Place de Dijon, nord-ouest de la ville, 1877-1880. ± 430 m/alt. ± 650 hommes. Dénommé fort Carnot. Ancré à proximité de la nationale 71 venant de Châtillon, bardé de ses deux batteries annexes, ce fort a un rôle des plus évidents : barrer toute intrusion venant du nord-ouest. Ayant la forme d'un rectangle à gorge très légèrement rentrante, ce fort, du gabarit de celui de Beauregard, concentre de nombreuses particularités, voire spécificités absolument uniques. L'entrée d'escarpe s'ouvre au fond d'une petite courtine. Pour la rejoindre il nous faut franchir un fossé, passer sur le toit d'un bâtiment puis sur un second pont enjambant la courtine. En vingt mètres à peine, nous venons d'être confrontés à deux éléments uniques dans le système Séré de Rivières. Le bâtiment en question est une caponnière détachée. Ouvrage rectangulaire (16 x 9 m) monobloc, cette caponnière n'est reliée par aucune galerie au fort. Ses angles côté escarpe sont toutefois rattachés à cette dernière par des murs crénelés qui isolent la courtine, courtine que les servants de la caponnière devaient traverser à ciel ouvert depuis une poterne sous le pont-levis. Un fossé peu profond cerne la caponnière. Afin de minimiser les angles morts, on a donné un fruit très important à la base de cet organe détaché. Si l'extérieur est particulièrement joli, l'intérieur est pour partie transformé en gymnase. Les deux chambres de tir sont séparées par un couloir transversal officiant comme magasin aux projectiles. Le pont entre contrescarpe et caponnière est fixe et réalisé en une seule arche de maçonneries de moellons. Celui reliant la caponnière à l'escarpe consistait en la travée mobile d'un pont-levis. C'est un pont à bielles pendantes. Ce dispositif fut inventé par un certain Frézier, ingénieur de son état, qui en installa un à la Porte de France à Landau en 1733. La ville de Mézières (08) en reçut deux vers 1776, mais on les démonta après 1870. Enfin, la troisième enceinte du fort de Joux (39) semble aussi en avoir eu un. Celui d'Hauteville serait le seul complètement en métal. Il nous faut consulter l'ouvrage du colonel Philippe Truttmann (cfr bibliographie) pour en trouver une description sommaire correcte : "Le cadre de bascule supérieure a été remplacé par deux contrepoids indépendants, en fonte, de 720 kg chacun et munis à l'avant de tourillons portés par des consoles métalliques fixées au revers des montants de la baie. Ces contrepoids agissent sur la travée levante chacun par une bielle droite tenue, à une extrémité, à un axe fixé sur le contrepoids, et à l'autre, à un axe fixé à l'extrémité des logerons du tablier de pont." Ce type de pont-levis est tellement exceptionnel qu'il ne figure même pas au sommaire du cours de constructions du chef de bataillon du Génie P. Petit (lithographie de l'École d'application de l'Artillerie et du Génie – 1883). L'essentiel du mécanisme est toujours en place. En fait, seule la travée basculante a été bétonnée (après 1957) pour des raisons évidentes de sécurité, ainsi que les logements des contrepoids. L'entrée du fort est très soignée. Chose extrêmement rare, elle comprend deux niveaux de sous-sols. Les créneaux de tir au fusil des corps de garde ont leurs contours joliment travaillés et sont incorporés dans un liseré en relief parcourant toute la façade en contournant les ouvertures par de petits arcs du plus bel effet. Le fort est dit à batterie basse ; il ne possède pas de cavalier d'artillerie. Une rue du rempart borde onze traverses dont cinq enracinées. Il n'existe aucun emplacement de tir orienté perpendiculairement à la gorge. Les deux saillants du front de tête comportent une petite bonnette pour l'infanterie, couvrant par des feux de mousqueterie outre les glacis, les dessus de la caponnière double au saillant II et de la simple au saillant III. La rue du rempart nous réservera elle aussi une exclusivité de grand intérêt. Durant la seconde guerre mondiale, le fort fut utilisé comme prison par l'occupant. Avec l'accord de ce dernier, les prisonniers français transformèrent un abri sous traverse en chapelle. Murs et plafond exhibent leurs polychromies, dont un chemin de croix intégralement peint à même les murs. Même si ces fresques ne datent pas de l'époque où le fort était occupé en tant qu'ouvrage d'artillerie, elles n'en constituent pas moins un témoignage précieux et ô combien émouvant d'une période douloureuse. Malheureusement, le clocheton qui dominait l'entrée a maintenant disparu. La caponnière double comporte une descente faite d'un escalier-rampe. Depuis le couloir au sommet de l'accès, nous avons une première travée de 31 marches suivie d'un palier de 12 mètres de long, prolongé lui-même par une autre série de 12 marches (marche de 31 cm pour une contremarche de 14 cm). Sur les flancs de chaque volée de marches est une rampe, large de 50 cm, qui permettait d'amener ou de prélever plus aisément des pièces d'artillerie de la caponnière. Cette dernière, très propre, conserve ses grilles d'embrasure et ses deux plates-formes en béton modèle 1886 pour canon de 12 culasse, dont celle de droite, enfoncée d'une soixantaine de cm dans le sol et pourvue dans son prolongement d'une rampe longue de 2,7 m. Leurs créneaux sont différents. Celui du 12 tirant vers le saillant I fait 80 cm de haut sur 84 de large et celui de la pièce tirant vers le saillant III, 87 cm de haut sur 100 de large. Dans l'aileron du saillant III, nous relèverons les dimensions suivantes : 95 cm de haut pour 93 de large. Relevons que ces dimensions énormes auraient rendu impossible, sans maçonneries nouvelles, la pose d'une plaque blindée d'embrasure, fût-elle du grand modèle. L'aileron du saillant III que nous venons d'évoquer a une gaine de descente identique avec deux volées de 10 puis 34 marches. Le côté opposé aux embrasures comporte deux grandes ouvertures avec grille. Tournant le dos au front d'attaque présumé, s'il est un côté à ne pas découvrir, c'est bien l'arrière ; or, ici, on a ménagé des ouvertures pour le moins incongrues. Fallait-il que le souci de l'évacuation des fumées de tirs soit à ce point délicat ? Tous les organes de défense des fossés ont leur intérieur recouvert d'un enduit de ciment. Les magasins à poudre sont assez particuliers. Une grande pièce voûtée en plein cintre abrite une seconde, plus petite, voûtée elle aussi en plein cintre et attenant à la première par des contreforts en briques au niveau de la naissance extérieure de la voûte interne, soit à la partie supérieure des gaines latérales séparant les deux parois verticales. Les contreforts du magasin de droite (contenance ± 45 tonnes) font 25 cm d'épaisseur et ont une longueur allant de 160 à 163 cm. Ils sont séparés par un écart allant de 108 à 110 cm. Il y en a six par flanc, tandis que dans le magasin de gauche, ils sont huit. Lors de notre visite en mai 2002, occupé par la 6e compagnie du 43e régiment de transmissions, le fort était dans un état d'entretien et de propreté irréprochable. Le casernement et le débouché d'infanterie ainsi que le bâtiment d'entrée ont été coiffés, en 1959 ou 1960, de tuiles rouges du plus bel effet. La cour centrale est magnifique, avec ses façades aux chaînes d'angles en pierres très claires conjuguées à des maçonneries de briques de terre cuite. Le casernement est composé de six travées sur deux niveaux, séparées en deux groupes de trois par le passage en capitale, a conservé ses rampes et escaliers originels et parfaitement entretenus. Il s'y trouve encore des portes à persiennes fixes qui comptent aujourd'hui parmi les huisseries les plus rares. Les travées extérieures ont une citerne en sous-sol. La caserne fait face à six autres travées, nettement moins profondes et sur un seul niveau. À la droite de la ligne de ces dernières, les plans nous montrent, mitoyens, deux fours à pain lesquels, d'après nos hôtes, n'existent plus. Retenons aussi que l'unique débouché d'infanterie sur les dessus du casernement abrite au revers de sa sortie, un diable esquissé au fusain. Sur les glacis, à une dizaine de mètres à peine au niveau du milieu des fronts I-II et III-IV, nous trouvons une batterie annexe. Toutes deux sont semblables. Elles forment un alignement de sept traverses dont seules la deuxième et la sixième sont creuses. Chacune de ces annexes était prévue pour une dizaine de pièces, ajoutées aux 16 de rempart et 10 de flanquement du fort, cela en faisait une position qu'il valait mieux ne pas aborder de front. Il était prévu que le 40 R.T. succède au 43 R.T. Quoi qu'il en soit il est à espérer que l'armée continue à occuper le site très longtemps car nous avons là réellement pu constater qu'une occupation moderne, avec toutes ses nécessités, et la protection du patrimoine n'étaient nullement incompatibles. Ce fort ne se visite pas. Voir aussi place de Dijon.

Festung von Dijon, Nordwesten der Stadt, 1877-1880. ± 430 m ü. M. ± 650 Mann. Benannt Fort Carnot. Verankert in der Nähe der Nationalstraße 71 aus Châtillon, mit seinen zwei Nebenbatterien bewehrt, hat dieses Fort eine offensichtliche Rolle: Jedes Eindringen aus dem Nordwesten zu blockieren. In Form eines Rechtecks mit einer sehr leicht zurückweichenden Kehle, konzentriert dieses Fort, vom Format desjenigen von Beauregard, zahlreiche Besonderheiten, ja sogar absolut einzigartige Spezifika. Der Eskarpeneingang öffnet sich am Ende einer kleinen Kurtine. Um ihn zu erreichen, müssen wir einen Graben überqueren, über das Dach eines Gebäudes gehen und dann über eine zweite Brücke, die die Kurtine überspannt. In kaum zwanzig Metern sind wir soeben auf zwei einzigartige Elemente im Séré de Rivières-System gestoßen. Das betreffende Gebäude ist eine abgetrennte Kaponiere. Ein rechteckiger (16 x 9 m) monolithischer Bau, ist diese Kaponiere durch keine Galerie mit dem Fort verbunden. Ihre Winkel auf der Eskarpenseite sind jedoch durch gekrönte Mauern mit dieser verbunden, die die Kurtine isolieren, eine Kurtine, die die Bedienungsmannschaften der Kaponiere im Freien von einer Poterne unter der Zugbrücke aus überqueren mussten. Ein flacher Graben umgibt die Kaponiere. Um die toten Winkel zu minimieren, wurde der Basis dieses abgetrennten Organs eine sehr starke Schräge gegeben. Wenn das Äußere besonders hübsch ist, ist das Innere teilweise in eine Turnhalle umgewandelt. Die beiden Schusskammern sind durch einen Quergang getrennt, der als Projektilmagazin dient. Die Brücke zwischen Kontereskarpe und Kaponiere ist fest und besteht aus einem einzigen Bogen aus Bruchsteinmauerwerk. Diejenige, die die Kaponiere mit der Eskarpe verband, bestand aus der beweglichen Öffnung einer Zugbrücke. Es ist eine Zugbrücke mit Pendelstreben. Diese Vorrichtung wurde von einem gewissen Frézier, seines Zeichens Ingenieur, erfunden, der 1733 eine am Frankreich-Tor in Landau installierte. Die Stadt Mézières (08) erhielt um 1776 zwei, aber sie wurden nach 1870 demontiert. Schließlich scheint die dritte Umwallung des Forts Joux (39) auch eine gehabt zu haben. Diejenige von Hauteville wäre die einzige komplett aus Metall. Wir müssen das Werk von Oberst Philippe Truttmann konsultieren (siehe Bibliographie), um eine korrekte kurze Beschreibung zu finden: "Der obere Kipprahmen wurde durch zwei unabhängige Gegengewichte aus Gusseisen von je 720 kg ersetzt, die vorne mit Zapfen versehen sind, die von Metallkonsole getragen werden, die auf der Rückseite der Pfosten der Öffnung befestigt sind. Diese Gegengewichte wirken auf die hebende Öffnung jeweils durch eine gerade Pleuelstange, die an einem Ende an einer auf dem Gegengewicht befestigten Achse und am anderen an einer Achse befestigt ist, die an den Enden der Querbalken der Brückentafel befestigt ist." Diese Art von Zugbrücke ist so außergewöhnlich, dass sie nicht einmal im Inhaltsverzeichnis des Baukurses von Major des Genies P. Petit vorkommt (Lithographie der Anwendungsschule für Artillerie und Genie – 1883). Der Großteil des Mechanismus ist noch vorhanden. Tatsächlich wurde nur die kippbare Öffnung (nach 1957) aus offensichtlichen Sicherheitsgründen betoniert, ebenso wie die Gehäuse der Gegengewichte. Der Eingang des Forts ist sehr gepflegt. Eine extrem seltene Sache, er umfasst zwei Kellergeschosse. Die Gewehrschussscharten der Wachhäuser haben schön gearbeitete Konturen und sind in einen reliefierten Streifen integriert, der die gesamte Fassade durchläuft und die Öffnungen mit kleinen Bögen von schönster Wirkung umgeht. Das Fort gilt als mit niedriger Batterie; es besitzt keinen Artilleriekavalier. Eine Wallstraße verläuft entlang elf Traversen, davon fünf verwurzelt. Es gibt keine Schussposition, die senkrecht zur Kehle ausgerichtet ist. Die beiden Spitzen der Kopfseite haben eine kleine Bonnette für die Infanterie, die neben den Glacis die Oberseiten der Doppelkaponiere an der Spitze II und der einfachen an der Spitze III mit Musketenfeuer deckt. Die Wallstraße wird uns ebenfalls eine exklusive und sehr interessante Besonderheit bieten. Während des Zweiten Weltkriegs wurde das Fort vom Besatzer als Gefängnis genutzt. Mit dessen Zustimmung verwandelten die französischen Gefangenen einen Unterstand unter einer Traverse in eine Kapelle. Wände und Decke zeigen ihre Polychromie, darunter einen vollständig direkt auf die Wände gemalten Kreuzweg. Auch wenn diese Fresken nicht aus der Zeit stammen, als das Fort als Artilleriewerk besetzt war, sind sie dennoch ein wertvolles und überaus bewegendes Zeugnis einer schmerzhaften Periode. Leider ist der Glockenturm, der den Eingang überragte, jetzt verschwunden. Die Doppelkaponiere hat einen Abstieg in Form einer Treppenrampe. Vom Korridor am oberen Ende des Zugangs aus haben wir eine erste Treppe mit 31 Stufen, gefolgt von einem 12 Meter langen Podest, das selbst von einer weiteren Serie von 12 Stufen verlängert wird (Stufenhöhe 31 cm für einen Gegenlauf von 14 cm). An den Seiten jedes Treppenlaufs ist eine 50 cm breite Rampe, die es ermöglichte, Artilleriestücke leichter in die Kaponiere zu bringen oder daraus zu entfernen. Letztere, sehr sauber, bewahrt ihre Schartenvergitterungen und ihre zwei Betonplattformen Modell 1886 für 12-cm-Hinterlader, von denen die rechte etwa sechzig cm in den Boden versenkt und in ihrer Verlängerung mit einer 2,7 m langen Rampe versehen ist. Ihre Scharten sind unterschiedlich. Die des 12-cm-Geschützes, das zur Spitze I schießt, ist 80 cm hoch und 84 cm breit und die des Geschützes, das zur Spitze III schießt, 87 cm hoch und 100 cm breit. In der Flanke der Spitze III werden wir folgende Maße feststellen: 95 cm hoch bei 93 cm breit. Wir stellen fest, dass diese enormen Maße den Einbau einer gepanzerten Schartenplatte, selbst des Großmodells, ohne neues Mauerwerk unmöglich gemacht hätten. Die Flanke der Spitze III, die wir gerade erwähnt haben, hat einen identischen Abstiegsschacht mit zwei Treppenläufen von 10 dann 34 Stufen. Die Seite gegenüber den Scharten hat zwei große Öffnungen mit Gitter. Wenn es eine Seite gibt, die man nicht entdecken sollte, dann ist es die Rückseite, der Rücken zur mutmaßlichen Angriffsfront; doch hier hat man Öffnungen geschaffen, die mindestens unpassend sind. Musste die Sorge um die Abführung der Schießrauchgase so heikel sein? Alle Grabenverteidigungsorgane haben ihr Inneres mit einem Zementputz bedeckt. Die Pulvermagazine sind ziemlich eigenartig. Ein großer, tonnengewölbter Raum beherbergt einen zweiten, kleineren, ebenfalls tonnengewölbt und mit dem ersten durch Strebepfeiler aus Ziegeln auf Höhe des äußeren Anfangs des inneren Gewölbes verbunden, also im oberen Teil der seitlichen Schächte, die die beiden senkrechten Wände trennen. Die Strebepfeiler des rechten Magazins (Kapazität ± 45 Tonnen) sind 25 cm dick und haben eine Länge von 160 bis 163 cm. Sie sind durch einen Abstand von 108 bis 110 cm getrennt. Es gibt sechs pro Seite, während es im linken Magazin acht sind. Während unseres Besuchs im Mai 2002, besetzt von der 6. Kompanie des 43. Nachrichtenregiments, war das Fort in einem tadellosen Pflege- und Sauberkeitszustand. Die Unterkunft und der Infanterieausgang sowie das Eingangsgebäude wurden 1959 oder 1960 mit roten Ziegeln von schönster Wirkung gedeckt. Der zentrale Hof ist prächtig, mit seinen Fassaden mit Eckverbänden aus sehr hellen Steinen kombiniert mit Mauerwerk aus gebrannten Tonziegeln. Die Unterkunft, bestehend aus sechs Jochen auf zwei Ebenen, geteilt in zwei Gruppen von drei durch den Kapitaldurchgang, hat ihre originalen und perfekt gepflegten Rampen und Treppen bewahrt. Es gibt dort noch Türen mit festen Jalousien, die heute zu den seltensten Türwerken zählen. Die äußeren Joche haben einen Zisternenkeller. Die Kaserne steht sechs anderen Jochen gegenüber, deutlich weniger tief und auf nur einer Ebene. Rechts von der Linie dieser letzteren zeigen uns die Pläne, angrenzend, zwei Backöfen, die nach Angaben unserer Gastgeber nicht mehr existieren. Merken wir uns auch, dass der einzige Infanterieausgang auf die Oberseiten der Unterkunft auf der Rückseite seines Ausgangs einen mit Kohlestift skizzierten Teufel beherbergt. Auf den Glacis, kaum zehn Meter entfernt auf Höhe der Mitte der Fronten I-II und III-IV, finden wir eine Nebenbatterie. Beide sind ähnlich. Sie bilden eine Reihe von sieben Traversen, von denen nur die zweite und die sechste hohl sind. Jede dieser Nebenbatterien war für etwa zehn Geschütze vorgesehen, die zu den 16 der Wall- und 10 der Flankierungsgeschütze des Forts hinzugefügt, machten das zu einer Stellung, die man besser nicht von vorne angreifen sollte. Es war geplant, dass das 40. RT das 43. RT ablösen würde. Wie dem auch sei, ist zu hoffen, dass die Armee den Standort noch sehr lange besetzt, denn wir haben hier wirklich feststellen können, dass eine moderne Nutzung mit all ihren Notwendigkeiten und der Schutz des Erbes keineswegs unvereinbar sind. Dieses Fort kann nicht besichtigt werden. Siehe auch Festung von Dijon.

Vesting van Dijon, noordwesten van de stad, 1877-1880. ± 430 m hoogte. ± 650 man. Genoemd fort Carnot. Verankerd nabij de nationale weg 71 komende van Châtillon, voorzien van zijn twee bijbatterijen, heeft dit fort een zeer duidelijke rol: elke intrusie uit het noordwesten blokkeren. Hebbend de vorm van een rechthoek met een zeer licht terugwijkende keel, concentreert dit fort, van het formaat van dat van Beauregard, tal van bijzonderheden, zelfs absoluut unieke specificiteiten. De escarp-ingang opent zich aan het einde van een kleine courtine. Om deze te bereiken moeten we een gracht oversteken, over het dak van een gebouw lopen en dan over een tweede brug die de courtine overspant. In amper twintig meter zijn we zojuist geconfronteerd met twee unieke elementen in het Séré de Rivières-systeem. Het betrokken gebouw is een losstaande caponnière. Rechthoekig werk (16 x 9 m) monobloc, deze caponnière is door geen enkele galerij met het fort verbonden. Haar hoeken aan de escarp-zijde zijn echter verbonden met deze laatste door gekanteelde muren die de courtine isoleren, courtine die de bedienaren van de caponnière in de open lucht moesten oversteken vanaf een poterne onder de ophaalbrug. Een ondiepe gracht omringt de caponnière. Om de dode hoeken te minimaliseren, heeft men een zeer belangrijke inspringing gegeven aan de basis van dit losstaande orgaan. Als de buitenkant bijzonder mooi is, is de binnenkant gedeeltelijk omgebouwd tot gymzaal. De twee schietkamers zijn gescheiden door een dwarsgang die dienst doet als projectielenmagazijn. De brug tussen contrescarpe en caponnière is vast en uitgevoerd in een enkele boog van natuursteenmetselwerk. Die welke de caponnière met de escarpe verbond, bestond uit de beweeglijke overspanning van een ophaalbrug. Het is een ophaalbrug met hangende drijfstangen. Dit mechanisme werd uitgevonden door een zekere Frézier, van beroep ingenieur, die er een installeerde aan de Porte de France in Landau in 1733. De stad Mézières (08) ontving er twee rond 1776, maar ze werden na 1870 gedemonteerd. Tenslotte, de derde omwalling van het fort van Joux (39) lijkt er ook een gehad te hebben. Die van Hauteville zou de enige volledig in metaal zijn. We moeten het werk van kolonel Philippe Truttmann raadplegen (cfr bibliografie) om een correcte beknopte beschrijving te vinden: "Het bovenste kantelraam is vervangen door twee onafhankelijke tegengewichten, van gietijzer, van 720 kg elk en voorzien aan de voorkant van tapassen gedragen door metalen consoles bevestigd aan de achterkant van de stijlen van de opening. Deze tegengewichten werken in op de hefoverspanning elk door een rechte drijfstang, vastgemaakt, aan een uiteinde, aan een as bevestigd op het tegengewicht, en aan het andere, aan een as bevestigd aan het uiteinde van de lateien van de brugdek." Dit type ophaalbrug is zo uitzonderlijk dat het niet eens voorkomt in de inhoudsopgave van de bouwkundecursus van bataljonschef van de Genie P. Petit (lithografie van de Toepassingsschool voor Artillerie en Genie – 1883). Het essentieel deel van het mechanisme is nog steeds aanwezig. In feite is alleen de kantelbare overspanning betonnen (na 1957) om duidelijke veiligheidsredenen, evenals de behuizingen van de tegengewichten. De ingang van het fort is zeer verzorgd. Een uiterst zeldzaam iets, het omvat twee kelderniveaus. de schietspleten voor geweer van de wachtlokalen hebben mooi bewerkte contouren en zijn opgenomen in een reliëflijst die de volledige gevel doorloopt en de openingen omzeilt met kleine bogen van het mooiste effect. Het fort wordt gezegd met lage batterij te zijn; het bezit geen artillerie-cavalier. Een wallstraat loopt langs elf traversen waarvan vijf verankerd. Er bestaat geen schietopstelling loodrecht op de keel georiënteerd. De twee saillanten van de frontkop bevatten een kleine bonnette voor de infanterie, die naast de glacis de bovenkanten van de dubbele caponnière aan saillant II en de enkele aan saillant III dekt met musketvuur. De wallstraat zal ons eveneens een exclusiviteit van groot belang bewaren. Tijdens de tweede wereldoorlog werd het fort gebruikt als gevangenis door de bezetter. Met diens toestemming transformeerden de Franse gevangenen een onderstand onder traverse in een kapel. Muren en plafond tonen hun polychromie, waaronder een kruisweg volledig direct op de muren geschilderd. Zelfs als deze fresco's niet dateren uit de tijd dat het fort als artilleriewerk bezet was, vormen ze niettemin een waardevol en hoe ontroerend getuigenis van een pijnlijke periode. Helaas, het klokkentorentje dat de ingang domineerde, is nu verdwenen. De dubbele caponnière bevat een afdaling gemaakt van een trap-helling. Vanaf de gang aan de top van de toegang, hebben we een eerste trap van 31 treden gevolgd door een bordes van 12 meter lang, zelf verlengd door een andere reeks van 12 treden (tree van 31 cm voor een stoot van 14 cm). Aan de zijkanten van elke trapvlucht is een helling, 50 cm breed, die het mogelijk maakte artilleriestukken gemakkelijker naar de caponnière te brengen of eruit te halen. Deze laatste, zeer proper, behoudt haar schietsplettralies en haar twee betonnen platforms model 1886 voor 12 cm achterlader, waarvan die van rechts, een zestigtal cm in de grond verzonken en voorzien in haar verlengde van een helling van 2,7 m lang. Hun schietspleten zijn verschillend. Die van de 12 schietend naar saillant I is 80 cm hoog op 84 breed en die van het stuk schietend naar saillant III, 87 cm hoog op 100 breed. In de vleugel van saillant III, noteren we de volgende afmetingen: 95 cm hoog voor 93 breed. Merken we op dat deze enorme afmetingen de plaatsing van een gepantserde schietspleplaat, zelfs het grote model, zonder nieuw metselwerk onmogelijk zouden hebben gemaakt. De vleugel van saillant III die we zojuist hebben vermeld, heeft een identieke afdaalschacht met twee trapvluchten van 10 dan 34 treden. De zijde tegenover de schietspleten bevat twee grote openingen met traliewerk. De rug toekeren naar het veronderstelde aanvalsfront, als er een zijde is die men niet moet ontdekken, dan is het wel de achterkant; toch, hier, heeft men openingen gemaakt die op zijn minst ongepast zijn. Moest de bezorgdheid voor de afvoer van schietrookgassen zo delicaat zijn? Alle organen voor de verdediging van de grachten hebben hun binnenkant bedekt met een cementpleister. De kruitmagazijnen zijn vrij bijzonder. Een grote gewelfde kamer in volle boog herbergt een tweede, kleinere, eveneens gewelfd in volle boog en grenzend aan de eerste door steunberen in bakstenen op het niveau van het externe begin van het interne gewelf, zijnde het bovenste deel van de zijschachten die de twee verticale wanden scheiden. De steunberen van het rechter magazijn (inhoud ± 45 ton) zijn 25 cm dik en hebben een lengte gaande van 160 tot 163 cm. Ze zijn gescheiden door een tussenruimte gaande van 108 tot 110 cm. Er zijn er zes per zijde, terwijl in het linker magazijn, het er acht zijn. Tijdens ons bezoek in mei 2002, bezet door het 6e compagnie van het 43e regiment verbindingstroepen, was het fort in een onberispelijke staat van onderhoud en netheid. De kazerne en de infanterie-uitgang evenals het ingangsgebouw werden gekroond, in 1959 of 1960, met rode pannen van het mooiste effect. De centrale binnenplaats is prachtig, met zijn gevels met hoekkettingen in zeer lichte stenen gecombineerd met metselwerk van gebakken aarde bakstenen. De kazerne, samengesteld uit zes traveeën op twee niveaus, gescheiden in twee groepen van drie door de doorgang in de capitale, heeft zijn originele en perfect onderhouden hellingen en trappen bewaard. Er bevinden zich nog deuren met vaste luiken die vandaag tot de zeldzaamste deurwerken tellen. De buitenste traveeën hebben een cisterne in de kelder. De kazerne staat tegenover zes andere traveeën, duidelijk minder diep en op slechts één niveau. Aan de rechterkant van de lijn van deze laatste, tonen de plannen ons, aanpalend, twee broodovens welke, volgens onze gastheren, niet meer bestaan. Onthouden we ook dat de unieke infanterie-uitgang op de bovenzijden van de kazerne aan de achterkant van zijn uitgang, een duivel geschetst met houtskool herbergt. Op de glacis, op een tiental meter nauwelijks op het niveau van het midden van de fronten I-II en III-IV, vinden we een bijbatterij. Beide zijn gelijkaardig. Ze vormen een opstelling van zeven traversen waarvan alleen de tweede en de zesde hol zijn. Elk van deze bijbatterijen was voorzien voor een tiental stukken, toegevoegd aan de 16 van de wal en 10 van de flankering van het fort, dat maakte er een positie van die men beter niet frontaal benaderde. Het was voorzien dat het 40 R.T. het 43 R.T. zou opvolgen. Hoe dan ook is het te hopen dat het leger de site nog zeer lang blijft bezetten want we hebben hier werkelijk kunnen vaststellen dat een moderne bezetting, met al haar noodzakelijkheden, en de bescherming van het erfgoed geenszins onverenigbaar waren. Dit fort kan niet bezocht worden. Zie ook vesting van Dijon.

Fortress of Dijon, north-west of the town, 1877-1880. ± 430 m altitude. ± 650 men. Named fort Carnot. Anchored near national road 71 coming from Châtillon, equipped with its two annex batteries, this fort has a most obvious role: to bar any intrusion coming from the north-west. Having the shape of a rectangle with a very slightly re-entrant gorge, this fort, of the size of that of Beauregard, concentrates numerous particularities, even absolutely unique specificities. The scarp entrance opens at the end of a small curtain wall. To reach it we must cross a ditch, walk on the roof of a building and then on a second bridge spanning the curtain wall. In barely twenty metres, we have just been confronted with two unique elements in the Séré de Rivières system. The building in question is a detached caponier. A rectangular (16 x 9 m) monoblock work, this caponier is not connected by any gallery to the fort. Its angles on the scarp side are however attached to the latter by crenellated walls which isolate the curtain wall, a curtain wall that the servants of the caponier had to cross in the open air from a postern under the drawbridge. A shallow ditch surrounds the caponier. In order to minimise dead angles, a very important batter was given to the base of this detached organ. If the exterior is particularly pretty, the interior is partly transformed into a gymnasium. The two firing chambers are separated by a transverse corridor serving as a projectile magazine. The bridge between counterscarp and caponier is fixed and made in a single arch of rubble masonry. The one connecting the caponier to the scarp consisted of the movable span of a drawbridge. It is a drawbridge with hanging connecting rods. This device was invented by a certain Frézier, an engineer by trade, who installed one at the Porte de France in Landau in 1733. The town of Mézières (08) received two around 1776, but they were dismantled after 1870. Finally, the third enclosure of Joux fort (39) also seems to have had one. That of Hauteville would be the only one completely in metal. We must consult the work of Colonel Philippe Truttmann (cfr bibliography) to find a correct summary description: "The upper tilting frame has been replaced by two independent counterweights, in cast iron, of 720 kg each and provided at the front with trunnions carried by metal consoles fixed to the reverse of the uprights of the opening. These counterweights act on the lifting span each by a straight connecting rod held, at one end, to an axis fixed on the counterweight, and at the other, to an axis fixed to the end of the lintels of the bridge deck." This type of drawbridge is so exceptional that it does not even appear in the summary of the construction course of Battalion Chief of the Engineering P. Petit (lithography of the Application School of Artillery and Engineering – 1883). The essential part of the mechanism is still in place. In fact, only the tilting span was concreted (after 1957) for obvious safety reasons, as well as the housings of the counterweights. The entrance of the fort is very neat. An extremely rare thing, it comprises two basement levels. The rifle firing loopholes of the guardhouses have their contours nicely worked and are incorporated into a relief border running the entire facade, bypassing the openings with small arches of the finest effect. The fort is said to be with low battery; it does not possess an artillery cavalier. A rampart street borders eleven traverses, five of which are rooted. There is no firing position oriented perpendicularly to the gorge. The two salients of the head front have a small bonnet for the infantry, covering with musket fire, besides the glacis, the tops of the double caponier at salient II and the simple one at salient III. The rampart street will also reserve us an exclusive of great interest. During the Second World War, the fort was used as a prison by the occupier. With the latter's agreement, the French prisoners transformed a shelter under a traverse into a chapel. Walls and ceiling exhibit their polychromy, including a Stations of the Cross entirely painted directly on the walls. Even if these frescoes do not date from the time when the fort was occupied as an artillery work, they nevertheless constitute a precious and oh so moving testimony of a painful period. Unfortunately, the bell tower that dominated the entrance has now disappeared. The double caponier has a descent made of a stair-ramp. From the corridor at the top of the access, we have a first flight of 31 steps followed by a landing 12 metres long, itself extended by another series of 12 steps (step of 31 cm for a riser of 14 cm). On the sides of each flight of steps is a ramp, 50 cm wide, which allowed to bring or remove artillery pieces from the caponier more easily. The latter, very clean, retains its embrasure grilles and its two concrete platforms model 1886 for 12 cm breech-loading gun, of which the right one, sunk about sixty cm into the ground and provided in its extension with a ramp 2.7 m long. Their embrasures are different. That of the 12 firing towards salient I is 80 cm high by 84 wide and that of the piece firing towards salient III, 87 cm high by 100 wide. In the wing of salient III, we will note the following dimensions: 95 cm high by 93 wide. Let us note that these enormous dimensions would have made the installation of an armoured embrasure plate, even the large model, impossible without new masonry. The wing of salient III that we have just mentioned has an identical descent shaft with two flights of 10 then 34 steps. The side opposite the embrasures has two large openings with grille. Turning our back to the presumed attack front, if there is a side not to discover, it is the rear; yet, here, openings have been made that are to say the least incongruous. Was the concern for the evacuation of firing fumes so delicate? All the ditch defence organs have their interior covered with a cement render. The powder magazines are quite particular. A large room vaulted in a semicircular arch houses a second, smaller one, also vaulted in a semicircular arch and adjoining the first by brick buttresses at the level of the external springing of the internal vault, i.e. at the upper part of the lateral shafts separating the two vertical walls. The buttresses of the right magazine (capacity ± 45 tonnes) are 25 cm thick and have a length ranging from 160 to 163 cm. They are separated by a gap ranging from 108 to 110 cm. There are six per side, while in the left magazine, there are eight. During our visit in May 2002, occupied by the 6th company of the 43rd signals regiment, the fort was in an irreproachable state of maintenance and cleanliness. The barracks and the infantry exit as well as the entrance building were crowned, in 1959 or 1960, with red tiles of the finest effect. The central courtyard is magnificent, with its facades with corner chains of very light stones combined with masonry of baked clay bricks. The barracks, composed of six bays on two levels, separated into two groups of three by the capital passage, has preserved its original and perfectly maintained ramps and stairs. There are still doors with fixed louvers which are today among the rarest door frames. The outer bays have an underground cistern. The barracks faces six other bays, clearly less deep and on a single level. To the right of the line of the latter, the plans show us, adjoining, two bread ovens which, according to our hosts, no longer exist. Let us also remember that the unique infantry exit onto the tops of the barracks houses on the reverse of its exit, a devil sketched in charcoal. On the glacis, barely ten metres away at the level of the middle of fronts I-II and III-IV, we find an annex battery. Both are similar. They form an alignment of seven traverses of which only the second and sixth are hollow. Each of these annexes was planned for about ten pieces, added to the 16 of the rampart and 10 of the flanking of the fort, that made it a position that was better not approached frontally. It was planned that the 40 R.T. would succeed the 43 R.T. Be that as it may, it is to be hoped that the army continues to occupy the site for a very long time because we have here really been able to observe that a modern occupation, with all its necessities, and the protection of heritage were in no way incompatible. This fort cannot be visited. See also fortress of Dijon.

Pevnost Dijon, severozápadně od města, 1877-1880. ± 430 m nadmořské výšky. ± 650 mužů. Pojmenována pevnost Carnot. Ukotvena poblíž národní silnice 71 vedoucí z Châtillonu, vybavena svými dvěma přidruženými bateriemi, má tato pevnost nejzřetelnější roli: blokovat jakýkoli vpád přicházející ze severozápadu. Mající tvar obdélníku s velmi mírně vtaženou šíjí, tato pevnost, formátu té v Beauregardu, soustřeďuje četné zvláštnosti, ba dokonce naprosto jedinečné specifity. Vstup do eskarpy se otevírá na konci malé kurtiny. Abychom se k němu dostali, musíme překročit příkop, přejít po střeše budovy a pak po druhém mostě překlenujícím kurtinu. V necelých dvaceti metrech jsme právě byli konfrontováni se dvěma jedinečnými prvky v systému Séré de Rivières. Dotyčná budova je odpojená kaponiéra. Obdélníková (16 x 9 m) monolitická stavba, tato kaponiéra není spojena žádnou galerií s pevností. Její úhly na straně eskarpy jsou však připojeny k této zubatými zdmi, které izolují kurtinu, kurtinu, kterou obsluhy kaponiéry musely přecházet pod širým nebem z poterny pod padacím mostem. Mělký příkop obklopuje kaponiéru. Aby se minimalizovaly mrtvé úhly, byla základně tohoto odpojeného orgánu dána velmi výrazná patka. Pokud je exteriér obzvláště pěkný, interiér je zčásti přeměněn na tělocvičnu. Dvě střelecké komory jsou odděleny příčnou chodbou sloužící jako sklad projektilů. Most mezi kontreskarpou a kaponiérou je pevný a provedený v jediném oblouku z lomového zdiva. Ten spojující kaponiéru s eskarpou sestával z pohyblivého pole padacího mostu. Je to padací most s visícími ojnicemi. Toto zařízení vynalezl jistý Frézier, inženýr povoláním, který jeden nainstaloval u Brány Francie v Landau v roce 1733. Město Mézières (08) obdrželo kolem roku 1776 dva, ale byly demontovány po roce 1870. Konečně, třetí opevnění pevnosti Joux (39) také zdá se jeden mělo. Ten z Hauteville by byl jediný kompletně z kovu. Musíme konzultovat práci plukovníka Philippa Truttmanna (viz bibliografie), abychom našli správný stručný popis: "Horní rám pro překlopení byl nahrazen dvěma nezávislými protizávažími, z litiny, každé o hmotnosti 720 kg a opatřenými vpředu čepy neseny kovovými konzolami připevněnými na rubu sloupků otvoru. Tato protizávaží působí na zvedací pole každé přímou ojnicí, drženou, na jednom konci, na ose upevněné na protizávaží, a na druhém, na ose upevněné na konci překladů mostovky." Tento typ padacího mostu je tak výjimečný, že se neobjevuje ani v obsahu stavebního kurzu šéfa praporu Ženijního vojska P. Petita (litografie Aplikační školy dělostřelectva a Ženijního vojska – 1883). Podstatná část mechanismu je stále na místě. Ve skutečnosti pouze překlápěcí pole bylo zabetonováno (po roce 1957) z očividných bezpečnostních důvodů, stejně jako prostory pro protizávaží. Vstup do pevnosti je velmi udržovaný. Velmi vzácná věc, zahrnuje dvě podlaží suterénu. Střílny pro pušky strážních budov mají pěkně opracované obrysy a jsou začleněny do reliéfního lemování probíhajícího po celé fasádě, obcházejícího otvory malými oblouky nejkrásnějšího účinku. O pevnosti se říká, že má nízkou baterii; nemá dělostřelecký kavalír. Ulice pod hradbami lemuje jedenáct travers, z nichž pět je zakotveno. Neexistuje žádná střelecká pozice orientovaná kolmo k šíji. Dva výběžky čelní strany mají malý cimbuřím pro pěchotu, kryjící kromě glacisů také vršky dvojité kaponiéry u výběžku II a jednoduché u výběžku III palbou z mušket. Ulice pod hradbami nám také uchová výlučnost velkého zájmu. Během druhé světové války byla pevnost použita okupantem jako vězení. S jeho souhlasem proměnili francouzští vězni úkryt pod traversou na kapli. Stěny a strop vystavují svou polychromii, včetně křížové cesty kompletně namalované přímo na stěnách. I když tyto fresky nepocházejí z doby, kdy byla pevnost obsazena jako dělostřelecké dílo, přesto představují cenné a jak dojemné svědectví bolestivého období. Bohužel, zvonička, která dominovala vstupu, nyní zmizela. Dvojitá kaponiéra má sestup tvořený schodišťovou rampou. Z chodby na vrcholu přístupu máme první rameno o 31 stupních následované podestou dlouhou 12 metrů, prodlouženou samo další sérií 12 stupňů (stupnice 31 cm pro podstupnici 14 cm). Po stranách každého ramene schodů je rampa, široká 50 cm, která umožňovala snadněji dopravovat nebo odebírat dělostřelecké kusy z kaponiéry. Ta, velmi čistá, uchovává své mřížování střílen a své dvě betonové plošiny model 1886 pro 12cm zadovku, z nichž ta pravá, zapuštěná asi šedesát cm do země a opatřená ve svém prodloužení rampou dlouhou 2,7 m. Jejich střílny jsou různé. Ta pro 12cm dělo střílející k výběžku I je 80 cm vysoká a 84 cm široká a ta pro kus střílející k výběžku III, 87 cm vysoká a 100 cm široká. V křídle výběžku III zaznamenáme následující rozměry: 95 cm vysoká na 93 cm široká. Všimněme si, že tyto obrovské rozměry by znemožnily, bez nového zdiva, osazení pancéřové střílnové desky, i kdyby to byl velký model. Křídlo výběžku III, které jsme právě zmínili, má identickou sestupovou šachtu se dvěma rameny schodů po 10 a 34 stupních. Strana naproti střílnám má dvě velké otvory s mříží. Otočeni zády k předpokládanému útočnému frontu, pokud je strana, kterou nemáme odhalit, je to zadní; přesto zde byly vytvořeny přinejmenším nevhodné otvory. Musel být problém s odvodem střelného kouře tak choulostivý? Všechny orgány obrany příkopů mají svůj vnitřek pokryt cementovou omítkou. Prachárny jsou docela zvláštní. Velká místnost klenutá plným obloukem ukrývá druhou, menší, také klenutou plným obloukem a přiléhající k první opěrami z cihel na úrovni vnějšího počátku vnitřní klenby, tj. v horní části bočních šachet oddělujících dvě svislé stěny. Opěry pravé prachárny (kapacita ± 45 tun) jsou 25 cm tlusté a mají délku od 160 do 163 cm. Jsou odděleny mezerou od 108 do 110 cm. Je jich šest na každé straně, zatímco v levé prachárně je jich osm. Při naší návštěvě v květnu 2002, obsazena 6. rotou 43. pluku spojovacího vojska, byla pevnost v neposkvrněném stavu údržby a čistoty. Kasárna a pěchotní východ stejně jako vstupní budova byly zakončeny, v roce 1959 nebo 1960, červenými taškami nejkrásnějšího účinku. Centrální nádvoří je nádherné, se svými fasádami s nárožními kvádry z velmi světlého kamene kombinovanými s zděním z pálených hliněných cihel. Kasárna, složená ze šesti polí na dvou úrovních, rozdělená do dvou skupin po třech hlavním průchodem, si zachovala své původní a dokonale udržované rampy a schodiště. Stále se tam nacházejí dveře s pevnými žaluziemi, které dnes patří k nejvzácnějším zárubním. Vnější pole mají cisternu v suterénu. Kasárna čelí šesti dalším polím, výrazně mělčím a pouze na jedné úrovni. Napravo od řady těchto posledních nám plány ukazují, přiléhající, dvě pece na chleba, které, podle našich hostitelů, již neexistují. Pamatujme také, že jediný pěchotní východ na vršky kasáren ukrývá na rubu svého východu, čerta načrtnutého uhlem. Na glacisech, asi deset metrů od středů front I-II a III-IV, nacházíme přidruženou baterii. Obě jsou podobné. Tvoří řadu sedmi travers, z nichž pouze druhá a šestá jsou duté. Každá z těchto přidružených baterií byla plánována pro asi deset kusů, přidaných ke 16 na hradbách a 10 na flankování pevnosti, to z ní dělalo pozici, které bylo lépe se nevyhýbat čelně. Bylo plánováno, že 40. RT nahradí 43. RT. Ať tak či onak, je třeba doufat, že armáda bude místo obsazovat ještě velmi dlouho, protože jsme zde skutečně mohli pozorovat, že moderní obsazení, se všemi svými nezbytnostmi, a ochrana dědictví nebyly nijak neslučitelné. Tato pevnost není přístupná k prohlídce. Viz také pevnost Dijon.