Oran. Cet important ouvrage polygonal, dont le front atteint une longueur de près de 400 mètres, est construit sur le djebel Santon, à l’ouest de la rade de Mers el Kébir, à l’altitude moyenne de 300 mètres. Il inclut, à l’intérieur d’une enceinte bastionnée, deux batteries, dotées chacune d’un magasin caverne, et un emplacement pour quatre canons G de 95 Mle 1888 sur affût de campagne, dit batterie Nord. En 1912, la batterie Ouest est armée de 4 canons G de 19 cm Mle 1875-76 sur affût GPC, et la batterie Est de 4 canons G de 24 cm Mle 1876 sur affût GPC. La batterie Nord n’est pas armée. Les matériels sont toujours en place en novembre 1918. À la veille de la Seconde Guerre mondiale, l’ouvrage est transformé pour devenir batterie d’artillerie principale, armée de 4 canons de 194 Mle 1902 sur affût C Mle 1934. Les pièces, installées dans des cuves en béton armé, dotées de niches attenantes, sont réparties sur toute la surface de l’ouvrage, de part et d’autre des deux anciennes batteries. Le PDT (poste directeur de tirs) est installé à l’extérieur de l’enceinte, à 330 mètres au nord-est de la pièce 1, à l’altitude de 240 mètres, afin de le soustraire au chapeau de brume qui couvre souvent le Santon. Il reçoit un conjugateur C Mle 30 D et un télémètre à dépression H Mle 34. La batterie dispose d’un projecteur de 150 GP (grande puissance), installé en contrebas et sa DCA est assurée par 2 mitrailleuses de 8 mm. La batterie, placée en position « désarmée armistice », est réarmée hâtivement au cours de la matinée du 3 juillet 1940. À 17 heures, elle ouvre le feu à 16 500 mètres sur la flotte britannique. Le tir est encadrant dès la deuxième salve et oblige les navires à s’éloigner, facilitant ainsi la fuite du Strasbourg. La batterie tire trente coups au total. En 1941, la DCA est renforcée par 2 affûts de 13,2 CAD. Le 8 novembre 1942, la batterie ouvre le feu sur la flotte de débarquement, mettant quelques coups au but. Elle tire ensuite, jusqu’au 10, sur des objectifs terrestres, et est contrebattue par l’artillerie, navale et terrestre, qui lui tue quatre hommes. Elle tire au total 363 obus. De nos jours, la batterie est encore bien visible sur les vues satellitaires. JJM 10/08/2008

Oran. Dieses wichtige polygonale Werk, dessen Front eine Länge von fast 400 Metern erreicht, wurde auf dem Djebel Santon westlich der Reede von Mers el Kébir auf einer durchschnittlichen Höhe von 300 Metern errichtet. Es umfasst innerhalb einer bastionierten Einfriedung zwei Batterien, die jeweils mit einem Kavernenmagazin ausgestattet sind, sowie eine Stellung für vier 95-mm-G-Kanonen M. 1888 auf Feldlafette, genannt Batterie Nord. 1912 ist die Batterie West mit 4 19-cm-G-Kanonen M. 1875-76 auf GPC-Lafette bewaffnet und die Batterie Ost mit 4 24-cm-G-Kanonen M. 1876 auf GPC-Lafette. Die Batterie Nord ist nicht bewaffnet. Die Materialien sind im November 1918 noch an Ort und Stelle. Am Vorabend des Zweiten Weltkriegs wird das Werk zur Hauptartilleriebatterie umgebaut und mit 4 194-mm-Kanonen M. 1902 auf Lafette C M. 1934 bewaffnet. Die Geschütze, die in Stahlbetonschächten mit angrenzenden Nischen installiert sind, sind über die gesamte Fläche des Werks verteilt, beidseits der beiden alten Batterien. Der PDT (Feuerleitstand) ist außerhalb der Einfriedung, 330 Meter nordöstlich von Geschütz 1, auf 240 Metern Höhe installiert, um ihn dem Nebelhäubchen zu entziehen, das den Santon oft bedeckt. Er erhält einen Richtungsweiser C M. 30 D und einen Überdruck-Entfernungsmesser H M. 34. Die Batterie verfügt über einen 150-GP-Scheinwerfer (Großleistung), der unterhalb installiert ist, und ihre Flugabwehr wird durch 2 8-mm-Maschinengewehre sichergestellt. Die Batterie, in „entwaffneter Waffenstillstandsposition“ gehalten, wird am Morgen des 3. Juli 1940 hastig neu bewaffnet. Um 17 Uhr eröffnet sie auf 16.500 Meter das Feuer auf die britische Flotte. Das Feuer ist bereits mit der zweiten Salve umfassend und zwingt die Schiffe zum Abzug, was die Flucht der Strasbourg erleichtert. Die Batterie feuert insgesamt dreißig Schuss. 1941 wird die Flugabwehr durch 2 13,2-mm-Flugabwehr-Zwillingslafetten verstärkt. Am 8. November 1942 eröffnet die Batterie das Feuer auf die Landungsflotte und erzielt einige Treffer. Anschließend feuert sie bis zum 10. auf Bodenziele und wird von der Marine- und Landartillerie bekämpft, die ihr vier Mann tötet. Sie feuert insgesamt 363 Granaten. Heutzutage ist die Batterie auf Satellitenaufnahmen noch gut sichtbar. JJM 10/08/2008

Oran. Dit belangrijke polygonale werk, waarvan het front een lengte van bijna 400 meter bereikt, is gebouwd op de djebel Santon, ten westen van de rede van Mers el Kébir, op een gemiddelde hoogte van 300 meter. Het omvat, binnen een gebastioneerde omsluiting, twee batterijen, elk voorzien van een grotmagazijn, en een opstelling voor vier 95 mm G-kanonnen Mle 1888 op veldaffuit, genaamd batterij Noord. In 1912 is batterij West bewapend met 4 19 cm G-kanonnen Mle 1875-76 op GPC-affuit, en batterij Oost met 4 24 cm G-kanonnen Mle 1876 op GPC-affuit. Batterij Noord is niet bewapend. De materialen zijn in november 1918 nog ter plaatse. Aan de vooravond van de Tweede Wereldoorlog wordt het werk verbouwd tot hoofdartilleriebatterij, bewapend met 4 kanonnen van 194 mm Mle 1902 op affuit C Mle 1934. De stukken, geïnstalleerd in gewapend betonnen kuipen met aanliggende nissen, zijn verspreid over het gehele oppervlak van het werk, aan weerszijden van de twee oude batterijen. De PDT (vuurleidingspost) is geïnstalleerd buiten de omsluiting, op 330 meter ten noordoosten van stuk 1, op een hoogte van 240 meter, om hem te onttrekken aan de mistkap die de Santon vaak bedekt. Hij ontvangt een conjugateur C Mle 30 D en een overdrukmeter H Mle 34. De batterij beschikt over een projecteur van 150 GP (groot vermogen), geïnstalleerd lager, en haar luchtafweer wordt verzorgd door 2 mitrailleurs van 8 mm. De batterij, in "ontwapende wapenstilstandspositie" geplaatst, wordt haastig herbewapend tijdens de ochtend van 3 juli 1940. Om 17 uur opent ze het vuur op 16.500 meter op de Britse vloot. Het vuur is al bij de tweede salvo insluitend en dwingt de schepen zich te verwijderen, wat de vlucht van de Strasbourg vergemakkelijkt. De batterij vuurt in totaal dertig schoten af. In 1941 wordt de luchtafweer versterkt met 2 affuiten van 13,2 mm luchtafweer. Op 8 november 1942 opent de batterij het vuur op de invasievloot en plaatst enkele treffers. Vervolgens vuurt ze, tot de 10e, op gronddoelen, en wordt bestreden door de artillerie, marine en land, die haar vier man doodt. Ze vuurt in totaal 363 granaten af. Tegenwoordig is de batterij nog steeds goed zichtbaar op satellietbeelden. JJM 10/08/2008

Oran. This important polygonal work, whose front reaches a length of nearly 400 metres, is built on the djebel Santon, west of the roadstead of Mers el Kébir, at an average altitude of 300 metres. It includes, inside a bastioned enclosure, two batteries, each equipped with a cavern magazine, and an emplacement for four 95 mm G guns Mle 1888 on field carriages, called battery North. In 1912, battery West is armed with 4 19 cm G guns Mle 1875-76 on GPC carriage, and battery East with 4 24 cm G guns Mle 1876 on GPC carriage. Battery North is not armed. The equipment is still in place in November 1918. On the eve of the Second World War, the work is transformed to become a main artillery battery, armed with 4 194 mm guns Mle 1902 on carriage C Mle 1934. The guns, installed in reinforced concrete pits with adjoining niches, are distributed over the entire surface of the work, on either side of the two old batteries. The FCP (fire control post) is installed outside the enclosure, 330 metres northeast of gun 1, at an altitude of 240 metres, in order to remove it from the fog cap that often covers the Santon. It receives a director C Mle 30 D and an excess pressure rangefinder H Mle 34. The battery has a 150 GP (high power) searchlight, installed lower down, and its AA defence is provided by 2 8 mm machine guns. The battery, placed in "disarmed armistice position", is hastily rearmed during the morning of July 3, 1940. At 17:00 hours, it opens fire at 16,500 metres on the British fleet. The fire is bracketing from the second salvo and forces the ships to move away, thus facilitating the escape of the Strasbourg. The battery fires thirty rounds in total. In 1941, the AA defence is reinforced with 2 13.2 mm AA mountings. On November 8, 1942, the battery opens fire on the landing fleet, scoring a few hits. It then fires, until the 10th, on ground targets, and is counter-battered by the naval and land artillery, which kills four of its men. It fires a total of 363 shells. Nowadays, the battery is still clearly visible on satellite views. JJM 10/08/2008

Oran. Toto důležité polygonální dílo, jehož fronta dosahuje délky téměř 400 metrů, je postaveno na djebel Santon, západně od přístavní rejdy Mers el Kébir, v průměrné nadmořské výšce 300 metrů. Uvnitř bastionového opevnění zahrnuje dvě baterie, z nichž každá je vybavena jeskynní prachárnou, a postavení pro čtyři 95mm G děla Mle 1888 na polním lafetu, zvané baterie Sever. V roce 1912 je baterie Západ vyzbrojena 4 19cm G děly Mle 1875-76 na lafetě GPC a baterie Východ 4 24cm G děly Mle 1876 na lafetě GPC. Baterie Sever není vyzbrojena. Materiál je v listopadu 1918 stále na místě. Na prahu druhé světové války je dílo přeměněno na hlavní dělostřeleckou baterii, vyzbrojenou 4 děly ráže 194 mm Mle 1902 na lafetě C Mle 1934. Děla, instalovaná v železobetonových jámách s přiléhajícími výklenky, jsou rozmístěna po celé ploše díla, po obou stranách dvou starých baterií. PDT (řídící stanoviště palby) je instalováno mimo opevnění, 330 metrů severovýchodně od děla 1, v nadmořské výšce 240 metrů, aby bylo uchráněno od mlžné čepice, která Santon často pokrývá. Dostává zaměřovač C Mle 30 D a přetlakový dálkoměr H Mle 34. Baterie disponuje 150 GP (vysoký výkon) světlometem, instalovaným níže, a její protiletadlová obrana je zajištěna 2 kulomety ráže 8 mm. Baterie, umístěná do „odzbrojené příměřové pozice“, je 3. července 1940 ráno narychlo přezbrojena. V 17 hodin zahajuje na vzdálenost 16 500 metrů palbu na britskou flotilu. Palba je již druhou salvou obkličovací a nutí lodě se vzdálit, což usnadňuje únik Strasbourgu. Baterie celkem vypálí třicet ran. V roce 1941 je protiletadlová obrana posílena 2 lafetami 13,2mm protiletadlových dvojkanónů. Dne 8. listopadu 1942 baterie zahajuje palbu na invazní flotilu a umisťuje několik zásahů. Poté střílí až do 10. na pozemní cíle a je proti ní vedena palba námořním a pozemním dělostřelectvem, které jí zabije čtyři muže. Celkem vystřelí 363 granátů. V dnešní době je baterie stále dobře viditelná na satelitních snímcích. JJM 10/08/2008