Place de Nice, est de la ville. La vieille citadelle, base du 24e B.C.A. de 1876 à 1940, ne joua plus de rôle actif. De cette citadelle, nous n'avons trouvé qu'une seule mention, faisant état de son déclassement par décision collégiale du Comité de Défense et du Conseil supérieur de la Guerre en date du 3 décembre 1888. Son déclassement effectif sera prononcé en 1889 mais à priori relativisé car en 1906, deux batteries de canons de petit calibre à tir rapide (37 ou 47 mm) y sont renseignées, tout comme un poste photoélectrique. Localement appelée fort Saint-Elme –en fait de son nom Boulanger-, elle est due à la volonté d'Emmanuel Philibert, duc de Savoie, qui la fit élever vers la moitié du XVIème siècle. Elle protégeait la rade de Villefranche-sur-Mer, à laquelle elle est adossée. Elle épouse le cordon littoral et affecte un tracé bastionné sur son front de terre. Les bastions sont pourvus d'orillons et comprennent une cave à canon pour la défense des courtines. En 1868, 29 pièces de canon y sont encore renseignées. En 1869, on remania le magasin à poudre situé sous le bastion 2. De là à lui attribuer l'éventualité du rôle de magasin central pour les batteries de la Rascasse et du Phare, il y a un pas que nous n'oserions franchir, d'autant plus que nous n'y avons pas eu accès. En revanche, à force de farfouiller dans les plantations, nous avons effectivement trouvé (04/2008) deux socles bétonnés pour affûts de canon de 47 mm T.R. Mle 1887 sur une terrasse basse. La terrasse voisine convenait tout aussi bien, mais cette dernière a été macadamisée. Gageons que la seconde batterie y tenait ses quartiers. En arrière des deux socles, un petit magasin à projectiles subsiste encore. En revanche pour ce qui est du phare et de ses infrastructures (usine, poste de commandement, abri de jour et abri de combat), nous n'avons strictement rien décelé. Nous avons visité la citadelle un lendemain de fête et elle grouillait de personnel occupé à démonter un chapiteau. Est-ce à cause de cela ; toujours est-il que nous n'en conservons pas de souvenir transcendant. Il faut néanmoins convenir qu'il y a une volonté manifeste d'entretien et la profusion de couleurs et de plantations y est assez remarquable. L'arrivée et la traversée de l'orillon d'un bastion du front de terre par un aqueduc ainsi que les embrasures à canon dans les flancs des bastions méritent aussi une mention particulière. Le pont-levis à double flèche de l'entrée semble avoir été restauré récemment. À l'instar de ce que l'on trouve dans les forts du front de terre niçois, une plaque de marbre surmonte l'entrée avec l'indication "ancien fort Saint-Elme - Caserne Gaston de Foix 1557". Notons que ses deux satellites que sont le fort du Montalban et la tour de Saint-Hospice ne figurent même pas dans les listes des déclassements, ce qui semble indiquer un abandon dès avant la période couverte par cet index. La citadelle est aujourd'hui propriété de la municipalité et accessible aux visiteurs.

Festung von Nice, Osten der Stadt. Die alte Zitadelle, Basis des 24. B.C.A. von 1876 bis 1940, spielte keine aktive Rolle mehr. Von dieser Zitadelle fanden wir nur eine einzige Erwähnung, die ihre Herabstufung durch kollegiale Entscheidung des Verteidigungsausschusses und des Obersten Kriegsrates vom 3. Dezember 1888 betrifft. Ihre effektive Herabstufung wird 1889 ausgesprochen, aber a priori relativiert, da 1906 zwei Batterien von Kleinkaliber-Schnellfeuergeschützen (37 oder 47 mm) dort verzeichnet sind, ebenso wie ein photoelektrischer Posten. Lokal Fort Saint-Elme genannt –eigentlich ihr Boulanger-Name–, ist sie dem Willen von Emmanuel Philibert, Herzog von Savoyen, zu verdanken, der sie gegen Mitte des 16. Jahrhunderts errichten ließ. Sie schützte die Reede von Villefranche-sur-Mer, an die sie angelehnt ist. Sie schmiegt sich an den Küstenstreifen und weist einen bastionierten Grundriss auf ihrer Landfront auf. Die Bastionen sind mit Orillons versehen und umfassen eine Kanonenkasematte zur Verteidigung der Kurtinen. 1868 sind dort noch 29 Kanonen verzeichnet. 1869 wurde das unter Bastion 2 gelegene Pulvermagazin umgebaut. Von dort aus, ihr die Eventualität der Rolle als Zentralmagazin für die Batterien der Rascasse und des Phare zuzuschreiben, gibt es einen Schritt, den wir nicht zu wagen würden, umso mehr als wir keinen Zugang dazu hatten. Hingegen, durch intensives Stöbern in den Pflanzungen, fanden wir tatsächlich (04/2008) zwei betonierte Sockel für Geschützlafetten 47 mm T.R. Mle 1887 auf einer niedrigen Terrasse. Die benachbarte Terrasse eignete sich ebenso gut, aber letztere wurde makadamisiert. Wagen wir zu wetten, dass die zweite Batterie dort ihr Quartier hatte. Hinter den beiden Sockeln besteht noch ein kleines Projektilmagazin. Hingegen was den Leuchtturm und seine Infrastrukturen betrifft (Werk, Kommandoposten, Tagesunterstand und Gefechtsunterstand), haben wir strikt nichts entdeckt. Wir besuchten die Zitadelle am Tag nach einem Fest und sie wimmelte von Personal, das mit dem Abbau eines Kapitells beschäftigt war. Liegt es daran; jedenfalls bewahren wir keine transzendente Erinnerung daran. Dennoch muss man zugeben, dass es einen offensichtlichen Willen zur Instandhaltung gibt und die Fülle von Farben und Pflanzungen dort ziemlich bemerkenswert ist. Die Ankunft und Durchquerung des Orillons einer Bastion der Landfront durch einen Aquädukt sowie die Kanonenscharten in den Flanken der Bastionen verdienen ebenfalls eine besondere Erwähnung. Die Doppelfallbrücke des Eingangs scheint kürzlich restauriert worden zu sein. Gleich wie in den Forts der Landfront von Nizza, überragt eine Marmorplatte den Eingang mit der Angabe "ancien fort Saint-Elme - Caserne Gaston de Foix 1557". Wir merken an, dass ihre beiden Satelliten, das Fort Montalban und der Turm von Saint-Hospice, nicht einmal in den Listen der Herabstufungen erscheinen, was auf eine Aufgabe schon vor der von diesem Index abgedeckten Periode hinzudeuten scheint. Die Zitadelle ist heute Eigentum der Gemeinde und für Besucher zugänglich.

Vesting van Nice, oost van de stad. De oude citadel, basis van de 24e B.C.A. van 1876 tot 1940, speelde geen actieve rol meer. Van deze citadel vonden we slechts één vermelding, die haar declassering door collegiale beslissing van het Defensiecomité en de Opperste Oorlogsraad van 3 december 1888 vermeldt. Haar effectieve declassering wordt in 1889 uitgesproken maar a priori gerelativeerd want in 1906 worden er twee batterijen van klein kaliber snelvuurkanonnen (37 of 47 mm) opgegeven, evenals een fotoelectrische post. Lokaal fort Saint-Elme genoemd –eigenlijk haar Boulanger-naam–, is ze te danken aan de wil van Emmanuel Philibert, hertog van Savoye, die haar tegen het midden van de 16e eeuw liet oprichten. Ze beschermde de rede van Villefranche-sur-Mer, waaraan ze is vastgebouwd. Ze omarmt de kustlijn en vertoont een gebastioneerd tracé op haar landfront. De bastions zijn voorzien van orillons en omvatten een kanonkelder voor de verdediging van de courtines. In 1868 worden er nog 29 kanonnen opgegeven. In 1869 werd het kruitmagazijn gelegen onder bastion 2 verbouwd. Van daaruit, haar de eventualiteit van de rol van centraal magazijn toe te schrijven voor de batterijen van de Rascasse en de Phare, is er een stap die we niet zouden durven zetten, des te meer omdat we er geen toegang toe hadden. Daarentegen, door intensief graven in de aanplantingen, vonden we effectief (04/2008) twee betonnen sokkels voor kanonaffuiten 47 mm T.R. Mle 1887 op een lage terrass. De naburige terrass leende zich even goed, maar laatstgenoemde werd geasfalteerd. Laten we wedden dat de tweede batterij er haar kwartier had. Achter de twee sokkels bestaat nog een klein projectielenmagazijn. Daarentegen wat de vuurtoren en zijn infrastructuren betreft (fabriek, commandopost, dagonderstand en gevechtsonderstand), hebben we strikt niets opgemerkt. We bezochten de citadel de dag na een feest en ze wemelde van personeel bezig met het demonteren van een kapiteel. Komt het daardoor; hoe dan ook bewaren we er geen transcendente herinnering aan. Niettemin moet men toegeven dat er een manifeste wil tot onderhoud is en de overvloed van kleuren en aanplantingen is er vrij opmerkelijk. De aankomst en doortocht van het orillon van een bastion van het landfront door een aquaduct evenals de kanonschietopeningen in de flanken van de bastions verdienen ook een bijzondere vermelding. De valbrug met dubbele val van de ingang schijnt recent gerestaureerd te zijn. Gelijk wat men vindt in de forten van het landfront van Nice, overstijgt een marmeren plaket de ingang met de aanduiding "ancien fort Saint-Elme - Caserne Gaston de Foix 1557". We merken op dat haar twee satellieten, het fort Montalban en de toren van Saint-Hospice, niet eens in de lijsten van de declasseringen voorkomen, wat op een verlating reeds vóór de door deze index gedekte periode lijkt te wijzen. De citadel is vandaag eigendom van de gemeente en toegankelijk voor bezoekers.

Fortress of Nice, east of the city. The old citadel, base of the 24th B.C.A. from 1876 to 1940, no longer played an active role. Of this citadel, we found only one mention, stating its declassification by collegial decision of the Defense Committee and the Superior War Council dated December 3, 1888. Its effective declassification will be pronounced in 1889 but a priori relativized because in 1906, two batteries of small caliber rapid-fire guns (37 or 47 mm) are listed there, as well as a photoelectric post. Locally called Fort Saint-Elme –actually its Boulanger name–, it is due to the will of Emmanuel Philibert, Duke of Savoy, who had it built around the middle of the 16th century. It protected the roadstead of Villefranche-sur-Mer, to which it is backed. It follows the coastline and features a bastioned trace on its land front. The bastions are provided with orillons and include a cannon casemate for the defense of the curtains. In 1868, 29 cannon pieces are still listed there. In 1869, the powder magazine located under bastion 2 was remodeled. From there to attributing to it the possibility of the role of central magazine for the batteries of Rascasse and Phare, there is a step we would not dare to take, especially since we did not have access to it. On the other hand, by rummaging intensively in the plantings, we actually found (04/2008) two concrete bases for 47 mm T.R. Mle 1887 gun carriages on a low terrace. The neighboring terrace was just as suitable, but the latter has been macadamized. Let us bet that the second battery had its quarters there. Behind the two bases, a small projectile magazine still remains. On the other hand, regarding the lighthouse and its infrastructures (power plant, command post, day shelter and combat shelter), we strictly detected nothing. We visited the citadel the day after a festival and it was swarming with personnel busy dismantling a capital. Is it because of that; the fact remains that we do not retain a transcendent memory of it. Nevertheless, it must be agreed that there is a manifest will for maintenance and the profusion of colors and plantings is quite remarkable. The arrival and crossing of the orillon of a bastion of the land front by an aqueduct as well as the cannon embrasures in the flanks of the bastions also deserve special mention. The double-leaf drawbridge of the entrance seems to have been restored recently. Like what is found in the forts of the Nice land front, a marble plaque surmounts the entrance with the indication "ancien fort Saint-Elme - Caserne Gaston de Foix 1557". Note that its two satellites, Fort Montalban and the tower of Saint-Hospice, do not even appear in the declassification lists, which seems to indicate an abandonment even before the period covered by this index. The citadel is today municipal property and accessible to visitors.

Pevnost Nice, východ města. Stará citadela, základna 24. B.C.A. od roku 1876 do 1940, již nehrála aktivní roli. O této citadele jsme nalezli pouze jednu zmínku, uvádějící její deklasifikaci kolegiálním rozhodnutím Výboru obrany a Nejvyšší válečné rady ze dne 3. prosince 1888. Její efektivní deklasifikace bude vyhlášena v roce 1889, ale a priori relativizována, protože v roce 1906 jsou tam uvedeny dvě baterie malorážních rychlopalných děl (37 nebo 47 mm), stejně jako fotoelektrická stanice. Místně nazývána fort Saint-Elme –ve skutečnosti její Boulangerovo jméno–, je dílem vůle Emmanuela Philiberta, vévody savojského, který ji nechal postavit kolem poloviny 16. století. Chránila rejd Villefranche-sur-Mer, ke které je přisazena. Přiléhá k pobřežnímu pásu a vykazuje bastionový půdorys na své pozemní frontě. Bastiony jsou opatřeny uchy a zahrnují dělostřeleckou kasematku pro obranu kurtin. V roce 1868 je tam stále evidováno 29 kusů děl. V roce 1869 byl přestavěn prachový magacín umístěný pod bastionem 2. Odtud, přisoudit jí eventualitu role centrálního magacínu pro baterie Rascasse a Phare, je krok, který bychom se neodvážili učinit, tím spíše, že jsme k němu neměli přístup. Naopak, intenzivním hrabáním v výsadbách, jsme skutečně nalezli (04/2008) dva betonové podstavce pro lafety děl 47 mm T.R. vzor 1887 na nízké terase. Sousední terasa byla stejně vhodná, ale ta byla zámková. Vsadíme se, že druhá baterie tam měla své ubytování. Za dvěma podstavci stále přetrvává malý magacín na projektily. Naopak, co se týče majáku a jeho infrastruktur (elektrárna, velitelské stanoviště, denní úkryt a bojový úkryt), jsme striktně nic nezaznamenali. Navštívili jsme citadelu den po svátku a hemžila se personálem zaneprázdněným demontáží hlavice. Je to kvůli tomu; každopádně si z ní neuchováváme transcendentní vzpomínku. Nicméně musí se uznat, že existuje zjevná vůle k údržbě a hojnost barev a výsadeb je tam docela pozoruhodná. Příchod a průchod ucha bastionu pozemní fronty akvaduktem stejně jako dělové střílny v bocích bastionů si také zaslouží zvláštní zmínku. Padací most s dvojitým padáním u vchodu se zdá být nedávno restaurován. Stejně jako co se nachází v pevnostech nicejské pozemní fronty, mramorová deska převyšuje vchod s údajem "ancien fort Saint-Elme - Caserne Gaston de Foix 1557". Všimněme si, že její dva satelity, fort Montalban a věž Saint-Hospice, se ani neobjevují v seznamech deklasifikací, což似乎 naznačuje opuštění již před obdobím pokrytým tímto indexem. Citadela je dnes majetkem obce a přístupná návštěvníkům.