Place de Lorient, Belle-Île, nord-ouest du Palais. 5 m/alt. Quelques 1100 m à l’ouest de la pointe de Taillefer, blotti au fond d’une anse étroite mais profonde, le poste de Port-Fouquet avait pour mission d’interdire tout débarquement à cet endroit. Singulièrement, Vauban n’y avait préconisé aucune batterie, jugeant les lieux "sales et seulement bons pour des chaloupes". La Commission de 1841 ne partagea pas cet avis et après avoir renoncé à créer un modèle de poste (voir descriptif à Port-Maria), fit ériger, en 1859, un corps de garde modèle 1846 n° 3 pour vingt hommes, tandis que les rives de l’anse étaient déroctées pour leur assurer une verticalité dissuasive. Le débouché de la petite plage fut barré par un mur maçonné, dont il ne reste pratiquement rien aujourd’hui (04/2012). Parfaitement défilé aux vues du large, relevons que l’entrée du corps de garde se trouve face à la plage. Il présentait ainsi singulièrement sa largeur la plus sensible à la direction supposée du danger. Cela semble indiquer qu’il n’était "que" casernement et réduit de la résistance et que l’action de ses hommes s’effectuait avant tout depuis un retranchement proche aujourd’hui disparu. Proposé au déclassement lors des séances de la Commission de Défense des Côtes entre le 13 juin et le 11 juillet 1874, le poste ne le fut concrètement qu’en 1889. Moins de deux ans plus tard, en 1891, il fut acheté par le peintre Henri Trouville (30/06/1849 - ?). Devenu résidence, le corps de garde a été quelque peu transformé sans que cela n’en altère outre mesure le caractère militaire. La terrasse, rehaussée en étage d’habitation, est couverte d’un toit d’ardoises noires plutôt esthétique. La propriété apparaît d’ailleurs parfaitement entretenue. Le pont-levis a conservé ses verrous et, surtout, ses contrepoids originels, chose extrêmement rare. Au-dessus de cette entrée, la terrasse comprenait une seule embrasure pour une éventuelle –car non prévue organiquement - pièce de petit calibre qui battait les devants du mur barrant la plage. Pour mémoire, il servit de cantonnement à quelques hommes durant l'occupation allemande (Wn I 304) de la seconde guerre mondiale. Le corps de garde a été inscrit à l'Inventaire supplémentaire des Monuments Historiques par arrêté du 30 octobre 2000. Propriété privée, non visitable.

Festung von Lorient, Belle-Île, nordwestlich des Palais. 5 M/ü M. Etwa 1100 m westlich der Landspitze Taillefer, am Grund einer schmalen, aber tiefen Bucht versteckt, hatte der Posten Port-Fouquet die Aufgabe, jede Landung an dieser Stelle zu verhindern. Auffälligerweise hatte Vauban dort keine Batterie empfohlen, da er den Ort als "schmutzig und nur für Schaluppen geeignet" beurteilte. Die Kommission von 1841 teilte diese Meinung nicht und ließ, nachdem sie auf die Schaffung eines Postenmodells verzichtet hatte (siehe Beschreibung bei Port-Maria), 1859 ein Wachhaus Modell 1846 Nr. 3 für zwanzig Mann errichten, während die Ufer der Bucht abgeräumt wurden, um ihnen eine abschreckende Vertikalität zu verleihen. Der Zugang zum kleinen Strand wurde durch eine gemauerte Mauer versperrt, von der heute (04/2012) praktisch nichts mehr übrig ist. Perfekt gegen Einblicke von See gedeckt, ist zu beachten, dass der Eingang des Wachhauses zum Strand hin ausgerichtet ist. Es präsentierte somit auffällig seine empfindlichste Breite in die vermutete Gefahrenrichtung. Dies scheint darauf hinzudeuten, dass es "nur" Unterkunft und Widerstandsstützpunkt war und dass die Aktion seiner Männer vor allem von einer heute verschwundenen nahen Verschanzung aus erfolgte. Zur Herabstufung vorgeschlagen während der Sitzungen der Kommission für Küstenverteidigung zwischen dem 13. Juni und dem 11. Juli 1874, wurde der Posten konkret erst 1889 deklassiert. Weniger als zwei Jahre später, 1891, wurde er vom Maler Henri Trouville (30.06.1849 - ?) gekauft. Zum Wohnsitz geworden, wurde das Wachhaus etwas umgebaut, ohne den militärischen Charakter übermäßig zu verändern. Die Terrasse, zu einem Wohngeschoss erhöht, ist von einem eher ästhetischen schwarzen Schieferdach bedeckt. Das Anwesen erscheint zudem perfekt gepflegt. Die Zugbrücke hat ihre Riegel und, vor allem, ihre originalen Gegengewichte behalten, was äußerst selten ist. Oberhalb dieses Eingangs wies die Terrasse eine einzige Scharte für ein mögliches – da nicht organisch vorgesehenes – Geschütz kleinen Kalibers auf, das den Vorfeld der den Strand versperrenden Mauer bestrich. Zur Erinnerung diente es während der deutschen Besatzung (Wn I 304) des Zweiten Weltkriegs als Unterkunft für einige Mann. Das Wachhaus wurde durch Erlass vom 30. Oktober 2000 in das Zusatzverzeichnis der historischen Denkmäler eingetragen. Privatbesitz, nicht zu besichtigen.

Vesting van Lorient, Belle-Île, noordwesten van Le Palais. 5 m/alt. Ongeveer 1100 m ten westen van de punt van Taillefer, verscholen in een smalle maar diepe inham, had de post Port-Fouquet als taak elke landing op die plaats te verbieden. Opmerkelijk genoeg had Vauban er geen batterij aanbevolen, omdat hij de plaats als "vuil en alleen goed voor sloepen" beoordeelde. De commissie van 1841 deelde deze mening niet en liet, na af te zien van het creëren van een postmodel (zie beschrijving bij Port-Maria), in 1859 een wachthuis model 1846 nr. 3 voor twintig man optrekken, terwijl de oevers van de inhaal werden ontdaan van rotsen om ze een afschrikwekkende verticaliteit te geven. De uitgang van het kleine strand werd versperd door een gemetselde muur, waarvan vandaag (04/2012) vrijwel niets meer overblijft. Perfect gedekt tegen het zicht vanaf zee, valt op dat de ingang van het wachthuis naar het strand is gericht. Het presenteerde zo opvallend zijn meest gevoelige breedte in de vermeende richting van het gevaar. Dit lijkt erop te wijzen dat het "slechts" inkwartiering en weerstandsnest was en dat de actie van zijn mannen vooral vanuit een nabije verschansing plaatsvond, die thans verdwenen is. Voorgesteld voor declassering tijdens de zittingen van de Commissie voor Kustverdediging tussen 13 juni en 11 juli 1874, werd de post concreet pas in 1889 gedeclasseerd. Minder dan twee jaar later, in 1891, werd het gekocht door de schilder Henri Trouville (30/06/1849 - ?). Tot woning geworden, is het wachthuis enigszins verbouwd zonder het militaire karakter al te zeer aan te tasten. Het terras, verhoogd tot woonverdieping, is bedekt met een nogal esthetisch zwart leistenen dak. Het goed lijkt bovendien perfect onderhouden. De ophaalbrug heeft zijn vergrendelingen en, vooral, zijn originele contragewichten behouden, wat uiterst zeldzaam is. Boven deze ingang telde het terras slechts één schietgat voor een eventueel – omdat niet organisch voorzien – stuk klein kaliber dat de voorkant van de strandversperrende muur bestreek. Ter herinnering, het deed tijdens de Duitse bezetting (Wn I 304) van de Tweede Wereldoorlog dienst als onderkomen voor enkele mannen. Het wachthuis werd bij besluit van 30 oktober 2000 ingeschreven in het aanvullende inventaris van historische monumenten. Privé-eigendom, niet te bezoeken.

Fortress of Lorient, Belle-Île, northwest of Le Palais. 5 m/alt. Some 1100 m west of the point of Taillefer, nestled at the bottom of a narrow but deep cove, the Port-Fouquet post had the mission of preventing any landing at that spot. Remarkably, Vauban had not recommended any battery there, judging the place "dirty and only good for longboats". The 1841 Commission did not share this opinion and, after giving up on creating a post model (see description at Port-Maria), had a guardhouse model 1846 no. 3 for twenty men erected in 1859, while the shores of the cove were cleared of rocks to give them a deterrent verticality. The outlet of the small beach was barred by a masonry wall, of which practically nothing remains today (04/2012). Perfectly concealed from view of the open sea, note that the entrance to the guardhouse faces the beach. It thus curiously presented its most sensitive width towards the supposed direction of danger. This seems to indicate that it was "only" barracks and a stronghold of resistance and that the action of its men took place primarily from a nearby entrenchment now disappeared. Proposed for declassification during the sessions of the Coastal Defence Commission between 13 June and 11 July 1874, the post was not actually declassified until 1889. Less than two years later, in 1891, it was purchased by the painter Henri Trouville (30/06/1849 - ?). Having become a residence, the guardhouse has been somewhat altered without overly altering its military character. The terrace, raised to a living floor, is covered by a rather aesthetic black slate roof. The property moreover appears perfectly maintained. The drawbridge has retained its bolts and, above all, its original counterweights, an extremely rare thing. Above this entrance, the terrace included a single embrasure for a possible – as it was not organically provided for – small-calibre piece which covered the front of the wall barring the beach. For the record, it served as quarters for a few men during the German occupation (Wn I 304) of the Second World War. The guardhouse was listed in the Supplementary Inventory of Historical Monuments by decree of 30 October 2000. Private property, not visitable.

Pevnost Lorient, Belle-Île, severozápadně od Le Palais. 5 m/n.m. Asi 1100 m západně od mysu Taillefer, ukrytý v úzkém, ale hlubokém zálivu, měl post Port-Fouquet za úkol zabránit jakémukoliv vylodění na tomto místě. Pozoruhodně, Vauban tam nedoporučil žádnou baterii, místo označil za "špinavé a vhodné pouze pro čluny". Komise z roku 1841 tento názor nesdílela a poté, co upustila od vytvoření modelového postu (viz popis u Port-Maria), nechala v roce 1859 postavit strážní domek model 1846 č. 3 pro dvacet mužů, zatímco břehy zálivu byly odtěženy, aby získaly odstrašující svislost. Východ z malé pláže byl zatarasen zděnou zdí, z níž dnes (04/2012) prakticky nic nezbylo. Dokonale ukrytý před pohledy z moře, poznamenejme, že vchod strážního domku směřuje k pláži. Tím kuriózně vystavoval svou nejcitlivější šířku předpokládanému směru nebezpečí. To se zdá naznačovat, že byl "pouze" ubytovnou a útočištěm odporu a že akce jeho mužů se odehrávala především z blízkého, dnes zmizelého, opevnění. Navržen ke zrušení během zasedání Komise pro obranu pobřeží mezi 13. červnem a 11. červencem 1874, byl post skutečně zrušen až v roce 1889. Méně než o dva roky později, v roce 1891, jej koupil malíř Henri Trouville (30.06.1849 - ?). Stal se z něj obytný dům, strážní domek byl poněkud upraven, aniž by se příliš narušil jeho vojenský charakter. Terasa, zvýšená na obytné patro, je kryta spíše estetickou černou břidlicovou střechou. Nemovitost se navíc jeví dokonale udržovaná. Padací most si zachoval své závory a především své původní protizávaží, což je mimořádně vzácné. Nad tímto vchodem měla terasa jedinou střílnu pro případný – protože nebyl organicky předpokládán – kus malé ráže, který postřeloval předpolí zdi blokující pláž. Pro připomenutí, sloužil během německé okupace (Wn I 304) druhé světové války jako ubytování pro několik mužů. Strážní domek byl nařízením ze dne 30. října 2000 zapsán do dodatkového seznamu historických památek. Soukromý majetek, nepřístupný.