Rideau de la haute Moselle, 1874-1876. 600 m/alt. Dénommé fort de la Tour d'Auvergne. 368 hommes et 31 pièces dont deux sous tourelle Mougin Mle 1876 et une sous une casemate en fer laminé. L’ordre d’étudier l’ouvrage remonte au 14 avril 1874. Sa position dominant la vallée de la Moselle face aux vallées venant de Gérardmer et Cornimont était de première importance. C'est le fort le plus septentrional que l'on peut sans conteste qualifier de fort de montagne. Sa forme générale est celle d’un losange, mais la totalité du front III-IV est constitué par l’à-pic d’une paroi rocheuse et la partie droite de la gorge épouse un massif rocheux arrondi et en élévation. Cet arrondi est partiellement flanqué par une petite caponnière double, pour feux de mousqueterie uniquement, et très élancée. Elle n’est nullement défilée par une contrescarpe. En fait, le fossé de gorge n’est creusé qu’entre la caponnière double du saillant I et la naissance du massif rocheux dont question, massif abritant un magasin sous roc et coiffé par la tourelle Mougin. Autour de ce massif, pour limiter autant que faire se peut les angles morts, l’escarpe est surmontée d’un mur à bahut devançant un chemin couvert, chemin qu’il convient d’emprunter pour gagner la petite caponnière. Cette dernière a les arcs supérieurs de ses créneaux de pied pourvus de quatre pointes métalliques orientées vers le bas et empêchant tout accès par ces créneaux. L’entrée s’ouvre une vingtaine de mètres devant la caponnière double du saillant I. Elle a conservé son pont roulant à effacement latéral qui, de tous ceux du rideau de la haute Moselle, est le mieux conservé. Le tunnel de l’entrée traverse la rue du rempart avant de déboucher dans la cour du casernement. Celle-ci a la forme d’un quadrilatère irrégulier, chacun de ses côtés correspondant aux lignes des fronts extérieurs. Sa forme retrace donc les contours du fort comme le ferait un pantographe, en miniature. Cette cour se prolonge sur la droite en une cour en puits de lumière où se font face neuf travées (cinq à gauche et quatre à droite) sur un seul niveau. Au total, on compte quinze travées donnant sur le centre du fort, mais toutes ne sont pas des chambrées. Un plan des dessus nous permet de dénombrer neuf traverses-abris. Elles sont réparties comme suit : front I-II, 2 traverses enracinées dont une servant de poste optique ; front II-III, 2 traverses dont une enracinée étant une casemate à tir direct, ; front III-IV, 4 traverses dont 2 enracinées, la plus à droite n’étant autre que la casemate en fer laminé. En effet, le fort du Parmont fut, avec ceux d’Arches et de Château-Lambert, pourvu d’une de ces casemates. Hélas, les Allemands l’ont dynamitée durant la seconde guerre et ses débris gisent là, épars. Certes, le constat est malheureux, mais il est intéressant de voir les épaisseurs de métal qui, sans cela, seraient moins aisément appréhendées. Le poste de communications optique n’a qu’un seul créneau, orienté sur le fort du Bambois à Épinal. En arrière du front II-III, se trouve la magasin à poudre. D’une contenance de 45.000 kg, il n’a rien de bien particulier, sinon que l’alignement des trois créneaux à lampe est mis à mal par la position plus élevée du créneau central. Dans l’aileron du saillant II, le créneau du projecteur a été placé plus bas que le seuil de l’embrasure à canon. Ce créneau n’est pas la seule amélioration que connut le fort. La fiche technique du génie ne mentionne qu’un seul four à pain, de 45 rations. Un second four de 250 rations sera construit ultérieurement. De même est-ce bien après l’achèvement du fort qu’un magasin sous roc sera creusé sous les substructures de la tourelle Mougin. Ce magasin est composé de deux locaux de stockage précédés d’un sas, de plusieurs niches à artifices et d’un atelier de chargement. À priori, aucun monte-charge ne desservait la tourelle Mougin depuis ce magasin, à moins qu’au centre du puits de l’escalier d’accès de la tourelle, on en ait construit un et qu’il ait été ferraillé ? Ce puits, impressionnant, a été dépouillé de tous ses éléments métalliques et est très dangereux. De la tourelle Mougin, il ne reste que le pot de presse et des vestiges du système de rotation. Hormis devant le front III-IV, le fort est totalement cerné par une enveloppe constituée d’un chemin couvert englobant une batterie annexe en avant du front de gorge et un bâtiment à l’épreuve au saillant III. Demeuré dans le domaine militaire, déjà lors de notre première visite en juin 1998, des bruits alarmants couraient sur le souhait de la ville de Remiremont de combler les fossés avec des ordures. Quel crédit fallait-il leur accorder ? Toujours est-il qu’en septembre 2005, un bénévole, Florian Garnier, prit le taureau par les cornes et rassembla en une association nombre de bonnes volontés. Depuis, l’entrée est rétablie et le pont replacé, la cour nettoyée, le petit four à pain remis en état,… Malheureusement, le 2 avril 2006, au cours de travaux de bûcheronnage, un de ces bénévoles trouva la mort. Il s’appelait Olivier Gaconnet †, 41 ans. Que sa mémoire soit ici perpétuée.

Kurtine der Obermosel, 1874–1876. 600 m ü. M. Genannt Fort de la Tour d'Auvergne. 368 Mann und 31 Geschütze, darunter zwei unter einem Turm Mougin Mle 1876 und eines unter einer Kasematte aus Walzeisen. Der Auftrag zur Untersuchung des Bauwerks datiert vom 14. April 1874. Seine beherrschende Lage über dem Moseltal mit Blick auf die von Gérardmer und Cornimont kommenden Täler war von größter Bedeutung. Es ist das nördlichste Fort, das zweifellos als Gebirgsfort bezeichnet werden kann. Seine allgemeine Form ist die einer Raute, aber die gesamte Front III-IV wird durch den steilen Abfall einer Felswand gebildet und der rechte Teil der Schlucht folgt einem abgerundeten und ansteigenden Felsmassiv. Diese Abrundung wird teilweise von einer kleinen, sehr schlanken Doppelkaponniere flankiert, die nur für Musketenfeuer bestimmt ist. Sie wird nicht durch eine Kontereskarpe verunreinigt. Tatsächlich ist der Schluchtgraben nur zwischen der Doppelkaponnerie des Frontbogens I und dem Beginn des betreffenden Felsmassivs ausgehoben, einem Massiv, das ein Magazin unter Fels schützt und vom Turm Mougin gekrönt wird. Um tote Winkel so weit wie möglich zu vermeiden, wird die Böschung um dieses Massiv von einer Mauer mit einer Truhe vor einem überdachten Weg überragt, einem Weg, den man nehmen sollte, um die kleine Kaponniere zu erreichen. Die oberen Bögen ihrer Fußzinnen sind mit vier nach unten gerichteten Metallspitzen versehen, die jeden Zugang durch diese Zinnen verhindern. Der Eingang öffnet sich etwa zwanzig Meter vor der Doppelkaponnerie des Frontbogens I. Er hat seine seitlich einziehbare Rollbrücke erhalten, die von allen im Kurtin der oberen Mosel am besten erhalten ist. Der Eingangstunnel überquert die Wallstraße, bevor er in den Kasernenhof mündet. Dieser hat die Form eines unregelmäßigen Vierecks, dessen Seiten jeweils den Linien der Außenfassaden entsprechen. Seine Form zeichnet daher die Konturen des Forts wie ein Miniatur-Pantograph nach. Dieser Hof erweitert sich nach rechts in einen Lichthof, in dem neun Joche einander gegenüberliegen (fünf links und vier rechts) auf einer einzigen Ebene. Insgesamt gibt es fünfzehn Joche mit Blick auf die Mitte des Forts, aber nicht alle sind Kasernen. Ein Plan der Oberseiten ermöglicht es uns, neun Unterstandstraversen zu zählen. Sie sind wie folgt verteilt: Front I-II, 2 verwurzelte Traversen, von denen eine als optischer Posten dient; Front II-III, 2 Traversen, von denen eine verwurzelt ist und eine Kasematte mit direktem Feuer ist; Front III-IV, 4 Traversen, von denen 2 verwurzelt sind, wobei die äußerste rechte keine andere als die Kasematte aus Walzeisen ist. Tatsächlich war das Fort Parmont, zusammen mit denen von Arches und Château-Lambert, mit einer dieser Kasematten ausgestattet. Leider sprengten die Deutschen sie während des Zweiten Weltkriegs und ihre Trümmer liegen dort verstreut. Diese Beobachtung ist sicherlich bedauerlich, aber es ist interessant, die Metalldicken zu sehen, die ohne sie weniger leicht zu erfassen wären. Der optische Kommunikationsposten hat nur eine Zinne, die auf das Fort Bambois in Épinal ausgerichtet ist. Hinter der Front II-III befindet sich das Pulvermagazin. Mit einer Kapazität von 45.000 kg ist es nicht besonders außergewöhnlich, außer dass die Ausrichtung der drei Scheinwerferscharten durch die höhere Position der mittleren Schießscharte beeinträchtigt wird. Im Flügel des Frontvorsprungs II wurde die Scheinwerferscharte niedriger als die Schwelle der Geschützscharte platziert. Diese Schießscharte ist nicht die einzige Verbesserung, die am Fort vorgenommen wurde. Das technische Datenblatt erwähnt nur einen einzigen Brotofen mit einer Kapazität von 45 Rationen. Ein zweiter Ofen mit einer Kapazität von 250 Rationen wird später gebaut. Ebenso wurde erst lange nach der Fertigstellung des Forts ein Steinmagazin unter den Unterbauten des Mougin-Turms gegraben. Dieses Magazin besteht aus zwei Lagerräumen mit vorgelagerter Schleuse, mehreren Nischen für Feuerwerkskörper und einer Ladewerkstatt. Offenbar gab es von diesem Magazin aus keinen Lastenaufzug, der den Turm von Mougin bediente, es sei denn, man baute einen in der Mitte des Schachts der Zugangstreppe zum Turm und verschrottete ihn. Dieser beeindruckende Schacht wurde aller Metallteile beraubt und ist sehr gefährlich. Vom Turm von Mougin sind nur noch der Presstopf und Überreste des Rotationssystems erhalten. Außer vor der Front III-IV ist das Fort vollständig von einem Mantel umgeben, der aus einem gedeckten Weg mit einer Nebenbatterie vor der Schluchtfront und einem Beweisgebäude im Frontvorsprung III besteht. Bleiben wir im militärischen Bereich: Schon bei unserem ersten Besuch im Juni 1998 kursierten beunruhigende Gerüchte über die Absicht der Stadt Remiremont, die Gräben mit Müll zu füllen. Wie viel Glauben sollen wir ihnen schenken? Im September 2005 packte Florian Garnier, ein Freiwilliger, die Initiative und schloss eine Reihe freiwilliger Helfer zu einem Verein zusammen. Seitdem wurde der Eingang restauriert, die Brücke ersetzt, der Hof gereinigt, der kleine Brotbackofen restauriert usw… Leider starb am 2. April 2006 einer dieser Freiwilligen beim Holzfällen. Sein Name war Olivier Gaconnet, 41 Jahre alt. Möge sein Andenken hier bewahrt bleiben.

Gordijn van de Boven-Moezel, 1874-1876. 600 m/hoogte. Fort de la Tour d'Auvergne genoemd. 368 manschappen en 31 kanonnen, waaronder twee onder een Mougin Mle 1876-toren en één onder een gewalste ijzeren kazemat. De opdracht om de structuur te bestuderen dateert van 14 april 1874. De ligging, met uitzicht op de Moezelvallei en de valleien vanuit Gérardmer en Cornimont, was van groot belang. Het is het noordelijkste fort dat ongetwijfeld als een bergfort kan worden omschreven. De algemene vorm is die van een ruit, maar de gehele frontlijn III-IV wordt gevormd door de steile helling van een rotswand en het rechterdeel van de kloof volgt een afgerond en oplopend rotsmassief. Deze ronding wordt gedeeltelijk geflankeerd door een kleine dubbele caponnière, uitsluitend bestemd voor muskettenvuur, en is zeer slank. Het wordt niet ontsierd door een contrescarp. In feite is de kloofgracht alleen gegraven tussen de dubbele caponnière van saillant I en het begin van het betreffende rotsmassief, een massief dat een magazijn onder de rots beschut en bekroond wordt door de Mougin-toren. Rond dit massief, om blinde hoeken zoveel mogelijk te beperken, wordt de steile helling bekroond door een muur met een kist voor een overdekt pad, een pad dat moet worden genomen om de kleine caponnière te bereiken. Deze laatste heeft de bovenste bogen van de voetkantelen uitgerust met vier metalen punten die naar beneden wijzen en elke toegang via deze kantelen verhinderen. De ingang opent ongeveer twintig meter voor de dubbele caponnière van saillant I. Deze heeft zijn rolbrug met zijdelingse terugtrekking behouden, die van alle caponnières in het gordijn van de Boven-Moezel de best bewaarde is. De ingangstunnel kruist de walstraat alvorens uit te komen op de binnenplaats van de kazerne. Deze heeft de vorm van een onregelmatige vierhoek, waarbij elke zijde overeenkomt met de lijnen van de buitengevels. De vorm volgt daarom de contouren van het fort als een miniatuur pantograaf. Deze binnenplaats loopt rechts door in een lichtschacht waar negen traveeën tegenover elkaar liggen (vijf links en vier rechts) op één niveau. In totaal zijn er vijftien traveeën die uitkijken op het centrum van het fort, maar niet allemaal zijn het barakken. Een plattegrond van de toppen laat ons negen schuilplaats-traversen tellen. Ze zijn als volgt verdeeld: voorste I-II, 2 gewortelde traversen, waarvan er één dient als optische paal; voorste II-III, 2 traversen, waarvan er één geworteld is en een kazemat is voor direct vuur; voorste III-IV, 4 traversen, waarvan er 2 geworteld zijn, waarvan de meest rechtse de gewalste ijzeren kazemat is. Het fort van Parmont was inderdaad, samen met die van Arches en Château-Lambert, uitgerust met een van deze kazematten. Helaas hebben de Duitsers het tijdens de Tweede Wereldoorlog met dynamiet beschoten en ligt het puin er verspreid. Zeker, de observatie is ongelukkig, maar het is interessant om de dikte van het metaal te zien, dat zonder deze constructie minder gemakkelijk te zien zou zijn. De optische communicatiepost heeft slechts één kanteel, gericht op het Bambois-fort in Épinal. Achter de fronten II-III bevindt zich het kruitmagazijn. Met een capaciteit van 45.000 kg heeft het niets bijzonders, behalve dat de uitlijning van de drie lampenkantelen wordt gecompromitteerd door de hogere positie van het centrale kanteel. In de vleugel van saillant II is het zoeklichtkanteel lager geplaatst dan de drempel van het schietgat van het geschut. Dit kanteel is niet de enige verbetering die het fort heeft ondergaan. De technische fiche vermeldt slechts één broodoven, met een capaciteit van 45 rantsoenen. Een tweede oven met een capaciteit van 250 rantsoenen zal later worden gebouwd. Evenzo werd lang na de voltooiing van het fort een steenmagazijn gegraven onder de onderbouw van de Mougin-toren. Dit magazijn bestaat uit twee opslagruimtes met daaraan vooraf een luchtsluis, diverse nissen voor vuurwerk en een laadwerkplaats. Blijkbaar bediende geen enkele goederenlift de Mougin-toren vanuit dit magazijn, tenzij er een in het midden van de schacht van de toegangstrap naar de toren was gebouwd en deze is gesloopt? Deze indrukwekkende schacht is ontdaan van al zijn metalen onderdelen en is zeer gevaarlijk. Van de Mougin-toren zijn alleen de persketel en restanten van het rotatiesysteem overgebleven. Behalve vóór de III-IV-frontlinie is het fort volledig omgeven door een omhulsel bestaande uit een overdekte gang die een bijgebouw voor de klooffront en een proefgebouw in saillant III omvat. Al tijdens ons eerste bezoek in juni 1998, dat nog steeds in militair domein lag, deden er alarmerende geruchten de ronde over de wens van de stad Remiremont om de sloten met afval te vullen. Hoeveel geloof moeten we daaraan hechten? Hoe dan ook, in september 2005 nam een vrijwilliger, Florian Garnier, de koe bij de horens en verzamelde een aantal vrijwilligers van goede wil in een vereniging. Sindsdien is de ingang gerestaureerd en de brug vervangen, de binnenplaats schoongemaakt, de kleine broodoven gerestaureerd, enzovoort… Helaas overleed op 2 april 2006 een van deze vrijwilligers tijdens het houthakken. Zijn naam was Olivier Gaconnet, 41 jaar oud. Moge zijn nagedachtenis hier voortleven.

Curtain of the Upper Moselle, 1874-1876. 600 m/alt. Called Fort de la Tour d'Auvergne. 368 men and 31 guns, including two under a Mougin Mle 1876 turret and one under a rolled iron casemate. The order to study the structure dates back to April 14, 1874. Its position dominating the Moselle valley facing the valleys coming from Gérardmer and Cornimont was of prime importance. It is the northernmost fort that can undoubtedly be described as a mountain fort. Its general shape is that of a diamond, but the entire front III-IV is formed by the sheer drop of a rock face and the right part of the gorge follows a rounded and rising rocky massif. This rounding is partially flanked by a small double caponier, for musketry fire only, and very slender. It is not defiled by a counterscarp. In fact, the gorge ditch is only dug between the double caponier of salient I and the start of the rocky massif in question, a massif sheltering a magazine under rock and topped by the Mougin turret. Around this massif, to limit blind spots as much as possible, the scarp is surmounted by a wall with a chest in front of a covered path, a path that should be taken to reach the small caponier. The latter has the upper arches of its foot battlements equipped with four metal points facing downwards and preventing any access through these battlements. The entrance opens about twenty meters in front of the double caponier of salient I. It has retained its rolling bridge with lateral retraction which, of all those in the curtain of the upper Moselle, is the best preserved. The entrance tunnel crosses the rampart street before opening into the courtyard of the barracks. This has the shape of an irregular quadrilateral, each of its sides corresponding to the lines of the exterior fronts. Its shape therefore traces the contours of the fort like a miniature pantograph. This courtyard extends to the right into a light-well courtyard where nine bays face each other (five on the left and four on the right) on a single level. In total, there are fifteen bays overlooking the center of the fort, but not all are barracks. A plan of the tops allows us to count nine shelter-traverses. They are distributed as follows: front I-II, 2 rooted traverses, one of which serves as an optical post; front II-III, 2 traverses, one of which is rooted and is a direct-fire casemate; front III-IV, 4 traverses, 2 of which are rooted, the rightmost being none other than the rolled iron casemate. Indeed, the Parmont fort was, along with those of Arches and Château-Lambert, equipped with one of these casemates. Alas, the Germans dynamited it during the Second World War and its debris lies scattered there. Certainly, the observation is unfortunate, but it is interesting to see the thicknesses of metal which, without it, would be less easily apprehended. The optical communications post has only one crenelation, oriented towards the Bambois fort in Épinal. Behind the II-III front, is the powder magazine. With a capacity of 45,000 kg, it has nothing particularly special, except that the alignment of the three lamp crenels is compromised by the higher position of the central crenel. In the wing of salient II, the searchlight crenel has been placed lower than the threshold of the gun embrasure. This crenel is not the only improvement that the fort underwent. The engineering data sheet only mentions a single bread oven, with a capacity of 45 rations. A second oven with a capacity of 250 rations will be built later. Similarly, it was well after the fort was completed that a rock magazine was dug under the substructures of the Mougin turret. This magazine is composed of two storage rooms preceded by an airlock, several niches for fireworks and a loading workshop. Apparently, no freight elevator served the Mougin turret from this magazine, unless one was built in the center of the shaft of the access staircase to the turret and it was scrapped? This impressive shaft has been stripped of all its metal parts and is very dangerous. Of the Mougin turret, only the press pot and vestiges of the rotation system remain. Except in front of the III-IV front, the fort is completely surrounded by an envelope consisting of a covered way encompassing an annex battery in front of the gorge front and a proof building in salient III. Remaining in the military domain, already during our first visit in June 1998, alarming rumors were circulating about the desire of the town of Remiremont to fill the ditches with garbage. How much credence should we give them? In any case, in September 2005, a volunteer, Florian Garnier, took the bull by the horns and gathered together a number of goodwill volunteers into an association. Since then, the entrance has been restored and the bridge replaced, the courtyard cleaned, the small bread oven restored, etc… Sadly, on April 2, 2006, one of these volunteers died while logging. His name was Olivier Gaconnet, 41 years old. May his memory be perpetuated here.

Obranná clona Horní Mosely, 1874-1876. 600 m/n.m. Nazývaná Fort de la Tour d'Auvergne. 368 mužů a 31 děl, včetně dvou pod věží Mougin Mle 1876 a jednoho pod válcovanou železnou kasematou. Příkaz k prozkoumání stavby pochází ze 14. dubna 1874. Její poloha, dominující údolí Mosely s výhledem na údolí přicházející od Gérardmeru a Cornimontu, měla prvořadý význam. Je to nejsevernější pevnost, kterou lze nepochybně označit za horskou pevnost. Její celkový tvar je diamantový, ale celá přední strana III-IV je tvořena strmým srázem skalní stěny a pravá část rokle sleduje zaoblený a stoupající skalnatý masiv. Toto zaoblení je částečně lemováno malým dvojitým kaponiérem, pouze pro palbu z mušket, a je velmi štíhlé. Není znečištěna protiskluzovou hrází. Ve skutečnosti je příkop rokle vykopán pouze mezi dvojitým kaponirem I. výběžku a začátkem daného skalního masivu, masivem ukrývajícím pod skálou skladiště a zakončeným Mouginovou věží. Kolem tohoto masivu, aby se co nejvíce omezila slepá místa, je sráz zakončen zdí s truhlou před krytou cestou, cestou, kterou by se mělo dostat k malému kaponiru. Ten má horní oblouky cimbuří u nohou opatřené čtyřmi kovovými hroty směřujícími dolů, které brání jakémukoli přístupu skrz toto cimbuří. Vchod se otevírá asi dvacet metrů před dvojitým kaponirem I. Zachoval si svůj rolovací most s bočním zasunutím, který je ze všech mostů v kurtině horní Mosely nejlépe zachován. Vstupní tunel protíná hradební ulici, než se otevírá do nádvoří kasáren. Ten má tvar nepravidelného čtyřúhelníku, jehož každá strana odpovídá liniím vnějších fasád. Jeho tvar tedy kopíruje obrysy pevnosti jako miniaturní pantograf. Toto nádvoří se vpravo rozprostírá do nádvoří se světlíkem, kde proti sobě stojí devět polí (pět vlevo a čtyři vpravo) na jedné úrovni. Celkem je zde patnáct polí s výhledem na střed pevnosti, ale ne všechna jsou kasárna. Plán horních patrů nám umožňuje napočítat devět přístřeškových traverz. Jsou rozloženy následovně: přední část I-II, 2 zakořeněné traverzy, z nichž jedna slouží jako optický post; přední část II-III, 2 traverzy, z nichž jedna je zakořeněná a je to kasemat s přímou palbou; přední část III-IV, 4 traverzy, z nichž 2 jsou zakořeněné, přičemž ta úplně vpravo není nic jiného než válcovaná železná kasemat. Pevnost Parmont byla skutečně, spolu s kasematami Arches a Château-Lambert, vybavena jednou z těchto kasemat. Bohužel, Němci ji během druhé světové války vyhodili do vzduchu a její trosky tam leží roztroušeny. Pozorování je jistě nešťastné, ale je zajímavé vidět tloušťky kovu, které by bez něj byly hůře viditelné. Optický komunikační stanoviště má pouze jedno cimbuří, orientované směrem k pevnosti Bambois v Épinalu. Za průčelím II-III se nachází prachárna. S kapacitou 45 000 kg nemá nic zvláštního, kromě toho, že uspořádání tří lampových cimbuří je narušeno vyšší polohou centrálního cimbuří. V křídle II. výběžku bylo cimbuří reflektoru umístěno níže než práh střílny děla. Toto cimbuří není jediným vylepšením, kterým pevnost prošla. Technický list zmiňuje pouze jednu pec na chleba s kapacitou 45 dávek. Druhá pec s kapacitou 250 dávek bude postavena později. Podobně, dlouho po dokončení pevnosti, byl pod spodní konstrukcí věže Mougin vykopán kamenný prachárna. Tato prachárna se skládá ze dvou skladovacích místností, kterým předchází přechodová komora, několik výklenků pro ohňostroje a nabíjecí dílna. Zřejmě z tohoto skladu neobsluhoval věž Mougin žádný nákladní výtah, ledaže by byl nějaký postaven uprostřed šachty přístupového schodiště k věži a ten by byl sešrotován. Tato impozantní šachta byla zbavena všech kovových částí a je velmi nebezpečná. Z věže Mougin se dochovala pouze lisovací nádoba a pozůstatky rotačního systému. S výjimkou přední části III.-IV. fronty je pevnost zcela obklopena pláštěm sestávajícím z kryté chodby obklopující přístavbu baterie před průčelím rokle a odolné budovy ve III. výběžku. Zůstávajíc ve vojenské oblasti, již během naší první návštěvy v červnu 1998 kolovaly znepokojivé zvěsti o touze města Remiremont zaplnit příkopy odpadky. Kolik jim máme věřit? Každopádně v září 2005 dobrovolník Florian Garnier vzal býka za rohy a shromáždil řadu dobrovolníků dobré vůle do sdružení. Od té doby byl vchod obnoven, most nahrazen, nádvoří vyčištěno, malá pec na chleba obnovena atd… Bohužel, 2. dubna 2006 jeden z těchto dobrovolníků zemřel při těžbě dřeva. Jmenoval se Olivier Gaconnet, bylo mu 41 let. Kéž bude jeho památka zde uctěna.