Place de Lorient, Belle-Île. 40 m/alt. Depuis la pointe de Kerdonis, les vues s'étendent jusqu'à la pointe de Taillefer au nord-ouest et celle d'Arzic au sud-ouest. L'emplacement convient particulièrement bien pour couvrir les approches de la plage de Port-An-Dro. Vauban n'en avait rien écrit, le site lui paraissant impropre à un débarquement. Pourtant, c'est bien sur la face nord de cette pointe que l'après-midi du 22 avril 1761 l'Anglais débarque avec succès, malgré une belle résistance des troupes du chevalier de Sainte-Croix. Belle-Île allait vivre deux ans sous la coupe britannique. Restituée à la France contre Minorque aux termes du traité de Paris, le 10 février 1763, ce ne sera qu'en 1782 que l'on aménagera en terres levées un fort étoilé, entre l'actuel phare et la route côtière, espace aujourd'hui envahi par la végétation. Reste-il des vestiges de son petit corps de garde et de son petit magasin à poudre ? Si oui, ce ne devrait être que leurs fondations. La forme de cette fortification est réputée carrée avec un redan au centre de chacun de ses côtés, le tout cerné d'un fossé probablement peu profond. Notons toutefois que nous l'avons également trouvé décrite comme une étoile à cinq branches. La densité des ajoncs nous aura empêché de trancher la question. De l'autre côté de la route, côté pointe, une batterie est aménagée. En 1793 on la pourvoit d'un four à réverbère et nous savons que vers 1815, elle est armée de trois canons de 24 et d'un mortier de 10 [pouces ?]. La Commission de défense des côtes de 1841 prévoit un réduit et une batterie. La réalisation de la batterie ne se fera qu'en 1859, en contrebas de l'ancienne. En 1860, un corps de garde allongé, comprenant sept travées parallèles et implanté en arrière et au même que batterie basse était prévu. Il eut constitué une exception aux constructions modèle 1846 à l'instar du réduit de la batterie d'Arzic. Le corps de garde modèle 1846 construit en contre-haut est du type renforcé, précisément à l'emplacement de la vieille batterie. Il est particulièrement bien défilé des vues du large. Devant son entrée, une tranchée creusée dans le roc permet de rejoindre la batterie en contrebas. Cette dernière est dans état de conservation assez remarquable. Son parapet maçonné, en forme de chevron très ouvert, s'appuie de part et d'autre sur le rocher en place. Cela nous donne une longueur totale de parapet proche des vingt mètres, ce qui semble beaucoup pour l'armement prévu ; 2 canons et 2 mortiers. Sur la droite, une petite niche maçonnée marque le débouché de la tranchée provenant du corps de garde. Depuis la terrasse de ce dernier, un magnifique glacis – avec une belle population d'Orchis morio - dérocté jusqu'à la batterie devait permettre de couvrir les artilleurs par des feux d'infanterie. La tranchée, large et profonde permettait la circulation d'un charroi hippomobile. La batterie sera proposée au déclassement en juin/juillet 1874 et probablement déclassée définitivement en 1889. En 1939, il fut prévu d'installer sur le site une batterie de circonstance de 2 canons de 95 mm. Les Allemands y établiront une petite garnison reprise sous le code Wn I 319. Le corps de garde sera vendu le 3 août 1961 par les Domaines à un particulier et enfin inscrit à l'Inventaire supplémentaire des Monuments Historiques le 30 octobre 2000. Le vieux fort étoilé faisait partie du lot de la vente. Des quatorze exemplaires de l'île, le corps de garde de Kerdonis est, avec celui de la pointe des Poulains, celui qui est resté le plus dans son jus, à tout le moins pour ce qui est de l'extérieur car nous n'avons pas vu l'intérieur. Sa terrasse ne comprend aucune embrasure pour pièce d'artillerie. Apparemment fraîchement repeint (04/2012), ses maçonneries sont intactes. Notons l'absence de date au fronton et de contrepoids du pont-levis. Bien qu'inoccupé, le site demeure propriété privée.

Festung von Lorient, Belle-Île. 40 M ü M. Von der Pointe de Kerdonis erstrecken sich die Aussichten bis zur Pointe de Taillefer im Nordwesten und der Pointe d'Arzic im Südwesten. Der Standort eignet sich besonders gut, um die Annäherungen an den Strand von Port-An-Dro zu decken. Vauban hatte nichts darüber geschrieben, da ihm der Ort für eine Landung ungeeignet erschien. Doch genau an der Nordseite dieser Landspitze landeten die Engländer am Nachmittag des 22. April 1761 erfolgreich, trotz eines schönen Widerstands der Truppen des Chevalier de Sainte-Croix. Belle-Île sollte zwei Jahre unter britischer Herrschaft leben. An Frankreich zurückgegeben gegen Menorca gemäß den Bestimmungen des Vertrags von Paris am 10. Februar 1763, wurde erst 1782 ein sternförmiges Fort in Erdaufschüttungen zwischen dem heutigen Leuchtturm und der Küstenstraße angelegt, ein heute von Vegetation überwucherter Bereich. Gibt es noch Überreste seines kleinen Wachhauses und seines kleinen Pulvermagazins? Wenn ja, sollten es nur ihre Fundamente sein. Die Form dieser Befestigung gilt als quadratisch mit einer Spitze in der Mitte jeder ihrer Seiten, das Ganze umgeben von einem wahrscheinlich flachen Graben. Wir merken jedoch an, dass wir sie auch als fünfzackigen Stern beschrieben fanden. Die Dichte der Stechginster hat uns gehindert, die Frage zu klären. Auf der anderen Seite der Straße, auf der Seite der Landspitze, ist eine Batterie eingerichtet. 1793 wurde sie mit einem Reverberierofen ausgestattet und wir wissen, dass sie um 1815 mit drei 24-Kanonen und einem 10-Zoll-Mörser bewaffnet war. Die Kommission für Küstenverteidigung von 1841 sieht einen Reduit und eine Batterie vor. Die Realisierung der Batterie erfolgt erst 1859, unterhalb der alten. 1860 war ein verlängertes Wachhaus mit sieben parallelen Jochen, das dahinter und auf gleicher Höhe wie die untere Batterie angelegt werden sollte, geplant. Es hätte eine Ausnahme zu den Modellbauten von 1846 gebildet, ähnlich dem Reduit der Batterie von Arzic. Das oberhalb gebaute Wachhaus Modell 1846 ist vom verstärkten Typ, genau an der Stelle der alten Batterie. Es ist besonders gut vor Einsicht von der See gedeckt. Vor seinem Eingang ermöglicht ein in den Felsen gegrabener Graben den Zugang zur unteren Batterie. Letztere ist in einem bemerkenswerten Erhaltungszustand. Ihre gemauerte Brustwehr in Form eines sehr offenen Winkels stützt sich auf beiden Seiten auf den anstehenden Felsen. Dies ergibt eine Gesamtlänge der Brustwehr von fast zwanzig Metern, was für die geplante Bewaffnung von 2 Kanonen und 2 Mörsern viel erscheint. Rechts markiert eine kleine gemauerte Nische den Ausgang des Grabens vom Wachhaus. Von der Terrasse des letzteren aus sollte eine prächtige Glacis – mit einer schönen Population von Orchis morio – die bis zur Batterie abgesteilt war, die Geschützbedienungen durch Infanteriefeuer decken können. Der Graben, breit und tief, ermöglichte den Verkehr eines Pferdefuhrwerks. Die Batterie wurde im Juni/Juli 1874 zur Außerdienststellung vorgeschlagen und wahrscheinlich 1889 endgültig außer Dienst gestellt. 1939 war geplant, auf dem Gelände eine Behelfsbatterie von 2 Kanonen 95 mm zu installieren. Die Deutschen werden dort einen kleinen Stützpunkt einrichten, der unter dem Code Wn I 319 geführt wird. Das Wachhaus wird am 3. August 1961 von der Domänenverwaltung an einen Privatmann verkauft und schließlich am 30. Oktober 2000 in das Zusatzverzeichnis der historischen Denkmäler eingetragen. Das alte Sternfort war Teil des Verkaufsloses. Von den vierzehn Exemplaren auf der Insel ist das Wachhaus von Kerdonis, zusammen mit dem der Pointe des Poulains, dasjenige, das am ursprünglichsten geblieben ist, zumindest was das Äußere betrifft, da wir das Innere nicht gesehen haben. Seine Terrasse weist keine Schießscharten für Artilleriegeschütze auf. Offenbar frisch gestrichen (04/2012), sind seine Mauern intakt. Wir stellen das Fehlen eines Datums am Giebel und des Gegengewichts der Zugbrücke fest. Obwohl unbewohnt, bleibt das Gelände in Privatbesitz.

Vesting van Lorient, Belle-Île. 40 m/hoogte. Vanaf de pointe de Kerdonis strekken de gezichten zich uit tot de pointe de Taillefer in het noordwesten en die van Arzic in het zuidwesten. De locatie is bijzonder geschikt om de benaderingen van het strand van Port-An-Dro te dekken. Vauban had er niets over geschreven, de site leek hem ongeschikt voor een landing. Toch is het aan de noordkant van deze punt dat op de middag van 22 april 1761 de Engelsman met succes landde, ondanks een mooi verzet van de troepen van de chevalier de Sainte-Croix. Belle-Île zou twee jaar onder Britse heerschappij leven. Teruggegeven aan Frankrijk in ruil voor Minorca krachtens het Verdrag van Parijs op 10 februari 1763, zou het pas in 1782 zijn dat men een sterfort in opgeworpen aarde zou inrichten, tussen de huidige vuurtoren en de kustweg, een ruimte die vandaag door vegetatie is overwoekerd. Zijn er nog overblijfselen van zijn kleine wachtlokaal en zijn kleine kruitmagazijn? Zo ja, dan zouden het alleen hun funderingen moeten zijn. De vorm van deze versterking staat bekend als vierkant met een redan in het midden van elk van zijn zijden, het geheel omringd door een waarschijnlijk ondiepe gracht. Merken we echter op dat we het ook als een vijfpuntige ster beschreven vonden. De dichtheid van de gaspeldoorn heeft ons verhinderd de kwestie te beslechten. Aan de andere kant van de weg, aan de puntzijde, is een batterij ingericht. In 1793 werd ze voorzien van een reverberatieoven en we weten dat ze rond 1815 bewapend was met drie 24-ponder kanonnen en een 10 [duim?] mortier. De Commissie voor Kustverdediging van 1841 voorziet een reduit en een batterij. De realisatie van de batterij zal pas in 1859 plaatsvinden, beneden de oude. In 1860 was een verlengd wachtlokaal, bestaande uit zeven parallelle traveeën en geplaatst achter en op hetzelfde niveau als de lage batterij, gepland. Het zou een uitzondering hebben gevormd op de modelbouw 1846 naar het voorbeeld van het reduit van de batterij van Arzic. Het wachtlokaal model 1846 gebouwd boven is van het versterkte type, precies op de plaats van de oude batterij. Het is bijzonder goed gedekt tegen inkijk vanaf zee. Voor zijn ingang stelt een in de rots uitgegraven loopgraaf toe de batterij beneden te bereiken. Laatstgenoemde verkeert in een vrij opmerkelijke staat van bewaring. Zijn gemetselde borstwering, in de vorm van een zeer open chevron, steunt aan weerszijden op de aanwezige rots. Dit geeft ons een totale borstweringlengte van bijna twintig meter, wat veel lijkt voor de voorziene bewapening; 2 kanonnen en 2 mortieren. Aan de rechterkant markeert een kleine gemetselde nis de uitmonding van de loopgraaf afkomstig van het wachtlokaal. Vanaf het terras van laatstgenoemde zou een prachtige glacis – met een mooie populatie van Orchis morio – afgestoken tot aan de batterij, de artilleristen moeten dekken door infanterievuur. De loopgraaf, breed en diep, liet de circulatie van een paardenwagen toe. De batterij werd voorgesteld voor buitenwerkingstelling in juni/juli 1874 en waarschijnlijk definitief buiten dienst gesteld in 1889. In 1939 was het voorzien op de site een gelegenheidsbatterij van 2 kanonnen van 95 mm te installeren. De Duitsers zullen er een kleine garnizoen vestigen opgenomen onder de code Wn I 319. Het wachtlokaal zal op 3 augustus 1961 door de Domeinen verkocht worden aan een particulier en uiteindelijk ingeschreven in het Aanvullende Inventaris van Historische Monumenten op 30 oktober 2000. Het oude sterfort maakte deel uit van de verkooplot. Van de veertien exemplaren op het eiland is het wachtlokaal van Kerdonis, samen met dat van de pointe des Poulains, dat wat het meest in zijn oorspronkelijke staat is gebleven, althans wat de buitenkant betreft want we hebben het interieur niet gezien. Zijn terras omvat geen schietgat voor artilleriestuk. Blijkbaar recent geschilderd (04/2012), zijn zijn metselwerken intact. Merken we het ontbreken van een datum op de fronton en van contragewicht van de ophaalbrug op. Hoewel onbewoond, blijft de site privé-eigendom.

Fortress of Lorient, Belle-Île. 40 m/alt. From the Pointe de Kerdonis, the views extend to the Pointe de Taillefer to the northwest and that of Arzic to the southwest. The location is particularly well suited to cover the approaches to the beach of Port-An-Dro. Vauban had written nothing about it, the site seeming to him unsuitable for a landing. Yet, it is on the north face of this point that on the afternoon of April 22, 1761 the English successfully landed, despite a fine resistance from the troops of the Chevalier de Sainte-Croix. Belle-Île was to live two years under British rule. Returned to France in exchange for Minorca under the terms of the Treaty of Paris on February 10, 1763, it was not until 1782 that a star-shaped fort was built in raised earthworks, between the current lighthouse and the coastal road, an area now overgrown with vegetation. Are there any remains of its small guardhouse and its small powder magazine? If so, it should only be their foundations. The shape of this fortification is reputed to be square with a redan in the center of each of its sides, the whole surrounded by a probably shallow ditch. Let us note, however, that we also found it described as a five-pointed star. The density of the gorse prevented us from settling the question. On the other side of the road, on the point side, a battery is set up. In 1793 it was provided with a reverberatory furnace and we know that around 1815, it was armed with three 24-pounder guns and one 10 [inch?] mortar. The Coastal Defense Commission of 1841 provides for a redoubt and a battery. The realization of the battery will only take place in 1859, below the old one. In 1860, an elongated guardhouse, comprising seven parallel bays and located behind and at the same level as the low battery was planned. It would have constituted an exception to the model 1846 constructions like the redoubt of the Arzic battery. The model 1846 guardhouse built above is of the reinforced type, precisely on the site of the old battery. It is particularly well concealed from sea views. In front of its entrance, a trench dug in the rock allows access to the battery below. The latter is in a rather remarkable state of preservation. Its masonry parapet, in the shape of a very open chevron, rests on both sides on the bedrock. This gives us a total parapet length of nearly twenty meters, which seems a lot for the planned armament; 2 guns and 2 mortars. On the right, a small masonry niche marks the outlet of the trench coming from the guardhouse. From the terrace of the latter, a magnificent glacis – with a beautiful population of Orchis morio – excavated down to the battery should have allowed covering the gunners by infantry fire. The trench, wide and deep, allowed the circulation of a horse-drawn cart. The battery will be proposed for decommissioning in June/July 1874 and probably decommissioned definitively in 1889. In 1939, it was planned to install on the site an emergency battery of 2 guns of 95 mm. The Germans will establish a small garrison there listed under the code Wn I 319. The guardhouse will be sold on August 3, 1961 by the Domains to a private individual and finally registered in the Supplementary Inventory of Historical Monuments on October 30, 2000. The old star fort was part of the sale lot. Of the fourteen examples on the island, the Kerdonis guardhouse, along with that of the Pointe des Poulains, is the one that has remained the most in its original state, at least as far as the exterior is concerned since we have not seen the interior. Its terrace includes no embrasure for an artillery piece. Apparently freshly repainted (04/2012), its masonry is intact. Note the absence of a date on the pediment and of the counterweight of the drawbridge. Although unoccupied, the site remains private property.

Pevnost Lorient, Belle-Île. 40 m/n. m. Z výběžku Kerdonis se rozprostírají výhledy až k mysu Taillefer na severozápadě a k mysu Arzic na jihozápadě. Místo je obzvláště vhodné pro krytí přístupů k pláži Port-An-Dro. Vauban o něm nic nenapsal, protože se mu místo zdálo nevhodné k vylodění. Přesto právě na severní straně tohoto mysu odpoledne 22. dubna 1761 Angličané úspěšně přistáli, navzdory pěknému odporu vojáků rytíře de Sainte-Croix. Belle-Île měla žít dva roky pod britskou nadvládou. Vrácena Francii výměnou za Menorcu podmínkami Pařížské smlouvy 10. února 1763, teprve v roce 1782 bylo v navršených zemních valech zřízeno hvězdicovité opevnění mezi současným majákem a pobřežní silnicí, prostor dnes zarostlý vegetací. Zůstaly po jeho malé strážnici a malém prachovém skladu nějaké pozůstatky? Pokud ano, měly by to být pouze jejich základy. Tvar této fortifikace je považován za čtvercový s redanem uprostřed každé z jeho stran, vše obklopené pravděpodobně mělkým příkopem. Všimněme si však, že jsme ji také našli popsánu jako pěticípou hvězdu. Hustota janovce nám zabránila otázku rozřešit. Na druhé straně silnice, na straně mysu, je zřízena baterie. V roce 1793 byla opatřena reverberační pecí a víme, že kolem roku 1815 byla vyzbrojena třemi 24liberními děly a jedním 10 [palcovým?] minometem. Komise pro obranu pobřeží z roku 1841 počítá s reduitem a baterií. Realizace baterie proběhne až v roce 1859, pod starou. V roce 1860 byla plánována podlouhlá strážnice, skládající se ze sedmi paralelních polí a umístěná vzadu a ve stejné úrovni jako nízká baterie. Tvořila by výjimku mezi stavbami modelu 1846, podobně jako reduit baterie Arzic. Strážnice modelu 1846 postavená výše je zesíleného typu, přesně na místě staré baterie. Je obzvláště dobře ukryta před pohledy z moře. Před jejím vchodem umožňuje zákop vyhloubený ve skále přístup k baterii níže. Ta je v poměrně pozoruhodném stavu zachování. Její zděný parapet ve tvaru velmi otevřeného chevronu se opírá na obou stranách o skalní podloží. To nám dává celkovou délku parapetu blízkou dvaceti metrům, což se zdá hodně pro plánovanou výzbroj; 2 děla a 2 minomety. Vpravo malá zděná nika vyznačuje výstup zákopu vedoucího od strážnice. Z terasy této poslední měla nádherná glacis – s krásnou populací vstavače kukačky – sešikmená až k baterii umožňovat krytí dělostřelců pěchotní palbou. Zákop, široký a hluboký, umožňoval pohyb koňského povozu. Baterie byla navržena k vyřazení v červnu/červenci 1874 a pravděpodobně definitivně vyřazena v roce 1889. V roce 1939 bylo plánováno na místě instalovat provizorní baterii 2 děl 95 mm. Němci tam zřídí malou posádku vedenou pod kódem Wn I 319. Strážnice bude 3. srpna 1961 prodána Správou státního majetku soukromé osobě a konečně zapsána do Dodatečného inventáře historických památek 30. října 2000. Starý hvězdicový fort byl součástí prodejního celku. Ze čtrnácti exemplářů na ostrově je strážnice Kerdonis, spolu s tou na mysu Poulains, ta, která zůstala nejvíce ve svém původním stavu, přinejmenším co se týká exteriéru, protože jsme neviděli interiér. Její terasa neobsahuje žádné střílny pro dělostřelecký kus. Zřejmě čerstvě natřená (04/2012), její zdivo je neporušené. Všimněme si absence data na štítu a protizávaží padacího mostu. Ačkoli neobývaná, lokalita zůstává soukromým vlastnictvím.