Cap Saint-Jacques. Construite à l’altitude moyenne de 125 mètres, la batterie du Phare est, avec la batterie Est du Phare, la pièce maîtresse du front de mer du cap Saint-Jacques. Elle fait partie du groupe du Phare. C’est un ouvrage moderne, en béton armé, réalisé peu de temps avant la Première Guerre mondiale. Il comporte trois alvéoles, armées en 1914 de trois canons de 240 Mle 1893-96 M « Colonies » sur affût PC à châssis incliné, du même modèle que ceux armant les batteries des Mamelles et des Madeleines, à Dakar. Aucune documentation sur cette batterie ne nous étant parvenue, et le site ayant été bouleversé par la construction de la nouvelle batterie, en 1937, ainsi que par celle du Christ géant, plus récemment, nous ne pouvons qu’imaginer son aspect et son organisation. Il nous semble logique qu’elle devait ressembler aux batteries de la Position N°1 et du Câble, réalisées à la même époque à proximité, et dotées d’un armement presque identique, quoique d’un calibre légèrement inférieur. Les matériels sont déposés pendant la Première Guerre mondiale et renvoyés en métropole. La batterie est réarmée, à partir de 1937, avec trois canons de 240 Mle 1902-06 sur affût PC à berceau. Les matériels et leurs berceaux proviennent du désarmement des cuirassés de la classe Danton, armés de 4 canons de 305 en 2 tourelles de deux, et de 12 canons de 240, en 6 tourelles de deux. Ils sont du même modèle que ceux armant la batterie des Mamelles à Dakar, à la même époque. Les pièces 1 et 2 sont placées dans des cuves construites à l’emplacement des alvéoles extrêmes de l’ancienne batterie, et la pièce 3, dans une cuve réalisée sur l’emplacement de la pièce est de l’ancienne batterie Est du Phare. Un poste de direction de tir moderne, relié par souterrain à la batterie, est réalisé. Il est doté d’un conjugateur Colonies et d’un télémètre H Mle 34. Un projecteur de 150 GP, dont l’emplacement de combat et l’abri de jour sont placés sur la pointe située en contrebas, complète l’équipement. La batterie reste armée jusqu’en 1945, et même certainement après. De nos jours, les canons sont toujours en place, bien qu’ils aient été sabordés, vraisemblablement au départ des troupes françaises, en 1954 ou 55. Ils sont peints en vert foncé et ont encore fière allure. Les pièces 1 et 2 sont placées de part et d’autre du Christ géant, de 30 mètres de haut, érigé en 1974 sur l’emplacement de l’ancien phare. L’infrastructure souterraine n’est pas accessible, mais on en devine l’entrée. Un casernement extérieur, aujourd’hui en ruine, est situé à proximité de celle-ci. Le poste de direction de tir, placé en avant de la batterie, a disparu lors des travaux de construction de l’escalier qui mène au Christ, depuis la route de corniche. La pièce 3 est celle qui se trouve dans le meilleur état, quoique un peu embroussaillée. On peut voir son casernement extérieur, accéder à son infrastructure souterraine, et voir la gaine verticale située sous l’affût, par laquelle se faisait l’alimentation en projectiles et gargousses de la pièce, à partir de la chambre de distribution. Baptême des pièces : 24 cm Mle 1902-06 R 1908 N° 12, 17 et 24. JJM 03/07/2008

Cap Saint-Jacques. Auf einer mittleren Höhe von 125 M/ü M erbaut, ist die Leuchtturmbatterie zusammen mit der Ostbatterie des Leuchtturms das Kernstück der Seefront des Kaps Saint-Jacques. Sie gehört zur Gruppe des Leuchtturms. Es handelt sich um ein modernes Stahlbetonwerk, errichtet kurz vor dem Ersten Weltkrieg. Es umfasst drei Geschützstände, die 1914 mit drei 240 mm Kanonen Mle 1893-96 M „Kolonien“ auf PC-Lafette mit geneigtem Rahmen bewaffnet waren, vom gleichen Modell wie jene, die die Batterien der Mamelles und der Madeleines in Dakar bewaffneten. Da uns keine Unterlagen über diese Batterie vorliegen und der Standort durch den Bau der neuen Batterie 1937 sowie durch den des Riesen-Christus, jüngeren Datums, stark verändert wurde, können wir ihr Aussehen und ihre Organisation nur erahnen. Es scheint uns logisch, dass sie den Batterien der Position N°1 und des Kabels geähnelt haben muss, die zur gleichen Zeit in der Nähe errichtet wurden und mit einer fast identischen, wenn auch etwas geringer kalibrigen Bewaffnung ausgestattet waren. Die Geschütze wurden während des Ersten Weltkriegs ausgebaut und ins Mutterland zurückgeschickt. Die Batterie wurde ab 1937 mit drei 240 mm Kanonen Mle 1902-06 auf Wiege-PC-Lafette neu bewaffnet. Die Geschütze und ihre Wiegen stammen aus der Außerdienststellung der Schlachtschiffe der Danton-Klasse, die mit 4 305 mm Kanonen in 2 Doppeltürmen und 12 240 mm Kanonen in 6 Doppeltürmen bewaffnet waren. Sie sind vom gleichen Modell wie jene, die zur gleichen Zeit die Mamelles-Batterie in Dakar bewaffnen. Die Geschütze 1 und 2 sind in Schalen platziert, die an der Stelle der äußeren Geschützstände der alten Batterie errichtet wurden, und Geschütz 3 in einer Schale, die auf dem Standort des Ostgeschützes der alten Ostbatterie des Leuchtturms errichtet wurde. Ein moderner Feuerleitstand, über einen unterirdischen Gang mit der Batterie verbunden, wurde errichtet. Er ist mit einem Conjugateur Colonies und einem Entfernungsmesser H Mle 34 ausgestattet. Ein 150 GP-Scheinwerfer, dessen Gefechtsstand und Tagesunterstand auf der darunter liegenden Landspitze platziert sind, vervollständigt die Ausrüstung. Die Batterie blieb bis 1945 bewaffnet, und sicherlich auch darüber hinaus. Heutzutage sind die Kanonen immer noch an Ort und Stelle, obwohl sie, wahrscheinlich beim Abzug der französischen Truppen 1954 oder 55, unbrauchbar gemacht wurden. Sie sind dunkelgrün gestrichen und sehen immer noch stolz aus. Die Geschütze 1 und 2 stehen zu beiden Seiten des 30 Meter hohen Riesen-Christus, der 1974 an der Stelle des alten Leuchtturms errichtet wurde. Die unterirdische Infrastruktur ist nicht zugänglich, aber man kann den Eingang erahnen. Eine externe Unterkunftsbaracke, heute in Ruinen, befindet sich in ihrer Nähe. Der Feuerleitstand, der vor der Batterie stand, verschwand während der Bauarbeiten an der Treppe, die von der Küstenstraße zum Christus führt. Geschütz 3 ist dasjenige, das sich in dem besten Zustand befindet, wenn auch etwas verwildert. Man kann seine externe Unterkunftsbaracke sehen, Zugang zu seiner unterirdischen Infrastruktur erhalten und den vertikalen Schacht unter der Lafette sehen, durch den die Versorgung des Geschützes mit Geschossen und Kartuschen aus dem Verteilraum erfolgte. Namen der Geschütze: 24 cm Mle 1902-06 R 1908 Nr. 12, 17 und 24. JJM 03/07/2008

Kaap Saint-Jacques. Gebouwd op een gemiddelde hoogte van 125 meter, is de Vuurtorenbatterij, samen met de Oostbatterij van de Vuurtoren, het belangrijkste stuk van het zeefront van Kaap Saint-Jacques. Ze maakt deel uit van de Vuurtorengroep. Het is een modern gewapend betonnen werk, gebouwd kort voor de Eerste Wereldoorlog. Het omvat drie geschutsopstellingen, bewapend in 1914 met drie 240 mm kanonnen Mle 1893-96 M „Kolonien“ op PC-affuit met hellend frame, van hetzelfde model als die welke de batterijen van de Mamelles en de Madeleines in Dakar bewapenden. Omdat er geen documentatie over deze batterij tot ons is gekomen, en de site is verstoord door de bouw van de nieuwe batterij in 1937, evenals door die van de reusachtige Christus, meer recent, kunnen we alleen maar haar uiterlijk en organisatie vermoeden. Het lijkt ons logisch dat ze moet hebben geleken op de batterijen van Position N°1 en de Kabel, gebouwd in dezelfde periode in de buurt, en voorzien van een bijna identieke bewapening, zij het van een iets kleiner kaliber. Het materieel werd tijdens de Eerste Wereldoorlog verwijderd en naar het moederland teruggezonden. De batterij werd vanaf 1937 opnieuw bewapend met drie 240 mm kanonnen Mle 1902-06 op PC-affuit met wieg. Het materieel en hun wiegen komen uit de ontmanteling van de slagschepen van de Danton-klasse, bewapend met 4 305 mm kanonnen in 2 dubbele torens, en 12 240 mm kanonnen in 6 dubbele torens. Ze zijn van hetzelfde model als die welke de Mamelles-batterij in Dakar op hetzelfde moment bewapenen. De stukken 1 en 2 zijn geplaatst in kuipen gebouwd op de plaats van de buitenste opstellingen van de oude batterij, en stuk 3 in een kuip gebouwd op de plaats van het oostelijke stuk van de oude Oostbatterij van de Vuurtoren. Een moderne vuurleidingspost, verbonden door een ondergrondse gang met de batterij, werd gebouwd. Hij is uitgerust met een conjugateur Colonies en een afstandmeter H Mle 34. Een 150 GP-zoeklicht, waarvan de gevechtsopstelling en dagonderkomen op de daaronder gelegen punt zijn geplaatst, completeert de uitrusting. De batterij bleef bewapend tot 1945, en zeker ook daarna. Tegenwoordig zijn de kanonnen nog steeds aanwezig, hoewel ze zijn gesaboteerd, vermoedelijk bij het vertrek van de Franse troepen in 1954 of 55. Ze zijn geschilderd in donkergroen en zien er nog steeds trots uit. De stukken 1 en 2 staan aan weerszijden van de 30 meter hoge reusachtige Christus, opgericht in 1974 op de plaats van de oude vuurtoren. De ondergrondse infrastructuur is niet toegankelijk, maar men kan de ingang raden. Een externe kazerne, nu in ruïnes, bevindt zich in de buurt ervan. De vuurleidingspost, geplaatst voor de batterij, is verdwenen tijdens de werkzaamheden voor de bouw van de trap die vanaf de kustweg naar de Christus leidt. Stuk 3 is dat wat zich in de beste staat bevindt, hoewel een beetje verbost. Men kan zijn externe kazerne zien, toegang krijgen tot zijn ondergrondse infrastructuur, en de verticale schacht onder het affuit zien, waardoor de bevoorrading van het stuk met projectielen en kardoes vanuit de distributiekamer plaatsvond. Namen van de stukken: 24 cm Mle 1902-06 R 1908 Nr. 12, 17 en 24. JJM 03/07/2008

Cape Saint-Jacques. Built at an average altitude of 125 metres, the Lighthouse battery is, along with the East battery of the Lighthouse, the centrepiece of the sea front of Cape Saint-Jacques. It is part of the Lighthouse group. It is a modern reinforced concrete work, built shortly before the First World War. It comprises three emplacements, armed in 1914 with three 240 mm guns Mle 1893-96 M "Colonies" on PC carriage with inclined chassis, of the same model as those arming the batteries of the Mamelles and the Madeleines in Dakar. No documentation on this battery has reached us, and the site has been disrupted by the construction of the new battery in 1937, as well as by that of the giant Christ more recently, so we can only imagine its appearance and organisation. It seems logical to us that it must have resembled the batteries of Position N°1 and the Cable, built at the same time nearby, and equipped with almost identical armament, albeit of a slightly smaller calibre. The equipment was removed during the First World War and sent back to mainland France. The battery was rearmed, from 1937 onwards, with three 240 mm guns Mle 1902-06 on cradle PC carriage. The equipment and their cradles come from the decommissioning of the battleships of the Danton class, armed with 4 305 mm guns in 2 twin turrets, and 12 240 mm guns in 6 twin turrets. They are of the same model as those arming the Mamelles battery in Dakar at the same time. Pieces 1 and 2 are placed in pits built on the site of the outer emplacements of the old battery, and piece 3 in a pit built on the site of the east piece of the old East battery of the Lighthouse. A modern fire control post, connected by an underground passage to the battery, was built. It is equipped with a Colonies conjugator and an H Mle 34 rangefinder. A 150 GP searchlight, whose combat emplacement and day shelter are placed on the point located below, completes the equipment. The battery remained armed until 1945, and certainly even after. Nowadays, the guns are still in place, although they were sabotaged, presumably upon the departure of French troops in 1954 or 55. They are painted dark green and still look proud. Pieces 1 and 2 are placed on either side of the 30-metre-high giant Christ, erected in 1974 on the site of the old lighthouse. The underground infrastructure is not accessible, but the entrance can be guessed. An external barracks, now in ruins, is located nearby. The fire control post, placed in front of the battery, disappeared during the construction work on the staircase leading to the Christ from the corniche road. Piece 3 is the one in the best condition, although a little overgrown. One can see its external barracks, access its underground infrastructure, and see the vertical shaft located under the carriage, through which the supply of projectiles and cartridges to the piece from the distribution chamber took place. Names of the pieces: 24 cm Mle 1902-06 R 1908 No. 12, 17 and 24. JJM 03/07/2008

Mys Saint-Jacques. Postavená v průměrné nadmořské výšce 125 m/n.m., je baterie Majáku spolu s Východní baterií Majáku ústředním prvkem námořní fronty mysu Saint-Jacques. Patří do skupiny Majáku. Jedná se o moderní železobetonovou stavbu, postavenou krátce před první světovou válkou. Obsahuje tři postavení, vyzbrojená v roce 1914 třemi 240 mm kanóny vz. 1893-96 M „Kolonie“ na PC lafetě s nakloněným rámem, stejného modelu jako ty, které vyzbrojují baterie Mamelles a Madeleines v Dakaru. K nám nedorazila žádná dokumentace o této baterii a místo bylo narušeno výstavbou nové baterie v roce 1937, stejně jako výstavbou obřího Krista v nedávnější době, takže si můžeme jen představovat její vzhled a organizaci. Zdá se nám logické, že musela připomínat baterie Position N°1 a Kabelu, postavené ve stejné době poblíž, a vybavené téměř stejnou výzbrojí, i když o něco menší ráže. Materiál byl během první světové války odstraněn a odeslán do metropole. Baterie byla od roku 1937 přezbrojena třemi 240 mm kanóny vz. 1902-06 na kolébkové PC lafetě. Děla a jejich kolébky pocházejí z vyřazení bitevních lodí třídy Danton, vyzbrojených 4 305 mm děly ve 2 dvoudělových věžích a 12 240 mm děly v 6 dvoudělových věžích. Jsou stejného modelu jako ta, která v té době vyzbrojovala baterii Mamelles v Dakaru. Děla 1 a 2 jsou umístěna v jímkách postavených na místě vnějších postavení staré baterie a dělo 3 v jímce postavené na místě východního děla staré Východní baterie Majáku. Bylo vybudováno moderní stanoviště řízení palby, spojené podzemní chodbou s baterií. Je vybaveno konjugátorem Kolonie a dálkoměrem H vz. 34. 150 GP světlomet, jehož bojové postavení a denní úkryt jsou umístěny na níže položeném výběžku, doplňuje vybavení. Baterie zůstala vyzbrojena do roku 1945, a určitě i déle. V dnešní době jsou děla stále na místě, i když byla vyřazena z činnosti, pravděpodobně při odchodu francouzských jednotek v letech 1954 nebo 55. Jsou natřena tmavě zeleně a stále vypadají hrdě. Děla 1 a 2 stojí po obou stranách 30 metrů vysokého obřího Krista, postaveného v roce 1974 na místě starého majáku. Podzemní infrastruktura není přístupná, ale vchod lze odhadnout. Externí kasárenská budova, nyní v ruinách, se nachází v její blízkosti. Stanoviště řízení palby, umístěné před baterií, zmizelo během stavebních prací na schodišti vedoucím ke Kristu od pobřežní silnice. Dělo 3 je to, které je v nejlepším stavu, i když trochu zarostlé. Lze vidět jeho externí kasárenskou budovu, přístup k jeho podzemní infrastruktuře a vidět vertikální šachtu umístěnou pod lafetou, kterou probíhalo zásobování děla střelami a prachovnicemi z distribuční místnosti. Označení děl: 24 cm vz. 1902-06 R 1908 č. 12, 17 a 24. JJM 03/07/2008