Place de Rochefort, nord de l’Île d’Aix, 1878-1880. Le projet de 1878 prévoyait un front de tête arqué avec un épais parapet derrière lequel, de part et d’autre d’un magasin à poudre à l’épreuve, on aurait disposé les canons de 19 c. Ces derniers, au nombre de quatre, auraient été séparés par des traverses pleines ou creuses. Les extrémités de l’arc frontal se repliaient alors vers l’entrée de la batterie, au centre de la gorge. Cette dernière, rectiligne, aurait possédé fossé et mur d’enceinte. La contrescarpe aurait même été coiffée d’un ouvrage avancé pentagonal, sorte de ravelin surmonté d’un parapet de tir pour l’infanterie. Une série de huit locaux, casernement et magasins, se seraient adossés à la gorge, de part et d’autre d’une entrée en tunnel. La réalisation sera toute autre ; vue du ciel, cette batterie avait une configuration très particulière ; on l’eût pensée dotée d’oreilles de chat pour reprendre un terme architectural rarement usité. En effet, armée de deux canons de 24 séparés par deux autres de 19 cm placés un peu en retrait des premiers, les emplacements avancés des 24 c (sur affûts P.C.) garantissaient à ces derniers un azimut de près de 190°. Les canons de 19 c étaient quant à eux encadrés par des traverses creuses soigneusement alignées. La gauche de la batterie était constituée par un merlon de terre protégeant un magasin à poudre, très probablement modèle 1879. Un second magasin à poudre, plus petit, limitait l’emprise de la batterie sur sa droite. La gorge était désormais ouverte. Après 1889, les canons de 24 c seront remplacés par deux autres canons de 19 c car les fonds de la zone battue ne permettaient pas aux nouveaux navires de s’y risquer. Le personnel organique nécessaire était de 38 hommes. Cette batterie existe toujours, elle se situe dans une propriété privée et ses plates-formes sont envahies par la végétation. Elle n’est pas entretenue et ses restes sont peu lisibles. On y trouve un puits, un magasin bétonné où stagnent 25 cm d’eau et deux de ses trois traverses (les extérieures) ont des murs d’ailes à retours en gradins. (03/2008).

Festung von Rochefort, Norden der Île d’Aix, 1878-1880. Das Projekt von 1878 sah eine gebogene Front mit einer dicken Brustwehr vor, hinter der, beidseits eines bombensicheren Pulvermagazins, die 19-c-Kanonen aufgestellt worden wären. Diese, vier an der Zahl, wären durch volle oder hohle Traversen getrennt worden. Die Enden des Frontbogens wogen sich dann zum Eingang der Batterie hin, in der Mitte der Kehle. Diese, geradlinig, hätte einen Graben und eine Umfassungsmauer besessen. Die Kontreskarpe wäre sogar mit einem fünfeckigen vorgeschobenen Werk gekrönt worden, einer Art Ravelin, überragt von einer Schützenbrustwehr für die Infanterie. Eine Reihe von acht Räumen, Unterkünfte und Magazine, hätten sich an die Kehle angelehnt, beidseits eines Tunneleingangs. Die Ausführung wird ganz anders sein; aus der Luft betrachtet hatte diese Batterie eine sehr besondere Konfiguration; man hätte gedacht, sie sei mit Katzenohren ausgestattet, um einen selten verwendeten architektonischen Begriff zu verwenden. Tatsächlich, bewaffnet mit zwei 24-c-Kanonen, getrennt durch zwei andere 19-c-Kanonen, die etwas hinter den ersten platziert waren, gewährleisteten die vorgeschobenen Stellungen der 24-cm-Kanonen (auf P.C.-Lafetten) letzteren einen Azimut von fast 190°. Die 19-c-Kanonen waren ihrerseits von sorgfältig ausgerichteten hohlen Traversen eingerahmt. Die linke Seite der Batterie bestand aus einem Erdwall, der ein Pulvermagazin schützte, sehr wahrscheinlich Modell 1879. Ein zweites, kleineres Pulvermagazin begrenzte die Ausdehnung der Batterie auf ihrer rechten Seite. Die Kehle war nun offen. Nach 1889 werden die 24-c-Kanonen durch zwei andere 19-c-Kanonen ersetzt, weil die Wassertiefen im bestrichenen Bereich es den neuen Schiffen nicht erlaubten, sich dorthin zu wagen. Der erforderliche organische Personalbestand betrug 38 Mann. Diese Batterie existiert immer noch, sie befindet sich in Privatbesitz und ihre Plattformen sind von Vegetation überwuchert. Sie wird nicht unterhalten und ihre Überreste sind kaum lesbar. Man findet dort einen Brunnen, ein betoniertes Magazin, in dem 25 cm Wasser stehen, und zwei ihrer drei Traversen (die äußeren) haben Flügelmauern mit abgestuften Rückzügen. (03/2008).

Vesting van Rochefort, noorden van het Île d’Aix, 1878-1880. Het project van 1878 voorzag een gebogen front met een dikke borstwering waarachter, aan weerszijden van een bomvrij kruitmagazijn, de 19 c kanonnen zouden zijn opgesteld. Deze, vier in aantal, zouden zijn gescheiden door volle of holle traversen. De uiteinden van de frontboog plooiden zich toen terug naar de ingang van de batterij, in het midden van de keel. Deze, rechtlijnig, zou een gracht en een ommuuringsmuur hebben gehad. De contrescarpe zou zelfs zijn gekroond met een vijfhoekig voorwerk, een soort ravelijn overwelfd door een schietborstwering voor de infanterie. Een reeks van acht lokalen, kazernering en magazijnen, zouden tegen de keel hebben aangeleund, aan weerszijden van een tunnel-ingang. De realisatie zal heel anders zijn; vanuit de lucht gezien had deze batterij een zeer bijzondere configuratie; men zou hebben gedacht dat ze was uitgerust met kattenoren om een zelden gebruikte architectonische term te hernemen. Inderdaad, bewapend met twee 24 cm kanonnen gescheiden door twee andere 19 cm kanonnen die iets achter de eerste waren geplaatst, verzekerden de vooruitgeschoven emplacementen van de 24 c kanonnen (op P.C.-affuiten) laatstgenoemden een azimut van bijna 190°. De 19 c kanonnen waren op hun beurt omlijst door zorgvuldig uitgelijnde holle traversen. De linkerzijde van de batterij bestond uit een aarden wal die een kruitmagazijn beschermde, zeer waarschijnlijk model 1879. Een tweede, kleiner kruitmagazijn beperkte de omvang van de batterij aan haar rechterzijde. De keel was voortaan open. Na 1889 zullen de 24 c kanonnen worden vervangen door twee andere 19 c kanonnen omdat de dieptes in het bestreken gebied het de nieuwe schepen niet toelieten zich erin te wagen. Het vereiste organieke personeel bedroeg 38 man. Deze batterij bestaat nog steeds, ze bevindt zich in privé-eigendom en haar platforms zijn overwoekerd door vegetatie. Ze wordt niet onderhouden en haar resten zijn weinig leesbaar. Men vindt er een put, een betonnen magazijn waar 25 cm water stagneert en twee van haar drie traversen (de buitenste) hebben vleugelmuren met getrapte terugtrekkingen. (03/2008).

Fortress of Rochefort, north of Île d’Aix, 1878-1880. The 1878 project planned for a curved front with a thick parapet behind which, on either side of a bombproof powder magazine, the 19 c guns would have been placed. These, four in number, would have been separated by full or hollow traverses. The ends of the frontal arc then folded back towards the entrance of the battery, at the center of the gorge. The latter, straight, would have had a ditch and an enclosure wall. The counterscarp would even have been crowned with a pentagonal advanced work, a sort of ravelin surmounted by a firing parapet for infantry. A series of eight rooms, barracks and magazines, would have backed onto the gorge, on either side of a tunnel entrance. The realization turned out quite different; seen from the sky, this battery had a very particular configuration; one might have thought it equipped with cat's ears to use a rarely used architectural term. Indeed, armed with two 24 c guns separated by two other 19 c guns placed slightly behind the first, the advanced emplacements of the 24 cm guns (on P.C. mounts) guaranteed the latter an azimuth of nearly 190°. The 19 c guns were in turn framed by carefully aligned hollow traverses. The left side of the battery consisted of an earthen merlon protecting a powder magazine, most probably model 1879. A second, smaller powder magazine limited the battery's footprint on its right side. The gorge was now open. After 1889, the 24 c guns will be replaced by two other 19 c guns because the depths in the beaten zone did not allow the new ships to venture there. The required organic personnel was 38 men. This battery still exists, it is located in private property and its platforms are invaded by vegetation. It is not maintained and its remains are hardly legible. There is a well, a concrete magazine where 25 cm of water stagnates, and two of its three traverses (the outer ones) have wing walls with stepped returns. (03/2008).

Pevnost Rochefort, sever Île d’Aix, 1878-1880. Projekt z roku 1878 počítal s klenutým čelním frontem s tlustým parapetem, za nímž by po obou stranách bombouzdorného prachového skladiště byly umístěny 19c kanóny. Tyto, čtyři na počet, by byly odděleny plnými nebo dutými traversami. Konce čelního oblouku se poté sklápěly směrem ke vstupu do baterie, ve středu šíje. Ta, přímá, by měla příkop a obvodovou zeď. Kontreskarp by byl dokonce zakončen pětibokým vysunutým dílem, jakýsi ravelin převýšený střeleckým parapetem pro pěchotu. Řada osmi místností, ubytovny a skladišť, by byla přisazena k šíji, po obou stranách tunelového vchodu. Realizace bude zcela odlišná; při pohledu z nebe měla tato baterie velmi zvláštní konfiguraci; člověk by si pomyslel, že je vybavena kočičími ušima, abychom použili zřídka užívaný architektonický termín. Skutečně, vyzbrojena dvěma 24c kanóny oddělenými dvěma dalšími 19c kanóny umístěnými mírně za prvními, zajišťovala vysunuté stanoviště 24cm kanónů (na lafetách P.C.) posledně jmenovaným azimut téměř 190°. 19c kanóny byly zase rámovány pečlivě seřazenými dutými traversami. Levou stranu baterie tvořil zemní val chránící prachové skladiště, velmi pravděpodobně model 1879. Druhé, menší prachové skladiště omezovalo rozsah baterie na její pravé straně. Šíje byla nyní otevřená. Po roce 1889 budou 24c kanóny nahrazeny dvěma dalšími 19c kanóny, protože hloubky v ostřelované zóně neumožňovaly novým lodím se tam odvážit. Potřebný organický personál byl 38 mužů. Tato baterie stále existuje, nachází se v soukromém vlastnictví a její platformy jsou zarostlé vegetací. Není udržována a její zbytky jsou málo čitelné. Nachází se zde studna, betonové skladiště, kde stagnuje 25 cm vody, a dvě z jejích tří travers (vnější) mají křídlové zdi s stupňovitými návraty. (03/2008).