Position Fortifiée de Liège, seconde ligne de résistance en 1940, est-sud-est de la ville, 1888-1892. +/- 272 m/alt. 1 coupole de 2 x 15 c, 2 coupoles de 1 x 21 c, 2 coupoles de 2 x 12 c, 4 tourelles de 1 x 5,7 c, 1 phare cuirassé, 8 canons de 5,7 c pour le flanquement en 1914. Grand fort triangulaire à large courtine à la gorge. Il passe pour être le fort de Liège qui a fait le plus de dégâts dans les colonnes ennemies durant les deux conflits mondiaux. Réarmé durant l'entre-deux-guerres, il a aujourd'hui quasiment disparu du paysage. Seuls apparaissent encore le dos du coffre de tête, la tour d'air (porte soudée) et un côté du débouché d'infanterie (porte soudée). C'est, après Loncin, le fort Brialmont qui a conservé le plus d'éléments métalliques (latrines, monte-charges, citernes, escaliers, local de décontamination,…). En revanche, sa tour d'air est complètement vide et très dangereuse. Accès interdit. Des enseignements de la guerre de 1870 va résulter une transformation radicale du système défensif de nos grands voisins. De 1875 à 1885, la France et l'Allemagne érigèrent sur les frontières d'importants réseaux de fortifications. En France, on assiste à la construction du rideau défensif des rives de la Meuse de Verdun à Toul et du rideau défensif de la Haute-Moselle. En face, les Allemands construisent des places d'arrêt dans les Vosges et en Alsace en même temps qu'ils fortifient les régions de Metz, Thionville et de Strasbourg. Dorénavant, une attaque frontale est rendue difficile pour les deux adversaires. Les deux pays augmentent considérablement leurs effectifs en hommes, ce qui se traduit par une extension très grande du front et l'obligation de traverser des territoires neutres voisins, pour qui souhaiterait opérer une attaque de flanc. La vallée de la Meuse constitue la voie naturelle de passage entre Paris et Berlin. À cette époque en effet, le déplacement massif des armées était toujours tributaire des grands axes de communication. Sa qualité de nation neutre imposait au royaume de Belgique un devoir élémentaire de défense, il ne restait qu'à aménager une solide ligne d'arrêt qui se hisse à la hauteur des exigences nouvelles. C'est ainsi, qu'en 1887, le gouvernement belge décide la création des places fortes de Liège et de Namur. Commencées en 1888, les constructions sont achevées quatre ans plus tard. Suivant la conception du général Brialmont, les deux places fortes devront assurer un rôle de place d'arrêt chargée de commander les voies de communication les plus importantes. Suivant les conceptions de l'époque, il s'imposait de construire les forts à environ 8 kilomètres du centre de l'agglomération pour mettre celle-ci à l'abri du bombardement ennemi et leur confier la protection des grands axes de communication. Dans le cas de Liège: la Meuse, les lignes de chemin de fer, les axes routiers et la proximité de l'Allemagne y nécessitent une ceinture de 6 grands forts et de 6 petits forts répartis sur les deux rives de la Meuse pour garder la neutralité de la Belgique entre ces deux puissances.

Befestigte Stellung Lüttich, zweite Widerstandslinie 1940, ostsüdöstlich der Stadt, 1888-1892. +/- 272 M/ü. M. 1 Kuppel 2 x 15 c, 2 Kuppeln 1 x 21 c, 2 Kuppeln 2 x 12 c, 4 kleine Kuppeln 1 x 5,7 c, 1 gepanzerter Suchscheinwerfer, 8 Kanonen 5,7 c zur Flankierung im Jahr 1914. Großes dreieckiges Fort mit breiter Kurtine an der Kehle. Es gilt als das Lütticher Fort, das in beiden Weltkriegen den feindlichen Kolonnen den größten Schaden zugefügt hat. Zwischen den Kriegen wiederbewaffnet, ist es heute fast vollständig aus der Landschaft verschwunden. Nur noch die Rückseite der Kopfkasematte, der Luftturm (Tür zugeschweißt) und eine Seite des Infanterieausgangs (Tür zugeschweißt) sind sichtbar. Nach Loncin ist es das Brialmont-Fort, das die meisten metallischen Elemente (Latrinen, Lastenaufzüge, Zisternen, Treppen, Entgiftungsraum, …) bewahrt hat. Allerdings ist sein Luftturm völlig leer und sehr gefährlich. Zugang verboten. Aus den Lehren des Krieges von 1870 resultierte eine radikale Umgestaltung des Verteidigungssystems unserer großen Nachbarn. Von 1875 bis 1885 errichteten Frankreich und Deutschland an den Grenzen bedeutende Festungsnetze. In Frankreich entstand der Verteidigungsgürtel der Maasufer von Verdun bis Toul und der Verteidigungsgürtel der Obermosel. Demgegenüber bauten die Deutschen Sperrforts in den Vogesen und im Elsass, während sie gleichzeitig die Gebiete von Metz, Diedenhofen und Straßburg befestigten. Fortan war ein Frontalangriff für beide Gegner erschwert. Beide Länder vergrößerten ihre Mannschaftsstärken erheblich, was zu einer sehr großen Frontausdehnung und der Notwendigkeit führte, benachbarte neutrale Gebiete zu durchqueren, wenn man einen Flankenangriff durchführen wollte. Das Maastal bildete die natürliche Durchgangsstraße zwischen Paris und Berlin. Tatsächlich war die massive Truppenverschiebung zu jener Zeit stets von den großen Verkehrswegen abhängig. Als neutraler Staat oblag dem Königreich Belgien die elementare Verteidigungspflicht; es blieb nur, eine solide Sperrlinie zu errichten, die den neuen Anforderungen gewachsen war. So beschloss die belgische Regierung 1887 die Schaffung der Festungen Lüttich und Namur. 1888 begonnen, wurden die Bauten vier Jahre später fertiggestellt. Gemäß der Konzeption von General Brialmont sollten die beiden Festungen die Rolle von Sperrfestungen übernehmen, die die wichtigsten Verkehrswege beherrschen. Nach den damaligen Vorstellungen war es notwendig, die Forts etwa 8 Kilometer vom Stadtzentrum entfernt zu errichten, um dieses vor feindlichem Beschuss zu schützen und ihnen den Schutz der großen Verkehrsachsen anzuvertrauen. Im Falle Lüttichs erforderten die Maas, die Eisenbahnlinien, die Straßenachsen und die Nähe zu Deutschland einen Gürtel von 6 großen und 6 kleinen Forts, verteilt auf beide Maasufer, um die Neutralität Belgiens zwischen diesen beiden Mächten zu wahren.

Versterkte Stelling Luik, tweede weerstandslijn in 1940, oostzuidoost van de stad, 1888-1892. +/- 272 m/TAW. 1 koepel 2 x 15 c, 2 koepels 1 x 21 c, 2 koepels 2 x 12 c, 4 torentjes 1 x 5,7 c, 1 gepantserde zoeklicht, 8 kanonnen 5,7 c voor flankering in 1914. Groot driehoekig fort met brede courtine aan de keel. Het geldt als het Luikse fort dat in beide wereldoorlogen de meeste schade heeft toegebracht aan de vijandelijke colonnes. Herbewapend tussen de wereldoorlogen, is het vandaag vrijwel verdwenen uit het landschap. Alleen de rug van de hoofdkazemat, de luchttoren (deur dichtgelast) en een zijde van de infanterie-uitgang (deur dichtgelast) zijn nog zichtbaar. Het is, na Loncin, het Brialmont-fort dat de meeste metalen elementen (latrines, goederenliften, regenwaterbakken, trappen, ontsmettingsruimte, …) heeft behouden. Daarentegen is zijn luchttoren volledig leeg en zeer gevaarlijk. Toegang verboden. Uit de leringen van de oorlog van 1870 vloeide een radicale transformatie voort van het verdedigingssysteem van onze grote buren. Van 1875 tot 1885 richtten Frankrijk en Duitsland belangrijke vestingnetwerken op aan de grenzen. In Frankrijk zien we de bouw van de verdedigingsgordel van de Maasoevers van Verdun tot Toul en van de verdedigingsgordel van de Boven-Moezel. Daartegenover bouwen de Duitsers sperforten in de Vogezen en in de Elzas terwijl ze tegelijkertijd de streken van Metz, Diedenhofen en Straatsburg versterken. Voortaan wordt een frontale aanval bemoeilijkt voor beide tegenstanders. Beide landen vergroten aanzienlijk hun troepensterkten, wat leidt tot een zeer grote frontuitbreiding en de verplichting om naburige neutrale gebieden te doorkruisen, voor wie een flankaanval zou willen uitvoeren. De Maasvallei vormt de natuurlijke doorgangsweg tussen Parijs en Berlijn. In die tijd was de massale verplaatsing van legers immers altijd afhankelijk van de grote verkeersassen. Zijn hoedanigheid van neutrale natie legde het koninkrijk België een elementaire verdedigingsplicht op; het restte alleen een solide sperlinie aan te leggen die opgewassen was tegen de nieuwe eisen. Zo besluit de Belgische regering in 1887 tot de oprichting van de vestingsteden Luik en Namen. Begonnen in 1888, worden de bouwwerken vier jaar later voltooid. Volgens de conceptie van generaal Brialmont moeten de twee vestingsteden de rol vervullen van spervesting belast met het beheersen van de belangrijkste verkeerswegen. Volgens de toenmalige opvattingen was het noodzakelijk de forten ongeveer 8 kilometer van het stadscentrum te bouwen om dit te beschermen tegen vijandelijk bombardement en hun de bescherming van de grote verkeersassen toe te vertrouwen. In het geval van Luik: de Maas, de spoorlijnen, de wegenassen en de nabijheid van Duitsland vereisen er een gordel van 6 grote en 6 kleine forten, verdeeld over beide Maasoevers, om de neutraliteit van België tussen deze twee machten te bewaren.

Fortified Position of Liège, second line of resistance in 1940, east-southeast of the city, 1888-1892. +/- 272 m/asl. 1 cupola 2 x 15 c, 2 cupolas 1 x 21 c, 2 cupolas 2 x 12 c, 4 turrets 1 x 5.7 c, 1 armored searchlight, 8 cannons 5.7 c for flanking in 1914. Large triangular fort with a wide curtain wall at the gorge. It is considered to be the Liège fort that inflicted the most damage on enemy columns during both world conflicts. Rearmed during the interwar period, it has now almost disappeared from the landscape. Only the back of the head casemate, the air tower (welded door) and one side of the infantry exit (welded door) are still visible. It is, after Loncin, the Brialmont fort that has retained the most metallic elements (latrines, hoists, cisterns, staircases, decontamination room,…). However, its air tower is completely empty and very dangerous. Access forbidden. From the lessons of the 1870 war resulted a radical transformation of the defensive system of our large neighbors. From 1875 to 1885, France and Germany erected important fortification networks on the borders. In France, we witness the construction of the defensive curtain of the Meuse banks from Verdun to Toul and the defensive curtain of the Upper Moselle. Opposite, the Germans built blocking forts in the Vosges and Alsace while at the same time fortifying the regions of Metz, Thionville and Strasbourg. Henceforth, a frontal attack is made difficult for both adversaries. The two countries considerably increased their manpower, which resulted in a very large extension of the front and the obligation to cross neighboring neutral territories, for anyone wishing to carry out a flank attack. The Meuse valley constitutes the natural passageway between Paris and Berlin. At that time indeed, the massive movement of armies was always dependent on the major communication axes. Its status as a neutral nation imposed on the kingdom of Belgium an elementary duty of defense; it only remained to build a solid blocking line that would rise to the level of new requirements. Thus, in 1887, the Belgian government decided to create the fortified places of Liège and Namur. Begun in 1888, the constructions were completed four years later. According to General Brialmont's conception, the two fortified places were to play the role of a blocking fortress charged with commanding the most important communication routes. According to the conceptions of the time, it was necessary to build the forts about 8 kilometers from the city center to shelter it from enemy bombardment and to entrust them with the protection of the major communication axes. In the case of Liège: the Meuse, the railway lines, the road axes and the proximity of Germany require a belt of 6 large forts and 6 small forts distributed on both banks of the Meuse to guard Belgium's neutrality between these two powers.

Opevněná pozice Lutych, druhá obranná linie v roce 1940, východojihovýchodně od města, 1888-1892. +/- 272 m/n. m. 1 kopule 2 x 15 c, 2 kopule 1 x 21 c, 2 kopule 2 x 12 c, 4 věžičky 1 x 5,7 c, 1 pancéřový světlomet, 8 kanónů 5,7 c pro flankování v roce 1914. Velká trojúhelníková pevnost s širokou kurtinou v krku. Je považována za lutyšskou pevnost, která způsobila největší škody nepřátelským kolonám během obou světových konfliktů. Znovu vyzbrojena v meziválečném období, dnes z krajiny téměř zmizela. Pouze zadní strana hlavní kasematy, vzdušná věž (zavařené dveře) a jedna strana pěchotního východu (zavařené dveře) jsou ještě viditelné. Je to po Loncinu Brialmontova pevnost, která si zachovala nejvíce kovových prvků (latríny, nákladní výtahy, cisterny, schodiště, dekontaminační místnost, …). Její vzdušná věž je však zcela prázdná a velmi nebezpečná. Vstup zakázán. Z ponaučení z války roku 1870 vyplynula radikální přeměna obranného systému našich velkých sousedů. V letech 1875 až 1885 vybudovaly Francie a Německo na hranicích rozsáhlé sítě opevnění. Ve Francii jsme svědky výstavby obranné clony břehů Mázy od Verdunu po Toul a obranné clony Horní Mosely. Naproti tomu Němci budují blokovací pevnosti ve Vogézách a v Alsasku a zároveň opevňují oblasti Met, Thionville a Štrasburk. Od té doby je čelní útok pro oba protivníky ztížen. Obě země podstatně zvýšily své početní stavy, což vedlo k velmi velkému rozšíření fronty a nutnosti procházet sousedními neutrálními územími pro toho, kdo by chtěl provést boční útok. Údolí Mázy tvoří přirozenou průchozí cestu mezi Paříží a Berlínem. V té době byl totiž masivní přesun armád vždy závislý na hlavních komunikačních osách. Jeho postavení neutrálního národa ukládalo Belgickému království základní obrannou povinnost; zbývalo jen vybudovat pevnou blokovací linii, která by se vyrovnala novým požadavkům. Tak se belgická vláda v roce 1887 rozhodla vytvořit opevněná místa Lutych a Namur. Stavby započaté v roce 1888 byly dokončeny o čtyři roky později. Podle koncepce generála Brialmonta měla obě opevněná místa plnit úlohu blokovací pevnosti pověřené ovládáním nejdůležitějších komunikačních cest. Podle dobových představ bylo nutné postavit pevnosti asi 8 kilometrů od centra města, aby bylo chráněno před nepřátelským bombardováním a aby jim byla svěřena ochrana hlavních komunikačních os. V případě Lutychu: Máza, železniční tratě, silniční osy a blízkost Německa zde vyžadují pás 6 velkých a 6 malých pevností rozmístěných na obou březích Mázy, aby byla zachována neutralita Belgie mezi těmito dvěma mocnostmi.

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Loncin (fort de), Abri Mi 1 Pans'ri, Pontisse en août 1914, Abri Mg 4