Place de Lanslebourg, 4 000 m au sud de la ville, 1893‑94. 2 705 m/alt. Situé à proximité immédiate du Pas de la Beccia (2 717 m), d’où son autre nom « abri du Pas de la Beccia », col qui marque la frontière de 1860 et offre de belles vues sur le plateau du Mont Cenis et ses forts ex‑italiens. Abri dépendant des ouvrages de la Turra (à 2 000 m au nord), pour une vingtaine d’hommes affectés à la surveillance de la frontière et à l’observation du territoire ennemi. L’ouvrage se présente sous la forme d’un abri mi‑caverne, qui n’est pas sans rappeler les magasins à poudre R et V des forts des Têtes et du Randouillet à Briançon. L’excavation pratiquée dans la roche est couverte par une voûte surbaissée en maçonnerie ordinaire. Une gaine d’assainissement ceinture le corps de l’abri, on notera sur l’arrière un espace plus important vraisemblablement utilisé comme réserve aux vivres. La voûte est surmontée d’une toiture en lauzes extraites sur place, conférant ainsi à l’ouvrage une protection certaine (il a résisté à la chute d’un bloc de plusieurs tonnes !) et un camouflage remarquable. Seule la façade, par la blancheur de sa chaux, trahit la présence de l’ouvrage. Elle comporte une porte encadrée par deux fenêtres. Ses dimensions sont de 10 m × 6 m, non compris la gaine d’assainissement, pour 3,5 m de hauteur à la voûte. L’accès se fait par une route stratégique, depuis les baraquements de la Turra. La présence d’une voie de gabarit respectable pour un modeste ouvrage s’explique par une étude d’offensive à travers les Alpes que l’on doit au Général Baron Berge. En effet, le Pas de la Beccia est une position d’artillerie idéale pour effectuer des tirs sur les ouvrages ex‑italiens du Mont Cenis, notamment ceux de la rive droite (Pattacreuse, Malamot) situés dans un angle mort du fort de la Turra. Depuis l’abri, il n’y a que quelques pas à faire pour atteindre l’ancienne frontière et découvrir le paysage, aujourd’hui bouleversé par la présence d’un barrage hydroélectrique. Au Pas de la Beccia, nous découvrons deux bornes frontière datées de 1892, des emplacements en pierres sèches et de nombreux vestiges du réseau de barbelés installé dans l’Entre‑deux‑guerres. De l’ouvrage part un sentier militaire particulièrement aérien qui mène à la Pointe de Cléry (ou Signal du Petit Mont Cenis – 3 162 m), un observatoire de premier ordre, desservant au passage un petit abri de surveillance. Au soir du 21 juin 1940, sous la menace d’encerclement par le Val d’Ambin, les troupes du secteur de Lanslebourg sont repliées sur Modane. La S.E.S. (Section d’Éclaireurs Skieurs) du 15e B.C.A. (Bataillon de Chasseurs Alpins) qui tenait la Cime du Laro et le Pas de la Beccia est repliée dans le fort de la Turra ; ainsi l’ouvrage tombe intact aux mains des Italiens qui en feront une base de départ pour l’attaque du fort de la Turra. Il essuiera quelques coups de 75 mm de ce dernier, sans aucune conséquence. Le 6 avril 1945, le 15e B.C.A. (Bataillon de Chasseurs Alpins), encore lui, tente d’enlever la Turra et de pousser sur le Pas de la Beccia ; l’état désastreux de la neige fera échouer l’attaque. Il faudra attendre le 26 avril pour que les Allemands évacuent la position. Après cinq années de guerre l’abri de la Beccia revient à la France, intact. De fait, l’ouvrage, anciennement garde frontière, se trouve maintenant à plus de 8 km de la nouvelle frontière. Aujourd’hui abandonné, et malgré une vilaine fissure, l’ouvrage conserve fière allure ; la route d’accès a été emportée par les glissements de terrain, mais un bon chemin permet d’y accéder tant par la Turra que depuis le Mont Cenis. Accès libre (09/2007). Pour la petite histoire, le lac engendré par le barrage, de par sa superficie (661 ha), et à près de 2 000 m d’altitude, a engendré un microclimat au Mont Cenis. Ainsi, il n’est pas rare de trouver du brouillard sur le plateau, y compris durant les plus chaudes journées. Autre conséquence du barrage : il a bien fallu trouver les 14 millions de m3 d’enrochement… on n’a pas trouvé mieux que de les prendre sous les pieds du fort ex‑italien du Paradis ! Voilà un fort disparu, auquel il convient d’ajouter celui de la Casse (rasé car au niveau de la digue), celui du Chat (noyé), et nombre d’ouvrages du Vallo Alpino aujourd’hui noyés ou ensevelis. C’est dire si les lieux ont bien changé avec le barrage…

Festung von Lanslebourg, 4 000 m südlich der Stadt, 1893‑94. 2 705 M/ü. M. Liegt unmittelbar am Pas de la Beccia (2 717 m), daher sein anderer Name „Unterstand Pas de la Beccia“, ein Pass, der die Grenze von 1860 markiert und schöne Aussicht auf das Mont‑Cenis‑Plateau und seine ehemals italienischen Forts bietet. Ein von den Werken der Turra abhängiger Unterstand (2 000 m nördlich), für etwa zwanzig Mann, die mit Grenzüberwachung und Feindbeobachtung beauftragt sind. Das Werk zeigt sich in Form eines Halbhöhlenunterstands, der an die Pulvermagazine R und V der Forts der Têtes und des Randouillet in Briançon erinnert. Die in den Fels geschlagene Aushöhlung ist von einem gedrückten Gewölbe aus gewöhnlichem Mauerwerk bedeckt. Ein Entwässerungskanal umgibt den Körper des Unterstands; hinten bemerkt man einen größeren Raum, der vermutlich als Lebensmittelvorrat diente. Das Gewölbe ist von einem Dach aus vor Ort gebrochenen Steinplatten überdeckt, was dem Werk einen gewissen Schutz verleiht (es hat den Sturz eines mehrere Tonnen schweren Blocks überstanden !) und eine bemerkenswerte Tarnung. Nur die Fassade, durch die Weiße ihres Kalks, verrät die Anwesenheit des Werks. Sie weist eine Tür auf, die von zwei Fenstern flankiert wird. Ihre Abmessungen betragen 10 m × 6 m, ohne den Entwässerungskanal, bei 3,5 m Höhe im Gewölbe. Der Zugang erfolgt über eine strategische Straße von den Baracken der Turra aus. Das Vorhandensein einer Straße mit respektablem Profil für ein bescheidenes Werk erklärt sich aus einer dem General Baron Berge zuzuschreibenden Offensivstudie über die Alpen. Tatsächlich ist der Pas de la Beccia eine ideale Artilleriestellung, um Feuer auf die ehemals italienischen Werke des Mont Cenis zu erteilen, insbesondere die des rechten Ufers (Pattacreuse, Malamot), die in einem toten Winkel des Forts der Turra liegen. Vom Unterstand sind es nur wenige Schritte zur alten Grenze und zur Entdeckung der Landschaft, die heute durch das Vorhandensein eines Wasserkraftwerks umgewälzt ist. Am Pas de la Beccia entdecken wir zwei Grenzsteine von 1892, Trockensteinstellungen und zahlreiche Überreste des in der Zwischenkriegszeit installierten Stacheldrahtnetzes. Vom Werk aus führt ein besonders luftiger Militärpfad zur Pointe de Cléry (oder Signal du Petit Mont Cenis – 3 162 m), einem Observatorium erster Ordnung, das unterwegs einen kleinen Beobachtungsunterstand bedient. Am Abend des 21. Juni 1940, unter der Bedrohung einer Umzingelung durch das Val d’Ambin, werden die Truppen des Lanslebourg‑Sektors nach Modane zurückgezogen. Die S.E.S. (Skiaufklärungszug) des 15. B.C.A. (Alpenjägerbataillon), die die Cime du Laro und den Pas de la Beccia hielt, wird in das Fort Turra zurückgezogen; so fällt das Werk intakt in italienische Hände, die es als Ausgangsbasis für den Angriff auf das Fort Turra nutzen werden. Es wird einige 75‑mm‑Schüsse von diesem einstecken, ohne jegliche Folgen. Am 6. April 1945 versucht der 15. B.C.A. (Alpenjägerbataillon), erneut derselbe, die Turra einzunehmen und zum Pas de la Beccia vorzustoßen; der katastrophale Zustand des Schnees lässt den Angriff scheitern. Man muss bis zum 26. April warten, bis die Deutschen die Stellung räumen. Nach fünf Kriegsjahren kehrt der Unterstand Beccia intakt nach Frankreich zurück. Tatsächlich befindet sich das Werk, einst Grenzwache, jetzt mehr als 8 km von der neuen Grenze entfernt. Heute verlassen und trotz eines hässlichen Risses bewahrt das Werk stolze Haltung; die Zufahrtsstraße wurde von Erdrutschen fortgerissen, aber ein guter Weg ermöglicht den Zugang sowohl über die Turra als auch vom Mont Cenis aus. Freier Zugang (09/2007). Zur kleinen Geschichte: Der durch den Stausee entstandene See hat aufgrund seiner Fläche (661 ha) und in fast 2 000 m Höhe ein Mikroklima am Mont Cenis geschaffen. So findet man nicht selten Nebel auf dem Plateau, auch während der heißesten Tage. Eine weitere Folge des Staudamms: man musste die 14 Millionen m3 Steinmaterial finden… man hat nichts Besseres gefunden, als sie unter den Füßen des ehemals italienischen Forts Paradis zu nehmen ! Da ist ein Fort verschwunden, dem man noch das der Casse (geschleift, weil auf Dammhöhe), das des Chat (überflutet) und zahlreiche Werke des Vallo Alpino hinzufügen muss, die heute überflutet oder verschüttet sind. Das sagt, wie sehr sich die Orte mit dem Staudamm verändert haben…

Vesting van Lanslebourg, 4 000 m ten zuiden van de stad, 1893‑94. 2 705 m/hoogte. Gelegen in de onmiddellijke nabijheid van de Pas de la Beccia (2 717 m), vandaar zijn andere naam “onderkomen van de Pas de la Beccia”, een pas die de grens van 1860 markeert en mooi uitzicht biedt op het Mont‑Cenis‑plateau en zijn voormalig Italiaanse forten. Onderkomen afhankelijk van de werken van de Turra (op 2 000 m ten noorden), voor een twintigtal mannen belast met grensbewaking en observatie van vijandelijk gebied. Het werk presenteert zich in de vorm van een half‑grotonderkomen, dat niet onherinnerd aan de buskruitmagazijnen R en V van de forten der Têtes en van het Randouillet te Briançon. De in de rots uitgevoerde uitholling is bedekt door een gedrukt gewelf in gewoon metselwerk. Een ontwateringskanaal omgordt het lichaam van het onderkomen, men zal achteraan een grotere ruimte opmerken, waarschijnlijk gebruikt als proviandreserve. Het gewelf is overtrokken met een dak in ter plaatse uitgehakte leisteen, wat aldus aan het werk een zekere bescherming verleent (het heeft de val van een blok van verscheidene tonnen weerstaan !) en een opmerkelijke camouflage. Alleen de gevel, door de witheid van haar kalk, verraadt de aanwezigheid van het werk. Zij bevat een deur geflankeerd door twee vensters. Haar afmetingen zijn 10 m × 6 m, niet inbegrepen het ontwateringskanaal, voor 3,5 m hoogte aan het gewelf. De toegang gebeurt via een strategische weg, vanaf de barakken van de Turra. De aanwezigheid van een weg met respectabel profiel voor een bescheiden werk verklaart zich door een offensiefstudie door de Alpen die men te danken heeft aan Generaal Baron Berge. Inderdaad, de Pas de la Beccia is een ideale artilleriepositie om vuur uit te brengen op de voormalig Italiaanse werken van de Mont Cenis, in het bijzonder die van de rechteroever (Pattacreuse, Malamot), gelegen in een dode hoek van het fort van de Turra. Vanaf het onderkomen zijn het maar enkele stappen naar de oude grens en het ontdekken van het landschap, vandaag overhoop gehaald door de aanwezigheid van een waterkrachtcentrale. Aan de Pas de la Beccia ontdekken we twee grenspalen gedateerd 1892, opstellingen in droge steen en talrijke overblijfselen van het prikkeldraadnet dat in het Interbellum werd geïnstalleerd. Van het werk vertrekt een bijzonder luchtig militair pad dat leidt naar de Pointe de Cléry (of Signal du Petit Mont Cenis – 3 162 m), een observatorium van de eerste orde, onderweg een klein bewakingsonderkomen bedienend. Op de avond van 21 juni 1940, onder de dreiging van omsingeling door het Val d’Ambin, worden de troepen van de sector Lanslebourg teruggetrokken op Modane. De S.E.S. (Sectie Ski‑Verkenning) van de 15e B.C.A. (Bataljon Alpenjagers) die de Cime du Laro en de Pas de la Beccia hield, wordt teruggetrokken in het fort van de Turra; aldus valt het werk intact in Italiaanse handen die het als uitvalsbasis zullen gebruiken voor de aanval op het fort van de Turra. Het zal enkele schoten van 75 mm van deze laatste incasseren, zonder enig gevolg. Op 6 april 1945 probeert de 15e B.C.A. (Bataljon Alpenjagers), opnieuw hij, de Turra in te nemen en op te rukken naar de Pas de la Beccia; de rampzalige staat van de sneeuw zal de aanval doen mislukken. Men moet wachten tot 26 april opdat de Duitsers de positie zouden evacueren. Na vijf oorlogsjaren keert het onderkomen van de Beccia intact terug naar Frankrijk. Feitelijk bevindt het werk, voorheen grenswacht, zich nu op meer dan 8 km van de nieuwe grens. Vandaag verlaten, en ondanks een lelijke scheur, bewaart het werk een fier uiterlijk; de toegangsweg is weggeslagen door aardverschuivingen, maar een goed pad laat toe er zowel via de Turra als vanaf de Mont Cenis toegang toe. Vrije toegang (09/2007). Voor het kleine verhaal: het meer veroorzaakt door de dam, vanwege zijn oppervlakte (661 ha), en op bijna 2 000 m hoogte, heeft een microklimaat veroorzaakt op de Mont Cenis. Aldus is het niet zeldzaam mist te vinden op het plateau, ook tijdens de heetste dagen. Ander gevolg van de dam: men moest de 14 miljoen m3 steenmateriaal vinden… men heeft niets beter gevonden dan ze onder de voeten van het voormalig Italiaanse fort Paradis te nemen ! Daar is een fort verdwenen, waaraan men nog dat van de Casse (geslecht omdat op dijhoogte), dat van de Chat (verdronken), en talrijke werken van de Vallo Alpino vandaag verdronken of bedolven, moet toevoegen. Dat zegt hoezeer de plaatsen veranderd zijn met de dam…

Fortress of Lanslebourg, 4,000 m south of the town, 1893‑94. 2,705 m above sea level. Located immediately adjacent to the Pas de la Beccia (2,717 m), hence its other name “Pas de la Beccia shelter”, a pass marking the 1860 border and offering fine views of the Mont Cenis plateau and its former Italian forts. A shelter dependent on the works of la Turra (2,000 m to the north), for about twenty men assigned to border surveillance and observation of enemy territory. The work takes the form of a semi‑cavern shelter, reminiscent of the R and V powder magazines of the forts of the Têtes and Randouillet at Briançon. The excavation made in the rock is covered by a low vault of ordinary masonry. A drainage channel encircles the body of the shelter; at the rear a larger space, presumably used as a food store, can be noted. The vault is topped by a roof of locally quarried stone slabs, thus giving the work definite protection (it withstood the fall of a several‑tonne block !) and remarkable camouflage. Only the façade, by the whiteness of its lime, betrays the presence of the work. It comprises a door flanked by two windows. Its dimensions are 10 m × 6 m, excluding the drainage channel, with a vault height of 3.5 m. Access is via a strategic road from the Turra barracks. The presence of a road with respectable clearance for a modest work is explained by an offensive study across the Alps attributable to General Baron Berge. Indeed, the Pas de la Beccia is an ideal artillery position for firing on the former Italian works of Mont Cenis, particularly those on the right bank (Pattacreuse, Malamot) located in a dead angle of Fort Turra. From the shelter, it is only a few steps to reach the old border and discover the landscape, now disrupted by the presence of a hydroelectric dam. At the Pas de la Beccia we discover two border markers dated 1892, dry‑stone emplacements and numerous remains of the barbed‑wire network installed in the interwar period. From the work departs an especially airy military trail leading to the Pointe de Cléry (or Signal du Petit Mont Cenis – 3,162 m), a first‑class observatory, serving en route a small surveillance shelter. On the evening of 21 June 1940, under threat of encirclement via the Val d’Ambin, the troops of the Lanslebourg sector are withdrawn to Modane. The S.E.S. (Ski Scout Section) of the 15th B.C.A. (Alpine Infantry Battalion), which held the Cime du Laro and the Pas de la Beccia, is withdrawn into Fort Turra; thus the work falls intact into Italian hands, who will use it as a starting base for the attack on Fort Turra. It will receive some 75 mm rounds from the latter, without any consequence. On 6 April 1945, the 15th B.C.A. (Alpine Infantry Battalion), again it, attempts to take the Turra and push on to the Pas de la Beccia; the disastrous state of the snow will cause the attack to fail. One must wait until 26 April for the Germans to evacuate the position. After five years of war the Beccia shelter returns to France, intact. In fact, the work, formerly a border guard post, is now more than 8 km from the new border. Today abandoned, and despite an ugly crack, the work retains proud bearing; the access road has been carried away by landslides, but a good path allows access both via the Turra and from Mont Cenis. Free access (09/2007). For the anecdote: the lake created by the dam, due to its area (661 ha) and at nearly 2,000 m altitude, has created a microclimate on Mont Cenis. Thus, it is not uncommon to find fog on the plateau, even during the hottest days. Another consequence of the dam: the 14 million m3 of rockfill had to be found… nothing better was found than to take it from under the feet of the former Italian Fort Paradis ! That’s one fort gone, to which must be added that of Casse (razed because at dam level), that of Chat (flooded), and numerous works of the Vallo Alpino today flooded or buried. That shows how much the places have changed with the dam…

Pevnost Lanslebourg, 4 000 m jižně od města, 1893‑94. 2 705 m n.m. Leží v bezprostřední blízkosti průsmyku Pas de la Beccia (2 717 m), odtud jeho další jméno „úkryt Pas de la Beccia“, průsmyk, který vyznačuje hranici z roku 1860 a nabízí krásný výhled na planinu Mont Cenis a její bývalé italské forty. Úkryt patřící k dílům Turra (2 000 m na sever), pro asi dvacet mužů přidělených ke střežení hranice a pozorování nepřátelského území. Dílo se představuje ve formě polojeskynního úkrytu, který nepřipomíná nic jiného než prachárny R a V fortů Têtes a Randouillet u Briançonu. Výkop provedený ve skále je pokryt sníženou klenbou z obyčejného zdiva. Odvodňovací šachta obepíná těleso úkrytu; vzadu poznamenáme větší prostor, pravděpodobně užívaný jako zásobárna potravin. Klenba je převýšena střechou z místně vytěžených kamenných ploten, čímž se dílu zajišťuje určitá ochrana (odolalo pádu bloku o několika tunách !) a pozoruhodné maskování. Jen průčelí, bělosvatí svého vápna, prozrazuje přítomnost díla. Obsahuje dveře lemované dvěma okny. Jeho rozměry jsou 10 m × 6 m, nepočítaje odvodňovací šachtu, při výšce klenby 3,5 m. Přístup je po strategické cestě od kasáren Turra. Přítomnost cesty s úctyhodným průjezdním profilem pro skromné dílo se vysvětluje útočnou studií přes Alpy, kterou máme za zásluhu generálu baronu Bergemu. Vskutku, Pas de la Beccia je ideální dělostřelecké postavení k vedení palby na bývalá italská díla Mont Cenis, zejména na pravém břehu (Pattacreuse, Malamot), ležící v mrtvém úhlu fortu Turra. Od úkrytu je to jen pár kroků k dosažení staré hranice a objevení krajiny, dnes převrácené přítomností vodní elektrárny. Na Pas de la Beccia objevujeme dva hraniční kameny z roku 1892, postavení z nasucho kladeného kamení a četné pozůstatky drátěného zátarasu instalovaného v meziválečném období. Z díla odchází obzvlášť vzdušná vojenská stezka vedoucí na Pointe de Cléry (čili Signál Petit Mont Cenis – 3 162 m), pozorovatelna prvního řádu, obsluhující cestou malý pozorovací úkryt. K večeru 21. června 1940, pod hrozbou obklíčení přes údolí Val d’Ambin, jsou jednotky sektoru Lanslebourg staženy na Modane. S.E.S. (lyžařská průzkumná četa) 15. B.C.A. (praporu horských myslivců), která držela Cime du Laro a Pas de la Beccia, je stažena do fortu Turra; tak padne dílo neporušené do italských rukou, které jej použijí jako výchozí základnu k útoku na fort Turra. Utrpí několik zásahů 75 mm od tohoto posledního, bez jakýchkoli následků. Dne 6. dubna 1945 se 15. B.C.A. (prapor horských myslivců), opět on, pokouší dobýt Turru a postoupit k Pas de la Beccia; katastrofální stav sněhu zapříčiní neúspěch útoku. Je třeba počkat do 26. dubna, než Němci evakuují postavení. Po pěti letech války se úkryt Beccia vrací Francii, neporušený. Ve skutečnosti se dílo, dříve hlídka hranic, nyní nachází více než 8 km od nové hranice. Dnes opuštěné, a přes ošklivou trhlinu, si dílo uchovává hrdý vzhled; přístupová cesta byla odnesena sesuvy půdy, ale dobrá pěšina umožňuje přístup jak přes Turru, tak od Mont Cenis. Volný přístup (09/2007). Pro malou historii: jezero vytvořené hrází, svou plochou (661 ha) a v nadmořské výšce téměř 2 000 m, vytvořilo na Mont Cenis mikroklima. Tak není vzácné najít na planině mlhu, včetně nejteplejších dnů. Další důsledek hráze: bylo třeba najít 14 milionů m3 kamenné výplně… nenašlo se nic lepšího než je vzít zpod nohou bývalého italského fortu Paradis ! To je jeden zmizelý fort, k němuž je třeba přidat ten Casse (srovnaný se zemí, protože v úrovni hráze), ten Chat (zatopený) a četná díla Vallo Alpino dnes zatopená nebo zasypaná. To říká, jak se místa s hrází změnila…