Place de Lorient, Belle-Île, sud-est du Palais. 500 mètres à peine au sud-est de l'enceinte urbaine de Palais, un éperon rocheux fut choisi dès 1692 pour y asseoir une batterie. Celle-ci va connaître plusieurs remaniements jusqu'à devenir, en 1778, une batterie protégée sur tout son périmètre soit d'un fossé (côté gorge) soit d'une escarpe déroctée (front de tête). On la renseigne, en 1788, 1803 et 1810, armée de 4 canons dont deux de 36 et deux de 24 ainsi que d'un mortier de 12 pouces. En 1793, on y construit un four à réverbère tandis que l'on préconise, en 1814, de l'entourer de trous de loups. En 1847, on admet une nouvelle réorganisation, mais ce ne sera qu'en 1861 que l'on construira un corps de garde modèle 1846 n° 3 pour 20 hommes avec une batterie de 4 pièces. Suivant les progrès de l'artillerie rayée, elle sera à nouveau modernisée de 1877 à 1881, conformément à une décision de la commission de défense des côtes du 11 juillet 1874. Son corps de garde va être étêté, recouvert d'un épais matelas de terre, et entouré d'une galerie voûtée en demi berceau. Seule sa face côté terre conservera des ouvertures dans un fossé soigneusement taillé dans le roc. Dans le prolongement de cette façade, un mur d'enceinte avec entrée décalée sur la gauche, suivi d'une branche tombante, fera de la pointe rocheuse un authentique éperon barré. L'entrée de la batterie, pourvue d'un pont à bascule en dessous, est une porte cochère surmontée de la date 1882 aujourd'hui (04/2012) très effacée. L'escarpe de gorge est défendue par un bastionnet non crénelé situé à la gauche de l'entrée. Dans la capitale du front de tête, une imposante traverse creuse sera élevée. Cette traverse a la particularité d'être un triangle isocèle à la pointe tronquée ; la partie horizontale sommitale de sa façade étant moindre que la largeur de l'abri. Cette traverse faisait partie intégrante du rempart. L'armement alors prévu fut de 4 canons de 19 cm. Le 27 mai 1889, elle est encore classée en deuxième importance en raison de sa position stratégique. Elle croisait ses feux avec le fort de Taillefer, interdisant de la sorte le mouillage devant Le Palais, mais aussi avec les pièces de la pointe du Gros Rocher, 2 250 m au sud-est, couvrant ainsi les approches de la plage de Bordardoué. Elle est réputée avoir été toujours opérationnelle en 1914, ce dont nous doutons. En effet, si tel avait été le cas, elle aurait subi quelque bétonnage et, au moins, le creusement de magasins à l'épreuve, sous roc. Or ce ne fut pas le cas. En revanche, d'après la Société Historique locale, des canons de 95 mm de campagne y auraient été stockés. Il doit s'agir notamment de ceux prévus pour la batterie annexe du Gros Rocher, mais il ne peut être exclu que l'on ait prévu d'en armer la pointe de Ramonette jusqu'en… 1914. Qu'en fut-il des tubes de 19 cm ? Furent-ils effectivement mis en place ? En l'état actuel de nos recherches, rien ne permet de l'affirmer. Durant la seconde guerre mondiale, les Allemands vont agrandir une petite maison construite dans l'enceinte du fort et construire deux casemates dont l'une existe encore, incorporée dans la partie sommitale de la traverse. En mai 1945, le fort possédait encore deux canons de 75 mm et un affût quadruple antiaérien de 20 mm. Vendu par les Domaines en 1954, le fort est depuis lors une propriété privée, passée par plusieurs mains. L'un des propriétaires a totalement arasé le parapet de tir ce qui a permis de découvrir l'arrière de la traverse et d'y organiser deux fenêtres donnant sur la mer. Malgré bien des tentatives, nous n'avons pu entrer en contact avec les propriétaires tant et si bien que lors de notre périple bellilois, en avril 2012, nous n'avons pu pousser plus avant nos investigations. Vu depuis l'extérieur, hormis la disparition du parapet et l'absence de toute trace des batteries antérieures, l'ensemble paraît en très bien conservé. Le flanc du corps de garde donnant sur le fossé ainsi que le parapet le surmontant sont en parfait état. Á l'instar des autres constructions modèle 1846 de l'île, Ramonette est inscrit à l'inventaire des Monuments Historiques depuis le 30 octobre 2000. Parfois orthographiée « Ramonet ». Propriété privée.

Festung von Lorient, Belle-Île, südöstlich von Palais. Kaum 500 Meter südöstlich der städtischen Umfriedung von Palais wurde bereits 1692 ein felsiger Sporn gewählt, um dort eine Batterie zu gründen. Diese wird mehrere Überarbeitungen erfahren, bis sie 1778 zu einer Batterie wird, die auf ihrem gesamten Umfang entweder durch einen Graben (Kehlseite) oder durch eine ausgebrochene Eskarpe (Kopffront) geschützt ist. Man meldet sie 1788, 1803 und 1810, bewaffnet mit 4 Kanonen, davon zwei von 36 und zwei von 24 sowie einem Mörser von 12 Zoll. 1793 baut man dort einen Reverberierofen, während man 1814 empfiehlt, sie mit Wolfsgruben zu umgeben. 1847 lässt man eine neue Reorganisation zu, aber erst 1861 wird man eine Wache Modell 1846 Nr. 3 für 20 Mann mit einer Batterie von 4 Geschützen bauen. Den Fortschritten der gezogenen Artillerie folgend, wird sie von 1877 bis 1881 erneut modernisiert, gemäß einer Entscheidung der Kommission für Küstenverteidigung vom 11. Juli 1874. Ihre Wache wird geköpft, mit einer dicken Erdschicht bedeckt und von einer gewölbten Galerie in halber Tonne umgeben. Nur ihre landseitige Seite wird Öffnungen in einem sorgfältig in den Fels gehauenen Graben behalten. In Verlängerung dieser Fassade wird eine Umfassungsmauer mit nach links versetztem Eingang, gefolgt von einem abfallenden Ast, aus der felsigen Spitze einen echten gesperrten Sporn machen. Der Eingang der Batterie, versehen mit einer darunter liegenden Klappbrücke, ist ein großes Tor, über dem das Datum 1882 heute (04/2012) sehr verblasst ist. Die Kehleskarpe wird durch eine ungezinnerte kleine Bastion verteidigt, die links des Eingangs liegt. In der Kaserne der Kopffront wird eine imposante Hohltraverse errichtet. Diese Traverse hat die Besonderheit, ein gleichschenkliges Dreieck mit abgeschnittener Spitze zu sein; der horizontale Gipfelteil ihrer Fassade ist geringer als die Breite des Unterschlupfs. Diese Traverse war integraler Bestandteil der Mauer. Die damals vorgesehene Bewaffnung war 4 Kanonen von 19 cm. Am 27. Mai 1889 ist sie aufgrund ihrer strategischen Position noch in zweiter Wichtigkeit eingestuft. Sie kreuzte ihr Feuer mit dem Fort Taillefer, verhinderte so das Ankern vor Le Palais, aber auch mit den Geschützen der Spitze des Gros Rocher, 2 250 m südöstlich, und deckte so die Annäherungen an den Strand von Bordardoué. Sie soll 1914 noch immer betriebsbereit gewesen sein, was wir bezweifeln. Tatsächlich, wenn dies der Fall gewesen wäre, hätte sie eine Betonierung und, zumindest, den Aushub von gepanzerten Magazinen im Fels erfahren. Doch das war nicht der Fall. Andererseits, laut der lokalen Historischen Gesellschaft, sollen dort Feldkanonen von 95 mm gelagert worden sein. Es handelt sich insbesondere um die für die Nebenbatterie des Gros Rocher vorgesehenen, aber es kann nicht ausgeschlossen werden, dass man vorhatte, die Spitze von Ramonette bis… 1914 damit zu bewaffnen. Was geschah mit den Rohren von 19 cm? Wurden sie tatsächlich aufgestellt? Beim derzeitigen Stand unserer Forschrachen erlaubt nichts, das zu behaupten. Während des Zweiten Weltkriegs werden die Deutschen ein kleines Haus innerhalb der Fortumfriedung vergrößern und zwei Kasematten bauen, von denen eine noch existiert, in den Gipfelteil der Traverse integriert. Im Mai 1945 besaß das Fort noch zwei Kanonen von 75 mm und einen vierfachen Flugabwehrlafette von 20 mm. 1954 von den Domänen verkauft, ist das Fort seitdem ein Privateigentum, das durch mehrere Hände gegangen ist. Einer der Eigentümer hat die Schussbrustwehr vollständig eingeebnet, was ermöglichte, die Rückseite der Traverse freizulegen und dort zwei Fenster mit Meerblick einzurichten. Trotz vieler Versuche konnten wir keinen Kontakt mit den Eigentümern herstellen, so dass wir während unserer Belle-Île-Reise im April 2012 unsere Untersuchungen nicht weiter vorantreiben konnten. Von außen gesehen, abgesehen vom Verschwinden der Brustwehr und dem Fehlen jeglicher Spuren der früheren Batterien, scheint das Ensemble sehr gut erhalten. Die Flanke der Wache zum Graben hin sowie die sie überragende Brustwehr sind in perfektem Zustand. Wie die anderen Bauwerke Modell 1846 der Insel, ist Ramonette seit dem 30. Oktober 2000 im Inventar der Historischen Denkmäler eingetragen. Manchmal buchstabiert « Ramonet ». Privateigentum.

Vesting van Lorient, Belle-Île, zuidoostelijk van Palais. Nauwelijks 500 meter ten zuidoosten van de stadsomwalling van Palais werd reeds in 1692 een rotsachtige uitloper gekozen om er een batterij te vestigen. Deze zal verschillende herzieningen kennen tot ze in 1778 een batterij wordt die over haar hele perimeter beschermd is hetzij door een gracht (keelzijde) hetzij door een uitgehakte escarp (kopfront). Men meldt haar, in 1788, 1803 en 1810, bewapend met 4 kanonnen waarvan twee van 36 en twee van 24 evenals een mortier van 12 duim. In 1793 bouwt men er een reverberatieoven terwijl men in 1814 aanbeveelt ze te omringen met wolfskuilen. In 1847 laat men een nieuwe reorganisatie toe, maar het zal pas in 1861 zijn dat men een wacht model 1846 nr. 3 voor 20 man zal bouwen met een batterij van 4 stukken. Volgend op de vooruitgang van de getrokken artillerie, zal ze opnieuw gemoderniseerd worden van 1877 tot 1881, overeenkomstig een beslissing van de commissie voor kustverdediging van 11 juli 1874. Haar wacht zal worden onthoofd, bedekt met een dikke matras aarde, en omringd door een gewelfde galerij in halve ton. Alleen haar landzijde zal openingen behouden in een zorgvuldig in de rots uitgehakte gracht. In het verlengde van deze gevel, een ommuuringsmuur met ingang verschoven naar links, gevolgd door een vallende tak, zal van de rotsachtige punt een authentieke geblokkeerde uitloper maken. De ingang van de batterij, voorzien van een ophaalbrug eronder, is een poortpoort overwelfd door de datum 1882 vandaag (04/2012) zeer vervaagd. De keelescarp wordt verdedigd door een niet gekanteelde kleine bastion gelegen links van de ingang. In de kapitaal van het kopfront, zal een imposante holle traverse worden opgericht. Deze traverse heeft de eigenaardigheid een gelijkbenige driehoek te zijn met afgeknotte punt; het horizontale topdeel van haar gevel is kleiner dan de breedte van de schuilplaats. Deze traverse maakte integraal deel uit van de wal. De toen voorziene bewapening was 4 kanonnen van 19 cm. Op 27 mei 1889, is ze nog geklasseerd in tweede belangrijkheid wegens haar strategische positie. Ze kruiste haar vuren met het fort van Taillefer, verbood aldus het ankeren voor Le Palais, maar ook met de stukken van de punt van de Gros Rocher, 2 250 m zuidoostelijk, dekking gevend zo de benaderingen van het strand van Bordardoué. Ze staat bekend altijd operationeel te zijn geweest in 1914, wat we betwijfelen. Inderdaad, als dat het geval was geweest, zou ze enige betonnering hebben ondergaan en, tenminste, de uitgraving van gepantserde magazijnen, onder rots. Maar dat was niet het geval. Daarentegen, volgens de lokale Historische Vereniging, zouden er veldkanonnen van 95 mm zijn opgeslagen. Het moet vooral gaan om die voorzien voor de annexbatterij van de Gros Rocher, maar het kan niet worden uitgesloten dat men van plan was de punt van Ramonette ermee te bewapenen tot in… 1914. Wat gebeurde er met de buizen van 19 cm? Werd ze effectief geplaatst? In de huidige staat van ons onderzoek, laat niets toe dat te bevestigen. Tijdens de tweede wereldoorlog, zullen de Duitsers een klein huis binnen de fortomheining vergroten en twee kazematten bouwen waarvan één nog bestaat, geïncorporeerd in het toppdeel van de traverse. In mei 1945, bezat het fort nog twee kanonnen van 75 mm en een vierdubbel antiluchtvaffuit van 20 mm. Verkocht door de Domeinen in 1954, is het fort sindsdien een privé-eigendom, door verscheidene handen gegaan. Een van de eigenaars heeft de schootsborstwering volledig met de grond gelijk gemaakt wat toeliet de achterkant van de traverse te ontdekken en er twee ramen met zeezicht in te richten. Ondanks vele pogingen, konden we geen contact leggen met de eigenaars zodanig dat tijdens onze Belle-Île-reis, in april 2012, we ons onderzoek niet verder konden voeren. Gezien van buiten, behalve de verdwijning van de borstwering en de afwezigheid van enig spoor van de vroegere batterijen, lijkt het ensemble zeer goed bewaard. De flank van de wacht uitkomend op de gracht evenals de borstwering die ze overtreft zijn in perfecte staat. Net als de andere constructies model 1846 van het eiland, is Ramonette ingeschreven in de inventaris van Historische Monumenten sinds 30 oktober 2000. Soms gespeld « Ramonet ». Privé-eigendom.

Fortress of Lorient, Belle-Île, southeast of Palais. Barely 500 meters southeast of the urban enclosure of Palais, a rocky spur was chosen as early as 1692 to establish a battery there. This one will undergo several modifications until becoming, in 1778, a battery protected on its entire perimeter either by a ditch (gorge side) or by a rock-cut scarp (head front). It is reported, in 1788, 1803 and 1810, armed with 4 cannons including two of 36 and two of 24 as well as a mortar of 12 inches. In 1793, a reverberatory furnace is built there while it is recommended, in 1814, to surround it with wolf pits. In 1847, a new reorganization is admitted, but it will only be in 1861 that a guardhouse model 1846 no. 3 for 20 men with a battery of 4 pieces will be built. Following the progress of rifled artillery, it will be modernized again from 1877 to 1881, in accordance with a decision of the coast defense commission of July 11, 1874. Its guardhouse will be decapitated, covered with a thick mattress of earth, and surrounded by a vaulted gallery in half barrel. Only its land-side face will retain openings in a ditch carefully carved into the rock. In the extension of this facade, an enclosure wall with entrance shifted to the left, followed by a falling branch, will make the rocky point an authentic barred spur. The entrance of the battery, provided with a drawbridge below, is a carriage gate surmounted by the date 1882 today (04/2012) very faded. The gorge scarp is defended by a non-crenellated small bastion located to the left of the entrance. In the capital of the head front, an imposing hollow traverse will be raised. This traverse has the particularity of being an isosceles triangle with a truncated point; the horizontal summit part of its facade being less than the width of the shelter. This traverse was an integral part of the rampart. The armament then planned was 4 cannons of 19 cm. On May 27, 1889, it is still classified in second importance due to its strategic position. It crossed its fires with the fort of Taillefer, thus prohibiting anchoring in front of Le Palais, but also with the pieces of the point of Gros Rocher, 2,250 m to the southeast, thus covering the approaches to the beach of Bordardoué. It is reputed to have still been operational in 1914, which we doubt. Indeed, if that had been the case, it would have undergone some concreting and, at least, the excavation of shell-proof magazines, under rock. But that was not the case. On the other hand, according to the local Historical Society, field cannons of 95 mm would have been stored there. It must be notably those intended for the annex battery of Gros Rocher, but it cannot be excluded that it was planned to arm the point of Ramonette with them until… 1914. What happened to the tubes of 19 cm? Were they effectively installed? In the current state of our research, nothing allows to affirm it. During the Second World War, the Germans will enlarge a small house built within the fort enclosure and build two casemates one of which still exists, incorporated into the summit part of the traverse. In May 1945, the fort still possessed two cannons of 75 mm and a quadruple anti-aircraft mounting of 20 mm. Sold by the Domains in 1954, the fort has since been a private property, passed through several hands. One of the owners completely leveled the firing parapet which allowed to discover the back of the traverse and to arrange two windows with sea view there. Despite many attempts, we could not get in touch with the owners so much so that during our Belle-Île journey, in April 2012, we could not push further our investigations. Seen from the outside, apart from the disappearance of the parapet and the absence of any trace of the earlier batteries, the ensemble appears very well preserved. The flank of the guardhouse facing the ditch as well as the parapet surmounting it are in perfect condition. Like the other model 1846 constructions of the island, Ramonette is registered in the inventory of Historical Monuments since October 30, 2000. Sometimes spelled « Ramonet ». Private property.

Pevnost Lorient, Belle-Île, jihovýchodně od Palais. Pouhých 500 metrů jihovýchodně od městského opevnění Palais byl již v roce 1692 zvolen skalnatý výběžek k založení baterie. Tato bude prodělávat několik přestaveb, až se v roce 1778 stane baterií chráněnou po celém svém obvodu buď příkopem (na straně hrdla) nebo vylámanou eskapou (na čelním frontu). Udává se, v letech 1788, 1803 a 1810, vyzbrojena 4 děly, z toho dvě ráže 36 a dvě ráže 24 a také moždířem 12 palců. V roce 1793 se tam staví odrazná pec, zatímco se v roce 1814 doporučuje obklopit ji vlčími jámami. V roce 1847 se připouští nová reorganizace, ale až v roce 1861 se postaví strážnice model 1846 č. 3 pro 20 mužů s baterií 4 děl. Podle pokroku drážkového dělostřelectva bude znovu modernizována od roku 1877 do 1881, v souladu s rozhodnutím komise pro obranu pobřeží z 11. července 1874. Její strážnice bude sťata, pokryta tlustou vrstvou zeminy a obklopena klenutou galerií v poloválci. Pouze její strana obrácená k zemi si zachová otvory v příkopu pečlivě vytesaném ve skále. V prodloužení této fasády, ohradní zeď s posunutým vchodem vlevo, následovaná sestupnou větví, učiní ze skalnatého výběžku autentický zablokovaný výběžek. Vstup do baterie, opatřený pod ní zvedacím mostem, je vjezdová bruna završená datem 1882 dnes (04/2012) velmi vybledlým. Hrdlová eskarp je bráněna neciněným malým bastionem umístěným vlevo od vchodu. V kapitále čelního frontu bude vztyčena impozantní dutá traversa. Tato traversa má zvláštnost, že je rovnoramenným trojúhelníkem se zkráceným hrotem; horizontální vrcholová část její fasády je menší než šířka úkrytu. Tato traversa byla nedílnou součástí hradby. Tehdy plánovaná výzbroj byla 4 děla ráže 19 cm. Dne 27. května 1889 je stále klasifikována jako druhořadá kvůli své strategické pozici. Křížila své palby s fortem Taillefer, zakazujíc tak kotvení před Le Palais, ale také s děly z výběžku Gros Rocher, 2 250 m jihovýchodně, kryjíc tak přístupy k pláži Bordardoué. Má pověst, že byla stále operační v roce 1914, čemuž pochybujeme. Skutečně, pokud by tomu tak bylo, byla by podstoupila nějaké betonování a, alespoň, hloubení odolných skladů, pod skálou. Ale to nebyl případ. Naopak, podle místní Historické společnosti, by tam byla skladována polní děla 95 mm. Musí jít zejména o ta určená pro vedlejší baterii Gros Rocher, ale nelze vyloučit, že se plánovalo vyzbrojit jimi výběžek Ramonette až do… 1914. Co se stalo s hlavněmi ráže 19 cm? Byly skutečně instalovány? Při současném stavu našeho výzkumu, nic neumožňuje to potvrdit. Během druhé světové války, Němci zvětší malý dům postavený v areálu fortu a postaví dvě kasematy, z nichž jedna stále existuje, začleněná do vrcholové části traversy. V květnu 1945, fort ještě vlastnil dvě děla ráže 75 mm a čtyřnásobný protiletadlový podvozek ráže 20 mm. Prodán Doménami v roce 1954, je fort od té doby soukromým vlastnictvím, prošel několika rukama. Jeden z vlastníků zcela srovnal střelecký parapet, což umožnilo odkrýt zadní část traversy a zařídit tam dvě okna s výhledem na moře. Navzdory mnoha pokusům se nám nepodařilo navázat kontakt s vlastníky, takže během naší cesty na Belle-Île v dubnu 2012 jsme nemohli naše šetření dále posunout. Při pohledu zvenčí, kromě zmizení parapetu a absence jakékoli stopy po dřívějších bateriích, se celek jeví velmi dobře zachovalý. Bok strážnice obrácený k příkopu stejně jako parapet ji překrývající jsou v perfektním stavu. Stejně jako ostatní stavby model 1846 na ostrově, je Ramonette zapsána do inventáře Historických památek od 30. října 2000. Někdy psáno « Ramonet ». Soukromý majetek.