Place de Rochefort, pointe nord-est de l’Île d’Oléron. La genèse de ce fort fut pour le moins tourmentée, entre projets acceptés puis refusés après commencement des travaux et autres multiples tergiversations. En définitive, le fort s’articule autour d’une tour Mle 1811 n° 1, bien plus classique que sa consoeur de Boyardville, laquelle tour constituera non seulement un réduit défensif, mais aussi assurera la protection du front de gorge. De 1849 à 1854, un véritable fort, avec fossé sec va être accolé à la tour. L’escarpe de gorge viendra se joindre à deux de ses angles opposés, de façon à ce que deux de ses faces ressortent dans le fossé, telle une caponnière double dépourvue de face, n’ayant que ses seuls deux flancs. L’entrée, avec pont-levis, sera placée directement à la droite de la tour. Le fort affectera la forme d’un pentagone très étiré (± 130 m de longueur). Deux caponnières doubles compléteront le dispositif de défense rapprochée, aux saillants II et IV. Ces dernières sont très jolies avec leurs créneaux de pied surmontés de trois créneaux de fusillade et reliées au sommet de l’escarpe (culminant à 8,20 m) non pas par une masse de terre, mais par de la maçonnerie de moellons. Sur toute leur longueur, la gorge et les fronts I-II, II-III et IV-V se voient adossées des casemates, que ce soit pour le logement ou des magasins. La garnison était de l’ordre de 500 hommes lesquels servaient 40 canons. Le fort est parfaitement défilé aux vues ; pour ce faire, il a fallu amener de la terre végétale pour constituer tous les talutages puis les ensemencer, le sable ne convenant pas pour cela. En 1860, de hauts créneaux de fusillade à ressauts sont percés dans la moitié droite de l’escarpe. Très probablement vers 1880, le front III-IV se voit remanié et pourvu de trois traverses-abris dont les extérieures, et surtout celle de gauche, sont plus imposantes qu’à l’ordinaire. Cette traverse de gauche comprend d’ailleurs deux portes. Les pas de tir ne nous livrent aucun indice quant au calibre en place ; 19 c, 24 c ou 27 c ? Un procès-verbal de la Commission de défense des Côtes, datant du 19 février 1886, fait état d’une batterie annexe construite de 1877 à 1880 et d’un ouvrage avancé construit en 1878-1879. La batterie annexe sera dénommée batterie des Saumonards. Quant à l’ouvrage avancé, il doit s’agir de cette jolie propriété privée (09/2007) cernée d’une enceinte avec bastionnets d’angles, au portail de laquelle figure une plaque "redoute Beauregard". Depuis l’extérieur aucun emplacement de canon n’a pu être décelé, mais il est du domaine du possible que la batterie de bombardement du fort ait été appuyée par une batterie de moyen calibre. Ne sachant si cette dénomination est officielle ou initiée par l’actuel propriétaire (il s’agit d’une plaque collée contre un des pilastres de l’entrée) nous ne reprenons pas cette redoute dans un articulet distinct. Enfin, en avant du fort, à hauteur de sa droite, se trouvait le poste extérieur de la ligne de 47 torpilles assurant la protection de la passe au sud de la longe de Boyard. Ce poste devait idéalement être assisté d’un projecteur et, forcément, d’une usine électrique. Cela existe-t-il encore ? Nous l'ignorons.

Festung von Rochefort, Nordostspitze der Insel Oléron. Die Entstehung dieses Forts war gelinde gesagt turbulent, zwischen angenommenen, dann nach Beginn der Arbeiten abgelehnten Projekten und anderen vielfältigen Verzögerungen. Letztendlich gliedert sich das Fort um einen Turm Modell 1811 Nr. 1, viel klassischer als sein Gegenstück in Boyardville, welcher Turm nicht nur ein defensives Reduit bilden, sondern auch den Kehlenfrontschutz gewährleisten wird. Von 1849 bis 1854 wird ein echtes Fort mit Trockengraben an den Turm angebaut. Die Kehleneskarpe wird sich mit zwei seiner gegenüberliegenden Winkel verbinden, so dass zwei seiner Flächen im Graben hervortreten, wie eine doppelte Kaponniere ohne Stirnseite, die nur ihre beiden Flanken hat. Der Eingang mit Zugbrücke wird direkt rechts des Turms platziert. Das Fort wird die Form eines sehr gestreckten Fünfecks (± 130 m Länge) annehmen. Zwei doppelte Kaponnieren werden die Nahverteidigungsvorrichtung an den Salienten II und IV vervollständigen. Letztere sind sehr hübsch mit ihren Fußscharten, überragt von drei Gewehrscharten, und verbunden mit der Spitze der Eskarpe (die 8,20 m hoch ist) nicht durch eine Erdmasse, sondern durch Bruchsteinmauerwerk. Über ihre gesamte Länge sind die Kehle und die Fronten I-II, II-III und IV-V mit Kasematten unterlegt, sei es für Unterkünfte oder Magazine. Die Garnison betrug etwa 500 Mann, die 40 Kanonen bedienten. Das Fort ist den Blicken perfekt entzogen; dazu musste Mutterboden herbeigeschafft werden, um alle Böschungen zu bilden und sie dann einzusäen, da Sand dafür nicht geeignet war. 1860 werden hohe Gewehrscharten mit Vorsprüngen in die rechte Hälfte der Eskarpe gebrochen. Sehr wahrscheinlich gegen 1880 wird die Front III-IV überarbeitet und mit drei Traversen-Unterständen versehen, deren äußere, und besonders die linke, imposanter als gewöhnlich sind. Diese linke Traverse umfasst übrigens zwei Türen. Die Schusspositionen liefern uns keinen Hinweis auf das vorhandene Kaliber; 19 c, 24 c oder 27 c? Ein Sitzungsprotokoll der Kommission für Küstenverteidigung vom 19. Februar 1886 berichtet von einer von 1877 bis 1880 gebauten Annexbatterie und einem 1878-1879 gebauten vorgeschobenen Werk. Die Annexbatterie wird Batterie der Saumonards genannt. Was das vorgeschobene Werk betrifft, muss es sich um dieses hübsche Privateigentum (09/2007) handeln, umgeben von einer Einfriedung mit Eckbastionetten, an deren Portal eine Plakette "Redoute Beauregard" angebracht ist. Von außen konnte keine Geschützstellung erkannt werden, aber es ist durchaus möglich, dass die Bombardierungsbatterie des Forts durch eine Batterie mittleren Kalibers unterstützt wurde. Da wir nicht wissen, ob diese Bezeichnung offiziell ist oder vom aktuellen Eigentümer initiiert wurde (es handelt sich um eine an einem der Eingangspfeiler geklebte Plakette), übernehmen wir diese Redoute nicht in einem separaten Artikel. Schließlich, vor dem Fort, auf der Höhe seiner rechten Seite, befand sich der Außenposten der Linie von 47 Torpedos, die den Schutz der Passage südlich der Boyard-Bank sicherstellte. Dieser Posten sollte idealerweise von einem Scheinwerfer und zwangsläufig einem Elektrizitätswerk unterstützt werden. Existiert das noch? Wir wissen es nicht.

Vesting van Rochefort, noordoostpunt van het Eiland Oléron. De genesis van dit fort was op zijn minst gezegd bewogen, tussen aanvaarde projecten dan geweigerd na start van de werken en andere veelvuldige treuzelarijen. Uiteindelijk articuleert het fort zich rond een toren Model 1811 nr. 1, veel klassieker dan haar zuster van Boyardville, welke toren niet alleen een defensief reduit zal vormen, maar ook de bescherming van de keelfront zal verzekeren. Van 1849 tot 1854 wordt een echt fort, met droge gracht, aan de toren vastgebouwd. De keel-escarp zal zich verbinden met twee van zijn tegenovergestelde hoeken, zodanig dat twee van zijn zijden in de gracht uitkomen, zoals een dubbele caponnière verstoken van front, slechts haar twee flanken hebbend. De ingang, met ophaalbrug, zal direct rechts van de toren geplaatst worden. Het fort zal de vorm aannemen van een zeer uitgerekte vijfhoek (± 130 m lengte). Twee dubbele caponnières zullen het apparaat van nabije verdediging vervolledigen, aan de saillanten II en IV. Deze laatste zijn zeer mooi met hun voetschietgaten overwelfd door drie geweerschietgaten en verbonden met de top van de escarp (toppend op 8,20 m) niet door een massa aarde, maar door metselwerk van bouwpuin. Over hun gehele lengte, de keel en de fronten I-II, II-III en IV-V zien zich kasematten opgedrongen, hetzij voor huisvesting of magazijnen. Het garnizoen was van de orde van 500 man welke 40 kanonnen bedienden. Het fort is perfect gedefileerd aan de zichten; daartoe was het nodig vegetale aarde aan te voeren om alle taluds te vormen dan te bezaaien, het zand daartoe niet geschikt zijnd. In 1860, worden hoge geweerschietgaten met verspringingen doorgebroken in de rechterhelft van de escarp. Zeer waarschijnlijk rond 1880, ziet de front III-IV zich herschikt en voorzien van drie traverse-schuilplaatsen welker buitenste, en vooral die van links, indrukwekkender zijn dan gewoonlijk. Deze traverse van links omvat trouwens twee deuren. De vuurposities leveren ons geen enkel hint op betreffende het ter plaatse zijnde kaliber; 19 c, 24 c of 27 c? Een proces-verbaal van de Commissie voor Kustverdediging, daterend van 19 februari 1886, maakt melding van een annexbatterij gebouwd van 1877 tot 1880 en een vooruitgeschoven werk gebouwd in 1878-1879. De annexbatterij zal batterij van de Saumonards genoemd worden. Wat het vooruitgeschoven werk betreft, het moet gaan om dit mooie privé-eigendom (09/2007) omringd door een omsluiting met hoekbastionnetjes, aan wiens poort een plaat "redoute Beauregard" figureert. Vanaf de buitenkant kon geen enkel kanonemplacement worden opgemerkt, maar het is binnen het mogelijke dat de bombardementsbatterij van het fort werd gesteund door een batterij van middelmatig kaliber. Niet wetend of deze benaming officieel is of geïnitieerd door de huidige eigenaar (het gaat om een plaat geplakt tegen een der pijlers van de ingang) nemen wij deze redoute niet over in een afzonderlijk artikeltje. Tenslotte, voor het fort, ter hoogte van zijn rechterkant, bevond zich de buitenpost van de lijn van 47 torpedo's verzekerend de bescherming van de doorgang ten zuiden van de Boyard-zandplaat. Deze post moest idealiter bijgestaan worden door een projector en, noodzakelijkerwijs, een elektriciteitsfabriek. Bestaat dat nog? Wij weten het niet.

Fortress of Rochefort, north-eastern point of Oléron Island. The genesis of this fort was to say the least tumultuous, between projects accepted then refused after work commenced and other multiple procrastinations. Ultimately, the fort is organized around a Tower Model 1811 No. 1, much more classical than its counterpart in Boyardville, which tower will constitute not only a defensive reduit, but also ensure protection of the gorge front. From 1849 to 1854, a veritable fort, with a dry ditch, will be attached to the tower. The gorge scarp will join two of its opposite angles, so that two of its faces project into the ditch, like a double caponier devoid of a front, having only its two flanks. The entrance, with a drawbridge, will be placed directly to the right of the tower. The fort will take the shape of a very elongated pentagon (± 130 m in length). Two double caponiers will complete the close defense system, at salients II and IV. The latter are very pretty with their foot embrasures surmounted by three rifle embrasures and connected to the top of the scarp (peaking at 8.20 m) not by a mass of earth, but by rubble masonry. Along their entire length, the gorge and fronts I-II, II-III and IV-V have casemates backing onto them, whether for quarters or magazines. The garrison was on the order of 500 men who served 40 guns. The fort is perfectly defiladed from view; to achieve this, topsoil had to be brought in to form all the slopes and then seed them, as sand was not suitable for this. In 1860, high rifle embrasures with setbacks are pierced in the right half of the scarp. Very probably around 1880, the front III-IV is remodeled and provided with three traverse-shelters whose outer ones, and especially the left one, are more imposing than usual. This left traverse furthermore includes two doors. The firing steps give us no clue as to the caliber in place; 19 c, 24 c or 27 c? A report of the Coastal Defense Commission, dated 19 February 1886, reports an annex battery built from 1877 to 1880 and an advanced work built in 1878-1879. The annex battery will be named the Saumonards battery. As for the advanced work, it must be this pretty private property (09/2007) surrounded by an enclosure with corner bastionnets, on the gate of which a plaque "Redoute Beauregard" appears. From the outside no gun emplacement could be detected, but it is possible that the fort's bombardment battery was supported by a medium caliber battery. Not knowing if this designation is official or initiated by the current owner (it is a plaque stuck against one of the entrance pillars) we do not include this redoubt in a separate short article. Finally, in front of the fort, level with its right side, was the exterior post of the line of 47 torpedoes ensuring the protection of the passage south of the Boyard shoal. This post was ideally to be assisted by a searchlight and, necessarily, an electric power plant. Does that still exist? We do not know.

Pevnost Rochefort, severovýchodní špička ostrova Oléron. Zrod této pevnosti byl přinejmenším pohnutý, mezi přijatými projekty pak odmítnutými po započetí prací a jiných mnohých otáleních. Nakonec se pevnost člení kolem věže Model 1811 č. 1, mnohem klasické než její sokyně v Boyardville, která věž bude tvořit nejen obranný reduit, ale také zajistí ochranu čela šíje. Od roku 1849 do 1854, bude k věži přiložena pravá pevnost, s suchým příkopem. Eskarpa šíje se připojí ke dvěma jejím protilehlým úhlům, tak že dvě její strany vystupují v příkopu, jako dvojitá kaponiéra postrádající čelo, mající pouze své dva boky. Vchod, s zdvihacím mostem, bude umístěn přímo vpravo od věže. Pevnost nabude tvaru velmi protáhlého pětiúhelníku (± 130 m délky). Dvě dvojité kaponiéry doplní zařízení blízké obrany, na výběžcích II a IV. Tyto jsou velmi pěkné se svými střílnami u paty překonanými třemi střílnami pro pušky a spojené s vrcholem eskarpy (vrcholící v 8,20 m) nikoliv zeminou, ale zděním z lomového zdiva. Po celé jejich délce, šíje a fronty I-II, II-III a IV-V mají přisazené kasematy, ať už pro ubytování nebo skladiště. Posádka byla v řádu 500 mužů kteří obsluhovali 40 děl. Pevnost je dokonale ukryta před pohledy; k tomu bylo nutno dovézt ornici k vytvoření všech svažování pak je oset, písek k tomu nevyhovuje. Roku 1860, jsou vysoké střílny pro pušky s odsazením proraženy v pravé polovině eskarpy. Velmi pravděpodobně kolem roku 1880, se fronta III-IV vidí přepracována a opatřena třemi traversy-úkryty, jejichž vnější, a zvláště ta levá, jsou impozantnější než obvykle. Tato levá traversa mimochodem zahrnuje dvoje dveře. Střelecké pozice nám neposkytují žádnou stopu ohledně ráže na místě; 19 c, 24 c nebo 27 c? Protokol Komise pro obranu pobřeží, datovaný 19. února 1886, uvádí pomocnou baterii postavenou od roku 1877 do 1880 a vysunuté dílo postavené v letech 1878-1879. Pomocná baterie bude pojmenována baterie Saumonards. Co se týče vysunuté díla, musí jít o tento pěkný soukromý majetek (09/2007) obklopený ohradou s rohovými bastionky, na jehož bráně je umístěna plaketa "reduta Beauregard". Zvenčí nemohlo být rozpoznáno žádné dělové stanoviště, ale je v oblasti možného, že bombardovací baterie pevnosti byla podpořena baterií střední ráže. Nevíce, zda toto označení je oficiální nebo iniciováno současným vlastníkem (jde o plaketu nalepenou na jednom z pilířů vchodu) nepřebíráme tuto redutu v samostatném článku. Konečně, před pevností, v úrovni její pravé strany, se nacházela vnější stanice linie 47 torpéd zajišťující ochranu průchodu jižně od mělčiny Boyard. Tato stanice měla být ideálně podporována projektorem a, nutně, elektrickou stanicí. Existuje to ještě? Nevíme.