Place de Chamousset, 5 500 m au sud-est de la Ville, 1881-1882. 1 458 m/alt. À l'extrémité Nord du groupement de Tête Lasse, la batterie de Foyatiet assurait l'observation au profit du fort de Montgilbert (1 200 m à l'ouest), mais aussi de la vallée de la Maurienne à hauteur de Saint-Georges d'Hurtières et d'Aiguebelle ; elle interdisait également toute infiltration par la Crête des Hurtières. Située au sommet même des Rochers de Foyatiet, sur l'emplacement prévu originellement pour asseoir le fort de Montgilbert, elle bénéficie de vues plongeantes sur la vallée de l'Arc qu'elle domine de 1 100 m, ainsi que sur les hauteurs de la rive droite, dont le fort de Montperché. L'ouvrage est constitué d'une batterie d'artillerie, comprenant trois pièces légères (très probablement 80 mm de montagne), installées sur une plateforme unique de ± 15 x 5m. Celle-ci est dépourvue de tout abri à munitions, mais protégée par un parapet en terre de 1,5 m d'épaisseur, soutenu par un muret en maçonnerie d'une hauteur de 50 cm. La plate-forme est défendue, coté ennemi (est-nord-est et sud-est), par une escarpe attachée surplombant les barres rocheuses. Pour peu que la végétation ne soit pas trop haute et la luminosité favorable, on remarquera les vestiges des emplacements de pièces décalés en hauteur. Dix mètres en arrière de la plate-forme, c'est à dire coté ouest, s'élève le blockhaus, également désigné "corps de garde" ou "réduit". Ce bâtiment, de 10 x 9 m pour une épaisseur de murs de 0,5 m, comporte deux étages, le rez-de-chaussée étant à peu près au même niveau que la plate-forme. La façade ouest, au centre de laquelle est percée l'entrée, comprend un haha défendu par deux créneaux de fusillade, soit un de part et d'autre du passage, ainsi que par un assommoir. Le rez-de-chaussée est occupé en son centre par une chambrée de troupe, de dimensions 8 x 5 m. De chaque coté s'ouvrent perpendiculairement quatre locaux formant culées. C'est dans l'un d'eux, celui de l'angle sud-est, qu'était installée la pompe à eau dont il ne subsiste que la planche support ; la citerne (environ 5m³), alimentée par récupération des eaux de pluie, étant située en sous-sol du même local. Curieusement, la façade nord est percée d'un passage de plain pied. Ce passage, de 2 x 1,9m, est fermé par une porte blindée épaisse de 10 mm mais dépourvue de créneaux. Quelques éléments nous laissent à penser qu'il s'agit ici d'une modification ultérieure, cependant nous manquons d'informations pour étayer ou réfuter cette hypothèse. Quoiqu'il en soit, cette porte permet de mettre les pièces d'artillerie à l'abri dans la chambrée, mais, évidemment, au détriment de la capacité en couchage. L'étage, auquel on accède par un escalier tournant verrouillé par une porte blindée, est ceinturé par un mur pourvu de créneaux de fusillade. Ces créneaux présentent quelques particularités sur lesquelles il nous paraît intéressant de s'attarder. En effet, chaque façade est ainsi constituée : un pilier d'angle en maçonnerie, un bloc de béton, un pilier intermédiaire en maçonnerie, un deuxième bloc de béton, enfin le pilier d'angle en maçonnerie. Chaque bloc de béton comprend un créneau horizontal encadré par deux créneaux verticaux ; à l'exception de la façade orientale qui ne comporte que des créneaux verticaux, faute de place en raison de la présence de l'escalier. Ces créneaux sont notoirement évasés vers le bas, afin de battre le pied du blockhaus. Il n'existe pas de liaison béton/maçonnerie autre que la simple juxtaposition, comme le montre un bloc de béton récemment tombé d'une seule pièce (en 2005 il était en place). Nous terminerons la description de l'étage par le sol ; celui-ci est dallé, il accuse une pente dont le point bas semble se situer à l'aplomb de la citerne. Il n'est pas impossible qu'une charpente ait recouvert le premier étage, mais nous ne saurions être affirmatifs par manque de traces et vestiges. Ce qu'il convient de retenir d'une visite en ces lieux, c'est la frappante ressemblance avec… une batterie côtière des environs de 1860. Le blockhaus est un savant mélange de tours modèles 1811 et 1846 ; quant aux emplacements de pièces, ils se retrouvent derrière un parapet très bas, à l'instar de nombreuses batteries pourvues de tours ou corps de garde Mle 1846 égrainés tout au long du littoral français. Conservé et entretenu jusqu'en 1940, l'ouvrage ne connaîtra pas le feu. Aujourd'hui (05/2008) ouvert à tous les vents, l'ouvrage subit les assauts des intempéries. Les façades s'effritent, les murs de l'étage sont en proie aux éboulements, la végétation envahit peu à peu les lieux ; toutefois, la terrasse offre de belles perspectives. Accès libre, mais aux risques et périls des visiteurs. Trouvé orthographié "Foyatier", mais les cartes I.G.N. (Institut Géographique National) et panneaux d'indication locaux indiquent clairement "Foyatiet". Voir aussi : groupement de la Tête Lasse.

Festung von Chamousset, 5 500 m südöstlich der Stadt, 1881-1882. 1 458 M/ü M. Am nördlichen Ende der Gruppe Tête Lasse diente die Batterie Foyatiet der Beobachtung zugunsten des Forts Montgilbert (1 200 m westlich), aber auch des Maurienne-Tals auf Höhe von Saint-Georges d'Hurtières und Aiguebelle; sie verhinderte auch jegliche Infiltration über den Crête des Hurtières. Am Gipfel der Rochers de Foyatiet gelegen, auf dem ursprünglich für die Errichtung des Forts Montgilbert vorgesehenen Platz, genießt sie einen steilen Blick auf das Arc-Tal, das sie um 1 100 m überragt, sowie auf die Höhen des rechten Ufers, darunter das Fort Montperché. Die Anlage besteht aus einer Artilleriebatterie mit drei leichten Geschützen (sehr wahrscheinlich 80 mm Gebirgsgeschütze), die auf einer einzigen Plattform von etwa 15 x 5 m installiert sind. Diese ist ohne jeden Munitionsunterstand, aber durch einen Erdbrustwehr von 1,5 m Dicke geschützt, der von einer 50 cm hohen Mauer aus Mauerwerk gestützt wird. Die Plattform wird auf der Feindseite (Ost-Nordost und Südost) durch eine angebrachte, die Felsbänder überragende Eskarpe verteidigt. Sofern die Vegetation nicht zu hoch und die Lichtverhältnisse günstig sind, wird man die Überreste der höhenversetzten Geschützstellungen bemerken. Zehn Meter hinter der Plattform, also westlich, erhebt sich das Blockhaus, auch als "Wachgebäude" oder "Reduit" bezeichnet. Dieses Gebäude, 10 x 9 m groß bei einer Mauerstärke von 0,5 m, umfasst zwei Stockwerke, wobei das Erdgeschoss etwa auf gleicher Höhe wie die Plattform liegt. Die Westfassade, in deren Mitte der Eingang durchbrochen ist, umfasst einen Haha, der durch zwei Gewehrscharten, je eine auf beiden Seiten des Durchgangs, sowie durch ein Fallgitter verteidigt wird. Das Erdgeschoss wird in seiner Mitte durch einen Mannschaftsraum von 8 x 5 m eingenommen. An jeder Seite öffnen sich senkrecht vier als Widerlager dienende Räume. In einem von ihnen, dem im Südostwinkel, war die Wasserpumpe installiert, von der nur noch die Trägerplatte übrig ist; die Zisterne (etwa 5 m³), gespeist durch Regenwassersammlung, befindet sich im Untergeschoss desselben Raums. Merkwürdigerweise ist die Nordfassade mit einem ebenerdigen Durchgang durchbrochen. Dieser Durchgang, 2 x 1,9 m groß, ist durch eine 10 mm dicke Panzerstahltür verschlossen, aber ohne Schießscharten. Einige Hinweise lassen uns denken, dass es sich hier um eine spätere Veränderung handelt, jedoch fehlen uns Informationen, um diese Hypothese zu stützen oder zu widerlegen. Wie dem auch sei, diese Tür ermöglicht es, die Geschütze im Mannschaftsraum in Sicherheit zu bringen, allerdings natürlich auf Kosten der Schlafplatzkapazität. Das Obergeschoss, zu dem man über eine Wendeltreppe gelangt, die durch eine Panzerstahltür gesichert ist, ist von einer Mauer mit Gewehrscharten umgeben. Diese Scharten weisen einige Besonderheiten auf, bei denen es uns interessant erscheint, zu verweilen. Tatsächlich ist jede Fassade so aufgebaut: ein Eckpfeiler aus Mauerwerk, ein Betonblock, ein Zwischenpfeiler aus Mauerwerk, ein zweiter Betonblock, schließlich der Eckpfeiler aus Mauerwerk. Jeder Betonblock umfasst eine horizontale Scharte, die von zwei vertikalen Scharten eingerahmt wird; mit Ausnahme der Ostfassade, die nur vertikale Scharten aufweist, mangels Platz wegen der Anwesenheit der Treppe. Diese Scharten sind bekanntlich nach unten erweitert, um den Fuß des Blockhauses zu bestreichen. Es gibt keine Verbindung zwischen Beton und Mauerwerk außer der einfachen Nebeneinanderstellung, wie ein kürzlich als Ganzes heruntergefallener Betonblock zeigt (2005 war er noch an Ort und Stelle). Wir werden die Beschreibung des Obergeschosses mit dem Boden abschließen; dieser ist gepflastert und weist ein Gefälle auf, dessen tiefster Punkt sich senkrecht über der Zisterne zu befinden scheint. Es ist nicht unmöglich, dass ein Dachstuhl das erste Stockwerk bedeckt hat, aber wir könnten nicht behaupten, mangels Spuren und Überresten. Was man von einem Besuch an diesem Ort mitnehmen sollte, ist die frappierende Ähnlichkeit mit… einer Küstenbatterie aus der Zeit um 1860. Das Blockhaus ist eine gekonnte Mischung aus Türmen Modell 1811 und 1846; was die Geschützstellungen betrifft, so finden sie sich hinter einem sehr niedrigen Brustwehr, ähnlich wie viele Batterien mit Türmen oder Wachgebäuden Mle 1846, die entlang der französischen Küste verstreut sind. Bis 1940 erhalten und instand gehalten, erlebte die Anlage kein Gefecht. Heute (05/2008) allen Winden ausgesetzt, leidet die Anlage unter den Unbilden der Witterung. Die Fassaden bröckeln, die Wände des Obergeschosses sind von Einstürzen bedroht, die Vegetation erobert allmählich den Ort; jedoch bietet die Terrasse schöne Aussichten. Freier Zugang, aber auf eigene Gefahr der Besucher. Auch "Foyatier" geschrieben gefunden, aber die I.G.N.-Karten (Nationales Geographisches Institut) und örtlichen Hinweisschilder zeigen klar "Foyatiet". Siehe auch: Gruppe der Tête Lasse.

Vesting van Chamousset, 5 500 m ten zuidoosten van de Stad, 1881-1882. 1 458 m boven zeeniveau. Aan de noordelijke einde van de groep Tête Lasse verzorgde de batterij Foyatiet de observatie ten gunste van het fort Montgilbert (1 200 m ten westen), maar ook van de Maurienne-vallei ter hoogte van Saint-Georges d'Hurtières en Aiguebelle; zij verhinderde eveneens elke infiltratie via de Crête des Hurtières. Gelegen op de top van de Rochers de Foyatiet, op de plaats oorspronkelijk voorzien voor de bouw van fort Montgilbert, geniet zij van een diep uitzicht over de Arc-vallei die zij met 1 100 m domineert, evenals over de hoogten van de rechteroever, waaronder het fort Montperché. Het werk bestaat uit een artilleriebatterij, bestaande uit drie lichte stukken (zeer waarschijnlijk 80 mm berggeschut), geïnstalleerd op een enkel platform van ongeveer 15 x 5 m. Deze is verstoken van elke munitie-opbergplaats, maar beschermd door een aarden borstwering van 1,5 m dikte, gesteund door een muurtje in metselwerk met een hoogte van 50 cm. Het platform wordt verdedigd, aan de vijandzijde (oost-noordoost en zuidoost), door een aangehechte escarp die uitsteekt boven de rotsbanden. Mits de vegetatie niet te hoog is en de belichting gunstig, zal men de overblijfselen opmerken van de in hoogte versprongen stukopstellingen. Tien meter achter het platform, dat wil zeggen westzijde, verrijst het blokhuis, ook aangeduid als "wachtgebouw" of "reduit". Dit gebouw, van 10 x 9 m voor een muurdikte van 0,5 m, omvat twee verdiepingen, waarbij het gelijkvloers ongeveer op hetzelfde niveau ligt als het platform. De westgevel, in het midden waarvan de ingang is doorgebroken, omvat een haha verdedigd door twee geweerschietgaten, namelijk een aan elke kant van de doorgang, alsmede door een valrooster. Het gelijkvloers wordt in het midden ingenomen door een manschappenkamer, met afmetingen 8 x 5 m. Aan elke kant openen zich loodrecht vier als landhoofden fungerende lokalen. In een daarvan, die in de zuidoosthoek, was de waterpomp geïnstalleerd waarvan alleen de steunplank overblijft; de cisterne (ongeveer 5 m³), gevoed door regenwateropvang, bevindt zich in de kelder van hetzelfde lokaal. Merkwaardig genoeg is de noordgevel doorbroken met een gelijkvloerse doorgang. Deze doorgang, van 2 x 1,9 m, is afgesloten door een pantserdeur van 10 mm dik maar zonder schietgaten. Enkele elementen doen ons denken dat het hier om een latere wijziging gaat, echter ontbreekt het ons aan informatie om deze hypothese te staven of te weerleggen. Hoe dan ook, deze deur maakt het mogelijk de artilleriestukken in de manschappenkamer in veiligheid te brengen, maar uiteraard ten koste van de slaapaciteit. De verdieping, waar men via een wenteltrap komt die met een pantserdeur wordt vergrendeld, is omgeven door een muur voorzien van geweerschietgaten. Deze schietgaten vertonen enkele bijzonderheden waar het ons interessant lijkt bij stil te staan. Inderdaad, elke gevel is als volgt samengesteld: een hoekpijler in metselwerk, een betonblok, een tussenpijler in metselwerk, een tweede betonblok, ten slotte de hoekpijler in metselwerk. Elk betonblok omvat een horizontale schietgat geflankeerd door twee verticale schietgaten; met uitzondering van de oostgevel die alleen verticale schietgaten bevat, wegens plaatsgebrek door de aanwezigheid van de trap. Deze schietgaten zijn bekend naar onderen verbreed, om de voet van het blokhuis te bestrijken. Er bestaat geen beton/metselwerk-verbinding anders dan de eenvoudige juxtapositie, zoals een recentelijk in één stuk gevallen betonblok toont (in 2005 was het nog op zijn plaats). We zullen de beschrijving van de verdieping beëindigen met de vloer; deze is geplaveid, hij vertoont een helling waarvan het laagste punt zich loodrecht boven de cisterne lijkt te bevinden. Het is niet onmogelijk dat een dakconstructie de eerste verdieping bedekt heeft, maar we zouden niet stellig kunnen zijn wegens gebrek aan sporen en overblijfselen. Wat men van een bezoek aan deze plaats moet onthouden, is de treffende gelijkenis met… een kustbatterij uit omstreeks 1860. Het blokhuis is een knappe mengeling van torens model 1811 en 1846; wat de stukopstellingen betreft, deze bevinden zich achter een zeer lage borstwering, naar het voorbeeld van talrijke batterijen voorzien van torens of wachtgebouwen Mle 1846 verspreid langs de Franse kustlijn. Tot 1940 bewaard en onderhouden, heeft het werk geen vuur gekend. Tegenwoordig (05/2008) blootgesteld aan alle winden, ondergaat het werk de aanvallen van de weersomstandigheden. De gevels verkruimelen, de muren van de verdieping zijn vatbaar voor instortingen, de vegetatie verovert geleidelijk de plaats; echter biedt het terras mooie perspectieven. Vrije toegang, maar op eigen risico van de bezoekers. Ook gespeld als "Foyatier" gevonden, maar de I.G.N.-kaarten (Nationaal Geografisch Instituut) en plaatselijke aanduidingsborden geven duidelijk "Foyatiet" aan. Zie ook: groep van de Tête Lasse.

Fortress of Chamousset, 5,500 m southeast of the Town, 1881-1882. 1,458 m above sea level. At the northern end of the Tête Lasse group, the Foyatiet battery provided observation for the benefit of fort Montgilbert (1,200 m to the west), but also of the Maurienne valley at the level of Saint-Georges d'Hurtières and Aiguebelle; it also prevented any infiltration via the Crête des Hurtières. Located at the very summit of the Rochers de Foyatiet, on the site originally planned for the establishment of fort Montgilbert, it enjoys plunging views over the Arc valley which it dominates by 1,100 m, as well as over the heights of the right bank, including fort Montperché. The work consists of an artillery battery, comprising three light guns (very probably 80 mm mountain guns), installed on a single platform of approx. 15 x 5 m. This is devoid of any ammunition shelter, but protected by an earth parapet 1.5 m thick, supported by a masonry wall 50 cm high. The platform is defended, on the enemy side (east-northeast and southeast), by an attached escarp overhanging the rock bands. Provided the vegetation is not too high and the lighting favorable, one will notice the remains of the gun emplacements offset in height. Ten meters behind the platform, that is to say on the west side, rises the blockhouse, also designated "guardhouse" or "redoubt". This building, 10 x 9 m for a wall thickness of 0.5 m, comprises two floors, the ground floor being roughly at the same level as the platform. The west façade, in the center of which the entrance is pierced, includes a haha defended by two rifle loopholes, one on each side of the passage, as well as by a murder hole. The ground floor is occupied in its center by a troop room, measuring 8 x 5 m. On each side open perpendicularly four rooms forming abutments. It is in one of them, the one in the southeast corner, that the water pump was installed, of which only the support board remains; the cistern (about 5 m³), fed by rainwater recovery, being located in the basement of the same room. Curiously, the north façade is pierced with a level passage. This passage, 2 x 1.9 m, is closed by an armored door 10 mm thick but devoid of loopholes. Some elements lead us to think that this is a later modification, however we lack information to support or refute this hypothesis. Be that as it may, this door allows the artillery pieces to be sheltered in the troop room, but, obviously, at the expense of sleeping capacity. The upper floor, accessed by a spiral staircase locked by an armored door, is surrounded by a wall provided with rifle loopholes. These loopholes present some peculiarities on which it seems interesting to dwell. Indeed, each façade is constituted as follows: a corner pillar in masonry, a concrete block, an intermediate pillar in masonry, a second concrete block, finally the corner pillar in masonry. Each concrete block comprises a horizontal loophole flanked by two vertical loopholes; with the exception of the eastern façade which only has vertical loopholes, for lack of space due to the presence of the staircase. These loopholes are notoriously flared downwards, in order to sweep the foot of the blockhouse. There is no concrete/masonry connection other than simple juxtaposition, as shown by a concrete block recently fallen in one piece (in 2005 it was in place). We will finish the description of the floor with the floor itself; it is paved, it shows a slope whose low point seems to be located vertically above the cistern. It is not impossible that a roof structure covered the first floor, but we could not be affirmative for lack of traces and remains. What should be remembered from a visit to this place is the striking resemblance to… a coastal battery from around 1860. The blockhouse is a skillful mixture of towers model 1811 and 1846; as for the gun emplacements, they are found behind a very low parapet, like many batteries provided with towers or guardhouses Mle 1846 strung out along the French coastline. Preserved and maintained until 1940, the work saw no action. Today (05/2008) open to all winds, the work suffers the assaults of the weather. The façades are crumbling, the walls of the upper floor are prone to collapses, vegetation is gradually invading the site; however, the terrace offers fine prospects. Free access, but at the visitors' own risk. Also found spelled "Foyatier", but the I.G.N. maps (National Geographic Institute) and local indication signs clearly indicate "Foyatiet". See also: group of Tête Lasse.

Pevnost Chamousset, 5 500 m jihovýchodně od Města, 1881-1882. 1 458 m/n.m. Na severním konci skupiny Tête Lasse zajišťovala baterie Foyatiet pozorování ve prospěch tvrze Montgilbert (1 200 m na západ), ale také údolí Maurienne v úrovni Saint-Georges d'Hurtières a Aiguebelle; rovněž bránila jakékoli infiltraci přes Crête des Hurtières. Ležící na samém vrcholu Rochers de Foyatiet, na místě původně plánovaném pro založení tvrze Montgilbert, těží ze střemhlavého výhledu na údolí Arc, které převyšuje o 1 100 m, stejně jako na výšiny pravého břehu, včetně tvrze Montperché. Dílo se skládá z dělostřelecké baterie, obsahující tři lehká děla (velmi pravděpodobně 80 mm horská), instalovaná na jediné plošině přibližně 15 x 5 m. Ta je prostá jakéhokoli úkrytu pro munici, ale chráněna zemským parapetem tlustým 1,5 m, podepřeným zídkou z kamenného zdiva vysokou 50 cm. Plošina je bráněna, na nepřátelské straně (východ-severovýchod a jihovýchod), přikotvenou eskarpou přečnívající skalní pásy. Pokud vegetace není příliš vysoká a osvětlení příznivé, všimnou si pozůstatky dělostřeleckých postavení odsazených do výšky. Deset metrů za plošinou, tj. na západní straně, se zvedá bunkr, také označovaný „strážnice“ nebo „reduit“. Tato budova, 10 x 9 m při tloušťce zdí 0,5 m, obsahuje dvě podlaží, přičemž přízemí je přibližně ve stejné úrovni jako plošina. Západní průčelí, v jehož středu je proražen vchod, zahrnuje haha bráněné dvěma puškovými střílnami, po jedné na každé straně průchodu, stejně jako padacím otvorem. Přízemí je uprostřed zaujato místností pro mužstvo, o rozměrech 8 x 5 m. Na každé straně se kolmo otvírají čtyři místnosti tvořící opěry. V jedné z nich, té v jihovýchodním rohu, byla instalována vodní čerpadla, z níž zůstává pouze nosná deska; cisterna (asi 5 m³), napájená sběrem dešťové vody, se nachází v suterénu téže místnosti. Kupodivu je severní průčelí proraženo průchodem v úrovni terénu. Tento průchod, 2 x 1,9 m, je uzavřen pancéřovými dveřmi tlustými 10 mm, ale bez střílen. Některé prvky nás vedou k domněnce, že se zde jedná o pozdější úpravu, avšak postrádáme informace, abychom tuto hypotézu podložili nebo vyvrátili. Ať tak či onak, tyto dveře umožňují ukrýt dělostřelecké kusy v místnosti pro mužstvo, ovšem samozřejmě na úkor lůžkové kapacity. Patro, k němuž se přistupuje po točitém schodišti zajištěném pancéřovými dveřmi, je opásáno zdí opatřenou puškovými střílnami. Tyto střílny vykazují některé zvláštnosti, u nichž se nám zdá zajímavé se pozastavit. Každé průčelí je totiž složeno takto: rohový pilíř z kamenného zdiva, betonový blok, středový pilíř z kamenného zdiva, druhý betonový blok, konečně rohový pilíř z kamenného zdiva. Každý betonový blok obsahuje vodorovnou střílnu rámovanou dvěma svislými střílnami; s výjimkou východního průčelí, které obsahuje pouze svislé střílny, pro nedostatek místa kvůli přítomnosti schodiště. Tyto střílny jsou notoricky rozšířené směrem dolů, aby postřelovaly úpatí bunkru. Neexistuje žádné spojení betonu a zdiva kromě prostého přiložení, jak ukazuje betonový blok nedávno spadlý v jednom kuse (v roce 2005 byl na místě). Popis patra ukončíme podlahou; ta je dlážděna, vykazuje sklon, jehož nejnižší bod se zdá být svisle nad cisternou. Není vyloučeno, že krov pokrýval první patro, ale nemohli bychom být kategoričtí pro nedostatek stop a pozůstatků. Co je třeba si odnést z návštěvy tohoto místa, je nápadná podoba s… pobřežní baterií z okolí roku 1860. Bunkr je důmyslnou směsí věží modelu 1811 a 1846; pokud jde o postavení děl, nacházejí se za velmi nízkým parapetem, podobně jako četné baterie opatřené věžemi nebo strážnicemi vzor 1846 rozesetými podél francouzského pobřeží. Zachováno a udržováno do roku 1940, dílo nepoznalo boj. Dnes (05/2008) vystaveno všem větrům, dílo podléhá útokům nepohody. Průčelí se drobí, zdi patra jsou vystaveny zříceninám, vegetace pozvolna dobývá místo; avšak terasa nabízí pěkné výhledy. Volný přístup, ale na vlastní nebezpečí návštěvníků. Také nalezeno psáno "Foyatier", ale mapy I.G.N. (Národního geografického institutu) a místní ukazatele jasně uvádějí "Foyatiet". Viz také: skupina Tête Lasse.