Dépt 90 (territoire de Belfort) La plus au sud des quatre grandes places de l'Est. Relié à celui d'Épinal par le rideau de la haute Moselle, et prolongé au sud par la place de Montbéliard et le môle défensif du Lomont. Huit forts postérieurs à 1874, cinq ouvrages d’artillerie intermédiaires (+ 1 en construction), ± 30 ouvrages d'infanterie et environ 60 batteries. Le tout pour une garnison de 65000 hommes et environ 1000 pièces dont 340 d'un calibre supérieur ou égal au 120 mm. (données de 1914). En 1877, la commission Canrobert avait décidé d'une garnison de guerre de 27.131 hommes et 685 canons. La ville, déjà très militaire, va voir ses infrastructures multipliées. C’est ainsi que la caserne Hatry sera construite en 1893-1894, la caserne Bougenel (42 RI) de 1881 à 1884, la caserne Friederich (35 RI) de 1880 à 1884, la caserne Béchaud (151 RI) de 1882 à 1885, la caserne Vauban (5 RA et 4è Génie) de 1883 à 1900. D’autres le seront peu avant le premier conflit mondial telles les casernes Brisach, d’Offemont et de Maud’huy (ou caserne de Rethenans – 1 bataillon du 35 RI), toutes érigées en 1913-1914. Un hôpital sera construit et agrandi de 1881 à 1909, un parc à fourrage en 1882-1883, l’arsenal du Vallon sera modelé de 1875 à 1911, tandis qu’une usine frigorifique verra le jour en 1907. Un parc de voitures d’attelage sera aussi prévu dès 1887 et l’intendance prit place dans la caserne de l’Espérance (1860-1885). En 1913, la caserne Brisach abrita un groupe d’aérostiers. Notons également que c’est en 1908 que sera installé derrière l’hôtel de ville, un petit abri bétonné (1,70 d’épaisseur, dalle de ciel et murs) abritant le premier poste radiotélégraphique militaire permanent installé à Belfort, malheureusement détruit en 1988. Belfort a le triste privilège d'être la place qui fut, entre toutes, la plus victime des récupérateurs de métaux, surtout allemands durant la seconde guerre. Il n'y reste en tout et pour tout qu'un observatoire cuirassé et quelques guérites blindées. Il convient aussi de souligner que c’est la seule place où une association "La Caponnière" se démène au profit de l’ensemble du patrimoine fortifié, guidant, supportant et venant en aide aux différentes associations et ce depuis 1985. Que n’y a-t-il une "Caponnière" dans chaque place…

Dept 90 (Gebiet von Belfort) Der südlichste der vier großen östlichen Plätze. Verbunden mit dem von Épinal durch den Obermoselvorhang und nach Süden verlängert durch den Place de Montbéliard und den Verteidigungspier von Lomont. Acht Forts aus der Zeit nach 1874, fünf mittlere Artilleriewerke (+ 1 im Bau), ± 30 Infanteriewerke und rund 60 Batterien. All dies für eine Garnison von 65.000 Mann und rund 1.000 Geschützen, darunter 340 mit einem Kaliber größer oder gleich 120 mm. (Daten von 1914). 1877 hatte die Canrobert-Kommission eine Kriegsgarnison von 27.131 Mann und 685 Geschützen beschlossen. Die bereits stark militärisch geprägte Stadt wird ihre Infrastruktur vervielfachen. So wurden die Hatry-Kasernen 1893–1894 gebaut, die Bougenel-Kaserne (42 RI) von 1881 bis 1884, die Friederich-Kaserne (35 RI) von 1880 bis 1884, die Béchaud-Kaserne (151 RI) von 1882 bis 1885 und die Vauban-Kaserne (5 RA und 4. Pionierregiment) von 1883 bis 1900. Andere wurden kurz vor dem Ersten Weltkrieg gebaut, wie die Brisach-, Offemont- und Maud’huy-Kasernen (oder Rethenans-Kaserne – 1 Bataillon des 35 RI), die alle 1913–1914 errichtet wurden. Von 1881 bis 1909 wurde ein Krankenhaus gebaut und erweitert, von 1882 bis 1883 ein Futterpark, von 1875 bis 1911 das Arsenal von Vallon modelliert und 1907 eine Kühlanlage errichtet. Ab 1887 wurde außerdem ein Fuhrpark geplant und das Büro des Quartiermeisters wurde in der Espérance-Kaserne untergebracht (1860–1885). 1913 beherbergte die Brisach-Kaserne eine Gruppe von Ballonfahrern. Erwähnenswert ist auch, dass 1908 hinter dem Rathaus ein kleiner Betonunterstand (1,70 dick, Dachplatte und Wände) errichtet wurde, in dem die erste permanente militärische Funktelegrafenstation in Belfort untergebracht war, die leider 1988 zerstört wurde. Belfort hat das traurige Privileg, der Ort zu sein, der im Zweiten Weltkrieg am meisten Opfer von Metallplünderern, insbesondere Deutschen, wurde. Übrig geblieben sind nur noch ein gepanzertes Observatorium und einige gepanzerte Wachhäuschen. Es ist auch erwähnenswert, dass dies der einzige Ort ist, an dem sich der Verein „La Caponnière“ seit 1985 zum Wohle des gesamten Festungserbes einsetzt und die verschiedenen Vereine leitet, unterstützt und unterstützt. Warum gibt es nicht auf jedem Platz eine „Caponnière“?

Dept. 90 (territorium Belfort) Het zuidelijkste van de vier grote oostelijke pleinen. Verbonden met dat van Épinal door de Boven-Moezelgordijn, en naar het zuiden uitgebreid door de Place de Montbéliard en de verdedigingspier van Lomont. Acht forten van na 1874, vijf middelgrote artilleriewerken (+ 1 in aanbouw), ± 30 infanteriewerken en ongeveer 60 batterijen. Dit alles voor een garnizoen van 65.000 man en ongeveer 1.000 kanonnen, waaronder 340 met een kaliber groter dan of gelijk aan 120 mm (gegevens uit 1914). In 1877 had de Canrobert-commissie besloten tot een oorlogsgarnizoen van 27.131 man en 685 kanonnen. De stad, die al zeer militair was, zal haar infrastructuur zien toenemen. Zo werden de Hatry-kazerne gebouwd in 1893-1894, de Bougenel-kazerne (42 RI) van 1881 tot 1884, de Friederich-kazerne (35 RI) van 1880 tot 1884, de Béchaud-kazerne (151 RI) van 1882 tot 1885, de Vauban-kazerne (5 RA en 4e Genie) van 1883 tot 1900. Andere werden kort voor de Eerste Wereldoorlog gebouwd, zoals de Brisach-, Offemont- en Maud'huy-kazerne (of Rethenans-kazerne - 1 bataljon van de 35 RI), alle opgericht in 1913-1914. Van 1881 tot 1909 werd een ziekenhuis gebouwd en uitgebreid, van 1882 tot 1883 een veevoederpark, van 1875 tot 1911 werd het arsenaal van Vallon gemodelleerd, en in 1907 werd een koelinstallatie gebouwd. Vanaf 1887 werd ook een wagenpark gepland en het kantoor van de kwartiermeester werd gevestigd in de Espérance-kazerne (1860-1885). In 1913 huisvestte de Brisach-kazerne een groep ballonvaarders. Opgemerkt dient te worden dat in 1908 een kleine betonnen schuilplaats (1,70 m dik, inclusief dakplaat en muren) achter het stadhuis werd geplaatst, waar het eerste permanente militaire radiotelegraafstation in Belfort werd gevestigd, dat helaas in 1988 werd verwoest. Belfort heeft het trieste voorrecht de plaats te zijn die tijdens de Tweede Wereldoorlog het meest werd getroffen door metaalrovers, met name Duitsers. Wat resteert zijn een gepantserde sterrenwacht en een paar gepantserde wachthuisjes. Het is ook belangrijk om te weten dat dit de enige plek is waar een vereniging "La Caponnière" zich sinds 1985 inzet voor het behoud van het volledige versterkte erfgoed, door de verschillende verenigingen te begeleiden, te ondersteunen en te helpen. Waarom is er niet op elk plein een "Caponnière"?

Dept 90 (Belfort territory) The southernmost of the four large eastern squares. Connected to that of Épinal by the Upper Moselle Curtain, and extended to the south by the Place de Montbéliard and the Lomont defensive pier. Eight forts dating from after 1874, five intermediate artillery works (+ 1 under construction), ± 30 infantry works and around 60 batteries. All this for a garrison of 65,000 men and around 1,000 guns, including 340 with a caliber greater than or equal to 120 mm. (data from 1914). In 1877, the Canrobert Commission had decided on a war garrison of 27,131 men and 685 guns. The city, already very military, will see its infrastructure multiplied. Thus, the Hatry barracks were built in 1893-1894, the Bougenel barracks (42 RI) from 1881 to 1884, the Friederich barracks (35 RI) from 1880 to 1884, the Béchaud barracks (151 RI) from 1882 to 1885, the Vauban barracks (5 RA and 4th Engineers) from 1883 to 1900. Others were built shortly before the First World War, such as the Brisach, Offemont and Maud’huy barracks (or Rethenans barracks – 1 battalion of the 35 RI), all erected in 1913-1914. A hospital was built and enlarged from 1881 to 1909, a fodder park in 1882-1883, the Vallon arsenal was modeled from 1875 to 1911, while a refrigeration plant was built in 1907. A fleet of carriages was also planned from 1887 and the quartermaster's office was located in the Espérance barracks (1860-1885). In 1913, the Brisach barracks housed a group of balloonists. It should also be noted that in 1908 a small concrete shelter (1.70 thick, sky slab and walls) was installed behind the town hall, housing the first permanent military radiotelegraph station installed in Belfort, unfortunately destroyed in 1988. Belfort has the sad privilege of being the place which was, among all, the most victim of metal scavengers, especially Germans during the Second World War. All that remains is an armored observatory and a few armored sentry boxes. It should also be noted that this is the only place where an association "La Caponnière" has been working for the benefit of the entire fortified heritage, guiding, supporting and helping the various associations since 1985. Why there isn't a "Caponnière" in every square…

Dept 90 (území Belfortu) Nejjižnější ze čtyř velkých východních náměstí. S náměstím Épinal je spojeno Horní moselskou oponou a na jih je prodlouženo Place de Montbéliard a obranným molem Lomont. Osm pevností z doby po roce 1874, pět středně velkých dělostřeleckých děl (+ 1 ve výstavbě), ± 30 pěších děl a přibližně 60 baterií. To vše pro posádku 65 000 mužů a přibližně 1 000 děl, z nichž 340 mělo ráži 120 mm nebo větší. (údaje z roku 1914). V roce 1877 se Canrobertova komise rozhodla o válečné posádce o 27 131 mužích a 685 dělech. Město, které bylo již tak velmi vojenské, se dočká znásobení své infrastruktury. Kasárna Hatry byla tak postavena v letech 1893-1894, kasárna Bougenel (42. RI) v letech 1881 až 1884, kasárna Friederich (35. RI) v letech 1880 až 1884, kasárna Béchaud (151. RI) v letech 1882 až 1885 a kasárna Vauban (5. RA a 4. ženijní pluk) v letech 1883 až 1900. Další byla postavena krátce před první světovou válkou, jako například kasárna Brisach, Offemont a Maud'huy (nebo kasárna Rethenans – 1. prapor 35. RI), všechna postavená v letech 1913-1914. V letech 1881 až 1909 byla postavena a rozšířena nemocnice, v letech 1882-1883 krmivářský park, v letech 1875 až 1911 byl modelován arzenál Vallon a v roce 1907 byla postavena chladírenská stanice. Od roku 1887 se také plánovala výstavba vozového parku a kancelář proviantního důstojníka se nacházela v kasárnách Espérance (1860-1885). V roce 1913 kasárna Brisach ubytovala skupinu balonistů. Je také třeba poznamenat, že v roce 1908 byl za radnicí instalován malý betonový přístřešek (tloušťka 1,70 m, stropní deska a zdi), v němž se nacházela první stálá vojenská radiotelegrafní stanice instalovaná v Belfortu, bohužel zničená v roce 1988. Belfort má smutnou výsadu být místem, které se stalo ze všech nejvíce obětí kovových lupičů, zejména Němců během druhé světové války. Zůstala pouze obrněná pozorovatelna a několik obrněných strážních budek. Je třeba také poznamenat, že toto je jediné místo, kde sdružení „La Caponnière“ pracuje ve prospěch celého opevněného dědictví a od roku 1985 vede, podporuje a pomáhá různým sdružením. Proč není „Caponnière“ na každém náměstí…