Place de Rochefort, Île d'Aix, 1878-1880. Implantée au sud de la batterie de Fougères, la batterie de Jamblet a des origines bien plus antérieures. Une première batterie est signalée en 1756. Elle sera modifiée en 1799 et totalement refondue en 1813. Elle est alors armée de huit canons de 24 et sa gorge est protégée par un mur crénelé. Une quarantaine d'hommes en composait alors la garnison. En 1878, un autre projet de refonte est dessiné. Il présente un rectangle avec fossés secs débouchant perpendiculairement au front de mer. Ce front de mer eût été constitué d'un épais parapet derrière lequel on eût trouvé deux doubles emplacements de canons de 19 cm séparés par le merlon de couverture d'un magasin à poudre. L'entrée de la batterie, avec porche et tunnel, aurait été devancé sur les glacis par un ravelin pentagonal percé dans sa partie gauche par le chemin d'accès. Ce projet, dont toute courbe semblait singulièrement bannie, ne sera pas concrétisé. En lieu et place, ce sera une batterie ouverte à la gorge, alignant quatre pas de tir pour canons de 19 cm séparés par des traverses creuses. La traverse n° 3 a la particularité de voir son magasin se prolonger en une galerie courbe, ressortant devant le parapet du front de tête pour desservir une petite bonnette d'infanterie couvrant la moitié gauche de la batterie. Le littoral devant la batterie, se prêtant à un éventuel débarquement, a imposé cette configuration insolite. À droite du quatrième pas de tir, un merlon plus épais couvre un magasin à poudre qui, à en croire le registre d'attachements (ce dernier faisant foi puisque établi au fur et à mesure de la construction), était de facture plutôt inhabituelle. Son entrée, enrobée, s'ouvrait perpendiculairement à la crête de feux. Directement après avoir franchi la porte, on se retrouvait dans un couloir large de 2 m pour une longueur de 4,5 m. Sans transition aucune, ce couloir débouchait dans le local de stockage proprement dit, lequel s'ouvrait sur la gauche. La surface de stockage, 8 x 4 m, se trouvait pour le quart de sa longueur dans l'axe du couloir, donc à la merci d'un projectile ou d'un éclat qui n'aurait eu pour seul obstacle que la porte. Les six mètres de la longueur restante, étaient entourés par un vide ventilé trop étroit pour livrer le passage à un homme. L'unique créneau à lampe était desservi depuis une tierce galerie, enrobée et totalement indépendante, s'ouvrant dans le dos de la batterie. Ce cas de figure est rarissime (batterie annexe du fort de Planoise à Besançon,…). Le casernement consistera en un baraquement établi à la gauche de la batterie. En 1883-1885, avec la pose de torpilles de fond dans le Pertuis d'Antioche, on installe dans un bâtiment de bois, un projecteur de 90 cm de calibre, ainsi qu'un poste d'observation et une usine électrique. Entre 1886 et 1889, les torpilles de fond sont installées et un bâtiment dont nous ne connaissons pas d'équivalent est sorti de terre. Il s'agit d'un énorme monolithe de béton d'environ 30 x 15 m, recouvert de terres. Les murs périphériques et la toiture sont épais de 3,5 m. Son grand flanc sud-est est percé de quatre baies avec la partie supérieure courbée, équidistantes, hautes de 4 m et larges de 2 m. Ce bloc comprend trois locaux ne communiquant pas entre eux et dont, conséquemment, les seuls accès sont les quatre baies en question. Le local de droite, de 8 x 4 m, est le plus petit des trois. Seul à avoir un sous-sol (une citerne) il abrite l'eau et le pétrole nécessaires à l'usine électrique. Celle-ci occupe tout le centre du bâtiment et a droit à deux des quatre baies. Elle mesure 11 x 8 m et abritait, selon le registre d'attachements, une machine Gramme. En fait, une dynamo industrielle, Zénobe Gramme l'ayant breveté en 1869. Le dernier local sur la gauche, de 8 x 5 m, était occupé par un projecteur et par le poste extérieur de la ligne de 96 torpilles barrant la rade de l'île d'Aix. À cette fin, le petit flanc gauche du monolithe était percé de deux embrasures. Le projecteur n'avait quasi aucun débattement latéral, son rôle n'étant pas de chercher, mais d'éclairer. En 1892, dans l'espace séparant cette batterie de celle de Fougères, on coule un magasin à poudre qui sera commun aux deux batteries. La description de ce dernier figure dans l'articulet de la batterie de Fougères. Conséquemment, le magasin de la batterie, portant la date 1880 à son fronton, se verra attribuer une autre fonction : celle de magasin aux projectiles. En 1893, les pas de tir sont transformés. Leur parapet rectiligne est remplacé par une avancée demi-circulaire pour accueillir le nouvel armement, des canons de 24 cm sur affûts P.C. Les plates-formes sont aussi retouchées. Les traverses, enrobées jusque là, ont leur façade désormais dégagée et leurs murs d'aile sont repliés en gradins comme on peut le voir dans les ouvrages de la chefferie de…Belfort ! Les magasins des traverses 1, 2 et 4 voient leur volume réduit de 3/5 par rebouchage. Vers 1895, une centaine de mètres au sud de la batterie, on établira une batterie annexe pour quatre canons de 95 mm Modèle 1888. Cette dernière, très classique et localement appelée batterie de Bois Joly, alignait ses quatre canons séparés par des traverses pleines à la racine desquelles on trouve des niches à munitions. Ces niches sont toutefois légèrement en retrait du mur de façade et reliées à celui-ci par des pans obliques. Le poste de commandement ainsi que celui de télémétrie encadrent comme à l'ordinaire, cette crête de feux. Cette batterie annexe est d'accès libre (03/2008). Le casernement consiste toujours en un baraquement en maçonneries légères, divisé en six locaux dont trois équipés de hamacs. En 1911, la batterie reçoit deux nouveaux postes de télémétrie et de commandement. Ainsi qu'en témoigne un plan de cette année-là, l'ancien magasin à poudre est relié aux pas de tir par une voie étroite laquelle y pénètre par l'accès principal, mais aussi par celui de l'ex créneau à lampe. L'ensemble Jamblet – Fougères sera encore modifié en 1926, avec le creusement dans leurs parapets respectifs de deux cuves que l'on bétonnera avant d'y asseoir des canons de 120 L. Les cuves de Jamblet prendront place à l'extrême gauche de la batterie et derrière la traverse n° 4. Aujourd'hui (03/2008), la municipalité, appuyée par le conseil régional, a chargé un acteur du patrimoine de concevoir des panneaux explicatifs à l'attention du public. La batterie, rafraîchie, devrait être inaugurée en octobre 2008. Il faut dire qu'elle ne manque pas d'atouts puisque toutes ses infrastructures sont présentes, en ce compris le casernement. Cette initiative, à laquelle nous aurons modestement apporté notre contribution documentaire, se doit d'être particulièrement saluée car il aura fallu attendre ce début de XXIème siècle pour que le béton français égrené sur le littoral réveille les consciences patrimoniales. Puisse cela n'être qu'un début.

Festung von Rochefort, Île d'Aix, 1878-1880. Südlich der Batterie von Fougères errichtet, hat die Batterie von Jamblet viel frühere Ursprünge. Eine erste Batterie wird 1756 gemeldet. Sie wird 1799 modifiziert und 1813 total umgegossen. Sie ist dann mit acht Kanonen von 24 bewaffnet und ihre Kehle ist durch eine gekerbte Mauer geschützt. Etwa vierzig Mann bildeten damals die Garnison. 1878 wird ein anderes Umbauprojekt gezeichnet. Es zeigt ein Rechteck mit trockenen Gräben, die senkrecht zur Seefront münden. Diese Seefront wäre aus einer dicken Brustwehr bestanden, hinter der man zwei doppelte Geschützstellungen für Kanonen von 19 cm gefunden hätte, getrennt durch die Brustwehr der Abdeckung eines Pulvermagazins. Der Eingang der Batterie, mit Vorhalle und Tunnel, wäre auf den Glacis durch eine fünfeckige Lünette vorweggenommen worden, die in ihrem linken Teil durch den Zugangsweg durchbrochen ist. Dieses Projekt, von dem jede Kurve seltsamerweise verbannt schien, wird nicht verwirklicht. An seiner Stelle wird es eine zur Kehle offene Batterie sein, die vier Schusspositionen für Kanonen von 19 cm aufreiht, getrennt durch Hohltraversen. Die Traverse Nr. 3 hat die Besonderheit, dass sich ihr Magazin in einer gekrümmten Galerie verlängert, die vor der Brustwehr des Kopfendes wieder austritt, um eine kleine Infanterie-Bonnette zu bedienen, die die linke Hälfte der Batterie abdeckt. Die Küste vor der Batterie, die sich für eine eventuelle Landung eignete, hat diese ungewöhnliche Konfiguration erzwungen. Rechts der vierten Schussposition deckt eine dickere Brustwehr ein Pulvermagazin, das, wenn man dem Anbauregister glaubt (dieses ist maßgebend, da es nach und nach während des Baus erstellt wurde), eher ungewöhnlicher Bauart war. Sein eingehüllter Eingang öffnete sich senkrecht zur Feuerlinie. Direkt nach dem Passieren der Tür befand man sich in einem Korridor von 2 m Breite bei einer Länge von 4,5 m. Ohne jeglichen Übergang mündete dieser Korridor in den eigentlichen Lagerraum, der sich links öffnete. Die Lagerfläche, 8 x 4 m, befand sich zu einem Viertel ihrer Länge in der Achse des Korridors, also dem Geschoß oder einem Splitter ausgeliefert, der als einziges Hindernis die Tür gehabt hätte. Die sechs Meter der restlichen Länge waren von einem belüfteten Hohlraum umgeben, der zu schmal war, um einem Mann Durchgang zu gewähren. Der einzige Lampenscharte wurde von einer dritten Galerie bedient, eingehüllt und völlig unabhängig, die sich im Rücken der Batterie öffnete. Dieser Fall ist äußerst selten (Nebenbatterie des Forts von Planoise in Besançon,…). Die Unterkunft wird in einer Baracke bestehen, die links der Batterie errichtet wird. 1883-1885, mit der Verlegung von Grundtorpedos in der Pertuis d'Antioche, installiert man in einem Holzgebäude einen Scheinwerfer von 90 cm Kaliber, sowie einen Beobachtungsposten und ein Elektrizitätswerk. Zwischen 1886 und 1889 werden die Grundtorpedos installiert und ein Gebäude, von dem wir kein Äquivalent kennen, wird aus der Erde gestampft. Es handelt sich um einen enormen Betonmonolithen von etwa 30 x 15 m, bedeckt mit Erde. Die Außenwände und das Dach sind 3,5 m dick. Seine große Südost-Flanke ist mit vier Öffnungen mit gebogenem oberen Teil, äquidistant, 4 m hoch und 2 m breit, durchbrochen. Dieser Block umfasst drei Räume, die nicht miteinander kommunizieren und deren einzige Zugänge folglich die vier besagten Öffnungen sind. Der rechte Raum, 8 x 4 m, ist der kleinste der drei. Als einziger mit einem Keller (eine Zisterne) beherbergt er das Wasser und das Petroleum, die für das Elektrizitätswerk notwendig sind. Dieses nimmt die gesamte Mitte des Gebäudes ein und hat Anspruch auf zwei der vier Öffnungen. Es misst 11 x 8 m und beherbergte, laut dem Anbauregister, eine Gramme-Maschine. Tatsächlich, ein Industriedynamo, Zénobe Gramme hatte es 1869 patentiert. Der letzte Raum links, 8 x 5 m, war von einem Scheinwerfer und dem Außenposten der Linie von 96 Torpedos besetzt, die die Reede der Île d'Aix sperrten. Zu diesem Zweck war die kleine linke Flanke des Monolithen mit zwei Scharten durchbrochen. Der Scheinwerfer hatte quasi keine seitliche Schwenkbarkeit, seine Rolle war nicht zu suchen, sondern zu beleuchten. 1892, in dem Raum, der diese Batterie von der von Fougères trennt, gießt man ein Pulvermagazin, das beiden Batterien gemeinsam sein wird. Die Beschreibung letzteren findet sich im Artikel der Batterie von Fougères. Folglich wird das Magazin der Batterie, das die Jahreszahl 1880 auf seinem Giebel trägt, eine andere Funktion zugewiesen bekommen: die eines Geschossmagazins. 1893 werden die Schusspositionen umgebaut. Ihre geradlinige Brustwehr wird durch einen halbkreisförmigen Vorsprung ersetzt, um die neue Bewaffnung aufzunehmen, Kanonen von 24 cm auf P.C.-Lafetten. Die Plattformen werden auch überarbeitet. Die Traversen, bis dahin eingehüllt, haben ihre Fassade nun freigelegt und ihre Flügelmauern sind in Stufen zurückgefaltet, wie man es in den Werken der Chefferie von…Belfort sehen kann! Die Magazine der Traversen 1, 2 und 4 sehen ihr Volumen um 3/5 durch Verfüllung reduziert. Um 1895, etwa hundert Meter südlich der Batterie, wird man eine Nebenbatterie für vier Kanonen von 95 mm Modell 1888 errichten. Letztere, sehr klassisch und lokal Batterie von Bois Joly genannt, reihte ihre vier Kanonen auf, getrennt durch volle Traversen, an deren Wurzel man Munitionsnischen findet. Diese Nischen sind jedoch leicht von der Fassadenmauer zurückgesetzt und mit dieser durch schräge Flächen verbunden. Der Kommandoposten sowie der für Entfernungsmessung rahmen wie üblich diese Feuerlinie ein. Diese Nebenbatterie ist frei zugänglich (03/2008). Die Unterkunft besteht immer noch aus einer Baracke in leichten Mauern, unterteilt in sechs Räume, von denen drei mit Hängematten ausgestattet sind. 1911 erhält die Batterie zwei neue Posten für Entfernungsmessung und Kommando. Wie ein Plan aus jenem Jahr bezeugt, ist das alte Pulvermagazin mit den Schusspositionen durch eine Schmalspur verbunden, die durch den Hauptzugang, aber auch durch den des ehemaligen Lampenscharte, eindringt. Das Ensemble Jamblet – Fougères wird 1926 noch modifiziert, mit dem Aushub in ihren jeweiligen Brustwehren von zwei Bettungen, die man betonieren wird, bevor man dort Kanonen von 120 L aufstellt. Die Bettungen von Jamblet werden am äußersten linken Ende der Batterie und hinter der Traverse Nr. 4 Platz nehmen. Heute (03/2008) hat die Gemeinde, unterstützt vom Regionalrat, einen Akteur des Kulturerbes beauftragt, erklärende Tafeln für die Öffentlichkeit zu entwerfen. Die Batterie, aufgefrischt, sollte im Oktober 2008 eingeweiht werden. Man muss sagen, dass es ihr nicht an Trümpfen mangelt, da alle ihre Infrastrukturen vorhanden sind, einschließlich der Unterkunft. Diese Initiative, zu der wir bescheiden unseren dokumentarischen Beitrag geleistet haben werden, muss besonders begrüßt werden, denn es brauchte diesen Beginn des 21. Jahrhunderts, damit der französische Beton, der an der Küste verstreut ist, das Kulturerbebewusstsein weckt. Möge dies nur ein Anfang sein.

Vesting van Rochefort, Île d'Aix, 1878-1880. Ten zuiden van de batterij van Fougères gevestigd, heeft de batterij van Jamblet veel eerdere oorsprongen. Een eerste batterij wordt gemeld in 1756. Ze zal worden gewijzigd in 1799 en volledig omgesmolten in 1813. Ze is dan bewapend met acht kanonnen van 24 en haar keel is beschermd door een gekanteelde muur. Een veertigtal mannen vormde toen de garnizoen. In 1878 wordt een ander herzieningsproject getekend. Het toont een rechthoek met droge grachten die loodrecht op de zeefront uitmonden. Deze zeefront zou zijn samengesteld uit een dikke borstwering waarachter men twee dubbele opstellingen voor kanonnen van 19 cm zou hebben gevonden, gescheiden door de borstwering van de dekking van een kruitmagazijn. De ingang van de batterij, met portaal en tunnel, zou op de glacis zijn voorafgegaan door een vijfhoekige ravelijn doorboord in zijn linker deel door de toegangsweg. Dit project, waarvan elke kromme merkwaardig verbannen leek, zal niet worden gerealiseerd. In de plaats daarvan zal het een open batterij aan de keel zijn, die vier schootsopstellingen voor kanonnen van 19 cm oprijgt, gescheiden door holle traversen. De traverse nr. 3 heeft de eigenaardigheid dat haar magazijn verlengd wordt in een gebogen galerij, die voor de borstwering van de kopfront weer tevoorschijn komt om een kleine infanterie-bonnette te bedienen die de linker helft van de batterij dekt. De kustlijn voor de batterij, die zich leent voor een eventuele ontscheping, heeft deze ongebruikelijke configuratie opgelegd. Rechts van de vierde schootsopstelling dekt een dikkere borstwering een kruitmagazijn dat, volgens het register van aanhechtingen (dit laatste is bindend omdat het naargelang de bouw werd opgesteld), van nogal ongebruikelijke makelij was. Zijn ingehulde ingang opende loodrecht op de vuurlinie. Direct na het passeren van de deur bevond men zich in een corridor breed 2 m voor een lengte van 4,5 m. Zonder enige overgang mondde deze corridor uit in de eigenlijke opslagruimte, die zich links opende. De opslagoppervlakte, 8 x 4 m, bevond zich voor een kwart van haar lengte in de as van de corridor, dus overgeleverd aan een projectiel of een scherf die als enig obstakel de deur zou hebben gehad. De zes meter van de resterende lengte, waren omgeven door een geventileerde leegte te smal om doorgang aan een man te verlenen. Het unieke lampenschietgat werd bediend vanuit een derde galerij, ingehuld en volledig onafhankelijk, die zich in de rug van de batterij opende. Dit geval is uiterst zeldzaam (annexbatterij van het fort van Planoise in Besançon,…). De kazernering zal bestaan uit een barak opgericht links van de batterij. In 1883-1885, met de plaatsing van grondtorpedo's in de Pertuis d'Antioche, installeert men in een houten gebouw, een zoeklicht van 90 cm kaliber, evenals een observatiepost en een elektrische fabriek. Tussen 1886 en 1889 worden de grondtorpedo's geïnstalleerd en een gebouw waarvan we geen equivalent kennen wordt uit de grond gestampt. Het gaat om een enorm betonnen monoliet van ongeveer 30 x 15 m, bedekt met aarde. De perifere muren en het dak zijn dik 3,5 m. Zijn grote zuidoost-flank is doorboord met vier openingen met het bovenste deel gebogen, equidistant, hoog 4 m en breed 2 m. Deze blok omvat drie lokalen die niet met elkaar communiceren en waarvan, bijgevolg, de enige toegangen de vier betrokken openingen zijn. Het lokaal rechts, 8 x 4 m, is de kleinste van de drie. Als enige met een kelder (een citerne) herbergt het het water en de petroleum nodig voor de elektrische fabriek. Deze bezet het hele centrum van het gebouw en heeft recht op twee van de vier openingen. Het meet 11 x 8 m en herbergde, volgens het register van aanhechtingen, een Gramme-machine. In feite, een industriële dynamo, Zénobe Gramme had het gepatenteerd in 1869. Het laatste lokaal links, 8 x 5 m, was bezet door een zoeklicht en door de buitenpost van de lijn van 96 torpedo's die de rede van het Île d'Aix versperden. Hiertoe was de kleine linkerflank van de monoliet doorboord met twee schietgaten. Het zoeklicht had quasi geen zijdelingse beweging, zijn rol was niet te zoeken, maar te verlichten. In 1892, in de ruimte die deze batterij van die van Fougères scheidt, giet men een kruitmagazijn dat gemeenschappelijk zal zijn voor de twee batterijen. De beschrijving van laatstgenoemde staat in het artikeltje van de batterij van Fougères. Bijgevolg zal het magazijn van de batterij, dat het jaartal 1880 op zijn fronton draagt, een andere functie toegewezen krijgen: die van projectielenmagazijn. In 1893 worden de schootsopstellingen getransformeerd. Hun rechtlijnige borstwering wordt vervangen door een halfcirkelvormige uitstulping om de nieuwe bewapening te ontvangen, kanonnen van 24 cm op P.C.-affuiten. De platforms worden ook bijgewerkt. De traversen, tot dan toe ingehuld, hebben hun gevel voortaan vrijgemaakt en hun vleugelmuren zijn in trappen teruggevouwen zoals men kan zien in de werken van de chefferie van…Belfort! De magazijnen van de traversen 1, 2 en 4 zien hun volume met 3/5 verminderd door dichting. Rond 1895, honderd meter ten zuiden van de batterij, zal men een annexbatterij voor vier kanonnen van 95 mm Model 1888 vestigen. Laatstgenoemde, zeer klassiek en lokaal batterij van Bois Joly genoemd, rijde haar vier kanonnen op, gescheiden door volle traversen aan waarvan wortel men munitienissen vindt. Deze nissen zijn echter lichtjes teruggetrokken van de gevelmuur en verbonden met deze door schuine vlakken. De commandopost evenals die van afstandmeting omlijsten zoals gewoonlijk, deze vuurlinie. Deze annexbatterij is vrij toegankelijk (03/2008). De kazernering bestaat altijd uit een barak in lichte metselwerken, verdeeld in zes lokalen waarvan drie uitgerust met hangmatten. In 1911 ontvangt de batterij twee nieuwe posten voor afstandmeting en commando. Zoals een plan van dat jaar getuigt, is het oude kruitmagazijn verbonden met de schootsopstellingen door een smalspoor welke er binnendringt door de hoofdtoegang, maar ook door die van het ex-lampenschietgat. Het geheel Jamblet – Fougères zal nog worden gewijzigd in 1926, met het uitgraven in hun respectieve borstweringen van twee kuipen die men zal betonneren alvorens er kanonnen van 120 L in te vestigen. De kuipen van Jamblet zullen plaats nemen uiterst links van de batterij en achter de traverse nr. 4. Vandaag (03/2008) heeft de gemeente, gesteund door de regionale raad, een actor van het erfgoed belast met het ontwerpen van verklarende panelen voor het publiek. De batterij, opgefrist, zou moeten worden ingehuldigd in oktober 2008. Men moet zeggen dat ze niet troeven mist aangezien al haar infrastructuren aanwezig zijn, met inbegrip van de kazernering. Dit initiatief, waaraan we bescheiden onze documentaire bijdrage zullen hebben geleverd, moet bijzonder worden begroet want het was nodig te wachten op dit begin van de 21ste eeuw opdat de Franse beton uitgezaaid langs de kust het erfgoedbewustzijn wakker maakt. Moge dit slechts een begin zijn.

Fortress of Rochefort, Île d'Aix, 1878-1880. Established south of the battery of Fougères, the battery of Jamblet has much earlier origins. A first battery is reported in 1756. It will be modified in 1799 and totally recast in 1813. It is then armed with eight cannons of 24 and its gorge is protected by a crenellated wall. About forty men then composed the garrison. In 1878, another redesign project is drawn. It presents a rectangle with dry ditches debouching perpendicularly to the seafront. This seafront would have consisted of a thick parapet behind which one would have found two double emplacements for cannons of 19 cm separated by the merlon covering a powder magazine. The entrance of the battery, with porch and tunnel, would have been preceded on the glacis by a pentagonal ravelin pierced in its left part by the access road. This project, from which any curve seemed singularly banned, will not be realized. In its place, it will be a battery open at the gorge, aligning four firing steps for cannons of 19 cm separated by hollow traverses. Traverse no. 3 has the particularity of seeing its magazine extended into a curved gallery, re-emerging in front of the parapet of the head front to serve a small infantry bonnet covering the left half of the battery. The coastline in front of the battery, lending itself to a possible landing, imposed this unusual configuration. To the right of the fourth firing step, a thicker merlon covers a powder magazine which, according to the attachment register (the latter being authoritative since established as the construction progressed), was of rather unusual workmanship. Its shrouded entrance opened perpendicularly to the firing line. Directly after passing the door, one found oneself in a corridor 2 m wide for a length of 4.5 m. Without any transition, this corridor opened into the actual storage room, which opened to the left. The storage surface, 8 x 4 m, was for a quarter of its length in the axis of the corridor, thus at the mercy of a projectile or a fragment that would have had only the door as an obstacle. The six meters of the remaining length were surrounded by a ventilated void too narrow to allow passage to a man. The unique lamp embrasure was served from a third gallery, shrouded and totally independent, opening in the back of the battery. This case is extremely rare (annex battery of the fort of Planoise in Besançon,…). The barracks will consist of a hut established to the left of the battery. In 1883-1885, with the laying of ground torpedoes in the Pertuis d'Antioche, one installs in a wooden building, a searchlight of 90 cm caliber, as well as an observation post and an electric power plant. Between 1886 and 1889, the ground torpedoes are installed and a building of which we know no equivalent is raised from the ground. It is an enormous concrete monolith of about 30 x 15 m, covered with earth. The peripheral walls and the roof are thick 3.5 m. Its large southeast flank is pierced with four openings with the upper part curved, equidistant, 4 m high and 2 m wide. This block comprises three rooms not communicating with each other and whose, consequently, the only accesses are the four openings in question. The room on the right, 8 x 4 m, is the smallest of the three. The only one with a basement (a cistern) it houses the water and petroleum necessary for the electric plant. This occupies the entire center of the building and is entitled to two of the four openings. It measures 11 x 8 m and housed, according to the attachment register, a Gramme machine. In fact, an industrial dynamo, Zénobe Gramme having patented it in 1869. The last room on the left, 8 x 5 m, was occupied by a searchlight and by the exterior post of the line of 96 torpedoes blocking the roadstead of the Île d'Aix. For this purpose, the small left flank of the monolith was pierced with two embrasures. The searchlight had almost no lateral movement, its role not being to search, but to illuminate. In 1892, in the space separating this battery from that of Fougères, one pours a powder magazine which will be common to both batteries. The description of the latter is in the short article of the battery of Fougères. Consequently, the magazine of the battery, bearing the date 1880 on its pediment, will be assigned another function: that of projectile magazine. In 1893, the firing steps are transformed. Their rectilinear parapet is replaced by a semi-circular projection to accommodate the new armament, cannons of 24 cm on P.C. mountings. The platforms are also retouched. The traverses, shrouded until then, have their facade now cleared and their wing walls are folded back in steps as can be seen in the works of the chefferie of…Belfort! The magazines of traverses 1, 2 and 4 see their volume reduced by 3/5 by backfilling. Around 1895, a hundred meters south of the battery, one will establish an annex battery for four cannons of 95 mm Model 1888. The latter, very classic and locally called battery of Bois Joly, aligned its four cannons separated by solid traverses at the root of which one finds ammunition niches. These niches are however slightly set back from the facade wall and connected to it by oblique panels. The command post as well as that of rangefinding frame as usual, this firing line. This annex battery is freely accessible (03/2008). The barracks still consists of a hut in light masonry, divided into six rooms of which three are equipped with hammocks. In 1911, the battery receives two new posts for rangefinding and command. As a plan from that year testifies, the old powder magazine is connected to the firing steps by a narrow gauge which penetrates it by the main access, but also by that of the ex lamp embrasure. The whole Jamblet – Fougères will be modified again in 1926, with the excavation in their respective parapets of two emplacements which will be concreted before seating cannons of 120 L there. The emplacements of Jamblet will take place at the extreme left of the battery and behind traverse no. 4. Today (03/2008), the municipality, supported by the regional council, has charged a heritage actor to design explanatory panels for the public. The battery, refreshed, should be inaugurated in October 2008. It must be said that it does not lack assets since all its infrastructures are present, including the barracks. This initiative, to which we will have modestly brought our documentary contribution, must be particularly hailed because it took this beginning of the 21st century for the French concrete scattered along the coast to awaken heritage consciousness. May this be only a beginning.

Pevnost Rochefort, Île d'Aix, 1878-1880. Zřízena na jih od baterie Fougères, baterie Jamblet má mnohem dřívější původy. První baterie je hlášena v roce 1756. Bude upravena v roce 1799 a zcela přetavena v roce 1813. Je pak vyzbrojena osmi děly ráže 24 a její hrdlo je chráněno cimbuřím opatřenou zdí. Asi čtyřicet mužů tehdy tvořilo posádku. V roce 1878 je nakreslen další projekt přestavby. Představuje obdélník se suchými příkopy ústícími kolmo k nábřeží. Toto nábřeží by se skládalo z tlustého parapetu, za nímž by se našly dvě dvojitá postavení pro děla ráže 19 cm oddělená hlavní hradbou kryjící prachový sklad. Vstup do baterie, s portálem a tunelem, by byl předcházen na glacis pětibokým ravelinem proraženým v jeho levé části přístupovou cestou. Tento projekt, od kterého se zdála být podivně vyloučena jakákoli křivka, nebude realizován. Na jeho místě bude baterie otevřená k hrdlu, seřazující čtyři střelecké stupně pro děla ráže 19 cm oddělené dutými traversami. Traversa č. 3 má zvláštnost, že její sklad se prodlužuje do zakřivené galerie, znovu vystupující před parapet čelního frontu, aby obsluhovala malou pěchotní čepici kryjící levou polovinu baterie. Pobřeží před baterií, hodící se pro eventuální vylodění, vynutilo tuto neobvyklou konfiguraci. Vpravo od čtvrtého střeleckého stupně kryje tlustší hlavní hradba prachový sklad, který, věřit-li rejstříku příloh (ten je závazný, protože byl zřízen postupně během stavby), byl spíše neobvyklé konstrukce. Jeho obalený vchod se otevíral kolmo k palebné čáře. Přímo po překročení dveří se ocitlo v chodbě široké 2 m při délce 4,5 m. Bez jakéhokoli přechodu ústila tato chodba do vlastního skladovacího prostoru, který se otevíral vlevo. Skladovací plocha, 8 x 4 m, se nacházela po čtvrtinu své délky v ose chodby, tedy vydána na milost projektilu nebo střepině, která by měla jako jedinou překážku dveře. Šest metrů zbývající délky bylo obklopeno větranou mezerou příliš úzkou, aby poskytla průchod člověku. Jediná střílna pro lampu byla obsluhována z třetí galerie, obalené a zcela nezávislé, otevírající se v zádech baterie. Tento případ je velmi vzácný (vedlejší baterie fortu Planoise v Besançon,…). Ubytování bude sestávat z baráku zřízeného vlevo od baterie. V letech 1883-1885, s pokládkou dnových torpéd v Pertuis d'Antioche, se instaluje v dřevěné budově světlomet ráže 90 cm, stejně jako pozorovatelský stan a elektrárna. Mezi lety 1886 a 1889 jsou dnová torpéda instalována a budova, o které neznáme obdoby, je vztyčena ze země. Jde o obrovský betonový monolit o rozměrech přibližně 30 x 15 m, pokrytý zeminou. Obvodové stěny a střecha jsou tlusté 3,5 m. Jeho velké jihovýchodní křídlo je proraženo čtyřmi otvory s horní částí zakřivenou, stejně vzdálenými, vysokými 4 m a širokými 2 m. Tento blok obsahuje tři místnosti vzájemně nekomunikující a jejichž jediné přístupy jsou následně tyto čtyři otvory. Místnost vpravo, 8 x 4 m, je nejmenší ze tří. Jako jediná má suterén (cisternu) ukrývá vodu a petrolej potřebné pro elektrárnu. Ta zabírá celý střed budovy a má nárok na dva ze čtyř otvorů. Měří 11 x 8 m a ukrývala, podle rejstříku příloh, Grammeův stroj. Ve skutečnosti, průmyslový dynamo, Zénobe Gramme jej patentoval v roce 1869. Poslední místnost vlevo, 8 x 5 m, byla obsazena světlometem a vnějším stanovištěm linie 96 torpéd blokujících rejdu ostrova Aix. Za tímto účelem bylo malé levé křídlo monolitu proraženo dvěma střílnami. Světlomet neměl téměř žádný boční rozsah, jeho úlohou nebylo hledat, ale osvětlovat. V roce 1892, v prostoru oddělujícím tuto baterii od baterie Fougères, se lije prachový sklad, který bude společný pro obě baterie. Popis tohoto skladu je v článku baterie Fougères. Následně bude sklad baterie, nesoucí na svém frontonu datum 1880, přidělen jiné funkci: funkci skladu projektilů. V roce 1893 jsou střelecké stupně transformovány. Jejich přímočarý parapet je nahrazen půlkruhovým výstupkem pro přijetí nového vyzbrojení, děl ráže 24 cm na lafetách P.C. Platformy jsou také upraveny. Traversy, do té doby obalené, mají svou fasádu nyní odhalenou a jejich křídlové zdi jsou složeny v stupních, jak je vidět v dílech chefferie… Belfort! Sklady travers 1, 2 a 4 mají svůj objem snížen o 3/5 zásypem. Kolem roku 1895, sto metrů jižně od baterie, se zřídí vedlejší baterie pro čtyři děla 95 mm Model 1888. Tato, velmi klasická a místně zvaná baterie Bois Joly, seřadila svá čtyři děla oddělená plnými traversami, u jejichž kořene se nacházejí muniční výklenky. Tyto výklenky jsou však mírně odsazeny od fasádní zdi a spojeny s ní šikmými plochami. Velitelský stan stejně jako stan pro dálkoměr rámují jako obvykle tuto palebnou čáru. Tato vedlejší baterie je volně přístupná (03/2008). Ubytování stále sestává z baráku z lehkého zdiva, rozděleného do šesti místností, z nichž tři jsou vybaveny hamakami. V roce 1911 obdrží baterie dva nové stany pro dálkoměr a velení. Jak svědčí plán z toho roku, starý prachový sklad je spojen se střeleckými stupni úzkorozchodnou dráhou, která do něj proniká hlavním přístupem, ale také přístupem bývalé střílny pro lampu. Celek Jamblet – Fougères bude ještě upraven v roce 1926, s vyhloubením v jejich příslušných parapetech dvou postavení, která se zabetonují, než se do nich umístí děla 120 L. Postavení Jamblet zaujmou místo zcela vlevo baterie a za traversou č. 4. Dnes (03/2008) obec, podporována regionální radou, pověřila aktéra patrimonia navrhnout vysvětlující panely pro veřejnost. Baterie, osvěžená, by měla být slavnostně otevřena v říjnu 2008. Musí se říci, že jí nechybí trumfy, protože všechny její infrastruktury jsou přítomny, včetně ubytování. Tato iniciativa, ke které jsme skromně přispěli naším dokumentačním příspěvkem, musí být zvláště pozdravena, protože bylo třeba počkat až na tento počátek 21. století, aby francouzský beton rozsetý podél pobřeží probudil patrimoniální vědomí. Kéž je to jen začátek.