Place de Toulon, sud-ouest de la ville, 1875-1880. 200 m/alt. ± 1000 hommes, 32 pièces. Grand pentagone irrégulier combinant défense terrestre (débouchés des gorges d’Ollioules) et côtière (débarquement au Brusc ou à Bandol). Construit en lieu et place d’un village arasé pour la cause, il est connu pour sa caserne à 9 travées (+ 2 latérales) sur 4 niveaux, ce qui en fait la plus monumentale de tout le système Séré de Rivières. Cette caserne est adossée au rocher et sa toiture arrive au niveau de la plate-forme supérieure du massif. Soigneusement entretenue, les façades des travées combinant briques de terre cuite et moellons calcaires, elle est assurément une des plus belles qu’il nous ait été donné d’admirer. Cette caserne, précédée d’une cour, est alignée le long du front I-II. L’escarpe de ce front est garni de créneaux de pieds qui sont placés tellement haut que l’on a du mal à les distinguer de mâchicoulis. La caponnière du saillant II montre même un singulier créneau d’angle rentrant. L’entrée, dont le passage est en voûte à arc segmentaire, est surmontée d’un joli cartouche avec le nom du fort, lui-même coiffé d’un balconnet plus décoratif qu’efficace, garni de trois créneaux lesquels, n’était-ce leur fruit, pourraient prétendre au rang d’assommoirs. Le porche d’entrée franchi, on pénètre dans une première cour donnant sur l’arrière du flanc droit de la grande caserne. L’étroitesse de cette cour et la hauteur des quatre niveaux de la caserne rend cette dernière encore plus monumentale. Dans cette cour, nous noterons, sur la gauche, le passage couvert avec deux superbes clefs de voûte menant dans la cour principale, une borne fontaine à l’appareillage soigné, un accès aux deux volées d’un escalier-rampe plus décoratif qu’efficace (les deux volées ont des écarts respectivement de 160 et 200 cm, ce qui empêche les rampes de jouer leur rôle à moins d’utiliser un utopique essieu à écartement variable !) et, sur la droite, à l’entrée de la galerie enveloppe sous roc qui, longeant l’escarpe, rejoint le saillant II. En effet, les deux tiers du fort sont creusés dans le roc et les fronts II-III, III-IV et IV-V sont garnis de casemates souterraines dont l’embrasure ne devait être percée qu’en cas de besoin. Il y aurait eu 16 de ces casemates lesquelles étaient alimentées par un magasin d’une contenance de 100 tonnes creusé, lui, en plein centre du fort. À l’arrière de la caserne, une large galerie mène à ce magasin en passant à la droite d’un puits de monte-charge d’une largeur de 6 m. Cette dimension exceptionnelle fut nécessitée par l’absence de rampe pour monter les canons sur les dessus du fort. Munitions et pièces suivaient le même chemin vertical tout comme les hommes d’ailleurs, une cage d’escalier jouxtant le puits de ce monte-charge. En 1881, l’armement se composait de 8 canons de 155 mm pour la défense terrestre et 4 de 24 c orientés vers la mer. Parmi les singularités notables, relevons que le couloir de circulation à l’arrière des magasins du rez-de-chaussée de la grande caserne est très étroit alors que ces mêmes couloirs aux étages supérieurs sont plus larges. À l’entrée de la galerie sous roc au saillant V, deux casemates servent d’écuries et une des deux est parfaitement restaurée, l’auge étant en bois. Enfin, dans le coin sud-est de la grande cour, deux petits fours à pain sont encore utilisés de temps à autre pour… des pizzas. Anomalie notable, les deux fours sont de modèles différents, à moins que celui de gauche n’ait été détruit et sa façade reconstruite sans plan précis. Aujourd’hui (04/2006) le fort est un centre de transmissions de la Marine. De façon surprenante pour les continentaux que nous sommes, le fort est considéré comme un navire de guerre. Il possède sa cloche et les informations émises par les haut-parleurs sont sans équivoque : le commandant monte à bord ! ; Le repas de l’équipage est servi !,… La visite de Six Fours, même partielle (pour d’évidentes raisons de confidentialité de certaines installations), demeurera un des souvenirs les plus exceptionnels de notre tour de France des fortifications 1874-1914.

Festung von Toulon, Südwesten der Stadt, 1875-1880. 200 M/ü M. ± 1000 Mann, 32 Geschütze. Großes unregelmäßiges Fünfeck, das Landesverteidigung (Ausgänge der Schluchten von Ollioules) und Küstenverteidigung (Landung in Le Brusc oder Bandol) kombiniert. Erbaut anstelle eines für diesen Zweck abgetragenen Dorfes, ist es für seine Kaserne mit 9 Jochen (+ 2 seitlichen) auf 4 Ebenen bekannt, was sie zur monumentalsten des gesamten Séré-de-Rivières-Systems macht. Diese Kaserne ist an den Felsen gelehnt und ihr Dach erreicht das Niveau der oberen Plattform des Massivs. Sorgfältig instand gehalten, mit Fassaden der Joche, die Terrakotta-Ziegel und Kalkstein-Bruchsteine kombinieren, ist sie zweifellos eine der schönsten, die wir bewundern durften. Diese Kaserne, einer Vorhof vorgelagert, ist entlang der Front I-II ausgerichtet. Die Escarpe dieser Front ist mit Fußscharten garniert, die so hoch platziert sind, dass man sie schwer von Maschikulis unterscheiden kann. Die Kaponniere des Aussprings II zeigt sogar eine eigenartige einspringende Winkelscharte. Der Eingang, dessen Durchgang ein Segmentbogengewölbe hat, wird von einer hübschen Kartusche mit dem Namen des Forts überragt, selbst gekrönt von einem mehr dekorativen als effektiven Balkonchen, versehen mit drei Scharten, die, wären sie nicht abgeschrägt, den Rang von Fallgittern beanspruchen könnten. Das Eingangsportal durchschritten, betritt man einen ersten Hof, der auf die Rückseite der rechten Flanke der großen Kaserne führt. Die Enge dieses Hofs und die Höhe der vier Ebenen der Kaserne lassen letztere noch monumentaler erscheinen. In diesem Hof bemerken wir links den überdachten Durchgang mit zwei prächtigen Gewölbeschlusssteinen, die in den Haupthof führen, einen Brunnen mit sorgfältigem Steinverband, einen Zugang zu den beiden Läufen einer mehr dekorativen als effektiven Treppenrampe (die beiden Läufe haben Abstände von 160 bzw. 200 cm, was die Rampen an ihrer Funktion hindert, es sei denn, man verwendet eine utopische Achse mit variablem Spurmaß!) und rechts den Eingang zur umhüllenden Felsgalerie, die entlang der Escarpe zum Ausspring II führt. Tatsächlich sind zwei Drittel des Forts in den Fels gegraben und die Fronten II-III, III-IV und IV-V sind mit unterirdischen Kasematten versehen, deren Schießscharte nur bei Bedarf durchbrochen werden sollte. Es hätte 16 dieser Kasematten gegeben, die von einem Magazin mit einem Fassungsvermögen von 100 Tonnen versorgt wurden, das seinerseits genau in der Mitte des Forts ausgehoben wurde. Hinter der Kaserne führt eine breite Galerie zu diesem Magazin, wobei sie rechts an einem Aufzugsschacht von 6 m Breite vorbeiführt. Diese außergewöhnliche Dimension wurde durch das Fehlen einer Rampe zum Hochbringen der Geschütze auf die Oberseite des Forts erforderlich. Munition und Geschütze folgten demselben vertikalen Weg, ebenso übrigens die Männer, ein Treppenhaus grenzt an den Schacht dieses Aufzugs. 1881 bestand die Bewaffnung aus 8 Kanonen von 155 mm für die Landesverteidigung und 4 von 24 c, die zum Meer hin ausgerichtet waren. Unter den bemerkenswerten Besonderheiten heben wir hervor, dass der Verkehrsgang hinter den Magazinen im Erdgeschoss der großen Kaserne sehr schmal ist, während dieselben Gänge in den oberen Etagen breiter sind. Am Eingang der Felsgalerie am Ausspring V dienen zwei Kasematten als Ställe und eine der beiden ist perfekt restauriert, der Trog ist aus Holz. Schließlich, in der südöstlichen Ecke des großen Hofs, werden zwei kleine Brotöfen noch gelegentlich für… Pizzas verwendet. Auffällige Anomalie: die beiden Öfen sind von unterschiedlichen Modellen, es sei denn, der linke wurde zerstört und seine Fassade ohne genauen Plan wieder aufgebaut. Heute (04/2006) ist das Fort ein Übermittlungszentrum der Marine. Überraschenderweise für uns Festländer wird das Fort als Kriegsschiff betrachtet. Es besitzt seine Glocke und die durch die Lautsprecher ausgegebenen Informationen sind eindeutig: der Kommandant geht an Bord!; Die Mahlzeit der Besatzung wird serviert!,… Der Besuch von Six Fours, selbst ein teilweiser (aus offensichtlichen Gründen der Vertraulichkeit bestimmter Anlagen), bleibt eine der außergewöhnlichsten Erinnerungen unserer Frankreichtour der Befestigungen 1874-1914.

Vesting van Toulon, zuidwesten van de stad, 1875-1880. 200 m/alt. ± 1000 man, 32 stukken. Grote onregelmatige vijfhoek die landverdediging (uitgangen van de kloven van Ollioules) en kustverdediging (landing in Le Brusc of Bandol) combineert. Gebouwd in de plaats van een voor deze zaak gesloopt dorp, is het bekend voor zijn kazerne met 9 traveeën (+ 2 laterale) op 4 niveaus, wat het de meest monumentale maakt van heel het Séré de Rivières systeem. Deze kazerne is tegen de rots aangeleund en haar dak komt op het niveau van het bovenste platform van het massief. Zorgvuldig onderhouden, de gevels van de traveeën combinerend terracotta stenen en kalksteen natuursteen, is ze zeker een van de mooiste die we hebben mogen bewonderen. Deze kazerne, voorafgegaan door een binnenplaats, is uitgelijnd langs front I-II. De escarpe van dit front is voorzien van voetschietgaten die zo hoog geplaatst zijn dat men ze moeilijk kan onderscheiden van moordgaten. De caponnière van de uitspring II toont zelfs een eigenaardig inspringend hoekschietgat. De ingang, waarvan de doorgang in een segmentbooggewelf is, wordt bekroond door een mooi cartouche met de naam van het fort, zelf bedekt met een balkonnetje meer decoratief dan efficiënt, voorzien van drie schietgaten welke, ware het niet hun inspringing, aanspraak zouden kunnen maken op de rang van valgaten. De ingangsportaal gepasseerd, betreedt men een eerste binnenplaats uitkomend op de achterkant van de rechterflank van de grote kazerne. De nauwheid van deze binnenplaats en de hoogte van de vier niveaus van de kazerne maken deze laatste nog monumentaler. In deze binnenplaats zullen we, links, de overdekte doorgang noteren met twee prachtige gewelfsleutels leidend naar de hoofdplaats, een fontein met zorgvuldige voeg, een toegang tot de twee vluchten van een trap-helling meer decoratief dan efficiënt (de twee vluchten hebben onderlinge afstanden van respectievelijk 160 en 200 cm, wat de hellingen verhindert hun rol te spelen tenzij men een utopische as met variabele spoorbreedte gebruikt!) en, rechts, de ingang van de omhullende rotsgalerij die, langs de escarpe, de uitspring II bereikt. Inderdaad, twee derden van het fort zijn uitgegraven in de rots en de fronten II-III, III-IV en IV-V zijn voorzien van ondergrondse kazematten waarvan de schietsleuf enkel in geval van nood moest worden doorgebroken. Er zouden 16 van deze kazematten geweest zijn welke werden bevoorraad door een magazijn met een inhoud van 100 ton uitgegraven, zelf, midden in het fort. Achter de kazerne leidt een brede galerij naar dit magazijn terwijl ze rechts van een goederenliftschacht van 6 m breedte passeert. Deze uitzonderlijke afmeting werd noodzakelijk gemaakt door het ontbreken van een helling om de kanonnen op de bovenzijde van het fort te brengen. Munitie en stukken volgden hetzelfde verticale pad evenals de mannen trouwens, een trappenhuis grenzend aan de schacht van deze goederenlift. In 1881 bestond de bewapening uit 8 kanonnen van 155 mm voor de landverdediging en 4 van 24 c georiënteerd naar de zee. Onder de opmerkelijke eigenaardigheden, merken we op dat de circulatiegang achter de magazijnen van het gelijkvloers van de grote kazerne zeer nauw is terwijl dezezelfde gangen op de bovenverdiepingen breder zijn. Aan de ingang van de rotsgalerij aan uitspring V, dienen twee kazematten als stallen en een van de twee is perfect gerestaureerd, de trog is in hout. Tenslotte, in de zuidoostelijke hoek van de grote plaats, worden twee kleine broodovens nog af en toe gebruikt voor… pizza's. Opvallende anomalie, de twee ovens zijn van verschillende modellen, tenzij die van links vernietigd werd en zijn gevel zonder precies plan herbouwd. Vandaag (04/2006) is het fort een transmissiecentrum van de Marine. Verrassenderwijs voor de continentelingen die wij zijn, wordt het fort beschouwd als een oorlogsschip. Het bezit zijn bel en de informatie uitgezonden door de luidsprekers is ondubbelzinnig: de commandant gaat aan boord!; De maaltijd van de bemanning wordt geserveerd!,… Het bezoek aan Six Fours, zelfs gedeeltelijk (om evidente redenen van vertrouwelijkheid van bepaalde installaties), zal een van de meest uitzonderlijke herinneringen blijven van onze Frankrijktour van de vestingwerken 1874-1914.

Fortress of Toulon, southwest of the city, 1875-1880. 200 m/alt. ± 1000 men, 32 guns. Large irregular pentagon combining land defense (exits of the Ollioules gorges) and coastal defense (landing at Le Brusc or Bandol). Built in place of a village razed for the cause, it is known for its barracks with 9 bays (+ 2 lateral) on 4 levels, making it the most monumental in the entire Séré de Rivières system. This barracks is backed against the rock and its roof reaches the level of the upper platform of the massif. Carefully maintained, with facades of the bays combining terracotta bricks and limestone rubble, it is certainly one of the most beautiful we have been given to admire. This barracks, preceded by a courtyard, is aligned along front I-II. The scarp of this front is garnished with foot embrasures which are placed so high that it is difficult to distinguish them from machicolations. The caponier of salient II even shows a peculiar re-entrant corner embrasure. The entrance, whose passage is in a segmental arch vault, is surmounted by a pretty cartouche with the name of the fort, itself topped by a small balcony more decorative than effective, furnished with three embrasures which, were it not for their splay, could claim the rank of murder holes. The entrance porch passed, one enters a first courtyard giving onto the rear of the right flank of the large barracks. The narrowness of this courtyard and the height of the four levels of the barracks make the latter even more monumental. In this courtyard, we will note, on the left, the covered passage with two superb keystones leading into the main courtyard, a fountain with careful stonework, an access to the two flights of a stair-ramp more decorative than effective (the two flights have gaps of 160 and 200 cm respectively, which prevents the ramps from playing their role unless using a utopian variable-gauge axle!) and, on the right, the entrance to the enveloping rock gallery which, following the scarp, joins salient II. Indeed, two-thirds of the fort are excavated in the rock and fronts II-III, III-IV and IV-V are furnished with underground casemates whose embrasure was to be pierced only if needed. There would have been 16 of these casemates which were supplied by a magazine with a capacity of 100 tons excavated, itself, right in the center of the fort. Behind the barracks, a broad gallery leads to this magazine while passing to the right of a hoist shaft 6 m wide. This exceptional dimension was necessitated by the absence of a ramp to bring the guns onto the top of the fort. Ammunition and guns followed the same vertical path as did the men, for that matter, a stairwell adjoining the shaft of this hoist. In 1881, the armament consisted of 8 guns of 155 mm for land defense and 4 of 24 c oriented towards the sea. Among the notable singularities, let us note that the circulation corridor behind the magazines on the ground floor of the large barracks is very narrow while these same corridors on the upper floors are wider. At the entrance of the rock gallery at salient V, two casemates serve as stables and one of the two is perfectly restored, the trough being in wood. Finally, in the southeastern corner of the large courtyard, two small bread ovens are still used from time to time for… pizzas. Notable anomaly, the two ovens are of different models, unless the one on the left was destroyed and its facade rebuilt without a precise plan. Today (04/2006) the fort is a communications center of the Navy. Surprisingly for us continentals, the fort is considered a warship. It has its bell and the information broadcast by the loudspeakers is unequivocal: the commanding officer is coming aboard!; The crew's meal is served!,… The visit to Six Fours, even a partial one (for obvious reasons of confidentiality of certain installations), will remain one of the most exceptional memories of our tour of France of fortifications 1874-1914.

Pevnost Toulon, jihozápadně od města, 1875-1880. 200 m/n.m. ± 1000 mužů, 32 děl. Velký nepravidelný pětiúhelník kombinující obranu pozemní (výstupy z soutěsek Ollioules) a pobřežní (vylodění v Le Brusc nebo Bandol). Postavena na místě vesnice srovnané se zemí pro tento účel, je známá svými kasárnami o 9 polích (+ 2 bočních) na 4 úrovních, což z nich činí nejmonumentálnější v celém systému Séré de Rivières. Tato kasárna je přisazena ke skále a její střecha dosahuje úrovně horní platformy masivu. Pečlivě udržována, s fasádami polí kombinujícími pálené cihly a vápencové lomové zdivo, je jistě jednou z nejkrásnějších, kterou jsme měli možnost obdivovat. Tato kasárna, předcházená nádvořím, je seřazena podél fronty I-II. Eskarpa této fronty je opatřena střílnami u paty, které jsou umístěny tak vysoko, že je těžké je odlišit od střílen. Kaponiera vysunutí II dokonce ukazuje zvláštní vtaženou nárožní střílnu. Vchod, jehož průchod je v segmentové klenbě, je překonán pěkným kartuší se jménem pevnosti, sám zakončený balkónkem spíše dekorativním než účinným, opatřeným třemi střílnami, které, nebýt jejich rozšíření, by mohly nárokovat hodnost padacích mříží. Průjezd vstupním portálem, vstoupíme do prvního nádvoří ústícího na zadní stranu pravého křídla velkých kasáren. Úzkost tohoto nádvoří a výška čtyř pater kasáren činí tyto ještě monumentálnější. Na tomto nádvoří si povšimneme vlevo kryté chodby se dvěma nádhernými svorníky vedoucími do hlavního dvora, kašny s pečlivým kamenosochařským provedením, přístupu ke dvěma ramenům schodišťové rampy spíše dekorativní než účinné (dvě ramena mají rozteč 160 a 200 cm, což brání rampám plnit jejich úlohu, leda by se použila utopická náprava s proměnným rozchodem!) a vpravo vchodu do obalové skalní galerie, která podél eskarpy dosahuje vysunutí II. Skutečně, dvě třetiny pevnosti jsou vytesány ve skále a fronty II-III, III-IV a IV-V jsou opatřeny podzemními kasematami, jejichž střílna měla být proražena pouze v případě potřeby. Bylo by tam 16 těchto kasemat, které byly zásobovány prachárnou o kapacitě 100 tun vytesanou, ta sama, přímo ve středu pevnosti. Za kasárnami široká galerie vede k tomuto magazínu, přičemž prochází vpravo od výtahové šachty o šířce 6 m. Tato výjimečná dimenze byla zapotřebí kvůli absenci rampy pro vytažení děl na vrchol pevnosti. Střelivo a děla následovala stejnou vertikální cestu stejně jako muži, mimochodem, schodišťová šachta přiléhá k šachtě tohoto výtahu. V roce 1881 se výzbroj skládala z 8 děl ráže 155 mm pro pozemní obranu a 4 ráže 24 c orientovaných k moři. Mezi pozoruhodné zvláštnosti zaznamenejme, že oběžná chodba za sklady v přízemí velkých kasáren je velmi úzká, zatímco tytéž chodby v horních patrech jsou širší. U vchodu do skalní galerie u vysunutí V slouží dvě kasematy jako stáje a jedna z obou je dokonale zrestaurovaná, žlab je ze dřeva. Konečně, v jihovýchodním rohu velkého dvora se dva malé chlebové peci občas stále používají na… pizzy. Pozoruhodná anomálie, obě pece jsou různých modelů, ledaže by ta levá byla zničena a její fasáda přestavěna bez přesného plánu. Dnes (04/2006) je pevnost spojovacím střediskem námořnictva. Překvapivě pro nás pevninany je pevnost považována za válečnou loď. Má svůj zvon a informace vysílané reproduktory jsou jednoznačné: velitel nastupuje na palubu!; Posádce se vydává jídlo!,… Návštěva Six Fours, byť částečná (z očividných důvodů důvěrnosti některých zařízení), zůstane jedním z nejvýjimečnějších vzpomínek našeho okruhu Francií opevnění 1874-1914.