Place de Toulon, sud-ouest de la ville, 1878-1879. 196 m/alt. 176 hommes et 13 canons dont 3 de 24 c, 8 de 19 c et 2 de 16 c. Elle fut établie à l'emplacement d'une batterie plus ancienne et affecte la forme générale d'un chevron, l'aile gauche étant un peu plus longue que la droite. Cette aile gauche possède trois exemplaires de rares traverses-abris en losange (ou carré sur pointe, c'est selon !). L'aile droite en possédait deux autres, mais, en 1905-1907, on surmonte d'une couche de 2,5 à 3 m de béton toute l'aile droite, par dessus les six travées de la caserne. L'armement de la batterie est alors modifié en 6 canons de 24 c (2 modèles) et 4 de 19 c. Dans le creux de la gorge est abrité le magasin à poudre. Singulièrement bas de plafond (2,4 m), il se distingue aussi par le fait que le créneau à lampe central se situe un rien plus bas que ses voisins. Notons aussi que les deux petits côtés des branches du chevron, sont dotés en leur centre d'une tour depuis la terrasse desquelles on pouvait battre le pied de l'escarpe. Le reste du périmètre se contente de son escarpe demi-détachée pour la défense rapprochée de la batterie. En 1912, l'armement se compose de 4 x 240 mm tir rapide, 2 x 24 c et 4 x 19 c. En 1933 d'abord, en 1943 ensuite, la batterie deviendra une batterie de D.C.A. Vers 1950, on y installe quatre coupoles blindées avec un canon de 105 mm SKC 32 en provenance de Lorient. Ces matériels allemands sont accompagnés d'une coupole pour un télémètre de 6,58 m de longueur. Jusqu'en 1957, la batterie sera une école de D.C.A. avant de servir durant une dizaine d'années de base d'opérations pour commandos. Demeurée terrain de la Marine, elle est actuellement (04/2006) concédée à l'association G.M.C. (Groupe Military Conservation) qui souhaite y créer un musée de l'artillerie et a déjà aménagé quelques jolies - et riches - salles d'exposition. Outre les coupoles de l'école de D.C.A. toujours en place, plusieurs canons ont ainsi été récupérés, dont un de 95 mm Mle 1888 ramené du fort de Saint-Elme. Le site, très bien entretenu, souffre paradoxalement de son exceptionnelle situation. À l'écart de tout, en pleine nature, offrant des vues fantastiques, notamment sur le sud de Saint-Mandrier, son accès est réglementé et limité dans l'année du fait du risque d'incendie. La batterie et ses environs sont considérés comme zone rouge, donc interdits d'accès, du 15/06 au 15/09 chaque année.

Festung von Toulon, Südwesten der Stadt, 1878-1879. 196 M/ü M. 176 Mann und 13 Geschütze, darunter 3 von 24 c, 8 von 19 c und 2 von 16 c. Sie wurde am Standort einer älteren Batterie errichtet und hat die allgemeine Form eines Winkels, wobei der linke Flügel etwas länger ist als der rechte. Dieser linke Flügel besitzt drei Exemplare seltener rautenförmiger Traversen-Unterstände (oder quadratisch auf der Spitze, je nachdem!). Der rechte Flügel hatte zwei weitere, aber 1905-1907 wurde der gesamte rechte Flügel über den sechs Jochen der Kaserne mit einer 2,5 bis 3 m dicken Betonschicht überdeckt. Die Bewaffnung der Batterie wird dann auf 6 Geschütze von 24 c (2 Modelle) und 4 von 19 c geändert. In der Kehle ist das Pulvermagazin untergebracht. Mit einer ungewöhnlich niedrigen Decke (2,4 m) zeichnet es sich auch dadurch aus, dass die zentrale Lampennische etwas tiefer liegt als ihre Nachbarn. Man beachte auch, dass die beiden kurzen Seiten der Winkelarme in ihrer Mitte mit einem Turm ausgestattet sind, von deren Terrasse aus der Fuß der Escarpe bestrichen werden konnte. Der Rest des Umfangs begnügt sich mit seiner halb abgetrennten Escarpe für die Nahverteidigung der Batterie. 1912 besteht die Bewaffnung aus 4 x 240 mm Schnellfeuer, 2 x 24 c und 4 x 19 c. 1933 zunächst, 1943 dann, wird die Batterie zu einer Flak-Batterie. Um 1950 werden vier gepanzerte Kuppeln mit einer 105 mm SKC 32 Kanone aus Lorient installiert. Diese deutschen Materialien werden von einer Kuppel für ein 6,58 m langes Entfernungsmessgerät begleitet. Bis 1957 wird die Batterie eine Flak-Schule sein, bevor sie etwa ein Jahrzehnt lang als Kommandooperationsbasis dient. Verblieben auf Marinegelände, ist sie derzeit (04/2006) der Vereinigung G.M.C. (Groupe Military Conservation) überlassen, die dort ein Artilleriemuseum einrichten und bereits einige schöne - und reichhaltige - Ausstellungsräume eingerichtet hat. Neben den immer noch vorhandenen Kuppeln der Flak-Schule wurden mehrere Kanonen geborgen, darunter eine 95 mm Mle 1888, die aus dem Fort Saint-Elme stammt. Die Stelle, sehr gut gepflegt, leidet paradoxerweise unter ihrer außergewöhnlichen Lage. Abseits von allem, in voller Natur, mit fantastischen Ausblicken, insbesondere auf den Süden von Saint-Mandrier, ist der Zugang reglementiert und im Jahr aufgrund der Brandgefahr begrenzt. Die Batterie und ihre Umgebung gelten als rote Zone, also vom 15.06. bis 15.09. jedes Jahres gesperrt.

Vesting van Toulon, zuidwesten van de stad, 1878-1879. 196 m/alt. 176 mannen en 13 kanonnen waarvan 3 van 24 c, 8 van 19 c en 2 van 16 c. Ze werd opgericht op de plaats van een oudere batterij en heeft de algemene vorm van een chevron, waarbij de linker vleugel iets langer is dan de rechter. Deze linker vleugel bezit drie exemplaren van zeldzame ruitvormige traverseschuilplaatsen (of vierkant op punt, het is maar hoe je het ziet!). De rechter vleugel had er nog twee, maar in 1905-1907 werd de hele rechter vleugel boven de zes traveeën van de kazerne overdekt met een laag beton van 2,5 tot 3 m. De bewapening van de batterij wordt dan gewijzigd in 6 kanonnen van 24 c (2 modellen) en 4 van 19 c. In de keel is het kruitmagazijn ondergebracht. Met een bijzonder lage plafond (2,4 m) onderscheidt het zich ook doordat de centrale lampnis iets lager ligt dan zijn buren. Merk ook op dat de twee korte zijden van de chevrontakken in hun midden zijn voorzien van een toren vanaf wiens terras de voet van de escarpe bestreken kon worden. De rest van de perimeter stelt zich tevreden met zijn half losgemaakte escarpe voor de nabije verdediging van de batterij. In 1912 bestaat de bewapening uit 4 x 240 mm snelvuur, 2 x 24 c en 4 x 19 c. Eerst in 1933, daarna in 1943, wordt de batterij een luchtdoelbatterij. Rond 1950 worden er vier gepantserde koepels geïnstalleerd met een 105 mm SKC 32 kanon afkomstig uit Lorient. Deze Duitse materialen worden vergezeld door een koepel voor een 6,58 m lange afstandsmeter. Tot 1957 zal de batterij een luchtafweerschool zijn alvorens gedurende een tiental jaren als operatiebasis voor commando's te dienen. Gebleven marine terrein, wordt ze momenteel (04/2006) toegewezen aan de vereniging G.M.C. (Groupe Military Conservation) die er een artilleriemuseum wil creëren en reeds enkele mooie - en rijke - tentoonstellingszalen heeft ingericht. Naast de nog steeds aanwezige koepels van de luchtafweerschool werden verschillende kanonnen gerecupereerd, waaronder een van 95 mm Mle 1888 afkomstig van het fort van Saint-Elme. De site, zeer goed onderhouden, lijdt paradoxaal genoeg onder zijn uitzonderlijke situatie. Afgezonderd van alles, midden in de natuur, met fantastische uitzichten, vooral op het zuiden van Saint-Mandrier, is de toegang gereglementeerd en beperkt in het jaar vanwege het brandrisico. De batterij en haar omgeving worden beschouwd als rode zone, dus verboden toegang, van 15/06 tot 15/09 elk jaar.

Fortress of Toulon, southwest of the city, 1878-1879. 196 m/alt. 176 men and 13 guns including 3 of 24 c, 8 of 19 c and 2 of 16 c. It was established on the site of an older battery and takes the general shape of a chevron, with the left wing being slightly longer than the right. This left wing features three examples of rare diamond-shaped traverse shelters (or square on point, depending on your view!). The right wing had two others, but in 1905-1907 the entire right wing was topped with a 2.5 to 3 m layer of concrete over the six bays of the barracks. The battery's armament is then modified to 6 guns of 24 c (2 models) and 4 of 19 c. In the gorge recess is sheltered the powder magazine. Notably low-ceilinged (2.4 m), it is also distinguished by the fact that the central lamp embrasure is slightly lower than its neighbors. Note also that the two short sides of the chevron branches are equipped at their center with a tower from the terrace of which the foot of the scarp could be covered. The rest of the perimeter makes do with its semi-detached scarp for the close defense of the battery. In 1912, the armament consists of 4 x 240 mm quick fire, 2 x 24 c and 4 x 19 c. First in 1933, then in 1943, the battery became an anti-aircraft battery. Around 1950, four armored cupolas with a 105 mm SKC 32 gun from Lorient were installed. These German materials are accompanied by a cupola for a 6.58 m long rangefinder. Until 1957, the battery would be an anti-aircraft school before serving for about ten years as a commando operations base. Remaining Navy land, it is currently (04/2006) conceded to the association G.M.C. (Groupe Military Conservation) which wishes to create an artillery museum there and has already set up some beautiful - and rich - exhibition rooms. In addition to the still-in-place cupolas of the anti-aircraft school, several guns have been recovered, including one 95 mm Mle 1888 brought from the fort of Saint-Elme. The site, very well maintained, paradoxically suffers from its exceptional situation. Away from everything, in the middle of nature, offering fantastic views, particularly of the south of Saint-Mandrier, access is regulated and limited during the year due to fire risk. The battery and its surroundings are considered a red zone, therefore access prohibited, from 15/06 to 15/09 each year.

Pevnost Toulon, jihozápadně od města, 1878-1879. 196 m/n.m. 176 mužů a 13 děl včetně 3 ráže 24 c, 8 ráže 19 c a 2 ráže 16 c. Byla zřízena na místě starší baterie a má obecný týmž chevronu, přičemž levé křídlo je o něco delší než pravé. Toto levé křídlo má tři exempláře vzácných kosočtverečných traversových úkrytů (nebo čtverec na špičce, záleží na úhlu pohledu!). Pravé křídlo mělo další dva, ale v letech 1905-1907 bylo celé pravé křídlo nad šesti trakty kasáren překryto vrstvou betonu o tloušťce 2,5 až 3 m. Výzbroj baterie je pak změněna na 6 děl ráže 24 c (2 modely) a 4 ráže 19 c. V zářezu hrdla je ukryt prachový sklad. S výjimečně nízkým stropem (2,4 m) se vyznačuje také tím, že centrální střílna pro lampu je o něco níže než její sousedé. Dále je třeba poznamenat, že dvě krátké strany větví chevronu jsou ve svém středu vybaveny věží, z jejichž terasy bylo možné pokrýt patu eskarpy. Zbytek obvodu se spokojí se svou poloodloučenou eskarpou pro blízkou obranu baterie. V roce 1912 se výzbroj skládá z 4 x 240 mm rychlopalných, 2 x 24 c a 4 x 19 c. Nejprve v roce 1933, poté v roce 1943 se baterie stane protiletadlovou baterií. Kolem roku 1950 jsou instalovány čtyři pancéřové kupole s kanonem 105 mm SKC 32 pocházejícím z Lorient. Tyto německé materiály jsou doprovázeny kupolí pro dálkoměr dlouhý 6,58 m. Až do roku 1957 bude baterie školou protiletadlové obrany, než bude asi deset let sloužit jako základna pro operace commandos. Zůstávajíc námořním územím je v současnosti (04/2006) přidělena asociaci G.M.C. (Groupe Military Conservation), která zde chce vytvořit muzeum dělostřelectva a již zařídila několik pěkných - a bohatých - výstavních sálů. Kromě stále na místě kupolí školy protiletadlové obrany bylo získáno několik děl, včetně jednoho 95 mm Mle 1888 dovezeného z pevnosti Saint-Elme. Místo, velmi dobře udržované, paradoxně trpí svou výjimečnou polohou. Odlehlé od všeho, uprostřed přírody, nabízející fantastické výhledy, zejména na jih Saint-Mandrier, je přístup regulován a během roku omezen z důvodu rizika požáru. Baterie a její okolí jsou považovány za červenou zónu, tedy zakázaný přístup, od 15.06. do 15.09. každého roku.