Camp retranché d'Épinal, sud de la ville, 1880-1882. 523 m/alt. 230 hommes et 24 pièces y compris 5 mitrailleuses prévues dès la rédaction de la fiche technique du Génie en 1880, et ce complémentairement à cinq canons de 5 ou de 7. Le reste de l’armement comprenait 8 x 120 L, 2 x 155 L et 4 mortiers de 22 c lisses. Dénommé fort Bizot. Petit fort affectant la forme d’un pentagone irrégulier à gorge brisée. La défense du périmètre était confiée à deux caponnières doubles (saillants II et IV) ; la gorge était quant à elle défendue par une plate-forme défensive, en fait un bastionnet trapézoïdal, reposant sur le roc en place et se situant ± 150 cm au-dessus du niveau de la cour. Cette plate-forme possède un mur crénelé (dont un créneau pour projecteur encore partiellement garni de ses carreaux de faïence), mais n'a pas de toiture. Escarpe et contrescarpe ne sont pas ou peu revêtues. À mi-distance entre le bastionnet et le saillant I, s’ouvre l’entrée. Encadrée par deux pilastres et suivie d’un cheminement en tranchée, elle ne dispose toutefois d’aucune couverture. La contrescarpe est aussi garnie de deux pilastres bardés chacun d’un corps de garde. L’entrée franchie, on se retrouve face à un large passage enraciné marquant l’extrémité gauche de la rue du rempart. Ce passage donne accès à la caponnière du saillant II et au couloir de circulation à l’arrière des chambrées. Les passages enracinés sur la rue du rempart, au nombre de quatre, ont tous leur voûte en arc segmentaire et tous sont dotés de deux doubles rainures permettant au besoin de les blinder à l’aide de poutrelles. Avant d’atteindre ce passage enraciné, sur la droite, un tunnel conduit dans la cour. On y débouche perpendiculairement aux sept travées du casernement lesquelles font face au revers de l’escarpe de gorge. Ce revers, pour rappel ± 150 cm plus haut que le niveau de la cour, est coiffé d’un mur défensif. Les berceaux des voûtes des chambrées ne sont pas soulignés en façade par un arc de maçonnerie. Dans l’une des chambrées, on peut encore distinguer au mur le croquis d’un insigne de troupe de transmissions. Le couloir à l’arrière de ces chambrées se révèle suffisamment large pour, au besoin, y faire transiter ou y abriter des pièces d’artillerie. Ce couloir longe le magasin à poudre, lequel est implanté en plein centre de l'ouvrage. Ce magasin est précédé d’un énorme puits à lumière. Le local de stockage, prévu pour 60.000 kg n’a rien de particulier : voûte en plein cintre, trois créneaux à lampe alignés. Le casernement des officiers est implanté perpendiculairement à l’autre extrémité de la cour. Trois de ses fenêtres donnent dans le fossé de gorge. Nous y relèverons quelques belles maçonneries et des latrines ayant conservé leurs cloisons de séparation en métal (très rouillées). Le casernement est coiffé par une position d'infanterie à laquelle on accède par un escalier. Les caponnières sont en bon état en ce compris leur appareillage extérieur. On y trouve les habituels (pour ce qui est de la place d’Épinal) supports pour mitrailleuses de caponnière. La traverse-abri du saillant III se termine en un cul de four dans lequel deux créneaux de communication optique ont été percés et précédés d’une tablette en pierre. Ces créneaux donnaient vers les forts d’Arches et du Parmont. Un second poste optique, à un seul créneau dirigé vers le fort du Roulon devrait occuper le fond d’une des traverses-abris du front IV-V, mais nous n’y avons rien distingué, peut-être faute de temps…et d’avoir eu connaissance de cela avant la visite. Les deux fours de 180 rations sont vandalisés. Une batterie annexe en avant du saillant I, avec une traverse-abri et 3 ou 4 emplacements de pièces braquées vers le nord-est. Les conditions hivernales dans lesquelles nous l’avons visité en mars 2003, nous ont gratifiées de neige, d’un superbe ciel bleu et de stalactites de glace aussi impressionnantes qu’inquiétantes pour le devenir des maçonneries. La visite de ce fort, propriété municipale à l’abandon, en sus d’y avoir découvert une disposition de la gorge tout à fait inhabituelle, nous aura laissé un agréable souvenir.

Verschanztes Lager von Épinal, südlich der Stadt, 1880-1882. 523 m ü. M. 230 Mann und 24 Geschütze, darunter 5 Maschinengewehre, die nach dem Entwurf des technischen Datenblatts der Ingenieure von 1880 vorgesehen waren, und dies zusätzlich zu fünf Geschützen des Kalibers 5 oder 7. Die übrige Bewaffnung bestand aus 8 x 120 L, 2 x 155 L und 4 Glattrohrmörsern des Kalibers 22 c. Genanntes Fort Bizot. Kleines Fort in Form eines unregelmäßigen Fünfecks mit unterbrochener Rille. Die Verteidigung des Umkreises wurde zwei Doppelkaponnieren (Vorsprünge II und IV) anvertraut; Die Schlucht wurde durch eine Verteidigungsplattform verteidigt, genauer gesagt eine trapezförmige Bastion, die auf dem bestehenden Felsen ruhte und sich ± 150 cm über dem Niveau des Hofes befand. Diese Plattform hat eine zinnenbewehrte Mauer (einschließlich einer Scheinwerfernische, die teilweise noch mit ihren Tonziegeln ausgekleidet ist), ist jedoch nicht überdacht. Die Böschung und die Kontereskarpe sind nicht oder nur geringfügig überdacht. Auf halbem Weg zwischen dem Bastionnetz und Frontbogen I öffnet sich der Eingang. Er wird von zwei Pilastern eingerahmt und ist von einem Grabenweg gefolgt; er ist jedoch nicht überdacht. Die Kontereskarpe ist ebenfalls von zwei Pilastern gesäumt, die jeweils mit einem Wachhaus verkleidet sind. Nach dem Durchschreiten des Eingangs steht man vor einem breiten, verwurzelten Gang, der das linke Ende der Wallstraße markiert. Dieser Gang bietet Zugang zur Kaponniere von Frontbogen II und zum Verkehrskorridor hinter der Kaserne. Die vier Gänge, die in die Wallstraße eingelassen sind, haben alle ein Segmentbogengewölbe und sind mit zwei Doppelnuten ausgestattet, sodass sie bei Bedarf mit Balken verstärkt werden können. Bevor man diesen eingegrabenen Gang erreicht, führt rechts ein Tunnel in den Hof. Er verläuft senkrecht zu den sieben Jochen der Kaserne, die der Rückseite der Schluchtböschung zugewandt sind. Diese Rückseite, zur Erinnerung ± 150 cm höher als das Niveau des Hofes, ist mit einer Wehrmauer bedeckt. Die Tonnengewölbe der Kaserne werden an der Fassade nicht durch einen gemauerten Bogen hervorgehoben. In einer der Kasernen kann man an der Wand noch die Skizze eines Signaltrupp-Abzeichens erkennen. Der Korridor an der Rückseite dieser Kaserne ist breit genug, um bei Bedarf Artilleriegeschütze durchzubringen oder zu schützen. Dieser Korridor verläuft neben dem Pulvermagazin, das sich genau in der Mitte des Gebäudes befindet. Diesem Magazin geht ein enormer Lichtschacht voraus. Der für 60.000 kg ausgelegte Lagerraum ist nichts Besonderes: ein halbrundes Gewölbe, drei ausgerichtete Laternenzinnen. Die Offizierskaserne liegt senkrecht zum anderen Ende des Hofes. Drei ihrer Fenster blicken auf den Schluchtgraben. Bemerkenswert sind einige schöne Mauerwerke und Latrinen, deren (sehr rostige) Metalltrennwände erhalten geblieben sind. Über der Kaserne befindet sich eine Infanteriestellung, die über eine Treppe zugänglich ist. Die Kaponnieren sind in gutem Zustand, einschließlich ihrer externen Ausrüstung. Es gibt die (für den Place d'Épinal) üblichen Kaponnier-Maschinengewehrlafetten. Der Schutzquerschnitt des Frontbogens III endet in einer Sackgasse, in die zwei optische Kommunikationszinnen eingebrochen sind und denen eine Steintafel vorangestellt ist. Diese Zinnen überblickten die Forts Arches und Parmont. Ein zweiter optischer Posten mit einer einzigen Zinne gegenüber dem Fort Roulon sollte die Rückseite einer der Schutztraversen der Front IV-V einnehmen, aber wir konnten dort nichts sehen, vielleicht aus Zeitmangel … und weil wir uns dessen vor dem Besuch nicht bewusst waren. Die beiden Öfen für 180 Rationen wurden beschädigt. Eine Nebenbatterie vor Frontvorsprung I mit einer Schutztraverse und 3 oder 4 nach Nordosten ausgerichteten Geschützstellungen. Die winterlichen Bedingungen, unter denen wir die Festung im März 2003 besuchten, bescherten uns Schnee, einen strahlend blauen Himmel und ebenso beeindruckende wie besorgniserregende Eisstalaktiten. Der Besuch dieser Festung, die sich in verlassenem Gemeindebesitz befindet, hinterließ bei uns nicht nur eine sehr ungewöhnliche Schluchtführung, sondern auch eine schöne Erinnerung.

Verschansd kamp van Épinal, ten zuiden van de stad, 1880-1882. 523 m/alt. 230 manschappen en 24 kanonnen, waaronder 5 machinegeweren, gepland vanaf het ontwerp van de technische fiche van de genie in 1880, en dit naast vijf 5 of 7 kanonnen. De rest van de bewapening bestond uit 8 x 120 L, 2 x 155 L en 4 gladde mortieren van 22 C. Fort Bizot. Klein fort in de vorm van een onregelmatige vijfhoek met een gebroken gleuf. De verdediging van de perimeter was toevertrouwd aan twee dubbele caponnières (salients II en IV); De kloof werd verdedigd door een verdedigingsplatform, in feite een trapeziumvormig bastion, rustend op de bestaande rots en gelegen op ± 150 cm boven het niveau van de binnenplaats. Dit platform heeft een gekanteelde muur (inclusief een zoeklichtnis die nog gedeeltelijk bekleed is met zijn aardewerk tegels), maar heeft geen dak. De steile wand en de contrescarp zijn niet of slechts gedeeltelijk bedekt. Halverwege tussen het bastionnet en de saillant I opent zich de ingang. Omlijst door twee pilasters en gevolgd door een loopgraafpad, heeft deze echter geen dak. De contrescarp is eveneens bekleed met twee pilasters, elk bekleed met een wachthuisje. Eenmaal door de ingang bevindt men zich tegenover een brede, gewortelde doorgang die het linkereinde van de walstraat markeert. Deze doorgang geeft toegang tot de caponnière van saillant II en tot de circulatiegang achter de kazerne. De vier doorgangen die aan de walstraat wortelen, hebben allemaal een segmentbooggewelf en zijn alle voorzien van twee dubbele groeven, waardoor ze indien nodig met balken kunnen worden versterkt. Vóór deze ingebedde gang, aan de rechterkant, leidt een tunnel naar de binnenplaats. Deze komt loodrecht uit op de zeven traveeën van de barak, die tegenover de helling van de kloof liggen. Deze achterkant, als herinnering ± 150 cm hoger dan het niveau van de binnenplaats, wordt bekroond door een verdedigingsmuur. De tongewelven van de barak worden op de gevel niet geaccentueerd door een gemetselde boog. In een van de barakken is op de muur nog steeds de schets van een insigne van een verbindingstroepen te zien. De gang aan de achterzijde van deze barak is breed genoeg om, indien nodig, artilleriestukken te vervoeren of te beschermen. Deze gang loopt langs het kruitmagazijn, dat zich in het midden van het gebouw bevindt. Dit magazijn wordt voorafgegaan door een enorme lichtschacht. De opslagruimte, ontworpen voor 60.000 kg, is niets bijzonders: een halfrond gewelf, drie uitgelijnde lampkantelen. De officierskazerne bevindt zich loodrecht op de andere kant van de binnenplaats. Drie van de ramen kijken uit op de kloofgracht. We zullen enkele prachtige metselwerken en latrines opmerken die hun metalen scheidingswanden (erg roestig) hebben behouden. Bovenop de barakken bevindt zich een infanteriepositie die toegankelijk is via een trap. De caponnières zijn in goede staat, inclusief hun externe uitrusting. Er zijn de gebruikelijke (voor de Place d'Épinal) caponnières met machinegeweren. De oversteekplaats van de schuilplaats van saillant III eindigt in een doodlopende weg waarin twee kantelen voor optische communicatie zijn doorboord en voorafgegaan door een stenen plaat. Deze kantelen keken uit over de forten van Arches en Parmont. Een tweede optische post, met één kanteel tegenover het fort van Roulon, zou de achterkant van een van de schuilplaatsen van front IV-V moeten bezetten, maar we konden daar niets zien, misschien door tijdgebrek… en omdat we ons daar vóór ons bezoek niet van bewust waren. De twee rantsoenovens van 180 waren vernield. Een bijgebouwbatterij voor saillant I, met een schuilplaats en 3 of 4 geschutsopstellingen gericht op het noordoosten. De winterse omstandigheden waarin we het in maart 2003 bezochten, gaven ons sneeuw, een prachtig blauwe lucht en ijsstalactieten die even indrukwekkend als zorgwekkend waren voor de toekomst van het metselwerk. Het bezoek aan dit fort, verlaten gemeentelijk eigendom, liet ons, naast de ontdekking van een zeer ongebruikelijke indeling van de kloof, een aangename herinnering achter.

Entrenched camp of Épinal, south of the city, 1880-1882. 523 m/alt. 230 men and 24 guns including 5 machine guns planned from the drafting of the technical sheet of the Engineers in 1880, and this in addition to five 5 or 7 guns. The rest of the armament included 8 x 120 L, 2 x 155 L and 4 smoothbore 22 c mortars. Called fort Bizot. Small fort in the shape of an irregular pentagon with a broken groove. The defense of the perimeter was entrusted to two double caponiers (salients II and IV); The gorge was defended by a defensive platform, in fact a trapezoidal bastion, resting on the existing rock and located ± 150 cm above the level of the courtyard. This platform has a crenellated wall (including a searchlight niche still partially lined with its earthenware tiles), but has no roof. The scarp and counterscarp are not or only slightly covered. Halfway between the bastionnet and salient I, the entrance opens. Framed by two pilasters and followed by a trench path, it does not, however, have any roofing. The counterscarp is also lined with two pilasters, each clad with a guardhouse. Once through the entrance, one finds oneself facing a wide, rooted passage marking the left end of the rampart street. This passage gives access to the caponier of salient II and to the circulation corridor behind the barracks. The four passages rooted on the rampart street all have their segmental arch vault and are all equipped with two double grooves allowing them to be reinforced with beams if necessary. Before reaching this rooted passage, on the right, a tunnel leads into the courtyard. It emerges perpendicular to the seven bays of the barracks which face the reverse of the gorge escarpment. This reverse, as a reminder ± 150 cm higher than the level of the courtyard, is topped with a defensive wall. The barrel vaults of the barracks are not highlighted on the facade by a masonry arch. In one of the barracks, one can still make out on the wall the sketch of a signals troop insignia. The corridor at the rear of these barracks is wide enough to, if necessary, transit or shelter artillery pieces. This corridor runs alongside the powder magazine, which is located in the very center of the structure. This magazine is preceded by an enormous light well. The storage room, designed for 60,000 kg, is nothing special: a semicircular vault, three aligned lamp crenellations. The officers' barracks are located perpendicular to the other end of the courtyard. Three of its windows overlook the gorge ditch. We will note some beautiful masonry and latrines that have retained their metal partition walls (very rusty). The barracks are topped by an infantry position accessed by a staircase. The caponiers are in good condition, including their external equipment. There are the usual (for the Place d'Épinal) caponier machine gun mounts. The shelter traverse of salient III ends in a cul-de-four in which two optical communication crenellations have been pierced and preceded by a stone tablet. These battlements overlooked the forts of Arches and Parmont. A second optical post, with a single battlement facing the fort of Roulon should occupy the back of one of the shelter traverses of front IV-V, but we could not see anything there, perhaps due to lack of time…and not having been aware of this before the visit. The two 180 ration ovens were vandalized. An annex battery in front of salient I, with a shelter traverse and 3 or 4 gun emplacements facing northeast. The winter conditions in which we visited it in March 2003, gave us snow, a superb blue sky and ice stalactites as impressive as they were worrying for the future of the masonry. The visit to this fort, abandoned municipal property, in addition to having discovered a very unusual layout of the gorge, left us with a pleasant memory.

Opevněný tábor Épinal, jižně od města, 1880-1882. 523 m/nadmořská výška. 230 mužů a 24 děl včetně 5 kulometů plánovaných podle technického listu ženistů z roku 1880, a to navíc k pěti dělům ráže 5 nebo 7. Zbytek výzbroje zahrnoval 8 x 120 L, 2 x 155 L a 4 hladkohlavňové minomety ráže 22 C. Nazýval se pevnost Bizot. Malá pevnost ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku s přerušovanou drážkou. Obrana perimetru byla svěřena dvěma dvojitým kaponiérům (výběžky II a IV); rokle byla bráněna obrannou plošinou, ve skutečnosti lichoběžníkovou baštou, spočívající na stávající skále a umístěnou ± 150 cm nad úrovní nádvoří. Tato plošina má cimbuří (včetně niky pro reflektor, která je stále částečně obložena hliněnými dlaždicemi), ale nemá střechu. Skála a protiskála nejsou zastřešeny, nebo jsou jen mírně zastřešeny. V polovině cesty mezi baštou a prvním výběžkem se otevírá vchod. Je orámován dvěma pilastry a následován příkopovou cestou, ale nemá žádnou střechu. Protiskála je také lemována dvěma pilastry, každý s krytou strážnicí. Po průchodu vchodem se ocitnete čelem k široké, zakořeněné chodbě označující levý konec hradební ulice. Tato chodba umožňuje přístup k kaponiéru druhého výběžku a do cirkulační chodby za kasárnami. Čtyři chodby zakořeněné v hradební ulici mají segmentovou klenbu a jsou vybaveny dvěma dvojitými drážkami, které umožňují jejich v případě potřeby vyztužení trámy. Před dosažením této zakořeněné chodby vede vpravo tunel do nádvoří. Vychází kolmo na sedm polí kasáren, která směřují k rubu srázu rokle. Tato zadní strana, pro připomenutí ± 150 cm výše než úroveň nádvoří, je zakončena obrannou zdí. Valené klenby kasáren nejsou na fasádě zvýrazněny zděným obloukem. V jednom z kasáren lze na zdi stále rozeznat náčrt insignie spojařského vojska. Chodba v zadní části těchto kasáren je dostatečně široká, aby v případě potřeby mohla procházet nebo ukrývat dělostřelecká díla. Tato chodba vede podél prachárny, která se nachází v samém středu budovy. Před tímto skladem se nachází obrovská světelná šachta. Skladovací místnost, navržená pro 60 000 kg, není ničím zvláštní: půlkruhová klenba, tři zarovnané lampové cimbuří. Důstojnické kasárny se nacházejí kolmo k druhému konci nádvoří. Tři z jejich oken směřují do rokle. Všimneme si krásného zdiva a latrín, které si zachovaly své kovové příčky (velmi rezavé). Kasárna jsou zakončena pěchotním postavením, přístupným po schodišti. Kaponiéry jsou v dobrém stavu, včetně vnějšího vybavení. Nacházejí se zde obvyklé (pro Place d'Épinal) úchyty pro kulometné lafety. Krycí traverza III. výběžku končí slepou uličkou, ve které jsou proražena dvě optická komunikační cimbuří, před nimiž je kamenná deska. Toto cimbuří shlíželo na pevnosti Arches a Parmont. Druhý optický post s jediným cimbuřím obráceným k pevnosti Roulon by měl zaujímat zadní část jedné z krytých traverz fronty IV-V, ale my jsme tam nic neviděli, možná kvůli nedostatku času… a proto, že jsme si toho před návštěvou nebyli vědomi. Dvě 180dávkové pece byly vandalizovány. Přístavba baterie před výběžkem I, s přístřeškem a 3 nebo 4 dělostřeleckými stanovišti orientovanými na severovýchod. Zimní podmínky, za kterých jsme ji v březnu 2003 navštívili, nám daly sníh, nádhernou modrou oblohu a ledové stalaktity, které byly stejně působivé jako znepokojivé o budoucnost zdiva. Návštěva této pevnosti, opuštěného městského majetku, nám kromě objevení velmi neobvyklého uspořádání rokle zanechala příjemnou vzpomínku.