Cap Saint-Jacques. Construite à l’altitude moyenne de 125 mètres, la batterie du Phare est, avec la batterie Est du Phare, la pièce maîtresse du front de mer du cap Saint-Jacques. Elle fait partie du groupe du Phare. C’est un ouvrage moderne, en béton armé, réalisé peu de temps avant la Première Guerre mondiale. Il comporte trois alvéoles, armées en 1914 de trois canons de 240 Mle 1893-96 M « colonies » sur affût PC à châssis incliné, du même modèle que ceux armant les batteries des Mamelles et des Madeleines, à Dakar. Aucune documentation sur cette batterie ne nous étant parvenue, et le site ayant été bouleversé par la construction de la nouvelle batterie, en 1937, ainsi que par celle du Christ rédempteur, plus récemment, nous ne pouvons qu’imaginer son aspect et son organisation. Les matériels sont déposés pendant la Première Guerre mondiale et renvoyés en métropole. La batterie est réarmée, à partir de 1937, avec trois canons de 240 Mle 1902-06 sur affût PC à berceau. Les matériels et leurs berceaux proviennent du désarmement des cuirassés de la classe Danton, armés de quatre canons de 305 en deux tourelles de deux, et de douze canons de 240, en six tourelles de deux. Ils sont du même modèle que ceux armant la batterie des Mamelles à Dakar, à la même époque. Les pièces 1 et 2 sont placées dans des cuves construites à l’emplacement des alvéoles extrêmes de l’ancienne batterie, et la pièce 3, dans une cuve réalisée sur l’emplacement de la pièce Est de l’ancienne batterie Est du Phare. Un poste directeur de tir moderne, relié par souterrain à la batterie, est réalisé. Il est doté d’un conjugateur « Colonies » et d’un télémètre H Mle 34. Un projecteur de 150 GP, dont l’emplacement de combat et l’abri de jour sont placés sur la pointe située en contrebas, complète l’équipement. La batterie reste armée jusqu’en 1945, et même certainement après. De nos jours, les canons sont toujours en place, bien qu’ils aient été sabordés, vraisemblablement au départ des troupes françaises, en 1954 ou 1955. Ils sont peints en vert foncé et ont encore fière allure. Les pièces 1 et 2 sont placées de part et d’autre du Christ géant, de 30 mètres de haut, érigé en 1974 sur l’emplacement de l’ancien phare. L’infrastructure souterraine n’est pas accessible, mais on en devine l’entrée. Un casernement extérieur, aujourd’hui en ruine, est situé à proximité de celle-ci. Le poste directeur de tir, placé en avant de la batterie, a disparu lors des travaux de construction de l’escalier qui mène au Christ, depuis la route de corniche. La pièce 3 est celle qui se trouve dans le meilleure état, quoique un peu embroussaillée. On peut voir son casernement extérieur, accéder à son infrastructure souterraine, et voir la gaine verticale située sous l’affût, par laquelle se faisait l’alimentation en projectiles et gargousses de la pièce, à partir de la chambre de distribution. Baptême des pièces : 24 cm Mle 1902-06 R 1908 N° 12, 17 et 24. Die Batterie du Phare, erbaut auf einer durchschnittlichen Höhe von 125 Metern, ist zusammen mit der Batterie Est du Phare das Kernstück der Küstenfront von Cap Saint-Jacques. Sie gehört zur Phare-Gruppe. Es ist ein modernes Stahlbetonwerk, das kurz vor dem Ersten Weltkrieg errichtet wurde. Es umfasst drei Zellen, die 1914 mit drei 240-mm-Kanonen Mle 1893-96 M „Kolonien“ auf PC-Lafette mit geneigtem Rahmen bewaffnet waren, vom gleichen Modell wie diejenigen, die die Batterien der Mamelles und der Madeleines in Dakar bewaffneten. Da uns keine Dokumentation über diese Batterie vorliegt und der Ort durch den Bau der neuen Batterie im Jahr 1937 sowie durch den des Christus-Erlöser-Denkmals in jüngerer Zeit umgestaltet wurde, können wir ihr Aussehen und ihre Organisation nur erahnen. Das Material wurde während des Ersten Weltkriegs abgebaut und ins Mutterland zurückgeschickt. Die Batterie wurde ab 1937 wiederbewaffnet, mit drei 240-mm-Kanonen Mle 1902-06 auf PC-Lafette mit Wiege. Das Material und seine Wiegen stammen von der Außerdienststellung der Schlachtschiffe der Danton-Klasse, die mit vier 305-mm-Kanonen in zwei Zwei-Kanonen-Türmen und zwölf 240-mm-Kanonen in sechs Zwei-Kanonen-Türmen bewaffnet waren. Sie sind vom gleichen Modell wie diejenigen, die zur gleichen Zeit die Batterie des Mamelles in Dakar bewaffneten. Die Geschütze 1 und 2 sind in Gruben aufgestellt, die an den Stellen der äußeren Zellen der alten Batterie gebaut wurden, und Geschütz 3 in einer Grube, die an der Stelle des östlichen Geschützes der alten Ostbatterie des Phare errichtet wurde. Ein moderner Feuerleitstand, der durch einen unterirdischen Gang mit der Batterie verbunden ist, wurde gebaut. Er ist mit einem „Kolonien“-Konjugator und einem Entfernungsmesser H Mle 34 ausgestattet. Ein 150-cm-Scheinwerfer GP, dessen Gefechtsstand und Tagesunterstand auf der darunter liegenden Landspitze angeordnet sind, vervollständigt die Ausrüstung. Die Batterie blieb bis 1945 und sicherlich auch danach bewaffnet. Heutzutage sind die Kanonen noch vorhanden, obwohl sie versenkt wurden, wahrscheinlich beim Abzug der französischen Truppen im Jahr 1954 oder 1955. Sie sind dunkelgrün gestrichen und machen noch eine gute Figur. Die Geschütze 1 und 2 sind auf beiden Seiten des 30 Meter hohen Christus-Riesenden aufgestellt, der 1974 an der Stelle des alten Leuchtturms errichtet wurde. Die unterirdische Infrastruktur ist nicht zugänglich, aber man erahnt den Eingang. Eine Außenkaserne, heute eine Ruine, befindet sich in deren Nähe. Der vor der Batterie gelegene Feuerleitstand verschwand während der Bauarbeiten an der Treppe, die von der Küstenstraße zum Christusdenkmal führt. Geschütz 3 ist dasjenige, das sich im besten Zustand befindet, wenn auch etwas zugewachsen. Man kann seine Außenkaserne sehen, zu seiner unterirdischen Infrastruktur gelangen und den vertikalen Schacht unter der Lafette sehen, durch den die Geschütze mit Geschossen und Kartuschen aus der Verteilerkammer versorgt wurden. Taufe der Geschütze: 24 cm Mle 1902-06 R 1908 Nr. 12, 17 und 24. De batterij du Phare, gebouwd op een gemiddelde hoogte van 125 meter, is samen met de batterij Est du Phare het kroonjuweel van het zeefront van Kaap Saint-Jacques. Zij maakt deel uit van de Phare-groep. Het is een modern gewapendbetonnen werk, kort voor de Eerste Wereldoorlog gerealiseerd. Het omvat drie cellen, in 1914 bewapend met drie 240 mm-kanonnen Mle 1893-96 M „Koloniën“ op PC-affuit met hellend frame, van hetzelfde model als die welke de batterijen van de Mamelles en de Madeleines in Dakar bewapenden. Omdat er geen documentatie over deze batterij tot ons is gekomen en de site door de bouw van de nieuwe batterij in 1937 en later door die van de Christus Verlosser is omgewoeld, kunnen we het uiterlijk en de organisatie alleen maar gissen. Het materieel werd tijdens de Eerste Wereldoorlog gedemonteerd en naar het moederland teruggezonden. De batterij werd vanaf 1937 herbewapend met drie 240 mm-kanonnen Mle 1902-06 op PC-affuit met wieg. Het materieel en hun wiegen zijn afkomstig van de buitendienststelling van de slagschepen van de Danton-klasse, bewapend met vier 305 mm-kanonnen in twee tweelingkoepels en twaalf 240 mm-kanonnen in zes tweelingkoepels. Ze zijn van hetzelfde model als die welke tegelijkertijd de batterij van de Mamelles in Dakar bewapenden. De stukken 1 en 2 zijn geplaatst in kazematten gebouwd op de plaats van de uiterste cellen van de oude batterij, en stuk 3 in een kazemat gerealiseerd op de plaats van het oostelijke stuk van de oude oostbatterij van de Phare. Een moderne vuurleidingspost, via een ondergrondse gang verbonden met de batterij, werd gerealiseerd. Hij is uitgerust met een „Koloniën“-conjugator en een afstandsmeter H Mle 34. Een 150 cm-zoeklicht GP, waarvan de gevechtsopstelling en de dagonderkomen zijn geplaatst op de lager gelegen punt, completeert de uitrusting. De batterij bleef tot 1945 en zeker daarna bewapend. Tegenwoordig zijn de kanonnen nog aanwezig, ook al werden ze geschut, vermoedelijk bij het vertrek van de Franse troepen in 1954 of 1955. Ze zijn donkergroen geverfd en maken nog een goede indruk. De stukken 1 en 2 staan aan weerszijden van de 30 meter hoge Christusreus, opgericht in 1974 op de plaats van de oude vuurtoren. De ondergrondse infrastructuur is niet toegankelijk, maar men vermoedt de ingang. Een buitenkazerne, nu een ruïne, bevindt zich in de buurt. De vuurleidingspost, voor de batterij geplaatst, verdween tijdens de bouwwerkzaamheden aan de trap die vanaf de kustweg naar het Christusbeeld leidt. Stuk 3 is het stuk dat in de beste staat verkeert, zij het wat overwoekerd. Men kan zijn buitenkazerne zien, toegang krijgen tot zijn ondergrondse infrastructuur en de verticale schacht onder de affuit zien, waarlangs de bevoorrading met projectielen en kardoessen vanuit de distributiekamer plaatsvond. Doop van de stukken: 24 cm Mle 1902-06 R 1908 nr. 12, 17 en 24. Built at an average altitude of 125 metres, the Lighthouse battery is, together with the East Lighthouse battery, the centrepiece of the seafront of Cap Saint-Jacques. It is part of the Lighthouse group. It is a modern reinforced concrete work, built shortly before the First World War. It comprises three cells, armed in 1914 with three 240 mm guns Mle 1893-96 M “Colonies” on PC mounting with inclined chassis, of the same model as those arming the Mamelles and Madeleines batteries in Dakar. As no documentation on this battery has come down to us, and the site has been disturbed by the construction of the new battery in 1937, as well as by that of the Christ the Redeemer monument more recently, we can only imagine its appearance and organisation. The equipment was removed during the First World War and sent back to metropolitan France. The battery was rearmed from 1937, with three 240 mm guns Mle 1902-06 on PC mounting with cradle. The equipment and their cradles come from the decommissioning of the Danton-class battleships, armed with four 305 mm guns in two twin turrets, and twelve 240 mm guns in six twin turrets. They are of the same model as those arming the Mamelles battery in Dakar at the same time. Pieces 1 and 2 are placed in pits built on the site of the outer cells of the old battery, and piece 3 in a pit built on the site of the eastern piece of the old East Lighthouse battery. A modern fire control post, connected by an underground passage to the battery, was built. It is equipped with a “Colonies” conjugator and a rangefinder H Mle 34. A 150 cm searchlight GP, whose combat emplacement and day shelter are placed on the point below, completes the equipment. The battery remained armed until 1945, and certainly after. Nowadays, the guns are still in place, although they were scuttled, presumably when the French troops left in 1954 or 1955. They are painted dark green and still look good. Pieces 1 and 2 are placed on either side of the 30-metre tall giant Christ, erected in 1974 on the site of the old lighthouse. The underground infrastructure is not accessible, but one can guess the entrance. An external barracks, now in ruins, is located nearby. The fire control post, placed in front of the battery, disappeared during the construction work of the stairs leading from the corniche road to the Christ statue. Piece 3 is the one in the best condition, although a little overgrown. One can see its external barracks, access its underground infrastructure, and see the vertical shaft under the mounting, through which the piece was supplied with projectiles and charges from the distribution chamber. Baptism of the pieces: 24 cm Mle 1902-06 R 1908 No. 12, 17 and 24. Baterie Maják, postavená v průměrné nadmořské výšce 125 metrů, je spolu s baterií Východní maják ústředním bodem pobřeží mysu Saint-Jacques. Patří do skupiny Maják. Je to moderní železobetonové dílo, postavené krátce před první světovou válkou. Zahrnuje tři buňky, vyzbrojené v roce 1914 třemi 240mm děly vz. 1893-96 M „Koloniální“ na lafetě PC se šikmým rámem, stejného modelu jako děla vyzbrojující baterie Mamelles a Madeleines v Dakaru. Jelikož se k nám nedochovala žádná dokumentace o této baterii a lokalita byla narušena výstavbou nové baterie v roce 1937 a později také sochou Krista Vykupitele, můžeme si její vzhled a organizaci jen domýšlet. Výzbroj byla během první světové války snesena a odeslána do metropole. Baterie byla přezbrojena od roku 1937 třemi 240mm děly vz. 1902-06 na lafetě PC s kolébkou. Výzbroj a její kolébky pocházejí z vyřazení bitevních lodí třídy Danton, vyzbrojených čtyřmi 305mm děly ve dvou dvoudělových věžích a dvanácti 240mm děly v šesti dvoudělových věžích. Jsou stejného modelu jako ty, které ve stejné době vyzbrojovaly baterii Mamelles v Dakaru. Kusy 1 a 2 jsou umístěny v jámách postavených na místě krajních buněk staré baterie a kus 3 v jámě postavené na místě východního kusu staré východní baterie Maják. Bylo postaveno moderní palebné řídící stanoviště, propojené s baterií podzemní chodbou. Je vybaveno konjugátorem „Koloniální“ a dálkoměrem H vz. 34. Vybavení doplňuje 150cm světlomet GP, jehož bojové stanoviště a denní kryt jsou umístěny na výběžku pod ním. Baterie zůstala vyzbrojena až do roku 1945 a určitě i poté. V současné době jsou děla stále na místě, i když byla potopena, pravděpodobně při odchodu francouzských jednotek v roce 1954 nebo 1955. Jsou natřena tmavě zeleně a stále vypadají dobře. Kusy 1 a 2 jsou umístěny po obou stranách 30 metrů vysokého obřího Krista, vztyčeného v roce 1974 na místě starého majáku. Podzemní infrastruktura není přístupná, ale lze tušit vchod. Vnější kasárny, dnes v troskách, se nacházejí v jeho blízkosti. Palebné řídící stanoviště umístěné před baterií zmizelo během stavebních prací na schodišti vedoucím od pobřežní silnice k soše Krista. Kus 3 je ten, který je v nejlepším stavu, i když je trochu zarostlý. Lze vidět jeho vnější kasárny, získat přístup k jeho podzemní infrastruktuře a vidět vertikální šachtu pod lafetou, kterou probíhalo zásobování kusu granáty a náplněmi z distribuční komory. Křest kusů: 24 cm vz. 1902-06 R 1908 č. 12, 17 a 24. © JJM 03/05/2026