Pelée (fort de l'île)

Place de Cherbourg, nord-est de la ville, 1779-1792. Le fort construit à la fin du XVIIIème siècle comprenait une enveloppe et un réduit séparés par un fossé aquatique, concept inédit que les plus grands du monde d'alors vinrent contempler. L'ensemble affectait la forme d'un fer à cheval dont les branches divergeaient. Le front de tête, fortement arrondi, était doté d'un épais parapet formant ressaut. La gorge, devant laquelle le fossé s'élargissait, mesurait 108 mètres de longueur avec, en son centre, une courtine de 36 mètres à sa base. La courtine était encadrée de deux bastions dont le prolongement des retours constituait l'arc de cercle du front de tête. La capitale du réduit, depuis le front de tête jusqu'à l'aplomb de l'entrée, faisait 58 mètres. La courtine était occupée par le casernement lequel donnait sur une cour de laquelle on avait vue sur l'arrière ouvert des vingt casemates à canons de l'hémicycle. Il y avait donc un air de famille avec l'ouvrage 1 de Querqueville. L'enveloppe extérieure disposait de plusieurs batteries constituant un ensemble ayant des actions dans tous les azimuts. Le fort connut de nombreuses variations dans son armement. Sans être exhaustif, relevons qu'organiquement et en attendant la mise en service du fort du Musoir Est, il fut fixé, à trente canons de 30 et autant d'obusiers de 22 c. En 1843, le fort fut remis à la Marine qui, en 1847, l'avait doté de 35 canons de 36 et de 24 obusiers de 22 c. Ces chiffres varièrent en fonction de l'amélioration des bouches à feu. En 1875 déjà, on envisagea de doter le fort d'une tourelle cuirassée. Vers 1890, l'armement peut-être décrit comme suit : 5 canons de 27 c modèle 1864-66 dans la partie gauche de l'hémicycle de casemates ; 5 canons de 24 c modèle 1870 dans la partie droite de l'hémicycle de casemates ; 3 canons de 47 mm T.R. au saillant I de l'enveloppe ; 4 canons de 19 c mle 1864-66 au saillant III de l'enveloppe ; 2 (4 ?) canons de 24 c modèle 1864 Te 1870 à hauteur du bastion I et braqués vers la passe Collignon. Le poste V des défenses sous-marines, disposant d'un feu fixe, était logé dans le bastion I. Un feu chercheur avait été établi dans le parapet de l'enveloppe sur front de tête, peu à droite de l'axe de la capitale. Un passage sur le fossé aquatique était d'ailleurs ménagé pour desservir ce feu et, bien avant lui, des pièces tirant à barbette. Des canons de 16 c ont aussi équipé le fort dans les années 1880-85, mais leur présence fut brève. Vînt alors la refonte complète du fort. La digue de l'Est étant construite, elle allait faciliter l'arrivée des matériaux. La majeure partie du fossé aquatique et la totalité de la cour du réduit allaient disparaître sous une chape de béton laquelle engloberait au passage la majeure partie de l'enveloppe extérieure. En fait seule l'entrée allait demeurer en place ; les moellons du parement de la courtine et des bastions à la gorge seront doublés d'une sérieuse épaisseur de béton. Le fossé aquatique sera réduit à couvrir la moitié de la face sud-est du bastion II (saillant III), restera tel quel devant la courtine et sa largeur sera fortement diminuée devant la face sud-est du bastion I, tout en contournant le saillant I sur une douzaine de mètres. L'agencement des locaux ne laissera subsister aucune trace de ce qui précédait. Tout au plus peut-on estimer que le couloir de circulation à l'arrière des chambrées constitue la base de l'ancienne cour. Ce qui n'a pas subi de modifications en revanche, c'est la courtine au centre de laquelle se trouve le pont-levis de l'entrée, pont dit "à la Lacoste". Le tablier du pont de l'entrée principale ayant disparu, il convient d'entrer dans le fort par l'entrée ouest. Après avoir franchi le portail du ravelin, ravelin portant l'emprise du fort à 127 m en capitale, il faut passer entre le fort et un bâtiment où se concentraient de nombreux magasins et se diriger vers le saillant I. Entre ce saillant et son opposé, le III, le fort mesure 175 m hors tout. Dans l'arc de ce saillant I, se trouvent les trois dernières embrasures subsistantes de l'enveloppe originelle. Sur leur droite et jusqu'à l'entrée ouest, une surélévation de béton forme terrasse. Nous avons là trois époques d'aménagements. De la première batterie il demeure le sol et les deux traverses en béton avec niches latérales pour les coups du sûreté. Elles séparaient trois plates-formes en léger décrochage pour, chacune, 2 canons de 47 T.R., soit un total de six pièces. Ensuite, les murs en arc de cercle sont les limites des deux cuves pour canon de 75 mle 1908 que les Français ont placé là dans l'Entre-deux-guerres. Enfin, coiffant la cuve de gauche, un petit poste d'observation est un de ces "Sonderbauten" dont les Allemands ont constellé le littoral Atlantique. Cette terrasse et l'escarpe de ce qui fut le réduit convergent vers le porche de l'entrée latérale. Les galeries ont, pratiquement toutes, leur voûte en anse de panier. Leurs dimensions, une hauteur de 6,50 m pour une largeur de 4,50 m, sont en elles mêmes exceptionnelles. On dirait qu'à l'inverse de toute construction que l'on élève de bas en haut, ici, le niveau a été pris depuis la terrasse supérieure du fort existant, niveau duquel on a retranché une épaisseur de trois mètres de béton et que, cette dalle étant jugée suffisante, le solde de la hauteur allait tout simplement conditionner les dimensions des galeries sous-jacentes. On a donc considéré l'aménagement de haut en bas. Il n'est guère aisé de décrire le réseau de galeries. Leurs axes généraux tracent un énorme "W" dont la ligne des dessus des jambages constituerait le couloir de circulation à l'arrière des chambrées de la gorge ; chaque jambage possédant sa cohorte de diverticules et la pointe centrale étant en retrait. Commençant la visite par l'entrée ouest, les premiers locaux sur la gauche sont ceux, chambre, usine et poste "V" des défenses sous-marines. Au delà nous avons l'alignement des trois casemates pour canons de rupture de 32 c. Ces casemates sont implantées dans le début de l'arc du saillant II aussi ont-elles des longueurs s'amenuisant au fur et à mesure que l'on s'approche de ce saillant. La plus grande longueur de la casemate de gauche fait 17,50 m, et la plus petite de la casemate de droite, 10 m. Toutes ont une largeur de 6 m pour une hauteur, nous l'avons vu, de 6,50 m. Le seuil de leur embrasure, à 180 cm du sol, donne une idée de la taille du canon installé ici. Sur la droite de ces casemates, se trouve le magasin de leurs projectiles. En vis-à-vis, de l'autre côté du couloir, d'autres magasins à projectiles, que ce soient ceux de la batterie de 47 mm ou des 320 mm tirant à barbette depuis les dessus, occupent l'essentiel de l'espace avec, en plein centre du fort, une énorme usine électrique, malheureusement ferraillée. Adossée au front de tête, front d'une épaisseur de cinq mètres, se trouve une ligne de locaux de modestes dimensions. Là étaient les cellules disciplinaires, la lampisterie, un magasin à charbon et un autre pour le pétrole. En vis-à-vis du casernement, nous trouvons des locaux regroupant cuisines, réfectoire, lavabos, tisanerie et un local pour les filtres Chamberland. Le fort de l'Île Pelée compte quatre citernes de contenances respectives de 30, 50, 70 et 112 m³ soit une capacité totale de 262 m³. Elles recueillaient les eaux pluviales et toutes sont situées sous le niveau du radier des locaux. Pour alimenter la machinerie de ses deux usines électriques, le fort possédait quatre réservoirs, tous placés en hauteur, soit trois de 2 m³ et un dernier de 4 m³. Vu la pléthore d'éviers de lavoirs, de bornes fontaines et de latrines, l'étude du système d'eaux de ce fort devrait être passionnante et instructive. Tous ce lacis de galeries est parcouru par une voie ferrée étroite qui desservait les différentes batteries depuis leurs magasins et ces magasins depuis les quais du petit port à l'arrière du fort. Le casernement est circonscrit à la gorge du fort, réparti sur deux étages. Outre des chambrées, on y trouvait également le logement du commandant, un corps de garde, un bureau de télégraphie, une cantine, un cellier,… Au premier étage, il y a lieu de noter la présence d'un croquis mural représentant une femme, genre indonésienne, d'une frise dont une partie représente une coupe en capitale du premier fort et de croquis allemands dont le trait rappelle étrangement d'autres croquis des murs du fort de Petite-Synthe. Au saillant III, nous trouvons les magasins et monte-charges de la batterie de 100 mm des dessus du fort ainsi que l'accès à la batterie basse de 4 x 274 mm et l'abri de jour des trois projecteurs dont les abris de combat sont répartis à intervalles réguliers sur la partie droite du front de tête. Ces projecteurs utilisaient une seule et unique voie ferrée étroite et passaient d'un abri de combat au suivant grâce à des plaques tournantes. Une dernière batterie, plus pacifique, composée d'un alignement de six latrines a été installée en porte-à-faux de l'escarpe de l'enveloppe. Les dessus du fort peuvent être gagnés soit par un escalier aux saillants I et II, soit par un dernier escalier, plus large, longeant un plan incliné assez impressionnant. Ce plan incliné avec ses deux voies ferrées étroites parallèles, servait pour l'acheminement ou le retrait des canons de la plate-forme sommitale du fort. Notons la présence d'un niveau intermédiaire lui aussi densément pourvu en voies ferrées étroites et ne couvrant que le tiers droit du fort, pour les besoins des canons de 32 c tirant à barbette. En quelques mots, les dessus peuvent être décrits comme suit : partant du saillant II au saillant III, une crête de feux d'artillerie aligne face au nord six emplacements de tir pour canons de 32 c de rupture tirant à barbette. Ces emplacements, quatre simples et un double, sont séparés par d'imposantes et larges traverses pleines ne dépassant pas en hauteur l'épais parapet. À la droite de ces canons, nous trouvons l'emplacement des quatre canons de 100 mm T.R. modèle 1897 sur affûts M modèle 1897 P.C. lesquels dominent la batterie de 274 mm sise en contrebas. En arrière des pièces de 32 c, se trouvaient un mât de signaux et un poste électro-sémaphorique. À très peu de choses près, c'est tout ce que supportait la dalle de ciel du fort en 1914. Aujourd'hui par contre, ce qui ressemble à des cuves de D.C.A. sont venues s'ajouter et nous ne leur avons pas accordé suffisamment d'attentions pour en déterminer l'origine : française ou allemande ? La visite du fort est soumise à l'autorisation de la Marine nationale (06/2007).

Festung von Cherbourg, nordöstlich der Stadt, 1779-1792. Das im späten 18. Jahrhundert erbaute Fort umfasste eine Enveloppe und eine Redoute, getrennt durch einen Wassergraben, ein neuartiges Konzept, das die Größten der damaligen Welt zu besichtigen kamen. Die Anlage hatte die Form eines Hufeisens, dessen Schenkel divergierten. Die stark gerundete Stirnfront war mit einer dicken, vorspringenden Brustwehr versehen. Die Kehle, vor der sich der Graben verbreiterte, maß 108 Meter Länge mit einer Kurtine von 36 Metern an ihrer Basis in der Mitte. Die Kurtine wurde von zwei Bastionen gerahmt, deren Verlängerung der Rückfluchten den Kreisbogen der Stirnfront bildete. Die Hauptachse der Redoute, von der Stirnfront bis zum Lot des Eingangs, maß 58 Meter. Die Kurtine wurde von der Unterkunft eingenommen, die auf einen Hof hinausging, von dem man die offene Rückseite der zwanzig Kanonenkasematten des Halbkreises sah. Es gab also eine gewisse Verwandtschaft mit Werk 1 von Querqueville. Die äußere Enveloppe verfügte über mehrere Batterien, die ein Ganzes mit Wirkung in alle Azimute bildeten. Das Fort erlebte zahlreiche Veränderungen in seiner Bewaffnung. Ohne Anspruch auf Vollständigkeit, sei vermerkt, dass organisch und bis zur Inbetriebnahme des Forts du Musoir Est, es mit dreißig 30-Kanonen und ebenso vielen 22-c-Haubitzen festgelegt wurde. 1843 wurde das Fort der Marine übergeben, die es 1847 mit 35 36-Kanonen und 24 22-c-Haubitzen ausgestattet hatte. Diese Zahlen variierten mit der Verbesserung der Geschützrohre. Bereits 1875 erwog man, das Fort mit einem gepanzerten Turm auszustatten. Um 1890 kann die Bewaffnung wie folgt beschrieben werden: 5 27-c-Kanonen Modell 1864-66 im linken Teil des Kasemattenhalbkreises; 5 24-c-Kanonen Modell 1870 im rechten Teil des Kasemattenhalbkreises; 3 47-mm-Schnellfeuerkanonen am Ausfall I der Enveloppe; 4 19-c-Kanonen Modell 1864-66 am Ausfall III der Enveloppe; 2 (4 ?) 24-c-Kanonen Modell 1864 und 1870 in Höhe der Bastion I und auf die Passe Collignon gerichtet. Die Unterwasserabwehrstation V, mit festem Feuer, war in der Bastion I untergebracht. Ein Suchfeuer war in der Brustwehr der Enveloppe an der Stirnfront, etwas rechts der Hauptachse, eingerichtet worden. Ein Übergang über den Wassergraben war zudem für die Bedienung dieses Feuers und, lange vor ihm, für Barbette feuernde Geschütze vorgesehen. 16-c-Kanonen haben das Fort auch in den Jahren 1880-85 ausgerüstet, aber ihre Anwesenheit war kurzlebig. Dann kam die vollständige Umgestaltung des Forts. Da der Ostdeich gebaut war, würde er die Anlieferung von Material erleichtern. Der größte Teil des Wassergrabens und der gesamte Hof der Redoute würden unter einer Betondecke verschwinden, die dabei den größten Teil der äußeren Enveloppe einhüllen würde. Tatsächlich würde nur der Eingang an Ort und Stelle bleiben; die Bruchsteine der Verblendung der Kurtine und der Bastionen an der Kehle werden durch eine ernsthafte Betondicke verdoppelt. Der Wassergraben wird reduziert, um die Hälfte der Südost-Front der Bastion II (Ausfall III) zu bedecken, bleibt wie er ist vor der Kurtine und seine Breite wird stark verringert vor der Südost-Front der Bastion I, während er den Ausfall I etwa zwölf Meter umrundet. Die Anordnung der Räume lässt keine Spur von dem Vorhergehenden übrig. Höchstens kann man schätzen, dass der Verkehrskorridor hinter den Stuben die Basis des alten Hofs darstellt. Was sich hingegen nicht verändert hat, ist die Kurtine, in deren Mitte sich die Zugbrücke des Eingangs befindet, eine sogenannte "Lacoste"-Brücke. Da das Fahrbahn des Haupteingangsbrücke verschwunden ist, sollte man das Fort durch den Westeingang betreten. Nach dem Passieren des Tores des Ravelins, eines Ravelins, der die Ausdehnung des Forts auf 127 m in der Hauptachse bringt, muss man zwischen dem Fort und einem Gebäude, in dem sich zahlreiche Magazine konzentrierten, hindurchgehen und sich zum Ausfall I begeben. Zwischen diesem Ausfall und seinem Gegenstück, dem III, misst das Fort insgesamt 175 m. Im Bogen dieses Ausfalls I befinden sich die drei letzten erhaltenen Schießscharten der ursprünglichen Enveloppe. Zu ihrer Rechten und bis zum Westeingang bildet eine Betonaufhöhung eine Terrasse. Wir haben hier drei Bauzeiten. Von der ersten Batterie bleiben der Boden und die beiden Betontraversen mit seitlichen Nischen für die Sicherheitsschüsse. Sie trennten drei leicht versetzte Plattformen für jeweils 2 47-mm-Schnellfeuerkanonen, also insgesamt sechs Geschütze. Dann sind die kreisförmigen Mauern die Grenzen der beiden Bettungen für 75-mm-Kanonen Modell 1908, die die Franzosen dort in der Zwischenkriegszeit platziert haben. Schließlich, über der linken Bettung, ist ein kleiner Beobachtungsposten einer dieser "Sonderbauten", mit denen die Deutschen die Atlantikküste übersät haben. Diese Terrasse und die Eskarpe dessen, was die Redoute war, konvergieren zum Portal des Seiteneingangs. Die Galerien haben praktisch alle ihr Korbbogengewölbe. Ihre Abmessungen, eine Höhe von 6,50 m bei einer Breite von 4,50 m, sind an sich außergewöhnlich. Es scheint, als ob im Gegensatz zu jedem Bauwerk, das man von unten nach oben errichtet, hier das Niveau von der oberen Terrasse des bestehenden Forts genommen wurde, von dem man eine drei Meter dicke Betonschicht abzog, und dass, da diese Decke als ausreichend angesehen wurde, der Rest der Höhe einfach die Abmessungen der darunter liegenden Galerien bestimmen würde. Man betrachtete also die Anlage von oben nach unten. Es ist nicht ganz einfach, das Galerienetz zu beschreiben. Ihre allgemeinen Achsen zeichnen ein riesiges "W", dessen Linie der Oberseiten der Stützen den Verkehrskorridor hinter den Stuben der Kehle bilden würde; jede Stütze besitzt ihre Kohorte von Nebengängen und die zentrale Spitze ist zurückgesetzt. Beginnend den Besuch beim Westeingang, sind die ersten Räume links jene, Kammer, Werk und Station "V" der Unterwasserabwehr. Darüber hinaus haben wir die Aufreihung der drei Kasematten für 32-c-Bruchkanonen. Diese Kasematten sind am Beginn des Bogens des Ausfalls II angelegt, daher haben sie Längen, die sich verringern, je näher man diesem Ausfall kommt. Die größte Länge der linken Kasematte beträgt 17,50 m, und die kleinste der rechten Kasematte, 10 m. Alle haben eine Breite von 6 m bei einer Höhe, wie wir gesehen haben, von 6,50 m. Die Schwelle ihrer Schießscharte, 180 cm über dem Boden, gibt eine Vorstellung von der Größe des hier installierten Geschützes. Rechts von diesen Kasematten befindet sich das Magazin ihrer Geschosse. Gegenüber, auf der anderen Seite des Korridors, nehmen andere Geschossmagazine, seien es jene der 47-mm-Batterie oder der von oben barbette feuernden 320-mm, den wesentlichen Raum ein mit, genau in der Mitte des Forts, einer riesigen, leider verschrotteten Elektrizitätswerk. An die Stirnfront gelehnt, eine Front von fünf Metern Dicke, befindet sich eine Reihe von Räumen bescheidener Abmessungen. Dort waren die Disziplinarzellen, die Lampenstube, ein Kohlenmagazin und ein weiteres für Petroleum. Gegenüber der Unterkunft finden wir Räume, die Küchen, Speisesaal, Waschräume, Teestube und einen Raum für Chamberland-Filter zusammenfassen. Das Fort Île Pelée zählt vier Zisternen mit einem Fassungsvermögen von jeweils 30, 50, 70 und 112 m³, also eine Gesamtkapazität von 262 m³. Sie sammelten Regenwasser und befinden sich alle unterhalb des Bodenniveaus der Räume. Um die Maschinerie seiner zwei Elektrizitätswerke zu versorgen, besaß das Fort vier Reservoirs, alle hoch gelegen, drei von 2 m³ und ein letztes von 4 m³. Angesichts der Fülle von Waschbecken, Wasserhähnen und Latrinen sollte die Studie des Wassersystems dieses Forts faszinierend und lehrreich sein. Dieses ganze Labyrinth von Galerien wird von einer schmalen Eisenbahn durchzogen, die die verschiedenen Batterien von ihren Magazinen aus versorgte und diese Magazine von den Kaies des kleinen Hafens hinter dem Fort. Die Unterkunft ist auf die Kehle des Forts beschränkt, auf zwei Stockwerke verteilt. Neben Stuben fand man dort auch die Wohnung des Kommandanten, eine Wache, ein Telegrafenbüro, eine Kantine, einen Weinkeller,… Im ersten Stock ist das Vorhandensein einer Wandskizze, die eine Frau, indonesischen Typs, darstellt, eines Frieses, von dem ein Teil einen Querschnitt in der Hauptachse des ersten Forts zeigt, und deutscher Skizzen, deren Strich seltsamerweise an andere Skizzen an den Mauern des Forts Petite-Synthe erinnert, zu bemerken. Am Ausfall III finden wir die Magazine und Aufzüge der 100-mm-Batterie der Oberseite des Forts sowie den Zugang zur unteren Batterie von 4 x 274 mm und dem Tagesunterstand der drei Scheinwerfer, deren Gefechtsstände in regelmäßigen Abständen auf dem rechten Teil der Stirnfront verteilt sind. Diese Scheinwerfer benutzten eine einzige schmale Eisenbahn und wechselten von einem Gefechtsstand zum nächsten mittels Drehscheiben. Eine letzte, friedlichere Batterie, bestehend aus einer Reihe von sechs Latrinen, wurde vorkragend an der Eskarpe der Enveloppe installiert. Die Oberseite des Forts kann entweder über eine Treppe an den Ausfällen I und II oder über eine letzte, breitere Treppe neben einer ziemlich beeindruckenden schiefen Ebene erreicht werden. Diese schiefe Ebene mit ihren zwei parallelen schmalen Eisenbahnen diente zum Transport oder Abzug der Kanonen der obersten Plattform des Forts. Man beachte das Vorhandensein eines Zwischenniveaus, das ebenfalls dicht mit schmalen Eisenbahnen versehen ist und nur das rechte Drittel des Forts abdeckt, für die Bedürfnisse der barbette feuernden 32-c-Kanonen. Kurz gesagt können die Oberseiten wie folgt beschrieben werden: vom Ausfall II bis zum Ausfall III zeigt ein Artilleriefeuerkamm nach Norden sechs Feuerstellungen für barbette feuernde 32-c-Bruchkanonen. Diese Stellungen, vier einfache und eine doppelte, sind durch imposante und breite volle Traversen getrennt, die in der Höhe die dicke Brustwehr nicht überragen. Rechts von diesen Kanonen finden wir die Stellung der vier 100-mm-Schnellfeuerkanonen Modell 1897 auf Lafetten M Modell 1897 P.C., die die darunter liegende 274-mm-Batterie überragen. Hinter den 32-c-Geschützen befanden sich ein Signalmaß und eine elektro-sematische Station. Fast genau das ist es, was die Himmelsdecke des Forts im Jahr 1914 trug. Heute hingegen sind hinzugekommen, was wie Flak-Bettungen aussieht, und wir haben ihnen nicht genug Aufmerksamkeit geschenkt, um ihren Ursprung zu bestimmen: französisch oder deutsch? Der Besuch des Forts unterliegt der Genehmigung der Marine nationale (06/2007).

Vesting van Cherbourg, noordoosten van de stad, 1779-1792. Het fort gebouwd aan het eind van de 18e eeuw omvatte een enveloppe en een reduit gescheiden door een watergracht, een ongekend concept dat de grootsten van de wereld toen kwamen aanschouwen. Het geheel had de vorm van een hoefijzer waarvan de takken uit elkaar liepen. Het front van de kop, sterk afgerond, was voorzien van een dikke borstwering met een vooruitspringend deel. De keel, waarvoor de gracht zich verbreedde, mat 108 meter lengte met, in het midden, een courtine van 36 meter aan de basis. De courtine werd omlijst door twee bastions waarvan het verlengde van de terugtochten de cirkelboog van het front van de kop vormde. De hoofdweg van het reduit, van het front van de kop tot het loodrecht op de ingang, was 58 meter. De courtine werd ingenomen door het kazernegebouw dat uitgaf op een binnenplaats van waaruit men uitzicht had op de open achterkant van de twintig kanonkazematten van de halve cirkel. Er was dus een zekere familieverwantschap met werk 1 van Querqueville. De buitenste enveloppe beschikte over verschillende batterijen die een geheel vormden met acties in alle azimuten. Het fort kende talrijke variaties in zijn bewapening. Zonder volledig te zijn, merken we op dat organisch en in afwachting van de ingebruikname van het fort du Musoir Oost, het was vastgesteld op dertig 30-kanonnen en evenveel 22-c-houwitsers. In 1843 werd het fort overgedragen aan de Marine die het in 1847 had voorzien van 35 36-kanonnen en 24 22-c-houwitsers. Deze cijfers varieerden naargelang de verbetering van de vuurmonden. In 1875 al overwoog men het fort uit te rusten met een gepantserde koepel. Rond 1890 kan de bewapening als volgt beschreven worden: 5 27-c-kanonnen model 1864-66 in het linker deel van de kazemattenhalve cirkel; 5 24-c-kanonnen model 1870 in het rechter deel van de kazemattenhalve cirkel; 3 47 mm Schnellfeuer-kanonnen aan saillant I van de enveloppe; 4 19-c-kanonnen model 1864-66 aan saillant III van de enveloppe; 2 (4 ?) 24-c-kanonnen model 1864 en 1870 ter hoogte van bastion I en gericht op de passe Collignon. De onderwaterverdedigingspost V, met vast vuur, was ondergebracht in bastion I. Een zoeklicht was ingericht in de borstwering van de enveloppe op het front van de kop, iets rechts van de as van de hoofdweg. Een oversteek over de watergracht was trouwens voorzien om dit vuur te bedienen en, lang daarvoor, stukken die op barbette vuurden. 16-c-kanonnen hebben het fort ook uitgerust in de jaren 1880-85, maar hun aanwezigheid was kortstondig. Toen kwam de volledige herziening van het fort. De Oostelijke dijk was gebouwd, die de aankomst van materialen zou vergemakkelijken. Het grootste deel van de watergracht en de gehele binnenplaats van het reduit zouden verdwijnen onder een betonnen laag die daarbij het grootste deel van de buitenste enveloppe zou omsluiten. In feite zou alleen de ingang op zijn plaats blijven; de breukstenen van het parement van de courtine en de bastions aan de keel zullen verdubbeld worden door een serieuze betondikte. De watergracht zal gereduceerd worden tot het bedekken van de helft van de zuidoostfront van bastion II (saillant III), zal blijven zoals hij is voor de courtine en zijn breedte zal sterk verminderd worden voor de zuidoostfront van bastion I, terwijl hij saillant I ongeveer twaalf meter omcirkelt. De inrichting van de lokalen zal geen spoor laten bestaan van wat voorafging. Hoogstens kan men schatten dat de verkeersgang achter de slaapzalen de basis vormt van de oude binnenplaats. Wat echter geen wijzigingen heeft ondergaan, is de courtine in het midden waarvan zich de ophaalbrug van de ingang bevindt, een zogenaamde "Lacoste"-brug. Omdat het brugdek van de hoofdingang verdwenen is, dient men het fort binnen te gaan via de West-ingang. Na het poortje van het ravelin gepasseerd te zijn, een ravelin dat de omvang van het fort tot 127 m in hoofdweg brengt, moet men tussen het fort en een gebouw waar talrijke magazijnen geconcentreerd waren, doorlopen en zich naar saillant I begeven. Tussen deze saillant en zijn tegenhanger, de III, meet het fort totaal 175 m. In de boog van deze saillant I bevinden zich de drie laatste overgebleven schietgaten van de oorspronkelijke enveloppe. Aan hun rechterkant en tot aan de West-ingang vormt een betonverhoging een terras. We hebben hier drie tijden van inrichtingen. Van de eerste batterij blijven de vloer en de twee betonnen traversen met zij-nissen voor de veiligheidsschoten over. Ze scheidden drie licht versprongen platforms voor, elk, 2 47-mm-Schnellfeuer-kanonnen, dus een totaal van zes stukken. Vervolgens zijn de cirkelvormige muren de grenzen van de twee kuipen voor 75-mm-kanonnen model 1908 die de Fransen daar in het Interbellum geplaatst hebben. Ten slotte, boven de linker kuip, is een kleine observatiepost een van die "Sonderbauten" waarmee de Duitsers de Atlantische kust bezaaid hebben. Dit terras en de escarpe van wat het reduit was, convergeren naar het portaal van de zij-ingang. De galerijen hebben praktisch allemaal hun tonvormig gewelf. Hun afmetingen, een hoogte van 6,50 m voor een breedte van 4,50 m, zijn op zichzelf uitzonderlijk. Het lijkt alsof in tegenstelling tot elke constructie die men van onder naar boven opbouwt, hier het niveau genomen is vanaf de bovenste terras van het bestaande fort, niveau waarvan men een drie meter dikke betonlaag afgetrokken heeft en dat, deze plaat voldoende geacht zijnde, het saldo van de hoogte eenvoudig de afmetingen van de onderliggende galerijen zou bepalen. Men heeft dus de inrichting van boven naar beneden overwogen. Het is niet erg eenvoudig om het galerijennetwerk te beschrijven. Hun algemene assen tekenen een enorm "W" waarvan de lijn van de bovenzijden van de posten de verkeersgang achter de slaapzalen van de keel zou vormen; elke post bezittend zijn cohort van divertikels en de centrale punt zijnde teruggetrokken. Beginnend het bezoek bij de West-ingang, zijn de eerste lokalen links die, kamer, werkplaats en post "V" van de onderwaterverdediging. Daarna hebben we de opstelling van de drie kazematten voor 32-c-breekkanonnen. Deze kazematten zijn geïmplanteerd in het begin van de boog van saillant II dus hebben ze lengtes die afnemen naarmate men deze saillant nadert. De grootste lengte van de linker kazematte is 17,50 m, en de kleinste van de rechter kazematte, 10 m. Alle hebben een breedte van 6 m voor een hoogte, zoals we gezien hebben, van 6,50 m. De drempel van hun schietgat, op 180 cm van de vloer, geeft een idee van de grootte van het hier geïnstalleerde kanon. Aan de rechterkant van deze kazematten bevindt zich het magazijn van hun projectielen. Tegenover, aan de andere kant van de gang, nemen andere projectielenmagazijnen, of het nu die van de 47-mm-batterij of van de vanaf de bovenkant op barbette vurende 320-mm zijn, het wezenlijke deel van de ruimte in met, midden in het fort, een enorme elektrische centrale, helaas gesloopt. Tegen het front van de kop gelegen, een front van vijf meter dikte, bevindt zich een rij lokalen van bescheiden afmetingen. Daar waren de disciplinaire cellen, de lampisterie, een kolenmagazijn en een ander voor petroleum. Tegenover de kazerne vinden we lokalen die keukens, eetzaal, wasbakken, theezaal en een lokaal voor Chamberland-filters groeperen. Het fort Île Pelée telt vier waterreservoirs met een inhoud van respectievelijk 30, 50, 70 en 112 m³, dus een totale capaciteit van 262 m³. Ze verzamelden regenwater en bevinden zich allemaal onder het vloerniveau van de lokalen. Om de machinerie van zijn twee elektrische centrales te voeden, bezat het fort vier reservoirs, alle hoog geplaatst, drie van 2 m³ en een laatste van 4 m³. Gezien de overvloed aan wasbakken, waterpompen en latrines, zou de studie van het watersysteem van dit fort boeiend en leerrijk moeten zijn. Dit hele labyrint van galerijen wordt doorkruist door een smalspoor dat de verschillende batterijen bediende vanuit hun magazijnen en deze magazijnen vanuit de kaaien van de kleine haven achter het fort. De kazerne is beperkt tot de keel van het fort, verdeeld over twee verdiepingen. Naast slaapzalen vond men er ook de woning van de commandant, een wachtlokaal, een telegrafiebureau, een kantine, een wijnkelder,… Op de eerste verdieping dient de aanwezigheid opgemerkt te worden van een muurschets die een vrouw voorstelt, Indonesisch type, van een fries waarvan een deel een dwarsdoorsnede in hoofdweg van het eerste fort toont en van Duitse schetsen waarvan de lijn vreemd genoeg andere schetsen op de muren van het fort Petite-Synthe herinnert. Aan saillant III vinden we de magazijnen en liften van de 100-mm-batterij van de bovenzijde van het fort evenals de toegang tot de lage batterij van 4 x 274 mm en de dagopvang van de drie zoeklichten waarvan de gevechtsopstellingen op regelmatige afstanden over het rechter deel van het front van de kop verdeeld zijn. Deze zoeklichten gebruikten een enkele smalspoor en verplaatsten van een gevechtsopstelling naar de volgende via draaischijven. Een laatste, vredelievender batterij, bestaande uit een rij van zes latrinen, is uitkragend aan de escarpe van de enveloppe geïnstalleerd. De bovenzijde van het fort kan bereikt worden via een trap aan de saillanten I en II, of via een laatste, bredere trap naast een vrij indrukwekkende hellingbaan. Deze hellingbaan met zijn twee parallelle smalsporen diende voor het aan- of afvoeren van de kanonnen van het bovenste platform van het fort. Merk de aanwezigheid op van een tussenniveau dat ook dicht met smalsporen voorzien is en slechts het rechter derde deel van het fort bedekt, voor de behoeften van de op barbette vurende 32-c-kanonnen. In enkele woorden kunnen de bovenzijden als volgt beschreven worden: van saillant II tot saillant III, een artillerievuurkam toont naar het noorden zes vuurposities voor op barbette vurende 32-c-breekkanonnen. Deze posities, vier enkelvoudige en een dubbele, worden gescheiden door imposante en brede volle traversen die in hoogte de dikke borstwering niet overtreffen. Aan de rechterkant van deze kanonnen vinden we de opstelling van de vier 100-mm-Schnellfeuer-kanonnen model 1897 op affuiten M model 1897 P.C. die de daaronder gelegen 274-mm-batterij domineren. Achter de 32-c-stukken bevonden zich een signaalmast en een elektro-semafoorpost. Op zeer weinig na, is dat alles wat het dak van het fort in 1914 droeg. Vandaag daarentegen zijn er bijgekomen wat op luchtafweerbatterij-kuipen lijkt, en we hebben er niet genoeg aandacht aan besteed om hun oorsprong te bepalen: Frans of Duits? Het bezoek aan het fort is onderworpen aan de toestemming van de Marine nationale (06/2007).

Fortress of Cherbourg, northeast of the city, 1779-1792. The fort built at the end of the 18th century comprised an envelope and a redoubt separated by a water ditch, an unprecedented concept that the greatest of the world at that time came to contemplate. The whole had the shape of a horseshoe whose branches diverged. The head front, strongly rounded, was provided with a thick parapet forming a projection. The gorge, in front of which the ditch widened, measured 108 meters in length with, at its center, a curtain wall of 36 meters at its base. The curtain wall was framed by two bastions whose extension of the returns constituted the arc of the head front. The capital of the redoubt, from the head front to the plumb of the entrance, was 58 meters. The curtain wall was occupied by the barracks which gave onto a courtyard from which one had a view of the open rear of the twenty cannon casemates of the hemicycle. There was therefore a family resemblance with work 1 of Querqueville. The outer envelope had several batteries constituting a whole with actions in all azimuths. The fort experienced many variations in its armament. Without being exhaustive, let us note that organically and while waiting for the commissioning of Fort du Musoir East, it was set at thirty 30 guns and as many 22 c howitzers. In 1843, the fort was handed over to the Navy which, in 1847, had equipped it with 35 36 guns and 24 22 c howitzers. These figures varied according to the improvement of the gun barrels. In 1875 already, it was considered to equip the fort with an armored turret. Around 1890, the armament can be described as follows: 5 27 c guns model 1864-66 in the left part of the casemate hemicycle; 5 24 c guns model 1870 in the right part of the casemate hemicycle; 3 47 mm quick fire guns at salient I of the envelope; 4 19 c guns model 1864-66 at salient III of the envelope; 2 (4?) 24 c guns model 1864 and 1870 at the height of bastion I and aimed at the Passe Collignon. The V station of the underwater defenses, with fixed fire, was housed in bastion I. A searchlight had been established in the parapet of the envelope on the head front, slightly to the right of the axis of the capital. A passage over the water ditch was moreover arranged to serve this light and, long before it, pieces firing at barbette. 16 c guns also equipped the fort in the 1880-85 years, but their presence was brief. Then came the complete overhaul of the fort. The East dike being built, it would facilitate the arrival of materials. The majority of the water ditch and the entire courtyard of the redoubt would disappear under a concrete slab which would also encompass the majority of the outer envelope. In fact only the entrance would remain in place; the rubble stones of the facing of the curtain wall and the bastions at the gorge will be doubled by a serious thickness of concrete. The water ditch will be reduced to covering half of the southeast face of bastion II (salient III), will remain as it is in front of the curtain wall and its width will be greatly reduced in front of the southeast face of bastion I, while contourning salient I for about twelve meters. The layout of the rooms will leave no trace of what preceded. At best one can estimate that the circulation corridor behind the dormitories constitutes the base of the old courtyard. What has not undergone modifications on the other hand, is the curtain wall in the center of which is the drawbridge of the entrance, a so-called "Lacoste" bridge. Since the deck of the main entrance bridge has disappeared, one should enter the fort through the west entrance. After passing the gate of the ravelin, a ravelin bringing the footprint of the fort to 127 m in capital, one must pass between the fort and a building where numerous magazines were concentrated and head towards salient I. Between this salient and its opposite, the III, the fort measures 175 m overall. In the arc of this salient I are the last three surviving embrasures of the original envelope. To their right and up to the west entrance, a concrete elevation forms a terrace. We have here three periods of developments. From the first battery remain the floor and the two concrete traverses with lateral niches for the safety shots. They separated three slightly offset platforms for, each, 2 47 mm quick fire guns, for a total of six pieces. Then, the circular walls are the limits of the two pits for 75 mm guns model 1908 that the French placed there in the Interwar period. Finally, crowning the left pit, a small observation post is one of those "Sonderbauten" with which the Germans have strewn the Atlantic coast. This terrace and the scarp of what was the redoubt converge towards the porch of the side entrance. The galleries have, almost all, their basket-handle vault. Their dimensions, a height of 6.50 m for a width of 4.50 m, are in themselves exceptional. It seems that contrary to any construction that one builds from bottom to top, here, the level was taken from the upper terrace of the existing fort, level from which a three-meter thickness of concrete was subtracted and that, this slab being considered sufficient, the remainder of the height would simply condition the dimensions of the underlying galleries. The development was therefore considered from top to bottom. It is not very easy to describe the gallery network. Their general axes trace a huge "W" whose line of the tops of the jambs would constitute the circulation corridor behind the dormitories of the gorge; each jamb possessing its cohort of diverticula and the central point being set back. Starting the visit at the west entrance, the first rooms on the left are those, room, workshop and "V" station of the underwater defenses. Beyond that we have the alignment of the three casemates for 32 c breach guns. These casemates are implanted at the beginning of the arc of salient II so they have lengths that diminish as one approaches this salient. The greatest length of the left casemate is 17.50 m, and the smallest of the right casemate, 10 m. All have a width of 6 m for a height, as we have seen, of 6.50 m. The threshold of their embrasure, at 180 cm from the floor, gives an idea of the size of the cannon installed here. To the right of these casemates is the magazine of their projectiles. Opposite, on the other side of the corridor, other projectile magazines, whether those of the 47 mm battery or the 320 mm firing at barbette from the tops, occupy the essential space with, right in the center of the fort, a huge power plant, unfortunately scrapped. Leaning against the head front, a front of five meters thick, is a line of rooms of modest dimensions. There were the disciplinary cells, the lamp room, a coal magazine and another for petroleum. Opposite the barracks, we find rooms grouping kitchens, dining room, washbasins, tea room and a room for Chamberland filters. Fort Île Pelée has four cisterns with capacities of 30, 50, 70 and 112 m³ respectively, i.e. a total capacity of 262 m³. They collected rainwater and are all located below the floor level of the rooms. To feed the machinery of its two power plants, the fort had four reservoirs, all placed high up, three of 2 m³ and a last of 4 m³. Given the plethora of sinks, water fountains and latrines, the study of the water system of this fort should be fascinating and instructive. This whole maze of galleries is traversed by a narrow railway that served the different batteries from their magazines and these magazines from the quays of the small port at the rear of the fort. The barracks are confined to the gorge of the fort, distributed over two floors. In addition to dormitories, one also found there the commander's quarters, a guardhouse, a telegraph office, a canteen, a cellar,… On the first floor, it is worth noting the presence of a wall sketch representing a woman, Indonesian type, of a frieze part of which represents a cross-section in capital of the first fort and of German sketches whose line strangely reminds of other sketches on the walls of Fort Petite-Synthe. At salient III, we find the magazines and hoists of the 100 mm battery on the top of the fort as well as access to the low battery of 4 x 274 mm and the day shelter of the three projectors whose combat shelters are distributed at regular intervals on the right part of the head front. These projectors used a single narrow railway and moved from one combat shelter to the next thanks to turntables. A last, more peaceful battery, composed of a row of six latrines, has been installed cantilevered from the scarp of the envelope. The tops of the fort can be reached either by a staircase at salients I and II, or by a last, wider staircase alongside a rather impressive inclined plane. This inclined plane with its two parallel narrow railways served for the supply or removal of the guns from the top platform of the fort. Note the presence of an intermediate level also densely provided with narrow railways and covering only the right third of the fort, for the needs of the 32 c guns firing at barbette. In a few words, the tops can be described as follows: from salient II to salient III, an artillery fire crest aligns facing north six firing positions for 32 c breach guns firing at barbette. These positions, four single and one double, are separated by imposing and wide full traverses not exceeding in height the thick parapet. To the right of these guns, we find the emplacement of the four 100 mm quick fire guns model 1897 on mounts M model 1897 P.C. which dominate the 274 mm battery located below. Behind the 32 c pieces were a signal mast and an electro-semaphore post. For very little, that is all that the roof slab of the fort supported in 1914. Today, on the other hand, what looks like anti-aircraft pits have been added and we have not paid enough attention to them to determine their origin: French or German? Visiting the fort is subject to authorization from the Marine nationale (06/2007).

Pevnost Cherbourg, severovýchodně od města, 1779-1792. Fort postavený na konci 18. století zahrnoval obalovou hradbu a reduit oddělené vodním příkopem, nevídaný koncept, který přicházeli obdivovat ti největší z tehdejšího světa. Celek měl tvar podkovy, jejíž větve se rozbíhaly. Čelní fronta, silně zaoblená, byla opatřena tlustým parapetem tvořícím výstupek. Týl, před kterým se příkop rozšiřoval, měřil 108 metrů délky s kurtinou o 36 metrech u základny uprostřed. Kurtina byla rámována dvěma bastiony, jejichž prodloužení zadních stran tvořilo oblouk čelní fronty. Hlavní osa reduitu, od čelní fronty po svislici vchodu, byla 58 metrů. Kurtinu zaujímalo kasárenství, které vedlo na dvůr, z něhož byl výhled na otevřenou zadní stranu dvaceti dělostřeleckých kasemat polokruhu. Byla zde tedy jistá rodinná podobnost s dílem 1 z Querqueville. Vnější obalová hradba měla několik baterií tvořících celek s účinky ve všech azimutech. Fort zažil mnoho změn ve své výzbroji. Aniž bychom byli vyčerpávající, poznamenejme, že organicky a v očekávání uvedení do provozu fortu du Musoir Východ, byl stanoven na třicet 30 děl a stejný počet 22-c houfnic. V roce 1843 byl fort předán námořnictvu, které ho v roce 1847 vybavilo 35 36 děly a 24 22-c houfnicemi. Tato čísla se měnila podle zlepšování hlavní. Již v roce 1875 se uvažovalo o vybavení fortu pancéřovou věží. Kolem roku 1890 lze výzbroj popsat následovně: 5 27-c děl model 1864-66 v levé části kasematového polokruhu; 5 24-c děl model 1870 v pravé části kasematového polokruhu; 3 47 mm rychlopalná děla na výběžku I obalové hradby; 4 19-c děla model 1864-66 na výběžku III obalové hradby; 2 (4?) 24-c děla model 1864 a 1870 v úrovni bastionu I a namířená na průchod Collignon. Stanice V podvodní obrany, s pevným osvětlením, byla umístěna v bastionu I. Hledací světlo bylo zřízeno v parapetu obalové hradby na čelní frontě, mírně vpravo od osy hlavní cesty. Přechod přes vodní příkop byl navíc upraven pro obsluhu tohoto světla a, dlouho před ním, pro děla střílející na barbetu. 16-c děla také vyzbrojila fort v letech 1880-85, ale jejich přítomnost byla krátkodobá. Pak přišla úplná přestavba fortu. Východní hráz byla postavena, což usnadní příjezd materiálu. Většina vodního příkopu a celý dvůr reduitu zmizí pod betonovou deskou, která přitom pohltí většinu vnější obalové hradby. Ve skutečnosti zůstane na místě pouze vchod; lomový kámen obkladu kurtiny a bastionů u týlu bude zdvojena solidní tloušťkou betonu. Vodní příkop bude zredukován na pokrytí poloviny jihovýchodní fronty bastionu II (výběžek III), zůstane takový, jaký je, před kurtinou a jeho šířka bude značně zmenšena před jihovýchodní frontou bastionu I, zatímco obkrouží výběžek I asi dvanáct metrů. Uspořádání místností nenechá žádnou stopu po předchozím stavu. Nejvýše lze odhadnout, že komunikační chodba za ubikacemi tvoří základ starého dvora. Co se naopak nezměnilo, je kurtina, uprostřed které se nachází padací most vchodu, tzv. "Lacoste" most. Protože mostovka hlavního vstupního mostu zmizela, je třeba vstoupit do fortu západním vchodem. Po překročení brány ravelinu, ravelin rozšiřující rozlohu fortu na 127 m v hlavní ose, je třeba projít mezi fortem a budovou, kde bylo soustředěno mnoho skladů, a zamířit k výběžku I. Mezi tímto výběžkem a jeho protějškem, III, měří fort celkem 175 m. V oblouku tohoto výběžku I se nacházejí tři poslední zachované střílny původní obalové hradby. Napravo od nich a až k západnímu vchodu tvoří betonové navýšení terasu. Máme zde tři období úprav. Z první baterie zůstává podlaha a dvě betonové traverzy s bočními výklenky pro bezpečnostní výstřely. Oddělovaly tři mírně odsazené plošiny pro každé 2 47 mm rychlopalná děla, tedy celkem šest kusů. Dále, kruhové zdi jsou hranice dvou důlků pro 75mm děla model 1908, která tam Francouzi umístili v meziválečném období. Nakonec, korunující levý důlek, malá pozorovatelna je jedním z těch "Sonderbauten", jimiž Němci poseli atlantické pobřeží. Tato terasa a eskarp toho, co bylo reduitem, se sbíhají k portálu bočního vchodu. Galerie mají téměř všechny své neckové klenby. Jejich rozměry, výška 6,50 m při šířce 4,50 m, jsou samy o sobě výjimečné. Vypadá to, že na rozdíl od jakékoli stavby, kterou se staví odspodu nahoru, zde byla úroveň brána z horní terasy existujícího fortu, úroveň, od které byla odečtena tři metry tlustá betonová vrstva a protože tato deska byla považována za dostatečnou, zbytek výšky by jednoduše určil rozměry podkladových galerií. Úpravy byly tedy uvažovány shora dolů. Není snadné popsat síť galerií. Jejich obecné osy tvoří obrovské "W", jehož linie vrcholů pilířů by tvořila komunikační chodbu za ubikacemi týlu; každý pilíř mající svou kohortu výběžků a centrální bod je zasazený. Začínajíce prohlídku u západního vchodu, první místnosti vlevo jsou ty, místnost, dílna a stanice "V" podvodní obrany. Dále máme řadu tří kasemat pro 32-c průbojná děla. Tyto kasematy jsou umístěny na začátku oblouku výběžku II, proto mají délky, které se zmenšují, jak se k tomuto výběžku přibližujeme. Největší délka levé kasematy je 17,50 m, a nejmenší pravé kasematy, 10 m. Všechny mají šířku 6 m při výšce, jak jsme viděli, 6,50 m. Práh jejich střílny, 180 cm od podlahy, dává představu o velikosti zde instalovaného děla. Napravo od těchto kasemat se nachází sklad jejich projektilů. Naproti, na druhé straně chodby, zaujímají další sklady projektilů, ať už těch baterie 47 mm nebo 320 mm střílejících z barbety shora, podstatnou část prostoru s, přímo uprostřed fortu, obrovskou elektrárnou, bohužel sešrotovanou. Opřená o čelní frontu, frontu tlustou pět metrů, je řada místností skromných rozměrů. Tam byly kárné cely, lampárna, uhelný sklad a další pro petrolej. Naproti kasárenství nacházíme místnosti sdružující kuchyně, jídelnu, umývárny, čajovnu a místnost pro Chamberlandovy filtry. Fort Île Pelée má čtyři cisterny s kapacitou 30, 50, 70 a 112 m³, tedy celkovou kapacitu 262 m³. Sbíraly dešťovou vodu a všechny se nacházejí pod úrovní podlahy místností. Pro napájení strojů svých dvou elektráren měl fort čtyři nádrže, všechny umístěné vysoko, tři o 2 m³ a poslední o 4 m³. Vzhledem k přemíře dřezů, vodovodních stojanů a latrín by měla být studie vodního systému tohoto fortu fascinující a poučná. Celý tento labyrint galerií je protkán úzkokolejnou dráhou, která obsluhovala různé baterie z jejich skladů a tyto sklady z nábřeží malého přístavu za fortem. Kasárenství je omezeno na týl fortu, rozděleno na dvě patra. Kromě ubikací se tam také nacházelo velitelské ubytování, strážnice, telegrafní kancelář, kantýna, vinný sklep,… V prvním patře je třeba poznamenat přítomnost nástěnné skici představující ženu, indonéského typu, vlysu, jehož část představuje řez hlavní osou prvního fortu a německých skic, jejichž čára podivně připomíná jiné skici na zdech fortu Petite-Synthe. Na výběžku III nacházíme sklady a výtahy 100mm baterie na vrchu fortu stejně jako přístup k nízké baterii 4 x 274 mm a denní úkryt tří projektorů, jejichž bojové úkryty jsou rozmístěny v pravidelných intervalech na pravé části čelní fronty. Tyto projektory používaly jedinou úzkokolejnou dráhu a přesouvaly se z jednoho bojového úkrytu do dalšího pomocí točny. Poslední, mírumilovnější baterie, složená z řady šesti latrín, byla instalována vysunutě z eskarpy obalové hradby. Vršek fortu lze dosáhnout buď schodištěm u výběžků I a II, nebo posledním, širším schodištěm vedle poměrně působivé šikmé roviny. Tato šikmá rovina se svými dvěma paralelními úzkokolejnými drahami sloužila pro přísun nebo odvoz děl z vrcholové platformy fortu. Všimněme si přítomnosti mezipatra také hustě vybaveného úzkokolejnými drahami a kryjícího pouze pravou třetinu fortu, pro potřeby 32-c děl střílejících na barbetu. Stručně řečeno, vršek lze popsat následovně: od výběžku II k výběžku III, dělostřelecký palebný hřeben řadí směrem na sever šest palebných postavení pro 32-c průbojná děla střílející na barbetu. Tato postavení, čtyři jednoduchá a jedno dvojité, jsou oddělena impozantními a širokými plnými traverzami nepřesahujícími výškou tlustý parapet. Napravo od těchto děl nacházíme postavení čtyř 100mm rychlopalných děl model 1897 na lafetách M model 1897 P.C., která dominují níže umístěné 274mm baterii. Za 32-c kusy se nacházel signální stožár a elektro-semaforová stanice. Až na maličkosti, to je vše, co nesla stropní deska fortu v roce 1914. Dnes naopak přibyly, co vypadá jako protiletadlové důlky, a nevěnovali jsme jim dost pozornosti, abychom určili jejich původ: francouzský nebo německý? Návštěva fortu podléhá povolení námořnictva (06/2007).