Camp retranché de Verdun, sud-ouest de la ville, 1875-1877. 318 m/alt. Nommé fort Muller. Il s’agit de l’un des forts de Verdun dont la construction a été précipitée en raison des nouvelles tensions avec la Prusse, et auxquels on donnera le nom de "forts de la panique". Pentagone à gorge rentrante, sa disposition était assez classique avec un ravelin précédant l’entrée et des caponnières pour la défense des fossés (deux simples aux saillants pairs et une double au saillant III). Le casernement occupait le centre du fort alignant sept travées sur deux niveaux devant lesquelles étaient disposés des magasins, mais ces derniers sur un seul niveau. Les baies des casemates sont soulignées par de la maçonnerie de briques et les puits de lumière donnant dans le couloir arrière de circulation sont particulièrement longs. Le magasin à poudre était totalement décentré au saillant I. Chacun des deux fronts de tête comprenait deux traverses-abris et l’arrière du saillant III était constitué d’une bonnette d’infanterie, tout comme d’ailleurs les autres saillants impairs. Le fort allait être considérablement refondu de 1905 à 1908. La courtine allait disparaître et l’entrée du fort avec elle. La nouvelle entrée se situe désormais soit devant soit dans ce qui était le coffre de courtine gauche. Elle est pourvue d’un pont à bascule en dessous à relèvement latéral. Il a été fabriqué par l’entreprise des frères Douge à Besançon. Vers le saillant I, l’entrée est jouxtée par une toute nouvelle caserne de guerre à six travées dont quatre chambrées pour la troupe. Cette caserne est devancée d’un couloir de circulation dont les créneaux donnent sur la gorge. Dans l’un de ses sous-sols, des citernes métalliques ont été rivetées sur place, lors de la construction qui vit la disparition totale du magasin à poudre. À droite de l’entrée, c’est désormais une imposante caponnière double qui occupe l’angle rentrant de la gorge. Les quatre créneaux (dont deux pour canon et à l’exclusion de celui du projecteur) orientés vers le saillant I, sont placés à des hauteurs différentes. À la droite de cette caponnière, une ligne de quatre locaux occupe la partie droite de l’ancienne courtine. Ils s’agrandissent donc au fur et à mesure qu’ils sont éloignés de la caponnière. L’ancien casernement et les magasins qui lui font face ont été préservés. Le four à pain par contre a été vandalisé. Ce casernement a conservé bon nombre de huisseries mais pas ses escaliers. Des cuirassements furent installés, à savoir deux tourelles de mitrailleuses (saillants II et IV) et deux tourelles 75 Mle 05 (saillants I et III). Un observatoire cuirassé sera adjoint à chacune des tourelles. Pour compléter le dispositif, une casemate de Bourges occupera le flanc droit du fort avec une guérite observatoire à sa droite. Les caponnières seront remplacées par des coffres de contrescarpe. Tous ces organes seront reliés par galeries souterraines en béton. Toutefois, pour se rendre de l’un des saillants pairs à celui de tête, soit il convenait de repasser par la gorge ou par la galerie prolongeant la nouvelle entrée, ou alors il fallait se risquer à ciel ouvert. Cette dernière galerie possédait une ouverture singulièrement béante donnant sur la gauche de l’ancienne cour centrale. Alors que l’on avait parfaitement assimilé que plus une ouverture est petite, moins elle est vulnérable, qu’une chicane avec créneau défensif en accroissait la protection, ici, nous avons un accès au réseau renforcé qui mesure cinq mètres de hauteur pour une largeur de plus de deux mètres. Le contraste entre les deux tourelles d’artillerie est assez surprenant ; autant celle du saillant I est rouillée, autant l’autre a conservé sa peinture originelle et même des engrenages parfaitement graissés. Les canons ont, par contre, été retirés dans les deux tourelles. Les deux chambres de tir de la casemate de Bourges sont accessibles par des escaliers de cinq marches et la niche par laquelle étaient remontées les munitions (encore pourvue de son volet obturateur) se situe donc en contrebas du pas de tir gauche. L’observatoire est perché plus haut que d’ordinaire et il fallait emprunter une échelle fixée au mur pour y accéder. Chose rare, le siège rabattable est encore en place. Non loin en arrière de cette casemate s’ouvre dans le sol un puits d’eau potable qui, à en croire l’inscription murale, mesure 40 mètres de profondeur. Les créneaux des coffres simples sont très élargis à l’extérieur. Tous les coffres étaient, lors de notre visite en février 2000, dépourvus de tags. Le fort recèle pourtant de très nombreuses inscriptions murales, mais elles sont d’origine. Enfin, dans le seul coffre du saillant IV, au sol, face à l’embrasure côté contrescarpe, un arc en maçonnerie semble destiné à recevoir la bêche d’un canon. Nous n’avons pas rencontré d’autre exemple similaire ailleurs. Tout contre chacun des flancs du fort, se trouve une batterie annexe avec trois traverses dont une pleine à gauche et deux traverses creuses à droite. Plus en arrière, avec le pont du chemin d’accès au fort enjambant leur alignement, nous trouvons les niches à munitions des batteries 3-1 et 3-2 (datant de 1890 et numérotées ici selon la désignation de 1912) et, plus loin encore, la batterie de la Folie. En avant de la batterie annexe gauche, se trouve l’abri de combat LR-2 (Landrecourt-Regret 2) pour une demie compagnie et, à la droite de la batterie 3-2 se situe le RS-1 (Regret-Sartelles 1 - 1906) pour une compagnie, lequel a la particularité d’avoir un escalier le long de son mur d’aile droit, ce qui implique que ses dessus devaient être probablement organisés en parapet d’infanterie. Le réseau de galeries 17 totalise 720 m de longueur, mais ne dessert aucune cloche Pamart. En février 2000 tout cela était à l’abandon. En juin 2008, l’armée a commencé à tout murer, gageons que si ce n’est encore fait, le fort de Regret va bientôt connaître son tour. Voir aussi camp retranché de Verdun.

Befestigtes Lager Verdun, südwestlich der Stadt, 1875–1877. 318 m ü. M. Benannt nach Fort Muller. Dies ist eines der Forts von Verdun, deren Bau aufgrund der neuen Spannungen mit Preußen überstürzt wurde und die den Namen „Panikforts“ erhielten. Es handelt sich um ein Fünfeck mit einer eingezogenen Rille und einem recht klassischen Grundriss mit einem Ravelin vor dem Eingang und Kaponnieren zur Verteidigung der Gräben (zwei einfache an den geraden Frontvorsprüngen und eine doppelte am Frontvorsprung III). Die Kasernen nahmen die Mitte des Forts ein und erstreckten sich über sieben Joche auf zwei Ebenen, davor waren Magazine angeordnet, diese jedoch auf einer Ebene. Die Joche der Kasematten sind durch Ziegelmauerwerk hervorgehoben und die Oberlichter, die in den hinteren Verkehrskorridor führen, sind besonders lang. Das Pulvermagazin war bei Frontbogen I völlig außermittig. Jede der beiden vorderen Fronten umfasste zwei Schutztraversen, und die Rückseite von Frontbogen III bestand aus einer Infanteriehaube, ebenso wie die anderen Frontbogen mit ungeraden Nummern. Das Fort sollte zwischen 1905 und 1908 umfassend umgebaut werden. Die Kurtine sollte verschwinden und mit ihr der Eingang zum Fort. Der neue Eingang befindet sich jetzt entweder vor oder in der ehemaligen linken Kurtine. Darunter befindet sich eine Klappbrücke mit einem seitlichen Hebemechanismus. Sie wurde von der Firma der Gebrüder Douge in Besançon hergestellt. In Richtung Frontbogen I grenzt an den Eingang eine brandneue Kriegskaserne mit sechs Jochen, von denen vier als Truppenkasernen dienten. Diesen Kasernen geht ein Verkehrskorridor voraus, dessen Zinnen die Schlucht überblicken. In einem ihrer Keller wurden während der Bauarbeiten vor Ort Metalltanks genietet, wodurch das Pulvermagazin vollständig verschwand. Rechts vom Eingang nimmt heute eine imposante Doppelkaponniere den einspringenden Winkel der Schlucht ein. Die vier Zinnen (darunter zwei für Kanonen und ohne den Suchscheinwerfer) gegenüber von Frontbogen I sind auf unterschiedlichen Höhen angebracht. Rechts von dieser Kaponniere nimmt eine Reihe von vier Räumen den rechten Teil der alten Kurtine ein. Sie dehnen sich daher aus, wenn sie von der Kaponniere weg verschoben werden. Die alte Kaserne und die ihr gegenüberliegenden Magazine sind erhalten geblieben. Der Brotofen hingegen wurde zerstört. Von dieser Kaserne sind zahlreiche Türrahmen erhalten geblieben, nicht jedoch die Treppen. Es wurde eine Panzerung installiert, nämlich zwei Maschinengewehrtürme (Frontbogen II und IV) und zwei 75 Mle 05-Türme (Frontbogen I und III). An jedem der Türme wird ein gepanzertes Observatorium angebracht. Um das System zu vervollständigen, wird eine Bourges-Kasematte die rechte Flanke des Forts einnehmen, mit einem Observatoriums-Wachhäuschen rechts davon. Die Kaponnieren werden durch Kontereskarpenkassetten ersetzt. Alle diese Orgeln werden durch unterirdische Betongalerien verbunden. Um jedoch von einem der geraden Vorsprünge zum vorderen zu gelangen, musste man entweder durch die Schlucht oder die Galerie, die den neuen Eingang verlängert, zurückkehren oder das Risiko eingehen, ins Freie zu gehen. Diese letzte Galerie hatte eine einzigartig klaffende Öffnung, die auf die linke Seite des alten Innenhofs hinausging. Während es völlig klar war, dass eine Öffnung umso weniger verwundbar ist, je kleiner sie ist, und dass eine Schikane mit einer Verteidigungszinne ihren Schutz erhöht, haben wir hier Zugang zu dem verstärkten Netzwerk, das fünf Meter hoch und über zwei Meter breit ist. Der Kontrast zwischen den beiden Artillerietürmen ist ziemlich überraschend; während der auf Vorsprung I rostig ist, hat der andere seinen Originallack behalten und sogar perfekt gefettete Zahnräder. Die Kanonen wurden jedoch aus den beiden Türmen entfernt. Die beiden Feuerkammern der Bourges-Kasematte sind über fünfstufige Treppen zugänglich, und die Nische, durch die die Munition (noch mit Verschluss) nach oben gebracht wurde, befindet sich daher unterhalb des linken Feuerstands. Das Observatorium liegt höher als üblich, und der Zugang dorthin war nur über eine an der Wand befestigte Leiter möglich. Ungewöhnlicherweise ist der Klappsitz noch vorhanden. Unweit dieser Kasematte mündet ein Trinkwasserbrunnen in den Boden, der der Wandinschrift zufolge 40 Meter tief ist. Die Zinnen der einfachen Truhen sind außen stark vergrößert. Bei unserem Besuch im Februar 2000 waren alle Truhen ohne Inschriften. Das Fort enthält jedoch zahlreiche Wandinschriften, die jedoch original sind. Schließlich befindet sich im einzigen Gewölbe des Vorspringens IV, im Boden, gegenüber der Schießscharte auf der Kontereskarpe, ein gemauerter Bogen, der offenbar zur Aufnahme einer Kanonenspitze bestimmt ist. Ein vergleichbares Beispiel haben wir nirgendwo sonst gefunden. Direkt an den Flanken des Forts befindet sich jeweils eine Annexbatterie mit drei Traversen, einer massiven links und zwei hohlen rechts. Weiter hinten, überspannt von der Brücke der Fortzufahrt, liegen die Munitionsnischen der Batterien 3-1 und 3-2 (aus dem Jahr 1890, hier nummeriert nach der Bezeichnung von 1912) und noch weiter hinten die Batterie der Folie. Vor der linken Nebenbatterie befindet sich der Gefechtsunterstand LR-2 (Landrecourt-Regret 2) für eine halbe Kompanie und rechts von der Batterie 3-2 die RS-1 (Regret-Sartelles 1 – 1906) für eine Kompanie, die die Besonderheit aufweist, dass sich an ihrer rechten Flügelmauer eine Treppe befindet, was darauf hindeutet, dass ihr oberer Teil wahrscheinlich als Infanteriebrüstung organisiert war. Das Netz aus 17 Galerien ist insgesamt 720 m lang, versorgt jedoch keine Pamart-Glocke. Im Februar 2000 wurde dies alles aufgegeben. Im Juni 2008 begann die Armee, alles zuzumauern, und wir wetten, dass das Fort von Regret bald an der Reihe sein wird, falls dies nicht bereits geschehen ist. Siehe auch das verschanzte Lager von Verdun.

Versterkt kamp van Verdun, ten zuidwesten van de stad, 1875-1877. 318 m/alt. Fort Müller genoemd. Dit is een van de forten van Verdun waarvan de bouw overhaast werd uitgevoerd vanwege de nieuwe spanningen met Pruisen en die de naam "paniekforten" kregen. Het was een vijfhoek met een intrekbare gleuf en de indeling was vrij klassiek, met een ravelijn vóór de ingang en caponnières ter verdediging van de grachten (twee enkele bij de even saillanten en één dubbele bij saillant III). De kazerne bevond zich in het midden van het fort en bestond uit zeven traveeën op twee niveaus, waarvoor magazijnen waren geplaatst, maar deze waren op één niveau. De traveeën van de kazematten worden geaccentueerd door baksteenmetselwerk en de dakramen die naar de achterste circulatiegang leiden, zijn bijzonder lang. Het kruitmagazijn bevond zich volledig excentrisch bij saillant I. Elk van de twee voorste fronten omvatte twee beschuttingsbruggen, en de achterkant van saillant III bestond uit een infanteriekap, net als de andere oneven genummerde saillanten. Het fort zou tussen 1905 en 1908 grondig worden herbouwd. De ringmuur zou verdwijnen, en daarmee ook de ingang van het fort. De nieuwe ingang bevindt zich nu vóór of in wat voorheen de linker ringmuur was. Deze heeft een basculebrug eronder met een zijwaarts hefmechanisme. Deze werd vervaardigd door het bedrijf van de gebroeders Douge in Besançon. Richting saillant I grenst de ingang aan een gloednieuwe oorlogskazerne met zes traveeën, waarvan er vier als manschappenkazerne dienden. Deze kazerne wordt voorafgegaan door een verkeerscorridor waarvan de kantelen uitkijken over de kloof. In een van de kelders werden tijdens de bouw ter plaatse metalen tanks geklonken, waardoor het kruitmagazijn volledig verdween. Rechts van de ingang bevindt zich nu een imposante dubbele caponnière in de inspringende hoek van de kloof. De vier kantelen (waarvan twee voor kanonnen en exclusief het zoeklicht) tegenover saillant I zijn op verschillende hoogtes geplaatst. Rechts van deze caponnière beslaat een rij van vier kamers het rechterdeel van de oude ringmuur. Ze breiden zich dus uit naarmate ze verder van de caponnière worden verplaatst. De oude barakken en de magazijnen ertegenover zijn bewaard gebleven. De broodoven daarentegen werd vernield. Deze barak heeft een groot aantal deurposten behouden, maar niet de trappen. Er werd pantser geïnstalleerd, namelijk twee machinegeweertorens (salient II en IV) en twee 75 Mle 05-torens (salient I en III). Aan elk van de torens wordt een gepantserd observatorium bevestigd. Om het systeem compleet te maken, zal een Bourges-kazemat de rechterflank van het fort bezetten met rechts daarvan een wachthuisje voor het observatorium. De caponnières zullen worden vervangen door contrescarp-cassettes. Al deze organen zullen met elkaar verbonden worden door ondergrondse betonnen galerijen. Om echter van een van de even saillanten naar de leidende te komen, was het nodig om ofwel terug te gaan door de kloof of door de galerij die de nieuwe ingang verlengde, ofwel het risico te lopen de open lucht in te gaan. Deze laatste galerij had een opvallend gapende opening die uitkeek op de linkerzijde van de oude centrale binnenplaats. Hoewel men volkomen begreep dat hoe kleiner een opening, hoe minder kwetsbaar deze is, en dat een chicane met een verdedigingskanteel de bescherming vergroot, hebben we hier toegang tot het versterkte netwerk dat vijf meter hoog en meer dan twee meter breed is. Het contrast tussen de twee artillerietorens is nogal verrassend; terwijl die op saillant I roestig is, heeft de andere zijn originele verf en zelfs perfect gesmeerde tandwielen behouden. De kanonnen werden echter uit de twee torens verwijderd. De twee schietkamers van de Bourges-kazemat zijn toegankelijk via trappen met vijf treden, en de nis waardoor de munitie werd aangevoerd (nog steeds voorzien van het luik) bevindt zich daarom onder het linker schietpunt. Het observatorium is hoger gelegen dan gebruikelijk en de toegang ertoe was noodzakelijk via een aan de muur bevestigde ladder. Ongebruikelijk genoeg is de klapstoel nog steeds aanwezig. Niet ver achter deze kazemat mondt een drinkwaterput uit in de grond, die volgens de muurinscriptie 40 meter diep is. De kantelen van de eenvoudige kisten zijn aan de buitenkant sterk vergroot. Tijdens ons bezoek in februari 2000 waren alle kisten ontdaan van markeringen. Het fort bevat echter veel muurinscripties, maar deze zijn origineel. Ten slotte, in het enige gewelf van saillant IV, op de grond, tegenover het schietgat aan de contrascarpzijde, lijkt een gemetselde boog bedoeld om de spade van een kanon te ontvangen. We zijn elders geen vergelijkbaar voorbeeld tegengekomen. Direct tegen elk van de flanken van het fort bevindt zich een aanbouwbatterij met drie traversen, één massieve aan de linkerkant en twee holle aan de rechterkant. Verder naar achteren, met de brug van de toegangsweg tot het fort die hun linie overspant, vinden we de munitienissen van batterijen 3-1 en 3-2 (daterend uit 1890 en hier genummerd volgens de aanduiding uit 1912) en, nog verder weg, de batterij van de Folie. Vóór de linker aanbouwbatterij bevindt zich de LR-2 gevechtsschuilplaats (Landrecourt-Regret 2) voor een halve compagnie en rechts van de 3-2 batterij bevindt zich de RS-1 (Regret-Sartelles 1 - 1906) voor een compagnie, die als bijzonderheid een trap langs de rechtervleugelmuur heeft, wat impliceert dat het bovenste gedeelte waarschijnlijk als infanterieparapet was ingericht. Het netwerk van galerijen 17 is in totaal 720 m lang, maar dient geen enkele Pamart-bel. In februari 2000 werd dit alles verlaten. In juni 2008 begon het leger alles af te metselen; we durven te wedden dat, als dat nog niet is gebeurd, Fort Regret binnenkort aan de beurt zal zijn. Zie ook het loopgravenkamp van Verdun.

Verdun fortified camp, southwest of the city, 1875-1877. 318 m/alt. Named Fort Muller. This is one of the Verdun forts whose construction was rushed due to the new tensions with Prussia, and which were given the name "panic forts". A pentagon with a retracting groove, its layout was fairly classic with a ravelin preceding the entrance and caponiers for the defense of the ditches (two single ones at the even salients and one double one at salient III). The barracks occupied the center of the fort, aligning seven bays on two levels in front of which were arranged magazines, but these on a single level. The bays of the casemates are highlighted by brick masonry and the skylights leading into the rear circulation corridor are particularly long. The powder magazine was completely off-center at salient I. Each of the two leading fronts included two shelter traverses, and the rear of salient III consisted of an infantry cowl, as did the other odd-numbered salients. The fort was to be extensively rebuilt between 1905 and 1908. The curtain wall was to disappear, and the entrance to the fort with it. The new entrance is now located either in front of or in what was the left curtain wall. It has a bascule bridge underneath with a side-raising mechanism. It was manufactured by the Douge brothers' company in Besançon. Toward salient I, the entrance is adjoined by a brand new war barracks with six bays, four of which were barracks for troops. These barracks are preceded by a traffic corridor whose battlements overlook the gorge. In one of its basements, metal tanks were riveted on site during the construction, which saw the complete disappearance of the powder magazine. To the right of the entrance, an imposing double caponier now occupies the re-entrant angle of the gorge. The four battlements (including two for cannon and excluding the searchlight) facing salient I are placed at different heights. To the right of this caponier, a line of four rooms occupies the right part of the old curtain wall. They therefore expand as they are moved away from the caponier. The old barracks and the magazines facing it have been preserved. The bread oven, on the other hand, was vandalized. This barracks has retained a good number of door frames but not its staircases. Armor was installed, namely two machine gun turrets (salients II and IV) and two 75 Mle 05 turrets (salients I and III). An armored observatory will be attached to each of the turrets. To complete the system, a Bourges casemate will occupy the right flank of the fort with an observatory sentry box to its right. The caponiers will be replaced by counterscarp coffers. All these organs will be connected by underground concrete galleries. However, to get from one of the even salients to the leading one, it was necessary to either go back through the gorge or the gallery extending the new entrance, or else it was necessary to risk going into the open air. This last gallery had a singularly gaping opening overlooking the left of the old central courtyard. While it was perfectly understood that the smaller an opening, the less vulnerable it is, that a chicane with a defensive crenel increases its protection, here, we have access to the reinforced network which measures five meters in height and a width of more than two meters. The contrast between the two artillery turrets is quite surprising; While the one on salient I is rusty, the other has retained its original paint and even perfectly greased gears. The cannons, however, were removed from the two turrets. The two firing chambers of the Bourges casemate are accessible by five-step staircases, and the niche through which the ammunition was brought up (still fitted with its shutter) is therefore located below the left firing point. The observatory is perched higher than usual, and access to it was necessary to use a ladder fixed to the wall. Unusually, the folding seat is still in place. Not far behind this casemate, a drinking water well opens into the ground, which, according to the wall inscription, is 40 meters deep. The crenellations of the simple chests are greatly enlarged on the outside. All the chests were, during our visit in February 2000, devoid of tags. The fort, however, contains many wall inscriptions, but they are original. Finally, in the only vault of salient IV, on the ground, facing the embrasure on the counterscarp side, a masonry arch seems intended to receive the spade of a cannon. We have not encountered any other similar example elsewhere. Right against each of the flanks of the fort, there is an annex battery with three traverses, one solid on the left and two hollow traverses on the right. Further back, with the bridge of the access road to the fort spanning their alignment, we find the ammunition niches of batteries 3-1 and 3-2 (dating from 1890 and numbered here according to the 1912 designation) and, even further, the battery of the Folie. In front of the left annex battery is the LR-2 combat shelter (Landrecourt-Regret 2) for a half company and, to the right of the 3-2 battery is the RS-1 (Regret-Sartelles 1 - 1906) for a company, which has the particularity of having a staircase along its right wing wall, which implies that its upper part was probably organized as an infantry parapet. The network of galleries 17 totals 720 m in length, but does not serve any Pamart bell. In February 2000 all this was abandoned. In June 2008, the army began to wall everything up, we bet that if it has not already been done, the fort of Regret will soon have its turn. See also entrenched camp of Verdun.

Verdunský opevněný tábor, jihozápadně od města, 1875-1877. 318 m n. m. Název Fort Müller. Jedná se o jednu z verdunských pevností, jejíž výstavba byla uspěchaná kvůli novému napětí s Pruskem a které dostaly název „panické pevnosti“. Pětiúhelník se zatahovací drážkou měl poměrně klasické uspořádání s ravelinem před vchodem a kaponiéry na obranu příkopů (dvě jednoduché u sudých výběžků a jedna dvojitá u třetího výběžku). Kasárna zabírala střed pevnosti a ve dvou úrovních se nacházelo sedm polí, před nimiž byly uspořádány sklady, ale ty v jedné úrovni. Pole kasemat jsou zvýrazněna cihlovým zdivem a obzvláště dlouhá jsou světlíky vedoucí do zadní cirkulační chodby. Zásobník prachu byl u výběžku I zcela mimo střed. Každá ze dvou předních front zahrnovala dva příčníky krytu a zadní část výběžku III se skládala z pěchotního krytu, stejně jako ostatní liché výběžky. Pevnost měla být rozsáhle přestavěna v letech 1905 až 1908. Opláštění mělo zmizet a s ním i vchod do pevnosti. Nový vchod se nyní nachází buď před, nebo v tom, co bývalo levým opláštěním. Pod ním je zvedací most s bočním zvedacím mechanismem. Vyrobila ho firma bratří Dougeových v Besançonu. Směrem k výběžku I sousedí s vchodem zcela nová válečná kasárna se šesti zátokami, z nichž čtyři byla kasárna pro vojáky. Těmto kasárnám předchází dopravní koridor, jehož cimbuří shlíží na rokli. V jednom ze sklepů byly během stavby na místě přinýtovány kovové nádrže, což vedlo k úplnému zmizení zásobníku prachu. Napravo od vchodu nyní v rohu rokle stojí impozantní dvojitý kaponiér. Čtyři cimbuří (včetně dvou pro kanóny a bez světlometu) směřující k výběžku I jsou umístěna v různých výškách. Napravo od tohoto kaponiéru zabírá pravou část staré obvodové zdi řada čtyř místností. Proto se s oddalováním od kaponiéru rozšiřují. Stará kasárna a sklady směřující k nim byly zachovány. Pec na chléb byla naopak vandalismem poničena. Tato kasárna si zachovala řadu zárubní, ale nikoli schodiště. Byla instalována pancéřová souprava, konkrétně dvě kulometné věže (výběžky II a IV) a dvě věže 75 Mle 05 (výběžky I a III). Ke každé z věží bude připojena obrněná pozorovatelna. Pro dokončení systému bude na pravém křídle pevnosti umístěna kasemata Bourges s pozorovatelnou strážní budkou po pravé straně. Kaponiéry budou nahrazeny protiskluzovými kazetami. Všechny tyto orgány budou propojeny podzemními betonovými galeriemi. Abychom se však dostali z jednoho z rovných výběžků k tomu přednímu, bylo nutné se buď vrátit roklí, nebo galerií rozšiřující nový vchod, nebo riskovat východ do volného prostoru. Tato poslední galerie měla zvláštní zející otvor s výhledem na levou stranu starého centrálního nádvoří. Zatímco se všeobecně chápalo, že čím menší otvor, tím méně je zranitelný, a že šikana s obranným cimbuřím zvyšuje jeho ochranu, zde máme přístup k vyztužené síti, která měří pět metrů na výšku a více než dva metry na šířku. Kontrast mezi dvěma dělostřeleckými věžemi je docela překvapivý; zatímco jedna na výběžku I je rezavá, druhá si zachovala původní nátěr a dokonce i dokonale promazaná podvozky. Děla však byla z obou věží odstraněna. Dvě střelecké komory kasematy Bourges jsou přístupné po pětistupňovém schodišti a výklenek, kterým se vynášela munice (stále opatřený uzávěrem), se proto nachází pod levým střeleckým stanovištěm. Pozorovatelna je umístěna výše než obvykle a přístup k ní byl nutný po žebříku připevněném ke zdi. Neobvykle je na místě stále skládací sedadlo. Nedaleko za touto kasematou ústí do země studna s pitnou vodou, která je podle nástěnného nápisu hluboká 40 metrů. Cimbuří jednoduchých truhel je zvenčí značně zvětšeno. Všechny truhly byly během naší návštěvy v únoru 2000 bez štítků. Pevnost však obsahuje mnoho nástěnných nápisů, ale ty jsou původní. Konečně v jediné klenbě výběžku IV, na zemi, obrácené ke střílně na straně protiskluzu, se zdá být zděný oblouk určený k uložení rýle děla. S žádným jiným podobným příkladem jsme se jinde nesetkali. Přímo proti každému křídlu pevnosti se nachází přístavní baterie se třemi traverzami, jednou plnou vlevo a dvěma dutými traverzami vpravo. Dále vzadu, s mostem přístupové cesty k pevnosti, který překlenuje jejich trasu, najdeme muniční výklenky baterií 3-1 a 3-2 (z roku 1890 a číslované zde podle označení z roku 1912) a ještě dále baterii Folie. Před levou přístavní baterií se nachází bojový kryt LR-2 (Landrecourt-Regret 2) pro půlrotu a napravo od baterie 3-2 se nachází RS-1 (Regret-Sartelles 1 - 1906) pro rotu, která se vyznačuje schodištěm podél pravé křídelní zdi, což naznačuje, že její horní část byla pravděpodobně uspořádána jako pěchotní parapet. Síť štol 17 má celkem délku 720 m, ale neslouží žádnému zvonu Pamart. V únoru 2000 bylo vše opuštěno. V červnu 2008 začala armáda vše zazdívat, vsadíme se, že pokud tak již nebylo, brzy na řadu přijde i pevnost Regret. Viz také zakořeněný tábor Verdunu.