Camp retranché de Toul, nord-est de la ville, 1875-1878. 350 m/alt. 192 hommes et 16 pièces. Pour occuper l’extrémité occidentale du plateau de Lucey, on construisit ce que l’on appela tout d’abord "la batterie ouest de Lucey". De la forme d’un trapèze irrégulier, ses fossés secs étaient défendus par une caponnière double au saillant II et un aileron au saillant III. La défense de la gorge s’effectuait depuis les créneaux de l’escarpe demi-détachée surmontant les flancs d’une petite courtine spécialement ménagée à cet effet. L’entrée du fort, encadrée par deux pilastres auxquelles s’appuyaient les contrepoids d’un pont à la Poncelet, donnait de suite face aux neuf travées sur un seul niveau d’un casernement ayant la particularité d’avoir ses côtés rabattus vers le front de tête. Ainsi, vu d’en haut, affecte-t-il la forme d’un " V " dont chaque branche plus la base comprennent trois travées. La travée centrale de la base abrite les escaliers permettant de gagner au sous-sol les citernes de l’ouvrage. Originellement, les petits fronts de la batterie comprenaient deux traverses-abris chacun, tandis que le front de tête se voyait garni de trois autres. La batterie possédait un magasin à poudre d’une contenance de 50.000 kg. En 1889, à proximité du saillant I, on creusa sous ses glacis un magasin à poudre relié par un monte-charge au massif de la batterie. Il faut attendre 1906 pour qu’une refonte en profondeur soit effectuée. Elle durera jusqu’en 1909 et la batterie ouest de Lucey prendra pour nom "fort de Trondes". Le casernement sera conservé, mais entouré d’une carapace de béton. Lui seront greffés des tentacules de béton qui permettront de se rendre sans passer à l’air libre depuis le coffre double de contrescarpe ayant supplanté la caponnière double au saillant II, jusqu’au coffre simple du saillant III. Á la gauche du casernement, on va greffer sur la gaine d’accès au coffre, une tourelle de mitrailleuses et, vers le saillant III, ce sera un bloc pour une tourelle de 75 Mle 05 qui sera coulé. Chaque front latéral sera pourvu d’un abri de piquet en béton, tout comme le front de tête. Deux observatoires cuirassés compléteront l’ensemble, un en arrière de la tourelle de 75 et l’autre, adjoint à la tourelle de mitrailleuses et situé une quinzaine de mètres en arrière de cette dernière. Les postes de tir des flancs de la courtine de gorge recevront une toiture de béton. Le visitant en février 2001, nous avions été surpris par le bon état de conservation des locaux, ces derniers ne souffrant pas à priori de l’humidité et leur blancheur n’ayant pas encore excité les neurones dévastateurs d’une jeunesse en mal d’expression artistique. Dans les coffres, les tableaux des hausses pour les canons de 12 culasse étaient encore très nets. Le fort a été débarrassé de tous ses métaux, jusque y compris les grilles de ventilations dans les coffres dont il ne restait qu’un ou deux exemplaires. Certains locaux datant de la première batterie sont ogivaux et la façade du casernement, en pierre de tailles avec ses baies de portes et fenêtres soulignées par des briques de terre cuite avait encore bien fière allure. La carapace de béton a créé un couloir de circulation au-devant de ce casernement et les jeux de lumières, lorsque le soleil est de la partie, permettent de belles photos. Il conviendra aussi de ne pas manquer les enjolivures de la pellicule de ciment autour de la poterne d’entrée au niveau du fond du fossé de gorge. Le fort était alors ouvert à tous les vents et nous n’avons pas d’informations récentes quant à l’évolution de son état. Toul acquérant tout doucement la sinistre réputation d’avoir les forts les plus tagués de France, nous craignons que nos photos immaculées aient maintenant valeur d’archives.

Befestigtes Lager Toul, nordöstlich der Stadt, 1875–1878. 350 m ü. M. 192 Mann und 16 Geschütze. Um das westliche Ende des Plateaus von Lucey zu besetzen, wurde die ursprünglich als „Westbatterie von Lucey“ bezeichnete Batterie errichtet. Sie hatte die Form eines unregelmäßigen Trapezes und ihre trockenen Gräben wurden durch eine doppelte Kaponniere am Frontbogen II und einen Flügel am Frontbogen III verteidigt. Die Verteidigung der Schlucht erfolgte von den Zinnen des halb freistehenden Steilhangs aus, der die Seiten einer kleinen, speziell zu diesem Zweck errichteten Kurtine überragte. Der Eingang zum Fort, eingerahmt von zwei Pilastern, die von den Gegengewichten einer Poncelet-Brücke getragen wurden, lag direkt gegenüber den neun Jochen einer einstöckigen Kaserne, deren Besonderheit darin bestand, dass ihre Seiten zur Vorderseite des Kopfes hin zurückgefaltet waren. Von oben betrachtet hat es die Form eines „V“, dessen jeder Arm plus Basis drei Joche bilden. Im mittleren Joch der Basis befindet sich die Treppe, die in den Keller der Zisternen des Bauwerks führt. Ursprünglich enthielten die kleinen Fronten der Batterie jeweils zwei Schutztraversen, während die Vorderseite des Kopfes mit drei weiteren ausgestattet war. Die Batterie hatte ein Pulvermagazin mit einer Kapazität von 50.000 kg. 1889 wurde in der Nähe von Frontbogen I unter ihrem Glacis ein Pulvermagazin gegraben, das durch einen Lastenaufzug mit dem Hauptteil der Batterie verbunden war. Erst 1906 wurde eine gründliche Überholung durchgeführt. Sie dauerte bis 1909 und die westliche Batterie von Lucey erhielt den Namen „Fort de Trondes“. Die Kasernen blieben erhalten, wurden jedoch mit einer Betonhülle umgeben. Daran werden Betontentakel angebracht, die den Zugang von der doppelten Kontereskarpen-Box, die die doppelte Kaponniere in Frontbogen II ersetzte, zur einzelnen Box in Frontbogen III ermöglichen, ohne das Freie zu betreten. Links von der Kaserne wird ein Maschinengewehrturm auf den Zugangsschacht zur Box aufgepfropft, und in Richtung Frontbogen III wird ein Block für einen 75 Mle 05-Turm gegossen. Jede Seitenfront erhält, genau wie die Front, einen Beton-Picknickschutz. Zwei gepanzerte Beobachtungsposten vervollständigen den Komplex, einer hinter dem 75-Turm und der andere, der an den Maschinengewehrturm angeschlossen und etwa fünfzehn Meter dahinter angeordnet ist. Die Feuerstellungen an den Flanken der Schlucht-Ringmauer erhalten ein Betondach. Bei unserem Besuch im Februar 2001 waren wir überrascht vom guten Erhaltungszustand der Anlage. Diese litt a priori nicht unter Feuchtigkeit und ihr Weiß hatte die verheerenden Neuronen einer Jugend, die nach künstlerischem Ausdruck dürstete, noch nicht gereizt. In den Gewölben waren die Visiertafeln der zwölf Verschlussgeschütze noch deutlich zu erkennen. Das Fort wurde von sämtlichem Metall befreit, einschließlich der Lüftungsgitter in den Gewölben, von denen nur noch ein oder zwei Exemplare erhalten sind. Einige Räume aus der ersten Batterie sind spitzbogig, und die Fassade der Kaserne aus behauenem Stein mit ihren durch Terrakotta-Ziegel hervorgehobenen Tür- und Fenstererkern wirkte noch immer sehr stolz. Die Betonschale bildete einen Verkehrskorridor vor diesen Kasernen, und das Lichtspiel bei Sonnenschein ermöglicht wunderschöne Fotos. Bemerkenswert sind auch die Verzierungen der Zementschicht rund um das Eingangstor am Grund des Schluchtgrabens. Das Fort war damals allen Winden ausgesetzt, und wir haben keine aktuellen Informationen über die Entwicklung seines Zustands. Da Toul langsam den unheilvollen Ruf erlangt, die am meisten markierten Forts Frankreichs zu besitzen, befürchten wir, dass unsere makellosen Fotos nun Archivwert haben.

Versterkt kamp Toul, ten noordoosten van de stad, 1875-1878. 350 m/hoogte. 192 manschappen en 16 kanonnen. Om het westelijke uiteinde van het plateau van Lucey te bezetten, werd wat aanvankelijk "de westelijke batterij van Lucey" werd genoemd, gebouwd. De vorm had een onregelmatige trapezium en de droge grachten werden verdedigd door een dubbele caponnière bij saillant II en een vleugel bij saillant III. De verdediging van de kloof vond plaats vanaf de kantelen van de halfvrijstaande helling die de zijkanten van een speciaal voor dit doel gebouwde kleine gordijnmuur overstak. De ingang van het fort, omlijst door twee pilasters ondersteund door de contragewichten van een Ponceletbrug, grensde direct aan de negen traveeën op één niveau van een kazerne, met als bijzonderheid dat de zijkanten naar voren waren gevouwen. Van bovenaf gezien heeft het dus de vorm van een "V", waarvan elke arm plus de basis drie traveeën omvat. De centrale travee van de basis herbergt de trap die naar de kelder van de waterreservoirs van het gebouw leidt. Oorspronkelijk bevatten de kleine fronten van de batterij elk twee schuilplaatsen, terwijl de voorkant van de kop was voorzien van drie andere. De batterij had een kruitmagazijn met een capaciteit van 50.000 kg. In 1889, nabij saillant I, werd onder het glacis een kruitmagazijn gegraven, dat via een goederenlift verbonden was met de massa van de batterij. Pas in 1906 vond een grondige revisie plaats. Deze zal tot 1909 in gebruik blijven en de westelijke batterij van Lucey zal "fort de Trondes" heten. De kazerne blijft behouden, maar wordt omgeven door een betonnen omhulsel. Er worden betonnen tentakels aan toegevoegd, die toegang bieden zonder de open lucht in te gaan van de dubbele contrescarp-kazerne, die de dubbele caponnière in saillant II verving, naar de enkele kazerne in saillant III. Links van de kazerne zal een machinegeweertoren worden geplaatst op de toegangsschacht naar de kazerne, en richting saillant III zal een blok voor een 75 Mle 05-toren worden gegoten. Elk zijfront zal, net als het front, worden voorzien van een betonnen schuilplaats. Twee gepantserde observatieposten zullen het complex completeren, één achter de 75-toren en de andere, bevestigd aan de machinegeweertoren en ongeveer vijftien meter daarachter gelegen. De schietposities op de flanken van de kloofmuur zullen een betonnen dak krijgen. Toen we het in februari 2001 bezochten, waren we verrast door de goede staat van onderhoud van het pand; het had a priori niet te lijden onder vocht en de witheid had nog niet de verwoestende neuronen van een jongeman die behoefte had aan artistieke expressie geprikkeld. In de gewelven waren de lijsten van de achtervizieren voor de 12-loops kanonnen nog zeer helder. Het fort werd ontdaan van al zijn metaal, inclusief de ventilatieroosters in de gewelven, waarvan er slechts een of twee exemplaren overbleven. Sommige kamers uit de eerste batterij zijn spitsboogvormig en de gevel van de kazerne, in gehouwen steen met deur- en vensteropeningen geaccentueerd door terracotta bakstenen, zag er nog steeds zeer trots uit. De betonnen schil creëerde een circulatiecorridor voor deze kazerne en het lichtspel, wanneer de zon schijnt, zorgt voor prachtige foto's. Het is ook de moeite waard om de verfraaiingen van de cementfolie rond de ingangspoorpoort op de bodem van de kloofgracht te bekijken. Het fort was toen open voor alle winden en we hebben geen recente informatie over de ontwikkeling van de staat ervan. Nu Toul langzaam de sinistere reputatie krijgt van de meest gemarkeerde forten van Frankrijk, vrezen we dat onze onberispelijke foto's nu archiefwaarde hebben.

Toul fortified camp, northeast of the city, 1875-1878. 350 m/alt. 192 men and 16 guns. To occupy the western end of the plateau of Lucey, what was initially called "the western battery of Lucey" was built. Shaped like an irregular trapezoid, its dry ditches were defended by a double caponier at salient II and a wing at salient III. The defense of the gorge was carried out from the battlements of the semi-detached escarpment surmounting the sides of a small curtain wall specially built for this purpose. The entrance to the fort, framed by two pilasters supported by the counterweights of a Poncelet bridge, immediately faced the nine bays on a single level of a barracks with the particularity of having its sides folded back towards the front of the head. Thus, seen from above, it takes the form of a "V" whose each branch plus the base comprise three bays. The central bay of the base houses the stairs leading to the basement of the cisterns of the structure. Originally, the small fronts of the battery included two shelter traverses each, while the front of the head was furnished with three others. The battery had a powder magazine with a capacity of 50,000 kg. In 1889, near salient I, a powder magazine was dug under its glacis, connected by a freight elevator to the mass of the battery. It was not until 1906 that a thorough overhaul was carried out. It will last until 1909 and the western battery of Lucey will be named "fort de Trondes". The barracks will be preserved, but surrounded by a concrete shell. Concrete tentacles will be grafted onto it, which will allow access without going into the open air from the double counterscarp box, which replaced the double caponier in salient II, to the single box in salient III. To the left of the barracks, a machine gun turret will be grafted onto the access shaft to the box, and towards salient III, a block for a 75 Mle 05 turret will be cast. Each lateral front will be provided with a concrete picket shelter, just like the front. Two armored observation posts will complete the complex, one behind the 75 turret and the other, attached to the machine gun turret and located about fifteen meters behind the latter. The firing positions on the flanks of the gorge curtain wall will receive a concrete roof. Visiting it in February 2001, we were surprised by the good state of preservation of the premises, the latter not suffering a priori from humidity and their whiteness not having yet excited the devastating neurons of a youth in need of artistic expression. In the vaults, the tables of the rear sights for the 12-breech guns were still very clear. The fort was stripped of all its metal, including the ventilation grilles in the vaults of which only one or two examples remained. Some rooms dating from the first battery are ogival and the facade of the barracks, in cut stone with its door and window bays highlighted by terracotta bricks, still had a very proud appearance. The concrete shell created a circulation corridor in front of these barracks and the play of light, when the sun is out, allows for beautiful photos. It's also worth noting the embellishments of the cement film around the entrance postern gate at the bottom of the gorge ditch. The fort was then open to all winds and we have no recent information on the evolution of its condition. With Toul slowly acquiring the sinister reputation of having the most tagged forts in France, we fear that our immaculate photos now have archival value.

Opevněný tábor Toul, severovýchodně od města, 1875-1878. 350 m/n. m. 192 mužů a 16 děl. K obsazení západního konce náhorní plošiny Lucey byl vybudován tábor, původně nazývaný „západní baterie Lucey“. Jeho suché příkopy měly tvar nepravidelného lichoběžníku a byly bráněny dvojitým kaponiérem u výběžku II a křídlem u výběžku III. Obrana rokle probíhala z cimbuří poloodděleného srázu, který převyšoval boky malé opěrné zdi speciálně postavené pro tento účel. Vchod do pevnosti, orámovaný dvěma pilastry podepřenými protizávažími Ponceletova mostu, byl přímo obrácen k devíti polím na jedné úrovni kasáren, jejichž boky byly ohnuty směrem k přední části čela. Při pohledu shora má tedy tvar písmene „V“, jehož každá větev plus základna tvoří tři pole. V centrálním poli základny se nachází schodiště vedoucí do suterénu cisteren stavby. Původně malá čela baterie zahrnovala po dvou přístřeškových traverzách, zatímco přední část čela byla opatřena dalšími třemi. Baterie měla prachový sklad s kapacitou 50 000 kg. V roce 1889 byl poblíž výběžku I pod jejím předhradím vykopán prachový sklad, který byl nákladním výtahem propojen s hmotou baterie. Až v roce 1906 byla provedena důkladná rekonstrukce. Ta trvala do roku 1909 a západní baterie Lucey byla pojmenována „fort de Trondes“. Kasárna budou zachována, ale obklopena betonovou skořepinou. Budou na ni naroubována betonová chapadla, která umožní přístup bez nutnosti vycházet ven z dvojité protiskluzové lóže, která nahradila dvojitou kaponiru ve výběžku II, do jednoduché lóže ve výběžku III. Nalevo od kasáren bude na přístupovou šachtu k lóži připevněna kulometná věž a směrem k výběžku III bude odlit blok pro věž 75 Mle 05. Každé boční čelo bude opatřeno betonovým laťkovým přístřeškem, stejně jako přední strana. Komplex doplní dvě obrněná pozorovací stanoviště, jedno za kulometnou věží 75 a druhé, připevněné k kulometné věži a umístěné asi patnáct metrů za ní. Palebná stanoviště na bocích opevnění rokle dostanou betonovou střechu. Při návštěvě v únoru 2001 nás překvapil dobrý stav zachování prostor, které a priori netrpěly vlhkostí a jejich bělost dosud nevzbudila zničující neurony mladíka toužícího po uměleckém vyjádření. V trezorech byly stále velmi čiré stoly zadních mířidel pro 12 závěrových kanónů. Pevnost byla zbavena veškerého kovu, včetně větracích mřížek v trezorech, z nichž se dochoval jen jeden nebo dva kusy. Některé místnosti z první baterie jsou ostnaté a fasáda kasáren z tesaného kamene s dveřními a okenními arkýři zvýrazněnými terakotovými cihlami si stále zachovala velmi hrdý vzhled. Betonová skořepina vytvořila před těmito kasárnami cirkulační chodbu a hra světla, když svítí slunce, umožňuje pořizovat krásné fotografie. Za zmínku stojí také zdobení cementovou fólií kolem vstupní zadní brány na dně příkopu rokle. Pevnost byla tehdy otevřená všem větrům a nemáme žádné novější informace o vývoji jejího stavu. Vzhledem k tomu, že si Toul pomalu získává zlověstnou pověst města s nejvíce označenými pevnostmi ve Francii, obáváme se, že naše bezchybné fotografie nyní mají archivní hodnotu.