Place de Lorient, Belle-Île. Souhaitée par Vauban, repoussée sans cesse faute de crédits et finalement réalisée à l'économie sur trois quarts de siècle, l'enceinte urbaine de Palais apparaît bien comme le dernier rempart bastionné entourant une cité érigé en France. La crise de l'artillerie rayée la rendra obsolète alors qu'elle sera en voie d'achèvement, aussi ne pouvons-nous même pas affirmer qu'elle ait été armée, à tout le moins sur ses fronts terrestres. Cependant, elle mérite d'être développée car non seulement elle est méconnue, mais son concept et la variété de ses réduits en font une réelle curiosité. Idéalement, il nous faudrait reprendre in extenso le remarquable travail de Mme Portier Carlette et M. Poutord Jacques (cfr bibliographie) dans lequel sont détaillées les interminables vicissitudes de la genèse de cette enceinte. Nous faisons délibérément le choix d'un descriptif plutôt que d'un historique détaillé, ce avec d'autant moins de scrupule qu'à l'heure où ces lignes sont publiées et bien qu'édité en juillet 1998, le livre en question est toujours disponible auprès de la Société Historique de Belle-Île. Résumons-nous : suite à l'avis rendu par Vauban, tout le monde est unanime –sauf les Anglais- : l'enceinte urbaine est une nécessité. En occupant les hauteurs sud et ouest de Palais, on mettrait la citadelle à l'abri des vues directes trop rapprochées de troupes débarquées. En 1761, les Anglais débarquent près de la pointe de Kerdonis. Le gouverneur de l'île fait ériger en urgence des redoutes au sud qui ne pourront opposer que peu de résistance et que l'envahisseur occupera. Pour venir à bout de la citadelle il installera son artillerie en position dominante sur la ligne déterminée par Vauban pour l'établissement de l'enceinte. Écrire que son absence coûta l'île à la France constituerait un postulat audacieux car, c'est bien connu, avec des « si » on mettrait Paris en bouteille. Il n'en demeure pas moins que l'Anglais put occuper des positions avantageuses et, de là, atteindre le but de tout siège : faire brèche dans le rempart du dernier réduit de résistance. Sous la Révolution, les redoutes sont réoccupées, consolidées et reliées par une palissade. Il faudra néanmoins attendre le Consulat pour que les premiers crédits conséquents soient octroyés. Trois périodes de travaux sont alors à distinguer ; de 1803 à 1814, 1840 et, enfin 1861-1878. Morceau par morceau, l'enceinte finira par prendre forme et se compléter. D'abord le front sud, le front de mer, ensuite le front ouest et, enfin, le rattachement avec la citadelle au nord avec l'ouvrage du Beau Soleil. Dans le sens contraire des aiguilles d'une montre, nous allons passer en revue les divers éléments de cette enceinte laquelle nous est parvenue intacte à une exception près. Et nous allons précisément commencer par elle. L'angle des fronts de mer et de terre détermine pour ce dernier le début de la courtine 18-19. Au sein de l'abondante documentation recueillie, nous trouvons mention d'au moins deux batteries qui peuvent avoir été installées à cet endroit. Comme elles sont signalées simultanément, elles ne peuvent être une et indivisible, à savoir la batterie de la coupure 18 et la batterie du Vésuve. La coupure 18, nous n'avons pu la situer avec précision et ignorons si elle devait avoir des actions en mer ou à terre. La batterie du Vésuve quant à elle se situerait bien en cet angle pour action sur buts marins. Faute toutefois d'en avoir un descriptif, nous savons qu'elle est due à la volonté du général Quantin qui, en 1801, fit aménager les batteries Hoche, du Vésuve et de l'Etna (voir Belle-Île (île de)). Nous ignorons d'où de telles désignations sont tirées, mais nous savons par des notes de la DRAC (Direction Régionale des Affaires Culturelles) que la batterie du Vésuve ne fut déclassée qu'après la refonte des batteries de Taillefer et de Ramonette, soit vers 1881. Deux vieilles CPA montrant le vieux moulin Bigarré en arrière de la courtine 18-19, permettent, en arrière-plan, de distinguer deux canons de gros calibre (19 c ou 24 c) braqués vers le large et n'ayant pour devanture que le petit muret du parapet du rempart. Ici, faute d'information, toutes les hypothèses sont ouvertes. Canons de batterie ? Canons "pots de fleurs" ? Au risque de nous répéter, aucun plan ne nous est parvenu et sur place, les Allemands ayant tout arasé pour couler un abri bétonné, nous n'avons pu déceler la moindre trace d'une batterie côtière moderne, traduisez postérieure à 1874, ou après l'apparition des pièces de 24 c G modèle 1876, qui semblent bien être celles discernables sur les CPA. À l'heure d'écrire ces lignes, nulle part cet armement n'est signalé à cet endroit. La défense de l'île en ce dernier quart du XIX^e siècle est par ailleurs bien définie avec les batteries de Taillefer, Ramonette et Gros Rocher. Que font donc là ces canons ? En sus, entre l'angle de l'enceinte et les premières maisons, l'espace disponible pour deux pas de tir pour canons de gros calibre et leurs inévitables impedimenta, c'est-à dire parapet très épais, traverses, niches à coups de sûreté, magasin aux poudres, poste de commandement et de direction de tir, tout cela ne peut tenir sur un tel mouchoir de poche. Gageons que la très efficace Société Historique locale, désormais confrontée à la question, dénichera un jour le document qui l'éclaircira. Dans l'angle des fronts de terre et de mer, les Allemands on aménagé un petit poste de mitrailleuse s'intégrant parfaitement dans le rempart. Plusieurs positions de pièces d'artillerie, traversées avec petites niches, coiffent l'escarpe de la courtine 18-19. L'angle de cette courtine avec le bastion 19 est occupé par la porte de Locmaria (1849-1850), bien abritée en arrière de l'angle est du bastion. L'amateur ne manquera pas d'aller voir son dispositif défensif singulier comprenant une ouverture dans le ciel de la galerie traversant le rempart, ouverture pouvant servir d'assommoir. Le réduit A (1812-1815) affecte la forme d'une couronne bastionnée. Il occupe la racine du bastion 19, comprend deux niveaux de locaux pour la troupe et est coiffé par un parapet d'infanterie et… des latrines au-dessus de l'entrée. La cour du réduit est flanquée latéralement par les branches de la couronne qui forment ainsi deux coffres de défense. Dans l'axe de la capitale, de l'autre côté de la cour, un petit magasin à poudre, avec voûte en arc elliptique, est disposé transversalement. Le bastion, considérablement embroussaillé, devait abriter de l'artillerie ainsi qu'en témoigne la présence de plusieurs niches maçonnées. Ce bâtiment, délaissé, devrait être restauré ainsi qu'en témoigne un avis de rénovation affiché en façade et daté du 24/02/2011. Vient ensuite la courtine 19-20, percée en son centre par la poterne menant au réduit H faisant, lui, partie de la contrescarpe de l'enceinte, dont il sera question plus loin. Le bastion 20 a sa gorge occupée sur toute sa largeur par le réduit B (1809-1813). En forme de chevron, il possédait une entrée protégée par un pont-levis à double flèche. Coiffé également d'un parapet d'infanterie, il n'a toutefois qu'un seul niveau de casemates à l'épreuve et sa cour n'a pas de défense propre si ce ne sont des créneaux de tir pour enfiler les courtines voisines. Le bastion est accessible par une pente sur laquelle des canons pouvaient être montés jusqu'à leur position sur le parapet. Cinq profondes (150 cm) niches en béton spécial, de 105 cm d'épaisseur, garnissent ce dernier, témoignant d'une modernisation postérieure à 1870. Avec ces niches, les éléments les plus remarquables de ce réduit sont incontestablement les grilles défensives coiffant le réduit. Bardées de terminaisons à cinq pointes, elles comptent parmi les plus ouvragées qu'il nous ait été donné de rencontrer. Un sacré travail de ferronnerie dont la sauvegarde, nous l'espérons, a été incluse dans le plan des restaurations qui étaient en cours lors de notre passage (04/2012). La courtine 20-21, outre la poterne vers le réduit G, abrite le principal accès de la ville vers la campagne. La porte de Bangor, dont il sera question plus loin, fut doublée, côté escarpe, par la porte Vauban (1864-1865). C'est la porte la plus ouvragée de l'enceinte. Côté courtine, elle était précédée d'un pont-levis à bascule en-dessous. Côté ville, nous retiendrons les bancs de pierre incorporés dans les murs de soutien des terres de couverture. Le bastion 21 comprend aussi un parapet d'artillerie avec quelques niches maçonnées, dont une paire dans l'axe central. Le réduit C en occupe partiellement la gorge. Dans sa forme, il est semblable au réduit A, mais en nettement plus petit et avec un seul niveau. Commencé en 1812, il ne sera en réalité achevé qu'en…1868 et ses capacités défensives pratiquement nulles n'ont manifestement pas chagriné les ultimes décideurs. Ses dessus étant en contrebas de la position d'artillerie du bastion, ne seront pas aménagés. Le réduit C sert désormais de dépôt au service de la voirie. À l'arrière droit du réduit, placé perpendiculairement à ce dernier, nous avons eu la surprise de trouver un magasin à poudre modèle 1874 simplifié. Précédé d'une cour le massif a son local de stockage (25 × 6 m) montrant une voûte en arc segmentaire. Il s'agit en fait d'un arc en plein cintre se prolongeant dans les gaines latérales. Comme singularité, nous retiendrons un panneau coulissant verticalement au-devant de l'ouverture du puits à lumière, dont il reste les guides, les poulies et crochets de fixation. Les éléments métalliques sont bien entendu en métal non ferreux. La contenance de ce magasin devait avoisiner les 90 tonnes. Fermé par la mairie, ce magasin est préservé des dégradations et il a même conservé ses paratonnerres. La courtine 21-22 rejoint l'arrière-port au niveau de l'hôpital militaire (1768), en épousant une pente prononcée. Plusieurs replats, avec parapets d'infanterie, communiquent par tunnels avec escaliers. L'un d'entre eux porte l'année 1865 à son fronton. Au nord de l'avant-port, l'ouvrage du Beau Soleil assume vaille que vaille la jonction avec la citadelle. Ouvrage à cornes construit de 1868 à 1870, ses escarpe et contrescarpe sont revêtues et les fossés latéraux débouchent perpendiculairement à l'arrière-port. Sa courtine frontale possède des coffres casematés. Celui de gauche aligne des créneaux uniquement pour feux de mousqueterie, celui de droite comprend deux embrasures d'artillerie. Au cœur de l'ouvrage, à la droite d'une plate-forme d'artillerie, un bâtiment à l'épreuve abrite le casernement et le magasin à poudre. Les maçonneries sont en parfait état de conservation et cette propriété privée était à vendre en 2012. Revenons maintenant à la gauche du bastion 19. En avant de la ligne qui vient d'être décrite, se trouve le fossé de l'enceinte, fossé dont la contrescarpe possède une galerie casematée jusqu'à la droite du bastion 21. Cette galerie n'est interrompue que par les poternes des réduits G et H ainsi que par la porte de Bangor (1803-1808) laquelle se situe dans le prolongement de la voie traversant le rempart de l'escarpe de l'enceinte par la porte Vauban. Cette porte de Bangor, appelée porte Royale sous la Restauration et nettement moins ouvragée que la porte Vauban, est flanquée de deux corps de garde dans lesquels débouche la galerie d'escarpe. Depuis l'extérieur, son accès se fait en pente descendante pour s'affranchir des glacis et le chemin comprend deux virages pour éviter d'éventuels tirs d'enfilade. Le tunnel de la porte est défendu par une galerie de fusillade latérale n'étant accessible que depuis l'un des corps de garde. Notons entre les deux portes un Regelbau R 638 ayant servi d'hôpital pendant la seconde guerre mondiale et possédant encore ses portes, y compris les coulissantes intérieures. L'extrémité nord de la galerie d'escarpe, manifestement de construction plus tardive, comprend des chicanes intérieures alors que toutes ses autres casemates sont reliées par un couloir central. Chaque casemate est bardée, de part et d'autre du couloir, d'un petit créneau permettant de retarder la progression d'un ennemi qui serait parvenu dans la galerie. Les réduits G et H sont identiques. En forme de pentagone ouvert à la gorge, ils surmontent chacun un chemin étroit d'accès à la ville. Ce chemin, après avoir franchi l'escarpe par une poterne, traverse le fossé dans une espèce de caponnière en creux dont il ne serait pas surprenant que les flancs aient été des parapets d'infanterie pour des actions enfilant le fossé. Sous les réduits de contrescarpe, le chemin se divise en deux branches débouchant latéralement sur le glacis. Ces chemins, sous les réduits, sont battus depuis des créneaux de fusillade. En fait, ces réduits, extrêmement bien pensés, sont reliés à la galerie de contrescarpe. L'accès à leurs dessus, une position d'infanterie, se fait totalement indépendamment du chemin les traversant. Au sommet de la contrescarpe, chaque flanc de réduit comprend deux embrasures d'artillerie interdisant toute approche du fossé. Elles aussi ne sont accessibles que via les galeries de contrescarpe. Le réduit G est ouvert à tous les vents, tandis que le G s'est vu poser quelques grilles. La seule différence un tant soit peu notable entre les deux est la présence de deux pierres gravées d'une coquille Saint-Jacques dans le passage au niveau de la scission du chemin. Remarquable par la diversité de ses composants, l'enceinte urbaine nécessite pratiquement une journée complète de visite. Les touristes d'un jour auront bien du mal à boucler et la citadelle et l'enceinte urbaine, à tout le moins s'ils sont férus d'architecture militaire.

Festung von Lorient, Belle-Île. Gewünscht von Vauban, ständig aus Geldmangel verschoben und schließlich über drei Vierteljahrhunderte sparsam realisiert, erscheint die städtische Befestigung von Palais tatsächlich als die letzte bastionierte Umwallung, die in Frankreich um eine Stadt errichtet wurde. Die Krise der gezogenen Artillerie wird sie obsolet machen, als sie sich im Begriff der Fertigstellung befindet, sodass wir nicht einmal behaupten können, dass sie bewaffnet war, zumindest auf ihren Landfronten. Dennoch verdient sie, behandelt zu werden, da sie nicht nur wenig bekannt ist, sondern ihr Konzept und die Vielfalt ihrer Reduits sie zu einer echten Kuriosität machen. Idealerweise müssten wir die bemerkenswerte Arbeit von Frau Portier Carlette und Herrn Poutord Jacques (siehe Bibliographie) in extenso übernehmen, in der die endlosen Widrigkeiten der Entstehung dieser Befestigung detailliert beschrieben sind. Wir treffen bewusst die Wahl einer Beschreibung statt einer detaillierten historischen Darstellung, und dies umso unbekümmerter, als zum Zeitpunkt der Veröffentlichung dieser Zeilen und obwohl im Juli 1998 herausgegeben, das betreffende Buch immer noch bei der Société Historique de Belle-Île erhältlich ist. Fassen wir zusammen: Nach der Stellungnahme von Vauban sind sich alle einig – außer den Engländern: Die städtische Befestigung ist eine Notwendigkeit. Durch die Besetzung der südlichen und westlichen Höhen von Palais würde die Zitadelle vor zu nahen direkten Einblicken gelandeter Truppen geschützt. 1761 landen die Engländer in der Nähe der Spitze von Kerdonis. Der Gouverneur der Insel lässt im Süden hastig Redouten errichten, die nur wenig Widerstand leisten können und die der Eindringling besetzen wird. Um die Zitadelle zu bezwingen, wird er seine Artillerie in dominanter Position auf der von Vauban für die Anlage der Befestigung bestimmten Linie installieren. Zu schreiben, dass ihre Abwesenheit die Insel Frankreich gekostet hätte, wäre eine gewagte These, denn, wie bekannt, mit "wenn" könnte man Paris in eine Flasche stecken. Nichtsdestotrotz bleibt, dass der Engländer vorteilhafte Positionen besetzen konnte und von dort das Ziel jeder Belagerung erreichte: eine Bresche in den Wall des letzten Widerstandsreduits zu schlagen. Unter der Revolution werden die Redouten wiederbesetzt, verstärkt und durch eine Palisade verbunden. Dennoch wird es das Konsulat abwarten müssen, bis die ersten nennenswerten Kredite gewährt werden. Drei Arbeitsperioden sind dann zu unterscheiden; von 1803 bis 1814, 1840 und schließlich 1861-1878. Stück für Stück wird die Befestigung schließlich Gestalt annehmen und sich vervollständigen. Zuerst die Südfront, die Seefront, dann die Westfront und schließlich die Verbindung mit der Zitadelle im Norden mit dem Werk Beau Soleil. Im Uhrzeigersinn werden wir die verschiedenen Elemente dieser Befestigung, die uns bis auf eine Ausnahme intakt überliefert wurde, überprüfen. Und wir werden genau damit beginnen. Der Winkel der See- und Landfronten bestimmt für letztere den Beginn der Kurtine 18-19. Innerhalb der gesammelten umfangreichen Dokumentation finden wir Erwähnung von mindestens zwei Batterien, die an diesem Ort installiert worden sein könnten. Da sie gleichzeitig gemeldet werden, können sie nicht eins und unteilbar sein, nämlich die Batterie des Durchschnitts 18 und die Batterie des Vésuve. Den Durchschnitt 18 konnten wir nicht genau lokalisieren und wissen nicht, ob er Wirkung auf See oder zu Land haben sollte. Die Batterie des Vésuve hingegen würde sich wohl in diesem Winkel für die Wirkung auf Seeziele befinden. Ohne jedoch eine Beschreibung davon zu haben, wissen wir, dass sie auf den Willen von General Quantin zurückgeht, der 1801 die Batterien Hoche, des Vésuve und des Etna (siehe Belle-Île (Insel)) anlegen ließ. Wir wissen nicht, woher solche Bezeichnungen stammen, aber wir wissen durch Notizen der DRAC (Direction Régionale des Affaires Culturelles), dass die Batterie des Vésuve erst nach der Überarbeitung der Batterien von Taillefer und Ramonette, also um 1881, außer Dienst gestellt wurde. Zwei alte CPA, die die alte Mühle Bigarré hinter der Kurtine 18-19 zeigen, erlauben es, im Hintergrund zwei Geschütze großen Kalibers (19 c oder 24 c) zu unterscheiden, die auf die offene See gerichtet sind und als Vorderseite nur die kleine Mauer der Brustwehr der Wallmauer haben. Hier sind mangels Information alle Hypothesen offen. Batteriegeschütze? "Blumentopf"-Geschütze? Auf die Gefahr hin, uns zu wiederholen, es ist kein Plan zu uns gelangt und vor Ort, da die Deutschen alles planiert haben, um einen Betonunterstand zu gießen, konnten wir keine Spur einer modernen Küstenbatterie, also nach 1874 oder nach dem Erscheinen der 24 c G Geschütze Modell 1876, die wohl die auf den CPA erkennbaren zu sein scheinen, entdecken. Zum Zeitpunkt des Verfassens dieser Zeilen wird nirgends diese Bewaffnung an diesem Ort gemeldet. Die Verteidigung der Insel in diesem letzten Viertel des 19. Jahrhunderts ist zudem gut definiert mit den Batterien von Taillefer, Ramonette und Gros Rocher. Was also machen diese Geschütze dort? Zusätzlich, zwischen dem Winkel der Befestigung und den ersten Häusern, der verfügbare Raum für zwei Geschützstände für Geschütze großen Kalibers und ihre unvermeidlichen Impedimenta, das heißt sehr dicke Brustwehr, Traversen, Sicherheitsschussnischen, Pulvermagazin, Kommando- und Feuerleitposten, all das kann auf solch einem Taschentuch nicht Platz finden. Wetten wir, dass die sehr effiziente örtliche Historische Gesellschaft, nun mit der Frage konfrontiert, eines Tages das Dokument ausgraben wird, das sie aufklären wird. Im Winkel der Land- und Seefronten haben die Deutschen einen kleinen Maschinengewehrposten eingerichtet, der sich perfekt in den Wall einfügt. Mehrere Stellungen für Artilleriegeschütze, mit kleinen Nischen durchquerte Traversen, krönen die Escarpe der Kurtine 18-19. Der Winkel dieser Kurtine mit dem Bastion 19 ist von dem Tor von Locmaria (1849-1850) besetzt, gut geschützt hinter der Ost-Ecke des Bastions. Der Liebhaber wird nicht versäumen, sich ihre singuläre defensive Einrichtung anzusehen, die eine Öffnung in der Decke des den Wall durchquerenden Ganges umfasst, eine Öffnung, die als Fallgatter dienen konnte. Das Reduit A (1812-1815) hat die Form einer bastionierten Krone. Es besetzt die Wurzel des Bastions 19, umfasst zwei Ebenen von Räumen für die Truppe und ist von einer Infanteriebrustwehr und… Latrinen über dem Eingang gekrönt. Der Hof des Reduits ist seitlich von den Armen der Krone flankiert, die so zwei Verteidigungskasematten bilden. In der Achse der Hauptlinie, auf der anderen Seite des Hofes, ist ein kleines Pulvermagazin mit elliptischer Gewölbedecke quer angeordnet. Der Bastion, erheblich verbuscht, muss Artillerie beherbergt haben, wie die Anwesenheit mehrerer gemauerter Nischen bezeugt. Dieses Gebäude, vernachlässigt, sollte restauriert werden, wie eine an der Fassade angebrachte und auf den 24.02.2011 datierte Renovierungsanzeige bezeugt. Es folgt die Kurtine 19-20, in ihrer Mitte durch die Poterne durchbrochen, die zum Reduit H führt, das seinerseits zur Contrescarpe der Befestigung gehört, von der später die Rede sein wird. Der Bastion 20 hat seine Kehle über ihre gesamte Breite vom Reduit B (1809-1813) besetzt. In Chevron-Form besaß es einen Eingang, der durch eine Doppelschlagbrücke geschützt war. Ebenfalls mit einer Infanteriebrustwehr gekrönt, hat es jedoch nur eine Ebene von bombensicheren Kasematten und sein Hof hat keine eigene Verteidigung, außer Schießscharten zum Bestreichen der benachbarten Kurtinen. Der Bastion ist über eine Rampe zugänglich, auf der Geschütze bis zu ihrer Position auf der Brustwehr hochgezogen werden konnten. Fünf tiefe (150 cm) Nischen aus Spezialbeton, von 105 cm Dicke, schmücken letztere und zeugen von einer Modernisierung nach 1870. Neben diesen Nischen sind die bemerkenswertesten Elemente dieses Reduits unbestreitbar die defensiven Gitter, die das Reduit krönen. Mit fünfzackigen Enden bewehrt, zählen sie zu den kunstvollsten, die wir je angetroffen haben. Eine verdammte Eisenarbeit, deren Erhaltung, so hoffen wir, in den Plan der Restaurierungen, die bei unserem Besuch (04/2012) im Gange waren, aufgenommen wurde. Die Kurtine 20-21 beherbergt, neben der Poterne zum Reduit G, den Hauptzugang der Stadt zum Land. Das Tor von Bangor, von dem später die Rede sein wird, wurde auf der Escarpenseite durch das Vauban-Tor (1864-1865) verdoppelt. Es ist das kunstvollste Tor der Befestigung. Auf der Kurtinenseite war ihm eine Kippbrücke darunter vorgelagert. Auf der Stadtseite werden wir die in die Stützmauern der Deckungserde eingebauten Steinbänke erwähnen. Der Bastion 21 umfasst auch eine Artilleriebrustwehr mit einigen gemauerten Nischen, darunter ein Paar in der Mittelachse. Das Reduit C besetzt teilweise seine Kehle. In seiner Form ist es dem Reduit A ähnlich, aber deutlich kleiner und mit nur einer Ebene. 1812 begonnen, wird es tatsächlich erst 1868 fertiggestellt und seine praktisch nichtexistenten defensiven Fähigkeiten haben die endgültigen Entscheidungsträger offensichtlich nicht betrübt. Seine Oberseiten, die unterhalb der Artilleriestellung des Bastions liegen, werden nicht ausgebaut. Das Reduit C dient nun als Depot für den Straßenbaudienst. Am rechten Hinterteil des Reduits, senkrecht zu diesem platziert, hatten wir die Überraschung, ein Pulvermagazin Modell 1874 vereinfacht zu finden. Von einem Hof vorgelagert hat der massive Bau seinen Lagerraum (25 × 6 m) mit einem segmentbogenförmigen Gewölbe. Es handelt sich tatsächlich um einen Rundbogen, der sich in die seitlichen Schächte fortsetzt. Als Besonderheit werden wir eine vertikal gleitende Platte vor der Öffnung des Lichtschachts festhalten, von der die Führungen, die Rollen und Befestigungshaken übrig bleiben. Die metallenen Elemente sind selbstverständlich aus Nichteisenmetall. Die Kapazität dieses Magazins dürfte bei etwa 90 Tonnen gelegen haben. Von der Gemeinde geschlossen, ist dieses Magazin vor Beschädigungen geschützt und hat sogar seine Blitzableiter behalten. Die Kurtine 21-22 erreicht den Hinterhafen auf Höhe des Militärkrankenhauses (1768), indem sie einen steilen Hang folgt. Mehrere Absätze, mit Infanteriebrustwehren, kommunizieren durch Tunnel mit Treppen. Einer von ihnen trägt die Jahreszahl 1865 an seinem Giebel. Nördlich des Vorderhafens übernimmt das Werk Beau Soleil notdürftig die Verbindung mit der Zitadelle. Als Hornwerk von 1868 bis 1870 gebaut, sind seine Escarpe und Contrescarpe verkleidet und die seitlichen Gräben münden senkrecht zum Hinterhafen. Seine frontale Kurtine besitzt kasemattierte Kasematten. Die linke reiht nur Schießscharten für Musketenfeuer auf, die rechte umfasst zwei Artillerie-Scharten. Im Herzen des Werkes, rechts von einer Artillerieplattform, beherbergt ein bombensicheres Gebäude die Unterkunft und das Pulvermagazin. Die Mauern sind in perfektem Erhaltungszustand und dieses Privateigentum stand 2012 zum Verkauf. Kehren wir nun zur Linken des Bastions 19 zurück. Vor der soeben beschriebenen Linie befindet sich der Graben der Befestigung, ein Graben, dessen Contrescarpe eine kasemattierte Galerie bis zur Rechten des Bastions 21 besitzt. Diese Galerie wird nur durch die Poternen der Reduits G und H sowie durch das Tor von Bangor (1803-1808) unterbrochen, das sich in der Verlängerung der Straße befindet, die den Wall der Escarpe der Befestigung durch das Vauban-Tor durchquert. Dieses Tor von Bangor, unter der Restauration Königliches Tor genannt und deutlich weniger kunstvoll als das Vauban-Tor, ist von zwei Wachhäusern flankiert, in die die Escarpengalerie mündet. Von außen erfolgt der Zugang abfallend, um sich von den Glacis zu befreien, und der Weg umfasst zwei Kurven, um eventuellen Enfiladefeuer zu entgehen. Der Tunneldurchgang des Tores wird durch einen seitlichen Gewehrgang verteidigt, der nur von einem der Wachhäuser aus zugänglich ist. Wir bemerken zwischen den beiden Toren einen Regelbau R 638, der während des Zweiten Weltkriegs als Krankenhaus diente und noch seine Türen, einschließlich der innen liegenden Schiebetüren, besitzt. Das nördliche Ende der Escarpengalerie, offensichtlich späteren Baudatums, umfasst innere Chicanen, während alle ihre anderen Kasematten durch einen zentralen Korridor verbunden sind. Jede Kasematte ist beidseitig des Korridors mit einer kleinen Schießscharte versehen, die den Vormarsch eines Feindes, der in die Galerie gelangt wäre, verzögern soll. Die Reduits G und H sind identisch. In Form eines zur Kehle offenen Fünfecks überdecken sie jeweils einen schmalen Zugangsweg zur Stadt. Dieser Weg, nachdem er die Escarpe durch eine Poterne durchquert hat, durchläuft den Graben in einer Art Hohlkaponniere, von der es nicht überraschen würde, dass ihre Flanken Infanteriebrustwehren für das Bestreichen des Grabens waren. Unter den Contrescarpereduits teilt sich der Weg in zwei Äste, die seitlich auf das Glacis münden. Diese Wege, unter den Reduits, werden von Gewehrscharten aus bestrichen. Tatsächlich sind diese Reduits, äußerst gut durchdacht, mit der Contrescarpengalerie verbunden. Der Zugang zu ihren Oberseiten, eine Infanteriestellung, erfolgt völlig unabhängig vom sie durchquerenden Weg. An der Spitze der Contrescarpe umfasst jede Flanke des Reduits zwei Artillerie-Scharten, die jede Annäherung an den Graben verhindern. Auch diese sind nur über die Contrescarpengalerien zugänglich. Das Reduit G ist allen Winden ausgesetzt, während dem G einige Gitter gesetzt wurden. Der einzige einigermaßen nennenswerte Unterschied zwischen den beiden ist das Vorhandensein von zwei Steinen, die mit einer Jakobsmuschel graviert sind, im Durchgang auf Höhe der Wegteilung. Bemerkenswert durch die Vielfalt ihrer Komponenten, erfordert die städtische Befestigung praktisch einen ganzen Tag Besichtigung. Tagesausflügler werden große Mühe haben, sowohl die Zitadelle als auch die städtische Befestigung zu schaffen, zumindest wenn sie begeistert von Militärarchitektur sind.

Vesting van Lorient, Belle-Île. Gewenst door Vauban, voortdurend uitgesteld wegens gebrek aan kredieten en uiteindelijk zu goedkoop gerealiseerd over driekwart eeuw, verschijnt de stedelijke omwalling van Palais wel als de laatste gebastioneerde wal die een stad in Frankrijk omringde. De crisis van de getrokken artillerie zal ze verouderd maken terwijl ze in voltooiing is, dus kunnen we niet eens beweren dat ze bewapend was, ten minste op haar landfronten. Desalniettemin verdient ze ontwikkeld te worden omdat ze niet alleen onbekend is, maar haar concept en de verscheidenheid van haar reduiten er een echte curiositeit van maken. Idealiter zouden we het opmerkelijke werk van mevrouw Portier Carlette en de heer Poutord Jacques (cfr bibliografie) in extenso moeten overnemen, waarin de eindeloze wederwaardigheden van het ontstaan van deze omwalling gedetailleerd zijn. We maken bewust de keuze voor een beschrijving in plaats van een gedetailleerde historische uiteenzetting, dit des te gewetensvoller omdat op het moment van publicatie van deze regels en hoewel uitgegeven in juli 1998, het betreffende boek nog steeds beschikbaar is bij de Société Historique de Belle-Île. Laten we samenvatten: na het advies uitgebracht door Vauban is iedereen unaniem –behalve de Engelsen-: de stedelijke omwalling is een noodzaak. Door de zuidelijke en westelijke hoogten van Palais te bezetten, zou de citadel beschermd zijn tegen te dichte directe zichten van gelande troepen. In 1761 landen de Engelsen nabij de punt van Kerdonis. De gouverneur van het eiland laat in het zuiden haastig redoutes oprichten die weinig weerstand kunnen bieden en die de indringer zal bezetten. Om de citadel te overwinnen zal hij zijn artillerie in dominante positie installeren op de lijn bepaald door Vauban voor de aanleg van de omwalling. Schrijven dat haar afwezigheid het eiland Frankrijk kostte zou een gedurfde stelling vormen want, het is bekend, met "als" zou men Parijs in een fles kunnen stoppen. Het blijft niettemin dat de Engelsman voordelige posities kon bezetten en, van daaruit, het doel van elke belegering bereiken: een bres maken in de wal van het laatste verdedigingsreduit. Onder de Revolutie worden de redoutes opnieuw bezet, versterkt en verbonden door een palissade. Het zal desalniettemin het Consulaat afwachten tot de eerste consequente kredieten worden toegekend. Drie werkperioden zijn dan te onderscheiden; van 1803 tot 1814, 1840 en, tenslotte 1861-1878. Stukje bij beetje zal de omwalling uiteindelijk vorm aannemen en zich voltooien. Eerst het zuidfront, het zeefront, vervolgens het westfront en, tenslotte, de verbinding met de citadel in het noorden met het werk Beau Soleil. Tegen de wijzers van de klok in gaan we de diverse elementen van deze omwalling, die ons intact is overgeleverd op één uitzondering na, overlopen. En we gaan precies daarmee beginnen. De hoek van de zee- en landfronten bepaalt voor dit laatste het begin van de courtine 18-19. Binnen de verzamelde overvloedige documentatie vinden we vermelding van minstens twee batterijen die op deze plaats geïnstalleerd kunnen zijn. Omdat ze simultaan gemeld worden, kunnen ze niet één en ondeelbaar zijn, namelijk de batterij van de doorsnijding 18 en de batterij van de Vésuve. De doorsnijding 18, we hebben ze niet precies kunnen situeren en weten niet of ze actie op zee of te land moest hebben. De batterij van de Vésuve daarentegen zou zich wel in deze hoek bevinden voor actie op zeedoelen. Gebrek echter aan een beschrijving ervan, weten we dat ze te danken is aan de wil van generaal Quantin die, in 1801, de batterijen Hoche, van de Vésuve en van de Etna (zie Belle-Île (eiland van)) liet inrichten. We weten niet waar zulke benamingen vandaan komen, maar we weten door notities van de DRAC (Direction Régionale des Affaires Culturelles) dat de batterij van de Vésuve pas buiten dienst gesteld werd na de herziening van de batterijen van Taillefer en van Ramonette, dus rond 1881. Twee oude CPA's die de oude molen Bigarré tonen achter de courtine 18-19, laten toe, op de achtergrond, twee kanonnen van groot kaliber (19 c of 24 c) te onderscheiden, gericht op zee en met alleen de kleine muur van de borstwering van de wal als voorgrond. Hier, gebrek aan informatie, zijn alle hypothesen open. Batterijkanonnen? "Bloempot"-kanonnen? Op het risico van herhaling, geen enkel plan is tot ons gekomen en ter plaatse, de Duitsers hebben alles afgevlakt om een betonnen schuilplaats te storten, we hebben het minste spoor van een moderne kustbatterij, vertaal na 1874, of na het verschijnen van de stukken van 24 c G model 1876, die wel degelijk die herkenbaar op de CPA's lijken te zijn, kunnen ontdekken. Op het ogenblik van schrijven van deze regels, nergens is deze bewapening op deze plaats gemeld. De verdediging van het eiland in dit laatste kwart van de 19^e eeuw is overigens goed gedefinieerd met de batterijen van Taillefer, Ramonette en Gros Rocher. Wat doen deze kanonnen daar dus? Bovendien, tussen de hoek van de omwalling en de eerste huizen, de beschikbare ruimte voor twee schietstanden voor kanonnen van groot kaliber en hun onvermijdelijke impedimenta, dat wil zeggen zeer dikke borstwering, traversen, nissen voor veiligheidsschoten, kruitmagazijn, commandopost en vuurleidingspost, dat alles kan niet op een dergelijk zakdoekje. Laten we wedden dat de zeer efficiënte lokale Historische Vereniging, nu geconfronteerd met de vraag, op een dag het document zal opdiepen dat het zal ophelderen. In de hoek van de land- en zeefronten hebben de Duitsers een kleine mitrailleurspost ingericht die perfect in de wal integreert. Verschillende posities voor artilleriestukken, traversen met kleine nissen, bekronen de escarpe van de courtine 18-19. De hoek van deze courtine met het bastion 19 wordt bezet door de poort van Locmaria (1849-1850), goed beschut achter de oosthoek van het bastion. De liefhebber zal er niet aan ontbreken haar singulier defensief dispositief te gaan zien dat een opening in het plafond van de gang die de wal doorkruist omvat, een opening die kan dienen als valgat. Het reduit A (1812-1815) heeft de vorm van een gebastioneerde kroon. Het bezet de wortel van het bastion 19, omvat twee niveaus van lokalen voor de troep en is bekroond door een infanterieborstwering en… latrines boven de ingang. De binnenplaats van het reduit wordt zijdelings geflankeerd door de armen van de kroon die zo twee verdedigingskazematten vormen. In de as van de hoofdlinie, aan de andere kant van de binnenplaats, is een klein kruitmagazijn, met elliptisch gewelf, transversaal opgesteld. Het bastion, aanzienlijk verbost, moet artillerie herbergd hebben zoals de aanwezigheid van verschillende gemetselde nissen getuigt. Dit gebouw, verlaten, zou gerestaureerd moeten worden zoals een renovatiebericht aangeplakt op de gevel en gedateerd 24/02/2011 getuigt. Vervolgens komt de courtine 19-20, in haar midden doorbroken door de poterne die leidt naar het reduit H dat, zelf, deel uitmaakt van de contrescarpe van de omwalling, waar later over gesproken zal worden. Het bastion 20 heeft zijn keel over haar gehele breedte bezet door het reduit B (1809-1813). In chevronvorm, het bezat een ingang beschermd door een ophaalbrug met dubbele val. Eveneens bekroond door een infanterieborstwering, het heeft echter slechts één niveau van bomvrije kazematten en zijn binnenplaats heeft geen eigen verdediging behalze schietgaten om de naburige courtines te enfiladeren. Het bastion is toegankelijk via een helling waarop kanonnen tot op hun positie op de borstwering opgetrokken konden worden. Vijf diepe (150 cm) nissen in speciaal beton, van 105 cm dikte, sieren deze laatste, getuigend van een modernisering na 1870. Met deze nissen, de meest opmerkelijke elementen van dit reduit zijn onbetwistbaar de defensieve traliewerken die het reduit bekronen. Getooid met beëindigingen van vijf punten, tellen ze among de meest bewerkte die ons gegeven is tegen te komen. Een verduiveld smeedwerk waarvan het behoud, we hopen het, opgenomen was in het plan van de restauraties die aan de gang waren tijdens ons bezoek (04/2012). De courtine 20-21 herbergt, naast de poterne naar het reduit G, de hoofdtoegang van de stad naar het platteland. De poort van Bangor, waar later over gesproken zal worden, werd verdubbeld, aan de escarpezijde, door de Vaubanpoort (1864-1865). Het is de meest bewerkte poort van de omwalling. Aan de courtinezijde, werd ze voorafgegaan door een ophaalbrug met onderzwaai. Aan de stadzijde, zullen we de stenen banken vermelden ingebouwd in de steunmuren van de dekkingaarde. Het bastion 21 omvat ook een artillerieborstwering met enkele gemetselde nissen, waaronder een paar in de centrale as. Het reduit C bezet gedeeltelijk zijn keel. In zijn vorm, is het gelijk aan het reduit A, maar duidelijk kleiner en met slechts één niveau. Begonnen in 1812, het zal in werkelijkheid pas voltooid worden in…1868 en zijn defensieve capaciteiten praktisch nihil hebben de uiteindelijke beslissers kennelijk niet bedroefd. Zijn bovenzijden, zijnde onder het niveau van de artilleriepositie van het bastion, zullen niet ingericht worden. Het reduit C dient nu als depot voor de wegenbouw. Aan de rechterachterkant van het reduit, loodrecht op dit laatste geplaatst, hebben we de verrassing gehad een kruitmagazijn model 1874 vereenvoudigd te vinden. Voorafgegaan door een binnenplaats heeft het massief zijn opslaglokaal (25 × 6 m) tonend een gewelf in segmentboog. Het is in feite een rondboog die zich voortzet in de zijgangen. Als eigenaardigheid, zullen we een paneel dat verticaal gleed voor de opening van de lichtschacht, waarvan de geleidingen, de katrollen en bevestigingshaken overblijven, vermelden. De metalen elementen zijn uiteraard in non-ferrometaal. De inhoud van dit magazijn moest de 90 ton benaderen. Gesloten door het gemeentehuis, dit magazijn is beschermd tegen degradaties en het heeft zelfs zijn bliksemafleiders behouden. De courtine 21-22 bereikt de achterhaven op het niveau van het militair hospitaal (1768), een uitgesproken helling volgend. Meerdere plateaus, met infanterieborstweringen, communiceren door tunnels met trappen. Een ervan draagt het jaar 1865 op zijn fronton. Ten noorden van de voorhaven, neemt het werk Beau Soleil het zo goed als het kan over de verbinding met de citadel. Als hoornwerk gebouwd van 1868 tot 1870, zijn zijn escarpe en contrescarpe bekleed en de zijgrachten monden loodrecht op de achterhaven uit. Zijn frontale courtine bezit gekazematteerde kazematten. Die van links rijgt alleen schietgaten voor musketvuur op, die van rechts omvat twee artillerie-embrasuren. In het hart van het werk, rechts van een artillerieplatform, herbergt een bomvrij gebouw de kazernering en het kruitmagazijn. De metselwerken zijn in perfecte staat van conservatie en dit privébezit stond te koop in 2012. Keren we nu terug naar de linkerkant van het bastion 19. Voor de lijn die zojuist beschreven is, bevindt zich de gracht van de omwalling, een gracht waarvan de contrescarpe een gekazematteerde galerij bezit tot aan de rechterkant van het bastion 21. Deze galerij wordt alleen onderbroken door de poternes van de reduiten G en H alsook door de poort van Bangor (1803-1808) die zich bevindt in het verlengde van de weg die de wal van de escarpe van de omwalling door de Vaubanpoort doorkruist. Deze poort van Bangor, koninklijke poort genoemd onder de Restauratie en duidelijk minder bewerkt dan de Vaubanpoort, is geflankeerd door twee wachthuizen waarin de escarpegalerij uitmondt. Vanaf de buitenkant, gebeurt de toegang in dalende helling om zich van de glacis te ontdoen en de weg omvat twee bochten om eventueel enfiladevuur te vermijden. De doorgangstunnel van de poort wordt verdedigd door een zijdelings geweergang die alleen toegankelijk is vanuit een van de wachthuizen. We merken tussen de twee poorten een Regelbau R 638 op die gediend heeft als hospitaal tijdens de tweede wereldoorlog en nog steeds zijn deuren bezit, inclusief de binnenste schuifdeuren. Het noordelijke uiteinde van de escarpegalerij, duidelijk van latere constructie, omvat binnenlandse chicanes terwijl al haar andere kazematten verbonden zijn door een centrale corridor. Elke kazemat is getooid, aan weerskanten van de corridor, met een klein schietgat dat de voortgang van een vijand die in de galerij zou geraakt, kan vertragen. De reduiten G en H zijn identiek. In vorm van een vijfhoek open aan de keel, overdekken ze elk een smalle toegangsweg naar de stad. Deze weg, na de escarpe door een poterne gepasseerd te zijn, doorkruist de gracht in een soort holle caponnière waarvan het niet verwonderlijk zou zijn dat de flanken infanterieborstweringen waren voor acties die de gracht enfiladeren. Onder de contrescarpereduiten splitst de weg zich in twee takken die zijdelings op het glacis uitkomen. Deze wegen, onder de reduiten, worden bestreken vanuit geweerschietgaten. In feite, deze reduiten, uiterst goed doordacht, zijn verbonden met de contrescarpengalerij. De toegang tot hun bovenzijden, een infanteriepositie, gebeurt volledig onafhankelijk van de weg die ze doorkruist. Aan de top van de contrescarpe, omvat elke flank van het reduit twee artillerie-embrasuren die elke benadering van de gracht verbieden. Ook deze zijn alleen toegankelijk via de contrescarpengalerijen. Het reduit G is open voor alle winden, terwijl het G enkele tralies heeft gekregen. Het enige enigszins noemenswaardige verschil tussen de twee is de aanwezigheid van twee stenen gegraveerd met een jakobsschelp in de doorgang op het niveau van de splitsing van de weg. Opmerkelijk door de diversiteit van haar componenten, vereist de stedelijke omwalling praktisch een volledige dag bezoek. Dagjestoeristen zullen het moeilijk hebben zowel de citadel als de stedelijke omwalling te ronden, ten minste als ze verzot zijn op militaire architectuur.

Fortress of Lorient, Belle-Île. Desired by Vauban, constantly postponed for lack of funds and finally realized economically over three quarters of a century, the urban enclosure of Palais appears indeed as the last bastioned rampart surrounding a city erected in France. The crisis of rifled artillery will make it obsolete as it is nearing completion, so we cannot even affirm that it was armed, at the very least on its land fronts. However, it deserves to be developed because not only is it little known, but its concept and the variety of its redoubts make it a real curiosity. Ideally, we should take in extenso the remarkable work of Mrs. Portier Carlette and Mr. Poutord Jacques (cf. bibliography) in which the endless vicissitudes of the genesis of this enclosure are detailed. We deliberately choose a descriptive rather than a detailed historical account, all the less scrupulously as at the time these lines are published and although edited in July 1998, the book in question is still available from the Société Historique de Belle-Île. Let us summarize: following the opinion rendered by Vauban, everyone is unanimous –except the English-: the urban enclosure is a necessity. By occupying the southern and western heights of Palais, the citadel would be sheltered from too close direct views of landed troops. In 1761, the English land near the point of Kerdonis. The governor of the island has redoubts erected in urgency in the south which will be able to offer little resistance and which the invader will occupy. To overcome the citadel he will install his artillery in a dominant position on the line determined by Vauban for the establishment of the enclosure. To write that its absence cost the island to France would constitute an audacious postulate because, it is well known, with "ifs" one could put Paris in a bottle. It remains nonetheless that the Englishman could occupy advantageous positions and, from there, reach the goal of any siege: to make a breach in the rampart of the last redoubt of resistance. Under the Revolution, the redoubts are reoccupied, consolidated and connected by a palisade. It will nevertheless be necessary to wait for the Consulate for the first substantial credits to be granted. Three periods of work are then to be distinguished; from 1803 to 1814, 1840 and, finally 1861-1878. Piece by piece, the enclosure will eventually take shape and complete itself. First the south front, the sea front, then the west front and, finally, the connection with the citadel in the north with the Beau Soleil work. Counter-clockwise, we are going to review the various elements of this enclosure which has come down to us intact with one exception. And we are going to start precisely with it. The angle of the sea and land fronts determines for the latter the beginning of the curtain wall 18-19. Within the abundant documentation collected, we find mention of at least two batteries that may have been installed at this location. As they are reported simultaneously, they cannot be one and indivisible, namely the battery of the cut 18 and the battery of the Vésuve. The cut 18, we could not locate it precisely and do not know if it was to have actions at sea or on land. The battery of the Vésuve on the other hand would be located in this angle for action on maritime targets. Lacking however a description of it, we know that it is due to the will of General Quantin who, in 1801, had the batteries Hoche, of the Vésuve and of the Etna (see Belle-Île (island of)) arranged. We do not know where such designations come from, but we know from notes of the DRAC (Direction Régionale des Affaires Culturelles) that the battery of the Vésuve was only decommissioned after the overhaul of the batteries of Taillefer and of Ramonette, that is to say around 1881. Two old postcards showing the old Bigarré mill behind the curtain wall 18-19, allow, in the background, to distinguish two large caliber guns (19 c or 24 c) aimed towards the open sea and having only the small wall of the rampart's parapet as a front. Here, for lack of information, all hypotheses are open. Battery guns? "Flowerpot" guns? At the risk of repeating ourselves, no plan has reached us and on site, the Germans having razed everything to pour a concrete shelter, we could not detect the slightest trace of a modern coastal battery, meaning post-1874, or after the appearance of the 24 c G pieces model 1876, which seem to be those discernible on the postcards. At the time of writing these lines, nowhere is this armament reported at this location. The defense of the island in this last quarter of the 19^th century is moreover well defined with the batteries of Taillefer, Ramonette and Gros Rocher. So what are these guns doing there? In addition, between the angle of the enclosure and the first houses, the space available for two firing platforms for large caliber guns and their inevitable impedimenta, that is to say very thick parapet, traverses, safety shot niches, powder magazine, command and fire direction post, all that cannot fit on such a pocket handkerchief. Let us bet that the very efficient local Historical Society, now confronted with the question, will one day unearth the document that will clarify it. In the angle of the land and sea fronts, the Germans set up a small machine-gun post integrating perfectly into the rampart. Several positions for artillery pieces, traverses with small niches, top the scarp of the curtain wall 18-19. The angle of this curtain wall with the bastion 19 is occupied by the Locmaria gate (1849-1850), well sheltered behind the east angle of the bastion. The amateur will not fail to go see its singular defensive device comprising an opening in the ceiling of the gallery crossing the rampart, an opening that could serve as a murder hole. The redoubt A (1812-1815) takes the form of a bastioned crown. It occupies the root of the bastion 19, comprises two levels of rooms for the troops and is topped by an infantry parapet and… latrines above the entrance. The courtyard of the redoubt is flanked laterally by the branches of the crown which thus form two defense casemates. In the axis of the capital, on the other side of the courtyard, a small powder magazine, with an elliptical arch vault, is arranged transversally. The bastion, considerably overgrown, must have housed artillery as evidenced by the presence of several masonry niches. This building, abandoned, should be restored as evidenced by a renovation notice posted on the facade and dated 24/02/2011. Next comes the curtain wall 19-20, pierced in its center by the postern leading to the redoubt H which, itself, is part of the counterscarp of the enclosure, which will be discussed later. The bastion 20 has its gorge occupied over its entire width by the redoubt B (1809-1813). In chevron shape, it had an entrance protected by a double-leaf drawbridge. Also topped by an infantry parapet, it however has only one level of bombproof casemates and its courtyard has no proper defense except firing loopholes to enfilade the neighboring curtain walls. The bastion is accessible by a ramp on which guns could be hauled up to their position on the parapet. Five deep (150 cm) niches in special concrete, 105 cm thick, adorn the latter, testifying to a modernization after 1870. With these niches, the most remarkable elements of this redoubt are unquestionably the defensive grilles topping the redoubt. Studded with five-pointed terminations, they are among the most elaborate we have encountered. A hell of a ironwork whose safeguarding, we hope, was included in the plan of the restorations that were in progress during our visit (04/2012). The curtain wall 20-21, besides the postern towards the redoubt G, houses the main access from the city to the countryside. The Bangor gate, which will be discussed later, was doubled, on the scarp side, by the Vauban gate (1864-1865). It is the most elaborate gate of the enclosure. On the curtain wall side, it was preceded by a bascule drawbridge below. On the city side, we will note the stone benches incorporated into the support walls of the covering earth. The bastion 21 also includes an artillery parapet with some masonry niches, including a pair in the central axis. The redoubt C partially occupies its gorge. In its form, it is similar to redoubt A, but significantly smaller and with only one level. Started in 1812, it will in reality only be completed in…1868 and its practically non-existent defensive capacities clearly did not grieve the ultimate decision-makers. Its tops being below the artillery position of the bastion, will not be developed. The redoubt C now serves as a depot for the road service. At the rear right of the redoubt, placed perpendicularly to it, we were surprised to find a powder magazine model 1874 simplified. Preceded by a courtyard the massive structure has its storage room (25 × 6 m) showing a segmental arch vault. It is in fact a semicircular arch extending into the side channels. As a peculiarity, we will note a panel sliding vertically in front of the opening of the light shaft, of which the guides, the pulleys and fixing hooks remain. The metallic elements are of course in non-ferrous metal. The capacity of this magazine must have been around 90 tons. Closed by the town hall, this magazine is preserved from degradation and it has even kept its lightning rods. The curtain wall 21-22 joins the inner harbor at the level of the military hospital (1768), following a steep slope. Several terraces, with infantry parapets, communicate by tunnels with stairs. One of them bears the year 1865 on its pediment. North of the outer harbor, the Beau Soleil work assumes as best as it can the junction with the citadel. A hornwork built from 1868 to 1870, its scarp and counterscarp are revetted and the lateral ditches debouch perpendicularly to the inner harbor. Its frontal curtain wall has casemated coffers. The one on the left aligns loopholes only for musket fire, the one on the right comprises two artillery embrasures. In the heart of the work, to the right of an artillery platform, a bombproof building houses the barracks and the powder magazine. The masonry is in perfect state of preservation and this private property was for sale in 2012. Let us now return to the left of bastion 19. In front of the line just described, is the ditch of the enclosure, a ditch whose counterscarp has a casemated gallery up to the right of bastion 21. This gallery is only interrupted by the posterns of the redoubts G and H as well as by the Bangor gate (1803-1808) which is located in the extension of the road crossing the rampart of the scarp of the enclosure by the Vauban gate. This Bangor gate, called Royal gate under the Restoration and clearly less elaborate than the Vauban gate, is flanked by two guardhouses into which the scarp gallery debouches. From the outside, its access is made on a descending slope to get rid of the glacis and the path comprises two turns to avoid possible enfilade fire. The gate tunnel is defended by a lateral rifle gallery only accessible from one of the guardhouses. We note between the two gates a Regelbau R 638 which served as a hospital during the Second World War and still has its doors, including the interior sliding ones. The northern end of the scarp gallery, manifestly of later construction, comprises interior chicanes while all its other casemates are connected by a central corridor. Each casemate is studded, on both sides of the corridor, with a small loophole allowing to delay the progression of an enemy who would have reached the gallery. The redoubts G and H are identical. In the shape of a pentagon open at the gorge, they each surmount a narrow access path to the city. This path, after having passed the scarp through a postern, crosses the ditch in a kind of hollow caponier whose flanks would not be surprising to have been infantry parapets for actions enfilading the ditch. Under the counterscarp redoubts, the path divides into two branches debouching laterally onto the glacis. These paths, under the redoubts, are covered from rifle loopholes. In fact, these redoubts, extremely well thought out, are connected to the counterscarp gallery. Access to their tops, an infantry position, is done completely independently of the path crossing them. At the top of the counterscarp, each flank of the redoubt comprises two artillery embrasures prohibiting any approach to the ditch. They too are only accessible via the counterscarp galleries. The redoubt G is open to all winds, while the G has had some grilles installed. The only somewhat notable difference between the two is the presence of two stones engraved with a scallop shell in the passage at the level of the path split. Remarkable for the diversity of its components, the urban enclosure requires practically a full day of visit. Day tourists will have great difficulty covering both the citadel and the urban enclosure, at the very least if they are keen on military architecture.

Pevnost Lorient, Belle-Île. Přání Vaubana, neustále odkládáno pro nedostatek prostředků a nakonec realizováno úsporně po tři čtvrtiny století, městské opevnění Palais se skutečně jeví jako poslední bastionový val obklopující město postavené ve Francii. Krize drážkového dělostřelectva jej učiní zastaralým ještě než je dokončeno, takže nemůžeme ani tvrdit, že bylo ozbrojeno, přinejmenším na svých pozemních frontách. Nicméně si zaslouží být popsáno, protože nejenže je málo známé, ale jeho koncept a rozmanitost jeho reduitů z něj činí skutečnou kuriozitu. Ideálně bychom měli převzít in extenso pozoruhodnou práci paní Portier Carlette a pana Poutorda Jacquese (viz bibliografie), ve které jsou detailně popsány nekonečné peripetie vzniku tohoto opevnění. Záměrně volíme popis spíše než podrobný historický výklad, a to tím bez výčitek, že v době, kdy jsou tyto řádky publikovány, a přestože vydáno v červenci 1998, je dotyčná kniha stále k dispozici u Société Historique de Belle-Île. Shrňme si: následně po stanovisku Vaubana jsou všichni zajedno – kromě Angličanů -: městské opevnění je nutností. Obsazením jižních a západních výšin Palais by byla citadela chráněna před příliš blízkými přímými pohledy vyloděných vojsk. V roce 1761 Angličané přistávají nedaleko mysu Kerdonis. Guvernér ostrova nechá urychleně vztyčit na jihu reduty, které budou moci klást jen malý odpor a které vetřelec obsadí. Aby dostal citadelu, nainstaluje své dělostřelectvo v dominantní pozici na linii určené Vaubanem pro zřízení opevnění. Psát, že jeho absence stála Francii ostrov, by představovalo odvážný postulát, protože, jak známo, s "kdyby" by se dal Paříž dát do láhve. Nicméně zůstává, že Angličan mohl obsadit výhodné pozice a odtud dosáhnout cíle každého obléhání: vytvořit průlom ve hradbě posledního útočiště odporu. Za Revoluce jsou reduty znovu obsazeny, zpevněny a spojeny palisádou. Bude však třeba počkat na Konzulát, než budou přiděleny první podstatné kredity. Lze pak rozlišit tři pracovní období; od 1803 do 1814, 1840 a konečně 1861-1878. Kousek po kousku bude opevnění nakonec nabývat tvaru a doplňovat se. Nejprve jižní fronta, námořní fronta, poté západní fronta a konečně spojení s citadelou na severu s dílem Beau Soleil. Proti směru hodinových ručiček projdeme různé prvky tohoto opevnění, které se k nám dostalo neporušené až na jednu výjimku. A přesně s ní začneme. Úhel námořních a pozemních front určuje pro tento poslední začátek kurtiny 18-19. V rámci shromážděné bohaté dokumentace nacházíme zmínku o alespoň dvou bateriích, které mohly být na tomto místě instalovány. Protože jsou hlášeny současně, nemohou být jedné a nedělitelné, konkrétně baterie řezu 18 a baterie Vésuve. Řez 18, nemohli jsme jej přesně umístit a nevíme, zda měl mít účinek na moři nebo na zemi. Baterie Vésuve naopak by se nacházela v tomto úhlu pro účinek na námořní cíle. Bez popisu však víme, že je dílem vůle generála Quantina, který v roce 1801 nechal zařídit baterie Hoche, Vésuve a Etna (viz Belle-Île (ostrov)). Nevíme, odkud taková označení pocházejí, ale z poznámek DRAC (Direction Régionale des Affaires Culturelles) víme, že baterie Vésuve byla vyřazena až po přepracování baterií Taillefer a Ramonette, tedy kolem roku 1881. Dvě staré pohlednice ukazující starý mlýn Bigarré za kurtinou 18-19 umožňují v pozadí rozeznat dvě děla velkého kalibru (19 c nebo 24 c) namířená na volné moře a mající jako přední stranu pouze malou zeď parapetu valu. Zde, pro nedostatek informací, jsou všechny hypotézy otevřené. Bateriová děla? "Květináčová" děla? Abychom se neopakovali, nedostal se k nám žádný plán a na místě, Němci všechno srovnali, aby zalili betonový úkryt, jsme nemohli objevit sebemenší stopu moderní pobřežní baterie, čili po roce 1874, nebo po objevení se kusů 24 c G model 1876, které se zdají být těmi rozpoznatelnými na pohlednicích. V době psaní těchto řádků, nikde není tato výzbroj na tomto místě hlášena. Obrana ostrova v tomto posledním čtvrtletí 19. století je mimochodem dobře definována bateriemi Taillefer, Ramonette a Gros Rocher. Co tedy tam dělají tato děla? Navíc, mezi úhlem opevnění a prvními domy, dostupný prostor pro dvě palebná postavení pro děla velkého kalibru a jejich nevyhnutelné impedimenta, to znamená velmi tlustý parapet, traversy, niky pro bezpečnostní výstřely, prachárnu, velitelský a palebný post, to všechno se nemůže vejít na takový kapesní kapesníček. Vsadíme se, že velmi efektivní místní Historická společnost, nyní konfrontovaná s otázkou, jednoho dne vyhrabá dokument, který to objasní. V úhlu pozemních a námořních front zřídili Němci malý kulometný post, který se dokonale integruje do valu. Několik pozic pro dělostřelecké kusy, traversy s malými nikami, korunuje escarpu kurtiny 18-19. Úhel této kurtiny s bastionem 19 je obsazen branou Locmaria (1849-1850), dobře chráněnou za východním úhlem bastionu. Nadšenec neopomene jít se podívat na její singulární obranné zařízení zahrnující otvor v stropě galerie procházející valem, otvor, který může sloužit jako padací mříž. Reduit A (1812-1815) má tvar bastionované koruny. Zabírá kořen bastionu 19, zahrnuje dvě úrovně místností pro vojsko a je korunován pěchotním parapetem a… latrínami nad vchodem. Nádvoří reduitu je bočně flankováno rameny koruny, které tak tvoří dvě obranné kasematy. V ose hlavní linie, na druhé straně nádvoří, je malá prachárna s eliptickým klenbovým obloukem, uspořádaná příčně. Bastion, značně zarostlý, musel ukrývat dělostřelectvo, jak dokazuje přítomnost několika zděných nik. Tato budova, opuštěná, by měla být restaurována, jak svědčí oznámení o rekonstrukci vyvěšené na fasádě a datované 24.02.2011. Následuje kurtina 19-20, proražená ve svém středu postranní branou vedoucí k reduitu H, který sám je součástí kontreskarpy opevnění, o kterém bude řeč později. Bastion 20 má svou šíji obsazenou po celé šířce reduitem B (1809-1813). Ve tvaru chevronu, měl vchod chráněný dvojitým padacím mostem. Také korunován pěchotním parapetem, má však pouze jednu úroveň bomboneprůstřelných kasemat a jeho nádvoří nemá vlastní obranu kromě střílen k postřelování sousedních kurtin. Bastion je přístupný rampou, po které mohla být děla vytahována až na jejich pozici na parapetu. Pět hlubokých (150 cm) nik ze speciálního betonu, o tloušťce 105 cm, zdobí posledně jmenovaný, svědčící o modernizaci po roce 1870. S těmito nikami, nejpozoruhodnějšími prvky tohoto reduitu jsou nepochybně obranné mříže korunující reduit. Ozdobené pěticípými zakončeními, patří mezi nejpropracovanější, které jsme měli možnost potkat. Zatracená kovářská práce, jejíž záchrana, doufáme, byla zahrnuta do plánu restaurací, které byly v průběhu naší návštěvy (04/2012). Kurtina 20-21, kromě postranní brány k reduitu G, hostí hlavní přístup z města na venkov. Brána Bangor, o které bude řeč později, byla zdvojena, na straně escarpy, branou Vauban (1864-1865). Je to nejpropracovanější brána opevnění. Na straně kurtiny jí předcházel pod ní padací most na principu vahadla. Na straně města, zaznamenáme kamenné lavice zabudované do opěrných zdí krycí zeminy. Bastion 21 také zahrnuje dělostřelecký parapet s několika zděnými nikami, včetně páru v centrální ose. Reduit C částečně obsazuje jeho šíji. Svým tvarem je podobný reduitu A, ale výrazně menší a s pouze jednou úrovní. Zahájen v roce 1812, bude ve skutečnosti dokončen až v…1868 a jeho prakticky nulové obranné schopnosti zjevně nermoutily konečné rozhodovatele. Jeho vršky, nacházející se pod úrovní dělostřelecké pozice bastionu, nebudou upraveny. Reduit C nyní slouží jako sklad pro službu údržby silnic. V zadní pravé části reduitu, umístěném kolmo k němu, jsme měli překvapení najít prachárnu model 1874 zjednodušenou. Předcházen nádvořím má masivní stavba svůj skladovací prostor (25 × 6 m) ukazující klenbu segmentového oblouku. Ve skutečnosti se jedná o kruhový oblouk pokračující do bočních kanálů. Jako zvláštnost, zaznamenáme panel klouzající svisle před otvorem světlíku, z něhož zůstaly vodítka, kladky a upevňovací háky. Kovové prvky jsou samozřejmě z neželezného kovu. Kapacita tohoto magazínu se musela blížit 90 tunám. Uzavřeno radnicí, tento magazín je chráněn před poškozením a dokonce si zachoval své hromosvody. Kurtina 21-22 se připojuje k vnitřnímu přístavu na úrovni vojenské nemocnice (1768), následujíc strmý svah. Několik teras, s pěchotními parapety, komunikuje tunely se schody. Jeden z nich nese na svém frontonu rok 1865. Na sever od vnějšího přístavu přebírá dílo Beau Soleil seč může spojení s citadelou. Jako korunní dílo postavené od 1868 do 1870, jeho escarpa a kontreskarpa jsou obloženy a boční příkopy ústí kolmo k vnitřnímu přístavu. Jeho frontální kurtina má kasematované kaponiéry. Levá řadí pouze střílny pro puškovou palbu, pravá zahrnuje dvě dělostřelecké střílny. V srdci díla, napravo od dělostřelecké platformy, bomboneprůstřelná budova ukrývá ubytovnu a prachárnu. Zdivo je v dokonalém stavu zachování a tento soukromý majetek byl v roce 2012 na prodej. Vraťme se nyní k levé straně bastionu 19. Před právě popsanou linií se nachází příkop opevnění, příkop, jehož kontreskarpa má kasematovanou galerii až k pravé straně bastionu 21. Tato galerie je přerušena pouze postranními branami reduitů G a H stejně jako branou Bangor (1803-1808), která se nachází v prodloužení cesty procházející valem escarpy opevnění branou Vauban. Tato brána Bangor, zvaná Královská brána za Restaurace a výrazně méně propracovaná než brána Vauban, je flankována dvěma strážními domky, do kterých ústí escarpová galerie. Zvenčí je její přístup proveden s klesajícím sklonem, aby se zbavila glacis, a cesta obsahuje dvě zatáčky, aby se zabránilo eventuální palbě do boků. Tunel brány je bráněn boční střeleckou galerií, která je přístupná pouze z jednoho ze strážních domků. Všimněme si mezi dvěma branami Regelbau R 638, který sloužil jako nemocnice během druhé světové války a stále má své dveře, včetně vnitřních posuvných. Severní konec escarpové galerie, zjevně pozdější konstrukce, zahrnuje vnitřní zákruty, zatímco všechny její ostatní kasematy jsou spojeny centrální chodbou. Každá kasemata je opatřena, na obou stranách chodby, malou střílnou umožňující zpomalit postup nepřítele, který by se dostal do galerie. Reduity G a H jsou identické. Ve tvaru pětiúhelníku otevřeného na šíji, každý překrývá úzkou přístupovou cestu k městu. Tato cesta, po překonání escarpy postranní branou, prochází příkopem v jakési hluboké kaponiéře, jejíž boky by nepřekvapilo, kdyby byly pěchotními parapety pro akce postřelující příkop. Pod kontreskarpovými reduity se cesta dělí na dvě větve ústící bočně na glacis. Tyto cesty, pod reduity, jsou postřelovány z puškových střílen. Ve skutečnosti, tyto reduity, extrémně dobře promyšlené, jsou spojeny s kontreskarpovou galerií. Přístup k jejich vrškům, pěchotní pozice, se děje zcela nezávisle na cestě, která je protíná. Na vrcholu kontreskarpy, každý bok reduitu zahrnuje dvě dělostřelecké střílny zakazující jakýkoli přístup k příkopu. Také ty jsou přístupné pouze přes kontreskarpové galerie. Reduit G je otevřen všem větrům, zatímco G měl nainstalováno několik mříží. Jediný trochu pozoruhodný rozdíl mezi nimi je přítomnost dvou kamenů vyrytých s lasturou svatého Jakuba v průchodu na úrovni rozdělení cesty. Pozoruhodné rozmanitostí svých komponent, městské opevnění vyžaduje prakticky celý den návštěvy. Jednodenní turisté budou mít velké potíže zvládnout jak citadelu, tak městské opevnění, přinejmenším pokud jsou nadšenci vojenské architektury.