Place de Tournoux. 1330 m/alt. Composante inférieure du fort de Tournoux, cette batterie est intégralement creusée dans le roc. Commencée en 1843, elle était presque terminée en 1856 et barrait perpendiculairement la vallée de l'Ubaye. Elle devait initialement être précédée jusqu'au fort moyen par un fossé, ce qui, faute de crédits, ne sera jamais réalisé. Jusqu'en 1914, elle conservera pour seul armement, de vieilles pièces en bronze à âme lisse soit deux obusiers de 10 et six canons de 12. Mais n'allons pas si vite et revenons au casernement Pellegrin d'où part le chemin montant au fort moyen (voir fort moyen de Tournoux). Dans l'extérieur de la seconde épingle à cheveu de ce chemin naît un diverticule menant à l'entrée de la batterie B XII. Cette dernière, parfaitement défilée aux vues de l'ennemi, est précédée d'un pont démontable. Ce pont était défendu de bien singulière manière puisque dans le champ de tir des seuls tirs fichant provenant d'un corps de garde placé bien en retrait dans le roc, derrière un autre pont, levis celui-là, barrant la galerie souterraine de jonction avec le fort moyen. À tout le moins est-ce la déduction de ce que montrent les lieux aujourd'hui (05/2008). En effet, ce retrait est bétonné et fortement barreaudé. Sachant que la batterie a servi de dépôt de munitions pour le 11ème B.C.A. jusqu'en 1987, il est difficile d'être péremptoire car béton et barreaux n'accusent manifestement pas un siècle. Un central téléphonique dont il demeure de respectables vestiges fut installé là dans l'Entre-deux-guerres et d'autres bétonnages ont gommé la configuration originelle. La passerelle de la galerie, relevable grâce à des contrepoids, fait immanquablement penser aux ponts des corps de garde et autres tours modèles 1846 éparpillés le long du littoral. Quelques mètres après le pont démontable, un porche s'ouvre dans la montagne, sur la gauche. Une fois dans ce porche, nous avons à gauche la première des quelques 810 marches d'escaliers menant au fort moyen et, à droite, un escalier-rampe d'une trentaine de marches descendant au niveau de la galerie principale de la batterie et débouchant perpendiculairement dans celle-ci. Cette galerie principale constitue en fait le fond d'une courtine dont les flancs, de roc en place faut-il rappeler, sont creusés de casemates. Tels deux bastions, par leur saillie, ces flancs protègent des coups d'écharpe les cinq embrasures à canon du fond de la courtine. L'action des canons installés au fond de cette courtine ne pouvait s'effectuer qu'à bout portant sur le pont qui, à l'époque, enjambait l'Ubaye juste devant elle. Aujourd'hui cette galerie a sans conteste gagné en intérêt. En effet, en 1932 on la modifia totalement pour y installer quatre canons de 155 C Schneider Mle 1917 dont la mission aurait consisté protéger les futurs ouvrages Maginot de Saint-Ours et de Roche-la-Croix. La roche à l'entours ne supporta semble-t-il pas les tirs d'essai et, bien que les travaux d'aménagements fussent terminés, on abandonna l'idée. Sans cela, ç'eût été rien de moins que la plus puissante casemate de toute la ligne Maginot. En empruntant cette galerie on ne peut qu'être impressionné par la ligne des demi-cercles des emplacements de ces canons qui se situent deux bons mètres en contrebas du chemin de circulation. La configuration des embrasures ne fait aucun doute quant à l'angle très prononcé que l'on escomptait donner aux tirs ; il était impératif de tirer par dessus le bois de la Silve qui, en direction de Roche-la-Croix, dominait la batterie de presque 500 mètres à une distance de deux km. Dans l'une des casemates du "bastion" droit, pourvu d'un ciel en tôles galvanisées et au sol parfaitement égalisé, peut-être avait-on placé un canon de 25 mm antichar avec mission d'enfiler le pont ? Au creux du même "bastion", un petit magasin à poudre, pourvu d'un seul créneau à lampe avait été élevé avant la première guerre mondiale dans une caverne déroctée. Presque dans le prolongement de la galerie principale, en 1914, on perça une galerie jusqu'à traverser l'arête rocheuse supportant le fort de Tournoux. Le jour retrouvé, face au confluent de l'Ubaye et de l'Ubayette ; on coula une imposante casemate en béton armé. Celle-ci abritait, exactement comme dans les premières casemates de Bourges, sur des plates-formes de 3 x 3 m, deux canons de 95 mm Mle 1888 de côte sur affûts crinoline. Cela n'est pas sans rappeler la casemate n° 4 de la batterie de Vulmix à Bourg-Saint-Maurice, à la différence près qu'ici, à l'extérieur, d'épais orillons de béton prolongent le mur extérieur, le piédroit entre les deux embrasures et même le piédroit entre la première pièce et l'observatoire. C'est dire si l'on craignait les coups d'écharpe et le champ de tir était réduit au seul carrefour des routes venant des cols de Larche et de Vars. Le "bastion" à gauche de la courtine comprend également plusieurs casemates auxquelles on accède par le fond de l'emplacement du premier 155 C, ou, tout simplement, par le fond de la galerie principale. Ces casemates, au nombre de quatre, sont disposées sur différents niveaux et l'une d'entre-elles servira de recette supérieure pour un téléphérique créé pour les besoins du dépôt de munitions du 11 B.C.A. En 1940, la batterie hébergeait les postes de commandement du sous secteur Ubaye/Ubayette, sous le commandement du lieutenant-colonel de Dinechin, et du 299ème R.I.A. La batterie, qui pour l'amateur du système Séré de Rivières constitue une fortification réellement atypique, se visite aux mêmes conditions que le reste du fort.

Festung von Tournoux. 1330 M ü M. Untere Komponente des Forts Tournoux, diese Batterie ist vollständig in den Felsen gegraben. Begonnen 1843, war sie 1856 fast fertig und sperrte senkrecht das Ubaye-Tal. Sie sollte ursprünglich bis zum Mittelfort von einem Graben vorgelagert sein, was mangels Krediten nie verwirklicht wird. Bis 1914 wird sie als einzige Bewaffnung alte glattläufige Bronzegeschütze behalten, nämlich zwei 10er Haubitzen und sechs 12er Kanonen. Aber gehen wir nicht so schnell und kehren wir zur Pellegrin-Kaserne zurück, von der der zum Mittelfort aufsteigende Weg abgeht (siehe Mittelfort von Tournoux). Im Außenbereich der zweiten Haarnadelkurve dieses Weges entspringt ein Abzweig, der zum Eingang der Batterie B XII führt. Letztere, perfekt den Blicken des Feindes entzogen, wird von einer demontierbaren Brücke vorausgegangen. Diese Brücke wurde auf ganz besondere Weise verteidigt, da im Schussfeld der einzigen Steilschüsse, die von einer weit zurück im Felsen platzierten Wachstube stammten, hinter einer anderen Brücke, einer Zugbrücke diesmal, die den unterirdischen Verbindungsgang zum Mittelfort sperrte. Zumindest ist dies die Schlussfolgerung aus dem, was die Orte heute zeigen (05/2008). Tatsächlich ist dieser Rückzug betoniert und stark vergittert. Da die Batterie bis 1987 als Munitionsdepot für das 11. B.C.A. diente, ist es schwierig, apodiktisch zu sein, denn Beton und Gitter weisen offensichtlich nicht auf ein Jahrhundert hin. Eine Telefonzentrale, von der respektable Überreste verbleiben, wurde dort in der Zwischenkriegszeit installiert und andere Betonarbeiten haben die ursprüngliche Konfiguration ausgelöscht. Der Steg des Gangs, der mit Gegengewichten hochklappbar ist, erinnert unweigerlich an die Brücken der Wachstuben und anderen Modelltürme von 1846, die entlang der Küste verstreut sind. Einige Meter nach der demontierbaren Brücke öffnet sich links ein Portal im Berg. Einmal in diesem Portal, haben wir links die erste der etwa 810 Stufen, die zum Mittelfort führen, und rechts eine Treppenrampe von etwa dreißig Stufen, die auf die Ebene des Hauptgangs der Batterie hinabführt und senkrecht in diesen einmündet. Dieser Hauptgang bildet tatsächlich den Grund einer Kurtine, deren Flanken, an Ort und Stelle zu erinnern, in Kasematten ausgehöhlt sind. Wie zwei Bastionen schützen diese Flanken durch ihren Vorsprung die fünf Kanonenscharten am Grund der Kurtine vor Querschlägen. Die Aktion der Kanonen, die am Grund dieser Kurtine installiert waren, konnte nur auf kürzeste Entfernung auf die Brücke wirken, die damals die Ubaye direkt davor überspannte. Heute hat dieser Gang zweifellos an Interesse gewonnen. Tatsächlich wurde er 1932 vollständig umgebaut, um vier 155 C Schneider Mle 1917 Kanonen zu installieren, deren Aufgabe darin bestanden hätte, die zukünftigen Maginot-Werke von Saint-Ours und Roche-la-Croix zu schützen. Der umgebende Fels hielt den Probeschüssen scheinbar nicht stand und, obwohl die Ausbauarbeiten beendet waren, wurde die Idee aufgegeben. Ohne dies wäre es nichts weniger als die mächtigste Kasematte der gesamten Maginot-Linie gewesen. Beim Begehen dieses Gangs kann man nur von der Linie der Halbkreise der Stellungen dieser Kanonen beeindruckt sein, die sich zwei gute Meter unter dem Verkehrsweg befinden. Die Konfiguration der Scharten lässt keinen Zweifel an dem sehr steilen Winkel, den man den Schüssen geben wollte; es war zwingend, über den Wald von Silve zu schießen, der in Richtung Roche-la-Croix die Batterie um fast 500 Meter auf eine Entfernung von zwei km überragte. In einer der Kasematten des rechten "Bastions", ausgestattet mit einer Decke aus verzinkten Blechen und einem perfekt geglätteten Boden, hatte man vielleicht eine 25-mm-Panzerabwehrkanone platziert, mit der Aufgabe, die Brücke zu bestreichen? In der Tiefe desselben "Bastions" war vor dem Ersten Weltkrieg in einer ausgebrochenen Höhle ein kleines Pulvermagazin mit nur einer Lampenscharte errichtet worden. Fast in der Verlängerung des Hauptgangs wurde 1914 ein Gang bis zur Durchquerung des Felsgrats, der das Fort Tournoux trägt, gebohrt. Das Tageslicht wieder erreicht, gegenüber der Mündung der Ubaye und der Ubayette; goss man eine massive Stahlbetonkasematte. Diese beherbergte, genau wie in den ersten Bourges-Kasematten, auf 3 x 3 m Plattformen, zwei 95 mm Mle 1888 Küstengeschütze auf Reifrocklafetten. Dies erinnert nicht ohne Grund an die Kasematte Nr. 4 der Batterie Vulmix in Bourg-Saint-Maurice, mit dem Unterschied, dass hier draußen dicke Betonohren die Außenwand, den Pfeiler zwischen den beiden Scharten und sogar den Pfeiler zwischen dem ersten Geschütz und dem Observatorium verlängern. Das zeigt, wie sehr man Querschläge fürchtete und das Schussfeld auf die alleinige Kreuzung der Straßen von den Pässen Larche und Vars reduziert war. Der "Bastion" links der Kurtine umfasst ebenfalls mehrere Kasematten, auf die man durch den Grund der Stellung des ersten 155 C oder einfach durch den Grund des Hauptgangs zugreift. Diese Kasematten, vier an der Zahl, sind auf verschiedenen Ebenen angeordnet und eine von ihnen diente als obere Station für eine Seilbahn, die für die Bedürfnisse des Munitionsdepots des 11. B.C.A. geschaffen wurde. 1940 beherbergte die Batterie die Kommandoposten des Untersektors Ubaye/Ubayette, unter dem Kommando von Oberstleutnant de Dinechin, und des 299. R.I.A. Die Batterie, die für den Liebhaber des Séré-de-Rivières-Systems eine wirklich atypische Befestigung darstellt, ist unter denselben Bedingungen zu besichtigen wie der Rest des Forts.

Vesting van Tournoux. 1330 m/hoogte. Onderste component van het fort Tournoux, deze batterij is volledig in de rots uitgegraven. Begonnen in 1843, was zij bijna voltooid in 1856 en versperde loodrecht de Ubaye-vallei. Zij moest oorspronkelijk tot aan het middenfort voorafgegaan worden door een gracht, wat, door gebrek aan kredieten, nooit gerealiseerd zal worden. Tot in 1914 zal zij als enige bewapening, oude gladde bronzen stukken behouden, namelijk twee 10 houwitsers en zes 12 kanonnen. Maar laten we niet zo snel gaan en keren we terug naar de Pellegrin-kazerne waarvan het naar het middenfort klimmende pad vertrekt (zie middenfort van Tournoux). In de buitenkant van de tweede haarspeldbocht van dit pad ontstaat een aftakking leidend naar de ingang van de batterij B XII. Deze laatste, perfect gedefileerd aan de zichten van de vijand, wordt voorafgegaan door een demonteerbare brug. Deze brug werd op wel heel eigenaardige wijze verdedigd daar in het schootsveld van de enige stekende schoten afkomstig van een wachtlokaal geplaatst ver terug in de rots, achter een andere brug, een ophaalbrug deze, afsluitend de ondergrondse verbindingsgalerij met het middenfort. Op zijn minst is dit de deductie van wat de plaatsen vandaag tonen (05/2008). Inderdaad, deze terugtrekking is gebetonneerd en sterk getralied. Wetende dat de batterij gediend heeft als munitiedepot voor het 11de B.C.A. tot in 1987, is het moeilijk peremptoir te zijn want beton en traliewerk beschuldigen kennelijk niet een eeuw. Een telefooncentrale waarvan respectabele overblijfselen blijven werd daar geïnstalleerd in het Interbellum en andere betonneringen hebben de oorspronkelijke configuratie uitgewist. De loopbrug van de galerij, ophefbaar dankzij tegengewichten, doet onvermijdelijk denken aan de bruggen van de wachtlokalen en andere modeltorens 1846 verspreid langs de kust. Enkele meters na de demonteerbare brug opent een portaal zich in de berg, links. Eens in dit portaal, hebben we links de eerste van de ongeveer 810 treden van trappen leidend naar het middenfort en, rechts, een trap-helling van een dertigtal treden afdalend naar het niveau van de hoofdgalerij van de batterij en uitmondend loodrecht in deze. Deze hoofdgalerij constitueert in feite de grond van een courtine wiens flanken, van rots ter plaatse moet men herinneren, uitgehold zijn van kazematten. Als twee bastions, beschermen door hun uitstek deze flanken tegen dwarseschoten de vijf kanonschietgaten van de grond van de courtine. De actie van de kanonnen geïnstalleerd aan de grond van deze courtine kon zich alleen effectueren op korte afstand op de brug die, in die tijd, de Ubaye net ervoor overspande. Vandaag heeft deze galerij ontegensprekelijk aan interesse gewonnen. Inderdaad, in 1932 werd zij totaal gewijzigd om er vier kanonnen van 155 C Schneider Mle 1917 te installeren wiens missie erin bestaan zou hebben de toekomstige Maginot-werken van Saint-Ours en Roche-la-Croix te beschermen. De rots eromheen schijnt de proefschoten niet te hebben ondersteund en, hoewel de inrichtingswerken voltooid waren, werd het idee opgegeven. Zonder dit, zou het niets minder geweest zijn dan de machtigste kazemat van de hele Maginot-lijn. Door deze galerij te nemen kan men alleen maar onder de indruk zijn door de lijn van de halve cirkels van de emplacementen van deze kanonnen die zich twee goede meters onder de circulatieweg situeren. De configuratie van de schietgaten laat geen twijfel over de zeer uitgesproken hoek die men verwachtte aan de schoten te geven; het was imperatief te schieten over het bos van de Silve die, in richting van Roche-la-Croix, de batterij domineerde van bijna 500 meter op een afstand van twee km. In een der kazematten van het rechter "bastion", voorzien van een plafond in gegalvaniseerde platen en een perfect geëgaliseerde vloer, had men misschien een 25 mm antitankkanon geplaatst met missie de brug te bestrijken? In de holte van hetzelfde "bastion", was een klein kruitmagazijn, voorzien van een enkele lamp-schietgat opgetrokken voor de eerste wereldoorlog in een uitgebroken grot. Bijna in het verlengde van de hoofdgalerij, in 1914, boorde men een galerij tot het doorkruisen van de rotskam die het fort van Tournoux ondersteunt. Het daglicht teruggevonden, tegenover de samenvloeiing van de Ubaye en de Ubayette; got men een imposante kazemat in gewapend beton. Deze herbergde, exact zoals in de eerste Bourges-kazematten, op platforms van 3 x 3 m, twee 95 mm Mle 1888 kustkanonnen op crinoline-affuiten. Dit doet niet zonder denken aan de kazemat nr. 4 van de batterij van Vulmix te Bourg-Saint-Maurice, met het verschil dat hier, buiten, dikke betonnen oren de buitenmuur, de stijl tussen de twee schietgaten en zelfs de stijl tussen het eerste stuk en de observatiepost verlengen. Dat zegt hoezeer men dwarseschotten vreesde en het schootsveld gereduceerd was tot het enige kruispunt van de wegen komend van de passen Larche en Vars. Het "bastion" links van de courtine omvat eveneens verscheidene kazematten waartoe men toegang heeft door de grond van het emplacement van de eerste 155 C, of, heel eenvoudig, door de grond van de hoofdgalerij. Deze kazematten, vier in aantal, zijn opgedeeld op verschillende niveaus en een ervan zal dienen als bovenstation voor een kabelbaan gecreëerd voor de behoeften van het munitiedepot van het 11 B.C.A. In 1940, herbergde de batterij de commandoposten van de subsector Ubaye/Ubayette, onder het commando van luitenant-kolonel de Dinechin, en van het 299ste R.I.A. De batterij, die voor de liefhebber van het systeem Séré de Rivières een werkelijk atypische vesting constitueert, is te bezoeken onder dezelfde voorwaarden als de rest van het fort.

Fortress of Tournoux. 1330 m/alt. Lower component of Tournoux Fort, this battery is entirely excavated in the rock. Begun in 1843, it was almost finished in 1856 and barred perpendicularly the Ubaye valley. It was initially to be preceded up to the middle fort by a ditch, which, for lack of funds, will never be realized. Until 1914, it will retain as only armament, old smooth-bore bronze pieces, namely two 10 howitzers and six 12 cannons. But let's not go so fast and return to the Pellegrin barracks from which the path ascending to the middle fort departs (see middle fort of Tournoux). On the outside of the second hairpin turn of this path, a side track leads to the entrance of battery B XII. The latter, perfectly defiladed from enemy views, is preceded by a demountable bridge. This bridge was defended in a very singular manner since in the field of fire of the only plunging shots coming from a guardhouse placed well back in the rock, behind another bridge, a drawbridge this one, barring the underground junction gallery with the middle fort. At the very least, this is the deduction from what the sites show today (05/2008). Indeed, this recess is concreted and heavily barred. Knowing that the battery served as a munitions depot for the 11th B.C.A. until 1987, it is difficult to be peremptory because concrete and bars clearly do not indicate a century. A telephone exchange, of which respectable vestiges remain, was installed there in the Interwar period and other concreting has erased the original configuration. The gallery's footbridge, liftable thanks to counterweights, inevitably recalls the bridges of the guardhouses and other model towers 1846 scattered along the coastline. A few meters after the demountable bridge, a porch opens in the mountain, on the left. Once in this porch, we have on the left the first of the some 810 steps of stairs leading to the middle fort and, on the right, a stair-ramp of about thirty steps descending to the level of the battery's main gallery and emerging perpendicularly into it. This main gallery actually constitutes the bottom of a curtain wall whose flanks, of rock in place it must be recalled, are hollowed out with casemates. Like two bastions, by their projection, these flanks protect from enfilade fire the five cannon embrasures at the bottom of the curtain. The action of the cannons installed at the bottom of this curtain could only be carried out at point-blank range on the bridge which, at the time, spanned the Ubaye just in front of it. Today this gallery has undoubtedly gained in interest. Indeed, in 1932 it was totally modified to install four 155 C Schneider Mle 1917 guns whose mission would have been to protect the future Maginot works of Saint-Ours and Roche-la-Croix. The surrounding rock seemingly did not withstand the test firings and, although the development works were finished, the idea was abandoned. Without this, it would have been nothing less than the most powerful casemate of the entire Maginot Line. When using this gallery, one can only be impressed by the line of half-circles of the emplacements of these guns which are located a good two meters below the circulation path. The configuration of the embrasures leaves no doubt as to the very steep angle that was expected to be given to the shots; it was imperative to fire over the Silve wood which, towards Roche-la-Croix, dominated the battery by almost 500 meters at a distance of two km. In one of the casemates of the right "bastion", provided with a ceiling of galvanized sheets and a perfectly leveled floor, perhaps a 25 mm anti-tank gun had been placed with the mission to enfilade the bridge? In the hollow of the same "bastion", a small powder magazine, provided with a single lamp embrasure had been erected before the First World War in a rock-cut cavern. Almost in the extension of the main gallery, in 1914, a gallery was pierced until crossing the rocky ridge supporting Tournoux Fort. Daylight regained, facing the confluence of the Ubaye and the Ubayette; a massive reinforced concrete casemate was poured. This housed, exactly as in the first Bourges casemates, on 3 x 3 m platforms, two 95 mm Mle 1888 coast guns on crinoline mounts. This is reminiscent of casemate No. 4 of the Vulmix battery at Bourg-Saint-Maurice, with the difference that here, outside, thick concrete ears extend the exterior wall, the jamb between the two embrasures and even the jamb between the first piece and the observatory. This shows how much enfilade fire was feared and the field of fire was reduced to the sole crossroads of the roads coming from the Larche and Vars passes. The "bastion" to the left of the curtain also comprises several casemates which are accessed from the bottom of the first 155 C emplacement, or, quite simply, from the bottom of the main gallery. These casemates, four in number, are arranged on different levels and one of them will serve as the upper terminal for a cable car created for the needs of the munitions depot of the 11th B.C.A. In 1940, the battery housed the command posts of the Ubaye/Ubayette subsector, under the command of Lieutenant-Colonel de Dinechin, and of the 299th R.I.A. The battery, which for the enthusiast of the Séré de Rivières system constitutes a truly atypical fortification, can be visited under the same conditions as the rest of the fort.

Pevnost Tournoux. 1330 m/n. m. Dolní součást pevnosti Tournoux, tato baterie je zcela vylámána ve skále. Započatá roku 1843, byla téměř dokončena roku 1856 a přehrazovala kolmo údolí Ubaye. Původně měla být až ke střední pevnosti předcházena příkopem, což, pro nedostatek prostředků, nikdy nebude realizováno. Až do roku 1914 si podrží jako jedinou výzbroj staré bronzové hlavně s hladkým vývrtem, to jest dva 10houfnice a šest 12děl. Ale nechoďme tak rychle a vraťme se ke kasárnám Pellegrin, odkud vyráží cesta stoupající ke střední pevnosti (viz střední pevnost Tournoux). Ve vnější straně druhé zatáčky tohoto cheminu vzniká odbočka vedoucí ke vchodu baterie B XII. Tato, dokonale ukrytá před pohledy nepřítele, je předcházena demontovatelným mostem. Tento most byl bráněn velice zvláštním způsobem, neboť v palebném poli jediných vrhavých střel pocházejících ze strážnice umístěné daleko vzadu ve skále, za dalším mostem, padacím mostem tímto, přehrazujícím podzemní spojovací chodbu se střední pevností. Přinejmenším je to dedukce z toho, co místa ukazují dnes (05/2008). Skutečně, tento úkryt je zabetonován a silně zamřížován. Vědě, že baterie sloužila jako muniční sklad pro 11. B.C.A. až do roku 1987, je těžké být kategorický, protože beton a mříže zjevně neukazují na století. Telefonní ústředna, z níž zůstávají úctyhodné pozůstatky, byla tam instalována v meziválečném období a další betonáže vymazaly původní konfiguraci. Lávka chodby, zdvihací pomocí protizávaží, nevyhnutelně připomíná mosty strážnic a jiných modelových věží 1846 rozesetých podél pobřeží. Několik metrů za demontovatelným mostem se otevírá v hoře portál, vlevo. Jednou v tomto portálu, máme vlevo první z asi 810 schodů vedoucích ke střední pevnosti a, vpravo, schodišťovou rampu asi třiceti schodů sestupujících na úroveň hlavní chodby baterie a ústících kolmo do ní. Tato hlavní chodba tvoří ve skutečnosti dno hradby, jejíž boky, z místní skály je třeba připomenout, jsou vylámány kasematami. Jako dva bastiony, svým výstupkem, tyto boky chrání před bočními zásahy pět dělostřeleckých střílen na dně hradby. Činnost děl instalovaných na dně této hradby se mohla uskutečnit pouze na bodblank na most, který tenkrát překlenoval Ubaye přímo před ní. Dnes tato chodba nepochybně získala na zájmu. Skutečně, roku 1932 byla zcela upravena k instalaci čtyř děl 155 C Schneider Mle 1917, jejichž mise by spočívala v ochraně budoucích Maginotových děl Saint-Ours a Roche-la-Croix. Okolní skála zdánlivě neodolala zkušebním střelbám a, ačkoli úpravné práce byly dokončeny, myšlenka byla opuštěna. Bez toho by to bylo nic méně než nejmocnější kasemata celé Maginotovy linie. Při použití této chodby nelze než být ohromen linií půlkruhů stanovišť těchto děl, která se nacházejí dva dobré metry pod oběžnou cestou. Konfigurace střílen neponechává pochyb o velmi strmém úhlu, který se očekával dát střelám; bylo nutné střílet přes les Silve, který, ve směru Roche-la-Croix, převyšoval baterii o téměř 500 metrů ve vzdálenosti dvou km. V jedné z kasemat pravého "bastionu", opatřené stropem z pozinkovaných plechů a dokonale srovnanou podlahou, byla snad umístěna 25mm protitanková zbraň s úkolem postřelovat most? V prohlubni téhož "bastionu" bylo před první světovou válkou ve vylámané jeskyni vztyčeno malé prachové skladiště, opatřené jedinou střílnou pro lampu. Téměř v prodloužení hlavní chodby, roku 1914, byla proražena chodba až k protnutí skalního hřebene nesoucího pevnost Tournoux. Denní světlo znovu nalezeno, proti soutoku Ubaye a Ubayette; byla zalita mohutná kasemata z železobetonu. Ta ukrývala, přesně jako v prvních kasematech Bourges, na plošinách 3 x 3 m, dvě 95mm pobřežní děla Mle 1888 na krinolínových lafetách. To nepřipomíná bez důvodu kasematu č. 4 baterie Vulmix v Bourg-Saint-Maurice, s tím rozdílem, že zde venku silné betonové uši prodlužují vnější stěnu, pilíř mezi oběma střílnami a dokonce pilíř mezi prvním dělem a observatoří. To vypovídá, jak se obávali bočních zásahů a palebné pole bylo redukováno na jedinou křižovatku silnic přicházejících z průsmyků Larche a Vars. "Bastion" vlevo od hradby zahrnuje rovněž několik kasemat, k nimž se přistupuje ze dna stanoviště prvního 155 C, nebo, zcela jednoduše, ze dna hlavní chodby. Tyto kasematy, čtyři na počet, jsou uspořádány na různých úrovních a jedna z nich sloužila jako horní stanice lanovky vytvořené pro potřeby muničního skladu 11. B.C.A. Roku 1940 baterie hostila velitelská stanoviště podsektoru Ubaye/Ubayette, pod velením podplukovníka de Dinechin, a 299. pěšího pluku alpinského. Baterie, která pro nadšence systému Séré de Rivières představuje opravdu atypické opevnění, se navštěvuje za stejných podmínek jako zbytek pevnosti.