Camp retranché de Verdun, nord-nord-ouest de la ville, 1887-1888. 235 m/alt. Initialement, il s’agit d’un ouvrage d’infanterie, en maçonneries, sur lequel nous n’avons aucune autre information. Totalement refondu de 1902 à 1904, il deviendra un ouvrage résolument moderne, réniforme, avec massif précédé d’une plongée dominé par une tourelle de mitrailleuses. Seule l’escarpe de gorge est revêtue. En fait, il s’agit d’un mur de béton dont la hauteur et l’épaisseur s’amenuisent au fur et à mesure que l’on s’écarte de la courtinecentrale où est percée l’entrée. Cette dernière est précédée d’un étroit fossé lequel oblique à ses deux extrémités de façon à devancer également les coffres protégeant cette courtine. L’essentiel des locaux se trouve concentré contre ce fossé. Nous trouvons trois chambrées pour la troupe, un poste de commandement, des cuisines, une lampisterie, etc. L’ouvrage pourra abriter 137 hommes et sa seule artillerie comprendra deux canons-revolvers et deux canons de 12 culasse pour la défense de gorge ; ainsi que les pièces de la casemate de Bourges. Dans l’axe de l’entrée, la capitale se dirige vers le front de tête et se termine par la tourelle de mitrailleuses. Peu en arrière de celle-ci, un croisement permet de gagner la crête de feux d’infanterie épousant le front de tête. Cette crête comporte, de part et d’autre de la tourelle, un abri de piquet pour, chacun, vingt hommes. Ils sont tous deux semblables si ce n’est que celui de droite comprend un observatoire cuirassé. Le flanc droit est complété par la casemate de Bourges qui croisait ses feux avec celle de l’ouvrage de Froideterre. L’ouvrage fut quelque peu bombardé durant la bataille de Verdun, mais les dommages en résultant furent minimes. Le réseau de galeries creusé en 1917 est assez intéressant avec, notamment, des vestiges de chaudières, mais, comme toujours, il est délicat de s’y risquer. La tourelle de mitrailleuse subira, comme d’autres cuirassements de la place, des essais de charges creuses U.S. en 1944. Ensuite, bien après, l’ouvrage aurait servi un temps pour l’élevage de sangliers. Aujourd’hui (12/2007), c’est un terrain privé dont le propriétaire ne semble pas faire grand cas. Hormis ce détail, l’ouvrage est bien dépourvu d’arbres et de buissons, ce qui en rend l’appréhension plus aisée.

Befestigtes Lager Verdun, nordnordwestlich der Stadt, 1887–1888. 235 m ü. M. Ursprünglich war es ein gemauerter Infanteriebau, über den wir keine weiteren Informationen haben. Zwischen 1902 und 1904 vollständig neu aufgebaut, erhielt es eine entschieden moderne, nierenförmige Anlage mit einem Massiv, dem eine von einem Maschinengewehrturm dominierte Senke vorgelagert ist. Nur die Böschung der Schlucht ist verkleidet. Tatsächlich handelt es sich um eine Betonmauer, deren Höhe und Dicke nach unten abnimmt, je weiter man sich von der zentralen Kurtine entfernt, wo der Eingang durchbrochen ist. Dieser geht ein schmaler Graben voraus, der an seinen beiden Enden abfällt, um auch vor den Kassetten zu verlaufen, die diese Kurtine schützen. Die meisten Räumlichkeiten konzentrieren sich an diesem Graben. Wir finden drei Kasernen für die Truppen, einen Kommandoposten, Küchen, einen Lampenraum usw. Das Gebäude wird 137 Mann beherbergen können und allein seine Artillerie wird zwei Revolverkanonen und zwei 12-Pfünder-Geschütze zur Verteidigung der Schlucht umfassen; sowie die Geschütze der Bourges-Kasematte. In der Achse des Eingangs verläuft das Kapitell zur Vorderseite des Kopfes und endet mit dem Maschinengewehrturm. Etwas dahinter ermöglicht eine Kreuzung, den Kamm des Infanteriefeuers zu erreichen, der der Vorderseite des Kopfes folgt. Dieser Kamm enthält auf beiden Seiten des Turms einen Wachposten für jeweils zwanzig Mann. Sie sind beide ähnlich, außer dass der rechte einen gepanzerten Beobachtungsposten enthält. Die rechte Flanke wird durch die Bourges-Kasematte vervollständigt, deren Feuer sich mit dem der Festung Froideterre kreuzte. Die Festung wurde während der Schlacht um Verdun leicht bombardiert, der entstandene Schaden war jedoch minimal. Das 1917 gegrabene Netz aus Stollen ist recht interessant und enthält auch Reste von Kesseln. Wie immer ist es jedoch schwierig, sich dorthin zu wagen. Der Maschinengewehrturm wurde 1944, wie andere Panzeranlagen in der Gegend, von den USA mit Hohlladungsgeschossen getestet. Viel später wurde die Festung offenbar eine Zeit lang zur Wildschweinzucht genutzt. Heute (12/2007) ist sie Privatgrundstück, dem der Eigentümer offenbar nicht viel Beachtung schenkt. Abgesehen von diesem Detail weist die Anlage kaum Bäume und Büsche auf, was ihr Verständnis erleichtert.

Versterkt kamp van Verdun, ten noordnoordwesten van de stad, 1887-1888. 235 m/hoogte. Oorspronkelijk was het een infanteriegebouw, opgetrokken uit metselwerk, waarover we geen verdere informatie hebben. Volledig herbouwd tussen 1902 en 1904, werd het een resoluut moderne, niervormige structuur, met een massief voorafgegaan door een duikvlucht die wordt gedomineerd door een machinegeweertoren. Alleen de helling van de kloof is bekleed. In feite is het een betonnen muur waarvan de hoogte en dikte afnemen naarmate men zich verwijdert van de centrale ringmuur waar de ingang is doorboord. Deze laatste wordt voorafgegaan door een smalle gracht die aan beide uiteinden schuin afloopt, zodat deze ook de silo's die deze ringmuur beschermen, voorafgaat. De meeste gebouwen zijn tegen deze gracht geconcentreerd. We vinden er drie kazernes voor de troepen, een commandopost, keukens, een lampenkamer, enz. Het gebouw biedt plaats aan 137 man en de artillerie alleen al omvat twee revolverkanonnen en twee 12-ponder kanonnen voor de verdediging van de kloof; evenals de stukken van de Bourges-kazemat. In de as van de ingang loopt het kapiteel naar de voorkant van de kaap en eindigt bij de machinegeweertoren. Iets daarachter bereikt men via een kruising de kam van infanterievuur die de voorkant van de kaap volgt. Deze kam omvat, aan weerszijden van de toren, een piketschuilplaats voor elk van twintig man. Ze zijn beide vergelijkbaar, behalve dat de rechterflank een gepantserde observatiepost bevat. De rechterflank wordt gecompleteerd door de Bourges-kazemat, die het vuur kruiste met dat van de vesting Froideterre. De vesting werd tijdens de Slag om Verdun enigszins gebombardeerd, maar de schade bleef beperkt. Het netwerk van galerijen dat in 1917 werd gegraven, is behoorlijk interessant, inclusief de resten van stoomketels, maar zoals altijd is het moeilijk om erheen te gaan. De geschutskoepel van het machinegeweer onderging, net als andere pantserconstructies in het gebied, in 1944 tests met Amerikaanse vormladingen. Veel later werd de vesting blijkbaar een tijdje gebruikt voor het fokken van wilde zwijnen. Tegenwoordig (december 2007) is het privéterrein, waarvan de eigenaar er niet veel aandacht aan lijkt te besteden. Afgezien van dit detail zijn er nauwelijks bomen en struiken te vinden, wat de leesbaarheid ten goede komt.

Verdun fortified camp, north-northwest of the city, 1887-1888. 235 m/alt. Initially, it was an infantry structure, made of masonry, about which we have no other information. Completely rebuilt between 1902 and 1904, it became a resolutely modern, kidney-shaped structure, with a massif preceded by a dive dominated by a machine-gun turret. Only the gorge escarpment is revetted. In fact, it is a concrete wall whose height and thickness diminish as one moves away from the central curtain wall where the entrance is pierced. The latter is preceded by a narrow ditch which slants at its two ends so as to also precede the coffers protecting this curtain wall. Most of the premises are concentrated against this ditch. We find three barracks for the troops, a command post, kitchens, a lamp room, etc. The structure will be able to accommodate 137 men and its artillery alone will include two revolver cannons and two 12-pounder guns for defense of the gorge; as well as the pieces of the Bourges casemate. In the axis of the entrance, the capital goes towards the front of the head and ends with the machine gun turret. A little behind this, a crossing allows one to reach the crest of infantry fires following the front of the head. This crest includes, on either side of the turret, a picket shelter for each of twenty men. They are both similar except that the one on the right includes an armored observation post. The right flank is completed by the Bourges casemate, which crossed fire with that of the Froideterre fortification. The fortification was somewhat bombarded during the Battle of Verdun, but the resulting damage was minimal. The network of galleries dug in 1917 is quite interesting, including the remains of boilers, but, as always, it is difficult to venture there. The machine gun turret, like other armored structures in the area, underwent U.S. shaped charge tests in 1944. Then, much later, the fortification was apparently used for a time for wild boar breeding. Today (12/2007), it is private land, the owner of which does not seem to take much notice. Apart from this detail, the work is quite devoid of trees and bushes, which makes it easier to understand.

Opevněný tábor Verdun, severozápadně od města, 1887-1888. 235 m n. m. Původně se jednalo o pěchotní stavbu ze zdiva, o které nemáme žádné další informace. Mezi lety 1902 a 1904 byla kompletně přestavěna a stala se rozhodně moderní stavbou ve tvaru ledviny s masivem, kterému předchází římsa, jež dominuje kulometná věž. Obložena je pouze sráz rokle. Ve skutečnosti se jedná o betonovou zeď, jejíž výška a tloušťka se zmenšují s odstupem od centrální opěrné zdi, kde je proražen vchod. Před ní vede úzký příkop, který se na obou koncích svažuje tak, aby předcházel i kasárnám chránícím tuto opěrnou zeď. Většina prostor je soustředěna u tohoto příkopu. Najdeme zde tři kasárna pro vojáky, velitelské stanoviště, kuchyně, lampárnu atd. Stavba bude schopna pojmout 137 mužů a její dělostřelectvo bude zahrnovat dva revolverové kanóny a dva dvanáctiliberní kanóny pro obranu rokle; stejně jako části kasemat Bourges. V ose vstupu se hlavice táhne k přední části čela a končí kulometnou věží. Kousek za ní vede křížení, které umožňuje dosáhnout vrcholu pěchotní palby, který sleduje přední část čela. Tento vrchol zahrnuje po obou stranách věže laťkový kryt pro každého z dvaceti mužů. Obě jsou si podobné, až na to, že ten vpravo obsahuje obrněné pozorovací stanoviště. Pravé křídlo je zakončeno kasematou Bourges, která se křížila s palbou opevnění Froideterre. Opevnění bylo během bitvy u Verdunu částečně bombardováno, ale výsledné škody byly minimální. Síť štol vykopaných v roce 1917 je poměrně zajímavá, včetně zbytků kotlů, ale jako vždy je obtížné se tam vydat. Kulometná věž, stejně jako další obrněné stavby v oblasti, prošla v roce 1944 americkými kumulativními testy. Poté, mnohem později, bylo opevnění zřejmě nějakou dobu využíváno k chovu divokých prasat. Dnes (12/2007) se jedná o soukromý pozemek, jehož majitel si toho zřejmě moc nevšímá. Kromě tohoto detailu je dílo zcela bez stromů a keřů, což usnadňuje jeho pochopení.