Place de Tournoux, 1879-1881. 1780 m/alt. Dès les premiers projets de fortification de l'arête rocheuse supportant le fort de Tournoux, cette batterie était prévue. Dissociée de la réalisation d'entre 1843 et 1865, ce ne sera finalement qu'en 1879 que les crédits nécessaires seront alloués, l'occupation du replat dominant dangereusement le fort supérieur ayant désormais été jugée nécessaire, sans compter qu'il serait plus aisé de construire du neuf plutôt que d'adapter les infrastructures existantes aux nouveaux canons. Ainsi, au début, la batterie ne sera-t-elle réellement concrétisée que par deux lignes de six pièces de 155 c de Bange, un casernement non à l'épreuve et un magasin à poudre creusé dans le roc. De 1880 à 1883, on percera dans la montagne une galerie reliant la batterie au fort supérieur de Tournoux. Ce n'est qu'à partir de 1890 que, côté ennemi, un large et profond fossé sera intégralement dérocté. Celui-ci sera ultérieurement enfilé par des caponnières. De 1890 à 1897, on élèvera un mur crénelé assurant une ligne continue de défense jusqu'au fort supérieur. En 1913-1914, on y construisit une casemate pour deux canons afin de flanquer la batterie du Vallon Claous. Toujours avant la guerre, on commença le creusement d'une caserne casematée pour 7 officiers et 656 hommes, mais ce travail restera inachevé, tout comme le peaufinage des caponnières. Désormais la batterie s'inscrit dans un quadrilatère épousant au mieux le terrain et d'une superficie sensiblement égale à celle du fort moyen. Mais n'allons pas si vite. Nous proposons au lecteur de reprendre le fil de la visite de l'ensemble de la forteresse de Tournoux là où nous avons arrêté la description du fort supérieur de Tournoux, c'est-à-dire au pied de la galerie souterraine de jonction. D'emblée on relève que cette galerie est large et aux plans inclinés succèdent des escaliers-rampe, ce qui la distingue de la galerie de jonction entre la batterie B XII et le fort moyen. Ainsi un transit de pièces d'artillerie était-il possible non seulement avec le fort supérieur, mais tout simplement avec le fond de la vallée, sans qu'il soit nécessaire d'emprunter la voie d'accès non défilée côté ennemi (voir fort de Tournoux). La galerie, où demeurent les vestiges d'un central téléphonique pour le moins artisanal installé par des goumiers marocains en 1944-45. Assez rapidement, le visiteur arrive à une fourche. La branche de gauche mène aux sous-sols du premier casernement de la batterie, après avoir enfilé plusieurs casemates sous roc dont la première possède encore une auge pour un ou deux mulets et son râtelier à foin. La branche de droite mène au magasin à poudre. Celui-ci est un magasin gigogne, mais la caverne n'a pas été laissée de roc brut ; sa voûte est soigneusement recouverte d'un enduit de ciment. Le sas d'entrée s'ouvre latéralement et le local de stockage (14 x 6,5 m) était éclairé par trois créneaux à lampe alignés sur un même plan horizontal. Ce magasin à la voûte en plein cintre est très propre, ses murs sont immaculés et il a conservé son plancher. Via la gaine latérale gauche, on accède, après avoir gravi quelques marches, à une autre galerie qui s'en va déboucher sur la rue du rempart. La galerie principale, arrivée devant le magasin à poudre, oblique sur la gauche et s'en va rejoindre l'air libre entre l'entrée extérieure basse de la batterie et le premier casernement. Cette entrée ne comporte que deux simples pilastres précédés d'un pont roulant escamotable latéralement dans un corps de garde creusé dans la paroi rocheuse. Le casernement est une vaste bâtisse alignant six fenêtres par étage et ce sur trois niveaux. Le chemin partant de l'entrée et devenant rapidement la rue du rempart longe le bâtiment à hauteur du troisième niveau. Nous devons donc considérer qu'il y a là un rez-de-chaussée coiffé de combles et deux sous-sols. Dans ces derniers, deux chambrées possèdent encore les ossatures métalliques de leurs lits. Il n'y a pas de communication directe entre le rez-de-chaussée et les sous-sols, un escalier partant de ceux-ci passe sous le chemin de circulation et débouche face au rez-de-chaussée. Nous y avons aussi repéré une carcasse de fourneau de cuisine, de marque indéterminée (Cholet ?) qui manifestement a connu des jours meilleurs. La rue du rempart oblique vers le nord, laisse à sa droite la communication avec la gaine de circulation du magasin à poudre et débouche sur une petite place. À droite, un diverticule monte jusqu'à deux traverses-abris orientées vers l'est et derrière lesquelles a été dressé un mur soutenant un parados. Les plates-formes de tir sont installées plus haut qu'à l'ordinaire ; leurs bras sont prolongés par un chemin en tranchée le long du pied du talus de couverture de la traverse. Cette disposition -originale- est-elle originelle ? C'est possible car elle présentait l'avantage de permettre le tir en site négatif. Revenons sur la place en contrebas où, outre la présence notable d'édicules Goux, deux tunnels s'ouvrent vers le nord. Celui de droite permet d'aller desservir le mur à bahut coiffant l'escarpe, celui de gauche aboutit dans une petite caponnière double installée dans l'angle légèrement rentrant du plus long front du fort. Cette caponnière a été élevée en maçonneries de moellons jusqu'au plafond. Ce plafond consiste en une dalle de béton épaisse d'environ un mètre reposant sur l'épaisseur des murs en moellons et sur un pilier central en béton. La facture grossière de ce béton, laissé brut, dépourvu de tout enduit de ciment, ainsi que l'absence de dalle de couverture sur la seconde caponnière double (front ouest), ne laisse aucun doute sur la proximité de ces travaux inachevés avec la première guerre mondiale. Vers l'ouest, la rue du rempart rattrape un dénivelé d'une vingtaine de mètres grâce à une série de rampes et passe en arrière d'une bien singulière casemate, celle déjà mentionnée plus haut, dont le rôle était le flanquement de la batterie de Vallon Claous. Casemate à deux canons, avec une mission de flanquement, la parenté avec une casemate de Bourges s'impose d'emblée. Elle est confortée lorsque l'on contemple l'intérieur. Problème, les canons de 75 Mle 1897 sur affûts de casemate de Bourges n'ont été installés ici qu'en…1926. Dès lors, la configuration n'est pas celle d'origine. Les deux chambres de tir sont alignées et non décalées. Derrière chacune d'elle, une large porte permettait d'y faire entrer une pièce d'artillerie sur affût de campagne. Ah, nous allions omettre de l'écrire, cette casemate a une couverture d'environ trois mètres d'épaisseur et est construite en maçonneries de moellons. Elle ne correspond donc que très partiellement aux casemates de Bourges définies par la directive de 1899. À la droite de la casemate naît la gaine menant à l'aileron du saillant III et, à sa gauche un petit observatoire a été élevé en pierres sèches et recouvert d'une dalle de béton d'une trentaine de centimètres d'épaisseur. La rue du rempart oblique alors perpendiculairement au front I-II (front ouest) où il va longer les racines de trois traverses-abris présentant les mêmes caractéristiques que celles, déjà décrites, orientées à l'est. Deux des plates-formes ont été aménagées dans l'Entre-deux-guerres pour recevoir un canon de 75 Mle 97 sur plates-formes Arbel. La rue se prolonge quelques dizaines de mètres au-delà et, ayant laissé deux casemates en contrebas sur sa gauche, arrive à l'entrée haute de la batterie. Celle-ci, pourvue d'un pont-levis à bascule en dessous possède une jolie galerie flanquante d'escarpe sur sa droite (lorsque l'on se trouve à l'intérieur de la batterie). Une cinquantaine de mètres vers l'est se trouve la recette supérieure d'un téléphérique dont la facture nous laisse à penser qu'il date de l'Entre-deux-guerres. À la quasi-totalité de l'escarpe du front I-II, on a adossé un casernement à l'épreuve resté inachevé pour cause de début des hostilités en août 1914. Ce front comporte lui aussi un léger angle rentrant presque en son centre et une caponnière double y était aussi prévue. Elle a été construite, mais pas terminée puisque sa dalle de ciel est absente. À sa gauche, vers le saillant I, six travées du casernement n'ont, pour partie, que leurs murs élevés. Au fur et à mesure que l'on se rapproche du saillant II, les chambrées montrent un stade de construction plus avancé. Les quatre dernières, sur un total de quatorze, à défaut d'avoir été fignolées -les murs n'ont pas été revêtus de plâtre- ont néanmoins été équipées de châlits superposés dont l'ossature nous est parvenue (05/2008). Une citerne semble avoir aussi été mise en service sous l'une des travées. Des morceaux de fourneau de cuisine François-Vaillant n° 1 sont dispersés ici et là (la plaque frontale se trouve dans la caponnière !). Peu avant la première guerre, la batterie était armée de huit canons de 95 c et de quatre canons de 120 c de Bange. La dispersion de ces composantes autant que ses reliefs intérieurs font que, singulièrement, cette batterie se visite comme on se promènerait dans un parc public. Ses différents stades de construction et d'occupation en accentuent la diversité donc l'intérêt. Elle constitue une continuation de l'évolution de la fortification par rapport aux forts moyen et supérieur, permettant au visiteur de se déplacer sur une ligne du temps on ne plus concrète et agrémentée de paysages de toute beauté. La batterie se visite aux mêmes conditions que le fort de Tournoux. Souvent orthographiée "Corres".

Festung von Tournoux, 1879-1881. 1780 M ü M. Von den ersten Projekten zur Befestigung des Felsgrats, der das Fort Tournoux trägt, war diese Batterie vorgesehen. Getrennt von der Realisierung zwischen 1843 und 1865, wurden die notwendigen Mittel schließlich erst 1879 bereitgestellt, da die Besetzung des Plateaus, das das obere Fort gefährlich überragt, nunmehr als notwendig erachtet wurde, ganz zu schweigen davon, dass es einfacher wäre, neu zu bauen, als die bestehende Infrastruktur an die neuen Geschütze anzupassen. So wurde die Batterie anfangs tatsächlich nur durch zwei Linien mit je sechs Geschützen 155 c de Bange, eine nicht bombensichere Unterkunft und ein in den Fels gegrabenes Pulvermagazin verwirklicht. Von 1880 bis 1883 wurde ein Stollen in den Berg getrieben, der die Batterie mit dem oberen Fort Tournoux verbindet. Erst ab 1890 wurde auf der Feindseite ein breiter und tiefer Graben vollständig aus dem Fels geschlagen. Dieser wurde später durch Kaponieren bestrichen. Von 1890 bis 1897 wurde eine Zinnenmauer errichtet, die eine durchgehende Verteidigungslinie bis zum oberen Fort sicherstellte. 1913-1914 baute man dort eine Kasematte für zwei Geschütze, um die Batterie Vallon Claous zu flankieren. Noch vor dem Krieg begann man mit dem Aushub einer kasemattierten Kaserne für 7 Offiziere und 656 Mann, aber diese Arbeit blieb unvollendet, ebenso wie die Feinarbeiten an den Kaponieren. Mittlerweile ist die Batterie in einem Viereck angelegt, das sich dem Gelände optimal anpasst und eine Fläche hat, die etwa der des mittleren Forts entspricht. Aber gehen wir nicht so schnell. Wir schlagen dem Leser vor, den Rundgang durch die gesamte Festung Tournoux dort wieder aufzunehmen, wo wir die Beschreibung des oberen Forts Tournoux beendet haben, also am Fuß des Verbindungsstollens. Sofort fällt auf, dass dieser Stollen breit ist und auf geneigte Ebenen Rampentreppen folgen, was ihn vom Verbindungsstollen zwischen der Batterie B XII und dem mittleren Fort unterscheidet. So war ein Transit von Artilleriegeschützen nicht nur mit dem oberen Fort möglich, sondern schlichtweg mit dem Talgrund, ohne die auf der Feindseite ungedeckte Zufahrtsstraße benutzen zu müssen (siehe Fort Tournoux). Der Stollen, in dem die Überreste einer höchst handwerklich hergestellten Telefonzentrale erhalten sind, die 1944-45 von marokkanischen Goumiers installiert wurde. Zügig gelangt der Besucher zu einer Gabelung. Der linke Ast führt zu den Kellern der ersten Unterkunft der Batterie, nachdem mehrere Felskasematten durchschritten wurden, von denen die erste noch eine Tränke für ein oder zwei Maultiere und ihre Heuraufe besitzt. Der rechte Ast führt zum Pulvermagazin. Dieses ist ein Magazin in Magazinbauweise, aber die Kaverne wurde nicht als roher Fels belassen; ihr Gewölbe ist sorgfältig mit einem Zementputz überzogen. Die Schleuse öffnet sich seitlich und der Lagerraum (14 x 6,5 m) wurde durch drei Lampenscharten beleuchtet, die auf derselben horizontalen Ebene ausgerichtet waren. Dieses Magazin mit seinem Rundbogengewölbe ist sehr sauber, seine Wände sind makellos und es hat seinen Bodenbelag behalten. Über den linken Seitengang gelangt man, nachdem man einige Stufen emporgestiegen ist, zu einem anderen Stollen, der auf die Wallstraße mündet. Der Hauptstollen, vor dem Pulvermagazin angekommen, schwenkt nach links und gelangt ins Freie zwischen den niedrigen Außeneingang der Batterie und die erste Unterkunft. Dieser Eingang weist nur zwei einfache Pilaster auf, denen eine seitlich in eine in die Felswand gegrabene Wachstube einschwenkbare Rollbrücke vorausgeht. Die Unterkunft ist ein weitläufiges Gebäude, das pro Etage sechs Fenster aufweist, und dies auf drei Ebenen. Der Weg, der vom Eingang ausgeht und schnell zur Wallstraße wird, verläuft entlang des Gebäudes auf Höhe der dritten Ebene. Wir müssen daher davon ausgehen, dass es dort ein Erdgeschoss mit Dachgeschoss und zwei Kellergeschosse gibt. In letzteren weisen zwei Stuben noch die Metallgestelle ihrer Betten auf. Es gibt keine direkte Verbindung zwischen dem Erdgeschoss und den Kellern, eine von diesen ausgehende Treppe verläuft unter dem Verkehrsweg und mündet gegenüber dem Erdgeschoss. Wir haben dort auch ein Gestell eines Küchenherds, von unbestimmter Marke (Cholet?), ausgemacht, das offensichtlich bessere Tage gesehen hat. Die Wallstraße schwenkt nach Norden, lässt rechts die Verbindung mit dem Verkehrsgang des Pulvermagazins und mündet auf einen kleinen Platz. Rechts führt ein Abzweig hinauf zu zwei nach Osten orientierten Traversen-Unterständen, hinter denen eine Mauer errichtet wurde, die einen Parados stützt. Die Schießplattformen sind höher als üblich installiert; ihre Arme werden durch einen Weg im Graben entlang des Fußes des Deckungshangs der Traverse verlängert. Ist diese -originelle- Anordnung ursprünglich? Es ist möglich, da sie den Vorteil bot, das Schießen im Negativwinkel zu ermöglichen. Kehren wir zurück zum Platz unten, wo, neben der bemerkenswerten Präsenz von Goux-Häuschen, zwei Tunnel nach Norden führen. Der rechte ermöglicht es, die die Eskarpe krönende Brustwehr zu bedienen, der linke mündet in eine kleine Doppelkaponiere, die im leicht einspringenden Winkel der längsten Front des Forts installiert wurde. Diese Kaponiere wurde in Brusteinmauerwerk bis zur Decke errichtet. Diese Decke besteht aus einer etwa einen Meter dicken Betonplatte, die auf der Dicke der Brusteinmauern und auf einer zentralen Betonstütze ruht. Die grobe Machart dieses Betons, roh belassen, ohne jeglichen Zementputz, sowie das Fehlen einer Deckenplatte auf der zweiten Doppelkaponiere (Westfront), lassen keinen Zweifel an der Nähe dieser unvollendeten Arbeiten zum Ersten Weltkrieg. Nach Westen überwindet die Wallstraße einen Höhenunterschied von etwa zwanzig Metern mit einer Reihe von Rampen und verläuft hinter einer höchst eigenartigen Kasematte, der bereits weiter oben erwähnten, deren Rolle die Flankierung der Batterie Vallon Claous war. Kasematte mit zwei Geschützen, mit einer Flankierungsaufgabe, drängt sich die Verwandtschaft mit einer Bourges-Kasematte sofort auf. Sie wird bestätigt, wenn man das Innere betrachtet. Problem, die Geschütze 75 Mle 1897 auf Lafetten für Bourges-Kasematten wurden hier erst 1926 installiert. Folglich ist die Konfiguration nicht die ursprüngliche. Die beiden Schießkammern sind fluchtend und nicht versetzt. Hinter jeder von ihnen ermöglichte eine breite Tür, ein Artilleriegeschütz auf Feldlafette hereinzubringen. Ah, wir hätten vergessen, es zu schreiben, diese Kasematte hat eine Decke von etwa drei Metern Dicke und ist in Brusteinmauerwerk gebaut. Sie entspricht daher nur sehr teilweise den durch die Direktive von 1899 definierten Bourges-Kasematten. Rechts der Kasematte entspringt der Gang, der zum Flügel der Saillante III führt, und zu ihrer Linken wurde ein kleiner Beobachtungsposten in Trockenmauerwerk errichtet und mit einer Betonplatte von etwa dreißig Zentimetern Dicke bedeckt. Die Wallstraße schwenkt dann senkrecht zur Front I-II (Westfront), wo sie die Wurzeln von drei Traversen-Unterständen entlanglaufen wird, die die gleichen Merkmale aufweisen wie die bereits beschriebenen, nach Osten orientierten. Zwei der Plattformen wurden in der Zwischenkriegszeit für die Aufnahme einer Kanone 75 Mle 97 auf Arbel-Plattformen eingerichtet. Die Straße setzt sich einige Dutzend Meter darüber hinaus fort und gelangt, nachdem sie links zwei Kasematten unten liegend zurückgelassen hat, zum hohen Eingang der Batterie. Dieser, versehen mit einer darunter liegenden Kippzugbrücke, besitzt zu seiner Rechten (wenn man sich innerhalb der Batterie befindet) eine hübsche Eskarpenflankierungsgalerie. Etwa fünfzig Meter östlich befindet sich die obere Station einer Seilbahn, deren Machart uns vermuten lässt, dass sie aus der Zwischenkriegszeit stammt. An nahezu der gesamten Eskarpe der Front I-II hat man eine bombensichere Unterkunft angebaut, die aufgrund des Kriegsbeginns im August 1914 unvollendet blieb. Diese Front weist ebenfalls einen leichten einspringenden Winkel fast in ihrer Mitte auf und auch hier war eine Doppelkaponiere vorgesehen. Sie wurde gebaut, aber nicht fertiggestellt, da ihre Deckenplatte fehlt. Zu ihrer Linken, in Richtung Saillante I, haben sechs Joche der Unterkunft teilweise nur ihre Mauern errichtet. Je mehr man sich dem Saillante II nähert, desto fortgeschrittener ist der Bauzustand der Stuben. Die letzten vier von insgesamt vierzehn waren, auch wenn sie nicht vollendet wurden -die Wände wurden nicht verputzt-, dennoch mit übereinander angeordneten Feldbetten ausgestattet, deren Gestelle uns erhalten blieben (05/2008). Eine Zisterne scheint auch unter einem der Joche in Betrieb genommen worden zu sein. Teile eines Küchenherds François-Vaillant Nr. 1 sind hier und da verstreut (die Frontplatte befindet sich in der Kaponiere!). Kurz vor dem Ersten Weltkrieg war die Batterie mit acht Geschützen 95 c und vier Geschützen 120 c de Bange bewaffnet. Die Verteilung dieser Komponenten ebenso wie ihre inneren Reliefs bewirken, dass sich diese Batterie bemerkenswerterweise besichtigen lässt, als würde man in einem öffentlichen Park spazieren gehen. Ihre verschiedenen Bau- und Besetzungsstadien unterstreichen die Vielfalt und damit das Interesse. Sie stellt eine Fortsetzung der Entwicklung der Befestigung im Vergleich zu den mittleren und oberen Forts dar und erlaubt dem Besucher, sich auf einer Zeitlinie zu bewegen, die höchst konkret und mit Landschaften von vollendeter Schönheit geschmückt ist. Die Batterie kann unter den gleichen Bedingungen wie das Fort Tournoux besichtigt werden. Oft "Corres" geschrieben.

Vesting van Tournoux, 1879-1881. 1780 m/alt. Vanaf de eerste projecten voor de versterking van de rotskam die het fort Tournoux draagt, was deze batterij voorzien. Losgekoppeld van de realisatie tussen 1843 en 1865, zouden de nodige kredieten uiteindelijk pas in 1879 worden toegekend, de bezetting van het plateau dat het bovenfort gevaarlijk domineerde werd nu noodzakelijk geacht, om nog maar te zwijgen van het feit dat het gemakkelijker zou zijn nieuw te bouwen dan de bestaande infrastructuur aan te passen aan de nieuwe kanonnen. Zo werd de batterij in het begin slechts gerealiseerd door twee lijnen van zes stukken 155 c de Bange, een niet-bombestendig kwartier en een kruitmagazijn uitgegraven in de rots. Van 1880 tot 1883 werd in de berg een galerij geboord die de batterij verbindt met het bovenfort van Tournoux. Pas vanaf 1890 werd aan vijandzijde een brede en diepe gracht volledig uitgehakt. Deze zou later worden bestreken door caponnières. Van 1890 tot 1897 werd een gekanteelde muur opgetrokken die een doorlopende verdedigingslijn verzekerde tot aan het bovenfort. In 1913-1914 bouwde men er een kazemat voor twee kanonnen om de batterij van Vallon Claous te flankeren. Nog voor de oorlog begon men met de uitgraving van een gekazematteerde kazerne voor 7 officieren en 656 man, maar dit werk bleef onvoltooid, evenals de afwerking van de caponnières. Voortaan is de batterij ingeschreven in een vierhoek die zo goed mogelijk het terrein volgt en met een oppervlakte ongeveer gelijk aan die van het middenfort. Maar laten we niet zo snel gaan. Wij stellen de lezer voor de draad van het bezoek aan het geheel van de vesting Tournoux weer op te nemen waar we de beschrijving van het bovenfort van Tournoux hebben stopgezet, dat wil zeggen aan de voet van de ondergrondse verbindingsgalerij. Meteen valt op dat deze galerij breed is en dat op hellende vlakken traphellingen volgen, wat haar onderscheidt van de verbindingsgalerij tussen de batterij B XII en het middenfort. Zo was een doorvoer van artilleriestukken niet alleen mogelijk met het bovenfort, maar eenvoudigweg met de bodem van de vallei, zonder dat het nodig was de ongedekte toegangsweg aan vijandzijde te nemen (zie fort Tournoux). De galerij, waar de overblijfselen blijven van een telefooncentrale die toch minstens ambachtelijk is geïnstalleerd door Marokkaanse goumiers in 1944-45. Vrij snel komt de bezoeker bij een splitsing. De linkertak leidt naar de kelders van het eerste kwartier van de batterij, na verschillende onder rots gelegen kazematten te hebben doorlopen waarvan de eerste nog een trog voor een of twee muildieren en zijn hooirek bezit. De rechtertak leidt naar het kruitmagazijn. Dit is een magazijn in magazijn, maar de grot is niet als ruwe rots gelaten; haar gewelf is zorgvuldig bedekt met een cementpleister. De sasopening opent zijwaarts en de opslagruimte (14 x 6,5 m) werd verlicht door drie lampenschietgaten uitgelijnd op hetzelfde horizontale vlak. Dit magazijn met zijn rondbooggewelf is zeer proper, zijn muren zijn onberispelijk en het heeft zijn vloer behouden. Via de linker zijgang bereikt men, na het beklimmen van enkele treden, een andere galerij die uitkomt op de wallstraat. De hoofdgalerij, aangekomen voor het kruitmagazijn, buigt naar links en gaat naar de open lucht tussen de lage buiten-ingang van de batterij en het eerste kwartier. Deze ingang heeft slechts twee eenvoudige pilasters voorafgegaan door een rolbruggeschut zijdelings in een in de rotswand uitgegraven wachtlokaal. Het kwartier is een uitgestrekt gebouw met zes vensters per verdieping en dit op drie niveaus. Het pad dat vertrekt vanaf de ingang en al snel de wallstraat wordt, loopt langs het gebouw op de hoogte van het derde niveau. We moeten daarom aannemen dat daar een gelijkvloers met zolder en twee kelders zijn. In laatstgenoemde bezitten twee slaapzalen nog de metalen frames van hun bedden. Er is geen directe verbinding tussen het gelijkvloers en de kelders, een trap die van deze vertrekt passeert onder de circulatieweg en komt uit tegenover het gelijkvloers. We hebben daar ook een geraamte van een keukenfornuis, van onbepaald merk (Cholet?), aangetroffen dat klaarblijkelijk betere dagen heeft gekend. De wallstraat buigt naar het noorden, laat rechts de communicatie met de circulatiegang van het kruitmagazijn en komt uit op een klein plein. Rechts gaat een divertikel omhoog naar twee naar het oosten georiënteerde traverse-schuilplaatsen achter welke een muur is opgetrokken die een parados ondersteunt. De schietplatforms zijn hoger dan gewoonlijk geïnstalleerd; hun armen worden verlengd door een weg in loopgraaf langs de voet van de dekkingstalud van de traverse. Is deze -originele- inrichting oorspronkelijk? Het is mogelijk want het bood het voordeel het vuren in negatieve hoek mogelijk te maken. Laten we terugkeren naar het pleintje beneden waar, naast de opmerkelijke aanwezigheid van Goux-huisjes, twee tunnels zich naar het noorden openen. Die van rechts maakt het mogelijk de de escarp kroonlende borstwering te bedienen, die van links eindigt in een kleine dubbele caponnière geïnstalleerd in de licht inspringende hoek van de langste front van het fort. Deze caponnière is opgetrokken in metselwerk van natuursteen tot aan het plafond. Dit plafond bestaat uit een betonnen plaat van ongeveer een meter dik rustend op de dikte van de muren in natuursteen en op een centrale betonnen pijler. De grove afwerking van dit beton, ruw gelaten, verstoken van elke cementpleister, evenals de afwezigheid van een dekplaat op de tweede dubbele caponnière (westfront), laten geen twijfel over de nabijheid van deze onvoltooide werken met de Eerste Wereldoorlog. Naar het westen haalt de wallstraat een hoogteverschil van een twintigtal meters in met een reeks hellingen en passeert achter een wel heel eigenaardige kazemat, die reeds eerder vermeld, waarvan de rol de flankering van de batterij Vallon Claous was. Kazemat met twee kanonnen, met een flankerende missie, dringt de verwantschap met een Bourges-kazemat zich meteen op. Ze wordt bevestigd wanneer men het interieur aanschouwt. Probleem, de kanonnen 75 Mle 1897 op affuiten voor Bourges-kazematten werden hier pas in 1926 geïnstalleerd. Vanaf dan is de configuratie niet de oorspronkelijke. De twee schietkamers zijn uitgelijnd en niet versprongen. Achter elk ervan liet een brede deur toe een artilleriestuk op veldaffuit binnen te brengen. Ah, we vergaten het bijna te schrijven, deze kazemat heeft een dekking van ongeveer drie meter dikte en is gebouwd in metselwerk van natuursteen. Ze komt dus maar zeer gedeeltelijk overeen met de Bourges-kazematten gedefinieerd door de richtlijn van 1899. Rechts van de kazemat ontspringt de gang die naar de vleugel van de saillant III leidt, en links ervan is een kleine observatiepost opgetrokken in droge stenen en bedekt met een betonnen plaat van een dertigtal centimeter dikte. De wallstraat buigt dan loodrecht op de front I-II (westfront) waar ze de wortels zal volgen van drie traverse-schuilplaatsen die dezelfde kenmerken vertonen als de reeds beschreven, naar het oosten georiënteerde. Twee van de platforms werden in het Interbellum ingericht voor de ontvangst van een kanon 75 Mle 97 op Arbel-platforms. De straat zet zich enkele tientallen meters verder voort en, na twee kazematten beneden links te hebben gelaten, arriveert bij de hoge ingang van de batterij. Deze, voorzien van een valbrug eronder, bezit een mooie escarpeflankeringsgalerij aan zijn rechterzijde (wanneer men zich binnen de batterij bevindt). Een vijftigtal meter naar het oosten bevindt zich de bovenste ontvangst van een kabelbaan waarvan de afwerking ons doet denken dat hij dateert uit het Interbellum. Tegen bijna de volledige escarpe van de front I-II heeft men een bombestendig kwartier aangebouwd dat onvoltooid bleef wegens het begin van de vijandelijkheden in augustus 1914. Dit front vertoont eveneens een lichte inspringende hoek bijna in zijn centrum en ook hier was een dubbele caponnière voorzien. Ze is gebouwd, maar niet voltooid aangezien haar dakplaat ontbreekt. Links ervan, naar de saillant I, hebben zes traveeën van het kwartier deels slechts hun muren opgetrokken. Naarmate men de saillant II nadert, tonen de slaapzalen een meer gevorderd bouwstadium. De laatste vier, op een totaal van veertien, hoewel niet afgewerkt -de muren werden niet bepleisterd-, waren niettemin uitgerust met boven elkaar geplaatste stapelbedden waarvan het frame ons is overgeleverd (05/2008). Een citerne lijkt ook in dienst te zijn genomen onder een der traveeën. Stukken van een keukenfornuis François-Vaillant nr. 1 zijn hier en daar verspreid (de frontplaat bevindt zich in de caponnière!). Kort voor de Eerste Wereldoorlog was de batterij bewapend met acht kanonnen 95 c en vier kanonnen 120 c de Bange. De verspreiding van deze componenten evenals haar interne reliëfs maken dat, opmerkelijk, deze batterij zich laat bezoeken zoals men zou wandelen in een openbaar park. Haar verschillende bouw- en bezettingsstadia benadrukken de diversiteit en dus het interesse. Ze vormt een voortzetting van de evolutie van de versterking in vergelijking met de middelste en bovenste forten, waardoor de bezoeker zich kan verplaatsen op een tijdlijn die hoogst concreet is en opgesierd met landschappen van uitzonderlijke schoonheid. De batterij is te bezoeken onder dezelfde voorwaarden als het fort Tournoux. Vaak gespeld als "Corres".

Fortress of Tournoux, 1879-1881. 1780 m/alt. From the first fortification projects for the rocky ridge supporting Fort Tournoux, this battery was planned. Dissociated from the construction between 1843 and 1865, the necessary funds were finally allocated only in 1879, the occupation of the ledge dangerously dominating the upper fort having henceforth been deemed necessary, not to mention that it would be easier to build new rather than adapt the existing infrastructure to the new guns. Thus, initially, the battery was only actually materialized by two lines of six 155 c de Bange pieces, a non-bombproof barracks and a powder magazine dug into the rock. From 1880 to 1883, a gallery linking the battery to the upper Fort Tournoux was driven through the mountain. It was only from 1890 that, on the enemy side, a wide and deep ditch was entirely quarried. This was later enfiladed by caponiers. From 1890 to 1897, a crenellated wall was raised ensuring a continuous defense line up to the upper fort. In 1913-1914, a casemate for two guns was built there to flank the battery of Vallon Claous. Still before the war, the excavation of a casemated barracks for 7 officers and 656 men was started, but this work remained unfinished, as did the finishing of the caponiers. Henceforth the battery is inscribed in a quadrilateral best fitting the terrain and with an area substantially equal to that of the middle fort. But let's not go so fast. We suggest the reader resume the thread of the visit of the entire Tournoux fortress where we stopped the description of the upper fort of Tournoux, that is to say at the foot of the underground junction gallery. Immediately one notes that this gallery is wide and that inclined planes are succeeded by ramp-stairs, which distinguishes it from the junction gallery between battery B XII and the middle fort. Thus, a transit of artillery pieces was possible not only with the upper fort, but simply with the bottom of the valley, without the need to use the undefiled access road on the enemy side (see Fort Tournoux). The gallery, where remain the vestiges of a telephone exchange, to say the least artisanal, installed by Moroccan Goumiers in 1944-45. Quite quickly, the visitor arrives at a fork. The left branch leads to the basements of the first barracks of the battery, after having passed through several rock casemates, the first of which still has a trough for one or two mules and its hay rack. The right branch leads to the powder magazine. This is a magazine within a magazine, but the cavern was not left as raw rock; its vault is carefully covered with a cement coating. The entrance airlock opens laterally and the storage room (14 x 6.5 m) was lit by three lamp embrasures aligned on the same horizontal plane. This magazine with its semicircular vault is very clean, its walls are immaculate and it has retained its floor. Via the left lateral duct, one accesses, after climbing a few steps, another gallery that leads out to the rampart street. The main gallery, having arrived in front of the powder magazine, turns left and goes to join the open air between the low external entrance of the battery and the first barracks. This entrance has only two simple pilasters preceded by a rolling bridge retractable sideways into a guardroom dug into the rock wall. The barracks is a vast building aligning six windows per floor and this on three levels. The path starting from the entrance and quickly becoming the rampart street runs alongside the building at the height of the third level. We must therefore consider that there is a ground floor topped by attics and two basements. In the latter, two quarters still have the metal frames of their beds. There is no direct communication between the ground floor and the basements, a staircase starting from them passes under the circulation path and emerges opposite the ground floor. We also spotted there a carcass of a kitchen stove, of undetermined brand (Cholet?) which has obviously seen better days. The rampart street turns towards the north, leaves on its right the communication with the circulation duct of the powder magazine and debouches onto a small square. To the right, a diverticulum climbs up to two traverse-shelters oriented towards the east and behind which a wall supporting a parados was erected. The firing platforms are installed higher than usual; their arms are extended by a trench path along the foot of the covering slope of the traverse. Is this -original- arrangement original? It is possible because it had the advantage of allowing firing in negative site. Let's return to the square below where, besides the notable presence of Goux kiosks, two tunnels open towards the north. The right one allows to service the breastwork wall crowning the scarp, the left one ends in a small double caponier installed in the slightly re-entrant angle of the longest front of the fort. This caponier was raised in rubble masonry up to the ceiling. This ceiling consists of a concrete slab about one meter thick resting on the thickness of the rubble walls and on a central concrete pillar. The crude workmanship of this concrete, left raw, devoid of any cement coating, as well as the absence of a covering slab on the second double caponier (west front), leave no doubt about the proximity of these unfinished works to the First World War. To the west, the rampart street recovers a difference in level of about twenty meters by means of a series of ramps and passes behind a very singular casemate, the one already mentioned above, whose role was the flanking of the Vallon Claous battery. Casemate with two guns, with a flanking mission, the kinship with a Bourges casemate is immediately apparent. It is confirmed when one contemplates the interior. Problem, the 75 Mle 1897 guns on Bourges casemate carriages were installed here only in 1926. From then on, the configuration is not the original one. The two firing chambers are aligned and not staggered. Behind each of them, a wide door allowed to bring in an artillery piece on field carriage. Ah, we were about to omit writing it, this casemate has a cover of about three meters thick and is built in rubble masonry. It therefore corresponds only very partially to the Bourges casemates defined by the 1899 directive. To the right of the casemate originates the duct leading to the wing of saliant III and, to its left a small observatory was raised in dry stones and covered with a concrete slab about thirty centimeters thick. The rampart street then turns perpendicularly to front I-II (west front) where it will run along the roots of three traverse-shelters presenting the same characteristics as those, already described, oriented to the east. Two of the platforms were arranged in the Interwar period to receive a 75 Mle 97 gun on Arbel platforms. The street continues a few tens of meters beyond and, having left two casemates down on its left, arrives at the high entrance of the battery. This one, provided with a bascule drawbridge below, has a nice scarp flanking gallery on its right (when one is inside the battery). About fifty meters to the east is the upper station of a cable car whose workmanship leads us to think that it dates from the Interwar period. Against almost the entire scarp of front I-II, a bombproof barracks was backed, which remained unfinished due to the start of hostilities in August 1914. This front also has a slight re-entrant angle almost in its center and a double caponier was also planned there. It was built, but not finished since its roof slab is missing. To its left, towards saliant I, six bays of the barracks have, in part, only their walls raised. As one gets closer to saliant II, the quarters show a more advanced stage of construction. The last four, out of a total of fourteen, although not perfected -the walls were not plastered- were nevertheless equipped with superimposed bunk beds whose framework has come down to us (05/2008). A cistern also seems to have been put into service under one of the bays. Pieces of a François-Vaillant No. 1 kitchen stove are scattered here and there (the front plate is in the caponier!). Shortly before the First World War, the battery was armed with eight 95 c guns and four 120 c de Bange guns. The dispersion of these components as much as its internal reliefs mean that, remarkably, this battery is visited as one would stroll in a public park. Its different stages of construction and occupation accentuate the diversity and therefore the interest. It constitutes a continuation of the evolution of fortification compared to the middle and upper forts, allowing the visitor to move along a timeline that is most concrete and adorned with landscapes of great beauty. The battery can be visited under the same conditions as Fort Tournoux. Often spelled "Corres".

Pevnost Tournoux, 1879-1881. 1780 m/n.m. Již od prvních projektů na opevnění skalního hřebene nesoucího fort Tournoux byla tato baterie plánována. Oddělena od realizace mezi lety 1843 a 1865, potřebné prostředky byly nakonec přiděleny až v roce 1879, neboť obsazení římsy nebezpečně dominující hornímu fortu bylo nyní považováno za nutné, nemluvě o tom, že by bylo snadnější stavět nové, než přizpůsobovat stávající infrastrukturu novým dělům. Tak byla baterie zpočátku skutečně realizována pouze dvěma řadami po šesti kusech 155 c de Bange, nebombouodolnou ubikací a prachárnou vytesanou do skály. V letech 1880 až 1883 byl proražen tunel spojující baterii s horním fortem Tournoux. Teprve od roku 1890 byl na nepřátelské straně zcela vylámán široký a hluboký příkop. Ten byl později postřelován kaponiérami. V letech 1890 až 1897 byla vztyčena cimbuřím opatřená zeď zajišťující souvislou obrannou linii až k hornímu fortu. V letech 1913-1914 byla tam postavena kasemata pro dvě děla, aby flankovala baterii Vallon Claous. Ještě před válkou bylo započato s hloubením kasematovaných kasáren pro 7 důstojníků a 656 mužů, ale tato práce zůstala nedokončena, stejně jako dodělávky kaponiér. Nyní je baterie vepsána do čtyřúhelníku co nejlépe přizpůsobeného terénu a s plochou podstatně rovnou ploše středního fortu. Ale nepospíchejme tak. Nabízíme čtenáři, aby navázal na prohlídku celé pevnosti Tournoux tam, kde jsme ukončili popis horního fortu Tournoux, tedy u paty podzemní spojovací chodby. Ihned je patrné, že tato chodba je široká a že po nakloněných rovinách následují rampy-schodiště, což ji odlišuje od spojovací chodby mezi baterií B XII a středním fortem. Tak byl možný transit dělostřeleckých kusů nejen s horním fortem, ale prostě s údolím, aniž by bylo nutné použít nekrytou přístupovou cestu na nepřátelské straně (viz fort Tournoux). Chodba, kde zůstávají pozůstatky telefonní ústředny, přinejmenším amatérské, instalované marockými goumíry v letech 1944-45. Docela rychle návštěvník dorazí k rozcestí. Levá větev vede do sklepů první ubikace baterie, poté co projde několik kasemat pod skálou, z nichž první má stále žlab pro jedno nebo dvě mezky a jeho jesle na seno. Pravá větev vede k prachárně. Ta je prachárnou v prachárně, ale jeskyně nebyla ponechána jako holá skála; její klenba je pečlivě pokryta cementovou omítkou. Vstupní komora se otevírá bočně a skladovací místnost (14 x 6,5 m) byla osvětlena třemi střílnami pro lampy seřazenými ve stejné vodorovné rovině. Tato prachárna s polokruhovou klenbou je velmi čistá, její stěny jsou bez poskvrny a zachovala si svou podlahu. Přes levou boční chodbu se přístupuje, po vystoupání několika schodů, k další chodbě, která vyúsťuje na hradbovou ulici. Hlavní chodba, dorazivši před prachárnu, zatáčí doleva a jde se spojit s volným prostorem mezi nízkým vnějším vstupem baterie a první ubikací. Tento vstup má pouze dva jednoduché pilíře předcházené zvedacím mostem zasouvatelným stranou do strážnice vytesané ve skalní stěně. Ubikace je rozlehlá budova seřazující šest oken na podlaží a to na třech úrovních. Cesta začínající od vstupu a rychle se stávající hradbovou ulicí vede podél budovy ve výšce třetí úrovně. Musíme tedy uvažovat, že tam je přízemí zakončené podkrovím a dva sklepy. V těchto posledních mají dvě ubikace stále kovové kostery svých postelí. Neexistuje přímé spojení mezi přízemím a sklepy, schodiště vycházející z nich prochází pod komunikací a vyúsťuje naproti přízemí. Zaznamenali jsme tam také kostru kuchyňského sporáku, neurčené značky (Cholet?), který zjevně zažil lepší časy. Hradbová ulice zatáčí k severu, nechává napravo komunikaci s oběžnou chodbou prachárny a vyúsťuje na malé náměstí. Vpravo stoupá odbočka ke dvěma traversovým úkrytům orientovaným na východ a za nimiž byla vztyčena zeď podpírající parados. Střelecké plošiny jsou instalovány výše než obvykle; jejich ramena jsou prodloužena cestou v zákopu podél úpatí krycího svahu traversy. Je toto -originální- uspořádání původní? Je to možné, protože mělo tu výhodu, že umožňovalo střelbu v negativním úhlu. Vraťme se na náměstí níže, kde, kromě pozoruhodné přítomnosti Gouxových staveb, se dva tunely otevírají k severu. Ten pravý umožňuje obsluhovat ohradní zeď korunující eskarpu, ten levý končí v malé dvojité kaponiéře instalované v lehce vtaženém úhlu nejdelší fronty fortu. Tato kaponiéra byla vztyčena z lomového zdiva až ke stropu. Tento strop sestává z betonové desky tlusté asi jeden metr spočívající na tloušťce zdí z lomového zdiva a na centrálním betonovém pilíři. Hrubé zpracování tohoto betonu, ponechaného surového, prostého jakékoli cementové omítky, stejně jako absence krycí desky na druhé dvojité kaponiéře (západní fronta), nenechává žádnou pochybnost o blízkosti těchto nedokončených prací k první světové válce. K západu hradbová ulice dohání výškový rozdíl asi dvaceti metrů pomocí série ramp a prochází za velice zvláštní kasematou, již zmíněnou výše, jejíž úlohou bylo flankování baterie Vallon Claous. Kasemata se dvěma děly, s flankovací misí, příbuznost s Bourgesovou kasematou se ihned nabízí. Je potvrzena, když se pozoruje interiér. Problém, děla 75 Mle 1897 na lafetách pro Bourgesovy kasematy byla zde instalována až v roce 1926. Od té doby konfigurace není původní. Dvě střelecké komory jsou seřazeny a ne rozloženy. Za každou z nich umožňovaly široké dveře vnést dělostřelecký kus na polní lafetu. Ach, málem jsme zapomněli napsat, tato kasemata má krytí o tloušťce asi tří metrů a je postavena z lomového zdiva. Odpovídá tedy pouze velice částečně Bourgesovým kasematám definovaným směrnicí z roku 1899. Vpravo od kasematy vzniká chodba vedoucí k křídlu salientu III a vlevo od ní byl vztyčen malý observatoř z nasucho kladených kamenů a pokrytý betonovou deskou o tloušťce asi třicet centimetrů. Hradbová ulice se pak otáčí kolmo k frontě I-II (západní fronta), kde bude probíhat podél kořenů tří traversových úkrytů vykazujících stejné charakteristiky jako ty, již popsané, orientované na východ. Dvě z plošin byly zařízeny v meziválečném období pro přijetí děla 75 Mle 97 na Arbelových plošinách. Ulice pokračuje několik desítek metrů dále a, ponechavši dvě kasematy dole nalevo, dorazí k vysokému vstupu baterie. Ten, opatřený zdvižným mostem pod ním, má po své pravici (když se nacházíme uvnitř baterie) pěknou flankovací galerii eskarpy. Asi padesát metrů na východ se nachází horní stanice lanovky, jejíž zpracování nás nechává myslet, že pochází z meziválečného období. K téměř celé eskarpe fronty I-II byla přistavěna bombouodolná ubikace, která zůstala nedokončena kvůli začátku nepřátelství v srpnu 1914. Tato fronta má rovněž lehký vtažený úhel téměř ve svém středu a také zde byla plánována dvojitá kaponiéra. Byla postavena, ale nedokončena, protože jí chybí stropní deska. Nalevo od ní, k salientu I, má šest polí ubikace částečně pouze vztyčené zdi. Jak se blížíme k salientu II, ubikace vykazují pokročilejší stavební fázi. Poslední čtyři, z celkového počtu čtrnáct, ačkoli nebyly dodělány - stěny nebyly omítnuty - byly nicméně vybaveny nad sebou umístěnými palandami, jejichž kostra se nám dochovala (05/2008). Cisterna se zdá být také uvedena do provozu pod jedním z polí. Kousky kuchyňského sporáku François-Vaillant č. 1 jsou rozesety tu a tam (přední deska se nachází v kaponiéře!). Krátce před první světovou válkou byla baterie vyzbrojena osmi děly 95 c a čtyřmi děly 120 c de Bange. Rozptýlení těchto komponent stejně jako její vnitřní reliéfy znamenají, že se tato baterie pozoruhodně navštěvuje, jako by se procházelo ve veřejném parku. Její různé fáze stavby a obsazení zdůrazňují rozmanitost a tedy zájem. Představuje pokračování vývoje opevnění ve srovnání se středními a horními forty, umožňující návštěvníkovi pohybovat se po časové ose, která je nejkonkrétnější a ozdobená krajinami velké krásy. Baterie se navštěvuje za stejných podmínek jako fort Tournoux. Často psáno "Corres".