Place de Bourg-Saint-Maurice, ouest-sud-ouest de la ville, 1890-1891(1893 ?). 1065 m/alt. Elle interdisait la route du col du Petit-Saint-Bernard en collaboration avec le fort du Truc et le blockhaus de la Platte. Elle a une forme trapézoïdale. Les fronts de tête et latéraux ont un fossé défendu par des coffres de contrescarpe (simple au saillant II et double au saillant III), tandis que la gorge reprend une défense tombée en désuétude depuis l’avènement du système polygonal, soit une caponnière double dans l’axe du pont-levis avec passage sur son ciel. Chose rare, l’accès aux coffres est en puits. Les fossés ne sont pas revêtus et tant escarpe que contrescarpe sont en terre croulante. En fond de fossé, il subsiste une grille défensive sur laquelle vient singulièrement butter un passage couvert pourvu d’un escalier rampe. Cette grille est donc postérieure aux plans initiaux et date certainement de la réorganisation de 1914-1916. L’entrée d’escarpe est légèrement en retrait ce qui permet à la caponnière d’occuper toute la largeur du fossé. Le pont-levis à bascule en dessous et son mécanisme sont en très bon état. En 1914, la batterie de Vulmix est probablement l’ouvrage le plus moderne des Alpes. L’intégralité de son artillerie était sous casemates bétonnées. Son armement consistait en 6 canons de 120 et 2 autres de 95 mm, le tout réparti par paires dans les 4 casemates. Ses flancs sont bardés de deux tourelles de mitrailleuses (saillants I et IV) lesquelles n’ont pas d’observatoire cuirassé. Un unique observatoire, bétonné et agissant pour l’ensemble des casemates, est implanté entre les casemates 3 et 4. Son puits d’accès ne laisse cependant aucun doute, un observatoire cuirassé devait être installé et la guerre est survenue avant qu’on ait eu le temps de le faire. Cette casemate n° 4, par sa configuration, nous a interpellé. On y trouve tous les ingrédients d’une casemate de Bourges, l’aspect tradittore (quoique sa mission de flanquement des batteries du Courbaton ne fait aucun doute) et le décalage des chambres de tir en moins. Un projet d'implantation d'une tourelle Galopin Mle 1890 pour 2 canons de 155 longs restera sans suite. Sur les glacis, à quelques dizaines de mètres du saillant IV, on trouve une casemate bétonnée pour un projecteur de 120 cm, casemate comprenant aussi l’abri de jour du projecteur. Curieusement, il n’y demeure aucune trace d’un quelconque volet blindé coulissant. Un plan des dessous, mis à jour le 01-06-1974, situe l’usine électrique en sous-sol de la casemate pour les 2 canons de 95 mm, soit sous le front III-IV, mais, sur place, rien n’autorise à le confirmer. Ce qui frappe le visiteur à Vulmix est qu’il ne s’y trouve pas le moindre local "de vie". Pas de casernement, pas de cuisine, pas de four à pain ni même de latrines ; cette singularité a poussé le signataire du plan de 1974 à évoquer les locaux latéraux des trois premières casemates comme étant des abris pour les servants alors qu’il s’agit de soutes à munitions. Or, d’après une étude, en 2006, du sergent-chef BICORNE, du 7ème B.C.A., les baraquements à l’arrière de la batterie ne seront érigés qu’à partir de 1908 jusqu’en 1910. Durant l’hiver 1901-1902, le commandant du fort du Truc indique pourtant que ses approvisionnements lui proviennent de Vulmix… Où donc se trouve l’hiatus ? La première guerre mondiale surprendra la batterie en totale réorganisation. Une caserne bétonnée devait prendre place en fond de fossé à droite de l’entrée et un coffre occuper le saillant IV en remplacement de la caponnière devant l’entrée. Les casemates à canons doivent aussi dater de cette réorganisation et avoir tout simplement remplacé une alternance de plates-formes de tir et de traverses-abris. En fait, les informations sur cette batterie au moment de sa construction sont (jusqu’ici) inexistants. Chose très particulière, elle est probablement le seul ouvrage de montagne où nulle part on n’aperçoit un morceau de rocher, pas même au fond des fossés ! En août 1914, les terrassements pour la caserne ayant déjà été effectués, on remédia le plus vite possible à cette brèche en construisant un simple mur au-dessus de la partie droite de la gorge. La constante occupation militaire de la batterie lui a évité les désagréments habituels tels que les tags ou, surtout, les ferraillages. C’est ainsi qu’en sous-sol de la casemate n° 3, un atelier de l’artillerie conserve un splendide spécimen de pont roulant fabriqué aux aciéries de Longwy. Les portes métalliques des soutes latérales des casemates 1 à 3 portent toujours la marque de leur fabricant "serrurerie CHEVASSU Bourg-St-Maurice" et les tourelles de mitrailleuses ont encore leur ventilateur des ateliers Air & Feu à Argenteuil. Par décision ministérielle du 25 mars 1924, l’armement comprendra désormais 2 canons de 155 L Mle 1877 et 4 canons de 155 C Schneider ainsi que les 2 canons de 95 mm et les deux tourelles de mitrailleuses. Nous ne pouvons être catégoriques quant à l’installation effective de cet armement dans les casemates, mais force est de constater que les casemates 2 et 3 on subi des modifications pour accueillir des affûts pourvus de bêches fixés sur un genre de plate-forme Arbel, donc à pivot antérieur. Les modifications de la casemate 2 ne sont pas identiques à celles de la casemate 3. Les seuls locaux de la gorge sont en sous-sol, et on y accède par un escalier s’ouvrant à gauche dans le porche de l’entrée. Ces escaliers contournent l’espace d’un monte-charge dont il subsiste le treuil au niveau inférieur. Nous sommes alors au niveau des locaux concernant les munitions et leurs charges propulsives. Une ligne montre quatre locaux dont la porte était surmontée d’un créneau à lampe. Ces créneaux ont été rebouchés et remplacés par d’autres situés dans une de leurs encoignures (exactement comme on peut l’observer dans les magasins sous roc des forts du Truc et du Mont). Ce remaniement conduira à placer ici, côte à côte, deux créneaux éclairant deux locaux contigus ; disposition rare si pas unique. Dans le second de ces locaux qui n’étaient autres que des ateliers de chargement et dépôts de projectiles, un central téléphonique typique de l’Entre-deux-guerres nous est parvenu. À la suite de cet alignement se trouve un magasin à poudre. Détail remarquable, si les vitres des créneaux ont disparu, tous leurs éléments métalliques, fumivores compris, sont encore là. Un état des lieux daté du 11 juillet 1934 fait état, sur les glacis, de 12 baraques en maçonneries pour le logement plus 5 baraques accessoires. Aujourd’hui (06/2006), le 7ème B.C.A. utilise toujours la batterie comme dépôt de munitions et sa visite est interdite. Parfois mentionnée avec son ancienne orthographe : "Vulmis". Le 7 B.C.A., selon la nouvelle carte militaire dévoilée en juillet 2008, quittera Bourg-Saint-Maurice courant 2011. Nous ignorons quel sera alors le sort de la batterie.

Festung von Bourg-Saint-Maurice, westsüdwestlich der Stadt, 1890–1891 (1893?). 1065 m ü. M. Zusammen mit dem Fort Truc und dem Blockhaus Platte sperrte er die Straße zum Petit-Saint-Bernard-Pass. Er hat eine trapezförmige Form. Die Stirn- und Seitenfronten sind mit einem Graben versehen, der durch Kontekarpenkassetten (einfach am Frontbogen II und doppelt am Frontbogen III) geschützt ist. Die Schlucht hingegen verfügt über eine Verteidigungsanlage, die seit der Einführung des polygonalen Systems nicht mehr genutzt wird, nämlich eine doppelte Kaponniere in der Achse der Zugbrücke mit einem Durchgang auf dem Dach. Ungewöhnlicherweise erfolgt der Zugang zu den Kassen über einen Schacht. Die Gräben sind nicht ausgekleidet, und sowohl die Böschung als auch die Kontekarpe bestehen aus bröckelnder Erde. Am Grund des Grabens befindet sich noch ein Verteidigungstor, an das sich ein überdachter Durchgang mit einer Rampentreppe anschließt. Dieses Tor ist daher später als in den ursprünglichen Plänen vorgesehen und stammt sicherlich aus der Umstrukturierung von 1914-1916. Der Steilhangeingang ist leicht zurückgesetzt, sodass die Kaponniere die gesamte Breite des Grabens einnehmen kann. Die darunter liegende Zugbrücke und ihr Mechanismus sind in sehr gutem Zustand. 1914 war die Batterie Vulmix wahrscheinlich das modernste Bauwerk in den Alpen. Ihre gesamte Artillerie befand sich unter Betonkasematten. Ihre Bewaffnung bestand aus 6 x 120-mm-Geschützen und 2 x 95-mm-Geschützen, die alle paarweise auf die 4 Kasematten verteilt waren. Ihre Flanken sind mit zwei Maschinengewehrtürmen (Vorsprünge I und IV) gesäumt, die über keinen gepanzerten Beobachtungsposten verfügen. Ein einziger betonierter Beobachtungsposten, der für alle Kasematten dient, befindet sich zwischen den Kasematten 3 und 4. Sein Zugangsschacht lässt jedoch keinen Zweifel daran, dass ein gepanzerter Beobachtungsposten installiert werden sollte, und der Krieg brach aus, bevor wir Zeit dazu hatten. Diese Kasematte Nr. 4 erregte durch ihre Konfiguration unsere Aufmerksamkeit. Sie weist alle Merkmale einer Bourges-Kasematte auf, abzüglich des Tradittore-Aspekts (obwohl ihre Aufgabe, die Courbaton-Batterien zu flankieren, außer Zweifel steht) und der versetzten Feuerkammern. Ein Projekt zur Installation eines Galopin Mle 1890-Turms für zwei 155-mm-Langgeschütze wird unerfüllt bleiben. Auf dem Glacis, einige Dutzend Meter vom Frontvorsprung IV entfernt, befindet sich eine Betonkasematte für einen 120-cm-Suchscheinwerfer, eine Kasematte, die auch den Tagesschutz des Scheinwerfers umfasst. Seltsamerweise fehlt jede Spur einer verschiebbaren Panzerklappe. Ein am 01.06.1974 aktualisierter Plan der Unterseite verortet die elektrische Anlage im Keller der Kasematte für die beiden 95-mm-Geschütze, d. h. unter der Front III-IV, aber vor Ort lässt sich dies nicht bestätigen. Was dem Besucher von Vulmix auffällt, ist, dass es dort nicht den geringsten „Wohnraum“ gibt. Keine Kaserne, keine Küche, kein Brotbackofen, nicht einmal Latrinen; diese Besonderheit veranlasste den Unterzeichner des Plans von 1974, die Seitenräume der ersten drei Kasematten als Unterkünfte für die Bediensteten zu bezeichnen, obwohl es sich in Wirklichkeit um Munitionslager handelte. Laut einer Studie von Staff Sergeant BICORNE vom 7. B.C.A. aus dem Jahr 2006 wurden die Kasernen hinter der Batterie jedoch erst 1908 gebaut und bis 1910 in Betrieb gehalten. Im Winter 1901/02 gab der Kommandant von Fort Truc an, dass seine Vorräte aus Vulmix stammten… Wo also ist die Lücke? Der Erste Weltkrieg überraschte die Batterie mit einer vollständigen Umstrukturierung. Eine Betonbaracke sollte am Grund des Grabens rechts vom Eingang errichtet werden, und ein Kofferdamm besetzte den Vorsprung IV, um die Kaponniere vor dem Eingang zu ersetzen. Die Geschützkasematten dürften ebenfalls aus dieser Umstrukturierung stammen und haben lediglich einen Wechsel von Feuerplattformen und Schutztraversen ersetzt. Tatsächlich gibt es (bisher) keine Informationen über diese Batterie zum Zeitpunkt ihrer Errichtung. Sehr ungewöhnlich ist, dass es sich wahrscheinlich um die einzige Bergstruktur handelt, bei der nirgendwo ein Felsbrocken sichtbar ist, nicht einmal am Grund der Gräben! Im August 1914, nachdem die Erdarbeiten für die Baracke bereits abgeschlossen waren, wurde diese Lücke so schnell wie möglich durch den Bau einer einfachen Mauer über dem rechten Teil der Schlucht geschlossen. Die ständige militärische Besetzung der Batterie ersparte ihr die üblichen Unannehmlichkeiten wie Graffiti oder vor allem Verstärkung. So bewahrt im Keller der Kasematte Nr. 3 eine Artilleriewerkstatt ein prächtiges Exemplar einer im Stahlwerk Longwy hergestellten Rollbrücke auf. Die Metalltüren der Seitenbunker der Kasematten 1 bis 3 tragen noch immer das Zeichen ihres Herstellers „Serrurerie CHEVASSU Bourg-St-Maurice“, und die Maschinengewehrtürme besitzen noch immer ihren Ventilator aus den Werkstätten von Air & Feu in Argenteuil. Gemäß Ministerialbeschluss vom 25. März 1924 umfasst die Bewaffnung fortan zwei Geschütze 155 L Mle 1877 und vier Geschütze 155 C Schneider sowie die zwei 95-mm-Geschütze und die beiden Maschinengewehrtürme. Über den tatsächlichen Einbau dieser Bewaffnung in die Kasematten können wir keine kategorische Aussage treffen, aber es ist klar, dass die Kasematten 2 und 3 umgebaut wurden, um Lafetten mit Spaten aufzunehmen, die auf einer Art Arbel-Plattform, also mit einem vorderen Drehpunkt, befestigt waren. Die Umbauten der Kasematte 2 sind nicht identisch mit denen der Kasematte 3. Die einzigen Räume in der Schlucht befinden sich im Kellergeschoss und sind über eine Treppe erreichbar, die links im Eingangsbereich öffnet. Diese Treppe umgeht den Raum eines Lastenaufzugs, dessen Winde sich noch im Untergeschoss befindet. Wir befinden uns nun auf der Ebene der Räume für Munition und Treibladungen. Eine Linie zeigt vier Räume, deren Tür von einer Laternenzinne überragt wurde. Diese Zinnen wurden zugeschüttet und durch andere in einer ihrer Ecken ersetzt (genau wie in den Felsmagazinen der Forts Truc und Mont zu sehen). Diese Neuanordnung führt dazu, dass hier zwei Zinnen nebeneinander platziert sind, die zwei angrenzende Räume beleuchten; eine seltene, wenn nicht einzigartige Anordnung. Im zweiten dieser Räume, die nichts anderes als Ladewerkstätten und Projektillager waren, ist eine typische Telefonvermittlungsstelle aus der Zwischenkriegszeit erhalten geblieben. Dieser Linie folgt ein Pulvermagazin. Ein bemerkenswertes Detail: Obwohl die Fenster der Zinnen verschwunden sind, sind alle Metallteile, einschließlich der Rauchwerfer, noch vorhanden. Ein Inventar vom 11. Juli 1934 erwähnt auf dem Glacis 12 gemauerte Unterkunftsbaracken sowie 5 Nebenbaracken. Heute (06/2006) nutzt das 7. B.C.A. die Batterie noch immer als Munitionsdepot, und ihr Besuch ist verboten. Manchmal wird sie mit der alten Schreibweise „Vulmis“ bezeichnet. Laut der neuen Militärkarte vom Juli 2008 wird das 7. B.C.A. Bourg-Saint-Maurice im Laufe des Jahres 2011 verlassen. Wir wissen nicht, was dann mit der Batterie geschehen wird.

Bourg-Saint-Mauriceplein, westzuidwest van de stad, 1890-1891 (1893?). 1065 m/hoogte. Het blokkeerde de weg naar de Petit-Saint-Bernardpas, samen met het fort van Truc en de Platte bunker. Het heeft een trapeziumvorm. De voorgevel en de zijgevels hebben een gracht die wordt verdedigd door contrescarp-cassettes (enkel bij saillant II en dubbel bij saillant III), terwijl de kloof een verdedigingslinie gebruikt die in onbruik is geraakt sinds de komst van het polygonale systeem, namelijk een dubbele caponnière in de as van de ophaalbrug met een doorgang op het dak. Ongebruikelijk is dat de toegang tot de kassettes via een schacht verloopt. De grachten zijn niet bekleed en zowel de escarp als de contrescarp zijn gemaakt van kruimelige aarde. Op de bodem van de gracht bevindt zich een verdedigingspoort waaraan een overdekte doorgang met een hellende trap enkelvoudig grenst. Deze poort is dus later dan de oorspronkelijke plannen en dateert zeker uit de reorganisatie van 1914-1916. De ingang via de helling is iets teruggelegd, waardoor de caponnière de volledige breedte van de gracht kan beslaan. De ophaalbrug eronder en het bijbehorende mechanisme zijn in zeer goede staat. In 1914 was de Vulmix-batterij waarschijnlijk de modernste constructie in de Alpen. Al haar artillerie bevond zich onder betonnen kazematten. De bewapening bestond uit 6 120 mm kanonnen en 2 95 mm kanonnen, alle in paren verdeeld over de 4 kazematten. De flanken zijn bekleed met twee machinegeweertorens (salienten I en IV), die geen gepantserde observatiepost hebben. Eén betonnen observatiepost, die voor alle kazematten fungeert, bevindt zich tussen kazematten 3 en 4. De toegangsschacht laat er echter geen twijfel over bestaan dat er een gepantserde observatiepost zou worden geïnstalleerd, en de oorlog brak uit voordat we daar tijd voor hadden. Deze kazemat nr. 4 trok door zijn configuratie onze aandacht. Hij heeft alle ingrediënten van een Bourges-kazemat, minus het tradittore-aspect (hoewel de missie om de batterijen van Courbaton te flankeren buiten kijf staat) en de verplaatsing van de vuurkamers. Een project voor de installatie van een Galopin Mle 1890-toren voor twee 155mm lange kanonnen blijft onvoltooid. Op het glacis, enkele tientallen meters van saillant IV, bevindt zich een betonnen kazemat voor een 120cm zoeklicht, een kazemat die ook de dagschuilplaats van het zoeklicht omvat. Merkwaardig genoeg is er geen spoor van een verschuifbaar gepantserd luik. Een plattegrond van de onderkant, bijgewerkt op 1 juni 1974, plaatst de elektrische installatie in de kelder van de kazemat voor de twee 95mm kanonnen, d.w.z. onder het front van III-IV, maar ter plaatse kan niets ons dit bevestigen. Wat de bezoeker van Vulmix opvalt, is dat er geen enkele "leefruimte" is. Geen barakken, geen keuken, geen broodoven of zelfs maar latrines; deze bijzonderheid bracht de ondertekenaar van het plan uit 1974 ertoe de zijkamers van de eerste drie kazematten te bestempelen als schuilplaatsen voor het personeel, terwijl het in feite munitieopslagplaatsen zijn. Volgens een studie uit 2006 van sergeant BICORNE van het 7e B.C.A. werden de barakken achter de batterij echter pas in 1908 gebouwd en bleven ze tot 1910 in gebruik. In de winter van 1901-1902 gaf de commandant van Fort Truc aan dat zijn voorraden uit Vulmix kwamen… Waar zit dan de kloof? De Eerste Wereldoorlog verraste de batterij met een complete reorganisatie. Een betonnen barak zou worden geplaatst op de bodem van de gracht rechts van de ingang en een kistdam zou saillant IV bezetten ter vervanging van de caponnière voor de ingang. De geschutskazematten moeten ook uit deze reorganisatie dateren en hebben simpelweg een afwisseling van schietplatforms en schuilplaatsen vervangen. Informatie over deze batterij ten tijde van de bouw is (tot nu toe) onbestaande. Zeer ongebruikelijk is dat het waarschijnlijk de enige bergstructuur is waar nergens een stuk rots zichtbaar is, zelfs niet op de bodem van de grachten! In augustus 1914, toen de grondwerken voor de barakken al voltooid waren, werd deze breuk zo snel mogelijk gedicht door een eenvoudige muur boven het rechterdeel van de kloof te bouwen. De constante militaire bezetting van de batterij bespaarde haar de gebruikelijke ongemakken zoals graffiti of, bovenal, versterking. Zo bewaart een artilleriewerkplaats in de kelder van kazemat nr. 3 een prachtig exemplaar van een rolbrug, vervaardigd in de staalfabriek van Longwy. De metalen deuren van de zijbunkers van kazematten 1 tot en met 3 dragen nog steeds het merkteken van hun fabrikant "serrurerie CHEVASSU Bourg-St-Maurice" en de machinegeweertorens hebben nog steeds hun waaier uit de Air & Feu-werkplaats in Argenteuil. Bij ministerieel besluit van 25 maart 1924 zal de bewapening voortaan bestaan uit 2 kanonnen van het type 155 L Mle 1877 en 4 kanonnen van het type 155 C Schneider, naast de 2 kanonnen van 95 mm en de twee machinegeweertorens. We kunnen geen uitsluitsel geven over de daadwerkelijke installatie van deze bewapening in de kazematten, maar het is duidelijk dat kazematten 2 en 3 aanpassingen hebben ondergaan om plaats te bieden aan onderstellen met schoppen die bevestigd zijn op een platform van het type Arbel, dus met een draaipunt aan de voorkant. De wijzigingen van kazemat 2 zijn niet identiek aan die van kazemat 3. De enige kamers in de kloof bevinden zich in de kelder en zijn toegankelijk via een trap die links in het entreeportaal uitkomt. Deze trap omzeilt de ruimte van een goederenlift, waarvan de lier zich op de benedenverdieping bevindt. We bevinden ons dan op het niveau van de kamers met betrekking tot de munitie en hun voortstuwingsladingen. Een lijn toont vier kamers waarvan de deur bekroond werd door een kanteel van een lamp. Deze kantelen werden opgevuld en vervangen door andere, die zich in een van hun hoeken bevonden (precies zoals te zien is in de rotsmagazijnen van de forten Truc en Mont). Deze herschikking zal leiden tot de plaatsing hier, naast elkaar, van twee kantelen die twee aangrenzende kamers verlichten; een zeldzame, zo niet unieke opstelling. In de tweede van deze kamers, die niets anders waren dan laadwerkplaatsen en projectielopslagplaatsen, is een typische telefooncentrale uit het interbellum bewaard gebleven. Na deze opstelling bevindt zich een kruitmagazijn. Een opmerkelijk detail: hoewel de ramen van de kantelen verdwenen zijn, zijn alle metalen elementen, inclusief de rookafgifte-apparaten, nog aanwezig. Een inventaris van 11 juli 1934 vermeldt op het glacis 12 stenen barakken voor huisvesting plus 5 bijbehorende barakken. Vandaag (06/2006) gebruikt het 7e B.C.A. de batterij nog steeds als munitiedepot en is het bezoek ervan verboden. Soms wordt de batterij aangeduid met de oude spelling: "Vulmis". Volgens de nieuwe militaire kaart die in juli 2008 werd onthuld, zal het 7e B.C.A. Bourg-Saint-Maurice in de loop van 2011 verlaten. We weten niet wat het lot van de batterij dan zal zijn.

Bourg-Saint-Maurice Square, west-southwest of the town, 1890-1891 (1893?). 1065 m/alt. It blocked the road to the Petit-Saint-Bernard pass in conjunction with the Truc fort and the Platte blockhouse. It has a trapezoidal shape. The head and side fronts have a ditch defended by counterscarp coffers (single at salient II and double at salient III), while the gorge uses a defense that has fallen into disuse since the advent of the polygonal system, namely a double caponier in the axis of the drawbridge with a passage on its roof. Unusually, access to the coffers is via a shaft. The ditches are not lined and both the escarp and counterscarp are made of crumbling earth. At the bottom of the ditch, there remains a defensive gate on which a covered passageway with a ramp staircase is singularly abutted. This gate is therefore later than the initial plans and certainly dates from the reorganization of 1914-1916. The escarpment entrance is slightly set back, which allows the caponier to occupy the entire width of the ditch. The drawbridge below and its mechanism are in very good condition. In 1914, the Vulmix battery was probably the most modern structure in the Alps. All of its artillery was under concrete casemates. Its armament consisted of 6 x 120 mm guns and 2 x 95 mm guns, all distributed in pairs in the 4 casemates. Its flanks are lined with two machine gun turrets (salients I and IV), which do not have an armored observation post. A single concreted observation post, acting for all the casemates, is located between casemates 3 and 4. Its access shaft, however, leaves no doubt that an armored observation post was to be installed, and the war came before we had time to do so. This casemate No. 4, by its configuration, caught our attention. It has all the ingredients of a Bourges casemate, minus the tradittore aspect (although its mission of flanking the Courbaton batteries is beyond doubt) and the offset of the firing chambers. A project to install a Galopin Mle 1890 turret for two 155mm long guns will remain unfulfilled. On the glacis, a few dozen meters from salient IV, there is a concrete casemate for a 120cm searchlight, a casemate also including the searchlight's daytime shelter. Curiously, there remains no trace of any sliding armored shutter. A plan of the underside, updated on 01-06-1974, places the electrical plant in the basement of the casemate for the two 95 mm guns, i.e. under the III-IV front, but, on site, nothing allows us to confirm this. What strikes the visitor to Vulmix is that there is not the slightest "living" room there. No barracks, no kitchen, no bread oven or even latrines; this singularity prompted the signatory of the 1974 plan to refer to the lateral rooms of the first three casemates as being shelters for the servants when in fact they are ammunition stores. However, according to a study in 2006 by Staff Sergeant BICORNE of the 7th B.C.A., the barracks behind the battery were not built until 1908 and continued until 1910. During the winter of 1901-1902, the commander of Fort Truc indicated that his supplies came from Vulmix… So where is the gap? The First World War surprised the battery in a complete reorganization. A concrete barracks was to be placed at the bottom of the ditch to the right of the entrance and a cofferdam occupied salient IV to replace the caponier in front of the entrance. The gun casemates must also date from this reorganization and have simply replaced an alternation of firing platforms and shelter traverses. In fact, information on this battery at the time of its construction is (so far) non-existent. A very unusual thing is that it is probably the only mountain structure where nowhere is a piece of rock visible, not even at the bottom of the ditches! In August 1914, the earthworks for the barracks having already been completed, this breach was remedied as quickly as possible by building a simple wall above the right part of the gorge. The constant military occupation of the battery spared it the usual inconveniences such as graffiti or, above all, reinforcement. Thus, in the basement of casemate No. 3, an artillery workshop preserves a splendid specimen of a rolling bridge manufactured at the Longwy steelworks. The metal doors of the side bunkers of casemates 1 to 3 still bear the mark of their manufacturer "serrurerie CHEVASSU Bourg-St-Maurice" and the machine gun turrets still have their fan from the Air & Feu workshops in Argenteuil. By ministerial decision of March 25, 1924, the armament will henceforth include 2 155 L Mle 1877 guns and 4 155 C Schneider guns as well as the 2 95 mm guns and the two machine gun turrets. We cannot be categorical about the actual installation of this armament in the casemates, but it is clear that casemates 2 and 3 underwent modifications to accommodate carriages equipped with spades fixed on a type of Arbel platform, therefore with a front pivot. The modifications of casemate 2 are not identical to those of casemate 3. The only rooms in the gorge are in the basement, and are accessed by a staircase opening to the left in the entrance porch. These stairs bypass the space of a freight elevator, the winch of which remains on the lower level. We are then at the level of the rooms concerning the ammunition and their propellant charges. A line shows four rooms whose door was surmounted by a lamp crenelation. These crenels were filled in and replaced by others located in one of their corners (exactly as can be seen in the rock magazines of the Truc and Mont forts). This rearrangement will lead to the placement here, side by side, of two battlements illuminating two adjoining rooms; a rare if not unique arrangement. In the second of these rooms, which were none other than loading workshops and projectile depots, a typical telephone exchange from the interwar period has come down to us. Following this alignment is a powder magazine. A remarkable detail, although the windows of the battlements have disappeared, all their metal elements, including smoke-emitting devices, are still there. An inventory dated July 11, 1934, mentions, on the glacis, 12 masonry barracks for accommodation plus 5 accessory barracks. Today (06/2006), the 7th B.C.A. still uses the battery as an ammunition depot and its visit is prohibited. Sometimes referred to with its old spelling: "Vulmis". The 7th B.C.A., according to the new military map unveiled in July 2008, will leave Bourg-Saint-Maurice during 2011. We do not know what the fate of the battery will be then.

Náměstí Bourg-Saint-Maurice, západo-jihozápadně od města, 1890-1891 (1893?). 1065 m n. m. Blokovalo cestu k průsmyku Petit-Saint-Bernard ve spojení s pevností Truc a srubem Platte. Má lichoběžníkový tvar. Čelní a boční průčelí mají příkop chráněný protiskluzovými kazetami (jednoduchým u výběžku II a dvojitým u výběžku III), zatímco soutěska využívá obranu, která se od zavedení polygonálního systému zanedbala, konkrétně dvojitou kaponiéru v ose padacího mostu s průchodem na střeše. Neobvykle je přístup k kazetám přes šachtu. Příkopy nejsou vyztuženy a sráz i protisráz jsou z drolící se zeminy. Na dně příkopu se nachází obranná brána, na kterou je jednotlivě napojena krytá chodba s rampovým schodištěm. Tato brána je tedy pozdější než původní plány a jistě pochází z reorganizace v letech 1914-1916. Vchod do srázu je mírně odsazen, což umožňuje kaponiře obsadit celou šířku příkopu. Padací most pod ním a jeho mechanismus jsou ve velmi dobrém stavu. V roce 1914 byla baterie Vulmix pravděpodobně nejmodernější stavbou v Alpách. Veškeré její dělostřelectvo bylo pod betonovými kasematami. Její výzbroj se skládala z 6 děl ráže 120 mm a 2 děl ráže 95 mm, všechna rozmístěná po dvojicích ve 4 kasematech. Její boky jsou lemovány dvěma kulometnými věžemi (výběžky I a IV), které nemají pancéřové pozorovací stanoviště. Jediné betonové pozorovací stanoviště, sloužící pro všechny kasematy, se nachází mezi kasematami 3 a 4. Její přístupová šachta však nenechává nikoho na pochybách, že mělo být instalováno pancéřové pozorovací stanoviště, a válka přišla dříve, než jsme k tomu stihli. Tato kasemat č. 4 svou konfigurací upoutala naši pozornost. Má všechny ingredience bourgesovské kasematy, s výjimkou tradičního vzhledu (ačkoli její úkol obklopovat Courbatonovy baterie je nepochybný) a odsazení střeleckých komor. Projekt instalace věže Galopin Mle 1890 pro dva 155mm kanóny zůstane nenaplněn. Na mírném předsunu, několik desítek metrů od výběžku IV, se nachází betonová kasemat pro 120cm světlomet, kasematu zahrnující i denní kryt světlometu. Kupodivu se nedochovala ani stopa po posuvném pancéřovém uzávěru. Plán spodní strany, aktualizovaný 1. 6. 1974, umisťuje elektrocentrálu pro dva 95mm kanóny do suterénu kasematy, tj. pod frontu III-IV, ale na místě nám nic neumožňuje to potvrdit. Návštěvníka Vulmixu zaujme, že zde není sebemenší „obytný“ pokoj. Žádná kasárna, žádná kuchyň, žádná pec na chléb ani latríny; Tato zvláštnost vedla signatáře plánu z roku 1974 k tomu, aby označil boční místnosti prvních tří kasemat za úkryty pro služebnictvo, ačkoli ve skutečnosti se jedná o sklady munice. Podle studie štábního rotného BICORNEHO ze 7. BCA z roku 2006 však byla kasárna za baterií postavena až v roce 1908 a pokračovala až do roku 1910. Během zimy 1901-1902 velitel pevnosti Fort Truc uvedl, že jeho zásoby pocházejí z Vulmixu… Tak kde je ta mezera? První světová válka baterii zaskočila kompletní reorganizací. Na dně příkopu napravo od vchodu měla být umístěna betonová kasárna a na výběžku IV měl být postaven keson, který nahradil kaponiér před vchodem. Kasematy děl musí také pocházet z této reorganizace a jednoduše nahradily střídání palebných plošin a přístřeškových traverz. Ve skutečnosti informace o této baterii v době její výstavby (zatím) neexistují. Velmi neobvyklé je, že je to pravděpodobně jediná horská stavba, kde nikde není vidět kus skály, a to ani na dně příkopů! V srpnu 1914, kdy již byly dokončeny zemní práce pro kasárna, byla tato mezera co nejrychleji napravena vybudováním jednoduché zdi nad pravou částí rokle. Neustálé vojenské obsazení baterie ji ušetřilo obvyklých nepříjemností, jako je graffiti nebo především výztuž. V suterénu kasematu č. 3 tak dělostřelecká dílna uchovává nádherný exemplář rolovacího mostu vyrobeného v ocelárnách Longwy. Kovové dveře bočních bunkrů kasemat 1 až 3 stále nesou značku svého výrobce „serrurerie CHEVASSU Bourg-St-Maurice“ a kulometné věže si stále uchovávají svůj vějíř z dílen Air & Feu v Argenteuil. Ministerským rozhodnutím z 25. března 1924 bude výzbroj od nynějška zahrnovat 2 kanóny 155 L Mle 1877 a 4 kanóny 155 C Schneider, stejně jako 2 kanóny ráže 95 mm a dvě kulometné věže. O skutečné instalaci této výzbroje v kasematách nemůžeme být jednoznační, ale je zřejmé, že kasematy 2 a 3 prošly úpravami, aby se do nich vešly lafety vybavené rýčemi upevněnými na plošině typu Arbel, tedy s předním otočným čepem. Úpravy kasematy 2 nejsou identické s úpravami kasematy 3. Jediné místnosti v rokli jsou v suterénu a jsou přístupné po schodišti, které se otevírá vlevo ve vstupní verandě. Toto schodiště obchází prostor nákladního výtahu, jehož naviják zůstává ve spodní úrovni. Pak se nacházíme na úrovni místností týkajících se munice a náplní. Linie ukazuje čtyři místnosti, jejichž dveře byly zakončeny lampovým cimbuřím. Toto cimbuří bylo zaplněno a nahrazeno jinými, které se nacházely v jednom z jejich rohů (přesně tak, jak je vidět na skalních skladech pevností Truc a Mont). Tato úprava povede k umístění dvou cimbuří vedle sebe, které osvětlují dvě sousední místnosti; vzácné, ne-li jedinečné uspořádání. V druhé z těchto místností, které nebyly ničím jiným než nakládacími dílnami a sklady střel, se dochovala typická telefonní ústředna z meziválečného období. V návaznosti na toto uspořádání se nachází sklad prachu. Pozoruhodným detailem je, že ačkoli okna cimbuří zmizela, všechny jejich kovové prvky, včetně zařízení na vypouštění kouře, jsou stále přítomny. Inventář ze dne 11. července 1934 zmiňuje na glacisu 12 zděných ubytovacích kasáren a 5 pomocných kasáren. Dnes (06/2006) 7. BCA stále využívá baterii jako muniční sklad a její návštěva je zakázána. Někdy se označuje jejím starým pravopisem: „Vulmis“. 7. BCA, podle nové vojenské mapy zveřejněné v červenci 2008, opustí Bourg-Saint-Maurice v průběhu roku 2011. Nevíme, jaký bude tehdy osud baterie.