je segmentová klenba kasematy přirozeně objímá obě. Přesto je tato klenba oddělena od malých štítů šachtou pro odvod kouře zabírající celou šířku kasematy. Skoro by se chtělo říct (což vůbec není případ, jen dojem), že malé štíty byly přidány dodatečně. Pilíř mezi těmito dvěma štíty je opatřen příčlemi. V křídlovém objektu salinu II si povšimneme, že platforma model 1886 pro 12 c zadovkové dělo je zapuštěna do země. Jsme zde v tom, co bylo s největší pravděpodobností reduitem pevnosti a její posádka se musela blížit 800 mužům pro dělostřelectvo o 43 až 45 kusech. Mohlo mimo jiné ostřelovat dolní část údolí Ouche. Tento fort skrývá nádherné zdivo, mnoho dveřních a okenních rámů je na místě, stejně jako jeho kovová schodiště a několik mříží. Východní strana nádvoří kasáren ukazuje po celé šířce půlkruhový oblouk. Pouze ty před prachárnami fortu des Montsboucons se mohou co do velikosti s ním rovnat. Tábor pro zajaté německé generály v roce 1945, radarová základna letectva v 60. letech 20. století, stal se kořistí všemožných vandalů. Opuštěný až donedávna; po naší návštěvě zakoupený municipalitou Dijon, integrační staveniště zde odvedla pozoruhodnou práci. Podle nejnovějších zpráv (10/2007) vchod opět získal na nádheře, začalo se s odstraňováním křovin, graffiti byly odstraněny a exteriér optického stanoviště byl restaurován. Kéž tento nádherný fort nadále probouzí zájem odpovědných za dědictví. Někdy uváděn pod názvem fort de Chenôve.